XII — Ke konci 15. století zavládlo též u menších práv naučování písemné. Pozoruhodno jest v té příčině naučení patrně z Olo- mouce do Jevíčka vydané okolo r. 1480: „Jakož nám píšete žádajíce za naučení, kterak městečka ně- která i vesnice před léty ústně u Vás práva sú brali, a již listně berú právo etc. Nám sě zdá, kteříž prvé sú žádali na- učeníe práva listně, ti vedle starého obyčeje ještě listně bráti mají; a kteříž ústně, ti také ještě ústně práva žádati mají. A což sě dokládání ku právu týče, to jest za jedno ústníe i listníe, že mají dokládati po 4 groších starých českých; a ty my rozdělujem: nám dva a písařovi našemu dva“.1) Starý tento plat po 4 groších starých od ortele dával se do roku 1508., kdy král Vladislav ten plat povýšil na 12 gr. českých, „kdyžkolivěk z okolních měst, městeček a vsí po ortele a rozsudky posíelají do Olomúce“.2) Okolo týchž časů, a sice tuším r. 1502. na novo vyměřeny jsou platy mistrům popravním,3) při čemž pamětihodno jest, že tehda již konala se též poprava samovrahů.4) Popis jedné takové popravy zachoval nám písař Tovačovský. Velice závažná změna při právech městských nastala r. 1547., když císař a král Ferdinand I. nařídil appellaci v Praze pro všecka městská práva v celé koruně, tedy i pro Vratislav. Příčinou toho byla okolnosť, že přeze všecky zákazy předce ještě (z Čech) hledalo se naučení v Magdeburku, což nyní mělo býti přetrženo, poněvadž tam v Magdeburku bylo centrum veškerého hnutí protestantského.5) Tímto nařízením appellace Pražské nastal důležitý obrat při právech městských vůbec a při Magdeburském zvláště, neboť jakož v Čechách Brikcí z Licka vydáním „práv městských Starého města Pražského“ (1536. v Litomyšli) platně záhájil snahu po sjednocení různých práv, tak přirozeně roznítil se i boj proti odchylným zvlášť- nostem zejmena práva Magdeburského. Odkazujíce v té příčině k instruktivnímu pojednání Tieftrunkovu zpomeneme hlavní výtky, která se činila právu Magdeburskému, totiž formalit, i do- stačí nám jediný příklad z naší knihy, ortel 14., kdež vdova z domu se vystěhovala, že ani nebožtíku ani jí toho domu nikdo „nevdal“ Výsledkem velikého toho a mnoholetého boje v Čechách bylo úplné sjednocení práv městských, jakž to nejlépe osvědčeno pro- slulým dílem Koldínovým „Práva městská království Českého“ tištěným léta 1579., a což ještě více znamená, vymýtěním práva Magdeburského z Čech. 1) Cod Jevič. 272. 2) Bischoff I. c. 64. 3) Viz seznam těch platů na str. 93. pozn. 1) Sachsenspiegel dle cod. Jevičského píše o samovrazích: „Totet sich ayn mon selbir, in sichbette for kronkhait wegen, man sol yn doch begroben noch gayst- lichem rechte, wen doz di phoffen vnd paichtiger irkennen vnd gesichert hoben, doz er ayn recht cristen mensch gewest ist ym glowben (I. lib. cap. XXXII. dist. III.) Ale v knize III. cap. XI. dist. I. čteme: „Wer sich selbir totet yn aym hawse odir czu wolde, den sol man begraben off ayner wegschaide“. „Wer sich totet in sichpette odir sinlos ist, do geit kayn gerichte iber, man mog yn auch mit phoffen lawbe wol off dem kirchoff begroben“. — Příležitostně budiž zpomenuto, že križovátky i za poledne způsobovaly nám dětem hrůzu. ) Tieftrunk, o městských právech v Čechách, v Právníku 1866,