IX — ským, osvobodil od obtížného článku „de arrestatione equorum“1) — Obsahujeť právo Magdeburské článek tento: „Kdo koně naříká, že mu buď ukraden aneb uloupen byl, nech pravou svou nohou stoupí koni na přední nohu levou, levou rukou nech chytí koně za pravé ucho, a pravicí vyzdviženou nech Přebůh při- sáhá, že jeho jest. Praví-li ten, jehož jest kůň, že jej koupil na trhu, pozbude své peníze, a vlastní majetník vezme koně — v nd czeut sich den iener on saynen geweren, do mus diser forschen pis on di wilde ze odir doriber“ 2) Od tohoto tedy obtížného stopování pravého zloděje nebo lou- pežníka koňského až kraj světa („bis an die wilde See“) osvobodil král Jan občany na právě Magdeburském osedlé. Když pak r. 1331. týž král Olomučanům pustil právo, souditi a popravovati násilníky, loupežníky a vrahy, aniž bylo třeba pří- tomnosti zemského soudce, stalo se právo Olomucké ve svém úzkém obvodě též hrdelním, tedy pro Olomouc (vyjímaje hrad a předhradí), pro Holici, Grygov a Novosady. Ježto takto právo Olomucké nabývalo čím dále tím více váhy, purkmistr, fojt a rada k pokynu samého císaře Karla usnesli se r. 1343., založiti městské knihy, avšak teprvé několik let později úmysl se uskutečnil, jak svědčí nejstarší kniha dotud zacho- vaná, ale valně porouchaná. Poněvadž ale Karel usiloval o organisaci práv městských a aby přestala appellace do ciziny (Magdeburku), nařídil právo Vrati- slavské Olomuckému za vrchní. Proto Vratislavané r. 1351. Olomučanům poslali opis svého řádu Magdeburského, avšak vymáhajíce při Olomučanech, aby se reversem zavázali, že nikde jinde naučení leč u nich hledati nebudou3), což se i stalo. Než markrabí Jan r. 1352. učinil ještě více, an Olomucké právo, které dotaváde v Unčově, ba mimo hranice zemské4) až v Bruntáli hledalo naučení, učinil právem vrchním provšecka města i dědiny Moravské téhož práva Magdeburského užívající, tak zeměpanská jak biskupská, tak panská jak duchovní; zejmena podřídil jemu města Unčov, Litovel a Šumberk.5) Tímto dalekosáhlým opatřením Olomouc dosáhl téhož, čehož Litoměřice v Čechách již od r. 1325. byly požívaly. Již totiž 4) Podobněž král Václav IV. 1. 1416. k žádosti purkmistra a rady města Mostu změnil některá ustanovení práva Magdeburského ohledně práva dědického k přínosu neb výbavě ženské (grodu), k daru jitřnímu, k vdovskému podílu a výzbroji mužské (hervetu) ve smyslu práva Starého města Pražského. Jar. Čelakovský, Sbírka pram. práva městského v král. Českém II. 1164-8. 2) Codex. Jevič. 109. 3) Podobnéž Opava již r 1301., přijavši odtamtud řád práva Magdeburského, uznala Vratislav za stolici vrchní (Viz Prasek, Dějiny Opavska 118—9), též Těšínu r. 1364. kníže Přemek nařídil, aby se spravovalo právem Magdeburským, tudíž na- učení bralo ve Vratislavi. (Prasek, Dějiny Těšínska 141—2). 4) Bruntál totiž od roku 1318. náležel ku knížetství Opavskému z Moravy vyzdviženému. 5) Bischoff, d. R. in Ol. 61, kdež text správněji otištěn jest, než v Cod. dipl. Mor. VIII. 113.