XIII — Docela jinak braly se věci na Moravě: 1. appellace do Vratislavě nepřestala; 2. právo Magdeburské kvetlo na Moravě dále, neporušeno a římským právem až do polovice 17. století nedotknuto, jak svědčí sám Bischoff 1. c. 40. Poněvadž tedy Olomučané neupouštěli od appellace do Vrati- slavě, mívalo to i ten následek, že jako od samého počátku (viz ortel 5.) tak i na dále bylo třeba akta českých stran překládati na německo.1) (Viz ortel 65). O zlomení toho odporu Olomuckých proti Praze usiloval roku 1573. sám „sekretář království Českého“, Mikuláš Valter z Valters- burku.2) Této slabé stránky pánů přísežných dosti nešetrně dotekl se r. 1584. Tovačovský žid Mandl, an vyznal, že „z ponuknutí jejich do appellace před rady JMCe na hrad Pražský jest jemu zabráněno.“ (Viz ortel 79. d). Celkem lze pověděti, že z knih ortelů přespolním vydaných lib. sent. 1558.—1566., a 1598.—1635. děje se appellace do Prahy zmínek velice málo, a pokud se pamatuji, jen za Rudolfa II. V příčině rozkvětu vrchního práva Olomuckého t. j. rozšíření jeho obvodu zaznamenáváme k r. 1562. nepatrnou sice ale zá- važnou příhodu, která se udála při právě v Hlubčicích. Toto právo přestalo totiž naučovati po česku, čemuž se město Nový Jičín, užívající dotud při veškeré své obecní i soudní správě češtiny, tak důrazně opřelo, že když Hlubčičané nechtěli povoliti, Jičínští utekli se ku Císaři Ferdinandu I., vymáhajíce svolení, aby se směli od Hlubčického práva odtrhnouti a Olomu- čany za své právní pány starší přijati. — Jakmile tako- vého svolení dosáhli, vyslali z prostředku svého některé osoby s reversem do Olomouce; při tom však na několik důležitých arty- kulů vyžádali si naučení: předně, aby se jim Jičíňanům vydal „proces, jak se zde při právě zachovává“; druhé, kterak se zachovati ku vdovám bezdětným, kteréž vedle práva Hlubčického po manželu třetinu berou; třetí, jak se zachovati k nižším právům, kteráž dotud u nich naučení brala: mají-li se taková dle Hlubčic- kého či Olomuckého práva vydávati; čtvrté, stran nějakého žida Mojžíše; páté, stran pře mezi Opavanem Gillarem a Janem Libhošt- ským, kdež jim „předešle Hlubčičtí naučení jedno vy- dali, a po druhé naučení dáti majíc akta spečetěná zase odeslali". K těm artykulům Olomucké právo „ten štvrtek před svatým Václavem 1. 1562.“ naučení takové vydalo: za první, „že takový proces vydati rozkážem“; za třetí, „že těm okolním, kteří naučení právní od Vás berou, o tom oznámiti můžte, že Vás JMť Císařská, Pán náš nejmilostivější, z práva Hlubčického sníti a sem do Olomouce ku právu vyššímu dáti ráčil. A protož, *) Neuvěřitelno zdá se mi býti mínění páně Tieftrunkovo, jakoby Litoměřičané byli s Magdeburskými jednali po česku (1. c.) 2) Viz Bischoff 1. c. 44—5. Stran jeho osoby viz kopiáře listů posílacích kněze bisk. Vil. Prusinovského, jichž částka otištěna jest při Věstníku Matice Opavské.