z 172 stránek
Titul
Ia
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
Rejstřík osob a míst
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Rejstřík věcný
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Opravy chyb
137
Název:
Tovačovská kniha ortelů olomuckých, sbírka naučení a rozsudků vedle práva Magdeburského vrchním právem Olomuckým menšímu právu Tovačovskému od r. 1430-1689 vydávaných
Autor:
Prasek, Vincenc
Rok vydání:
1896
Místo vydání:
Olomouc
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
172
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XXXV+137
Obsah:
- Ia: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 111: Rejstřík osob a míst
- 123: Rejstřík věcný
- 137: Opravy chyb
Strana XIII
XIII —
Docela jinak braly se věci na Moravě:
1. appellace do Vratislavě nepřestala;
2. právo Magdeburské kvetlo na Moravě dále,
neporušeno a římským právem až do polovice
17. století nedotknuto, jak svědčí sám Bischoff 1. c. 40.
Poněvadž tedy Olomučané neupouštěli od appellace do Vrati-
slavě, mívalo to i ten následek, že jako od samého počátku (viz
ortel 5.) tak i na dále bylo třeba akta českých stran překládati na
německo.1) (Viz ortel 65).
O zlomení toho odporu Olomuckých proti Praze usiloval roku
1573. sám „sekretář království Českého“, Mikuláš Valter z Valters-
burku.2) Této slabé stránky pánů přísežných dosti nešetrně dotekl
se r. 1584. Tovačovský žid Mandl, an vyznal, že „z ponuknutí jejich do
appellace před rady JMCe na hrad Pražský jest jemu zabráněno.“
(Viz ortel 79. d). Celkem lze pověděti, že z knih ortelů přespolním
vydaných lib. sent. 1558.—1566., a 1598.—1635. děje se appellace do
Prahy zmínek velice málo, a pokud se pamatuji, jen za Rudolfa II.
V příčině rozkvětu vrchního práva Olomuckého t. j. rozšíření
jeho obvodu zaznamenáváme k r. 1562. nepatrnou sice ale zá-
važnou příhodu, která se udála při právě v Hlubčicích.
Toto právo přestalo totiž naučovati po česku, čemuž se město
Nový Jičín, užívající dotud při veškeré své obecní i soudní správě
češtiny, tak důrazně opřelo, že když Hlubčičané nechtěli povoliti,
Jičínští utekli se ku Císaři Ferdinandu I., vymáhajíce svolení, aby
se směli od Hlubčického práva odtrhnouti a Olomu-
čany za své právní pány starší přijati. — Jakmile tako-
vého svolení dosáhli, vyslali z prostředku svého některé osoby
s reversem do Olomouce; při tom však na několik důležitých arty-
kulů vyžádali si naučení: předně, aby se jim Jičíňanům vydal
„proces, jak se zde při právě zachovává“; druhé, kterak se
zachovati ku vdovám bezdětným, kteréž vedle práva Hlubčického
po manželu třetinu berou; třetí, jak se zachovati k nižším právům,
kteráž dotud u nich naučení brala: mají-li se taková dle Hlubčic-
kého či Olomuckého práva vydávati; čtvrté, stran nějakého žida
Mojžíše; páté, stran pře mezi Opavanem Gillarem a Janem Libhošt-
ským, kdež jim „předešle Hlubčičtí naučení jedno vy-
dali, a po druhé naučení dáti majíc akta spečetěná
zase odeslali".
K těm artykulům Olomucké právo „ten štvrtek před svatým
Václavem 1. 1562.“ naučení takové vydalo: za první, „že takový
proces vydati rozkážem“; za třetí, „že těm okolním, kteří naučení
právní od Vás berou, o tom oznámiti můžte, že Vás JMť Císařská,
Pán náš nejmilostivější, z práva Hlubčického sníti a
sem do Olomouce ku právu vyššímu dáti ráčil. A protož,
*) Neuvěřitelno zdá se mi býti mínění páně Tieftrunkovo, jakoby Litoměřičané
byli s Magdeburskými jednali po česku (1. c.)
2) Viz Bischoff 1. c. 44—5. Stran jeho osoby viz kopiáře listů posílacích kněze
bisk. Vil. Prusinovského, jichž částka otištěna jest při Věstníku Matice Opavské.