z 172 stránek
Titul
Ia
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
Rejstřík osob a míst
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Rejstřík věcný
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Opravy chyb
137
Název:
Tovačovská kniha ortelů olomuckých, sbírka naučení a rozsudků vedle práva Magdeburského vrchním právem Olomuckým menšímu právu Tovačovskému od r. 1430-1689 vydávaných
Autor:
Prasek, Vincenc
Rok vydání:
1896
Místo vydání:
Olomouc
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
172
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XXXV+137
Obsah:
- Ia: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 111: Rejstřík osob a míst
- 123: Rejstřík věcný
- 137: Opravy chyb
Strana X
X
—
král Jan právo Litoměřické byl učinil vrchním pro všecka města!)
v Čechách na právě Magdeburském osedlá, zejmena tato: Louny,
Ústí n. L., Nimburk, Žatec, Děčín, Lípu, Kamenici, Hra-
dec Králové, Krupku a počátečně i pro Menší město
Pražské.
Jakož pak Olomucké právo Vratislavskému se bylo zavázalo
reversem, že nikde jinde leč ve Vratislavi nebude hledati naučení,
přirozeným způsobem, jakmile Olomucké právo stalo se vrchním,
učiněno Vratislavské pro severní Moravu nejvyš-
ším čili právem appellačním. I stala se takto Vratislav
ve věcech právních, cechovních a vůbec obchodních hlavou na
celém Slezsku vlastním, na Opavsku i na severní Moravě.
Hledíc k listu markrabí Janovu, kterým Olomouc povyšuje na
vrchní stolici, nezdá se nám býti holou náhodou, když zejmena jen
města Unčov, Litovel a Šumberk městu Olomouci podřizuje,
nýbrž míníme, že tato města tuším se již byla vyšinula na jakési
vyšší stolice právní. V Unčově hledali dotud naučení sami Olomučané;
a že Jevičko, byvši l. 1258. nadáno právem Unčovským, se 13 ves-
nicemi2) sobě podřízenými hledalo naučení v Unčově, jest pocho-
pitelno. — Litovel pak dostala sice l. 1243. právo Olomucké, ale
podobá se ku pravdě, že blízká biskupská Mohelnice, která již léta
1273. měla emphyteusi, v pochybných případech dávala se naučovati
u staršího práva Litovelského. — O Šumberku zase víme, kterak
k vůli hornictví s Koldštejnem a Zantbachem nabyl měst-
ského práva Německobrodského3). i není pro vzdálenosť
otcovského práva Brodského pravdě nepodobno, že Šumberk pro
toto trojí právo stal se vrchním; ostatek involvuje list markrabský
pro Šumberk. Koldštejn a Zantbach změnu práva, aby se vy-
hnulo naučování za hranicemi zemskými.
Zpomínaný list obsahuje nařízení, aby všecka města země-
panská připadla k právu Olomuckému, což se týkalo Jevíčka
s 13 vesnicemi, M. Třebové, Přerova. Tovačova a j. Že pak
Hranice, na právě Olomuckém osedlé, rovněž připadly v obvod
Olomucký, rozumí se samo sebou.
Byl tedy obvod práva Olomuckého hned při samém počátku
dosti znamenitý, ale šířil se pozvolně napořáde a sice — což zůstane
pamětihodným — ještě ve století 17.; avšak rovněž zajímavo jest, že
města biskupská, ač předce též na právě Magdeburském osedlá.
vyjímaje Mohelnici, právní svrchovanosti Olomucké buď vůbec ne-
uznávala, buď se jí velmi pozdě podrobila. Jiná některá města, jako
N. Jičín, V. Meziříčí, biskupský Příbor, lnula ku právu Hlub-
čickému. Byloť právo Hlubčické té doby znamenitou již vrchní
stolicí takořka pro celé Krnovsko a Opavsko i pro severovýchodní
Moravu, kdežto Magdeburské právo v Opavě zůstávalo zastíněno.
Z moravských měst původně k Opavě odkázán byl Brušperk.
1) Viz Čelakovský, Sbírka pram. práva m. v král. Českém II. 229—33.
2) Jevičskému právu 1. 1258. podřízeny tyto vsi: Kornice, Albendorf Arnolcz-
dorf. Dorflins (Derflík). Ernestendorf (Arnoštov), Brasen (Vražné). Hartungsdorf
(Hartunkov), Martindorf, Unracz, Niederunracz, Mitterdorf, Ursedel, Neubranow.
3) Cod. dipl. Mor. VII. 197, a Čelakovský, Sbírka pram. práva m. II. 61—81.