z 172 stránek
Titul
Ia
I
II
Předmluva
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
Rejstřík osob a míst
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Rejstřík věcný
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Opravy chyb
137
Název:
Tovačovská kniha ortelů olomuckých, sbírka naučení a rozsudků vedle práva Magdeburského vrchním právem Olomuckým menšímu právu Tovačovskému od r. 1430-1689 vydávaných
Autor:
Prasek, Vincenc
Rok vydání:
1896
Místo vydání:
Olomouc
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
172
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XXXV+137
Obsah:
- Ia: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 111: Rejstřík osob a míst
- 123: Rejstřík věcný
- 137: Opravy chyb
upravit
Strana Ia
TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH SBÍRKA NAUČENÍ A ROZSUDKŮ VEDLE PRÁVA MAGDEBURSKÉHO VRCHNÍM PRÁVEM OLOMUCKÝM MENŠÍMU PRÁVU TOVAČOVSKÉMU OD R. 1430-1689 VYDÁVANÝCH, KTEROU SESTAVIL A ÚVODY OPATŘIL V. PRASEK. S V OLOMOUCI 1896 NAKLADEM VLASTENECKÉHO MUSEA OLOMUCKÉHO. JISKEM KRAMÁŘE A PROCHÁZKY.
TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH SBÍRKA NAUČENÍ A ROZSUDKŮ VEDLE PRÁVA MAGDEBURSKÉHO VRCHNÍM PRÁVEM OLOMUCKÝM MENŠÍMU PRÁVU TOVAČOVSKÉMU OD R. 1430-1689 VYDÁVANÝCH, KTEROU SESTAVIL A ÚVODY OPATŘIL V. PRASEK. S V OLOMOUCI 1896 NAKLADEM VLASTENECKÉHO MUSEA OLOMUCKÉHO. JISKEM KRAMÁŘE A PROCHÁZKY.
Strana I
Památce (osefa Q)ratislava panoše Q onse. Původci kathedry pro Moravské právo při universitè Olomucké 1782, prvnímu badateli o právech městských na Moravě, spanilému vlastenci, horlivému pěstiteli vlastivědy, nadšenému učiteli, jenž se narodil dne 15. června 1733 v Novém Městě na Moravě a zemřel v Olomouci, dne 6. února 1793. *) Ve spise prostonárodním „Odkryté tajnosti čarodějnických kunštův k vý- straze a poučování obecného lidu o pověrách“, vydaném v Olomouci 1792 sám se podepsal: „Josef Vratislav panoš z Monse“, zčešťuje takto případně svůj ělechtický přívlastek „Edler“.
Památce (osefa Q)ratislava panoše Q onse. Původci kathedry pro Moravské právo při universitè Olomucké 1782, prvnímu badateli o právech městských na Moravě, spanilému vlastenci, horlivému pěstiteli vlastivědy, nadšenému učiteli, jenž se narodil dne 15. června 1733 v Novém Městě na Moravě a zemřel v Olomouci, dne 6. února 1793. *) Ve spise prostonárodním „Odkryté tajnosti čarodějnických kunštův k vý- straze a poučování obecného lidu o pověrách“, vydaném v Olomouci 1792 sám se podepsal: „Josef Vratislav panoš z Monse“, zčešťuje takto případně svůj ělechtický přívlastek „Edler“.
Strana II
Strana III
Předmluva. Že Magdeburské právo zavládlo po severních Čechách a po severní Moravě, počítajíc k ní též Opavsko, kdežto na jižní Moravě a v jižních Čechách ujalo se právo franské, jest výsledkem vývoje historického, hlásajícího z hruba i to, odkud k nám dálo se stěhování, odkud do někdejší říše české valily se ty proudy proměnoplodné; ale tento dualismus při právech městských v tehdejší říši české nemohl zůstati nepozorován. Proto již za prvních Lucemburků znamenáme pozoruhodné snahy centralisační v té příčině. Uvážíme-li tudíž, kterak snahy takové směřující k tomu, aby právo městské pro celou říši bylo jednotné, způsobily v Čechách odpor proti právu Magdeburskému, ba že konečně vymýtily toto právo ze země: pak zajisté bude nám připadati jako abnormita, že na Moravě právo Magdeburské netoliko zůstalo nedotčeno, ba že zkvétati a takořka o jedno století déle než v Čechách potrvati mohlo, berouc posilu od — Vratislavě. A jestli Morava vykázati se může rozmanitými zvláštnostmi právními jinými, jakož jsou manské právo biskupské, lo- vecké právo, valašské právo, medařská landfojtství, (vino)horenské právo, horničí právo Jihlavské, půhončí právo: však Magdeburské právo na Moravě vyspělo rovněž v neobyčejnou zvláštnosť, která zasluhuje tím bedlivějšího uvažování, čím hlouběji a šířeji pronikla ve všecky poměry našich předků, a čím větší byla i působnosť toho práva, ježto vrchní stolice Olomucká vévodila 40 městům, nesčíslnému počtu vesnic a naučujíc při tom též s 50 práv patrimonialních. Zasluhuje zpytování již proto, že právní dualismus spolu působil ono dvojení země, aby Morava měla dvě hlavní města. A poněvadž nad to nade všecko i česká literatura Magdeburského práva na Moravě jest mnohem znač- nější, než jsme kdy tušili, domnívám se, že spis náš poskytující dosti úplnou agendu vrchního práva Olomuckého s jednou stolicí nížší (Tovačovskou), agendu tak říkajíc od samého vzniku oné vrchní stolice až do zaniknutí Magdeburského práva na Moravě, nebude nepotřebným příspěvkem k dějinám tohoto práva již proto, že — aspoň v písemnictví studium práva městského vůbec na Moravě českém — dotud leželo úhorem. Spisu tomu podkladem jest rukopis Tovačovský (o němž na patřičném místě zprávu činím), i neváhal jsem jemu dáti nápis „Tovačovská kniha ortelů Olomuckých“, poněvadž jsem naznačiti mínil, jakož proslulá „Kniha Tovačovská“ páně Ctiborova na poznání práv zemských na Moravě jest důležita, že rovněž tento spis podstatně prospěje ku poznání práva městského, a sice Mag- deburského, na Moravě.
Předmluva. Že Magdeburské právo zavládlo po severních Čechách a po severní Moravě, počítajíc k ní též Opavsko, kdežto na jižní Moravě a v jižních Čechách ujalo se právo franské, jest výsledkem vývoje historického, hlásajícího z hruba i to, odkud k nám dálo se stěhování, odkud do někdejší říše české valily se ty proudy proměnoplodné; ale tento dualismus při právech městských v tehdejší říši české nemohl zůstati nepozorován. Proto již za prvních Lucemburků znamenáme pozoruhodné snahy centralisační v té příčině. Uvážíme-li tudíž, kterak snahy takové směřující k tomu, aby právo městské pro celou říši bylo jednotné, způsobily v Čechách odpor proti právu Magdeburskému, ba že konečně vymýtily toto právo ze země: pak zajisté bude nám připadati jako abnormita, že na Moravě právo Magdeburské netoliko zůstalo nedotčeno, ba že zkvétati a takořka o jedno století déle než v Čechách potrvati mohlo, berouc posilu od — Vratislavě. A jestli Morava vykázati se může rozmanitými zvláštnostmi právními jinými, jakož jsou manské právo biskupské, lo- vecké právo, valašské právo, medařská landfojtství, (vino)horenské právo, horničí právo Jihlavské, půhončí právo: však Magdeburské právo na Moravě vyspělo rovněž v neobyčejnou zvláštnosť, která zasluhuje tím bedlivějšího uvažování, čím hlouběji a šířeji pronikla ve všecky poměry našich předků, a čím větší byla i působnosť toho práva, ježto vrchní stolice Olomucká vévodila 40 městům, nesčíslnému počtu vesnic a naučujíc při tom též s 50 práv patrimonialních. Zasluhuje zpytování již proto, že právní dualismus spolu působil ono dvojení země, aby Morava měla dvě hlavní města. A poněvadž nad to nade všecko i česká literatura Magdeburského práva na Moravě jest mnohem znač- nější, než jsme kdy tušili, domnívám se, že spis náš poskytující dosti úplnou agendu vrchního práva Olomuckého s jednou stolicí nížší (Tovačovskou), agendu tak říkajíc od samého vzniku oné vrchní stolice až do zaniknutí Magdeburského práva na Moravě, nebude nepotřebným příspěvkem k dějinám tohoto práva již proto, že — aspoň v písemnictví studium práva městského vůbec na Moravě českém — dotud leželo úhorem. Spisu tomu podkladem jest rukopis Tovačovský (o němž na patřičném místě zprávu činím), i neváhal jsem jemu dáti nápis „Tovačovská kniha ortelů Olomuckých“, poněvadž jsem naznačiti mínil, jakož proslulá „Kniha Tovačovská“ páně Ctiborova na poznání práv zemských na Moravě jest důležita, že rovněž tento spis podstatně prospěje ku poznání práva městského, a sice Mag- deburského, na Moravě.
Strana IV
Strana V
I. Stručné dějiny vrchního práva Olomuckého. Že Olomouc od časů Břetislavových v tehdejší říši české po Praze byl nejznamenitějším a tuším i největším městem, netřeba příliš dokazovati; svědčíť tomu pádná skutečnosť, že v Olomoucí zřízeno bylo druhé biskupství. A přimyslíme-li si k nynější Moravě celé někdejší Opavsko i Prudnicko, porozumíme, že hlavní město Moravské nezůstávalo tehda tak na sever pošinuto, jako nyní. I nemůže býti pochybnosti, že k duchovní metropoli Moravské, která současně byla hlavním městem nejpřednějšího knížecího údělu soujmenného, nesl se obchod z ciziny; tudíž mohla vzni- knouti při Olomouci cizinská kolonie tak jako v Praze. A jakož německá osada Pražská již 1. 1178. od knížete Soběslava dostala své výsady1), nelze nic pochybovati, že podobněž cizinská osada Olomucká žila podle svých vlastních zvyků a práv, zvláště když Pražští Němci již za krále Vratislava (1061—1092) svým řádem se spravovali.2) Z těchto příčin považoval jsem zmínku o starém právě knížete Olomuckého Vladimíra, jaké kdysi (asi 1190) udělil městu Olomouci a okolním některým vsem, za případnou, maje za to, že kníže Vladimír neučinil nic nového, nýbrž následoval pří- kladu Soběslavova, udělením zvláštních výsad osadě cizinské. Zmínka o tomto právě Vladimírově činí se totiž v listě krále Přemysla Otakara I., kterým l. 1229. zakazuje svému soudci Olo- muckému lidí z Lazec a Hodolan souditi dle práva Magde- burského3). Zpomenutý list královský byl by i potud důležitým, že z něho takořka na rok lze určiti, kdy a od koho Olomouc dostal Magdeburské právo, totiž po Bruntáli (12144) a po Unčově, tedy asi r. 1220., a sice od markrabí Vladislava Jindřicha a z vůle krále Přemysla Otakara I. 1) Jireček, Svod zák. slov. 484 a jinde. 2) Viz 1. článek Soběslavova statutu a str. XXI. předmluvy u Jirečka. 3) Mandamus tibi quatinus homines de Lasech et Hodolany non aliter iudicare presumas, quam secundum iura autiqua civitatis Olomucensis, que a bone memorie patruo nostro Wladimiro duce quondam Olomucensi in eadem civitate sunt statuta et secundum que prefati homines hactenus iudicari consueverunt, non obstante privilegio felicis memoirie fratris nostri Wladizlai marchi- onis Moravie, in quo prefate civitati de nostro consensu usum iuris Teutonicorum, quod Meigdeburgense vulgariter nuncupatur, liberaliter concesserat. (Cod. dipl. Mor. II. 213. Copia in archivo Olomucensis curiae!) 4) Dle opraveného letopočtu.
I. Stručné dějiny vrchního práva Olomuckého. Že Olomouc od časů Břetislavových v tehdejší říši české po Praze byl nejznamenitějším a tuším i největším městem, netřeba příliš dokazovati; svědčíť tomu pádná skutečnosť, že v Olomoucí zřízeno bylo druhé biskupství. A přimyslíme-li si k nynější Moravě celé někdejší Opavsko i Prudnicko, porozumíme, že hlavní město Moravské nezůstávalo tehda tak na sever pošinuto, jako nyní. I nemůže býti pochybnosti, že k duchovní metropoli Moravské, která současně byla hlavním městem nejpřednějšího knížecího údělu soujmenného, nesl se obchod z ciziny; tudíž mohla vzni- knouti při Olomouci cizinská kolonie tak jako v Praze. A jakož německá osada Pražská již 1. 1178. od knížete Soběslava dostala své výsady1), nelze nic pochybovati, že podobněž cizinská osada Olomucká žila podle svých vlastních zvyků a práv, zvláště když Pražští Němci již za krále Vratislava (1061—1092) svým řádem se spravovali.2) Z těchto příčin považoval jsem zmínku o starém právě knížete Olomuckého Vladimíra, jaké kdysi (asi 1190) udělil městu Olomouci a okolním některým vsem, za případnou, maje za to, že kníže Vladimír neučinil nic nového, nýbrž následoval pří- kladu Soběslavova, udělením zvláštních výsad osadě cizinské. Zmínka o tomto právě Vladimírově činí se totiž v listě krále Přemysla Otakara I., kterým l. 1229. zakazuje svému soudci Olo- muckému lidí z Lazec a Hodolan souditi dle práva Magde- burského3). Zpomenutý list královský byl by i potud důležitým, že z něho takořka na rok lze určiti, kdy a od koho Olomouc dostal Magdeburské právo, totiž po Bruntáli (12144) a po Unčově, tedy asi r. 1220., a sice od markrabí Vladislava Jindřicha a z vůle krále Přemysla Otakara I. 1) Jireček, Svod zák. slov. 484 a jinde. 2) Viz 1. článek Soběslavova statutu a str. XXI. předmluvy u Jirečka. 3) Mandamus tibi quatinus homines de Lasech et Hodolany non aliter iudicare presumas, quam secundum iura autiqua civitatis Olomucensis, que a bone memorie patruo nostro Wladimiro duce quondam Olomucensi in eadem civitate sunt statuta et secundum que prefati homines hactenus iudicari consueverunt, non obstante privilegio felicis memoirie fratris nostri Wladizlai marchi- onis Moravie, in quo prefate civitati de nostro consensu usum iuris Teutonicorum, quod Meigdeburgense vulgariter nuncupatur, liberaliter concesserat. (Cod. dipl. Mor. II. 213. Copia in archivo Olomucensis curiae!) 4) Dle opraveného letopočtu.
Strana VI
VI — Však listina jest značně podezřelá, a náleží tuším mezi ony, kteréž po novém vydání prvních svazků diplomatáře Moravského budou vymýtěny.1) I ačkoli zajisté statuta Vladimírova bychom pokládali za něco neobyčejného a znamenitého, poněvadž bychom je mohli považovati za osamělý pokus, rozkvět města Olomouce, pokud ještě trvalo na právě českém, roznítiti, však nelze na to pomýšleti, poněvadž listinu máme za podvrženou, takže ani doby ani původce s určitostí nemůžeme jmenovati, kdy a od koho se Olomouci dostalo městského práva německého. Na tomto místě budiž vytčeno, že takořka všecka města, jimž se dostalo práva německého, dávno před osazením na emphy- teusi bývala městy českými anebo aspoň trhovými vsemi čes- kými, a že pravidelně vedle někdejších měst čes- kých, totiž kde podmínky pro rozkvět další přirozeně již trvaly, vznikala města s novým právem řečeným německým, 1) O tuto listinu přeli se již před léty učenci, zejmena Rössler*], kterýž ve statutech Vladimírových hledal stopy německého práva Olomuckého městského, kdežto Volný**] a Bischoff***] právo Vladimírovo prohlašují za slovanské. Poslednější, drže se vlastních slov listiny, a odpíraje Rösslerovi klade důraz na to, že se zřetelně vytýká protiva nového práva ně- meckého ku starému právu Vladimírovu, tedy patrně slovanskému. Jakkoli by v očích našich Vladimír Olomucký, dosud v mlhách zahalený, ne- málo vzrostl, ať již vydal zákony pro Němce ať pro Slovany, avšak statuta městu Olomouci daná nemohla na tehdejší dobu znamenati nic, leč výminky od obec- ného domácího práva českého, kdežto zase zákony pro domácí obyvatelstvo nemohly ničím jiným býti, než kodifikováním obecných obyčejů, jak svědčí též nazbyt známá statuta knížete Otty.†] I nemůže býti pochybnosti, žeby řád knížete Vladimíra čes- kému ještě městu Olomouci udělený byl skutečně něčím nad míru neo- byčejným. — Bohužel k této listině nepohlížíme s důvěrou, neboť neexistuje ani té kopie, podle níž prý byla do diplomatáře otištěna (již Bischoff marně po ní se pídil). Co se tkne podezřelosti, zakládáme ji především na jmenech osad „Lasech“ a „Hodolany“. Lazce (Lasecz) byly do roku 1298. ostrovem, na němž byl mlýn a 8 zahradníků. A tento ostrov celý, jakožto své komorní zboží, král Václav roku jmenovaného vzdal konventu sv. Kláry. A jakož nelze mysliti, aby královský sudí aneb purkrabí Olomucký by se byl opovážil toto zboží královské jinak spravovati, než ostatní, tak věru nápadno by bylo, aby k vůli 8 zahradníkům byl král zvláštní nařízení vydával. — Hledíc pak ku jménu „Hodolany“, odvodíme-li je od osobného „Odolan“, bude se nám viděti takořka neuvěřitelno, aby se již l. 1229. bylo psalo H—odolany místo „Odolany“. K tomu však přidává se velice důležitá věc jiná, že ves dnes „Hodolany“ jme- novaná nejspíše ani Odolany ani Hodolany neslula, naboť marně kromě tvaru v podezřelé listině sháněli jsme se po nějakém dokladu. Naopak vyskytuje se léta 1258. Hodena juxta pontem Olomucensem, 1275 Hodinan (dvakráte), 1276 Ho- dinan, 1280 Hodynan, 1305 Hodina. 1327 Hodinan.††] A ves ta již 1258 byla zbožím kostela Olomuckého. — Jakkoli bychom tedy říci mohli, že r. 1229: Lazce i Hodolany byly královským zbožím, nezdá se býti dosti příčiny, proč by král — maje předce ještě více jiného zboží královského v okolí Olomuckém — jen o tyto 2 osady byl pečoval, aby se jim neublížilo právem Magdeburským. Ale mnohem více zaráží nás novotvar zpomenuté listiny „Hodolany“, kdežto ves ta tuším prvotně „Hodoňany“ srv. Hodonín, Hodonice slula. To vše nutká nás listinu z r. 1229. pokládati za podvrženou. * Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen u. Mähren II. str. CXII. pozn.) ** V. 562. ***] Deutsches Recht in Olmütz 3—4. †] Svod zák. slov. 488—92. †† Cod dipl. Mor. III. 252, IV. 165, 167, 173, 241, V. 179, VI 276.
VI — Však listina jest značně podezřelá, a náleží tuším mezi ony, kteréž po novém vydání prvních svazků diplomatáře Moravského budou vymýtěny.1) I ačkoli zajisté statuta Vladimírova bychom pokládali za něco neobyčejného a znamenitého, poněvadž bychom je mohli považovati za osamělý pokus, rozkvět města Olomouce, pokud ještě trvalo na právě českém, roznítiti, však nelze na to pomýšleti, poněvadž listinu máme za podvrženou, takže ani doby ani původce s určitostí nemůžeme jmenovati, kdy a od koho se Olomouci dostalo městského práva německého. Na tomto místě budiž vytčeno, že takořka všecka města, jimž se dostalo práva německého, dávno před osazením na emphy- teusi bývala městy českými anebo aspoň trhovými vsemi čes- kými, a že pravidelně vedle někdejších měst čes- kých, totiž kde podmínky pro rozkvět další přirozeně již trvaly, vznikala města s novým právem řečeným německým, 1) O tuto listinu přeli se již před léty učenci, zejmena Rössler*], kterýž ve statutech Vladimírových hledal stopy německého práva Olomuckého městského, kdežto Volný**] a Bischoff***] právo Vladimírovo prohlašují za slovanské. Poslednější, drže se vlastních slov listiny, a odpíraje Rösslerovi klade důraz na to, že se zřetelně vytýká protiva nového práva ně- meckého ku starému právu Vladimírovu, tedy patrně slovanskému. Jakkoli by v očích našich Vladimír Olomucký, dosud v mlhách zahalený, ne- málo vzrostl, ať již vydal zákony pro Němce ať pro Slovany, avšak statuta městu Olomouci daná nemohla na tehdejší dobu znamenati nic, leč výminky od obec- ného domácího práva českého, kdežto zase zákony pro domácí obyvatelstvo nemohly ničím jiným býti, než kodifikováním obecných obyčejů, jak svědčí též nazbyt známá statuta knížete Otty.†] I nemůže býti pochybnosti, žeby řád knížete Vladimíra čes- kému ještě městu Olomouci udělený byl skutečně něčím nad míru neo- byčejným. — Bohužel k této listině nepohlížíme s důvěrou, neboť neexistuje ani té kopie, podle níž prý byla do diplomatáře otištěna (již Bischoff marně po ní se pídil). Co se tkne podezřelosti, zakládáme ji především na jmenech osad „Lasech“ a „Hodolany“. Lazce (Lasecz) byly do roku 1298. ostrovem, na němž byl mlýn a 8 zahradníků. A tento ostrov celý, jakožto své komorní zboží, král Václav roku jmenovaného vzdal konventu sv. Kláry. A jakož nelze mysliti, aby královský sudí aneb purkrabí Olomucký by se byl opovážil toto zboží královské jinak spravovati, než ostatní, tak věru nápadno by bylo, aby k vůli 8 zahradníkům byl král zvláštní nařízení vydával. — Hledíc pak ku jménu „Hodolany“, odvodíme-li je od osobného „Odolan“, bude se nám viděti takořka neuvěřitelno, aby se již l. 1229. bylo psalo H—odolany místo „Odolany“. K tomu však přidává se velice důležitá věc jiná, že ves dnes „Hodolany“ jme- novaná nejspíše ani Odolany ani Hodolany neslula, naboť marně kromě tvaru v podezřelé listině sháněli jsme se po nějakém dokladu. Naopak vyskytuje se léta 1258. Hodena juxta pontem Olomucensem, 1275 Hodinan (dvakráte), 1276 Ho- dinan, 1280 Hodynan, 1305 Hodina. 1327 Hodinan.††] A ves ta již 1258 byla zbožím kostela Olomuckého. — Jakkoli bychom tedy říci mohli, že r. 1229: Lazce i Hodolany byly královským zbožím, nezdá se býti dosti příčiny, proč by král — maje předce ještě více jiného zboží královského v okolí Olomuckém — jen o tyto 2 osady byl pečoval, aby se jim neublížilo právem Magdeburským. Ale mnohem více zaráží nás novotvar zpomenuté listiny „Hodolany“, kdežto ves ta tuším prvotně „Hodoňany“ srv. Hodonín, Hodonice slula. To vše nutká nás listinu z r. 1229. pokládati za podvrženou. * Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen u. Mähren II. str. CXII. pozn.) ** V. 562. ***] Deutsches Recht in Olmütz 3—4. †] Svod zák. slov. 488—92. †† Cod dipl. Mor. III. 252, IV. 165, 167, 173, 241, V. 179, VI 276.
Strana VII
VII — na nových místech, při čemž obyčejně staré město pokleslo na vesnici. Na př. když Hradiště bylo založeno, starý Velehrad — až po onu dobu ještě pořád trhovou osadou — poklesl na vesnici, která do dneška Starým městem slove. Kdy? tedy při Olomouci vzniklo nové město s právem německým? Jakož z listu markrabí Jana daného r. 1352. vysvítá, že Olo- mučané do toho roku naučení hledali v Unčově a v Bruntáli, tedy v městech vůbec nejdříve na Magdeburském právě osazených třeba za to míti, že Olomučané sice již německého práva ku Sobě- slavovu podobného prvé než Unčov a Bruntál užívali, ale že se jim vlastního práva Magdeburského dostalo mnohem později, než Unčovu Ale působnosť německého práva poznáváme i po ves- nicích v okolí Olomuckém již při počátku 13. sto- letí, jakž možná z různých exempcí souditi; srovnej na př. list krále Přemysla Otakara r. 1223. klášteru jeptišek u svat. Jakuba v Olomouci daný stran Bukovan a Týncel); pročež směle pověděti můžeme, že Olomouc již okolo r. 1220. německého práva užíval. Ba v nedatované listině téhož krále2) mluví se i o jatkách v městě („civitate“) „Olomuch“ Ale, ačkoli již r. 1243. král Václav město Litovel od Tatarů zbořené obnovuje na právě města Olomouce3) nadarmo ohlížíme se po „fojtech“ (judex advocatus), které bychom prohlásiti mohli bezpečně za rychtáře města Olomouce. Teprvé k r. 1249. zpomíná se všeobecně fojta (advocatus) a měšťan Olomuckých, a r. 1250. Tomáše písaře Olomuckého. L. 1254. jmenován již fojt Štěpán a dvě léta později čteme již plno jmen německých, jakáž mají měštané Olomučtí: Sigfrid, nájemce mostného, který odtud „Brugnar“ slove, Sighard, Vidrold. Rodher filius Kreliczer. Otto filius Raiheri; Otto filius Ludovici. Fridericus, Kuncz. Eberhard. He- nich. Heyczo, Conradus, Pertoldus, Vernard atd.4) Tu jest zřetelno, že teprvé za nového kolonisačního ruchu po vpádě Tatarském nastal i v Olomouci obrat, když král Přemysl Otakar II. zaniklá tatarským nájezdem města obnovovati a nová zakládati počal. A tak i městu Přerovu od Tatarů obořenému léta 1256. práva města Olomouce udělil.5) A takž vlastně nová doba rozkvětu nastala Olomouci, když jemu král 1261. povolil „kaufhaus“ a k tomu trh sv. Havelský i s jinými výhodami, jakým se dotud těšilo město Brno.6) A tato magna charta libertatum pokládala se v Olomouci za minulých století vždy jakožto nej- starší. Nadáním nepochybně téhož krále dostalo se Olomučanům pozemských statků, a sice vsi Bystrovan a části královského lesa zvaného „Holice“. Prodavše pak klášteru Hradišti Bystrovany, začali les kolonisovati. Když potom propukl spor mezi klášterem Hradištěm a městem o hranice městské a klášterské u Hejčína 1) Cod. dipl. Mor. III. 145. 2) Tamtéž 146. 3) Secundum ius et libertatem qua ciues nostri in Olomucz hactenus sunt gavisi. 4) Cod. dipl. Mor. III 11, 125, 189, 208, 347, 410. 5) Cod. dipl. Mor. III. 204. 6) Tamtéž III. 320.
VII — na nových místech, při čemž obyčejně staré město pokleslo na vesnici. Na př. když Hradiště bylo založeno, starý Velehrad — až po onu dobu ještě pořád trhovou osadou — poklesl na vesnici, která do dneška Starým městem slove. Kdy? tedy při Olomouci vzniklo nové město s právem německým? Jakož z listu markrabí Jana daného r. 1352. vysvítá, že Olo- mučané do toho roku naučení hledali v Unčově a v Bruntáli, tedy v městech vůbec nejdříve na Magdeburském právě osazených třeba za to míti, že Olomučané sice již německého práva ku Sobě- slavovu podobného prvé než Unčov a Bruntál užívali, ale že se jim vlastního práva Magdeburského dostalo mnohem později, než Unčovu Ale působnosť německého práva poznáváme i po ves- nicích v okolí Olomuckém již při počátku 13. sto- letí, jakž možná z různých exempcí souditi; srovnej na př. list krále Přemysla Otakara r. 1223. klášteru jeptišek u svat. Jakuba v Olomouci daný stran Bukovan a Týncel); pročež směle pověděti můžeme, že Olomouc již okolo r. 1220. německého práva užíval. Ba v nedatované listině téhož krále2) mluví se i o jatkách v městě („civitate“) „Olomuch“ Ale, ačkoli již r. 1243. král Václav město Litovel od Tatarů zbořené obnovuje na právě města Olomouce3) nadarmo ohlížíme se po „fojtech“ (judex advocatus), které bychom prohlásiti mohli bezpečně za rychtáře města Olomouce. Teprvé k r. 1249. zpomíná se všeobecně fojta (advocatus) a měšťan Olomuckých, a r. 1250. Tomáše písaře Olomuckého. L. 1254. jmenován již fojt Štěpán a dvě léta později čteme již plno jmen německých, jakáž mají měštané Olomučtí: Sigfrid, nájemce mostného, který odtud „Brugnar“ slove, Sighard, Vidrold. Rodher filius Kreliczer. Otto filius Raiheri; Otto filius Ludovici. Fridericus, Kuncz. Eberhard. He- nich. Heyczo, Conradus, Pertoldus, Vernard atd.4) Tu jest zřetelno, že teprvé za nového kolonisačního ruchu po vpádě Tatarském nastal i v Olomouci obrat, když král Přemysl Otakar II. zaniklá tatarským nájezdem města obnovovati a nová zakládati počal. A tak i městu Přerovu od Tatarů obořenému léta 1256. práva města Olomouce udělil.5) A takž vlastně nová doba rozkvětu nastala Olomouci, když jemu král 1261. povolil „kaufhaus“ a k tomu trh sv. Havelský i s jinými výhodami, jakým se dotud těšilo město Brno.6) A tato magna charta libertatum pokládala se v Olomouci za minulých století vždy jakožto nej- starší. Nadáním nepochybně téhož krále dostalo se Olomučanům pozemských statků, a sice vsi Bystrovan a části královského lesa zvaného „Holice“. Prodavše pak klášteru Hradišti Bystrovany, začali les kolonisovati. Když potom propukl spor mezi klášterem Hradištěm a městem o hranice městské a klášterské u Hejčína 1) Cod. dipl. Mor. III. 145. 2) Tamtéž 146. 3) Secundum ius et libertatem qua ciues nostri in Olomucz hactenus sunt gavisi. 4) Cod. dipl. Mor. III 11, 125, 189, 208, 347, 410. 5) Cod. dipl. Mor. III. 204. 6) Tamtéž III. 320.
Strana VIII
VIII — a Bystrovan, léta 1275. pan Záštit z Kurovic k rozkazu krále samého hranice obapolné obešel, počínaje u Bystrovan od strany královského lesa „Holice“ jmenovaného.1) Král pak léta 1276. na krátce před smrtí dotyčnou smlouvu ratifikoval.2) Když po králově smrti vítězný Rudolf z Habspurku uvázal se v držení Moravy, r. 1278. Olomučanům staré svobody potvrdil a nové zřetelněji3) vytkl, zejmena pak udělil jim mílové právo. Mílovým právem dostalo se měšťanům nejznamenitějšího pri- vileje, ježto na míli v okolí nikdo nesměl nijakého řemesla provozovati, aniž piva vařiti. Roku 1292. Hranice4) osazeny na novo na Olomuckém právě. Posléze r. 1306. král Václav městu Olomouci vzdal háj svůj řečený „Horka“, sousedící s pozemky městskými, aby na něm osadili ves řečenou „Au“ (Aw), užívajíce na 10 let lhoty; po vyjití pak těch let aby platili zrovna tolik z každého lánu, kolik z druhé své vsi Holice platí.5) — Že ovšem není touto novou osadou Horka, jak míní Bischoff,6) nýbrž nepochybně Grieg-a u (Grygov), není naším úkolem tuto dokazovati. — Brzo potom, totiž r. 1314., u krále Jana vymohli Olomučané právo, založiti na svém pozemku při řece Moravě osadu Newdorf čili Novosady; bernu budou platiti na způsob týž, jako jejich osadníci z Holice.7) Pamětihodná jest tato kolonisatorská činnosť měšťanů Olomuckých: okolo roku 1275. ve vymýtěné části lesa od krále jim darovaného, jenžto slul „Holice“, založili Holici; (r. 1306. pak v bezprostředním sou- sedství lesa dotud „království“ jmenovaného dali tamnější háj mýtiti na osadu Grieg-aw, a r. 1314., kdy ještě Grygovu nemi- nula „lhota“ t. j. bezplatnosť, přispíšili si založením třetí osady Novosad! Téhož roku dostali Olomučané nový výroční trh, a rok potom puštěno jim clo, které dosud purkrabí Olomucký vybíral, za roční plat 8 hřiven. L. 1318. král Jan obnovil jim nadání krále Václavovo vedle něhož budou prázdni mýta v Litovli a Kojetíně; dopuštěno jim kupovati pozemské statky8), posléze dána jim svoboda, aby nikdo měšťana Olomuckého jinde nežaloval leč v Olomouci, a sice právem Magdeburským. L. 1326. král Jan měšťany Olomucké a vůbec všecka města a dědiny, spravující se právem Magdebur- 1) Ex parte silve Holice domini regis. Cod. d. Mor. IV. 165. 2) Tamtéž 173. 3) Facsimile té listiny podal Vilibald Müller, Geschichte v. Olmütz 73. 1) Cod. d. Mor. V. 207. 5) Deutsches Recht 11. 6) Cod. dipl. Mor. VI. 57. 7) Co se týče města Hranic, velmi podivno jest, že máme pro ně vlastně 3 (!) zakládací listiny, kterouž věc buďto vysvětlíme nespolehlivostí diplomatáře Moravského v jeho prvních svazcích, buďto neúspěšností kolonisace a lokace — a skutečně ne vždy zdařilo se dílo zamyšlené, zůstávajíc často jen na papíře, jako na př. pověstný Farkašstadt. První zakládací listinu města Hranic máme od krále Přemysla Otakara II. z r. 1251.; druhou z r. 1276. od opata kl. Hradiště, Budiše, kterýž lokatorovi Thamonovi povolil užívati práva Hlubčického; třetí pak z roku 1292. od opata Chválka, který lokování města postupuje Jerlochovi na právě Olomuckém. Cod. d. M. IV. 384. 8) Později získali Olomučané čásť Křelova, Horku, Skrbeň a j.
VIII — a Bystrovan, léta 1275. pan Záštit z Kurovic k rozkazu krále samého hranice obapolné obešel, počínaje u Bystrovan od strany královského lesa „Holice“ jmenovaného.1) Král pak léta 1276. na krátce před smrtí dotyčnou smlouvu ratifikoval.2) Když po králově smrti vítězný Rudolf z Habspurku uvázal se v držení Moravy, r. 1278. Olomučanům staré svobody potvrdil a nové zřetelněji3) vytkl, zejmena pak udělil jim mílové právo. Mílovým právem dostalo se měšťanům nejznamenitějšího pri- vileje, ježto na míli v okolí nikdo nesměl nijakého řemesla provozovati, aniž piva vařiti. Roku 1292. Hranice4) osazeny na novo na Olomuckém právě. Posléze r. 1306. král Václav městu Olomouci vzdal háj svůj řečený „Horka“, sousedící s pozemky městskými, aby na něm osadili ves řečenou „Au“ (Aw), užívajíce na 10 let lhoty; po vyjití pak těch let aby platili zrovna tolik z každého lánu, kolik z druhé své vsi Holice platí.5) — Že ovšem není touto novou osadou Horka, jak míní Bischoff,6) nýbrž nepochybně Grieg-a u (Grygov), není naším úkolem tuto dokazovati. — Brzo potom, totiž r. 1314., u krále Jana vymohli Olomučané právo, založiti na svém pozemku při řece Moravě osadu Newdorf čili Novosady; bernu budou platiti na způsob týž, jako jejich osadníci z Holice.7) Pamětihodná jest tato kolonisatorská činnosť měšťanů Olomuckých: okolo roku 1275. ve vymýtěné části lesa od krále jim darovaného, jenžto slul „Holice“, založili Holici; (r. 1306. pak v bezprostředním sou- sedství lesa dotud „království“ jmenovaného dali tamnější háj mýtiti na osadu Grieg-aw, a r. 1314., kdy ještě Grygovu nemi- nula „lhota“ t. j. bezplatnosť, přispíšili si založením třetí osady Novosad! Téhož roku dostali Olomučané nový výroční trh, a rok potom puštěno jim clo, které dosud purkrabí Olomucký vybíral, za roční plat 8 hřiven. L. 1318. král Jan obnovil jim nadání krále Václavovo vedle něhož budou prázdni mýta v Litovli a Kojetíně; dopuštěno jim kupovati pozemské statky8), posléze dána jim svoboda, aby nikdo měšťana Olomuckého jinde nežaloval leč v Olomouci, a sice právem Magdeburským. L. 1326. král Jan měšťany Olomucké a vůbec všecka města a dědiny, spravující se právem Magdebur- 1) Ex parte silve Holice domini regis. Cod. d. Mor. IV. 165. 2) Tamtéž 173. 3) Facsimile té listiny podal Vilibald Müller, Geschichte v. Olmütz 73. 1) Cod. d. Mor. V. 207. 5) Deutsches Recht 11. 6) Cod. dipl. Mor. VI. 57. 7) Co se týče města Hranic, velmi podivno jest, že máme pro ně vlastně 3 (!) zakládací listiny, kterouž věc buďto vysvětlíme nespolehlivostí diplomatáře Moravského v jeho prvních svazcích, buďto neúspěšností kolonisace a lokace — a skutečně ne vždy zdařilo se dílo zamyšlené, zůstávajíc často jen na papíře, jako na př. pověstný Farkašstadt. První zakládací listinu města Hranic máme od krále Přemysla Otakara II. z r. 1251.; druhou z r. 1276. od opata kl. Hradiště, Budiše, kterýž lokatorovi Thamonovi povolil užívati práva Hlubčického; třetí pak z roku 1292. od opata Chválka, který lokování města postupuje Jerlochovi na právě Olomuckém. Cod. d. M. IV. 384. 8) Později získali Olomučané čásť Křelova, Horku, Skrbeň a j.
Strana IX
IX — ským, osvobodil od obtížného článku „de arrestatione equorum“1) — Obsahujeť právo Magdeburské článek tento: „Kdo koně naříká, že mu buď ukraden aneb uloupen byl, nech pravou svou nohou stoupí koni na přední nohu levou, levou rukou nech chytí koně za pravé ucho, a pravicí vyzdviženou nech Přebůh při- sáhá, že jeho jest. Praví-li ten, jehož jest kůň, že jej koupil na trhu, pozbude své peníze, a vlastní majetník vezme koně — v nd czeut sich den iener on saynen geweren, do mus diser forschen pis on di wilde ze odir doriber“ 2) Od tohoto tedy obtížného stopování pravého zloděje nebo lou- pežníka koňského až kraj světa („bis an die wilde See“) osvobodil král Jan občany na právě Magdeburském osedlé. Když pak r. 1331. týž král Olomučanům pustil právo, souditi a popravovati násilníky, loupežníky a vrahy, aniž bylo třeba pří- tomnosti zemského soudce, stalo se právo Olomucké ve svém úzkém obvodě též hrdelním, tedy pro Olomouc (vyjímaje hrad a předhradí), pro Holici, Grygov a Novosady. Ježto takto právo Olomucké nabývalo čím dále tím více váhy, purkmistr, fojt a rada k pokynu samého císaře Karla usnesli se r. 1343., založiti městské knihy, avšak teprvé několik let později úmysl se uskutečnil, jak svědčí nejstarší kniha dotud zacho- vaná, ale valně porouchaná. Poněvadž ale Karel usiloval o organisaci práv městských a aby přestala appellace do ciziny (Magdeburku), nařídil právo Vrati- slavské Olomuckému za vrchní. Proto Vratislavané r. 1351. Olomučanům poslali opis svého řádu Magdeburského, avšak vymáhajíce při Olomučanech, aby se reversem zavázali, že nikde jinde naučení leč u nich hledati nebudou3), což se i stalo. Než markrabí Jan r. 1352. učinil ještě více, an Olomucké právo, které dotaváde v Unčově, ba mimo hranice zemské4) až v Bruntáli hledalo naučení, učinil právem vrchním provšecka města i dědiny Moravské téhož práva Magdeburského užívající, tak zeměpanská jak biskupská, tak panská jak duchovní; zejmena podřídil jemu města Unčov, Litovel a Šumberk.5) Tímto dalekosáhlým opatřením Olomouc dosáhl téhož, čehož Litoměřice v Čechách již od r. 1325. byly požívaly. Již totiž 4) Podobněž král Václav IV. 1. 1416. k žádosti purkmistra a rady města Mostu změnil některá ustanovení práva Magdeburského ohledně práva dědického k přínosu neb výbavě ženské (grodu), k daru jitřnímu, k vdovskému podílu a výzbroji mužské (hervetu) ve smyslu práva Starého města Pražského. Jar. Čelakovský, Sbírka pram. práva městského v král. Českém II. 1164-8. 2) Codex. Jevič. 109. 3) Podobnéž Opava již r 1301., přijavši odtamtud řád práva Magdeburského, uznala Vratislav za stolici vrchní (Viz Prasek, Dějiny Opavska 118—9), též Těšínu r. 1364. kníže Přemek nařídil, aby se spravovalo právem Magdeburským, tudíž na- učení bralo ve Vratislavi. (Prasek, Dějiny Těšínska 141—2). 4) Bruntál totiž od roku 1318. náležel ku knížetství Opavskému z Moravy vyzdviženému. 5) Bischoff, d. R. in Ol. 61, kdež text správněji otištěn jest, než v Cod. dipl. Mor. VIII. 113.
IX — ským, osvobodil od obtížného článku „de arrestatione equorum“1) — Obsahujeť právo Magdeburské článek tento: „Kdo koně naříká, že mu buď ukraden aneb uloupen byl, nech pravou svou nohou stoupí koni na přední nohu levou, levou rukou nech chytí koně za pravé ucho, a pravicí vyzdviženou nech Přebůh při- sáhá, že jeho jest. Praví-li ten, jehož jest kůň, že jej koupil na trhu, pozbude své peníze, a vlastní majetník vezme koně — v nd czeut sich den iener on saynen geweren, do mus diser forschen pis on di wilde ze odir doriber“ 2) Od tohoto tedy obtížného stopování pravého zloděje nebo lou- pežníka koňského až kraj světa („bis an die wilde See“) osvobodil král Jan občany na právě Magdeburském osedlé. Když pak r. 1331. týž král Olomučanům pustil právo, souditi a popravovati násilníky, loupežníky a vrahy, aniž bylo třeba pří- tomnosti zemského soudce, stalo se právo Olomucké ve svém úzkém obvodě též hrdelním, tedy pro Olomouc (vyjímaje hrad a předhradí), pro Holici, Grygov a Novosady. Ježto takto právo Olomucké nabývalo čím dále tím více váhy, purkmistr, fojt a rada k pokynu samého císaře Karla usnesli se r. 1343., založiti městské knihy, avšak teprvé několik let později úmysl se uskutečnil, jak svědčí nejstarší kniha dotud zacho- vaná, ale valně porouchaná. Poněvadž ale Karel usiloval o organisaci práv městských a aby přestala appellace do ciziny (Magdeburku), nařídil právo Vrati- slavské Olomuckému za vrchní. Proto Vratislavané r. 1351. Olomučanům poslali opis svého řádu Magdeburského, avšak vymáhajíce při Olomučanech, aby se reversem zavázali, že nikde jinde naučení leč u nich hledati nebudou3), což se i stalo. Než markrabí Jan r. 1352. učinil ještě více, an Olomucké právo, které dotaváde v Unčově, ba mimo hranice zemské4) až v Bruntáli hledalo naučení, učinil právem vrchním provšecka města i dědiny Moravské téhož práva Magdeburského užívající, tak zeměpanská jak biskupská, tak panská jak duchovní; zejmena podřídil jemu města Unčov, Litovel a Šumberk.5) Tímto dalekosáhlým opatřením Olomouc dosáhl téhož, čehož Litoměřice v Čechách již od r. 1325. byly požívaly. Již totiž 4) Podobněž král Václav IV. 1. 1416. k žádosti purkmistra a rady města Mostu změnil některá ustanovení práva Magdeburského ohledně práva dědického k přínosu neb výbavě ženské (grodu), k daru jitřnímu, k vdovskému podílu a výzbroji mužské (hervetu) ve smyslu práva Starého města Pražského. Jar. Čelakovský, Sbírka pram. práva městského v král. Českém II. 1164-8. 2) Codex. Jevič. 109. 3) Podobnéž Opava již r 1301., přijavši odtamtud řád práva Magdeburského, uznala Vratislav za stolici vrchní (Viz Prasek, Dějiny Opavska 118—9), též Těšínu r. 1364. kníže Přemek nařídil, aby se spravovalo právem Magdeburským, tudíž na- učení bralo ve Vratislavi. (Prasek, Dějiny Těšínska 141—2). 4) Bruntál totiž od roku 1318. náležel ku knížetství Opavskému z Moravy vyzdviženému. 5) Bischoff, d. R. in Ol. 61, kdež text správněji otištěn jest, než v Cod. dipl. Mor. VIII. 113.
Strana X
X — král Jan právo Litoměřické byl učinil vrchním pro všecka města!) v Čechách na právě Magdeburském osedlá, zejmena tato: Louny, Ústí n. L., Nimburk, Žatec, Děčín, Lípu, Kamenici, Hra- dec Králové, Krupku a počátečně i pro Menší město Pražské. Jakož pak Olomucké právo Vratislavskému se bylo zavázalo reversem, že nikde jinde leč ve Vratislavi nebude hledati naučení, přirozeným způsobem, jakmile Olomucké právo stalo se vrchním, učiněno Vratislavské pro severní Moravu nejvyš- ším čili právem appellačním. I stala se takto Vratislav ve věcech právních, cechovních a vůbec obchodních hlavou na celém Slezsku vlastním, na Opavsku i na severní Moravě. Hledíc k listu markrabí Janovu, kterým Olomouc povyšuje na vrchní stolici, nezdá se nám býti holou náhodou, když zejmena jen města Unčov, Litovel a Šumberk městu Olomouci podřizuje, nýbrž míníme, že tato města tuším se již byla vyšinula na jakési vyšší stolice právní. V Unčově hledali dotud naučení sami Olomučané; a že Jevičko, byvši l. 1258. nadáno právem Unčovským, se 13 ves- nicemi2) sobě podřízenými hledalo naučení v Unčově, jest pocho- pitelno. — Litovel pak dostala sice l. 1243. právo Olomucké, ale podobá se ku pravdě, že blízká biskupská Mohelnice, která již léta 1273. měla emphyteusi, v pochybných případech dávala se naučovati u staršího práva Litovelského. — O Šumberku zase víme, kterak k vůli hornictví s Koldštejnem a Zantbachem nabyl měst- ského práva Německobrodského3). i není pro vzdálenosť otcovského práva Brodského pravdě nepodobno, že Šumberk pro toto trojí právo stal se vrchním; ostatek involvuje list markrabský pro Šumberk. Koldštejn a Zantbach změnu práva, aby se vy- hnulo naučování za hranicemi zemskými. Zpomínaný list obsahuje nařízení, aby všecka města země- panská připadla k právu Olomuckému, což se týkalo Jevíčka s 13 vesnicemi, M. Třebové, Přerova. Tovačova a j. Že pak Hranice, na právě Olomuckém osedlé, rovněž připadly v obvod Olomucký, rozumí se samo sebou. Byl tedy obvod práva Olomuckého hned při samém počátku dosti znamenitý, ale šířil se pozvolně napořáde a sice — což zůstane pamětihodným — ještě ve století 17.; avšak rovněž zajímavo jest, že města biskupská, ač předce též na právě Magdeburském osedlá. vyjímaje Mohelnici, právní svrchovanosti Olomucké buď vůbec ne- uznávala, buď se jí velmi pozdě podrobila. Jiná některá města, jako N. Jičín, V. Meziříčí, biskupský Příbor, lnula ku právu Hlub- čickému. Byloť právo Hlubčické té doby znamenitou již vrchní stolicí takořka pro celé Krnovsko a Opavsko i pro severovýchodní Moravu, kdežto Magdeburské právo v Opavě zůstávalo zastíněno. Z moravských měst původně k Opavě odkázán byl Brušperk. 1) Viz Čelakovský, Sbírka pram. práva m. v král. Českém II. 229—33. 2) Jevičskému právu 1. 1258. podřízeny tyto vsi: Kornice, Albendorf Arnolcz- dorf. Dorflins (Derflík). Ernestendorf (Arnoštov), Brasen (Vražné). Hartungsdorf (Hartunkov), Martindorf, Unracz, Niederunracz, Mitterdorf, Ursedel, Neubranow. 3) Cod. dipl. Mor. VII. 197, a Čelakovský, Sbírka pram. práva m. II. 61—81.
X — král Jan právo Litoměřické byl učinil vrchním pro všecka města!) v Čechách na právě Magdeburském osedlá, zejmena tato: Louny, Ústí n. L., Nimburk, Žatec, Děčín, Lípu, Kamenici, Hra- dec Králové, Krupku a počátečně i pro Menší město Pražské. Jakož pak Olomucké právo Vratislavskému se bylo zavázalo reversem, že nikde jinde leč ve Vratislavi nebude hledati naučení, přirozeným způsobem, jakmile Olomucké právo stalo se vrchním, učiněno Vratislavské pro severní Moravu nejvyš- ším čili právem appellačním. I stala se takto Vratislav ve věcech právních, cechovních a vůbec obchodních hlavou na celém Slezsku vlastním, na Opavsku i na severní Moravě. Hledíc k listu markrabí Janovu, kterým Olomouc povyšuje na vrchní stolici, nezdá se nám býti holou náhodou, když zejmena jen města Unčov, Litovel a Šumberk městu Olomouci podřizuje, nýbrž míníme, že tato města tuším se již byla vyšinula na jakési vyšší stolice právní. V Unčově hledali dotud naučení sami Olomučané; a že Jevičko, byvši l. 1258. nadáno právem Unčovským, se 13 ves- nicemi2) sobě podřízenými hledalo naučení v Unčově, jest pocho- pitelno. — Litovel pak dostala sice l. 1243. právo Olomucké, ale podobá se ku pravdě, že blízká biskupská Mohelnice, která již léta 1273. měla emphyteusi, v pochybných případech dávala se naučovati u staršího práva Litovelského. — O Šumberku zase víme, kterak k vůli hornictví s Koldštejnem a Zantbachem nabyl měst- ského práva Německobrodského3). i není pro vzdálenosť otcovského práva Brodského pravdě nepodobno, že Šumberk pro toto trojí právo stal se vrchním; ostatek involvuje list markrabský pro Šumberk. Koldštejn a Zantbach změnu práva, aby se vy- hnulo naučování za hranicemi zemskými. Zpomínaný list obsahuje nařízení, aby všecka města země- panská připadla k právu Olomuckému, což se týkalo Jevíčka s 13 vesnicemi, M. Třebové, Přerova. Tovačova a j. Že pak Hranice, na právě Olomuckém osedlé, rovněž připadly v obvod Olomucký, rozumí se samo sebou. Byl tedy obvod práva Olomuckého hned při samém počátku dosti znamenitý, ale šířil se pozvolně napořáde a sice — což zůstane pamětihodným — ještě ve století 17.; avšak rovněž zajímavo jest, že města biskupská, ač předce též na právě Magdeburském osedlá. vyjímaje Mohelnici, právní svrchovanosti Olomucké buď vůbec ne- uznávala, buď se jí velmi pozdě podrobila. Jiná některá města, jako N. Jičín, V. Meziříčí, biskupský Příbor, lnula ku právu Hlub- čickému. Byloť právo Hlubčické té doby znamenitou již vrchní stolicí takořka pro celé Krnovsko a Opavsko i pro severovýchodní Moravu, kdežto Magdeburské právo v Opavě zůstávalo zastíněno. Z moravských měst původně k Opavě odkázán byl Brušperk. 1) Viz Čelakovský, Sbírka pram. práva m. v král. Českém II. 229—33. 2) Jevičskému právu 1. 1258. podřízeny tyto vsi: Kornice, Albendorf Arnolcz- dorf. Dorflins (Derflík). Ernestendorf (Arnoštov), Brasen (Vražné). Hartungsdorf (Hartunkov), Martindorf, Unracz, Niederunracz, Mitterdorf, Ursedel, Neubranow. 3) Cod. dipl. Mor. VII. 197, a Čelakovský, Sbírka pram. práva m. II. 61—81.
Strana XI
XI — Zatím nastala s rokem 1387. veliká novota při právech městských v Čechách, když král Václav IV. nařídil, aby královský podkomoří společně s hofrychtéřem spravoval města královská; za druhé, aby každý měl právo z nálezu neb ortele na městském právě učiněného ke králi se odvolati; za třetí, aby appellace do ciziny t. j. do Magde- burka neb Norimberka přestala, nýbrž aby se appellace strany, kteráž by se chtěla odvolati do Magdeburka, vykonala při stolici Litoměřické. a appellace strany, která by se chtěla odvolati do Norimberka, vyřídila při stolici Staroměstské v Praze.1) Ta věc nedotkla se ovšem Olomouce, hledíc k appellaci do Vratislavě, poněvadž tato nebyla za hranicemi říšskými; ovšem ale Moravský zemský podkomoří častěji se vkládal v záležitosti králov- ského Olomouce.2) Však podotknouti náleží, že z veškerých zachovaných ortelů vrchního práva Olomuckého pisatel nabyl ponětí, jakoby appellace k Císaři a králi byla bývala na nejvýše neobyčejnou výminkou. Jakož 1. 1402. markrabí Jošt listem německým zakázal Olomučanům, aby jich fojt na dále pro sebe nevybíral „wergeld-u“ t. j. peněz od zločinců, kterým tělesný trest proměněn v peněžitou pokutu, poznati možná, jak veliké do té doby byla nabyla platnosti němčina na Moravě. Ačkoli pak ústní jednání před právem jistotně bylo německé, předce trestní zápisy do nejstarší knihy až asi do r. 1420. činili Olomučané po latinsku. Proto počátečně naučovali menší práva též latinsky. Takových latinských naučení dochovalo se nám v Je- vičském rukopise jen 7, ač nejsou označeny za Olomucké ortele. Od roku asi 1420. počali Olomučané naučovati po německu. Největší ale zároveň jedinou sbírku ortelů německých z první po- lovice 15. století obsahuje codex Jevičský, totiž 107, z nichž asi jen 15 jest označeno za Olomucké.3) Od roku asi 1430. začalo právo Olomucké naučovati po česku.4) K vrchnímu právu Olomuckému za první polovice 15. století přibyla města: Prostějo v 1406, Šternberk 1408, Zábřeh 1411, Brodek městečko 1439, Konice 1446, Lipník 1448. Těmi městy všemi přibylo Olomuckému právu agendy české. 1) Čelakovský, Sbírka pram. práva m. II. 788—91. 2) Znám jest spor kramářů Olomuckých, veňž 1439—40. zasahoval Mor. pod- komoří Václav z Kukvic. S jeho vůlí podána věc na právo Vratislavské. (Saliger, Olm. Stadtb. des Wenzel v. Iglau 93—109). 3) Bohužel jest jen jeden — appellace z Olomouce do Vratislavě — kterýž jsme otiskli pod čís. ortelů 5.), datován letopočtem 1436.— K první polovici 15. století ukazují některé zvláštnosti a časové zmínky: Na př. v naučení o 2 bečky vína řekl prodavatel ku kupci: „ich hoere, das di behmen obir czihen; vorkaufft den wein, das ir nicht schaden nemt; do lag der wein bis die Behmen quamen, vnd trunken yn aus“. [Cod. Jevič CXCVII]. 4) Nejstarší ortele české obsahuje rukopis Tovačovský; ortele od r. asi 1450.—1482. jsou v Jevičském rukopise (Tytéž ortele až na dva všecky obsa- ženy jsou v rukopise Jana Tovačovského, chovaném v Českém museu). Sbírka ortelů českých a německých od r. 1537.—1549. jest ztracena; v Olomuckém archivě chovají se ortele od r. 1558.—1566.; pak od r. 1598.—1635., nic vice. — Kolik bude lze po jiných archivech městských nalézti, neví se.
XI — Zatím nastala s rokem 1387. veliká novota při právech městských v Čechách, když král Václav IV. nařídil, aby královský podkomoří společně s hofrychtéřem spravoval města královská; za druhé, aby každý měl právo z nálezu neb ortele na městském právě učiněného ke králi se odvolati; za třetí, aby appellace do ciziny t. j. do Magde- burka neb Norimberka přestala, nýbrž aby se appellace strany, kteráž by se chtěla odvolati do Magdeburka, vykonala při stolici Litoměřické. a appellace strany, která by se chtěla odvolati do Norimberka, vyřídila při stolici Staroměstské v Praze.1) Ta věc nedotkla se ovšem Olomouce, hledíc k appellaci do Vratislavě, poněvadž tato nebyla za hranicemi říšskými; ovšem ale Moravský zemský podkomoří častěji se vkládal v záležitosti králov- ského Olomouce.2) Však podotknouti náleží, že z veškerých zachovaných ortelů vrchního práva Olomuckého pisatel nabyl ponětí, jakoby appellace k Císaři a králi byla bývala na nejvýše neobyčejnou výminkou. Jakož 1. 1402. markrabí Jošt listem německým zakázal Olomučanům, aby jich fojt na dále pro sebe nevybíral „wergeld-u“ t. j. peněz od zločinců, kterým tělesný trest proměněn v peněžitou pokutu, poznati možná, jak veliké do té doby byla nabyla platnosti němčina na Moravě. Ačkoli pak ústní jednání před právem jistotně bylo německé, předce trestní zápisy do nejstarší knihy až asi do r. 1420. činili Olomučané po latinsku. Proto počátečně naučovali menší práva též latinsky. Takových latinských naučení dochovalo se nám v Je- vičském rukopise jen 7, ač nejsou označeny za Olomucké ortele. Od roku asi 1420. počali Olomučané naučovati po německu. Největší ale zároveň jedinou sbírku ortelů německých z první po- lovice 15. století obsahuje codex Jevičský, totiž 107, z nichž asi jen 15 jest označeno za Olomucké.3) Od roku asi 1430. začalo právo Olomucké naučovati po česku.4) K vrchnímu právu Olomuckému za první polovice 15. století přibyla města: Prostějo v 1406, Šternberk 1408, Zábřeh 1411, Brodek městečko 1439, Konice 1446, Lipník 1448. Těmi městy všemi přibylo Olomuckému právu agendy české. 1) Čelakovský, Sbírka pram. práva m. II. 788—91. 2) Znám jest spor kramářů Olomuckých, veňž 1439—40. zasahoval Mor. pod- komoří Václav z Kukvic. S jeho vůlí podána věc na právo Vratislavské. (Saliger, Olm. Stadtb. des Wenzel v. Iglau 93—109). 3) Bohužel jest jen jeden — appellace z Olomouce do Vratislavě — kterýž jsme otiskli pod čís. ortelů 5.), datován letopočtem 1436.— K první polovici 15. století ukazují některé zvláštnosti a časové zmínky: Na př. v naučení o 2 bečky vína řekl prodavatel ku kupci: „ich hoere, das di behmen obir czihen; vorkaufft den wein, das ir nicht schaden nemt; do lag der wein bis die Behmen quamen, vnd trunken yn aus“. [Cod. Jevič CXCVII]. 4) Nejstarší ortele české obsahuje rukopis Tovačovský; ortele od r. asi 1450.—1482. jsou v Jevičském rukopise (Tytéž ortele až na dva všecky obsa- ženy jsou v rukopise Jana Tovačovského, chovaném v Českém museu). Sbírka ortelů českých a německých od r. 1537.—1549. jest ztracena; v Olomuckém archivě chovají se ortele od r. 1558.—1566.; pak od r. 1598.—1635., nic vice. — Kolik bude lze po jiných archivech městských nalézti, neví se.
Strana XII
XII — Ke konci 15. století zavládlo též u menších práv naučování písemné. Pozoruhodno jest v té příčině naučení patrně z Olo- mouce do Jevíčka vydané okolo r. 1480: „Jakož nám píšete žádajíce za naučení, kterak městečka ně- která i vesnice před léty ústně u Vás práva sú brali, a již listně berú právo etc. Nám sě zdá, kteříž prvé sú žádali na- učeníe práva listně, ti vedle starého obyčeje ještě listně bráti mají; a kteříž ústně, ti také ještě ústně práva žádati mají. A což sě dokládání ku právu týče, to jest za jedno ústníe i listníe, že mají dokládati po 4 groších starých českých; a ty my rozdělujem: nám dva a písařovi našemu dva“.1) Starý tento plat po 4 groších starých od ortele dával se do roku 1508., kdy král Vladislav ten plat povýšil na 12 gr. českých, „kdyžkolivěk z okolních měst, městeček a vsí po ortele a rozsudky posíelají do Olomúce“.2) Okolo týchž časů, a sice tuším r. 1502. na novo vyměřeny jsou platy mistrům popravním,3) při čemž pamětihodno jest, že tehda již konala se též poprava samovrahů.4) Popis jedné takové popravy zachoval nám písař Tovačovský. Velice závažná změna při právech městských nastala r. 1547., když císař a král Ferdinand I. nařídil appellaci v Praze pro všecka městská práva v celé koruně, tedy i pro Vratislav. Příčinou toho byla okolnosť, že přeze všecky zákazy předce ještě (z Čech) hledalo se naučení v Magdeburku, což nyní mělo býti přetrženo, poněvadž tam v Magdeburku bylo centrum veškerého hnutí protestantského.5) Tímto nařízením appellace Pražské nastal důležitý obrat při právech městských vůbec a při Magdeburském zvláště, neboť jakož v Čechách Brikcí z Licka vydáním „práv městských Starého města Pražského“ (1536. v Litomyšli) platně záhájil snahu po sjednocení různých práv, tak přirozeně roznítil se i boj proti odchylným zvlášť- nostem zejmena práva Magdeburského. Odkazujíce v té příčině k instruktivnímu pojednání Tieftrunkovu zpomeneme hlavní výtky, která se činila právu Magdeburskému, totiž formalit, i do- stačí nám jediný příklad z naší knihy, ortel 14., kdež vdova z domu se vystěhovala, že ani nebožtíku ani jí toho domu nikdo „nevdal“ Výsledkem velikého toho a mnoholetého boje v Čechách bylo úplné sjednocení práv městských, jakž to nejlépe osvědčeno pro- slulým dílem Koldínovým „Práva městská království Českého“ tištěným léta 1579., a což ještě více znamená, vymýtěním práva Magdeburského z Čech. 1) Cod Jevič. 272. 2) Bischoff I. c. 64. 3) Viz seznam těch platů na str. 93. pozn. 1) Sachsenspiegel dle cod. Jevičského píše o samovrazích: „Totet sich ayn mon selbir, in sichbette for kronkhait wegen, man sol yn doch begroben noch gayst- lichem rechte, wen doz di phoffen vnd paichtiger irkennen vnd gesichert hoben, doz er ayn recht cristen mensch gewest ist ym glowben (I. lib. cap. XXXII. dist. III.) Ale v knize III. cap. XI. dist. I. čteme: „Wer sich selbir totet yn aym hawse odir czu wolde, den sol man begraben off ayner wegschaide“. „Wer sich totet in sichpette odir sinlos ist, do geit kayn gerichte iber, man mog yn auch mit phoffen lawbe wol off dem kirchoff begroben“. — Příležitostně budiž zpomenuto, že križovátky i za poledne způsobovaly nám dětem hrůzu. ) Tieftrunk, o městských právech v Čechách, v Právníku 1866,
XII — Ke konci 15. století zavládlo též u menších práv naučování písemné. Pozoruhodno jest v té příčině naučení patrně z Olo- mouce do Jevíčka vydané okolo r. 1480: „Jakož nám píšete žádajíce za naučení, kterak městečka ně- která i vesnice před léty ústně u Vás práva sú brali, a již listně berú právo etc. Nám sě zdá, kteříž prvé sú žádali na- učeníe práva listně, ti vedle starého obyčeje ještě listně bráti mají; a kteříž ústně, ti také ještě ústně práva žádati mají. A což sě dokládání ku právu týče, to jest za jedno ústníe i listníe, že mají dokládati po 4 groších starých českých; a ty my rozdělujem: nám dva a písařovi našemu dva“.1) Starý tento plat po 4 groších starých od ortele dával se do roku 1508., kdy král Vladislav ten plat povýšil na 12 gr. českých, „kdyžkolivěk z okolních měst, městeček a vsí po ortele a rozsudky posíelají do Olomúce“.2) Okolo týchž časů, a sice tuším r. 1502. na novo vyměřeny jsou platy mistrům popravním,3) při čemž pamětihodno jest, že tehda již konala se též poprava samovrahů.4) Popis jedné takové popravy zachoval nám písař Tovačovský. Velice závažná změna při právech městských nastala r. 1547., když císař a král Ferdinand I. nařídil appellaci v Praze pro všecka městská práva v celé koruně, tedy i pro Vratislav. Příčinou toho byla okolnosť, že přeze všecky zákazy předce ještě (z Čech) hledalo se naučení v Magdeburku, což nyní mělo býti přetrženo, poněvadž tam v Magdeburku bylo centrum veškerého hnutí protestantského.5) Tímto nařízením appellace Pražské nastal důležitý obrat při právech městských vůbec a při Magdeburském zvláště, neboť jakož v Čechách Brikcí z Licka vydáním „práv městských Starého města Pražského“ (1536. v Litomyšli) platně záhájil snahu po sjednocení různých práv, tak přirozeně roznítil se i boj proti odchylným zvlášť- nostem zejmena práva Magdeburského. Odkazujíce v té příčině k instruktivnímu pojednání Tieftrunkovu zpomeneme hlavní výtky, která se činila právu Magdeburskému, totiž formalit, i do- stačí nám jediný příklad z naší knihy, ortel 14., kdež vdova z domu se vystěhovala, že ani nebožtíku ani jí toho domu nikdo „nevdal“ Výsledkem velikého toho a mnoholetého boje v Čechách bylo úplné sjednocení práv městských, jakž to nejlépe osvědčeno pro- slulým dílem Koldínovým „Práva městská království Českého“ tištěným léta 1579., a což ještě více znamená, vymýtěním práva Magdeburského z Čech. 1) Cod Jevič. 272. 2) Bischoff I. c. 64. 3) Viz seznam těch platů na str. 93. pozn. 1) Sachsenspiegel dle cod. Jevičského píše o samovrazích: „Totet sich ayn mon selbir, in sichbette for kronkhait wegen, man sol yn doch begroben noch gayst- lichem rechte, wen doz di phoffen vnd paichtiger irkennen vnd gesichert hoben, doz er ayn recht cristen mensch gewest ist ym glowben (I. lib. cap. XXXII. dist. III.) Ale v knize III. cap. XI. dist. I. čteme: „Wer sich selbir totet yn aym hawse odir czu wolde, den sol man begraben off ayner wegschaide“. „Wer sich totet in sichpette odir sinlos ist, do geit kayn gerichte iber, man mog yn auch mit phoffen lawbe wol off dem kirchoff begroben“. — Příležitostně budiž zpomenuto, že križovátky i za poledne způsobovaly nám dětem hrůzu. ) Tieftrunk, o městských právech v Čechách, v Právníku 1866,
Strana XIII
XIII — Docela jinak braly se věci na Moravě: 1. appellace do Vratislavě nepřestala; 2. právo Magdeburské kvetlo na Moravě dále, neporušeno a římským právem až do polovice 17. století nedotknuto, jak svědčí sám Bischoff 1. c. 40. Poněvadž tedy Olomučané neupouštěli od appellace do Vrati- slavě, mívalo to i ten následek, že jako od samého počátku (viz ortel 5.) tak i na dále bylo třeba akta českých stran překládati na německo.1) (Viz ortel 65). O zlomení toho odporu Olomuckých proti Praze usiloval roku 1573. sám „sekretář království Českého“, Mikuláš Valter z Valters- burku.2) Této slabé stránky pánů přísežných dosti nešetrně dotekl se r. 1584. Tovačovský žid Mandl, an vyznal, že „z ponuknutí jejich do appellace před rady JMCe na hrad Pražský jest jemu zabráněno.“ (Viz ortel 79. d). Celkem lze pověděti, že z knih ortelů přespolním vydaných lib. sent. 1558.—1566., a 1598.—1635. děje se appellace do Prahy zmínek velice málo, a pokud se pamatuji, jen za Rudolfa II. V příčině rozkvětu vrchního práva Olomuckého t. j. rozšíření jeho obvodu zaznamenáváme k r. 1562. nepatrnou sice ale zá- važnou příhodu, která se udála při právě v Hlubčicích. Toto právo přestalo totiž naučovati po česku, čemuž se město Nový Jičín, užívající dotud při veškeré své obecní i soudní správě češtiny, tak důrazně opřelo, že když Hlubčičané nechtěli povoliti, Jičínští utekli se ku Císaři Ferdinandu I., vymáhajíce svolení, aby se směli od Hlubčického práva odtrhnouti a Olomu- čany za své právní pány starší přijati. — Jakmile tako- vého svolení dosáhli, vyslali z prostředku svého některé osoby s reversem do Olomouce; při tom však na několik důležitých arty- kulů vyžádali si naučení: předně, aby se jim Jičíňanům vydal „proces, jak se zde při právě zachovává“; druhé, kterak se zachovati ku vdovám bezdětným, kteréž vedle práva Hlubčického po manželu třetinu berou; třetí, jak se zachovati k nižším právům, kteráž dotud u nich naučení brala: mají-li se taková dle Hlubčic- kého či Olomuckého práva vydávati; čtvrté, stran nějakého žida Mojžíše; páté, stran pře mezi Opavanem Gillarem a Janem Libhošt- ským, kdež jim „předešle Hlubčičtí naučení jedno vy- dali, a po druhé naučení dáti majíc akta spečetěná zase odeslali". K těm artykulům Olomucké právo „ten štvrtek před svatým Václavem 1. 1562.“ naučení takové vydalo: za první, „že takový proces vydati rozkážem“; za třetí, „že těm okolním, kteří naučení právní od Vás berou, o tom oznámiti můžte, že Vás JMť Císařská, Pán náš nejmilostivější, z práva Hlubčického sníti a sem do Olomouce ku právu vyššímu dáti ráčil. A protož, *) Neuvěřitelno zdá se mi býti mínění páně Tieftrunkovo, jakoby Litoměřičané byli s Magdeburskými jednali po česku (1. c.) 2) Viz Bischoff 1. c. 44—5. Stran jeho osoby viz kopiáře listů posílacích kněze bisk. Vil. Prusinovského, jichž částka otištěna jest při Věstníku Matice Opavské.
XIII — Docela jinak braly se věci na Moravě: 1. appellace do Vratislavě nepřestala; 2. právo Magdeburské kvetlo na Moravě dále, neporušeno a římským právem až do polovice 17. století nedotknuto, jak svědčí sám Bischoff 1. c. 40. Poněvadž tedy Olomučané neupouštěli od appellace do Vrati- slavě, mívalo to i ten následek, že jako od samého počátku (viz ortel 5.) tak i na dále bylo třeba akta českých stran překládati na německo.1) (Viz ortel 65). O zlomení toho odporu Olomuckých proti Praze usiloval roku 1573. sám „sekretář království Českého“, Mikuláš Valter z Valters- burku.2) Této slabé stránky pánů přísežných dosti nešetrně dotekl se r. 1584. Tovačovský žid Mandl, an vyznal, že „z ponuknutí jejich do appellace před rady JMCe na hrad Pražský jest jemu zabráněno.“ (Viz ortel 79. d). Celkem lze pověděti, že z knih ortelů přespolním vydaných lib. sent. 1558.—1566., a 1598.—1635. děje se appellace do Prahy zmínek velice málo, a pokud se pamatuji, jen za Rudolfa II. V příčině rozkvětu vrchního práva Olomuckého t. j. rozšíření jeho obvodu zaznamenáváme k r. 1562. nepatrnou sice ale zá- važnou příhodu, která se udála při právě v Hlubčicích. Toto právo přestalo totiž naučovati po česku, čemuž se město Nový Jičín, užívající dotud při veškeré své obecní i soudní správě češtiny, tak důrazně opřelo, že když Hlubčičané nechtěli povoliti, Jičínští utekli se ku Císaři Ferdinandu I., vymáhajíce svolení, aby se směli od Hlubčického práva odtrhnouti a Olomu- čany za své právní pány starší přijati. — Jakmile tako- vého svolení dosáhli, vyslali z prostředku svého některé osoby s reversem do Olomouce; při tom však na několik důležitých arty- kulů vyžádali si naučení: předně, aby se jim Jičíňanům vydal „proces, jak se zde při právě zachovává“; druhé, kterak se zachovati ku vdovám bezdětným, kteréž vedle práva Hlubčického po manželu třetinu berou; třetí, jak se zachovati k nižším právům, kteráž dotud u nich naučení brala: mají-li se taková dle Hlubčic- kého či Olomuckého práva vydávati; čtvrté, stran nějakého žida Mojžíše; páté, stran pře mezi Opavanem Gillarem a Janem Libhošt- ským, kdež jim „předešle Hlubčičtí naučení jedno vy- dali, a po druhé naučení dáti majíc akta spečetěná zase odeslali". K těm artykulům Olomucké právo „ten štvrtek před svatým Václavem 1. 1562.“ naučení takové vydalo: za první, „že takový proces vydati rozkážem“; za třetí, „že těm okolním, kteří naučení právní od Vás berou, o tom oznámiti můžte, že Vás JMť Císařská, Pán náš nejmilostivější, z práva Hlubčického sníti a sem do Olomouce ku právu vyššímu dáti ráčil. A protož, *) Neuvěřitelno zdá se mi býti mínění páně Tieftrunkovo, jakoby Litoměřičané byli s Magdeburskými jednali po česku (1. c.) 2) Viz Bischoff 1. c. 44—5. Stran jeho osoby viz kopiáře listů posílacích kněze bisk. Vil. Prusinovského, jichž částka otištěna jest při Věstníku Matice Opavské.
Strana XIV
XIV — chtěliliby právo u Vás bráti vedle naučení Vašeho, které by jim od Vás potomně vedle práv našich vydáno bylo, tehda budou povinni se k Vám znovu zapsati.... A ti, kteří by se Vám tak zapsati nechtěli, těm naučení povinni vydávati nebudete“. Za páté: „že strany před sebe obešlíc jim o tom, jakž nahoře dotčeno, oznámiti muožte, že Vás JMť Císařská sem ku právu podati ráčil, protož, pokudž žalobu znovu před právem Vaším obnoviti a, co jim z práva přijde, tomu dosti učiniti chtí, že jim naučení dáti chcete; pakliby sobě to při právě Hlubčickém vykonati chtěli, aby toho tu, kdež náleží, hledali“.1) Z téže tuším příčiny hned po Jičíně, a na týž nepochybně způsob i Valašské Meziříčí roku 1565. od Hlubčického práva odpadlo a reversem ku právu Olomuckému se přiznalo.2) V Olomouci totiž té doby šetřilo se řeči české velice bedlivě; bylať agenda vrchního práva velikou převahou česká, jak to nejlépe seznati můžeme z ortelů zachovaných. I poněvadž seznam měst a dědin naučovaných z Olomouce, obsažený v diplomatáři Moravském (VIII. 113), jest značně nedokonalý, sestavíme jména práv od roku 1558.—1566. naučovaných týmž pořádkem, jak je kniha ortelů (19. 1.) poskytuje, podotýkajíce, že místa hvězdičkou označená dostávala naučení německá. Při tom budeme míti na zřeteli, abychom vysto- povali, která malá práva vesnická prostřednictvím nižších práv s vrchním právem Olomuckým jednala. Naučení pak přijala tato práva 1558.: Přerov, Lipník, Repšín. Šternberk, Tovačov. Loučany, Konice, Hranice, Náměšť, *Litovel;3) 1559: Blatce: Týnec Veliký, Prostějov, *Potštát, Jevíčko, Mohelnice, Zábřeh, Chřelov, Uničov, „Missina“, *Ostrovy u Olomouce zaniklé, Dubicko ab Zábřeh, *Medle ab Unčov,4) Příkazy, Samotíšky ab Týnec Veliký, Bohouňov ab Jevíčko, *Rýma- řov, Tršice, *Lazce u Olomouce, (*Auspitz5); 1560: *Ne- ředín, Olešnice a Knihnice ab Jevíčko, Krasice ab Prostějov, Veliká Senice, Moravičany ab Mohelnice, Ko- stelec ab Prostějov, *M. Třebová“), Vícov a Zdětín ab Prostějov; 1561: Jívavá, Opatovice ab Jevíčko; 1562: Hun- čovice ab Příkazy, Ojnice, Brodek ab Týnec Veliký, Luka- vice ab Mohelnice, *Mezice ab Litovel, *Šumberk, Malhotice. ab Lipník, Bystřice městečko, Předmostí ab Přerov, Hodo- lany, Skrbeň, Grygov, Biskupice ab Jevíčko, Výkleky Nový Jičín; 1563: Loštice ab Uničov, Křtětín ab Olešnice?« Chvalkovice, *Altstadt; 1565: *Guldenstein, Meziříčí *) Lib. sent. IV. 19. 1. arch. Olom. 2) Domluvil, Paměti m. Meziříčí str. 81. a 233. Srovnej D'Elvert, Schriften d. hist. st. Section XIII. 548. 3) Poněvadž do Litovle vyskytují se též česká naučení, patrně Litovelští, vyho- vujíce rovnoprávnosti, českých ortelů vymáhali pro strany české. 4) Unčov český šetří něm. tehda Medle. 5) Hustopeče uvedeny tu mimořádně, kdež se vydává ortel po vykonaném hostinném právě— Gastrecht. 6) České ortele do Třebové se též vyskytují.
XIV — chtěliliby právo u Vás bráti vedle naučení Vašeho, které by jim od Vás potomně vedle práv našich vydáno bylo, tehda budou povinni se k Vám znovu zapsati.... A ti, kteří by se Vám tak zapsati nechtěli, těm naučení povinni vydávati nebudete“. Za páté: „že strany před sebe obešlíc jim o tom, jakž nahoře dotčeno, oznámiti muožte, že Vás JMť Císařská sem ku právu podati ráčil, protož, pokudž žalobu znovu před právem Vaším obnoviti a, co jim z práva přijde, tomu dosti učiniti chtí, že jim naučení dáti chcete; pakliby sobě to při právě Hlubčickém vykonati chtěli, aby toho tu, kdež náleží, hledali“.1) Z téže tuším příčiny hned po Jičíně, a na týž nepochybně způsob i Valašské Meziříčí roku 1565. od Hlubčického práva odpadlo a reversem ku právu Olomuckému se přiznalo.2) V Olomouci totiž té doby šetřilo se řeči české velice bedlivě; bylať agenda vrchního práva velikou převahou česká, jak to nejlépe seznati můžeme z ortelů zachovaných. I poněvadž seznam měst a dědin naučovaných z Olomouce, obsažený v diplomatáři Moravském (VIII. 113), jest značně nedokonalý, sestavíme jména práv od roku 1558.—1566. naučovaných týmž pořádkem, jak je kniha ortelů (19. 1.) poskytuje, podotýkajíce, že místa hvězdičkou označená dostávala naučení německá. Při tom budeme míti na zřeteli, abychom vysto- povali, která malá práva vesnická prostřednictvím nižších práv s vrchním právem Olomuckým jednala. Naučení pak přijala tato práva 1558.: Přerov, Lipník, Repšín. Šternberk, Tovačov. Loučany, Konice, Hranice, Náměšť, *Litovel;3) 1559: Blatce: Týnec Veliký, Prostějov, *Potštát, Jevíčko, Mohelnice, Zábřeh, Chřelov, Uničov, „Missina“, *Ostrovy u Olomouce zaniklé, Dubicko ab Zábřeh, *Medle ab Unčov,4) Příkazy, Samotíšky ab Týnec Veliký, Bohouňov ab Jevíčko, *Rýma- řov, Tršice, *Lazce u Olomouce, (*Auspitz5); 1560: *Ne- ředín, Olešnice a Knihnice ab Jevíčko, Krasice ab Prostějov, Veliká Senice, Moravičany ab Mohelnice, Ko- stelec ab Prostějov, *M. Třebová“), Vícov a Zdětín ab Prostějov; 1561: Jívavá, Opatovice ab Jevíčko; 1562: Hun- čovice ab Příkazy, Ojnice, Brodek ab Týnec Veliký, Luka- vice ab Mohelnice, *Mezice ab Litovel, *Šumberk, Malhotice. ab Lipník, Bystřice městečko, Předmostí ab Přerov, Hodo- lany, Skrbeň, Grygov, Biskupice ab Jevíčko, Výkleky Nový Jičín; 1563: Loštice ab Uničov, Křtětín ab Olešnice?« Chvalkovice, *Altstadt; 1565: *Guldenstein, Meziříčí *) Lib. sent. IV. 19. 1. arch. Olom. 2) Domluvil, Paměti m. Meziříčí str. 81. a 233. Srovnej D'Elvert, Schriften d. hist. st. Section XIII. 548. 3) Poněvadž do Litovle vyskytují se též česká naučení, patrně Litovelští, vyho- vujíce rovnoprávnosti, českých ortelů vymáhali pro strany české. 4) Unčov český šetří něm. tehda Medle. 5) Hustopeče uvedeny tu mimořádně, kdež se vydává ortel po vykonaném hostinném právě— Gastrecht. 6) České ortele do Třebové se též vyskytují.
Strana XV
XV — Valašské, Bělkovice ab Šternberk. Římnice a Hrabí ab Mohelnice, Horka, Ochoz ab Konice; 1566: Osek ab Lipník, Klenovice ab Prostějov. Bylo tedy do r. 1566. všech práv, od Olomuckého vrchního buď přímo buď nepřímo naučovaných, 72. — Ale předem upozorniti třeba na to, že té doby vrchní právo nenaučuje ještě vrch- ností aniž osob soukromých, které dříve rozepře naučení hledají. Od roku 1566. do 1598. změnilo se ovšem velmi mnoho, ale kromě ortelů Tovačovských pro tuto dobu nemáme jiných naučení zachovaných, abychom poznenáhlé změny náležitě vylíčiti mohli. Za doby od r. 1598.—1635. při ortelích zachovaných zname- náme značnou různosť. Kromě totiž práv dávají se naučovati vrchnosti, a též soukromníci. Abychom i pro tuto dobu poznali obvod Olomucký, vypočteme napřed jména měst a městeček i dědin naučovaných, a sice tak, že jmen výše zpomenutých nebudeme již opakovati, leda když se udála změna v řeči naučovací. 1598: *Huzová Německá, Vsetín; 1599: *Nový Jičín, Rozvadovice, Bystřice1); 1600:* Brunzýf ab Huzová, Brodek městečko, *den Ramschtetern -Ramstadt, Fryšták pod Lu- kovem, Klužínek a Rostání ab Jevíčko; 1601: *Dvorce a *Be- roun ab Šternberk, Břuchotín ab Náměšť; 1602: *„Bergstadt“ Hangenstein, *Rabelsburger, *Velká Bystřice; 1603: Ostrata ab Fryšták; 1604: *Mohelnice, Šilperk, Dolní strana Veliké Lúky, Lazce u Olomouce; 1605: *Langendorf ab Unčov, Šternberk; 1606: *Neustift, V. Bystřice, Postřel- mov ab Mohelnice. Dluhomilov ab Zábřeh. Čechy; 1608: Nový Jičín2), Vejšovice; 1615: Troubky ab Tovačov, *Opava, Vyškov, Přestavlky a Újezdec ab Přerov; 1616: Moravská Třebová, *Grünberg (Krumperk), vinohrady Držovské a Smržické ab Prostějov. Brníčko ab Zábřeh, Biskupství; 1618: Příbor; 1620: Závodí u Olomouce, ves Hangenstein ab Rý- mařov; 1623: *Litovel3); 1625: *Šternberk3), Dubany; 1625: 10: července Unčov4); 1629: Biskupstvo; 1631: Mohelnice*) Meziříčí6); 1633: *Bruntál; 1635: *Fulnek7). Seznam míst, kam se soukromníkům naučení posílala: 1598: Uničov, *Nový Jičín, Senice V., Ostrovy. *Šumberk; 1599: Lazce, *Přerov; 1600: *M. Třebová; 1601: Lipník, *Olomouc; 1602: *Blaudendorf, Olomouc. *Litovel, Zábřeh; 1603: *Schonaw; 1604: ) Která vlastně míněna jest: V. Bystřice, Bystřice p. Hostýn, či Bystřice městečko, nelze určiti. 2) Brzo po tom úřaduje se s Jičínem již jen německy. 3) Úřaduje na dále již jen německy. *) Naposledy! 5) Naposledy česky. 6) Zříká se M gdeburského práva. 7) Na čem se zakládá mínění v Bočkově snůšce pověděné, že roku 1636. Kroměříž, Kelč a r. 1638. Bludov i právo půhončí přibyly ku právnímu obvodu Olomuckému, nelze pověděti. II
XV — Valašské, Bělkovice ab Šternberk. Římnice a Hrabí ab Mohelnice, Horka, Ochoz ab Konice; 1566: Osek ab Lipník, Klenovice ab Prostějov. Bylo tedy do r. 1566. všech práv, od Olomuckého vrchního buď přímo buď nepřímo naučovaných, 72. — Ale předem upozorniti třeba na to, že té doby vrchní právo nenaučuje ještě vrch- ností aniž osob soukromých, které dříve rozepře naučení hledají. Od roku 1566. do 1598. změnilo se ovšem velmi mnoho, ale kromě ortelů Tovačovských pro tuto dobu nemáme jiných naučení zachovaných, abychom poznenáhlé změny náležitě vylíčiti mohli. Za doby od r. 1598.—1635. při ortelích zachovaných zname- náme značnou různosť. Kromě totiž práv dávají se naučovati vrchnosti, a též soukromníci. Abychom i pro tuto dobu poznali obvod Olomucký, vypočteme napřed jména měst a městeček i dědin naučovaných, a sice tak, že jmen výše zpomenutých nebudeme již opakovati, leda když se udála změna v řeči naučovací. 1598: *Huzová Německá, Vsetín; 1599: *Nový Jičín, Rozvadovice, Bystřice1); 1600:* Brunzýf ab Huzová, Brodek městečko, *den Ramschtetern -Ramstadt, Fryšták pod Lu- kovem, Klužínek a Rostání ab Jevíčko; 1601: *Dvorce a *Be- roun ab Šternberk, Břuchotín ab Náměšť; 1602: *„Bergstadt“ Hangenstein, *Rabelsburger, *Velká Bystřice; 1603: Ostrata ab Fryšták; 1604: *Mohelnice, Šilperk, Dolní strana Veliké Lúky, Lazce u Olomouce; 1605: *Langendorf ab Unčov, Šternberk; 1606: *Neustift, V. Bystřice, Postřel- mov ab Mohelnice. Dluhomilov ab Zábřeh. Čechy; 1608: Nový Jičín2), Vejšovice; 1615: Troubky ab Tovačov, *Opava, Vyškov, Přestavlky a Újezdec ab Přerov; 1616: Moravská Třebová, *Grünberg (Krumperk), vinohrady Držovské a Smržické ab Prostějov. Brníčko ab Zábřeh, Biskupství; 1618: Příbor; 1620: Závodí u Olomouce, ves Hangenstein ab Rý- mařov; 1623: *Litovel3); 1625: *Šternberk3), Dubany; 1625: 10: července Unčov4); 1629: Biskupstvo; 1631: Mohelnice*) Meziříčí6); 1633: *Bruntál; 1635: *Fulnek7). Seznam míst, kam se soukromníkům naučení posílala: 1598: Uničov, *Nový Jičín, Senice V., Ostrovy. *Šumberk; 1599: Lazce, *Přerov; 1600: *M. Třebová; 1601: Lipník, *Olomouc; 1602: *Blaudendorf, Olomouc. *Litovel, Zábřeh; 1603: *Schonaw; 1604: ) Která vlastně míněna jest: V. Bystřice, Bystřice p. Hostýn, či Bystřice městečko, nelze určiti. 2) Brzo po tom úřaduje se s Jičínem již jen německy. 3) Úřaduje na dále již jen německy. *) Naposledy! 5) Naposledy česky. 6) Zříká se M gdeburského práva. 7) Na čem se zakládá mínění v Bočkově snůšce pověděné, že roku 1636. Kroměříž, Kelč a r. 1638. Bludov i právo půhončí přibyly ku právnímu obvodu Olomuckému, nelze pověděti. II
Strana XVI
XVI — *Frankstadt, Mezice; 1608: Velký Týnec; 1609: Dřevohostice, *Pro- stějov, *Petersdorf, *Medle; 1610: *Unčov, *Krnov, Lutyně, Unčov; 1613: *Cholina, Hynkov; 1614: *Opava; 1615: Hradčany; 1616: Mezi- říčí, Radvanice; 1617: *Heintzendorf, Mor. Loděnice, Hlusovice, Bar- tultovice; 1618: *Búzov, Radotín, *Prostějov, Mohelnice, Hranice Chomoutov; 1619: Holice; 1621: *Třebová, Bystřice m.; 1622: Třebová; 1623: Chudensko, Prostějov, *Litovel; 1624: *Štern- berk; 1625: *Budišov; 1628: Věrovany, Příbor, Březovice; 1629: *Příbor; 1630: *Tovačov, *Meziříč. *Gundersdorf; 1631: Vrbátky; 1632: Klopotovice. Takovýchto soukromých naučení, velikou převahou německých, vydáno bylo více než jedna třetina do Nového Jičína! Vrchnosti od roku 1598.— 1635. naučované: 1599. David Long z Kvancendorfu, úředník na Zábřehu, o nářek a nápad; *Karel st. z Žerotína na Dřevohosticích; *Hanuš st. z Vrbna o cizol.; Jan Mošovský z Moravčína na Benešově u Opavy, o člověka z Rohova; (Tobiáš Reginovič, úř. na Litomyšli); Johanka Bítovská z Sla- vikovic na Loučce, spor o českou řeč s právem Těšíkovským, nechtě- jícím úřadovati česky; 1605. Probošt kl. všech sv. na Předhradí Ol., o pozůstalosť člověka Pěnčínského; 1606. Pan podkomoří na Benešově u Opavy; Hynek z Vrbna (na Klimkovicích?), o dluh v Jičíně; Burian Konický ze Švábenic na Konici, o škůdce zemského z Ochoze; 1707. Jan Bohuš ze Zvole (na Odrách), o lidí z Dobeš a Vražného; 1608. Bernart Koza z Hradiště, úř. kostela Olom., o vraždu; Bernart z Žero- tína na Losíně, o zločince kola zaslouženého; Albrecht Bukůvka z Bukůvky na Chudobíně, o cizol.; 1609. *Vejkart hr. Salm na Tovačově, o vraždu; *Hynek ml. z Vrbna na Bruntáli a Koldštýně, o zločince na provaz; 1610. Vladykám Malženským z Malženic o appellaci; 1612. Bernart z Žerotína na Rudě o cizol.; *Přemysl z Žerotína na Vísen- berku o vraždu; Bernart z Zástřizl na Haňovicích o smil.; Hanuš Triegler z Iglerthu, úř. na Koldštýně o zabití; *Jan Jetřich z Žerotína na Losíně o zločince na meč; 1613. *Pan Karel Hougvic; Václ. Toman, písař důchodní na Hustopečích o zastřelení; 1614. *Paní Anna Pod- štatská; 1615. Jan Leffnar z Majetína, úř. kl. Hradiště; Bernart z Zá- střizl na Haňovicích o zastřelení hajného; *Melichar Jašinský z Jašína na Ketři u Opavy o ochromení fojta Liptyňského; *Martin Jehnel von Pramsen, úř. na Koldštýně o vymrskání zloč.; po druhé o lámání kolem zločince; Jetřich z Žerotína na Losíně o zloč. na provaz; 1616. Tas Václ. Podštatský na Čekyni; 1617. Bern. Koza, úř. kapitoly Olom. o zabití člověka z Neředína a pak o vězně; Václav Haynus z Ohrozimě, purkr. Plumlovský; *Přemysl z Žerotína na Vísenberku o zločince na meč; 1618. Převor kláštera všech sv. o pozůstalosť poddanskou; Adam Věžník z Věžnik na Trnávce o hrdelné trestání; 1619. Bernart Tropar, úř. pánů Litovelských; 1620. Frydrych z Žerotína na St. Jičíně o po- zůstalosť po justificirovaném; 1621. *Jan Jetřich Petřvaldský na Kold- štýně o zloč. na meč; 1622. Anna Čedlarova z Hofu na Zlíně, Otro- kovicích a Paskově o 3 zločince; Mikuláš z Hrádku na sv. dv. při m. Plumlově; Václ. st. Rusecký z Ejvaně o zloděje; Pan „Czyžwicz
XVI — *Frankstadt, Mezice; 1608: Velký Týnec; 1609: Dřevohostice, *Pro- stějov, *Petersdorf, *Medle; 1610: *Unčov, *Krnov, Lutyně, Unčov; 1613: *Cholina, Hynkov; 1614: *Opava; 1615: Hradčany; 1616: Mezi- říčí, Radvanice; 1617: *Heintzendorf, Mor. Loděnice, Hlusovice, Bar- tultovice; 1618: *Búzov, Radotín, *Prostějov, Mohelnice, Hranice Chomoutov; 1619: Holice; 1621: *Třebová, Bystřice m.; 1622: Třebová; 1623: Chudensko, Prostějov, *Litovel; 1624: *Štern- berk; 1625: *Budišov; 1628: Věrovany, Příbor, Březovice; 1629: *Příbor; 1630: *Tovačov, *Meziříč. *Gundersdorf; 1631: Vrbátky; 1632: Klopotovice. Takovýchto soukromých naučení, velikou převahou německých, vydáno bylo více než jedna třetina do Nového Jičína! Vrchnosti od roku 1598.— 1635. naučované: 1599. David Long z Kvancendorfu, úředník na Zábřehu, o nářek a nápad; *Karel st. z Žerotína na Dřevohosticích; *Hanuš st. z Vrbna o cizol.; Jan Mošovský z Moravčína na Benešově u Opavy, o člověka z Rohova; (Tobiáš Reginovič, úř. na Litomyšli); Johanka Bítovská z Sla- vikovic na Loučce, spor o českou řeč s právem Těšíkovským, nechtě- jícím úřadovati česky; 1605. Probošt kl. všech sv. na Předhradí Ol., o pozůstalosť člověka Pěnčínského; 1606. Pan podkomoří na Benešově u Opavy; Hynek z Vrbna (na Klimkovicích?), o dluh v Jičíně; Burian Konický ze Švábenic na Konici, o škůdce zemského z Ochoze; 1707. Jan Bohuš ze Zvole (na Odrách), o lidí z Dobeš a Vražného; 1608. Bernart Koza z Hradiště, úř. kostela Olom., o vraždu; Bernart z Žero- tína na Losíně, o zločince kola zaslouženého; Albrecht Bukůvka z Bukůvky na Chudobíně, o cizol.; 1609. *Vejkart hr. Salm na Tovačově, o vraždu; *Hynek ml. z Vrbna na Bruntáli a Koldštýně, o zločince na provaz; 1610. Vladykám Malženským z Malženic o appellaci; 1612. Bernart z Žerotína na Rudě o cizol.; *Přemysl z Žerotína na Vísen- berku o vraždu; Bernart z Zástřizl na Haňovicích o smil.; Hanuš Triegler z Iglerthu, úř. na Koldštýně o zabití; *Jan Jetřich z Žerotína na Losíně o zločince na meč; 1613. *Pan Karel Hougvic; Václ. Toman, písař důchodní na Hustopečích o zastřelení; 1614. *Paní Anna Pod- štatská; 1615. Jan Leffnar z Majetína, úř. kl. Hradiště; Bernart z Zá- střizl na Haňovicích o zastřelení hajného; *Melichar Jašinský z Jašína na Ketři u Opavy o ochromení fojta Liptyňského; *Martin Jehnel von Pramsen, úř. na Koldštýně o vymrskání zloč.; po druhé o lámání kolem zločince; Jetřich z Žerotína na Losíně o zloč. na provaz; 1616. Tas Václ. Podštatský na Čekyni; 1617. Bern. Koza, úř. kapitoly Olom. o zabití člověka z Neředína a pak o vězně; Václav Haynus z Ohrozimě, purkr. Plumlovský; *Přemysl z Žerotína na Vísenberku o zločince na meč; 1618. Převor kláštera všech sv. o pozůstalosť poddanskou; Adam Věžník z Věžnik na Trnávce o hrdelné trestání; 1619. Bernart Tropar, úř. pánů Litovelských; 1620. Frydrych z Žerotína na St. Jičíně o po- zůstalosť po justificirovaném; 1621. *Jan Jetřich Petřvaldský na Kold- štýně o zloč. na meč; 1622. Anna Čedlarova z Hofu na Zlíně, Otro- kovicích a Paskově o 3 zločince; Mikuláš z Hrádku na sv. dv. při m. Plumlově; Václ. st. Rusecký z Ejvaně o zloděje; Pan „Czyžwicz
Strana XVII
XVII — o 3 rebelanty; Daniel Kurybas, spr. st. Ousovského; *Sak, vrchní hejtman na Třebové; 1623. Jiří Tuček z Tučendorfu, úřed. kap. panství Bystřického o vraždu a o mučení světlým právem; *Hanuš Jindřich Vlachovský z Vlachovic, spr. st. Ousovského o děd.; Matyáš Vachava, úř. kl. Hradiště, o mučení; 1624. *Přemysl z Žerotína na Vísenberku o popravu; Alžběta Dembinská o trest metlou; *Karel Jindřich Donat z N. Cerekve, regent na Šternberku; Daniel Filoxin z Šenperku, úř. p. St. Jitského o trest mečem; 1625. Jiříkovi Tejneckému, úř. Ejvanov- skému o děd.; 1636. *Jan Jetřich z Žerotína o zloč. na kolo; *Jiří Vilém Klippel z Elkershúz na Bruntáli a Sovinci o zločince na meč; *Albrecht Seifrid Malovec z Malovic, kn. Licht. hejtm. na Koldštýně o vymrskání metlou; Albrecht st. Sedlnický na Čechách o vymrskání; *Přemysl z Žerotína o trest mečem; *sv. p. Bess o vymrskání metlou; *Volfgang Hofman sv. p. z Grünpüchlu na Rabensteině; Tomáš Boháč Ousovský, spr. st. Bystř. a Ousovského o vymrskání a o naučení; Matyáš Kamenický, úř. na Mořicích o děd.; kněz Jiřík Leodegarius, opat kl. Hradiště o děd. podd.; Karel Podštatský o poruč.; 1628. Arch. diakon Filip Preyner; 1629. Bernart Mořkovský z Zástřizl o purkrecht Biskupský; *Pavel Hirnbein v. Anberg, úř. na St. Jičíně o čarodějství; Prelát Klaudius ze Soryně o manželství; *Pater Hack, regens des kais. Alumnatus, o děd. po justific.; *Lichtenštejnský hofmistr v Prostějově; *Nejv. z. písař; 1630. * Jaroslav Drahanovský o přísahu židovskou, zdali se konati má na sviňské kůže; *Daniel Korybus, úř. na Kra- kovci o zloč. na provaz a o dluh; *Andreas Strausen, Bestandinhaber d. Gutes Buse; *„Herr Zastrziz“; 1631: Gregor Žák Oplocanský, spr. st. Českého o mučení světlým právem, pak o trest mečem; Zachariáš Pehm z Pehmsdorfu, úř. kl. Hradiště o zastřeleného; Jiřík Kaláš Podivínský, spr. st. Náměstského o purkrecht a o vymrsk.; Jakub Tištínsky, úřed. na Hustopečích o nápad; Ondřej Straus, úř. na Búzově o trest mečem; Bartol. Loucký, úř. na Chudobíně o vymrskání; Jan Želecký z P. na sv. dv. Hvozděcku o škody; 1631. Jan Zik. Brochvic ze Sicendorfu, úř. na Bystřici o vězení; Lorenc Budina, ouř. p. Bouzovského o vraždu dítěte; 1633 *Paul v. Hirnbein, ouř. na St. Jičíně o trest mečem; *Balcar z Žerotína na Meziříčí a Rožnově o dluh; Vejt jinak Hřivna Nákelský, úř kl. Hradiště o dluhy a purkrechtní peníze; *Přemysl z Že- rotína na Visenberku o cizol., o zloč. na provaz; 1634. *Vilém Borovský z Borové na Křtomilech (Christmühl) o děd.; *Tomáš Kuzuský, správce kl. Všech sv. o trest na úmyslné pochování za živa; *ouř. na N. Jičíně o trest mečem; *ouř. na St. Jičíně o zločiny. Z těchto přehledův seznali jsme znamenitý obvod práva Olo- muckého, ale pozorovali zaroveň, kterak poznenáhlu veškera malá práva po vesnicích a malých městečkách pozbyla své samostatnosti, kdežto vrchnostenská čili patrimonialní práva čím dále tím více opanovala. Rovněž závažná proměna stala se s právem Olomuckým, že agenda jeho civilní, zastoupená přede- vším naučováním soukromníkův, naprosto potuchla, kdežto pů- sobnosť jeho ve věcech hrdelních velice vzrostla. Jakož po roce 1620. udávaly se ohromné převraty na všem všude, nemohlo ani vrchní právo Olomucké zůstati bez obměn. Zavedlo by nás příliš daleko, kdybychom všecky podstatnější mo- menty uváděti chtěli, pročež jen k některým přihlednouti chceme. II.
XVII — o 3 rebelanty; Daniel Kurybas, spr. st. Ousovského; *Sak, vrchní hejtman na Třebové; 1623. Jiří Tuček z Tučendorfu, úřed. kap. panství Bystřického o vraždu a o mučení světlým právem; *Hanuš Jindřich Vlachovský z Vlachovic, spr. st. Ousovského o děd.; Matyáš Vachava, úř. kl. Hradiště, o mučení; 1624. *Přemysl z Žerotína na Vísenberku o popravu; Alžběta Dembinská o trest metlou; *Karel Jindřich Donat z N. Cerekve, regent na Šternberku; Daniel Filoxin z Šenperku, úř. p. St. Jitského o trest mečem; 1625. Jiříkovi Tejneckému, úř. Ejvanov- skému o děd.; 1636. *Jan Jetřich z Žerotína o zloč. na kolo; *Jiří Vilém Klippel z Elkershúz na Bruntáli a Sovinci o zločince na meč; *Albrecht Seifrid Malovec z Malovic, kn. Licht. hejtm. na Koldštýně o vymrskání metlou; Albrecht st. Sedlnický na Čechách o vymrskání; *Přemysl z Žerotína o trest mečem; *sv. p. Bess o vymrskání metlou; *Volfgang Hofman sv. p. z Grünpüchlu na Rabensteině; Tomáš Boháč Ousovský, spr. st. Bystř. a Ousovského o vymrskání a o naučení; Matyáš Kamenický, úř. na Mořicích o děd.; kněz Jiřík Leodegarius, opat kl. Hradiště o děd. podd.; Karel Podštatský o poruč.; 1628. Arch. diakon Filip Preyner; 1629. Bernart Mořkovský z Zástřizl o purkrecht Biskupský; *Pavel Hirnbein v. Anberg, úř. na St. Jičíně o čarodějství; Prelát Klaudius ze Soryně o manželství; *Pater Hack, regens des kais. Alumnatus, o děd. po justific.; *Lichtenštejnský hofmistr v Prostějově; *Nejv. z. písař; 1630. * Jaroslav Drahanovský o přísahu židovskou, zdali se konati má na sviňské kůže; *Daniel Korybus, úř. na Kra- kovci o zloč. na provaz a o dluh; *Andreas Strausen, Bestandinhaber d. Gutes Buse; *„Herr Zastrziz“; 1631: Gregor Žák Oplocanský, spr. st. Českého o mučení světlým právem, pak o trest mečem; Zachariáš Pehm z Pehmsdorfu, úř. kl. Hradiště o zastřeleného; Jiřík Kaláš Podivínský, spr. st. Náměstského o purkrecht a o vymrsk.; Jakub Tištínsky, úřed. na Hustopečích o nápad; Ondřej Straus, úř. na Búzově o trest mečem; Bartol. Loucký, úř. na Chudobíně o vymrskání; Jan Želecký z P. na sv. dv. Hvozděcku o škody; 1631. Jan Zik. Brochvic ze Sicendorfu, úř. na Bystřici o vězení; Lorenc Budina, ouř. p. Bouzovského o vraždu dítěte; 1633 *Paul v. Hirnbein, ouř. na St. Jičíně o trest mečem; *Balcar z Žerotína na Meziříčí a Rožnově o dluh; Vejt jinak Hřivna Nákelský, úř kl. Hradiště o dluhy a purkrechtní peníze; *Přemysl z Že- rotína na Visenberku o cizol., o zloč. na provaz; 1634. *Vilém Borovský z Borové na Křtomilech (Christmühl) o děd.; *Tomáš Kuzuský, správce kl. Všech sv. o trest na úmyslné pochování za živa; *ouř. na N. Jičíně o trest mečem; *ouř. na St. Jičíně o zločiny. Z těchto přehledův seznali jsme znamenitý obvod práva Olo- muckého, ale pozorovali zaroveň, kterak poznenáhlu veškera malá práva po vesnicích a malých městečkách pozbyla své samostatnosti, kdežto vrchnostenská čili patrimonialní práva čím dále tím více opanovala. Rovněž závažná proměna stala se s právem Olomuckým, že agenda jeho civilní, zastoupená přede- vším naučováním soukromníkův, naprosto potuchla, kdežto pů- sobnosť jeho ve věcech hrdelních velice vzrostla. Jakož po roce 1620. udávaly se ohromné převraty na všem všude, nemohlo ani vrchní právo Olomucké zůstati bez obměn. Zavedlo by nás příliš daleko, kdybychom všecky podstatnější mo- menty uváděti chtěli, pročež jen k některým přihlednouti chceme. II.
Strana XVIII
— XVIII — Za prvé množí se počet ortelů přísných, ba ukrutných2); však ke cti tehdejších pánů přísežných jest, že mírným ortelem r. 1629. zachránili od upálení 8 osob pro čarodějnictví od vrchno- stenského úředníka Novojičínského obžalovaných1). Za druhé zmenšen i obvod právu Olomuckému, když l. 1626. kníže Karel z Lichtenštejna po všech svých panstvích Morav- ských rozhlásiti kázal patent, aby „jeho příslušníci nikdež jinde v spravedlnostech lidských nežli v městě Krnově3) o naučení se neutíkali“. Jakož pak kníže Karel 1. 1622—24. od Císaře Ferdi- nanda II. za léna koruny české byl přejal panství Třebovské. Zá- břežské. Rudu. Šumberk, Koldštýn a Unčov, odpadla tímto nařízením od práva Olomuckého městská práva dotud v Olomouci naučovaná: Třebová (a bývalé právo patrimonialní v Trnávce). Zábřeh; s Rudou města Šilperk a Krumperk (Grünberg); Šumberk; s Koldštýnem Staré Město, posléze Unčov. Unčované, byvše pro narčení z rebellie potrestáni pozbytím svých statků, vzali od pánů Olomučanů jen podmínečné odpu- štění4), kteréž v nejedné příčině jest pamětihodno. I podařilo se jim ovšem sebe dokonale obhájiti, takže konfis- kované jejich statky jim l. 1632. byly navráceny, než nevíme, zda potomně zase ku právu Olomuckému se přiloučili. Jestliže pak českým městům ku právu Krnovskému přiděleným jistotně proto, že Krnov té doby byl již německý, nastala proměna s řeči naučovací, zejmena Unčovu, Zábřehu a Šilperku, však i při městech u vrchního práva Olomuckého zůstalých proměnilo se v té příčině mnoho: do Nového Jičína dáno poslední naučení české l. 1608., do Šternberka 1. 1624., do Mohelnice 1. 1631. Kromě toho 1. 1629. uchýlilo se Olomucké právo od rovno- právnosti jindy tak chvalitebně šetřené, že přestalo strany české naučovati po česku, ač ovšem již zase 1. 1631. vrátilo se ku svému starému pravidlu. Rovněž i značnou výměnou při šlechtě a okolnostmi nepřízni- vými způsobeno, že vrchnosti a vrchnostenské úřady od r. 1624. čím dále tím méně českých naučení vyžadují. 1) Srv. mé pojednání „Das Olmützer Stadtgericht als Oberhof.“ 2) Byli to: Jakub Neisser, sedlák z Šanova a jeho žena Anna, Jiřík, jejich syn a Marketa, sestra Neissrova, Hansel Hübscher, Alžběta Hübscherova, Justina, žena dlaždiče ze Žiliny, Anna Meinxova, vdova ze Šanova. 3) Že Krnovské právo městské za dřívějších dob spravováno bylo lidmi uče- nými, svědčí archiv Olomucký, v němž se chová pod Sign 29. 5 dílo „Geschribene Urtel der von Magdeburg, Donaw, Leipzig. Wittenberg, Breslau, Praga“, kteréž bylo majetkem a snad i prací Venceslai Jahn, senatoris Carnoviensis, 1571, mistra Steph. Rigelia. a 1618. Stoka z Stoknfelsu. — Týž Stoknfels pořídil si „Notulář listů naučných“, jak by se na pergameně a papíře psáti měly podle po- řádku mark. Mor.“ (Sign. 29. 4). 1) My purkmistr a rada m. Olomouce vyznáváme tímto listem . . : Jakož před nás v sedící radě slovoutní a opatrní pán Adam Karel, J. K Mti rychtář, pan Lorenc, organista primator a pan Blažej Fejlar, spoluradní, jakožto vyslaní od ouřadu m. Uničova, jménem a na místě téhož ouřadu podle plnomocenství jim da- ného, předstoupili a nám toho zprávu učinili, kterak nynějšího času jsouce v pod- danosť a k ruce J. K. Mti pána Karla knížete a vladáře domu Lichtenštejnskýho
— XVIII — Za prvé množí se počet ortelů přísných, ba ukrutných2); však ke cti tehdejších pánů přísežných jest, že mírným ortelem r. 1629. zachránili od upálení 8 osob pro čarodějnictví od vrchno- stenského úředníka Novojičínského obžalovaných1). Za druhé zmenšen i obvod právu Olomuckému, když l. 1626. kníže Karel z Lichtenštejna po všech svých panstvích Morav- ských rozhlásiti kázal patent, aby „jeho příslušníci nikdež jinde v spravedlnostech lidských nežli v městě Krnově3) o naučení se neutíkali“. Jakož pak kníže Karel 1. 1622—24. od Císaře Ferdi- nanda II. za léna koruny české byl přejal panství Třebovské. Zá- břežské. Rudu. Šumberk, Koldštýn a Unčov, odpadla tímto nařízením od práva Olomuckého městská práva dotud v Olomouci naučovaná: Třebová (a bývalé právo patrimonialní v Trnávce). Zábřeh; s Rudou města Šilperk a Krumperk (Grünberg); Šumberk; s Koldštýnem Staré Město, posléze Unčov. Unčované, byvše pro narčení z rebellie potrestáni pozbytím svých statků, vzali od pánů Olomučanů jen podmínečné odpu- štění4), kteréž v nejedné příčině jest pamětihodno. I podařilo se jim ovšem sebe dokonale obhájiti, takže konfis- kované jejich statky jim l. 1632. byly navráceny, než nevíme, zda potomně zase ku právu Olomuckému se přiloučili. Jestliže pak českým městům ku právu Krnovskému přiděleným jistotně proto, že Krnov té doby byl již německý, nastala proměna s řeči naučovací, zejmena Unčovu, Zábřehu a Šilperku, však i při městech u vrchního práva Olomuckého zůstalých proměnilo se v té příčině mnoho: do Nového Jičína dáno poslední naučení české l. 1608., do Šternberka 1. 1624., do Mohelnice 1. 1631. Kromě toho 1. 1629. uchýlilo se Olomucké právo od rovno- právnosti jindy tak chvalitebně šetřené, že přestalo strany české naučovati po česku, ač ovšem již zase 1. 1631. vrátilo se ku svému starému pravidlu. Rovněž i značnou výměnou při šlechtě a okolnostmi nepřízni- vými způsobeno, že vrchnosti a vrchnostenské úřady od r. 1624. čím dále tím méně českých naučení vyžadují. 1) Srv. mé pojednání „Das Olmützer Stadtgericht als Oberhof.“ 2) Byli to: Jakub Neisser, sedlák z Šanova a jeho žena Anna, Jiřík, jejich syn a Marketa, sestra Neissrova, Hansel Hübscher, Alžběta Hübscherova, Justina, žena dlaždiče ze Žiliny, Anna Meinxova, vdova ze Šanova. 3) Že Krnovské právo městské za dřívějších dob spravováno bylo lidmi uče- nými, svědčí archiv Olomucký, v němž se chová pod Sign 29. 5 dílo „Geschribene Urtel der von Magdeburg, Donaw, Leipzig. Wittenberg, Breslau, Praga“, kteréž bylo majetkem a snad i prací Venceslai Jahn, senatoris Carnoviensis, 1571, mistra Steph. Rigelia. a 1618. Stoka z Stoknfelsu. — Týž Stoknfels pořídil si „Notulář listů naučných“, jak by se na pergameně a papíře psáti měly podle po- řádku mark. Mor.“ (Sign. 29. 4). 1) My purkmistr a rada m. Olomouce vyznáváme tímto listem . . : Jakož před nás v sedící radě slovoutní a opatrní pán Adam Karel, J. K Mti rychtář, pan Lorenc, organista primator a pan Blažej Fejlar, spoluradní, jakožto vyslaní od ouřadu m. Uničova, jménem a na místě téhož ouřadu podle plnomocenství jim da- ného, předstoupili a nám toho zprávu učinili, kterak nynějšího času jsouce v pod- danosť a k ruce J. K. Mti pána Karla knížete a vladáře domu Lichtenštejnskýho
Strana XIX
XIX A jako v knihách ortelů zachovaných na konec převládá již němčina, podobněž i v jiných knihách městských, co se týče kupů, poručenství, svatebních smluv atd. čeština zaniká, vyjímaje zápisy šlechty starého rázu anebo, kdež běží o věci zemské. Na př. léta 1637. k žádosti paní Špringsfeldky úřad městský odpečetil počty po její nebožtíku manželu, načež zápis o tom aktu učiněn po česku; podobněž častá deposita zemského podkomořího na radnici Olomucké kvitují se česky. Trváť ještě vědomí, ovšem již mdlé, že se šlechtou o věci zemské česky má býti jednáno. A nyní o úpadku Magdeburského práva a tím o zanik- nutí vrchní stolice Olomucké. — V první příčině nový soudní řád z r. 1628., kterým se sice jura privatorum šetří, avšak se též opravují dle obecných císařských nařízení, jak se v jiných královstvích a zemích zachovávají“), nezůstal bez účinku. V Meziříčí aspoň 1. 1631. propukl odpor proti saskému právu, zaviněný tuším tím, že Olomučané od r. 1625. dosti pravi- delně vydávali ortele s formulí „podle práva saského“. O průběhu toho sporu nejsme ovšem spraveni, nicméně jest odpověď Olomučanův, kterou Meziříčanům vypovídají právo, poučná. „Službu, Psaní Vaše přijmouc, jak z něho po přečtení, tak i předešle od vyslanejch Vašich (z) přednešení a promluvení, čeho po nás a jakou informací v příčině práv a statut Vašich městských, kterýchž že předkové Vaši i Vy, jak město začátek svůj vzalo, v užívání pokojném ste pozůsta- veni byli a nimi se vždycky řídili, až teď teprv ode dvou let ně- k terý osoby z měšťanův Vašich ty statuta Vaše opovrhnouti a snad podle saských a ne (od) M. Císařské zřízených a ustanovených práv Vašich jíti by chtěli, jak dáleji v tom byste protiv stranám pokračovati a zachovati se jměli, žádostivě vyhledáváte, s dostatkem sme vy- rozuměli. Na kteroužto žádosť . . . pro správu Vás tajiti nemůžeme: Pokudž tomu tak . . . , že předkové Vaši i tolikéž Vy JMCísařské královskejmi, českejmi právy ustanovenejmi bez překážky ste se řídili a vedle těch postupovali, i takové právo od J. M. Císaře Rudolfa jména druhého sv. a sl. paměti v létě 1579. potvrzené sobě majíce, podle těch dle přísah Vašich vejpovědi a ortele činili, vynášeli a až dosavád ještě vedle nich postupujete, abychom my postoupeni, od J. K. Mti jakožto vrchnosti jejich patent po všech panstvích roz- hlášen jest, aby jak oni, tak i jiní v poddanosť J K. Mti příslušející nikdež jinde v spravedlnostech lidských nežli v městě Krnově o naučení se utíkali. Při tom se vší náležitou uctivostí žádajíce, abychom jim a potomkům jejich k tomu, aby se sem, kdyžby se jináč budoucně přeměniti mělo, zase k vyššímu právu, jakž od mnoha let od nich se zachovávalo, o naučení utíkati mohli, povolili. Kdež spatříce my jejich žádosť slušnú bejti a nachá- zejíce, že se týž ouřad contumaciter od vyššího práva neodtrhují, nýbrž podle poru- čení vrchnosti své se tak zachovati, a tu kde jim ukázáno, naučení bráti muosí. Pročež jim a budoucím potomkům jejím k tomu sme povolili, aby oni a budoucí potomci jejich, kdyžby se jakž nahoře psáno nějaká proměna státi měla, zase zde v městě Olomouci při vyšším právě naučení bráti a pohledávati mohli, a v tom žádné ouhony nesnášeli. Pro lepší toho jistotu pečeť Naší městskou k tomuto listu jsme přitisknouti dali. Stalo se v m Olomouci, 30. dne Aprilis 1. P. 1626. (Acta quotidiana 1611—1638. Sign. I. 3). 1) Bischoff 1. c. 43.
XIX A jako v knihách ortelů zachovaných na konec převládá již němčina, podobněž i v jiných knihách městských, co se týče kupů, poručenství, svatebních smluv atd. čeština zaniká, vyjímaje zápisy šlechty starého rázu anebo, kdež běží o věci zemské. Na př. léta 1637. k žádosti paní Špringsfeldky úřad městský odpečetil počty po její nebožtíku manželu, načež zápis o tom aktu učiněn po česku; podobněž častá deposita zemského podkomořího na radnici Olomucké kvitují se česky. Trváť ještě vědomí, ovšem již mdlé, že se šlechtou o věci zemské česky má býti jednáno. A nyní o úpadku Magdeburského práva a tím o zanik- nutí vrchní stolice Olomucké. — V první příčině nový soudní řád z r. 1628., kterým se sice jura privatorum šetří, avšak se též opravují dle obecných císařských nařízení, jak se v jiných královstvích a zemích zachovávají“), nezůstal bez účinku. V Meziříčí aspoň 1. 1631. propukl odpor proti saskému právu, zaviněný tuším tím, že Olomučané od r. 1625. dosti pravi- delně vydávali ortele s formulí „podle práva saského“. O průběhu toho sporu nejsme ovšem spraveni, nicméně jest odpověď Olomučanův, kterou Meziříčanům vypovídají právo, poučná. „Službu, Psaní Vaše přijmouc, jak z něho po přečtení, tak i předešle od vyslanejch Vašich (z) přednešení a promluvení, čeho po nás a jakou informací v příčině práv a statut Vašich městských, kterýchž že předkové Vaši i Vy, jak město začátek svůj vzalo, v užívání pokojném ste pozůsta- veni byli a nimi se vždycky řídili, až teď teprv ode dvou let ně- k terý osoby z měšťanův Vašich ty statuta Vaše opovrhnouti a snad podle saských a ne (od) M. Císařské zřízených a ustanovených práv Vašich jíti by chtěli, jak dáleji v tom byste protiv stranám pokračovati a zachovati se jměli, žádostivě vyhledáváte, s dostatkem sme vy- rozuměli. Na kteroužto žádosť . . . pro správu Vás tajiti nemůžeme: Pokudž tomu tak . . . , že předkové Vaši i tolikéž Vy JMCísařské královskejmi, českejmi právy ustanovenejmi bez překážky ste se řídili a vedle těch postupovali, i takové právo od J. M. Císaře Rudolfa jména druhého sv. a sl. paměti v létě 1579. potvrzené sobě majíce, podle těch dle přísah Vašich vejpovědi a ortele činili, vynášeli a až dosavád ještě vedle nich postupujete, abychom my postoupeni, od J. K. Mti jakožto vrchnosti jejich patent po všech panstvích roz- hlášen jest, aby jak oni, tak i jiní v poddanosť J K. Mti příslušející nikdež jinde v spravedlnostech lidských nežli v městě Krnově o naučení se utíkali. Při tom se vší náležitou uctivostí žádajíce, abychom jim a potomkům jejich k tomu, aby se sem, kdyžby se jináč budoucně přeměniti mělo, zase k vyššímu právu, jakž od mnoha let od nich se zachovávalo, o naučení utíkati mohli, povolili. Kdež spatříce my jejich žádosť slušnú bejti a nachá- zejíce, že se týž ouřad contumaciter od vyššího práva neodtrhují, nýbrž podle poru- čení vrchnosti své se tak zachovati, a tu kde jim ukázáno, naučení bráti muosí. Pročež jim a budoucím potomkům jejím k tomu sme povolili, aby oni a budoucí potomci jejich, kdyžby se jakž nahoře psáno nějaká proměna státi měla, zase zde v městě Olomouci při vyšším právě naučení bráti a pohledávati mohli, a v tom žádné ouhony nesnášeli. Pro lepší toho jistotu pečeť Naší městskou k tomuto listu jsme přitisknouti dali. Stalo se v m Olomouci, 30. dne Aprilis 1. P. 1626. (Acta quotidiana 1611—1638. Sign. I. 3). 1) Bischoff 1. c. 43.
Strana XX
XX — takové Císařské ustanovení Vám z milosti nadaná zmenšovati, rušiti a protiv takovým — spravujíce a řídíce se my zde a město toto saskejmi, Magdeburskými právy — dle žádosti Vaši naučování udělovati jměli, toho nám učiniti se netrefí. Při kterýchžto právích a ustanoveních Vašich . . . slušně zachování bejti, a jednomu každému spravedlnosť udělovati hleděti jak věděti budete. Tím se spraviti můžte. — Ty všecky akta ku právu vyššímu našemu odvedená Vám zase zpátkem odsíláme. Datum z Olomouce dne 7. novembris Anno 1631.“ (Lib. sent. 19. 5. 316). Aniž bychom se pokoušeli o další vystopování úpadku měst- ského práva Magdeburského, zpomeneme jen, že r. 1679. od císaře Leopolda i na Moravě zavedena jsou Koldínova česká práva městská, čímž právu Magdeburskému i na Moravě konec učiněn jest. — A tak ani již poslední ortel na meč a upálení z Olomouce do Tovačova vydaný dne 7. července 1679 nemá obvyklé formule „vedle našich starých Magdeburských u nás až posa- vád chvalitebně zachovalých práv saských“. Co se týče úpadku materielního, zpomenuli jsme na svém místě, kterak naposledy při Olomuckém právě vzrostla agenda hrdelní. Tato agenda jistotně značně poklesla, jakmile s rokem 1650. appellace do Prahy učiněna povinnou, a přestala vůbec, když všecky věci hrdelní přikázány jsou appellaci do Prahy, takže platnosť vyšších práv v té příčině naprosto pominula. Všecka bývalá, stoletá organisace právní, tak dokonale se shroutila, že na př. do Tovačova poslední naučení z Olomouce vydáno bylo již dne 16. prosince l. 1689. — Nechtějíce nijakých vývodů dalších činiti o proměnách potomních, zaznamenáváme o právě Tovačov- ském jen to, že od r. 1689—1701. „jménem i na místě J. V. II. Mti“ vydávalo rozsudky v příčinách kriminalných, byvši patrně od vrchnosti k tomu delegováno.
XX — takové Císařské ustanovení Vám z milosti nadaná zmenšovati, rušiti a protiv takovým — spravujíce a řídíce se my zde a město toto saskejmi, Magdeburskými právy — dle žádosti Vaši naučování udělovati jměli, toho nám učiniti se netrefí. Při kterýchžto právích a ustanoveních Vašich . . . slušně zachování bejti, a jednomu každému spravedlnosť udělovati hleděti jak věděti budete. Tím se spraviti můžte. — Ty všecky akta ku právu vyššímu našemu odvedená Vám zase zpátkem odsíláme. Datum z Olomouce dne 7. novembris Anno 1631.“ (Lib. sent. 19. 5. 316). Aniž bychom se pokoušeli o další vystopování úpadku měst- ského práva Magdeburského, zpomeneme jen, že r. 1679. od císaře Leopolda i na Moravě zavedena jsou Koldínova česká práva městská, čímž právu Magdeburskému i na Moravě konec učiněn jest. — A tak ani již poslední ortel na meč a upálení z Olomouce do Tovačova vydaný dne 7. července 1679 nemá obvyklé formule „vedle našich starých Magdeburských u nás až posa- vád chvalitebně zachovalých práv saských“. Co se týče úpadku materielního, zpomenuli jsme na svém místě, kterak naposledy při Olomuckém právě vzrostla agenda hrdelní. Tato agenda jistotně značně poklesla, jakmile s rokem 1650. appellace do Prahy učiněna povinnou, a přestala vůbec, když všecky věci hrdelní přikázány jsou appellaci do Prahy, takže platnosť vyšších práv v té příčině naprosto pominula. Všecka bývalá, stoletá organisace právní, tak dokonale se shroutila, že na př. do Tovačova poslední naučení z Olomouce vydáno bylo již dne 16. prosince l. 1689. — Nechtějíce nijakých vývodů dalších činiti o proměnách potomních, zaznamenáváme o právě Tovačov- ském jen to, že od r. 1689—1701. „jménem i na místě J. V. II. Mti“ vydávalo rozsudky v příčinách kriminalných, byvši patrně od vrchnosti k tomu delegováno.
Strana XXI
XXI — II. Literatura Magdeburského práva na Moravě. Právní dualismus, který odtud pocházel, že v severních Čechách a na severní Moravě řídili se „Sachsenspieglem“, kdežto v již- ních Čechách a na jižní Moravě platil „Schwabenspiegel“, pominul v Čechách, nikoli na Moravě, tudíž přirozeně hádati lze, že Morava měla literaturu práva Magdeburského hojnější, než se posaváde mínilo. — Nicméně podobněž jako v Čechách stolici Lito- měřickou daleko překonávala vrchní stolice Pražská, i na Moravě Brněnská dříve a hojnějšími spisy vynikla nad Olomuckou, pročež vědomosti o literatuře práva Brněnského byly hojnější, než o právě Magdeburském. I poněvadž nám tuto běží o stránku literární, zpomeneme napřed o právě Brněnském a o jeho písemnictví. O tomto právě již l. 1788. pojednal Josef Vratislav Monse svým spisem „Uber die ältesten Municipalrechte der k. Stadt Brünn“. Monse pak vypočítává kromě jiných tyto spisy archivu Brněnského: a) „Rustici de Schibnicz“, tištěný latinský codex, jenž obsa- huje velikou sbírku naučení a ortelů Brněnských okolo roku 1350. přespolním městům vydaných. Tato sbírka ortelů Brněnských snešená okolo r. 1350. nabyla na jižní Moravě neobyčejné platnosti, jak již ta okolnosť svědčí, že ji Brňané okolo r. 1480. tiskem vydali; ale nad to brzo potom, byvši přeložena na česko, pod titulem: „Letha Panie 1343. Sedlaczy z Ssibnicz“, kolovala v hojných opisech na Moravě. Jeden opis chová se v c. kr. studijní bibliotéce Olomucké. Však podivno jest, že tohoto spisu ani Šembera ani Jireček nezpomínají*). c) Rukopis český, obsahující naučení a ortele od práva Brněn- ského městům, městečkům a vsem vydávaných od roku 1471. až 1616. „Práva městská Brněnská z II. polovice 15. století v ar- chivu Brněnském a v Děčíně v Čechách“ uvádějí Šembera lit. č. 202 a Jireček v Rukověti II. 136, ale nevíme, který ru- kopis Monsem citovaný se na ně hodí. — V Uher. Hradišti chovají se: e) „Naučení Brněnská Hradišťské městské radě dávaná od r. 1447—1509.“, která r. 1882. tiskem vydal professor Tkač. b) d) *) Na rukopis tento upozorňoval jsem v „Koledě“ 1. 1881—1. „mravopisnými obrázky z moravských měst“, nakreslenými z ortelů daných z Brna do Boskovic, Napajedel, Bzence, Velké Byteše, Kroměříže, Uh. Brodu atd. Na podobném podkladu sestaven článek „Lazebníci v Brně ok. r. 1350.“ pro „Světozor“.
XXI — II. Literatura Magdeburského práva na Moravě. Právní dualismus, který odtud pocházel, že v severních Čechách a na severní Moravě řídili se „Sachsenspieglem“, kdežto v již- ních Čechách a na jižní Moravě platil „Schwabenspiegel“, pominul v Čechách, nikoli na Moravě, tudíž přirozeně hádati lze, že Morava měla literaturu práva Magdeburského hojnější, než se posaváde mínilo. — Nicméně podobněž jako v Čechách stolici Lito- měřickou daleko překonávala vrchní stolice Pražská, i na Moravě Brněnská dříve a hojnějšími spisy vynikla nad Olomuckou, pročež vědomosti o literatuře práva Brněnského byly hojnější, než o právě Magdeburském. I poněvadž nám tuto běží o stránku literární, zpomeneme napřed o právě Brněnském a o jeho písemnictví. O tomto právě již l. 1788. pojednal Josef Vratislav Monse svým spisem „Uber die ältesten Municipalrechte der k. Stadt Brünn“. Monse pak vypočítává kromě jiných tyto spisy archivu Brněnského: a) „Rustici de Schibnicz“, tištěný latinský codex, jenž obsa- huje velikou sbírku naučení a ortelů Brněnských okolo roku 1350. přespolním městům vydaných. Tato sbírka ortelů Brněnských snešená okolo r. 1350. nabyla na jižní Moravě neobyčejné platnosti, jak již ta okolnosť svědčí, že ji Brňané okolo r. 1480. tiskem vydali; ale nad to brzo potom, byvši přeložena na česko, pod titulem: „Letha Panie 1343. Sedlaczy z Ssibnicz“, kolovala v hojných opisech na Moravě. Jeden opis chová se v c. kr. studijní bibliotéce Olomucké. Však podivno jest, že tohoto spisu ani Šembera ani Jireček nezpomínají*). c) Rukopis český, obsahující naučení a ortele od práva Brněn- ského městům, městečkům a vsem vydávaných od roku 1471. až 1616. „Práva městská Brněnská z II. polovice 15. století v ar- chivu Brněnském a v Děčíně v Čechách“ uvádějí Šembera lit. č. 202 a Jireček v Rukověti II. 136, ale nevíme, který ru- kopis Monsem citovaný se na ně hodí. — V Uher. Hradišti chovají se: e) „Naučení Brněnská Hradišťské městské radě dávaná od r. 1447—1509.“, která r. 1882. tiskem vydal professor Tkač. b) d) *) Na rukopis tento upozorňoval jsem v „Koledě“ 1. 1881—1. „mravopisnými obrázky z moravských měst“, nakreslenými z ortelů daných z Brna do Boskovic, Napajedel, Bzence, Velké Byteše, Kroměříže, Uh. Brodu atd. Na podobném podkladu sestaven článek „Lazebníci v Brně ok. r. 1350.“ pro „Světozor“.
Strana XXII
XXII — Přestávajíce na těchto spisech podotýkáme, že právo Brněnské, majíc kromě veliké snůšky ortelů z polovice 14. století též nepře- tržitou sbírku rozsudků pro 145 let, v té příčině daleko vyniká nad právo Olomucké, a jak záslužný spis Tkačův svědčí, bedlivým zkoumáním po archivech městských na jižní Moravě jistotně budou vynešeny ještě hojné jiné přebytky téhož práva. Co se tkne Olomouce, jest zjištěno, že Monse archiv městský prozkoumal, ano že také o právě Magdeburském na universitě Olomucké přednášel, neboť ve svém spise „Tabula juris publici marchionatus Moraviae“, tištěném roku 1776., ohlašuje o něm v §. 19. zvláštní přednášku: „Judicia urbis Olomucensis speciatim: praetorium, provocatio ad magistratum, stilus curiae, modus procedendi“. Ostatek litovati třeba, že jeho úmysl, pojednati též o Olomuckém právě [Viz jeho Municipalrechte str. 117], se neuskutečnil, neboť teprvé roku 1855. Dr. Bischoff spisem svým „Deutsches Recht in Olmütz“ a pojednáním o nejstarší městské knize (Sitzungsberichte der k. k. Akad. d. W. Wien 1877.) o poznání Olomuckého práva se zasloužil. Saligerův spis „Uber das Olmützer Stadtbuch des Wenzel von Iglau“ (v Brně 1882.) týká se více vnitřní správy města Olo- mouce než práva samého, kdežto náš spis nelpí na zdech měst- ských, nýbrž prohlíží k širokému okolí, kterak se mělo ku právu Magdeburskému vůbec a k vrchní stolici zvláště. A v této naší příčině, znamenitý jinak, archiv Olomucký chová jen 2 čísla, nepočítáme-li krásného rukopisu Sachsenspieglu. Již tedy k písemnictví práva Magdeburského. Na prvním místě jmenujeme vynikající práci rodilého tuším Jevičana, jak ji obsahuje rukopis Jevičský, kterýž skládá se z těchto kusů: 1. Rozmnožený Sachsenspiegel: „Das puch ist ein puch des rechten czu weychpilde in sachsischer art als es Medeburg gebruchet etc.“ Dokonán jest ten spis slovy: Hy hat daz buch eyn ende, got vns seyne genode sende etc. — fer. II. ante S. barbare virginis annor. dom. [MCCCC] LXXXI. Expliciunt leges Meidburgenses" (fol. 1—148). 2. Práva Maytburská pod titulem: „Tyto knihy právníe u vikpildě sasického řádu jakož Maytburg požívá a Hališené, jenž — Překlad jest sveden až po 20. své svuolení práva tu berú atd.“ kapitolu I. knihy a končí: „Odumřeli dědina hervet aneb grod, ježto to naříekají, a ten by již umřel, jenž k tomu slušíe, druhá strana by řekla, živ jest on ještě, na to žeby to tomu " odcíeziti . . „Erstirbet ayn erben herge- wete, odir gerade, doz man on spricht, vnd der gewer tod ist, der dorczu gehort hatte, di onder partie spricht er lebe noch, off doz, doz man es domite em- phremden
XXII — Přestávajíce na těchto spisech podotýkáme, že právo Brněnské, majíc kromě veliké snůšky ortelů z polovice 14. století též nepře- tržitou sbírku rozsudků pro 145 let, v té příčině daleko vyniká nad právo Olomucké, a jak záslužný spis Tkačův svědčí, bedlivým zkoumáním po archivech městských na jižní Moravě jistotně budou vynešeny ještě hojné jiné přebytky téhož práva. Co se tkne Olomouce, jest zjištěno, že Monse archiv městský prozkoumal, ano že také o právě Magdeburském na universitě Olomucké přednášel, neboť ve svém spise „Tabula juris publici marchionatus Moraviae“, tištěném roku 1776., ohlašuje o něm v §. 19. zvláštní přednášku: „Judicia urbis Olomucensis speciatim: praetorium, provocatio ad magistratum, stilus curiae, modus procedendi“. Ostatek litovati třeba, že jeho úmysl, pojednati též o Olomuckém právě [Viz jeho Municipalrechte str. 117], se neuskutečnil, neboť teprvé roku 1855. Dr. Bischoff spisem svým „Deutsches Recht in Olmütz“ a pojednáním o nejstarší městské knize (Sitzungsberichte der k. k. Akad. d. W. Wien 1877.) o poznání Olomuckého práva se zasloužil. Saligerův spis „Uber das Olmützer Stadtbuch des Wenzel von Iglau“ (v Brně 1882.) týká se více vnitřní správy města Olo- mouce než práva samého, kdežto náš spis nelpí na zdech měst- ských, nýbrž prohlíží k širokému okolí, kterak se mělo ku právu Magdeburskému vůbec a k vrchní stolici zvláště. A v této naší příčině, znamenitý jinak, archiv Olomucký chová jen 2 čísla, nepočítáme-li krásného rukopisu Sachsenspieglu. Již tedy k písemnictví práva Magdeburského. Na prvním místě jmenujeme vynikající práci rodilého tuším Jevičana, jak ji obsahuje rukopis Jevičský, kterýž skládá se z těchto kusů: 1. Rozmnožený Sachsenspiegel: „Das puch ist ein puch des rechten czu weychpilde in sachsischer art als es Medeburg gebruchet etc.“ Dokonán jest ten spis slovy: Hy hat daz buch eyn ende, got vns seyne genode sende etc. — fer. II. ante S. barbare virginis annor. dom. [MCCCC] LXXXI. Expliciunt leges Meidburgenses" (fol. 1—148). 2. Práva Maytburská pod titulem: „Tyto knihy právníe u vikpildě sasického řádu jakož Maytburg požívá a Hališené, jenž — Překlad jest sveden až po 20. své svuolení práva tu berú atd.“ kapitolu I. knihy a končí: „Odumřeli dědina hervet aneb grod, ježto to naříekají, a ten by již umřel, jenž k tomu slušíe, druhá strana by řekla, živ jest on ještě, na to žeby to tomu " odcíeziti . . „Erstirbet ayn erben herge- wete, odir gerade, doz man on spricht, vnd der gewer tod ist, der dorczu gehort hatte, di onder partie spricht er lebe noch, off doz, doz man es domite em- phremden
Strana XXIII
XXIII — Tento český překlad, ježto z příčin níže dotčených náleží pa- trně v léta 1481—2, jest nejstarší, neboť dle Šembery (lit. č. str. 202) jiné překlady Sachsenspieglu vznikly později a to: Lito- měřický 1485, práva sasického řádu 1499. a Kniha Maydeburských práv městských r. 1543. 3. „Nálezkové orteluov. Tuto jich počátek“ jest titul později připsaný ku značné sbírce 7 latinských a 105 němec- kých ortelův z první polovice 15. století, napsaných na listech 145 až 203. — Ačkoli ze všech těchto 112. ortelův jen 15 určitě po- znáno jest za Olomucké, 1 za Brněnský, nemůže býti pochybnosti, že máme před sebou sbírku ortelů převahou Olomuckých, jak zejmena stránka formalní svědčí. Ze všech těchto ortelů jen dva, a sice třikráte rokem (14)36. jsou datovány; v jednom datovaném a jiném nedatovanám činí se zmínka o husitách (hussen a Behmen), pročež se zřetelem k těmto a jiným okolnostem všecky tyto ortele německé položiti můžeme asi mezi l. 1420—1440. Dosti bezpečně můžeme také určiti dobu, kdy byly opisovány, neboť písař na listě 150. napsal letopočet, jak byl zvyklý psáti, LXXXVI, ale opravil se hned: XXXVI. Opisoval tedy po roce 1480. 4. „Olomuckých pánuov nálezkové orteluov“ jest sou- věký titul sbírky 53 ortelův českých; rukou z 16. století nadepsáno jest: „Nálezové staří od vrchního práva z města Olomouce“. Z těchto 53 ortelův českých jest 28 skutečně označeno za Olomucké, jeden jest Brněnský do Rousínova a jeden Pražský do Berouna prý daný 1). Nejstarší z těch ortelů a sice Brněnský jest datován z r. 1459, nejmladší r. 1482. Poněvadž i tu písař se pře- pisoval v letopočtech, napsav na 1. 253b LXX místo LVIII, a na l. 262 LX místo LVIIII, zřetelno bude, že opisoval po roce 1470. Ale poněvadž předposlední ortel jest z r. 1482, kdežto písař měl ještě na dalších 7 stránek nalinkováno, zdá se, že opis dokonán byl r. 1482. Zaroveň celý rukopis v jednotlivých částkách svých jeví se nám nehotovým: při Sachenspieglu scházejí iniciálky, překlad český jest nedokonán, ortele všecky jsou bez nápisů, takže třeba nám za to míti, jakoby dílo písařovo násilně bylo přerušeno. To se asi stalo možná ke konci roku 1482. Téhož roku sběhla se v životě písařově důležitá událosť, kterou drobným písmem na mezeru mezi 2 orteli zaznamenal: „fer V. in die Sancti Jacobi (14)82. amplissima mater mea de hoc seculo migravit“. 1) O něm † Šembera tužkou poznamenal r. 1845, že otištěn byl v Květech na rok 1844. Zdá se však, že koloval i v jiných sbírkách ortelů. — Člověka spad- nuvšího do studně zachránil dělník ale vyklál mu při tom oko. Poraněný žaloval ochránce, ale moudré právo nalezlo, aby prý skočil ještě jednou do studně; nestane-li se mu nic, že žalovaný má poranění napraviti. — Týž ortel jest latinsky opsán.
XXIII — Tento český překlad, ježto z příčin níže dotčených náleží pa- trně v léta 1481—2, jest nejstarší, neboť dle Šembery (lit. č. str. 202) jiné překlady Sachsenspieglu vznikly později a to: Lito- měřický 1485, práva sasického řádu 1499. a Kniha Maydeburských práv městských r. 1543. 3. „Nálezkové orteluov. Tuto jich počátek“ jest titul později připsaný ku značné sbírce 7 latinských a 105 němec- kých ortelův z první polovice 15. století, napsaných na listech 145 až 203. — Ačkoli ze všech těchto 112. ortelův jen 15 určitě po- znáno jest za Olomucké, 1 za Brněnský, nemůže býti pochybnosti, že máme před sebou sbírku ortelů převahou Olomuckých, jak zejmena stránka formalní svědčí. Ze všech těchto ortelů jen dva, a sice třikráte rokem (14)36. jsou datovány; v jednom datovaném a jiném nedatovanám činí se zmínka o husitách (hussen a Behmen), pročež se zřetelem k těmto a jiným okolnostem všecky tyto ortele německé položiti můžeme asi mezi l. 1420—1440. Dosti bezpečně můžeme také určiti dobu, kdy byly opisovány, neboť písař na listě 150. napsal letopočet, jak byl zvyklý psáti, LXXXVI, ale opravil se hned: XXXVI. Opisoval tedy po roce 1480. 4. „Olomuckých pánuov nálezkové orteluov“ jest sou- věký titul sbírky 53 ortelův českých; rukou z 16. století nadepsáno jest: „Nálezové staří od vrchního práva z města Olomouce“. Z těchto 53 ortelův českých jest 28 skutečně označeno za Olomucké, jeden jest Brněnský do Rousínova a jeden Pražský do Berouna prý daný 1). Nejstarší z těch ortelů a sice Brněnský jest datován z r. 1459, nejmladší r. 1482. Poněvadž i tu písař se pře- pisoval v letopočtech, napsav na 1. 253b LXX místo LVIII, a na l. 262 LX místo LVIIII, zřetelno bude, že opisoval po roce 1470. Ale poněvadž předposlední ortel jest z r. 1482, kdežto písař měl ještě na dalších 7 stránek nalinkováno, zdá se, že opis dokonán byl r. 1482. Zaroveň celý rukopis v jednotlivých částkách svých jeví se nám nehotovým: při Sachenspieglu scházejí iniciálky, překlad český jest nedokonán, ortele všecky jsou bez nápisů, takže třeba nám za to míti, jakoby dílo písařovo násilně bylo přerušeno. To se asi stalo možná ke konci roku 1482. Téhož roku sběhla se v životě písařově důležitá událosť, kterou drobným písmem na mezeru mezi 2 orteli zaznamenal: „fer V. in die Sancti Jacobi (14)82. amplissima mater mea de hoc seculo migravit“. 1) O něm † Šembera tužkou poznamenal r. 1845, že otištěn byl v Květech na rok 1844. Zdá se však, že koloval i v jiných sbírkách ortelů. — Člověka spad- nuvšího do studně zachránil dělník ale vyklál mu při tom oko. Poraněný žaloval ochránce, ale moudré právo nalezlo, aby prý skočil ještě jednou do studně; nestane-li se mu nic, že žalovaný má poranění napraviti. — Týž ortel jest latinsky opsán.
Strana XXIV
XXIV — Měli bychom však o spisovateli nesprávné ponětí, kdybychom nezpomenuli jeho právnických spisů jiných, které se netýkají práva Magdeburského*). Kdežto tedy domnělý náš Jevičan jest právník všestranný, Jan z Tovačova oblíbil si obor menší, přihlížeje hlavně ku právu Magdeburskému. Jeho spis uvádí Šembera 204, též Jung- mann 71, takto: 5. „Výpovědi práva Magdeburského a některé ortele Olomucké“. — Rukopis o 323 listech 4° chová se v čes- kém museu pod sign. III. E. 29. I končí se: „léta od narození Syna Božího MVCXVIII° v sobotu po Božím Těle na den sv. Bonifacia per me Johannem de Thowaczow pro tunc in Lithomie- rzicz“. — O spisovateli poněkud nám poskytnou světla ortele Olo- mucké; jestiť z nich patrno, že schválně si zajel do Jevíčka, aby tam asi r. 1517. ortele pod č. 4. uvedené opsal. Při této práci po- čínal si, abychom tak řekli, vědecky, že totiž všem českým ortelům Jevičského rukopisu dal ohlavení, že vynechával z pravidla data, a že na př. ortel 22. skrátil. Při tom ortele 23., 44. a 48. vynechal; naproti tomu pak ortel 7. a 51. rozvedl na dva. Že Jan z Tovačova skutečně opisoval z rukopisu Jevičského a nikoli z jiné předlohy, hádáme odtud, že jeho ortele ničím nerůzní se od ortelů knihy Jevičské. — Posléze budiž podotčeno, že při orteli 3. opsal letopočet, ale chybně místo (14)79 — (14)29, a že k orteli 50, jemuž dal nápis: „Na hejtmanu nebo na úředníku pře byla-liby přestána“, po straně připsal: „Ctibor Tovačovský“ A ačkoli těmto ortelům z Jevičského rukopisu přejatým na listě 63. dal specialní nápis „Olomucké ortele“, však na listě 79. beze všelikého označení následuje již ortel cizí, „z wormezgicz“ (?). Jakož tedy za studiemi právními Jan z Tovačova byl zajel do Jevíčka, podobněž tuším za týmiž příčinami dlel i v Litoměřicích, aby poznal tamnější právo Magdeburské. — I obsahuje tedy rukopis jeho ortele práva Litoměřického a nejvyššího práva Magdeburského, při čemž obyčejně udáno jest, že ortel dán do Slaného, do Mostu atd. Není ovšem naším úkolem šíře rozepisovati se o práci tohoto Moravana, jejíž systematičnosť poznati lze z pečlivých rejstříků. Dosti na tom, že Moravan pokusil se o jakési sdružení obou stolic Magdeburského práva, Olomucké a Litoměřické. Jiný Tovačovan, nepochybně právní písař, původcem jest 6. Tovačovského rukopisu papírového o 306 foliových stranách, obsahujícího ortele Olomucké do Tovačova dané (s meze- *) Jsou to tyto: a) Práva manská: „Ktož manská práva uměti chce, ty posluchajte těchto knih učení“ na 1. 204—208. I tento spis vznikl okolo r. 1481, ale ani Šembera ani Jireček ho neuvádějí. b) Některá pravidla, jaké jest právo o psy (lovčího, sledníka, viželce, obrového, ponocného, pastušího a dvorového), a o ptáky (jestřába, sokola, páva) f. 208 B—209. c) Patnácte různých formulí přísežných českých. d) Právo zemské o 202 §§, spis latinsko-český f. 210—227.
XXIV — Měli bychom však o spisovateli nesprávné ponětí, kdybychom nezpomenuli jeho právnických spisů jiných, které se netýkají práva Magdeburského*). Kdežto tedy domnělý náš Jevičan jest právník všestranný, Jan z Tovačova oblíbil si obor menší, přihlížeje hlavně ku právu Magdeburskému. Jeho spis uvádí Šembera 204, též Jung- mann 71, takto: 5. „Výpovědi práva Magdeburského a některé ortele Olomucké“. — Rukopis o 323 listech 4° chová se v čes- kém museu pod sign. III. E. 29. I končí se: „léta od narození Syna Božího MVCXVIII° v sobotu po Božím Těle na den sv. Bonifacia per me Johannem de Thowaczow pro tunc in Lithomie- rzicz“. — O spisovateli poněkud nám poskytnou světla ortele Olo- mucké; jestiť z nich patrno, že schválně si zajel do Jevíčka, aby tam asi r. 1517. ortele pod č. 4. uvedené opsal. Při této práci po- čínal si, abychom tak řekli, vědecky, že totiž všem českým ortelům Jevičského rukopisu dal ohlavení, že vynechával z pravidla data, a že na př. ortel 22. skrátil. Při tom ortele 23., 44. a 48. vynechal; naproti tomu pak ortel 7. a 51. rozvedl na dva. Že Jan z Tovačova skutečně opisoval z rukopisu Jevičského a nikoli z jiné předlohy, hádáme odtud, že jeho ortele ničím nerůzní se od ortelů knihy Jevičské. — Posléze budiž podotčeno, že při orteli 3. opsal letopočet, ale chybně místo (14)79 — (14)29, a že k orteli 50, jemuž dal nápis: „Na hejtmanu nebo na úředníku pře byla-liby přestána“, po straně připsal: „Ctibor Tovačovský“ A ačkoli těmto ortelům z Jevičského rukopisu přejatým na listě 63. dal specialní nápis „Olomucké ortele“, však na listě 79. beze všelikého označení následuje již ortel cizí, „z wormezgicz“ (?). Jakož tedy za studiemi právními Jan z Tovačova byl zajel do Jevíčka, podobněž tuším za týmiž příčinami dlel i v Litoměřicích, aby poznal tamnější právo Magdeburské. — I obsahuje tedy rukopis jeho ortele práva Litoměřického a nejvyššího práva Magdeburského, při čemž obyčejně udáno jest, že ortel dán do Slaného, do Mostu atd. Není ovšem naším úkolem šíře rozepisovati se o práci tohoto Moravana, jejíž systematičnosť poznati lze z pečlivých rejstříků. Dosti na tom, že Moravan pokusil se o jakési sdružení obou stolic Magdeburského práva, Olomucké a Litoměřické. Jiný Tovačovan, nepochybně právní písař, původcem jest 6. Tovačovského rukopisu papírového o 306 foliových stranách, obsahujícího ortele Olomucké do Tovačova dané (s meze- *) Jsou to tyto: a) Práva manská: „Ktož manská práva uměti chce, ty posluchajte těchto knih učení“ na 1. 204—208. I tento spis vznikl okolo r. 1481, ale ani Šembera ani Jireček ho neuvádějí. b) Některá pravidla, jaké jest právo o psy (lovčího, sledníka, viželce, obrového, ponocného, pastušího a dvorového), a o ptáky (jestřába, sokola, páva) f. 208 B—209. c) Patnácte různých formulí přísežných českých. d) Právo zemské o 202 §§, spis latinsko-český f. 210—227.
Strana XXV
XXV — rami) od r. 1430—1689, některá jednání práva Tovačovského, výpovědi a rozsudky vrchnostenské, posléze ortele jménem vrchnosti vydané. Tento rukopis označený za majetek Jiřího Dvořáčka dodán mi byl před léty od žáka z Hrubčic. Paginován jest 3kráte; před první paginací vytrženy 3 listy (f. 6. 7. 8.), po první paginaci vypadly str. 23. a 24.; třetí paginace nemá zřetele ku 4 listům vytrženým; té se držíme i my.— Kniha ta vznikla, jak se zdá, současně s prv- ním Olomuckým řádným kopiářem ortelů přespolním vydaných (sign. 19. 5.) nejspíše k nařízení purkmistra a rady Tovačovské. Právní písař vykonal tu práci tak, že všecky ortele Olomucké v truhlici obecní pohozené začal opisovati, jak stádo běželo, nedbaje ani letopočtu, ani věci, ba zapomínaje na to, co již opsal; odtud některé ortele 2kráte opsány. Že kniha měla obsahovati ortele Olo- mucké, z toho se poznává, an písař potomně od r. 1598—1610. ortele nové posloupně zapisuje, a pod každý ortel též jakési ohlavení pokládá. Do knihy takto vzniklé druhá ruka zapisovala právní věci od roku 1610— 1615, načež následuje mezera, vysvětlitelná nepokoj- nými časy; od r. 1661—1701. zase se do ní zapisovalo, ale již jen jakoby pro paměť. Veliký význam toho rukopisu spočívá na těch okolnostech, že rukopis Tovačovský zachoval jednak nejstarší ortele české, jednak nejposlednější ortele vrchního práva Olomuckého, kdežto Olomucký archiv toho ničeho nepřechovává. Rozumí se samo sebou, že původce toho rukopisu se starých ortelů setřel na mnoze ráz starožitný, ba že vůbec bez myšlení opisoval, odkudž lze vysvětliti mnohé chyby i smysl rušící, což na svých místech zvolavníky a otazníky označujeme. I podáváme text, jak jest. Rukopis ten jest podkladem naší publikaci. Nyní promluvíme o knihách Olomuckých: 7. Sententiae definitivae a festo S. Laurentii 1537. tempore Magni Gabrielis Clotzer tunc civitatis Olomucensis notarii usque ad annum 1549. Rukopis ten obsahoval ortele německé a české přespolním městům Rýmařovu, Litovli, Unčovu a j. vydávané. a dostal se před rokem 1788. do Brna, kdež jej pod č. 3. nalezl Monse (Viz jeho Municipalrechte str. 117); po Monseovi cituje ten rukopis Bischoff 1. c. 40. — Bohužel všecka snaha, tohoto kopiáře ortelů v Brně se dopíditi, byla marná. 8. Liber sententiarum a festo S. Laurentii a. d. 1558—1566; jako předešlý rukopis obsahuje tento kopiář ortele české a německé přespolním vydané a na 8 volných nesvázaných sloh napsané. Z tohoto rukopisu přejali jsme do naší knihy jeden ortel a 13 jsme mohli collationovati. 9. Liber sententiarum ad extraneos latarum (Be- lehrungsbuch) od r. 1598—1635. chovaný v archivě Olomuckém (sign. 19. 5.) jest první řádný, vázaný kopiář ortelů přes- polním právům vydávaných. Z této knihy mohli jsme doplniti mezeru Tovačovského rukopisu od r. 1615—1635. Co do obsahu viz müj spis: „Das Olmützer Stadtgericht als Oberhof 1598—1620"
XXV — rami) od r. 1430—1689, některá jednání práva Tovačovského, výpovědi a rozsudky vrchnostenské, posléze ortele jménem vrchnosti vydané. Tento rukopis označený za majetek Jiřího Dvořáčka dodán mi byl před léty od žáka z Hrubčic. Paginován jest 3kráte; před první paginací vytrženy 3 listy (f. 6. 7. 8.), po první paginaci vypadly str. 23. a 24.; třetí paginace nemá zřetele ku 4 listům vytrženým; té se držíme i my.— Kniha ta vznikla, jak se zdá, současně s prv- ním Olomuckým řádným kopiářem ortelů přespolním vydaných (sign. 19. 5.) nejspíše k nařízení purkmistra a rady Tovačovské. Právní písař vykonal tu práci tak, že všecky ortele Olomucké v truhlici obecní pohozené začal opisovati, jak stádo běželo, nedbaje ani letopočtu, ani věci, ba zapomínaje na to, co již opsal; odtud některé ortele 2kráte opsány. Že kniha měla obsahovati ortele Olo- mucké, z toho se poznává, an písař potomně od r. 1598—1610. ortele nové posloupně zapisuje, a pod každý ortel též jakési ohlavení pokládá. Do knihy takto vzniklé druhá ruka zapisovala právní věci od roku 1610— 1615, načež následuje mezera, vysvětlitelná nepokoj- nými časy; od r. 1661—1701. zase se do ní zapisovalo, ale již jen jakoby pro paměť. Veliký význam toho rukopisu spočívá na těch okolnostech, že rukopis Tovačovský zachoval jednak nejstarší ortele české, jednak nejposlednější ortele vrchního práva Olomuckého, kdežto Olomucký archiv toho ničeho nepřechovává. Rozumí se samo sebou, že původce toho rukopisu se starých ortelů setřel na mnoze ráz starožitný, ba že vůbec bez myšlení opisoval, odkudž lze vysvětliti mnohé chyby i smysl rušící, což na svých místech zvolavníky a otazníky označujeme. I podáváme text, jak jest. Rukopis ten jest podkladem naší publikaci. Nyní promluvíme o knihách Olomuckých: 7. Sententiae definitivae a festo S. Laurentii 1537. tempore Magni Gabrielis Clotzer tunc civitatis Olomucensis notarii usque ad annum 1549. Rukopis ten obsahoval ortele německé a české přespolním městům Rýmařovu, Litovli, Unčovu a j. vydávané. a dostal se před rokem 1788. do Brna, kdež jej pod č. 3. nalezl Monse (Viz jeho Municipalrechte str. 117); po Monseovi cituje ten rukopis Bischoff 1. c. 40. — Bohužel všecka snaha, tohoto kopiáře ortelů v Brně se dopíditi, byla marná. 8. Liber sententiarum a festo S. Laurentii a. d. 1558—1566; jako předešlý rukopis obsahuje tento kopiář ortele české a německé přespolním vydané a na 8 volných nesvázaných sloh napsané. Z tohoto rukopisu přejali jsme do naší knihy jeden ortel a 13 jsme mohli collationovati. 9. Liber sententiarum ad extraneos latarum (Be- lehrungsbuch) od r. 1598—1635. chovaný v archivě Olomuckém (sign. 19. 5.) jest první řádný, vázaný kopiář ortelů přes- polním právům vydávaných. Z této knihy mohli jsme doplniti mezeru Tovačovského rukopisu od r. 1615—1635. Co do obsahu viz müj spis: „Das Olmützer Stadtgericht als Oberhof 1598—1620"
Strana XXVI
XXVI — Zbývá ještě zpomenouti skupiny rukopisů Hlubčicko-Olo- mucké. 10. Processus juris des Magdeburger Rechtes mit beigefügten Rechtsentscheidungen des Olmützer & Leobschützer Schöppenstuhles vom Jahre 1562. (Beck, Geschichte d. St. Neu- titschein 1854, předmluva 2). 11. Týž processus juris v pamětní knize rodiny Sivých z Mezeříčí, chované kdysi při obci Přílukách u Lešné. (Tamtéž u Becka). Tímto snesli jsme vše, což o literatuře práva Magde- burského na Moravě mohlo býti shledáno. Že ovšem prozpytováním městských archivů lecco bude ještě nalezeno, netřeba pochybovati, jakož na př. v archivě vlasten. musea nalezl se jeden a jediný dotud známý původní ortel daný z Olomouce do Náměště r. 1686.
XXVI — Zbývá ještě zpomenouti skupiny rukopisů Hlubčicko-Olo- mucké. 10. Processus juris des Magdeburger Rechtes mit beigefügten Rechtsentscheidungen des Olmützer & Leobschützer Schöppenstuhles vom Jahre 1562. (Beck, Geschichte d. St. Neu- titschein 1854, předmluva 2). 11. Týž processus juris v pamětní knize rodiny Sivých z Mezeříčí, chované kdysi při obci Přílukách u Lešné. (Tamtéž u Becka). Tímto snesli jsme vše, což o literatuře práva Magde- burského na Moravě mohlo býti shledáno. Že ovšem prozpytováním městských archivů lecco bude ještě nalezeno, netřeba pochybovati, jakož na př. v archivě vlasten. musea nalezl se jeden a jediný dotud známý původní ortel daný z Olomouce do Náměště r. 1686.
Strana XXVII
XXVII — III. Krátké dějiny m. Tovačova a tamnějšího práva. Tovačov jest osadou prastarou a zpomíná se ho r. 1203, kdy se po Tovačově psali Vok a Pomněn. Jiný Vok z Tovačova, syn Pomněnův. 1. 1232. zapsán za svědka o zboží Boleloucké. Kterak se potomně Tovačov s Oplocany, Vyklekami, Hrdibořicemi, Věrovany, Kralicemi a Pivínem stal zbožím královským, není povědomo; než r. 1297. král Václav faráři Tovačovskému Jakubovi a tamnějšímu kostelu sv. Jiří a Stanislava vzdal markrabský dvůr v Oplocanech, 3 lány ve Vyklekách a též jiné dávky a desátky zeměpanské z To- vačova a Vyklek. Nadání to r. 1303. potvrdil biskup Olomucký Jan. — Když I. 1321. král Jan zboží Tovačovské zastavoval Jindřichovi z Lípy, byl Tovačov městečkem (oppidum), Kralice jen trhovou vsí. — Po šesti letech týž král panu Jindřichovi za Tovačov pustil Třebovou, aby Tovačovské zboží v zástavu dáti mohl panu Alber- tovi z Cimburka, jehož manželkou byla paní Sabina z Koryčan. Při rodě pánů Cimburků zůstal Tovačov od r. 1327—1502. — Pan Albert držel to zboží obyčejem zástavním, ale jeho synovi Ctiborovi řečenému Kazkovi z Tovačova roku 1358. od markrabí Jana — bez městečka Kralic a bez Hrdibořic — dostalo se v držení manské. L. 1358. panu Ctiborovi puštěno zboží zejmena toto: Tovačov, „oppidum“ s tvrzí a podacím, se mlýnem a se 2 poplužími; potom vesnice Thowaczowecz, Virowani, Oploczani, Wikleki a čásť Ejvaně markrabské (Eyuan); dále mlýn přede vsí Věrovany, pak louky a pastviny blíže Huhrziczicz, Loboticz, Nenako- nicz a Rakodaw; k tomu též právo řečené ořechovní*). Ačkoli dnes dědiny Tovačovce již netrvá, nemíníme, aby jméno „Thowaczowecz“ bylo bezesmyslné; naopak míníme míti pro ně dostatečný doklad v těchto okolnostech: V nejstarší totiž knize Olomucké jakožto nejstarší ortel za- psán jest o Mikuláše Vlčka, syna někdy fojta Tovačovského (Viz ortele 2. a 3.) Měl-li tedy Tovačov před rokem 1352. fojta (advo- catus), zřetelno bude, že Tovačov na krátce před tím, nadán byl právem německým, a sice saským čili Magdeburským, kteréžto právo tehda již zavedeno bylo v okolních městech; Hranicích, Přerově, Olomouci, Unčově, Litovli, Jevíčku a j. Jakož pak právní proměna ta vymáhala i změnu místní, že bylo třeba novému městu obvyklý „rynek“ a p. a sice obyčejně na novém místě vystavěti, což se tím jistěji provedlo, když sou- *) „Ořechovní“ platil ten, kdo do panských lesů chodil sbírati ořechy, jahody, houby atd (Mor. IX. 80—1).
XXVII — III. Krátké dějiny m. Tovačova a tamnějšího práva. Tovačov jest osadou prastarou a zpomíná se ho r. 1203, kdy se po Tovačově psali Vok a Pomněn. Jiný Vok z Tovačova, syn Pomněnův. 1. 1232. zapsán za svědka o zboží Boleloucké. Kterak se potomně Tovačov s Oplocany, Vyklekami, Hrdibořicemi, Věrovany, Kralicemi a Pivínem stal zbožím královským, není povědomo; než r. 1297. král Václav faráři Tovačovskému Jakubovi a tamnějšímu kostelu sv. Jiří a Stanislava vzdal markrabský dvůr v Oplocanech, 3 lány ve Vyklekách a též jiné dávky a desátky zeměpanské z To- vačova a Vyklek. Nadání to r. 1303. potvrdil biskup Olomucký Jan. — Když I. 1321. král Jan zboží Tovačovské zastavoval Jindřichovi z Lípy, byl Tovačov městečkem (oppidum), Kralice jen trhovou vsí. — Po šesti letech týž král panu Jindřichovi za Tovačov pustil Třebovou, aby Tovačovské zboží v zástavu dáti mohl panu Alber- tovi z Cimburka, jehož manželkou byla paní Sabina z Koryčan. Při rodě pánů Cimburků zůstal Tovačov od r. 1327—1502. — Pan Albert držel to zboží obyčejem zástavním, ale jeho synovi Ctiborovi řečenému Kazkovi z Tovačova roku 1358. od markrabí Jana — bez městečka Kralic a bez Hrdibořic — dostalo se v držení manské. L. 1358. panu Ctiborovi puštěno zboží zejmena toto: Tovačov, „oppidum“ s tvrzí a podacím, se mlýnem a se 2 poplužími; potom vesnice Thowaczowecz, Virowani, Oploczani, Wikleki a čásť Ejvaně markrabské (Eyuan); dále mlýn přede vsí Věrovany, pak louky a pastviny blíže Huhrziczicz, Loboticz, Nenako- nicz a Rakodaw; k tomu též právo řečené ořechovní*). Ačkoli dnes dědiny Tovačovce již netrvá, nemíníme, aby jméno „Thowaczowecz“ bylo bezesmyslné; naopak míníme míti pro ně dostatečný doklad v těchto okolnostech: V nejstarší totiž knize Olomucké jakožto nejstarší ortel za- psán jest o Mikuláše Vlčka, syna někdy fojta Tovačovského (Viz ortele 2. a 3.) Měl-li tedy Tovačov před rokem 1352. fojta (advo- catus), zřetelno bude, že Tovačov na krátce před tím, nadán byl právem německým, a sice saským čili Magdeburským, kteréžto právo tehda již zavedeno bylo v okolních městech; Hranicích, Přerově, Olomouci, Unčově, Litovli, Jevíčku a j. Jakož pak právní proměna ta vymáhala i změnu místní, že bylo třeba novému městu obvyklý „rynek“ a p. a sice obyčejně na novém místě vystavěti, což se tím jistěji provedlo, když sou- *) „Ořechovní“ platil ten, kdo do panských lesů chodil sbírati ořechy, jahody, houby atd (Mor. IX. 80—1).
Strana XXVIII
—XXVIII — časně zbudována byla nová tvrz, nebude tuším pochybnosti žádné, že zpomenutý „Tovačovec“ jest vlastně starý Tovačov, staré město na právě českém trvavši, kteréž na vesnici pokleslo. Po čase tuším Tovačovec jakožto předměstí splynul s Tovačovem. Slovem: Tovačov jsa roku 1352. ještě zbožím markrabským, ač zastaveným, poněvadž již tehda měl své vlastní právo, podřízen jest pod vrchní právo Olomucké. Ovšem obvod nižšího práva Tova- čovského původně vztahoval se toliko na dědiny k panství Tova- čovskému příslušné. I rostl jeho obvod tou měrou, jak rostlo i panství. Pročež ku vzrůstu panství samého budeme přihlížeti. Za pána Ctibora Kazky, který panoval do r. 1392, přikou- peno 1365 1/2 dvoru, 1/2 mlýnu a 1/2 krčmy v Rakodavech (od Budislava z Rakodav); 1380 od p. Voka z Kravař vsi Troubky (tvrz, dvůr, podací a 2 mlýny) a Člunek: 1371—1381 skoupeny podíly vsi Ejvaně jiným zemanům náležité. Po pánu Ctiborovi Kazkovi následoval pan Albrecht z Cim- burka, který r. 1411. městu Tovačovu pustil odmrt a dal jemu právovarečnictví s vystavováním piva do Ejvaně, Vyklek1) Oplocan a Lobodic. Za panování páně Albrechtova, totiž r. 1398, při vysokých školách Pražských povýšen na mistra Jan z Tovačova. Poněvadž po vymření markrabí Tovačov stal se zase králov- ským manstvím, 1. 1418. bratří Jan a Ctibor Tovačovští přijali na ně léno od samého krále Václava IV. Z nich uvázal se v držení Tovačova pán Jan sám. Jsa hor- livým přivržencem kalichu bojoval r. 1420. pod Vyšehradem, 1426 u Ústí a 1427 u Tachova, i není pochybnosti, že Tovačov též byl kališnický2), i osadili se táborité na Tovačově r. 1430. a drželi jej ještě r. 1431. Těchto nepokojných časů dotýká se tuším ortel 11, kdež se mluví o stěhování z Tovačova. Pán Jan z Cimburka byl r. 1437—8. a pak od r. 1441—1454. hejtmanem zemským, i zdá se, že r. 1454. židům3) z Olomouce vyhnaným tak jako Plumlovský pán v Prostějově, též poskytl útulku v Tovačově. K tomu tuším ukazuje částečné rozšíření města za něho provedené, kdež vrchnostenskou „Nivu“ a zahrady panské řečené „Za hroby“ rozdělil na podsedky, a to tak, aby z každého podsedku po 10 zl. ročního platu vycházelo vrchnosti. Po smrti páně Janově r. 1465. zboží Tovačovské v nedílnosti drželi jeho synové, pan Jaroslav a pan Ctibor, ale brzo potom Jaroslav svou polovici pustil pánu Ctiborovi, kterýžto za války propuklé mezi králem Jiříkem Poděbradským a Matyášem Uherským 1) Vykleky později od panství Tovačovského odpadly. 2) V několika ortelích zpomíná se též „pikartů“ a „zboru“. 3) Dosti hojným rozepřím se židy Tovačovskými a ortelům na ně vydaným, ano i výtkám, že Tovačované židům nadržují, bude se lépe rozuměti, když se pováží, že tou dobou v Olomouci židův nebylo, ač předce s Olomučany obchody vedli.
—XXVIII — časně zbudována byla nová tvrz, nebude tuším pochybnosti žádné, že zpomenutý „Tovačovec“ jest vlastně starý Tovačov, staré město na právě českém trvavši, kteréž na vesnici pokleslo. Po čase tuším Tovačovec jakožto předměstí splynul s Tovačovem. Slovem: Tovačov jsa roku 1352. ještě zbožím markrabským, ač zastaveným, poněvadž již tehda měl své vlastní právo, podřízen jest pod vrchní právo Olomucké. Ovšem obvod nižšího práva Tova- čovského původně vztahoval se toliko na dědiny k panství Tova- čovskému příslušné. I rostl jeho obvod tou měrou, jak rostlo i panství. Pročež ku vzrůstu panství samého budeme přihlížeti. Za pána Ctibora Kazky, který panoval do r. 1392, přikou- peno 1365 1/2 dvoru, 1/2 mlýnu a 1/2 krčmy v Rakodavech (od Budislava z Rakodav); 1380 od p. Voka z Kravař vsi Troubky (tvrz, dvůr, podací a 2 mlýny) a Člunek: 1371—1381 skoupeny podíly vsi Ejvaně jiným zemanům náležité. Po pánu Ctiborovi Kazkovi následoval pan Albrecht z Cim- burka, který r. 1411. městu Tovačovu pustil odmrt a dal jemu právovarečnictví s vystavováním piva do Ejvaně, Vyklek1) Oplocan a Lobodic. Za panování páně Albrechtova, totiž r. 1398, při vysokých školách Pražských povýšen na mistra Jan z Tovačova. Poněvadž po vymření markrabí Tovačov stal se zase králov- ským manstvím, 1. 1418. bratří Jan a Ctibor Tovačovští přijali na ně léno od samého krále Václava IV. Z nich uvázal se v držení Tovačova pán Jan sám. Jsa hor- livým přivržencem kalichu bojoval r. 1420. pod Vyšehradem, 1426 u Ústí a 1427 u Tachova, i není pochybnosti, že Tovačov též byl kališnický2), i osadili se táborité na Tovačově r. 1430. a drželi jej ještě r. 1431. Těchto nepokojných časů dotýká se tuším ortel 11, kdež se mluví o stěhování z Tovačova. Pán Jan z Cimburka byl r. 1437—8. a pak od r. 1441—1454. hejtmanem zemským, i zdá se, že r. 1454. židům3) z Olomouce vyhnaným tak jako Plumlovský pán v Prostějově, též poskytl útulku v Tovačově. K tomu tuším ukazuje částečné rozšíření města za něho provedené, kdež vrchnostenskou „Nivu“ a zahrady panské řečené „Za hroby“ rozdělil na podsedky, a to tak, aby z každého podsedku po 10 zl. ročního platu vycházelo vrchnosti. Po smrti páně Janově r. 1465. zboží Tovačovské v nedílnosti drželi jeho synové, pan Jaroslav a pan Ctibor, ale brzo potom Jaroslav svou polovici pustil pánu Ctiborovi, kterýžto za války propuklé mezi králem Jiříkem Poděbradským a Matyášem Uherským 1) Vykleky později od panství Tovačovského odpadly. 2) V několika ortelích zpomíná se též „pikartů“ a „zboru“. 3) Dosti hojným rozepřím se židy Tovačovskými a ortelům na ně vydaným, ano i výtkám, že Tovačované židům nadržují, bude se lépe rozuměti, když se pováží, že tou dobou v Olomouci židův nebylo, ač předce s Olomučany obchody vedli.
Strana XXIX
XXIX — věrně stál ku králi českému, pro kteroužto příčinu Tovačov roku 1469. a 1472. velikých zakusil strastí válečných 1) se strany uherské. Za platné služby sobě prokázané král Jiří z Poděbrad pánu Ctiborovi panství Tovačovské propustil z manství a za dědičné. — Ale i městu dostalo se znamenité náhrady za utrpení, neb král Vla- dislav povolil Tovačovu 2 trhy a též právo zeleným voskem pečetiti. Pán Ctibor pak 1475 rozšířil Tovačov městem novým, kteréž se starým spojil; a aby trhy výroční obživil a jarmarečníky přivábil, zavedl povědomé národní slavnosti a závody s rozmanitými odmě- nami pro vítěze, na př. krmného vola [Viz u Volného V. 769]. Však král Vladislav obdařil Tovačov ještě 3. a 4. výročním trhem. Ostatek pán Ctibor hojnou měrou zvětšil i panství Tovačovské, an k němu přiloučil 1468 Hrdibořice, 1470 Kralice, 1479 získal podíly v Ejvani, 1490 Čehovice a Čelčice, 1491 Klenovice. Na Klopotovicích pak měli páni Tovačovští již od r. 1450. opravu. O působení velikého tohoto státníka a o činnosti jeho literární, zejmena o jeho Knize Tovačovské, kteráž se stala takořka zá- konníkem zemského práva, nebudeme se šířiti. — Při smrti své 1494 nezůstavil pan Ctibor žádného potomka, pročež dědil po něm syn bratrův, pán Adam z Cimburka, kterýž bohužel již l. 1502. jakožto poslední svého rodu dne 3. prosince zemřel. Od dědičky, paní mateře Adamovy, Johanky z Krajku, koupil to panství držitel sousedního zboží Kojetínského, pán Vilém z Pernštejna. Nezpomínajíce jiných obdarování páně Vilémových, která učinil Tovačovanům, zapisujeme jen, že r. 1510: ku špitáli poručil 25 kop grošů ročních. — Při své smrti zůstavil pán Vilém dva syny, Jana, který přejal statky na Moravě, a Vojtěcha, jemuž se dostalo statků v Čechách. — Pán Jan zboží Tovačovské značně rozmnožil při- koupením Biskupic, Čertoryj, Bolelouce a Majetína, po- sléze i Klopotovic. Po smrti bratra Vojtěcha († 1534), zdědiv všecky nebožtíkovy statky v Čechách, stal se předním velmožem v říši české. Byv dva- kráte hejtmanem zemským, učinil s knížetem Těšínským smlouvu o jeho knížetství, a jsa poručníkem knížeti Václavovi Adamovi, dal mu k manželství svou dceru Marii. Co se týče vnitřních poměrů městských, zpomeneme, že týž pán Jan z Pernštejna I. 1540. pustil měšťanům panskou „lazebnu“ a že r. 1544. pro zvelebení městské školy učinil nadání, hlavně na vychování rektora a kantora. Ježto tedy při škole té působili rektor i kantor, hádati smíme, že škola Tovačovská náležela mezi vynikající. I zpomínáme na tomto místě Jana z Tovačova, kterýž r. 1518. v Litoměřicích dokonal svůj právnický spis v pře- dešlém článku ohlášený. 1) Těchto událostí zpomíná se v naučeních Brněnských, vydaných prof. Tkačem na str. 35.: „tu jsú války zašly, tu jsú Stranského jali, na Stráni (u Slavkova) ho vězeli, i s jeho syny vězeli. Tu jest z vězeníe utekl, a byl jest u pána Jičín- ského (Jana z Čimburka) a tam jest smrt vzal na Tovačově“. —
XXIX — věrně stál ku králi českému, pro kteroužto příčinu Tovačov roku 1469. a 1472. velikých zakusil strastí válečných 1) se strany uherské. Za platné služby sobě prokázané král Jiří z Poděbrad pánu Ctiborovi panství Tovačovské propustil z manství a za dědičné. — Ale i městu dostalo se znamenité náhrady za utrpení, neb král Vla- dislav povolil Tovačovu 2 trhy a též právo zeleným voskem pečetiti. Pán Ctibor pak 1475 rozšířil Tovačov městem novým, kteréž se starým spojil; a aby trhy výroční obživil a jarmarečníky přivábil, zavedl povědomé národní slavnosti a závody s rozmanitými odmě- nami pro vítěze, na př. krmného vola [Viz u Volného V. 769]. Však král Vladislav obdařil Tovačov ještě 3. a 4. výročním trhem. Ostatek pán Ctibor hojnou měrou zvětšil i panství Tovačovské, an k němu přiloučil 1468 Hrdibořice, 1470 Kralice, 1479 získal podíly v Ejvani, 1490 Čehovice a Čelčice, 1491 Klenovice. Na Klopotovicích pak měli páni Tovačovští již od r. 1450. opravu. O působení velikého tohoto státníka a o činnosti jeho literární, zejmena o jeho Knize Tovačovské, kteráž se stala takořka zá- konníkem zemského práva, nebudeme se šířiti. — Při smrti své 1494 nezůstavil pan Ctibor žádného potomka, pročež dědil po něm syn bratrův, pán Adam z Cimburka, kterýž bohužel již l. 1502. jakožto poslední svého rodu dne 3. prosince zemřel. Od dědičky, paní mateře Adamovy, Johanky z Krajku, koupil to panství držitel sousedního zboží Kojetínského, pán Vilém z Pernštejna. Nezpomínajíce jiných obdarování páně Vilémových, která učinil Tovačovanům, zapisujeme jen, že r. 1510: ku špitáli poručil 25 kop grošů ročních. — Při své smrti zůstavil pán Vilém dva syny, Jana, který přejal statky na Moravě, a Vojtěcha, jemuž se dostalo statků v Čechách. — Pán Jan zboží Tovačovské značně rozmnožil při- koupením Biskupic, Čertoryj, Bolelouce a Majetína, po- sléze i Klopotovic. Po smrti bratra Vojtěcha († 1534), zdědiv všecky nebožtíkovy statky v Čechách, stal se předním velmožem v říši české. Byv dva- kráte hejtmanem zemským, učinil s knížetem Těšínským smlouvu o jeho knížetství, a jsa poručníkem knížeti Václavovi Adamovi, dal mu k manželství svou dceru Marii. Co se týče vnitřních poměrů městských, zpomeneme, že týž pán Jan z Pernštejna I. 1540. pustil měšťanům panskou „lazebnu“ a že r. 1544. pro zvelebení městské školy učinil nadání, hlavně na vychování rektora a kantora. Ježto tedy při škole té působili rektor i kantor, hádati smíme, že škola Tovačovská náležela mezi vynikající. I zpomínáme na tomto místě Jana z Tovačova, kterýž r. 1518. v Litoměřicích dokonal svůj právnický spis v pře- dešlém článku ohlášený. 1) Těchto událostí zpomíná se v naučeních Brněnských, vydaných prof. Tkačem na str. 35.: „tu jsú války zašly, tu jsú Stranského jali, na Stráni (u Slavkova) ho vězeli, i s jeho syny vězeli. Tu jest z vězeníe utekl, a byl jest u pána Jičín- ského (Jana z Čimburka) a tam jest smrt vzal na Tovačově“. —
Strana XXX
XXX — Pán Jan z Pernštejna při své smrti († 1548.) zůstavil 3 syny: Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha. Nejmladší z nich dostal statky Pernštejn, Plumlov, Tovačov s Kralicemi a Lanškroun. Za pána Vojtěcha z Pernštejna byl úředníkem na Tovačově Michal Gajovský. Městu pustil pan Vojtěch vrchnostenský pivovar i s právem vysta- vovati pivo na 11 vsech. Po smrti páně Vojtěchově († 1561.) přejal panství Tovačovské starší bratr jeho Vratislav, kterýž na zámku Tovačovském založil velikou knihovnu a nadhernou obrazárnu. Zatím jmění Pernštejnského ubývalo, a když r. 1582. pán Vra- tislav zemřel, synové jeho Jan a Maxmilian nemohli již dluhů zmáhati, pročež r. 1590. i Tovačov prodali c. kr. tajnému radě a nejvyššímu hofmistru Janovi Manriquez de Lara, kterýž byl pánu Janovi tchánem. Když potomně nový majetník za krátko zemřel, r. 1594. tchyně pustila Tovačov zase svému zeti pánu Janovi z Pernštejna. Tento Tovačovanům dvůr někdy vrchnostenský řečený Jindřichovský r. 1596. osvobodil ode všech robot, ale současně otcovské panství, zmenšené o zboží Kralické, pustil uherskému nejv hofmistru Štěpánovi Ilyesházymu z Ilyesházy, pánu na Trenčíně; avšak 5 let později ukoupili Tovačov páni Vejkart a Karel hra- bata Salmové z Neyburku, z nichž prvnější to zboží potomně držel. Pán Vejkart panoval od r. 1601, kdy Tovačovanům ode všech povinnosti osvobodil pozemek na zbudování nového špitále1) a hřbitova, až do r. 1612, kdy zemřel. Za sirotky po něm zůstalé, Julia, Karla a Vejkarta spravoval to panství zemský hejtman pan Ladislav z Lobkovic ještě r. 1615. Nejstarší z nich Julius přejal panství sám. Za jeho pa- nování Tovačov dvakráte stihly vojenské události. Dne 27. července r. 1619. hejtman Buchheim přepadl město a do vydrancovaného zámku vložil posádku. Roku 1642. posádka zámecká odolala sice Švédům, ale město lehlo popelem; když ale v červenci r. 1643. Torstenson sám od Kroměříže přitrhl k Tovačovu, hejtman posádky Tovačovské, ač na blízku a sice již v Kojetíně stálo císařské vojsko pod velením hraběte Galasa, zbaběle vzdal zámek i město Torsten- sonvi, načež Švédové až do 3. srpna tábořili v Tovačově. Ale To- vačov neměl ještě klidu, poněvadž nepřítel přeložil svůj tábor do nedaleké Moštěnice u Přerova. Od té chvíle klesal Tovačov čím dále, tím více. A jestli někdo — na vlastní oči chce se přesvědčiti, jak velice poklesl Tovačov a s ním ovšem jiná města — a jak netušená proměna se stala s tehdejším pokolením, povrchním nahlednutím do rukopisu Tova- čovského sezná tu mezeru při zápisech práva Tovačovského od r. 1616—1661., ale sezná též na proměně písma, jaký to všeobecný úpadek od r. 1620—1660. byl nastal na Moravě. Po pánu Juliovi hr. Salmovi († 1655.) přejal Tovačovské panství syn Ferdinand Julius a panoval do r. 1697. Nemaje potomkův poručil panství strýci svému Arnoštu hr. Salmovi, ale administratorem stal se p. Franc Dominik Podštatský. Od Arnošta hr. Salma dne 1. srpna roku 1715. přejal Tovačovské zboží Jan Jetřich Petřvaldský 1) Starého špitále zpomíná se v ortelích již 1558.
XXX — Pán Jan z Pernštejna při své smrti († 1548.) zůstavil 3 syny: Jaroslava, Vratislava a Vojtěcha. Nejmladší z nich dostal statky Pernštejn, Plumlov, Tovačov s Kralicemi a Lanškroun. Za pána Vojtěcha z Pernštejna byl úředníkem na Tovačově Michal Gajovský. Městu pustil pan Vojtěch vrchnostenský pivovar i s právem vysta- vovati pivo na 11 vsech. Po smrti páně Vojtěchově († 1561.) přejal panství Tovačovské starší bratr jeho Vratislav, kterýž na zámku Tovačovském založil velikou knihovnu a nadhernou obrazárnu. Zatím jmění Pernštejnského ubývalo, a když r. 1582. pán Vra- tislav zemřel, synové jeho Jan a Maxmilian nemohli již dluhů zmáhati, pročež r. 1590. i Tovačov prodali c. kr. tajnému radě a nejvyššímu hofmistru Janovi Manriquez de Lara, kterýž byl pánu Janovi tchánem. Když potomně nový majetník za krátko zemřel, r. 1594. tchyně pustila Tovačov zase svému zeti pánu Janovi z Pernštejna. Tento Tovačovanům dvůr někdy vrchnostenský řečený Jindřichovský r. 1596. osvobodil ode všech robot, ale současně otcovské panství, zmenšené o zboží Kralické, pustil uherskému nejv hofmistru Štěpánovi Ilyesházymu z Ilyesházy, pánu na Trenčíně; avšak 5 let později ukoupili Tovačov páni Vejkart a Karel hra- bata Salmové z Neyburku, z nichž prvnější to zboží potomně držel. Pán Vejkart panoval od r. 1601, kdy Tovačovanům ode všech povinnosti osvobodil pozemek na zbudování nového špitále1) a hřbitova, až do r. 1612, kdy zemřel. Za sirotky po něm zůstalé, Julia, Karla a Vejkarta spravoval to panství zemský hejtman pan Ladislav z Lobkovic ještě r. 1615. Nejstarší z nich Julius přejal panství sám. Za jeho pa- nování Tovačov dvakráte stihly vojenské události. Dne 27. července r. 1619. hejtman Buchheim přepadl město a do vydrancovaného zámku vložil posádku. Roku 1642. posádka zámecká odolala sice Švédům, ale město lehlo popelem; když ale v červenci r. 1643. Torstenson sám od Kroměříže přitrhl k Tovačovu, hejtman posádky Tovačovské, ač na blízku a sice již v Kojetíně stálo císařské vojsko pod velením hraběte Galasa, zbaběle vzdal zámek i město Torsten- sonvi, načež Švédové až do 3. srpna tábořili v Tovačově. Ale To- vačov neměl ještě klidu, poněvadž nepřítel přeložil svůj tábor do nedaleké Moštěnice u Přerova. Od té chvíle klesal Tovačov čím dále, tím více. A jestli někdo — na vlastní oči chce se přesvědčiti, jak velice poklesl Tovačov a s ním ovšem jiná města — a jak netušená proměna se stala s tehdejším pokolením, povrchním nahlednutím do rukopisu Tova- čovského sezná tu mezeru při zápisech práva Tovačovského od r. 1616—1661., ale sezná též na proměně písma, jaký to všeobecný úpadek od r. 1620—1660. byl nastal na Moravě. Po pánu Juliovi hr. Salmovi († 1655.) přejal Tovačovské panství syn Ferdinand Julius a panoval do r. 1697. Nemaje potomkův poručil panství strýci svému Arnoštu hr. Salmovi, ale administratorem stal se p. Franc Dominik Podštatský. Od Arnošta hr. Salma dne 1. srpna roku 1715. přejal Tovačovské zboží Jan Jetřich Petřvaldský 1) Starého špitále zpomíná se v ortelích již 1558.
Strana XXXI
XXXI — Tím končíme všeobecné dějiny1) města Tovačova pro tu dobu, k níž se táhne náš spis. A nyní zbývá ještě promluviti o Tovačovském právě: o jeho působnosti na práva okolní jemu podřízená, o jeho odvislosti od vrchního práva Olomuckého a o jeho poměru ku vrchnosti čili ku právu patrimonialnímu. O organisaci bývalých právních instancí po smyslu našem nelze mluviti, neboť nemůžeme přesně pověděti, co náleželo souditi malým právům vesnickým, co vyšším právům městským a co vyhraženo bylo vrchnímu právu Olomuckému anebo nej- vyššímu čili appellačnímu právu. Jen tolik lze s dostatečnou určitostí pověděti, že vesnická práva krevných vin a hrdelných věcí nesoudila. Nicméně zdá se, že dle starého pravidla actor sequitur forum rei, všelijaká pře počínala se u toho práva, ku kterému byl odporník (žalovaný) osedlý. Na př. žhářku z Lobodic, která v kapitulní vsi Uherčicích zapálila, napřed při malém právě v Lobodicích obstavili, načež pře podána k příslušnému vyššímu právu do Tovačova. — Proto vždy bedlivě dbá se o to, aby odporník u svého příslušného práva byl žalován, anebo aby tam se rozepře dále vedla, kde byla započata (Viz č. 38. a 12). — Zpomenuté pravidlo actor sequitur forum rei vztahovalo se i na řeč právního jednání: poněvadž právo Těšíkovské německy jednalo, odbyta paní Bítovská ze Slavikovic, když si ztěžovala, že Těšíkovští její poddaného s českou žalobou nepřipustili, poukázáním na toto pravidlo. Ze spisu našeho lze určitě pověděti, že vyššímu právu Tova- čovskému podřízena byla tato malá práva vesnická: Věro- vany, Lobodice, Ejvaň, Hrdibořice, Oplocany, Čel- čice, Troubky a Klopotovice. O jiných vsech pod panství Tovačovské příslušných, jak jsme je výše vyjmenovali, nelze přesně říci, kam slušely; Rakodavy měly tuším s Věrovany společné právo. Agenda s těmito právy byla původně ústní: „Přišli k nám konšelé z Věrovan, kteřížto u nás právo a naučení berú, prosíce nás. abychom jim právo od sebe vydali o tato zášče, o kteréž k nim také konšelé z Lobodic2) — Přišli sou před přišli, žádajíce naučení atd. (viz č. 6). nás konšelé z Ejvaně atd. (viz č. 7). I třeba tedy za to míti, že k vyššímu právu do Tovačova po- dávány věci, o kteréž se nestal konec při právech malých, a pak záležitosti, jimž fojt a konšelé na vesnici nerozuměli. Též není po- chybnosti, že Tovačovské právo skutečně malým právům naučení vydávalo; ovšem o takových naučeních z naší sbírky ortelů nedo- 1) Že k tomu náčrtku užito bylo hlavně tištěných pomůcek, Volného, rodopisů atd., netřeba podotýkati, ač lecco nového přičiněno ode mne. — Aby však Tovačov brzo dostal vlastní místopis svého jméná důstojný, to by mělo býti starostí Tovačovanů. — 2) Dosti možná, že Věrovské právo bylo Lobodskému původně vyšším. III
XXXI — Tím končíme všeobecné dějiny1) města Tovačova pro tu dobu, k níž se táhne náš spis. A nyní zbývá ještě promluviti o Tovačovském právě: o jeho působnosti na práva okolní jemu podřízená, o jeho odvislosti od vrchního práva Olomuckého a o jeho poměru ku vrchnosti čili ku právu patrimonialnímu. O organisaci bývalých právních instancí po smyslu našem nelze mluviti, neboť nemůžeme přesně pověděti, co náleželo souditi malým právům vesnickým, co vyšším právům městským a co vyhraženo bylo vrchnímu právu Olomuckému anebo nej- vyššímu čili appellačnímu právu. Jen tolik lze s dostatečnou určitostí pověděti, že vesnická práva krevných vin a hrdelných věcí nesoudila. Nicméně zdá se, že dle starého pravidla actor sequitur forum rei, všelijaká pře počínala se u toho práva, ku kterému byl odporník (žalovaný) osedlý. Na př. žhářku z Lobodic, která v kapitulní vsi Uherčicích zapálila, napřed při malém právě v Lobodicích obstavili, načež pře podána k příslušnému vyššímu právu do Tovačova. — Proto vždy bedlivě dbá se o to, aby odporník u svého příslušného práva byl žalován, anebo aby tam se rozepře dále vedla, kde byla započata (Viz č. 38. a 12). — Zpomenuté pravidlo actor sequitur forum rei vztahovalo se i na řeč právního jednání: poněvadž právo Těšíkovské německy jednalo, odbyta paní Bítovská ze Slavikovic, když si ztěžovala, že Těšíkovští její poddaného s českou žalobou nepřipustili, poukázáním na toto pravidlo. Ze spisu našeho lze určitě pověděti, že vyššímu právu Tova- čovskému podřízena byla tato malá práva vesnická: Věro- vany, Lobodice, Ejvaň, Hrdibořice, Oplocany, Čel- čice, Troubky a Klopotovice. O jiných vsech pod panství Tovačovské příslušných, jak jsme je výše vyjmenovali, nelze přesně říci, kam slušely; Rakodavy měly tuším s Věrovany společné právo. Agenda s těmito právy byla původně ústní: „Přišli k nám konšelé z Věrovan, kteřížto u nás právo a naučení berú, prosíce nás. abychom jim právo od sebe vydali o tato zášče, o kteréž k nim také konšelé z Lobodic2) — Přišli sou před přišli, žádajíce naučení atd. (viz č. 6). nás konšelé z Ejvaně atd. (viz č. 7). I třeba tedy za to míti, že k vyššímu právu do Tovačova po- dávány věci, o kteréž se nestal konec při právech malých, a pak záležitosti, jimž fojt a konšelé na vesnici nerozuměli. Též není po- chybnosti, že Tovačovské právo skutečně malým právům naučení vydávalo; ovšem o takových naučeních z naší sbírky ortelů nedo- 1) Že k tomu náčrtku užito bylo hlavně tištěných pomůcek, Volného, rodopisů atd., netřeba podotýkati, ač lecco nového přičiněno ode mne. — Aby však Tovačov brzo dostal vlastní místopis svého jméná důstojný, to by mělo býti starostí Tovačovanů. — 2) Dosti možná, že Věrovské právo bylo Lobodskému původně vyšším. III
Strana XXXII
XXXII — zvídáme se, poněvadž, jakmile strany na nálezu práva Tovačovského přestaly, nebylo příčiny pře podávati k vrchnímu právu. Tovačovskému právu přísluší tedy, co z úst konšelů vesnic- kých slyšeli, sepsati a konšelům Olomuckým předkládati t. j. podá- vati za tato vesnická práva appellace k vrchnímu právu. Měloť vyšší právo Tovačovské svého právního písaře, který věci ústně přednešené zapisoval; a fojt městský měl ovšem též větší právní zkušenosť. Kromě toho trvalo v Tovačově řádné vězení čili šatlava, do kteréž delinquenti, jakmile se jednalo o věci hrdelní, z okolních vesnic byli přivedeni. A potřeba toho nastávala vždy tehda, když běželo o mučení. Útrpné čili ostré právo, buďto suché, buď světlé, koná se tedy v Tovačově, a tuším též poprava souzenců. — Útraty (viz č. 17.) platí to právo, jehož příslušníkem jest souzenec. Konečně náleží vyššímu právu Tovačovskému oprava nad malými právy vesnickými. „Poněvadž Klopotovští věci neslušné a neobyčejné při právě jejich proti spravedlnosti a pořádku práva před se berou . . . , Vás žádáme, kteříž práva Vašeho užívají, že takových věcí neobyčejných . . . zastavíte“ (č. 27). Tím naznačili jsme poněkud poměr malých vesnických práv ku právu vyššímu v Tovačově; i připojíme přirozeně náčrtek, kterak se vyšší právo mělo ku právu vrchnímu. Vrchní tedy právo v příčinách hrdelních: a) povoluje neb nařizuje sáhnouti k někomu útrp ným právem, jakž na to hojno příkladů podávají č. 24, 25. 48, 49, 52, 82, 86. atd. Při tom šetří se různých okolností: odporník-li podezřelý, může se k němu přikročiti otázkou ostrou; jinak nech přísahou ujde žalobě (35. c); ku zloději, ačli ukradl nad 3 R, sáhnouti mučením (47); ze dvou dívek z vraždy dítek obviněných jen jedna, která se ku krádeži zná, má býti mu- čena (51 a); požehnaná nesmí býti mučena (51 b). — Vrchní právo určuje, jaké má býti mučení: vražednice dítěte má býti „moderate“ examinována (106 a), kdežto k jinému vězni „útrpným suchým právem na dva šprosle“ přikročeno býti má (122). Zlodějův zase koňských, kteří byli dvakráte mučeni, po druhé, k nařízení nepochybně vrchního práva, tázali se patrně „světlým právem“, neboť mezi útratami napočteno jest „za svíčky k tortuře 7 gr. 5 d“ (127 c). vydává ortele konečné: na provaz (97 ch), na meč (75, 83 c, 94 b), na kolo 90, 92), na utopení v měchu (93, 106 b), na šilink aneb pardus u pranýře (46, 47, 52 b, 73 b), aneb na holé vyhnanství (96 b). Zhářka z Lobodic (č. 25) jistotně byla za živa upálena; jiné žhářce dána milosť na meč a tělo její mělo býti po smrti spáleno (128); pohřbení za živa se nevyskytuje. b)
XXXII — zvídáme se, poněvadž, jakmile strany na nálezu práva Tovačovského přestaly, nebylo příčiny pře podávati k vrchnímu právu. Tovačovskému právu přísluší tedy, co z úst konšelů vesnic- kých slyšeli, sepsati a konšelům Olomuckým předkládati t. j. podá- vati za tato vesnická práva appellace k vrchnímu právu. Měloť vyšší právo Tovačovské svého právního písaře, který věci ústně přednešené zapisoval; a fojt městský měl ovšem též větší právní zkušenosť. Kromě toho trvalo v Tovačově řádné vězení čili šatlava, do kteréž delinquenti, jakmile se jednalo o věci hrdelní, z okolních vesnic byli přivedeni. A potřeba toho nastávala vždy tehda, když běželo o mučení. Útrpné čili ostré právo, buďto suché, buď světlé, koná se tedy v Tovačově, a tuším též poprava souzenců. — Útraty (viz č. 17.) platí to právo, jehož příslušníkem jest souzenec. Konečně náleží vyššímu právu Tovačovskému oprava nad malými právy vesnickými. „Poněvadž Klopotovští věci neslušné a neobyčejné při právě jejich proti spravedlnosti a pořádku práva před se berou . . . , Vás žádáme, kteříž práva Vašeho užívají, že takových věcí neobyčejných . . . zastavíte“ (č. 27). Tím naznačili jsme poněkud poměr malých vesnických práv ku právu vyššímu v Tovačově; i připojíme přirozeně náčrtek, kterak se vyšší právo mělo ku právu vrchnímu. Vrchní tedy právo v příčinách hrdelních: a) povoluje neb nařizuje sáhnouti k někomu útrp ným právem, jakž na to hojno příkladů podávají č. 24, 25. 48, 49, 52, 82, 86. atd. Při tom šetří se různých okolností: odporník-li podezřelý, může se k němu přikročiti otázkou ostrou; jinak nech přísahou ujde žalobě (35. c); ku zloději, ačli ukradl nad 3 R, sáhnouti mučením (47); ze dvou dívek z vraždy dítek obviněných jen jedna, která se ku krádeži zná, má býti mu- čena (51 a); požehnaná nesmí býti mučena (51 b). — Vrchní právo určuje, jaké má býti mučení: vražednice dítěte má býti „moderate“ examinována (106 a), kdežto k jinému vězni „útrpným suchým právem na dva šprosle“ přikročeno býti má (122). Zlodějův zase koňských, kteří byli dvakráte mučeni, po druhé, k nařízení nepochybně vrchního práva, tázali se patrně „světlým právem“, neboť mezi útratami napočteno jest „za svíčky k tortuře 7 gr. 5 d“ (127 c). vydává ortele konečné: na provaz (97 ch), na meč (75, 83 c, 94 b), na kolo 90, 92), na utopení v měchu (93, 106 b), na šilink aneb pardus u pranýře (46, 47, 52 b, 73 b), aneb na holé vyhnanství (96 b). Zhářka z Lobodic (č. 25) jistotně byla za živa upálena; jiné žhářce dána milosť na meč a tělo její mělo býti po smrti spáleno (128); pohřbení za živa se nevyskytuje. b)
Strana XXXIII
XXXIII — Bez povolení vrchního práva a bez konečného ortele, nesmí nižší právo nikoho dáti mučiti, tím méně popravovati, neboť k vykonání toho všeho třeba vyprošovati mistra popravního. Rovněž jako ve věcech hrdelních též i ve věcech civilních c) vrchní právo osvobozuje od žaloby (po případě i od útrat). Propouštění obviněnců kriminálných děje se oby- čejně na urfrýd, s nímž spojeno jest vypovězení z panství Tovačovského. Sem náleží též annullování nálezu právního (107). d) vrchní právo dbá o pořádky při menších prá- vech na všem všude. Tudíž opětují se často důtky prá- vům menším činěné pro ukvapené mučení, pro likna- vosť anebo strannickosť. Velice často vracejí se nedo- konalé spisy právní. Pročež nejednou se Tovačovskému právu pohrožuje, na př. stavním právem, ba vypověděním práva. (Srv. 31, 37 b, 79k a j.). Jako purkmistr a fojt města Tovačova jen na příslušenství městském (purkrechtu) mohou říditi a souditi: tak i vrchnosť na svém vlastním, zámeckém obvodě, samostatně si vede a počíná. I vrchnosť soudí vrahy a dává se naučovati u vrchního práva (č. 94), ano vydává ortele samostatné o zločiny spáchané v zámec- kém obvodě (č. 123). Že ovšem vrchnosti ne vždy vykonávaly své právo, nýbrž často městská práva delegovaly k právnímu řízení, jest dosti na to příkladů, jak svědčí i v naší knize ortele od Tovačovského práva „jménem i na místě vrchnosti“ vydané, a ovšem od ní i schválené (viz č. 140—148). V právní řízení městského práva obyčejně vrchnosť se ne- vkládá; jediný příklad máme z ortele 13, kdež pán kázal netrpěti řečníkův; ovšem ale zakročuje, když se jedná o propuštění z vě- zení cizího poddaného (č. 88. a 133). Vrchnosti však zůstaveno právo, udělovati milosť zločincům, jak svědčí č. 128, kdež žhářce prominuto upálení posmrtné. Tolik o právě Tovačovském; jinak jest s úřadem města Tovačova: ten podlehá, když běží o rozepře poddaných, vrchnosti. Proto na př. spory cechovní klidí vrchnosť (viz č. 97). Dodatečně budiž zpomenuto, že dokonalého ponětí o soudním řízení práva Tovačovského poskytují nám 4 rozepře úplně provedené (č. 95, 96, 97. a 99). Zvláště poslední (rozepře šlechticů o purkrecht Tovačovský) staví soudnictví našich měst do jasného světla.
XXXIII — Bez povolení vrchního práva a bez konečného ortele, nesmí nižší právo nikoho dáti mučiti, tím méně popravovati, neboť k vykonání toho všeho třeba vyprošovati mistra popravního. Rovněž jako ve věcech hrdelních též i ve věcech civilních c) vrchní právo osvobozuje od žaloby (po případě i od útrat). Propouštění obviněnců kriminálných děje se oby- čejně na urfrýd, s nímž spojeno jest vypovězení z panství Tovačovského. Sem náleží též annullování nálezu právního (107). d) vrchní právo dbá o pořádky při menších prá- vech na všem všude. Tudíž opětují se často důtky prá- vům menším činěné pro ukvapené mučení, pro likna- vosť anebo strannickosť. Velice často vracejí se nedo- konalé spisy právní. Pročež nejednou se Tovačovskému právu pohrožuje, na př. stavním právem, ba vypověděním práva. (Srv. 31, 37 b, 79k a j.). Jako purkmistr a fojt města Tovačova jen na příslušenství městském (purkrechtu) mohou říditi a souditi: tak i vrchnosť na svém vlastním, zámeckém obvodě, samostatně si vede a počíná. I vrchnosť soudí vrahy a dává se naučovati u vrchního práva (č. 94), ano vydává ortele samostatné o zločiny spáchané v zámec- kém obvodě (č. 123). Že ovšem vrchnosti ne vždy vykonávaly své právo, nýbrž často městská práva delegovaly k právnímu řízení, jest dosti na to příkladů, jak svědčí i v naší knize ortele od Tovačovského práva „jménem i na místě vrchnosti“ vydané, a ovšem od ní i schválené (viz č. 140—148). V právní řízení městského práva obyčejně vrchnosť se ne- vkládá; jediný příklad máme z ortele 13, kdež pán kázal netrpěti řečníkův; ovšem ale zakročuje, když se jedná o propuštění z vě- zení cizího poddaného (č. 88. a 133). Vrchnosti však zůstaveno právo, udělovati milosť zločincům, jak svědčí č. 128, kdež žhářce prominuto upálení posmrtné. Tolik o právě Tovačovském; jinak jest s úřadem města Tovačova: ten podlehá, když běží o rozepře poddaných, vrchnosti. Proto na př. spory cechovní klidí vrchnosť (viz č. 97). Dodatečně budiž zpomenuto, že dokonalého ponětí o soudním řízení práva Tovačovského poskytují nám 4 rozepře úplně provedené (č. 95, 96, 97. a 99). Zvláště poslední (rozepře šlechticů o purkrecht Tovačovský) staví soudnictví našich měst do jasného světla.
Strana XXXIV
Strana 1
FeLFeP.2 m 9Emo — — O —osmon9 km o Am— —P —“— 9—9 —Am 2 sAm-A L L— kmLk4 I. Ortele latinské. 1352—1420 (?). Poněvadž Olomučané r. 1351. řád práva Magdeburského z Vra- tislavě dostali německý, nemůže býti pochybnosti, že ústní ří- zení před právem olomuckým bylo německé; nicméně nálezy právní od r. 1352—1422, jak svědčí nejstarší kniha městská, zapisovaly se po latinsku, ovšem ale v těch zápisech napořáde proskakují jed- notlivá slova německá: „wolleist“, „kampfwunden“ atd. Zápisy o věci obecní a cechovní v téže knize shledáváme od r. 1415. pravidelně německé. Co se týče zápisů právních v městské knize olomucké, odnášejí se k případům v Olomouci souzeným, i není tam žádných naučení přespolním právům vydaných. Avšak Tovačova dotýkají se tyto případy. 1. O vraždu 1355. „Thoma filius Wacczonis de Dobotzaw proscriptus est pro homicidio in uno alieno homine perpetrato in domo Prageri“. (Tomáš syn Vácův z Tovačova, psán jest byl pro vraždu spáchanou na ci- zinci v domě Pragerově). Jiný Tovačovan Vlček, syn Mikuláše, někdy fojta Tovačovského, z rodného svého místa tuším vyhnaný a na Povli osedlý od r. 1351— 1359 Olomučany mnoho zaneprazdňoval. 2. O krádež koní. „Wylczko de Thopoczau, filius olim Nicolai advocati, scriptus est pro eo, quod ipse tempore nocturno subtraxit duos equos cum Jenkone de Cokorn duorum peregrinorum in domo Dituschii pellificis“. (Vlček z Tovačova, syn někdy fojta Mikuláše, psán jest proto, že noční věcí vyvedl s Jankem z Kokor dva koně dvěma hostům z domu kožešníka Dituše). 3. O loupež v klášteře sv. Kateřiny. „Wylczko de Thopoczau procurator in Pofla scriptus est una cum filio coloni ibidem, quod ipse cum suis complicibus tempore nocturnali violenter intraverunt claustrum s. Katherine et commisit spolium et furtum in ipsorun cleynudiis et manuceriis“. V rukopise Jevičském dochovalo se nám sice 7 ortelů latinsky přespolním vydaných, ale zůstaly bez určitějšího označení. TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH.
FeLFeP.2 m 9Emo — — O —osmon9 km o Am— —P —“— 9—9 —Am 2 sAm-A L L— kmLk4 I. Ortele latinské. 1352—1420 (?). Poněvadž Olomučané r. 1351. řád práva Magdeburského z Vra- tislavě dostali německý, nemůže býti pochybnosti, že ústní ří- zení před právem olomuckým bylo německé; nicméně nálezy právní od r. 1352—1422, jak svědčí nejstarší kniha městská, zapisovaly se po latinsku, ovšem ale v těch zápisech napořáde proskakují jed- notlivá slova německá: „wolleist“, „kampfwunden“ atd. Zápisy o věci obecní a cechovní v téže knize shledáváme od r. 1415. pravidelně německé. Co se týče zápisů právních v městské knize olomucké, odnášejí se k případům v Olomouci souzeným, i není tam žádných naučení přespolním právům vydaných. Avšak Tovačova dotýkají se tyto případy. 1. O vraždu 1355. „Thoma filius Wacczonis de Dobotzaw proscriptus est pro homicidio in uno alieno homine perpetrato in domo Prageri“. (Tomáš syn Vácův z Tovačova, psán jest byl pro vraždu spáchanou na ci- zinci v domě Pragerově). Jiný Tovačovan Vlček, syn Mikuláše, někdy fojta Tovačovského, z rodného svého místa tuším vyhnaný a na Povli osedlý od r. 1351— 1359 Olomučany mnoho zaneprazdňoval. 2. O krádež koní. „Wylczko de Thopoczau, filius olim Nicolai advocati, scriptus est pro eo, quod ipse tempore nocturno subtraxit duos equos cum Jenkone de Cokorn duorum peregrinorum in domo Dituschii pellificis“. (Vlček z Tovačova, syn někdy fojta Mikuláše, psán jest proto, že noční věcí vyvedl s Jankem z Kokor dva koně dvěma hostům z domu kožešníka Dituše). 3. O loupež v klášteře sv. Kateřiny. „Wylczko de Thopoczau procurator in Pofla scriptus est una cum filio coloni ibidem, quod ipse cum suis complicibus tempore nocturnali violenter intraverunt claustrum s. Katherine et commisit spolium et furtum in ipsorun cleynudiis et manuceriis“. V rukopise Jevičském dochovalo se nám sice 7 ortelů latinsky přespolním vydaných, ale zůstaly bez určitějšího označení. TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH.
Strana 2
2 — 4. Pro krádež buď oběšení buď vyhnanství. (Magister civium et iurati cives civitatis Olomucensis. Amici carissimi). Sicut vestra discretio nostræe diffinitioni scripsit de quodam, qui nocturno tempore per fenestram cuiusdam feminæ camisiam unam extraxit et idem homo confessus est, se hoc fecisse ex causa cuiusdam debiti, idemque homo quia nocturno tempore hoc fecit propria et non iudicis auctoritate, allegationes, quas pro se fecit, sibi non prosunt, sed furti species iudicatur. Ideo si res eadem subtracta valet V gr., penam furis demeruit, nisi aliquo benigniori genere (?) et iuris suffragio eam mitigare posset. Si autem res ipsa valet minus V gr., tunc sub interdictione opidi ne redeat dimittatur (Cod. Jevičský ČLIV), II. Ortele německé. Co se týče naučování německého, podmíněného německým řádem práva Magdeburského, třeba pamatovati, že počátečně, asi od r. 1420. z Olomouce vydávána byla naučení německá do všech měst vrchnímu právu olomuckému podřízených, což mů- žeme zatím doložiti ze zachovaných ortelů pro česká města Jevíčko a Prostějov. S některými městy jako s Třebovou, Rýmařovem, Starým městem a j. Olomučané nikdy tuším neúřadovali česky. — Rovněž důležito jest pamatovati, že Olomučané s nejvyšší stolicí Vrati- slavskou, kteráž byla pro celou severní Moravu appellační, nikdy nepřestali úřadovati po německu. — V Jevičském rukopise docho- valo se nám celkem 105 ortelů německých z 15. století, z nichž ale jen asi 12 lze prohlásiti za Olomucké. I poněvadž všechny ty ortele zůstaly bez data, kdežto jediná rozepře ve Vratislavi souzená jest vročena, pokládáme ji zde ukázkou. 5. O nápad po vlastní matce pře se syn s příbuznými svého druhého otčima. „Vnsern willigen dinst czufor, erbarn vnd weisen herren vnsere gunstigen lieben Eldern, als wir am nechsten ewren Eren vns bitund czu vnderweisen geschriben haben, mit sulchen worten Sich hat gepurt . . . . . . dorauff yr (Breslauer) vns (Olmützern) widerum geschriben vnd vnderweist habt yn sulcher mas“ „„Noch allen den worten als ir vns forschriben habt, sprechen wir Schephen czu Breslaw fur eyn recht: zo als der ankleger setczet, das die czeit do seyne mutr vorschiden ist ynnen ym lande nichten gewest ist, vnd formist sich beweisunge, das her recht hab von Erbteils ader fon schulde wegen, fon dem gelosene gut; Beweist dan der ankleger das, als recht ist, so können ym die Instrumenta, mit den es forgeben ist, nicht geschaden von "" rechtes wegen. vorsigelt mit vnserem Stat Insigl etc.
2 — 4. Pro krádež buď oběšení buď vyhnanství. (Magister civium et iurati cives civitatis Olomucensis. Amici carissimi). Sicut vestra discretio nostræe diffinitioni scripsit de quodam, qui nocturno tempore per fenestram cuiusdam feminæ camisiam unam extraxit et idem homo confessus est, se hoc fecisse ex causa cuiusdam debiti, idemque homo quia nocturno tempore hoc fecit propria et non iudicis auctoritate, allegationes, quas pro se fecit, sibi non prosunt, sed furti species iudicatur. Ideo si res eadem subtracta valet V gr., penam furis demeruit, nisi aliquo benigniori genere (?) et iuris suffragio eam mitigare posset. Si autem res ipsa valet minus V gr., tunc sub interdictione opidi ne redeat dimittatur (Cod. Jevičský ČLIV), II. Ortele německé. Co se týče naučování německého, podmíněného německým řádem práva Magdeburského, třeba pamatovati, že počátečně, asi od r. 1420. z Olomouce vydávána byla naučení německá do všech měst vrchnímu právu olomuckému podřízených, což mů- žeme zatím doložiti ze zachovaných ortelů pro česká města Jevíčko a Prostějov. S některými městy jako s Třebovou, Rýmařovem, Starým městem a j. Olomučané nikdy tuším neúřadovali česky. — Rovněž důležito jest pamatovati, že Olomučané s nejvyšší stolicí Vrati- slavskou, kteráž byla pro celou severní Moravu appellační, nikdy nepřestali úřadovati po německu. — V Jevičském rukopise docho- valo se nám celkem 105 ortelů německých z 15. století, z nichž ale jen asi 12 lze prohlásiti za Olomucké. I poněvadž všechny ty ortele zůstaly bez data, kdežto jediná rozepře ve Vratislavi souzená jest vročena, pokládáme ji zde ukázkou. 5. O nápad po vlastní matce pře se syn s příbuznými svého druhého otčima. „Vnsern willigen dinst czufor, erbarn vnd weisen herren vnsere gunstigen lieben Eldern, als wir am nechsten ewren Eren vns bitund czu vnderweisen geschriben haben, mit sulchen worten Sich hat gepurt . . . . . . dorauff yr (Breslauer) vns (Olmützern) widerum geschriben vnd vnderweist habt yn sulcher mas“ „„Noch allen den worten als ir vns forschriben habt, sprechen wir Schephen czu Breslaw fur eyn recht: zo als der ankleger setczet, das die czeit do seyne mutr vorschiden ist ynnen ym lande nichten gewest ist, vnd formist sich beweisunge, das her recht hab von Erbteils ader fon schulde wegen, fon dem gelosene gut; Beweist dan der ankleger das, als recht ist, so können ym die Instrumenta, mit den es forgeben ist, nicht geschaden von "" rechtes wegen. vorsigelt mit vnserem Stat Insigl etc.
Strana 3
3 — „Hierumb so hat der ankleger vns czugepracht Geczewgnus vnder der Gewicz Insigl, dofon der Burgermeistr vnd der ratt vns schreibet, als ir sehen wert .. . in der abschrift . .. Dorczu so hat derselb anklager fur vns gepracht etwas vil lewte aus dem dorff prikas, die for vns bay iren guten trewen vnd bey gestabtem eide bekant haben, wi das fur 19 jaren pertl des anklegers erster Stiff- vater vnd seyn mutter angehaben vnd 6 jar nocheinander pir yn ir dorff gegeben vnd geporgt haben, das hernach des anklagers anderm Stiffvater Miks benka .. vnd seyner formeltn mutr beczalt say worden, so das das leczte gelt als iczund 10 jar Ingereicht vnd be- czalt ist, aber sie wosten .. nicht, wie vil des gewesen ist, sunder benanten czwen aws yn, die czeit czu Jn kreczmer gewesen seyn vnd die Summa pas wosten .... Der eyn kreczmer bekennet, wi er dem Miks benken vnd seiner hausfraven Erbgelt vnd pirgelt 34 mark hat helffen eynfodern, des nu 10 jar seyn; der ander krecz- mer bekennet, wi er dem itcz genaten Miks benka . . . als iczund 14 vnd 15 jar seyn 31 schok hat helffen einfodern — Dawider sprachs z anklagers widerteil: lieben heren, vnser widersacher kan nicht beweisen, das er pay seiner mutter tod ym lande nicht gewesen ist .. . sunder er bekennet selbs vnder andern worten .. das er alhie czu Olmuncz gewesen ist, als seyn mutr starb ...Dann .. als seyne Geczewgen sprechen, das seyner erster Stiffvater pertl vnd seyn muter haben seyn erbteil vorkauft ,das trifft vns nichtes an wider vnsers vettern gelassen gut, wenn vnser vetter nicht pertl, sunder Miks benka geheisen hat, also das es pillicher trifft Seynen ersten Stiffvater, des haws vnd Erb er noch hewt besiczt, So ist es awch wissentlich, das vnser vetter gehabt hat eynen hoff vff dem lande vnd alhie ein haws vnd für der Stat das ander ee wann er vnsers wider- sachers mutter nam . . . . . Sunderlich die lewte vom prikas als sie bekennen, wie das der pertl vnd sein hausfraw Jn pir forkaufft hat; hat yn der pertl icht geporgt ader von yn icht eingenommen, dofon wissen wir nicht vnd es geet auch wider vns . . . nichtcz an. Dann als der eyn kreczmer anders vnd der ander anders bekennen, die wellen wir nicht leiden..... Sunder wir wellen ausweisen, das vnser vetter sein hoff vorkaufft hat vm 100 schok gr. . . . vnd dovon gelt für seynen Stifsun .. gegeben, domit er yn fonhussen aus dem gefenknus gelost hat .. . . .' Uff das antwort der anklager: ,Sintemolen ich sulches mein Erbteil . . . mit fil lewt fon Gewicz vnt fon prikas ... bewaist hab, vnd mayne widersacher die nicht vorwarffen .... vnczen an firden tag, getrawe ich dem rechten .. ’ Daruf spricht das widerteil: ,man hat vns nicht ge- frogt, ab wir si leiden wolen, ader nicht; auch haben wir eines gesprechs do wider gepeten . . . worum wir sie nicht laiden wollen ... . Uff das alles spricht der ankleger: „was sie wider mayn geczewgnus sprechen, das ist nicht wor'. Hierumme piten wir neben baiden teilen, Ewre eren wellen vns vnderweisen, ab der ankleger sein bewaisung genunk geton hat, vnd mit sulcher ge- czewgnus forforen mag, ader ab seyn widerteil das forwesen mag, 1*)
3 — „Hierumb so hat der ankleger vns czugepracht Geczewgnus vnder der Gewicz Insigl, dofon der Burgermeistr vnd der ratt vns schreibet, als ir sehen wert .. . in der abschrift . .. Dorczu so hat derselb anklager fur vns gepracht etwas vil lewte aus dem dorff prikas, die for vns bay iren guten trewen vnd bey gestabtem eide bekant haben, wi das fur 19 jaren pertl des anklegers erster Stiff- vater vnd seyn mutter angehaben vnd 6 jar nocheinander pir yn ir dorff gegeben vnd geporgt haben, das hernach des anklagers anderm Stiffvater Miks benka .. vnd seyner formeltn mutr beczalt say worden, so das das leczte gelt als iczund 10 jar Ingereicht vnd be- czalt ist, aber sie wosten .. nicht, wie vil des gewesen ist, sunder benanten czwen aws yn, die czeit czu Jn kreczmer gewesen seyn vnd die Summa pas wosten .... Der eyn kreczmer bekennet, wi er dem Miks benken vnd seiner hausfraven Erbgelt vnd pirgelt 34 mark hat helffen eynfodern, des nu 10 jar seyn; der ander krecz- mer bekennet, wi er dem itcz genaten Miks benka . . . als iczund 14 vnd 15 jar seyn 31 schok hat helffen einfodern — Dawider sprachs z anklagers widerteil: lieben heren, vnser widersacher kan nicht beweisen, das er pay seiner mutter tod ym lande nicht gewesen ist .. . sunder er bekennet selbs vnder andern worten .. das er alhie czu Olmuncz gewesen ist, als seyn mutr starb ...Dann .. als seyne Geczewgen sprechen, das seyner erster Stiffvater pertl vnd seyn muter haben seyn erbteil vorkauft ,das trifft vns nichtes an wider vnsers vettern gelassen gut, wenn vnser vetter nicht pertl, sunder Miks benka geheisen hat, also das es pillicher trifft Seynen ersten Stiffvater, des haws vnd Erb er noch hewt besiczt, So ist es awch wissentlich, das vnser vetter gehabt hat eynen hoff vff dem lande vnd alhie ein haws vnd für der Stat das ander ee wann er vnsers wider- sachers mutter nam . . . . . Sunderlich die lewte vom prikas als sie bekennen, wie das der pertl vnd sein hausfraw Jn pir forkaufft hat; hat yn der pertl icht geporgt ader von yn icht eingenommen, dofon wissen wir nicht vnd es geet auch wider vns . . . nichtcz an. Dann als der eyn kreczmer anders vnd der ander anders bekennen, die wellen wir nicht leiden..... Sunder wir wellen ausweisen, das vnser vetter sein hoff vorkaufft hat vm 100 schok gr. . . . vnd dovon gelt für seynen Stifsun .. gegeben, domit er yn fonhussen aus dem gefenknus gelost hat .. . . .' Uff das antwort der anklager: ,Sintemolen ich sulches mein Erbteil . . . mit fil lewt fon Gewicz vnt fon prikas ... bewaist hab, vnd mayne widersacher die nicht vorwarffen .... vnczen an firden tag, getrawe ich dem rechten .. ’ Daruf spricht das widerteil: ,man hat vns nicht ge- frogt, ab wir si leiden wolen, ader nicht; auch haben wir eines gesprechs do wider gepeten . . . worum wir sie nicht laiden wollen ... . Uff das alles spricht der ankleger: „was sie wider mayn geczewgnus sprechen, das ist nicht wor'. Hierumme piten wir neben baiden teilen, Ewre eren wellen vns vnderweisen, ab der ankleger sein bewaisung genunk geton hat, vnd mit sulcher ge- czewgnus forforen mag, ader ab seyn widerteil das forwesen mag, 1*)
Strana 4
4 — ader was dorumb ein recht ist, das wellen wir alle czait fordinen. Dat. (Olmuncz) fer. VI. ante dorothee virg. Anno (MCCCC) XXXVI“. „„Vnsern freundlichen grus czuvor Erbarn vnd weisen besun- der lieben frunden. Noch allen den worten, als ir vns vor- schriben habt, Sprechen wir Schepphen czu Breslaw vor ein recht: So als dem aneclager vormals durch ortel rechte bewaisunge czu- geteilet ist, vnd als denne der Aneclager nu die bewaisunge mit frumen vnvorsprochen lewthin vorfurt hat, vnd das widerteil die beweisunge geliden vnd nichtin widersprochen haben, als recht ist, So vorfert der anecleger mit sulcher beweisunge migelichen von rechtes wegen. vorsiglt mit vnserm Stat Ingsigl Noch Christi geburt Im (1400) sechs vnd dreysigistim Jare am sunnobunde noch Va- ““*) (Jevičský cod. CXVIIIb—CLb). lentini" III. Ortele česke. Že Olomučané jen z nutnosti a k naléhání těch kterých práv menších česky naučovati počali, rozumí se samo sebou; ale menší práva nesoučasně českých naučení žádala, nýbrž třeba za to míti, že toto národnostní přeměňování měst moravských průběhem celého 15. století se udávalo poznenáhlu. Na př. jest patrno, že do Tovačova vydávala se naučení česká již okolo roku 1430, kdežto Jevíčko 1436 s Olomoucem ještě jedná německy, a nejstarší český ortel z Olomouce v Jevičském rukopise jest z roku 1463! Olomučanům nastala první vážná potřeba po česku jednati, když r. 1450 purkmistr a rada vlastní obyvatele „mistry kraj- číeře i všechny jich pacholky“ (Saliger 79) rozsuzovali; avšak již r. 1439—1440 moravský podkomoří, Václav z Kukvic, s Olomučany o kramáře jedná česky (Tamtéž 98—109). Z toho tedy, an podko- moří užívá češtiny, patrno jest, že na Moravě čeština již měla ve- likou váhu. Ostatek známo jest, že knihy půhonů cudy Olomucké již koncem 14. století se počešťovaly; téhož příkladu následovalo manské právo v Kroměříži a r. 1426 desky zemské Krnovské a Opavské byly již české. Slovem: do roku 1430 na severní Moravě a na Opavsku, dříve než jinde v zemích českých, zjednán byl češtině všeobecný průchod, takže ve všech městech na severní Moravě vy- jímaje Rýmařov. Staré město a Třebovou, čeština opanovala: Unčov, Šternberk, Litovel, Šildperk a j. do r. 1630 byly městy českými. 1430—1449. 6. O zastřelení šípem ze samostřelu. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Přišli k nám konšelé z Věrovan, kteřížto u nás právo a na- učení berú, prosíce nás, abychom jim právo od sebe vydali o tato *) Vyřízení do 14 dní bylo zajisté velmi rychlé.
4 — ader was dorumb ein recht ist, das wellen wir alle czait fordinen. Dat. (Olmuncz) fer. VI. ante dorothee virg. Anno (MCCCC) XXXVI“. „„Vnsern freundlichen grus czuvor Erbarn vnd weisen besun- der lieben frunden. Noch allen den worten, als ir vns vor- schriben habt, Sprechen wir Schepphen czu Breslaw vor ein recht: So als dem aneclager vormals durch ortel rechte bewaisunge czu- geteilet ist, vnd als denne der Aneclager nu die bewaisunge mit frumen vnvorsprochen lewthin vorfurt hat, vnd das widerteil die beweisunge geliden vnd nichtin widersprochen haben, als recht ist, So vorfert der anecleger mit sulcher beweisunge migelichen von rechtes wegen. vorsiglt mit vnserm Stat Ingsigl Noch Christi geburt Im (1400) sechs vnd dreysigistim Jare am sunnobunde noch Va- ““*) (Jevičský cod. CXVIIIb—CLb). lentini" III. Ortele česke. Že Olomučané jen z nutnosti a k naléhání těch kterých práv menších česky naučovati počali, rozumí se samo sebou; ale menší práva nesoučasně českých naučení žádala, nýbrž třeba za to míti, že toto národnostní přeměňování měst moravských průběhem celého 15. století se udávalo poznenáhlu. Na př. jest patrno, že do Tovačova vydávala se naučení česká již okolo roku 1430, kdežto Jevíčko 1436 s Olomoucem ještě jedná německy, a nejstarší český ortel z Olomouce v Jevičském rukopise jest z roku 1463! Olomučanům nastala první vážná potřeba po česku jednati, když r. 1450 purkmistr a rada vlastní obyvatele „mistry kraj- číeře i všechny jich pacholky“ (Saliger 79) rozsuzovali; avšak již r. 1439—1440 moravský podkomoří, Václav z Kukvic, s Olomučany o kramáře jedná česky (Tamtéž 98—109). Z toho tedy, an podko- moří užívá češtiny, patrno jest, že na Moravě čeština již měla ve- likou váhu. Ostatek známo jest, že knihy půhonů cudy Olomucké již koncem 14. století se počešťovaly; téhož příkladu následovalo manské právo v Kroměříži a r. 1426 desky zemské Krnovské a Opavské byly již české. Slovem: do roku 1430 na severní Moravě a na Opavsku, dříve než jinde v zemích českých, zjednán byl češtině všeobecný průchod, takže ve všech městech na severní Moravě vy- jímaje Rýmařov. Staré město a Třebovou, čeština opanovala: Unčov, Šternberk, Litovel, Šildperk a j. do r. 1630 byly městy českými. 1430—1449. 6. O zastřelení šípem ze samostřelu. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Přišli k nám konšelé z Věrovan, kteřížto u nás právo a na- učení berú, prosíce nás, abychom jim právo od sebe vydali o tato *) Vyřízení do 14 dní bylo zajisté velmi rychlé.
Strana 5
5 — zášče, o kteréž k nim také konšelé z Lobodic přišli, žádajíce nau- čení, kterak přišla před ně Margreta z Dřínového žádajíc práva, a žalovala jest na Pavla Nevčasa a na Jana syna jeho z Srbec, žeby syna jejího vlastního jmenem Matěje zabili, a na to svědomí vysta- vila dva člověky, kterážto takto jsta uznali, že když jsou na svatú Maři Majdalenu šli z Němčic z hodův, tu Jan Pavlov Nevčasův syn napínal jest před branú svůj samostřel a Margetin syn Matěj, uřev(!) to, také ihned svůj samostřel napal, a tak jsta inhed k sobě udeřila a stiskla, on k němu, a on zase k němu, a v tom Jan Pavlův Nevčasů syn zastřelil jest Matěje syna Margetina. Pak proti té ža- lobě Pavel Nevčas s Janem synem svým takový odpor učinili jsou a svědomí vystavili tři člověky, a ti když sou měli svědectví, inhed z těch tří svědkův jeden člověk nejstarší, když jest měl svědčiti a mluviti jich slovem, řekl jest: „Pane Bože, což tuto mluviti budu a svědčiti, jestliže bych neprávě mluvil a svědčil, bůh dej mi Pán Bůh ústa zamekl, abych víec nemohl mluviti“. A to řka vyznával takto, že týž den na svatou Maři Majdalenu, když jsú šli z Němčic, že Pavel Nevčas přihodil se k nim a šel s nimi před ves až k sadu prostřednímu, i vyšel jest k nim některaký Kolešo a odvolal Pavla Nevčasa od nich i mluvil s ním, toho ti svědkové nevědí, oč, a tak jsou se rozešli. Potom pak Matěj syn Margetin vyšel jest před bránu Němčickú a napínal svůj samostřel, a Pavel Nevčas uzřev to i šel jest k němu a prosil jeho, aby nenapínal, a on vždy přes to napal jest. A když jest napal, tu jeho Pavel pro Bůh prosil, aby takového napínání nechal, a podával jemu toho a řka: „zdali na mého syna napínáš, prosímť nechej toho napínání, však sem mého syna dobře mocen; jestližeť jest co učinil, chciť popraviti a jeho pokázati, že toho žel nebude“. Tu jest jemu Matěj řekl: „Nech mne, takéžs ty mi jako i syn tvůj!“ A v tom Pavel nemoha jeho nikterakž naprositi, aby své nesnáze nechal, i popadl jemu samostřel a šíp jemu (s) samo- střela strhl, a on dobyv kordu, i porazil jest jej inhed, a Jan syn jeho přiběh s samostřelem napatým, vida že mu otce porazil, i za- střelil jest jej na otci svém. A ten jistý člověk dokonav tu řeč řekl: „co sem mluvil a svědčil, tuto pod svou duší zatracení(m) pravím, že jinak nejní než pravá pravda, co sem mluvil a svědčil a viděl“. Protož páni milí vedle toho svědomí prosíme Vaší ctné opatrnosti, račtež nám na to naučení dáti, aby oni mohli jim dále od sebe vydati, aby je obapolně právem rozdělili. Dat. v Tovačově(!) f. IV. Mattey. Purkmistr a rada města Tovačova". Vedle těchto nadepsaných slov, jakož ste nám psali, my konšelé města Olomouce takto Vás práva naučujem, a jestiti právo, že o ten mord z obou stran není dosti svědomí a žádné straně ku po- lepšení není, než mají ti sebe předně právem dobývati“. (24—6*). 7. Otrok, nedobyv u hospodáře do roku, dobývá mzdy. Službu svú vzkazujem moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Přišli sou před nás konšelé z Ejvaně, kteřížto u nás právo a naučení berou, žádajíce, abychom *) Holé číslice znamenají stránky rukopisu Tovačovského.
5 — zášče, o kteréž k nim také konšelé z Lobodic přišli, žádajíce nau- čení, kterak přišla před ně Margreta z Dřínového žádajíc práva, a žalovala jest na Pavla Nevčasa a na Jana syna jeho z Srbec, žeby syna jejího vlastního jmenem Matěje zabili, a na to svědomí vysta- vila dva člověky, kterážto takto jsta uznali, že když jsou na svatú Maři Majdalenu šli z Němčic z hodův, tu Jan Pavlov Nevčasův syn napínal jest před branú svůj samostřel a Margetin syn Matěj, uřev(!) to, také ihned svůj samostřel napal, a tak jsta inhed k sobě udeřila a stiskla, on k němu, a on zase k němu, a v tom Jan Pavlův Nevčasů syn zastřelil jest Matěje syna Margetina. Pak proti té ža- lobě Pavel Nevčas s Janem synem svým takový odpor učinili jsou a svědomí vystavili tři člověky, a ti když sou měli svědectví, inhed z těch tří svědkův jeden člověk nejstarší, když jest měl svědčiti a mluviti jich slovem, řekl jest: „Pane Bože, což tuto mluviti budu a svědčiti, jestliže bych neprávě mluvil a svědčil, bůh dej mi Pán Bůh ústa zamekl, abych víec nemohl mluviti“. A to řka vyznával takto, že týž den na svatou Maři Majdalenu, když jsú šli z Němčic, že Pavel Nevčas přihodil se k nim a šel s nimi před ves až k sadu prostřednímu, i vyšel jest k nim některaký Kolešo a odvolal Pavla Nevčasa od nich i mluvil s ním, toho ti svědkové nevědí, oč, a tak jsou se rozešli. Potom pak Matěj syn Margetin vyšel jest před bránu Němčickú a napínal svůj samostřel, a Pavel Nevčas uzřev to i šel jest k němu a prosil jeho, aby nenapínal, a on vždy přes to napal jest. A když jest napal, tu jeho Pavel pro Bůh prosil, aby takového napínání nechal, a podával jemu toho a řka: „zdali na mého syna napínáš, prosímť nechej toho napínání, však sem mého syna dobře mocen; jestližeť jest co učinil, chciť popraviti a jeho pokázati, že toho žel nebude“. Tu jest jemu Matěj řekl: „Nech mne, takéžs ty mi jako i syn tvůj!“ A v tom Pavel nemoha jeho nikterakž naprositi, aby své nesnáze nechal, i popadl jemu samostřel a šíp jemu (s) samo- střela strhl, a on dobyv kordu, i porazil jest jej inhed, a Jan syn jeho přiběh s samostřelem napatým, vida že mu otce porazil, i za- střelil jest jej na otci svém. A ten jistý člověk dokonav tu řeč řekl: „co sem mluvil a svědčil, tuto pod svou duší zatracení(m) pravím, že jinak nejní než pravá pravda, co sem mluvil a svědčil a viděl“. Protož páni milí vedle toho svědomí prosíme Vaší ctné opatrnosti, račtež nám na to naučení dáti, aby oni mohli jim dále od sebe vydati, aby je obapolně právem rozdělili. Dat. v Tovačově(!) f. IV. Mattey. Purkmistr a rada města Tovačova". Vedle těchto nadepsaných slov, jakož ste nám psali, my konšelé města Olomouce takto Vás práva naučujem, a jestiti právo, že o ten mord z obou stran není dosti svědomí a žádné straně ku po- lepšení není, než mají ti sebe předně právem dobývati“. (24—6*). 7. Otrok, nedobyv u hospodáře do roku, dobývá mzdy. Službu svú vzkazujem moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Přišli sou před nás konšelé z Ejvaně, kteřížto u nás právo a naučení berou, žádajíce, abychom *) Holé číslice znamenají stránky rukopisu Tovačovského.
Strana 6
6 jim právo a naučení vydali, že se stalo u nich, že otrok přistál byl u hospodáře do roka, i byl u něho půl léta a šest nedělí, a potom odešel nedobyv svého roku, a potom po třech letech anebo více přišel a napomínal ze mzdy hospodáře, aby jemu dal, což jest do toho roku, jakž s ním byl umluvil, zaslúžil; a hospodář se jemu bránil dáti bere(!) sobě tu při, že jest nedobyl. A otrok chtěl jest na každého dobrého člověka přijíti o tu mzdu, což by mezi nimi vy- řekl, že chce na tom přestati, ale hospodář nedal se jest o to ohle- dati a na žádném chtěl jest přestati, než vždy chtěl jest zvěděti, co jest za právo otročé: nedobuda do roku a do času toho, jakož jest umluveno, má-li jemu dáno býti čili nic, co by toho bylo právo. A my sme toho sami nemohli rozeznati, abychom jim naučení a právo vydali, abychom my jim dále od sebe vydali, aby oni o to právem byli rozděleni. Dat. Tovačov f. V. in die Conversionis sancti Pauli. Purkmistr, fojt a konšelé města Tovačova". Vedle těch slov, jakož ste nám psali, my konšelé m. Olomúce takto Vás práva naučujemy a jestiť právo: Tak jakož ten otrok toho hospodáře naříká ze mzdy, tehda hospodář povinovat jest za jeho služby učiniti, a otrok tomu hospodáři také zase zdržeti má, což s ním umluvil jest, z práva. (99—100). 8. O ryby ukradené, o nichž hádati měla hadářka. Službu svú vzkazujem opatrní přátelé milí, jakož nám píšete pod takovými slovy: „Že přistúpil člověk jeden jmenem Velek před Vás a žalobu učinil před právem na Matěje Svrbíka takto: že když byl nalovil ryb, jakož se tíem obchodí, i ukradeny jsou jemu tu noc, když chtěl s nimi na prodaj jeti. A když se jemu to stalo, tehdy Velek šel k plesníkovi, kterýž jest starší nad nimi, co by jemu k tomu radil, a plesník jemu takto řekl: „Líto mi jest toho; a teď máš jiná dva rybáře, jdiž a hledej v řekách buďto v panských anebo v jiných (w niych)“; a když se došlo na Matějíkovu Svrbíkovou řeku, a on- to jest Svrbík dělal na hrázi své, i řekl jest Velkovi tak: „Co páráš veslem? Hledej klíčem!“ A pak jest odjel Svrbík od nich a podělav na hrázi i vrátil se jest zase k nim a opět to jest řekl k nim „Nehledejte, nenejdete nic; i vímť jednu ženu a chciť se hrdla od- súditi, že ta žena Vám pravdu poví, kdoť jest ty ryby pobral“ A oni se jeho tázali, to jest Velek s tovaryši, která by to žena byla. a on řekl jest: „Běta, jest v lázni“. Tehdy ten člověk, kterémuž ryby sou pobrány, šel jest k té ženě, aby jemu pověděla, a řka „Matěj Svrbík mne k tobě ukázal, že ty víš, kdo mi ryby pokradl“ A ta žena jemu řekla: Kdožť ke mně ukázal, tenť jest je pokradl“. A ten člověk pojav s sebú konšela a k tomu se jest přihodil starý fojt, i šel ještě k té ženě a řka k ní: „Prosím tebe pro Pána Boha pověz mi před těmito dobrými lidmi pravdu a nebeř jeho na svú duši“. A ona řekla jest: „Pod upálením žeť ten je vzal, kterýž tobě ke mně ukázal“. A když jest bylo před tím vyznávání před prá- vem i před pány, tehdy Svrbík přiznal se jest k napřed jmenované
6 jim právo a naučení vydali, že se stalo u nich, že otrok přistál byl u hospodáře do roka, i byl u něho půl léta a šest nedělí, a potom odešel nedobyv svého roku, a potom po třech letech anebo více přišel a napomínal ze mzdy hospodáře, aby jemu dal, což jest do toho roku, jakž s ním byl umluvil, zaslúžil; a hospodář se jemu bránil dáti bere(!) sobě tu při, že jest nedobyl. A otrok chtěl jest na každého dobrého člověka přijíti o tu mzdu, což by mezi nimi vy- řekl, že chce na tom přestati, ale hospodář nedal se jest o to ohle- dati a na žádném chtěl jest přestati, než vždy chtěl jest zvěděti, co jest za právo otročé: nedobuda do roku a do času toho, jakož jest umluveno, má-li jemu dáno býti čili nic, co by toho bylo právo. A my sme toho sami nemohli rozeznati, abychom jim naučení a právo vydali, abychom my jim dále od sebe vydali, aby oni o to právem byli rozděleni. Dat. Tovačov f. V. in die Conversionis sancti Pauli. Purkmistr, fojt a konšelé města Tovačova". Vedle těch slov, jakož ste nám psali, my konšelé m. Olomúce takto Vás práva naučujemy a jestiť právo: Tak jakož ten otrok toho hospodáře naříká ze mzdy, tehda hospodář povinovat jest za jeho služby učiniti, a otrok tomu hospodáři také zase zdržeti má, což s ním umluvil jest, z práva. (99—100). 8. O ryby ukradené, o nichž hádati měla hadářka. Službu svú vzkazujem opatrní přátelé milí, jakož nám píšete pod takovými slovy: „Že přistúpil člověk jeden jmenem Velek před Vás a žalobu učinil před právem na Matěje Svrbíka takto: že když byl nalovil ryb, jakož se tíem obchodí, i ukradeny jsou jemu tu noc, když chtěl s nimi na prodaj jeti. A když se jemu to stalo, tehdy Velek šel k plesníkovi, kterýž jest starší nad nimi, co by jemu k tomu radil, a plesník jemu takto řekl: „Líto mi jest toho; a teď máš jiná dva rybáře, jdiž a hledej v řekách buďto v panských anebo v jiných (w niych)“; a když se došlo na Matějíkovu Svrbíkovou řeku, a on- to jest Svrbík dělal na hrázi své, i řekl jest Velkovi tak: „Co páráš veslem? Hledej klíčem!“ A pak jest odjel Svrbík od nich a podělav na hrázi i vrátil se jest zase k nim a opět to jest řekl k nim „Nehledejte, nenejdete nic; i vímť jednu ženu a chciť se hrdla od- súditi, že ta žena Vám pravdu poví, kdoť jest ty ryby pobral“ A oni se jeho tázali, to jest Velek s tovaryši, která by to žena byla. a on řekl jest: „Běta, jest v lázni“. Tehdy ten člověk, kterémuž ryby sou pobrány, šel jest k té ženě, aby jemu pověděla, a řka „Matěj Svrbík mne k tobě ukázal, že ty víš, kdo mi ryby pokradl“ A ta žena jemu řekla: Kdožť ke mně ukázal, tenť jest je pokradl“. A ten člověk pojav s sebú konšela a k tomu se jest přihodil starý fojt, i šel ještě k té ženě a řka k ní: „Prosím tebe pro Pána Boha pověz mi před těmito dobrými lidmi pravdu a nebeř jeho na svú duši“. A ona řekla jest: „Pod upálením žeť ten je vzal, kterýž tobě ke mně ukázal“. A když jest bylo před tím vyznávání před prá- vem i před pány, tehdy Svrbík přiznal se jest k napřed jmenované
Strana 7
7 řeči, která se jest mezi nimi na řece stala, že hrdla se chci odsou- diti, že ta žena nejinak nejde (najde); a Svrbík také v ty časy pojma s sebú člověka dobrého cti hodného spoluměštěnína našeho i šel k té ženě i řekl jest jí: „Hádalalis ty Velkovi, bych já jemu ukradl ty ryby?“ A ona jest řekla: „Jižť sem zde od třiceti let a žádnému sem nehádala ty věc(i)“. A když pomocný člověk Velkův žaloval na Svrbíka, tehdy v té žalobě jeden člověk řekl jest netak, a v tom jest páně vinu pokupil (Panie wynu pokupil), a proti tomu slovu Řekl (proti tomu slowu rzekl), jest on „Rekl jede“, a tento že na hrázi byl a dělal, a Svrbík řekl: „Z čehož mi vinu dává v žalobě, v tom se já v ničemž neznám, než chci naplnění naučení. Dat. in Tovačov in die Elizabeth. Purkmistr a rada města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučujeme, a jest právo, že tej hadařšce, u které Velek byl, nemá věřeno býti. A jakož se Matěj Svrbík Velkovi ničímž nezná, tehdy ten jistý Matěj Švrbík má Velkovi práv býti, jestli jej toho zbaviti nechce, sám svú rukú, a to z práva“. (103—5). 9. Že jeden druhého přísahou zastoupiti nemůže. Službu svú vzkazujem, opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy: „Moudří a opatrní, páni milí. Věděti Vaší opatrnosti dáváme, jakož V Otí tejno nejní, kterak před tím Vašim Otem psali jsme v orteli svém, o to což mají činiti mezi sebou Jakub Miňovský a Jan Koleso znamenitě o přísahu, kterúž Košík nálezem V Otí Janovi Kolesovi činiti jměl jest, a kterak Jakub Miňovský město Košíka té přísahy odbýti chtěl jest Janovi Kolesovi, a on příjiti od něho přísahy nechtěl jest, jakož o tu dali sme se naučiti Vašemi Otmi a na to od Vaší (!) Oti naučení podle práva Vašeho přišlo jest, že to býti nemůž, aby Jakub Miňovský za to sem (sám) právo učinil, než sám Košík. I rač V Oti věděti, že před naším soudem, kdežto Jan Koleso a Jakub Miňovský stáli jsou, právo, kteřéžto od Vaše Oti nám k naučeníe přineseno jest, čísti jsme kázali, ale Jan Koleso nevyslyšav toho naučení od Vašíe Oti této pře chytil se jest řka: „Páni, račte věděti, že sem Miňovského ustál na právích“ jednú i druhé i věci (wieczy) než pětkrát po právě vidanie(?) když jest měl ten svědek právo činiti, totižto Jan Košík, a toho jest neučinil, ani chce učiniti; protož to chci míeti zústalé a za obdržané právo“. Tak jsú se ty pře mezi nimi díly, ale my nevíme ani tomu rozu- míme, kterým obyčejem by jeho Jan Koleso Jakuba Miňovského pětkrát ustál; než Jakub Miňovský také býval jest a stával na právíech jako Jan Koleso. Protož Vašíe Opatrnosti za naučeníe pro- síme jakožto pánův milých, a to pro naši službu. Dat. fer V. Purk- mistr a rada města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé m. Olomúce takto Vás právem naučujeme a jest právo: Jan Miňovský nemůž Jana Košíka zastúpiti, než máť při prvním aneb dřevním naučeníe zuostati a to z práva. (106—7).
7 řeči, která se jest mezi nimi na řece stala, že hrdla se chci odsou- diti, že ta žena nejinak nejde (najde); a Svrbík také v ty časy pojma s sebú člověka dobrého cti hodného spoluměštěnína našeho i šel k té ženě i řekl jest jí: „Hádalalis ty Velkovi, bych já jemu ukradl ty ryby?“ A ona jest řekla: „Jižť sem zde od třiceti let a žádnému sem nehádala ty věc(i)“. A když pomocný člověk Velkův žaloval na Svrbíka, tehdy v té žalobě jeden člověk řekl jest netak, a v tom jest páně vinu pokupil (Panie wynu pokupil), a proti tomu slovu Řekl (proti tomu slowu rzekl), jest on „Rekl jede“, a tento že na hrázi byl a dělal, a Svrbík řekl: „Z čehož mi vinu dává v žalobě, v tom se já v ničemž neznám, než chci naplnění naučení. Dat. in Tovačov in die Elizabeth. Purkmistr a rada města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučujeme, a jest právo, že tej hadařšce, u které Velek byl, nemá věřeno býti. A jakož se Matěj Svrbík Velkovi ničímž nezná, tehdy ten jistý Matěj Švrbík má Velkovi práv býti, jestli jej toho zbaviti nechce, sám svú rukú, a to z práva“. (103—5). 9. Že jeden druhého přísahou zastoupiti nemůže. Službu svú vzkazujem, opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy: „Moudří a opatrní, páni milí. Věděti Vaší opatrnosti dáváme, jakož V Otí tejno nejní, kterak před tím Vašim Otem psali jsme v orteli svém, o to což mají činiti mezi sebou Jakub Miňovský a Jan Koleso znamenitě o přísahu, kterúž Košík nálezem V Otí Janovi Kolesovi činiti jměl jest, a kterak Jakub Miňovský město Košíka té přísahy odbýti chtěl jest Janovi Kolesovi, a on příjiti od něho přísahy nechtěl jest, jakož o tu dali sme se naučiti Vašemi Otmi a na to od Vaší (!) Oti naučení podle práva Vašeho přišlo jest, že to býti nemůž, aby Jakub Miňovský za to sem (sám) právo učinil, než sám Košík. I rač V Oti věděti, že před naším soudem, kdežto Jan Koleso a Jakub Miňovský stáli jsou, právo, kteřéžto od Vaše Oti nám k naučeníe přineseno jest, čísti jsme kázali, ale Jan Koleso nevyslyšav toho naučení od Vašíe Oti této pře chytil se jest řka: „Páni, račte věděti, že sem Miňovského ustál na právích“ jednú i druhé i věci (wieczy) než pětkrát po právě vidanie(?) když jest měl ten svědek právo činiti, totižto Jan Košík, a toho jest neučinil, ani chce učiniti; protož to chci míeti zústalé a za obdržané právo“. Tak jsú se ty pře mezi nimi díly, ale my nevíme ani tomu rozu- míme, kterým obyčejem by jeho Jan Koleso Jakuba Miňovského pětkrát ustál; než Jakub Miňovský také býval jest a stával na právíech jako Jan Koleso. Protož Vašíe Opatrnosti za naučeníe pro- síme jakožto pánův milých, a to pro naši službu. Dat. fer V. Purk- mistr a rada města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé m. Olomúce takto Vás právem naučujeme a jest právo: Jan Miňovský nemůž Jana Košíka zastúpiti, než máť při prvním aneb dřevním naučeníe zuostati a to z práva. (106—7).
Strana 8
8 — 10. Která strana propadla základ pro zdvižení míru. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Stalo se jest, že přišel před nás Toman soused náš dávaje vinu Václavovi a pastorku jeho, žeby měli některú chvíli záště mezi sebou i jsou sručeni řádně tak, aby sebú dobře byli a ničímž zlým sobě nezpomínali, a na to jsou zaručeni byli pod základem, jestliže by kdo usvědčen byl z některé strany a to kdy sobě zpomenuli, aby základu svému pohoršili, i tak žaloval Toman, že Václav a pa- storek jeho sou spravedlivě základ vedli, takžeby toho míeru nedr- želi a jemu ten mír zvihli, a Václav pravil: „že sem já nikdy toho míru nezdvihal, ač sem s ním smířen; než o pastorku svém já nevíem, neb pastorek můj jest ode mně oddělen a jest na svém chlebě. Jestliže on co tobě zdvihal a nezdržal, k němu hleď, nebť on statku mého nemůž prosouditi“. I nebylo jest tu pastorka toho před námi, aniž byl ku právu zaručen; než Václav také řekl, žeby Toman spravedlivěji ten základ propadl, než já, neb Toman ten mír by jemu zdvihal; i vystavil jest Toman svědomí své, konšela a obecného člověka; a ti jsú vyznali před námi, že by od Václava svrchupsaného nic neslyšeli, by co Tomanovi on zdvihal, než od pastorka jsou slyšeli, žeby Tomanovi zdvihal. Ale pastorka mezi námi nebylo. Pak Václav(?) vystavil také svědomí své dva člověky obecníe, a ti vyznali jsou, když v některé chvíli některaký Jan Ručka byl u Tomana, i tam se hyndrovala s Tomanem, tehda ten Jan jda od Tomana i řekl: „Jestli kdo tuto dobrý člověk, nedej mi toliko hyndrovati“, a Václav stoje před domem svým i řekl: „Milý Pane, poď ke mně!“ A Toman řekl: „Václave, víš, co máš se mnú činiti.“ A Václav řekl: „Jáť s tebou nic nemám činiti, než vše dobré; a což sem s tebou měl činiti, o to sem smířen, a to držeti chci“ A Toman řekl: „Pomniž to, vždy tě k své vůli připravím“. Tak jsou ti dva člověky vyznali. Protož, páni, prosíme Vaší ctné opatrnosti, račtež nám na to naučení dáti vedle těchto pří a svědomí tohoto, kdoby ten základ spravedlivěji propadl, mezi Tomanem a Václavem svrchupsaným. Datum Tovačov f. III. na den památný blahosl. P. Marie. Purkmistr a konšelé města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé m. Olomúce takto Vás práva naučujeme, a jestiti právo: Poněvadž Toman svědomí vystavil konšela a obecního člověka a že ti vyznali, že od Václava nic ne- slyšeli, by on co Tomanovi zdvihal, než od pastorka jsú slyšeli, že Tomanovi zdvihal, tehdy pastorek Václavovi jeho pře ničímž neob- tížil, tak jakož jest od něho oddělen a na jeho chlebě není; než jakož Václav také své svědomí vystavil dva člověky, kteří vyznali, že Toman řekl k Václavovi: „Pomniž to, vždy tě k své vůli připravím“, pro tu hrůzu Toman jest propadl ten základ z práva, a Václav nic. (111—3). 11. Utržení na cti zpomínáním skutků odprosem napra vených. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí. Jakož- nám píšete pod takovými slovy:
8 — 10. Která strana propadla základ pro zdvižení míru. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Stalo se jest, že přišel před nás Toman soused náš dávaje vinu Václavovi a pastorku jeho, žeby měli některú chvíli záště mezi sebou i jsou sručeni řádně tak, aby sebú dobře byli a ničímž zlým sobě nezpomínali, a na to jsou zaručeni byli pod základem, jestliže by kdo usvědčen byl z některé strany a to kdy sobě zpomenuli, aby základu svému pohoršili, i tak žaloval Toman, že Václav a pa- storek jeho sou spravedlivě základ vedli, takžeby toho míeru nedr- želi a jemu ten mír zvihli, a Václav pravil: „že sem já nikdy toho míru nezdvihal, ač sem s ním smířen; než o pastorku svém já nevíem, neb pastorek můj jest ode mně oddělen a jest na svém chlebě. Jestliže on co tobě zdvihal a nezdržal, k němu hleď, nebť on statku mého nemůž prosouditi“. I nebylo jest tu pastorka toho před námi, aniž byl ku právu zaručen; než Václav také řekl, žeby Toman spravedlivěji ten základ propadl, než já, neb Toman ten mír by jemu zdvihal; i vystavil jest Toman svědomí své, konšela a obecného člověka; a ti jsú vyznali před námi, že by od Václava svrchupsaného nic neslyšeli, by co Tomanovi on zdvihal, než od pastorka jsou slyšeli, žeby Tomanovi zdvihal. Ale pastorka mezi námi nebylo. Pak Václav(?) vystavil také svědomí své dva člověky obecníe, a ti vyznali jsou, když v některé chvíli některaký Jan Ručka byl u Tomana, i tam se hyndrovala s Tomanem, tehda ten Jan jda od Tomana i řekl: „Jestli kdo tuto dobrý člověk, nedej mi toliko hyndrovati“, a Václav stoje před domem svým i řekl: „Milý Pane, poď ke mně!“ A Toman řekl: „Václave, víš, co máš se mnú činiti.“ A Václav řekl: „Jáť s tebou nic nemám činiti, než vše dobré; a což sem s tebou měl činiti, o to sem smířen, a to držeti chci“ A Toman řekl: „Pomniž to, vždy tě k své vůli připravím“. Tak jsou ti dva člověky vyznali. Protož, páni, prosíme Vaší ctné opatrnosti, račtež nám na to naučení dáti vedle těchto pří a svědomí tohoto, kdoby ten základ spravedlivěji propadl, mezi Tomanem a Václavem svrchupsaným. Datum Tovačov f. III. na den památný blahosl. P. Marie. Purkmistr a konšelé města Tovačova". Vedle nadepsaných slov my konšelé m. Olomúce takto Vás práva naučujeme, a jestiti právo: Poněvadž Toman svědomí vystavil konšela a obecního člověka a že ti vyznali, že od Václava nic ne- slyšeli, by on co Tomanovi zdvihal, než od pastorka jsú slyšeli, že Tomanovi zdvihal, tehdy pastorek Václavovi jeho pře ničímž neob- tížil, tak jakož jest od něho oddělen a na jeho chlebě není; než jakož Václav také své svědomí vystavil dva člověky, kteří vyznali, že Toman řekl k Václavovi: „Pomniž to, vždy tě k své vůli připravím“, pro tu hrůzu Toman jest propadl ten základ z práva, a Václav nic. (111—3). 11. Utržení na cti zpomínáním skutků odprosem napra vených. Službu svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí. Jakož- nám píšete pod takovými slovy:
Strana 9
9 — „Stalo se jest, že Adam vinu dal před námi Mikšovi, žeby je poháněl a utrhl na cti jeho takúto měrou: že když Mikeš byl zaše něco proti nám konšelům i proti jiným súsedům našim, a Adam byl spolu konšelem naším, i odprošoval Mikeš nás konšel i jiných soused našich, než Adama vymínil jest a řka: že jeho prositi nechce, neb toho hoden není, že jsa konšelem žeby byl popřel čbera mláta súsedě jedné naší tu chvíli fojtové, a že po tom odprošova ten čber mláta Adam jsa konšelem. Z toho Adam Mikšovi vinu da před námi, a Mikuláš se v tom ve všem znal a na svědomí se odvolal, že to tak bylo; a Adam proti tomu pravil, co se koli dělo že jest to dávná chvíle a smluvená věc; i odvolal se také na svě- domí Adam. I vystavili sou obapolně svědomí, zvláště fojta, kterýž tu chvíli byl, i konšely ty, kteříž tu chvíli byli, i jiné sousedy, kterýmžto svědomo jest, i obapolně na nich přestali mocně, což vyznají. I vyznali jsou ti lidé sousedé naši, kteříž z nich někteří jsou nyní spolupřísežní naši, že když některú chvíli — tomu snad sedum let bude —Adam svrchupsaný byl konšelem, s jinými súsedy našimi pak neostál než sám druhý v konšelství a tovaryši jeho se přec stěhovali z města, i když jsou jiní konšelé vsedli v konšelství, žádali jsou počtu od Adama a od jiných tovaryší, Adam řekl: že jiní tovaryši jsú se pryč stěhovali, a já nejsem než sám druhý a nepamatuji těch sbírek a toho počtu nepsali sme sobě. I prosil jest probůh konšel i jiných soused, aby jemu to odpustili a upomínali, ta oni že jsú to učinili probůh a jemu to odpustili, než aby se jemu o neudávalo potom ani jinému, než aby bylo popisováno a řádné počty činili aby(!); tak jsú vyznali před námi. A o čber mláta jakož Mikeš Adama viní, Adam praví: „i ovšem učinil sem to pro lepší. že sem odprosil, abych s tou paní se nevadil o tak rovnú věc I vyznalo týž svědomí a tíž lidé, že také Adam jsa konšelem od- prošoval té paní čber mláta. Protož milí páni prosíme Vaše opatr- nosti, račtež nám na to naučení dáti, škodiloliby to co cti Adamovi či coby za právo bylo, abychom my je dále mohli právem rozsú- diti neb se obapolně odvolali na právo. Dat, Tovačov f. V. in die Fa- biani & Sebastiani. Purkmistr a konšelé městečka Tovačova". Vedle nadepsaných slov, jakož Mikeš a Adam sobě vinu dá- vají, my konšelé m. Olomúce takto Vás právem naučujemy, a jestiti právo: Tak jakož Adam o tom počtu prosil konšel a obce a jiných soused pro Bůh, aby jemu odpustili, a oni sou to učinili, jakož pak dobří lidé, kteříž při tom byli, vyznávají, že jemu odpuštěno jest a také o to mláto že jest odprosil té paní, a že je to umluvená věc: tehda těch věcí Adamovi ve zlém více nemá zpomínáno býti, a jestit jeho cti beze škody, a to z práva. (108—110). 12. O dobývání hlavy. Službu naši vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy, „že se stala když tehdyž takováto příhoda, že jeden súsed z Kralic zabil jesti Valentinovi a Holíkovi súsedům našim přítele vlastního jmenem Bohuně a (na) mnohých jsou rocích bývali u nich v Kralicích o tu hlavu, i nemohl se jim
9 — „Stalo se jest, že Adam vinu dal před námi Mikšovi, žeby je poháněl a utrhl na cti jeho takúto měrou: že když Mikeš byl zaše něco proti nám konšelům i proti jiným súsedům našim, a Adam byl spolu konšelem naším, i odprošoval Mikeš nás konšel i jiných soused našich, než Adama vymínil jest a řka: že jeho prositi nechce, neb toho hoden není, že jsa konšelem žeby byl popřel čbera mláta súsedě jedné naší tu chvíli fojtové, a že po tom odprošova ten čber mláta Adam jsa konšelem. Z toho Adam Mikšovi vinu da před námi, a Mikuláš se v tom ve všem znal a na svědomí se odvolal, že to tak bylo; a Adam proti tomu pravil, co se koli dělo že jest to dávná chvíle a smluvená věc; i odvolal se také na svě- domí Adam. I vystavili sou obapolně svědomí, zvláště fojta, kterýž tu chvíli byl, i konšely ty, kteříž tu chvíli byli, i jiné sousedy, kterýmžto svědomo jest, i obapolně na nich přestali mocně, což vyznají. I vyznali jsou ti lidé sousedé naši, kteříž z nich někteří jsou nyní spolupřísežní naši, že když některú chvíli — tomu snad sedum let bude —Adam svrchupsaný byl konšelem, s jinými súsedy našimi pak neostál než sám druhý v konšelství a tovaryši jeho se přec stěhovali z města, i když jsou jiní konšelé vsedli v konšelství, žádali jsou počtu od Adama a od jiných tovaryší, Adam řekl: že jiní tovaryši jsú se pryč stěhovali, a já nejsem než sám druhý a nepamatuji těch sbírek a toho počtu nepsali sme sobě. I prosil jest probůh konšel i jiných soused, aby jemu to odpustili a upomínali, ta oni že jsú to učinili probůh a jemu to odpustili, než aby se jemu o neudávalo potom ani jinému, než aby bylo popisováno a řádné počty činili aby(!); tak jsú vyznali před námi. A o čber mláta jakož Mikeš Adama viní, Adam praví: „i ovšem učinil sem to pro lepší. že sem odprosil, abych s tou paní se nevadil o tak rovnú věc I vyznalo týž svědomí a tíž lidé, že také Adam jsa konšelem od- prošoval té paní čber mláta. Protož milí páni prosíme Vaše opatr- nosti, račtež nám na to naučení dáti, škodiloliby to co cti Adamovi či coby za právo bylo, abychom my je dále mohli právem rozsú- diti neb se obapolně odvolali na právo. Dat, Tovačov f. V. in die Fa- biani & Sebastiani. Purkmistr a konšelé městečka Tovačova". Vedle nadepsaných slov, jakož Mikeš a Adam sobě vinu dá- vají, my konšelé m. Olomúce takto Vás právem naučujemy, a jestiti právo: Tak jakož Adam o tom počtu prosil konšel a obce a jiných soused pro Bůh, aby jemu odpustili, a oni sou to učinili, jakož pak dobří lidé, kteříž při tom byli, vyznávají, že jemu odpuštěno jest a také o to mláto že jest odprosil té paní, a že je to umluvená věc: tehda těch věcí Adamovi ve zlém více nemá zpomínáno býti, a jestit jeho cti beze škody, a to z práva. (108—110). 12. O dobývání hlavy. Službu naši vzkazujem, múdří a opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy, „že se stala když tehdyž takováto příhoda, že jeden súsed z Kralic zabil jesti Valentinovi a Holíkovi súsedům našim přítele vlastního jmenem Bohuně a (na) mnohých jsou rocích bývali u nich v Kralicích o tu hlavu, i nemohl se jim
Strana 10
10 — žádný konec o tu hlavu státi, a skrze to obstavila jsú ta dva pří- telé toho jistého nebožce Bohuně — jiná dva člověky z Kralic na právo v našem městě o tu hlavu dříve jmenovanú, a mezi tím umřel jest jeden přítel toho jistého nebožce Bohuně, jakož se on zastavil a hlavy dobýval, i pozůstal jest ještě jeden přítel jmenem Holík, a ten hlavy svého přítele nebožce Bohuně dobýva(v) dával jest jim ten jistý Holík těm lidem z Kralic roky časté zde u nás na právech a žalovav na ně před právem i žádal jesti od nich odpovědi, a oni jsú žádné nedali jemu řkúce: „žeť my to známe, žeť se žádný konec tomu v Kralicích nemohl státi o tu hlavu, a taký víš dobře, žeť my tím vinni nejsme a skrze to sme mnoho proškodili“. I žádali jsou vždy ještě přes to ti lidé z Kralic roku, a on jim žádného roku nechtěl dáti, a my je o to neuměli obapolně rozděliti. Protož Vaše šlechetnosti prosíme jakožto pánův svých milých, abyšte nas ráčili právem svým naučiti, kterak je máme o to obapolně rozděliti o to pro naši službu. Dat. Tovačov f. VI. in die Leonis (?) Purkmistr a r. města Tovačova“. Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučujeme, a jest právo: poněvadž přítele toho Bohuně prvé ty věci počali právem v Kralicích, tehda ty věci tu v Kralicích před právem mají konány býti, a Holík Bohuňov přítel má těm obsta- veným lidem z Kralic ke konání těch věcí ještě rok dáti, a to z práva. (97—8). 13. Pán kázal netrpěti řečníkův; vrchní právo nalezlo, že při přísaze má býti řečník aneb pomocník. Službu svou vzkazujem, opatrní přátelé. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Stalo se jest, že Mára kúpila jest kožich u ženy jedné a ne- měla peněz i vzala sobě rok tomu, aby zaplatila jej, a když přijde ten rok, přišla jest napomínat ta žena Máry, aby jí plnila za ten kožich; a ona jest neměla jej čím zaplatiti, prosila sobě dalšího příročí, aby mohla shledati a jej zaplatiti. Pak ta jistá žena poručila jest hospodyni té a přítelkyni své, u kteréž jest byla ta Mára, aby ona od ní vzala; pak Mára odešla jest k přátelům svým, a když jest přišla zase od přátel, i napomínala jest ta jistá žena Máře, aby jí plnila za kožich, a Mára jest řekla, „že sem dala hospodyni své zlatý, jakož si jí poručila, abych jí dala“. A ta jistá hospodyně pře jí toho pravíc, že nikdy toho není, by jí dala; a potom ta jistá Mára žádala jest práva na hospodyni před právem, poněvadž jí pří: aby právo za to učinila: a hospodyně také žádala, že ji chce od- býti právem, což jí právo nejde*) A my sme našli té hospodyni, aby jí za to právo učinila, poněvadž jí toho pří. I měli jsou oba spolu řečníky, a pán náš zapověděl jest, abychom řečníkův netrpěli, i činili jsou také právo prvej jiní bez řečníkův vedle páně přiká- zání; pak té jisté hospodyni řečník podal jest se na bližší právo, poněvadž jest najdeno, aby jí právem odbyla, můžli míti ku pomoci přítele svého anebo pomocníka, aneb řečníka, když by měla právo *) najde.
10 — žádný konec o tu hlavu státi, a skrze to obstavila jsú ta dva pří- telé toho jistého nebožce Bohuně — jiná dva člověky z Kralic na právo v našem městě o tu hlavu dříve jmenovanú, a mezi tím umřel jest jeden přítel toho jistého nebožce Bohuně, jakož se on zastavil a hlavy dobýval, i pozůstal jest ještě jeden přítel jmenem Holík, a ten hlavy svého přítele nebožce Bohuně dobýva(v) dával jest jim ten jistý Holík těm lidem z Kralic roky časté zde u nás na právech a žalovav na ně před právem i žádal jesti od nich odpovědi, a oni jsú žádné nedali jemu řkúce: „žeť my to známe, žeť se žádný konec tomu v Kralicích nemohl státi o tu hlavu, a taký víš dobře, žeť my tím vinni nejsme a skrze to sme mnoho proškodili“. I žádali jsou vždy ještě přes to ti lidé z Kralic roku, a on jim žádného roku nechtěl dáti, a my je o to neuměli obapolně rozděliti. Protož Vaše šlechetnosti prosíme jakožto pánův svých milých, abyšte nas ráčili právem svým naučiti, kterak je máme o to obapolně rozděliti o to pro naši službu. Dat. Tovačov f. VI. in die Leonis (?) Purkmistr a r. města Tovačova“. Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučujeme, a jest právo: poněvadž přítele toho Bohuně prvé ty věci počali právem v Kralicích, tehda ty věci tu v Kralicích před právem mají konány býti, a Holík Bohuňov přítel má těm obsta- veným lidem z Kralic ke konání těch věcí ještě rok dáti, a to z práva. (97—8). 13. Pán kázal netrpěti řečníkův; vrchní právo nalezlo, že při přísaze má býti řečník aneb pomocník. Službu svou vzkazujem, opatrní přátelé. Jakož ste nám psali pod takovými slovy: „Stalo se jest, že Mára kúpila jest kožich u ženy jedné a ne- měla peněz i vzala sobě rok tomu, aby zaplatila jej, a když přijde ten rok, přišla jest napomínat ta žena Máry, aby jí plnila za ten kožich; a ona jest neměla jej čím zaplatiti, prosila sobě dalšího příročí, aby mohla shledati a jej zaplatiti. Pak ta jistá žena poručila jest hospodyni té a přítelkyni své, u kteréž jest byla ta Mára, aby ona od ní vzala; pak Mára odešla jest k přátelům svým, a když jest přišla zase od přátel, i napomínala jest ta jistá žena Máře, aby jí plnila za kožich, a Mára jest řekla, „že sem dala hospodyni své zlatý, jakož si jí poručila, abych jí dala“. A ta jistá hospodyně pře jí toho pravíc, že nikdy toho není, by jí dala; a potom ta jistá Mára žádala jest práva na hospodyni před právem, poněvadž jí pří: aby právo za to učinila: a hospodyně také žádala, že ji chce od- býti právem, což jí právo nejde*) A my sme našli té hospodyni, aby jí za to právo učinila, poněvadž jí toho pří. I měli jsou oba spolu řečníky, a pán náš zapověděl jest, abychom řečníkův netrpěli, i činili jsou také právo prvej jiní bez řečníkův vedle páně přiká- zání; pak té jisté hospodyni řečník podal jest se na bližší právo, poněvadž jest najdeno, aby jí právem odbyla, můžli míti ku pomoci přítele svého anebo pomocníka, aneb řečníka, když by měla právo *) najde.
Strana 11
11 — činiti. — Protož prosíme vaše ctné opatrnosti, račte nám na to na- učení dáti, abychom my je mohli spravedlivým rozděliti. Dat. Tova- čově f. V. Magdalene. Purkmistr a r. městečka Tovačova“. Vedle těch nadepsaných slov, jakož ste nám psali, my k. m. Olomouce takto Vás práva naučejeme, že při přísaze má býti řečník; pakliby bezelsti býti nemohl, tehda ona můž míti ku pomoci přítele svého anebo jiného pomocníka z práva. (27—8; 95—6 dvakráte opsáno). 14. O nedokonané vdání domu*). Službu svú vzkazujem, opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy, že se přihodilo jest u nás v Tovačově v jeden čas pod sv. Jiří, že jest přišel Jan k Blahovi k spolusousedu svému, ukúpil jest u něho dům i s zahradú, a zahrada jest byla oseta tak, jakož na zahradu záleží; a když jest kúpil, tehdy se jest k němu přistěhoval a zaručil jest jemu to jistými lidmi; tehdy Jan napřed již řečený žádal jest od Blahy také již jmenovaného, aby se jemu z domu vystěhoval a týž zaczal(?) se jeho ven z domu bezděčně vymétati a řka jemu: „jižť sem já tobě zaručil, chciť také, aby se vystěhoval z domu mého“. Tehdy Blaha šel jest (k) fojtovi, aby Janovi to poctivě vzdal, jakž jest tomu obyčej a město za právo má, a to jest Blaha několikrát učinil, že jest k fojtu o to chodil a nikoli jest toho na něm nemohl míti, aby jemu to vzdal, a v té chvíli stalo se jest. že Jan napřed řečený umřel jest a jeho man- želka ihned po jeho smrti vystěhovala se jest z toho domu a také v té chvíli změnili sou se fojtové. Tehdy potom jiný fojt řekl jest Janové: „Proč se z toho domu vystěhovala a již si užitky z zahrady pobrala, a tuto podle sousedův pánu kdož bude roboty a jiné po- platky činiti?“ A ona jest řekla, „proč bych já tu byla, ano mi toho nižádný nevzdal, ani mému nebožtíku muži“; a to jest kon- šelům starým dobře známo, že jest fojt první toho nechtěl vzdáti. Protož na to od Vaší Milosti žádáme naučení z práva. Purkmistr (a) rada města Tovačova. *) Vdání domů a statků před sedícím právem konalo se v Olomouci takto. — Fojt vezma klobouk toho, jemuž se co vdávalo, i zvdihna jej do výše, praví: „Tuto stojí (Petr) a vdává dům (Řehovi) v (Litovelské) ulici, položený mezi (Jakubovým) a (Pavlovým) domem ve všech těch právích, jakž jej sám držel, právem městským. Pane (Řeho) Vaší opatrnosti se tážu, jaký pokoj tento dům míti má?“ ,Pane fojte, ctný Pane, jakož se mne Vaše opatrnosť táže, jaký pokoj tento dům míti má, k tomu odpovídám, že má míti předně Boží pokoj, římské královské Milosti našeho nejmilostivějšího Pána pokoj, (ctného) práva pokoj, vší ctné obce pokoj, bohatých i chudých, jakž města tato královská za právo mají“. Na to fojt se táže vdavatele: „Pane (Petře) táži se Vaší opatrnosti, do kterého času záruka trvati má?“ „Pane fojte, ctný Pane, jakož se mne Vaše opatrnosť táže, do kterého času záruka trvati má, k tomu odpovídám, že záruka trvati má do roka a do dne, jakž města tato královská za právo mají“. Když potom vdavatel se ještě dvěma usedlými člověky, kteří taktéž rukou dáním a ústy fojtovi slibovali, zaručil příjemci, písař přísežný zapsal kup do knih městských. (Z Bischoffa das Olmützer Stadtbuch 318 —9, viz Sitzungsberichte d. k. Akad. der Wiss. 1877. přeloženo).
11 — činiti. — Protož prosíme vaše ctné opatrnosti, račte nám na to na- učení dáti, abychom my je mohli spravedlivým rozděliti. Dat. Tova- čově f. V. Magdalene. Purkmistr a r. městečka Tovačova“. Vedle těch nadepsaných slov, jakož ste nám psali, my k. m. Olomouce takto Vás práva naučejeme, že při přísaze má býti řečník; pakliby bezelsti býti nemohl, tehda ona můž míti ku pomoci přítele svého anebo jiného pomocníka z práva. (27—8; 95—6 dvakráte opsáno). 14. O nedokonané vdání domu*). Službu svú vzkazujem, opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete pod takovými slovy, že se přihodilo jest u nás v Tovačově v jeden čas pod sv. Jiří, že jest přišel Jan k Blahovi k spolusousedu svému, ukúpil jest u něho dům i s zahradú, a zahrada jest byla oseta tak, jakož na zahradu záleží; a když jest kúpil, tehdy se jest k němu přistěhoval a zaručil jest jemu to jistými lidmi; tehdy Jan napřed již řečený žádal jest od Blahy také již jmenovaného, aby se jemu z domu vystěhoval a týž zaczal(?) se jeho ven z domu bezděčně vymétati a řka jemu: „jižť sem já tobě zaručil, chciť také, aby se vystěhoval z domu mého“. Tehdy Blaha šel jest (k) fojtovi, aby Janovi to poctivě vzdal, jakž jest tomu obyčej a město za právo má, a to jest Blaha několikrát učinil, že jest k fojtu o to chodil a nikoli jest toho na něm nemohl míti, aby jemu to vzdal, a v té chvíli stalo se jest. že Jan napřed řečený umřel jest a jeho man- želka ihned po jeho smrti vystěhovala se jest z toho domu a také v té chvíli změnili sou se fojtové. Tehdy potom jiný fojt řekl jest Janové: „Proč se z toho domu vystěhovala a již si užitky z zahrady pobrala, a tuto podle sousedův pánu kdož bude roboty a jiné po- platky činiti?“ A ona jest řekla, „proč bych já tu byla, ano mi toho nižádný nevzdal, ani mému nebožtíku muži“; a to jest kon- šelům starým dobře známo, že jest fojt první toho nechtěl vzdáti. Protož na to od Vaší Milosti žádáme naučení z práva. Purkmistr (a) rada města Tovačova. *) Vdání domů a statků před sedícím právem konalo se v Olomouci takto. — Fojt vezma klobouk toho, jemuž se co vdávalo, i zvdihna jej do výše, praví: „Tuto stojí (Petr) a vdává dům (Řehovi) v (Litovelské) ulici, položený mezi (Jakubovým) a (Pavlovým) domem ve všech těch právích, jakž jej sám držel, právem městským. Pane (Řeho) Vaší opatrnosti se tážu, jaký pokoj tento dům míti má?“ ,Pane fojte, ctný Pane, jakož se mne Vaše opatrnosť táže, jaký pokoj tento dům míti má, k tomu odpovídám, že má míti předně Boží pokoj, římské královské Milosti našeho nejmilostivějšího Pána pokoj, (ctného) práva pokoj, vší ctné obce pokoj, bohatých i chudých, jakž města tato královská za právo mají“. Na to fojt se táže vdavatele: „Pane (Petře) táži se Vaší opatrnosti, do kterého času záruka trvati má?“ „Pane fojte, ctný Pane, jakož se mne Vaše opatrnosť táže, do kterého času záruka trvati má, k tomu odpovídám, že záruka trvati má do roka a do dne, jakž města tato královská za právo mají“. Když potom vdavatel se ještě dvěma usedlými člověky, kteří taktéž rukou dáním a ústy fojtovi slibovali, zaručil příjemci, písař přísežný zapsal kup do knih městských. (Z Bischoffa das Olmützer Stadtbuch 318 —9, viz Sitzungsberichte d. k. Akad. der Wiss. 1877. přeloženo).
Strana 12
12 — Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučíme(!), a jestiti právo: „Tak jakož nebožtík Jan koupil dům a zahradu u Blahy a Jan jemu to zaručil jistými lidmi, tehdy Blaha má svého k těm rukojmím hleděti a o vzdání, co se nestalo. to se staň, nebť Blaha to má vzdávati rukojmím před fojtem, jakož město za právo má, a to z práva“. (92—3). 15. O půl purkrechtu, že, ač nevdán, zůstati má příjemci. Službu naši napřed opatrní přátelé milí. Píšete nám, že stalo se jest, že přišel před nás Krch náš spolusúsed dávaje vinu Jiříkovi také spolusúsedu našemu, že když jemu prodal byl půl purkrechtu přede dvěma letma anebo před třemi pravě pod takovou úmluvú, že kdyžby jměl peníze, aby mohl své zase vyplatiti, a Ješek odpověděl a řka, že toho není, a že nikdy mezi námi těch úmluv nebylo, než koupil sem toho půl purkrechtu pravým trhem sobě i svým dětem, jakž toto město za právo má; a Krch řekl, že jsem já takto prodal, jako svrchu psáno stojí. A my jsme jich otázali, mají-li které svědomí, ježto při tom trhu byli, a Ješek řekl, že žádný nebyl při tom, než duše má a jeho, než vím dobré lidi, kteří sou při tom nebyli, ale slyšeli sou z jeho oust, kterak prodal mi ten purgrecht, i přišli sou ti lidi: Zich, Petr švec, Toman švec, Jakub rybář, spolusousedé naši, a vyznali sou pod přísahou, že jsou slyšeli z jeho oust z Krchovic (!). že jest prodal Krch Ješkovi půl pulkrechtu pravým trhem, jako město za právo má, a prosíť nás naučiti, a Ješek zaplatil Krchovi ty všecky peníze, co jmělo býti za ten purkrecht, ale Krch jemu nikdy neodevzdal toho purkrechtu. Protož my konšelé města Olomúce naučujeme Vás za právo, poněvadž Ješek svědomím vyvedl, že Krch jemu půl purkrechtu prodal a zaplatil, jakož město za právo jmá, a Krch svědkův ne- zavrhl, ale trpěl, tehdy ten purkrecht má Ješkovi zůstati vedle práva. Dat. Olomoucy f. VI. (!) léta 1447. Purkmistr a rada města Olomúce. (67—8.) 16. Svědomí přátel a chlebojedův neplatí. Služba naše, moudří a opatrní sousedé a přátelé milí. Na ty pře odporní, kteréž ste nám vypsali, naučení žádajíce, na to my konšelé m. Ol. takto Vás za právo naučujeme. Tak jakož žalobník vinu dává odpovědníkovi z VI tj,*) kteréž jest od něho přijal a pro- vodí to svědomím hodným mnoho svědkův, a ti jednostejně vyzná- vají, že odpovědník u Lichého jsa vyvrhl 3 gr. jmenovitě jme- nuje a řka: „kdo mi dá jiné 3 gr. za mech? VI tj, Ktež (!) sem já vyvrhl, ale odpovědník jest (!) toho nepří a svědomí toho netrpí, řka žeby přátelé a chlebojedové žalobníkové byli; jestliže to provede odpovědník svědomím, žeby jeho tak blízce přátelé aneb *) Značka tj znamená patrně zlatý čili hřivnu.
12 — Vedle nadepsaných slov my konšelé města Olomúce takto Vás právem naučíme(!), a jestiti právo: „Tak jakož nebožtík Jan koupil dům a zahradu u Blahy a Jan jemu to zaručil jistými lidmi, tehdy Blaha má svého k těm rukojmím hleděti a o vzdání, co se nestalo. to se staň, nebť Blaha to má vzdávati rukojmím před fojtem, jakož město za právo má, a to z práva“. (92—3). 15. O půl purkrechtu, že, ač nevdán, zůstati má příjemci. Službu naši napřed opatrní přátelé milí. Píšete nám, že stalo se jest, že přišel před nás Krch náš spolusúsed dávaje vinu Jiříkovi také spolusúsedu našemu, že když jemu prodal byl půl purkrechtu přede dvěma letma anebo před třemi pravě pod takovou úmluvú, že kdyžby jměl peníze, aby mohl své zase vyplatiti, a Ješek odpověděl a řka, že toho není, a že nikdy mezi námi těch úmluv nebylo, než koupil sem toho půl purkrechtu pravým trhem sobě i svým dětem, jakž toto město za právo má; a Krch řekl, že jsem já takto prodal, jako svrchu psáno stojí. A my jsme jich otázali, mají-li které svědomí, ježto při tom trhu byli, a Ješek řekl, že žádný nebyl při tom, než duše má a jeho, než vím dobré lidi, kteří sou při tom nebyli, ale slyšeli sou z jeho oust, kterak prodal mi ten purgrecht, i přišli sou ti lidi: Zich, Petr švec, Toman švec, Jakub rybář, spolusousedé naši, a vyznali sou pod přísahou, že jsou slyšeli z jeho oust z Krchovic (!). že jest prodal Krch Ješkovi půl pulkrechtu pravým trhem, jako město za právo má, a prosíť nás naučiti, a Ješek zaplatil Krchovi ty všecky peníze, co jmělo býti za ten purkrecht, ale Krch jemu nikdy neodevzdal toho purkrechtu. Protož my konšelé města Olomúce naučujeme Vás za právo, poněvadž Ješek svědomím vyvedl, že Krch jemu půl purkrechtu prodal a zaplatil, jakož město za právo jmá, a Krch svědkův ne- zavrhl, ale trpěl, tehdy ten purkrecht má Ješkovi zůstati vedle práva. Dat. Olomoucy f. VI. (!) léta 1447. Purkmistr a rada města Olomúce. (67—8.) 16. Svědomí přátel a chlebojedův neplatí. Služba naše, moudří a opatrní sousedé a přátelé milí. Na ty pře odporní, kteréž ste nám vypsali, naučení žádajíce, na to my konšelé m. Ol. takto Vás za právo naučujeme. Tak jakož žalobník vinu dává odpovědníkovi z VI tj,*) kteréž jest od něho přijal a pro- vodí to svědomím hodným mnoho svědkův, a ti jednostejně vyzná- vají, že odpovědník u Lichého jsa vyvrhl 3 gr. jmenovitě jme- nuje a řka: „kdo mi dá jiné 3 gr. za mech? VI tj, Ktež (!) sem já vyvrhl, ale odpovědník jest (!) toho nepří a svědomí toho netrpí, řka žeby přátelé a chlebojedové žalobníkové byli; jestliže to provede odpovědník svědomím, žeby jeho tak blízce přátelé aneb *) Značka tj znamená patrně zlatý čili hřivnu.
Strana 13
13 — chlebojedové byli, žeby svědčiti nemohli, tehda jemu jich není potřebí trpěti. Pakliby toho provésti nemohl, a ti by svědkové byli víry hodni a on jich trpěti nechtěl, tehda má odpovědník žalob- níkovi z takového nároku vyjíti s tolika a s takovými víry hodnými svědky, jakož jest přesvědčen a to z práva. Datum v Olomouci (!) Anno (14)66. K. p. m. O. (75). 17. Nadpřátelským svědomím přilepší se při odpovědníkově. Službu naši, moudří a opatrní sousedé přátelé milí. Na žalobu a odpor, jakož nám píšete naučení žádajíce, na to my konšelé m. O. takto Vás za právo naučujeme. Jakož Vám prvé právo a naučení dáno jest v prvním orteli, jestli žeby nadpřátelské svědomí, kteréž zavrženo jest, jiné svědomí hodné a dostitedlné (!) žalobník vystaviti mohl, žeby ku právu přístup jmíti mohl, a takového svě- domí před právem Vaším neviděliste (!), nežli to, což ste prvé nad (!) oznamovali, v Vašich ortejích (!) — Poněvadž prvnějšího svědomí žalobník jmíti nemohl jest, tehda přijde ta pře ku polepšení odpo- vědníkovi a to z práva. Datum v Olomouci (!) Anno (MCCCC) LXXX — K. p. m. O. (69). 18. Odpovědník odpovídej přením anebo znáním. Přízeň naši vzkazujem, m. a o. p. m. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď popsáno poslali, na to od nás naučení žádajíce, na to my konšelé přísežní m. O. vyříkáme za právo: Tak jakož žalobnice vinu dává odpovědnici zlatého, pravíce, že jí půjčila totižto zieninne (!) jednoho zlatého po smrti syna svého, když jest jej prosila, a ten jej řekla dáti zase, když peníze jí půjdou; a odpornice odpírá: „jakož mi dává vinu žalobnice zlatého, jestli žeto na mne " provede, že mi co půjčila, hotova jsem na tom přestati a odbýti.“ Poněvadž žalobník (!) vinu dává odpovědnici z zlatého prostě bez svědomí, že jí půjčila zlatý, a odpovědnice odepíerá pravice, jestliže to provede žalobnice, tehdy na tom chce přestati: tehdy právadle odpovědnice žalobnici dostitidelně neodpovídala, a z práva má je (!) odpovídati přením anebo znáním. A t. z p. Ex Olomucz f. II Scti Procopii (4. čce) Anno (14)80—(94). 19. O dluh, jehož odpovědník ssebe nesvedl. Přízeň naši vzkazujem m. a 0. p. m. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď popsáno poslali, od nás naučení na to žádajíce, na to my přísežní konšelé m. O. vyříkáme za právo: Tak jakož ža- lobník vinu dává odpovědníkovi, že by jemu 4 tj vinovat ještě purk- rechtních peněz byl, odporník odpovídaje pravíc, že VI rukojmí měl, kteříž zaň za ten purkrecht slíbili a z těch čtyře umřeli a dva živi zůstali a na ty se odvolává, a těch dvú svědomí také sme srozu- měli; a tak před kterýmž odpovědník žalobníkovi peníze purkrechtné
13 — chlebojedové byli, žeby svědčiti nemohli, tehda jemu jich není potřebí trpěti. Pakliby toho provésti nemohl, a ti by svědkové byli víry hodni a on jich trpěti nechtěl, tehda má odpovědník žalob- níkovi z takového nároku vyjíti s tolika a s takovými víry hodnými svědky, jakož jest přesvědčen a to z práva. Datum v Olomouci (!) Anno (14)66. K. p. m. O. (75). 17. Nadpřátelským svědomím přilepší se při odpovědníkově. Službu naši, moudří a opatrní sousedé přátelé milí. Na žalobu a odpor, jakož nám píšete naučení žádajíce, na to my konšelé m. O. takto Vás za právo naučujeme. Jakož Vám prvé právo a naučení dáno jest v prvním orteli, jestli žeby nadpřátelské svědomí, kteréž zavrženo jest, jiné svědomí hodné a dostitedlné (!) žalobník vystaviti mohl, žeby ku právu přístup jmíti mohl, a takového svě- domí před právem Vaším neviděliste (!), nežli to, což ste prvé nad (!) oznamovali, v Vašich ortejích (!) — Poněvadž prvnějšího svědomí žalobník jmíti nemohl jest, tehda přijde ta pře ku polepšení odpo- vědníkovi a to z práva. Datum v Olomouci (!) Anno (MCCCC) LXXX — K. p. m. O. (69). 18. Odpovědník odpovídej přením anebo znáním. Přízeň naši vzkazujem, m. a o. p. m. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď popsáno poslali, na to od nás naučení žádajíce, na to my konšelé přísežní m. O. vyříkáme za právo: Tak jakož žalobnice vinu dává odpovědnici zlatého, pravíce, že jí půjčila totižto zieninne (!) jednoho zlatého po smrti syna svého, když jest jej prosila, a ten jej řekla dáti zase, když peníze jí půjdou; a odpornice odpírá: „jakož mi dává vinu žalobnice zlatého, jestli žeto na mne " provede, že mi co půjčila, hotova jsem na tom přestati a odbýti.“ Poněvadž žalobník (!) vinu dává odpovědnici z zlatého prostě bez svědomí, že jí půjčila zlatý, a odpovědnice odepíerá pravice, jestliže to provede žalobnice, tehdy na tom chce přestati: tehdy právadle odpovědnice žalobnici dostitidelně neodpovídala, a z práva má je (!) odpovídati přením anebo znáním. A t. z p. Ex Olomucz f. II Scti Procopii (4. čce) Anno (14)80—(94). 19. O dluh, jehož odpovědník ssebe nesvedl. Přízeň naši vzkazujem m. a 0. p. m. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď popsáno poslali, od nás naučení na to žádajíce, na to my přísežní konšelé m. O. vyříkáme za právo: Tak jakož ža- lobník vinu dává odpovědníkovi, že by jemu 4 tj vinovat ještě purk- rechtních peněz byl, odporník odpovídaje pravíc, že VI rukojmí měl, kteříž zaň za ten purkrecht slíbili a z těch čtyře umřeli a dva živi zůstali a na ty se odvolává, a těch dvú svědomí také sme srozu- měli; a tak před kterýmž odpovědník žalobníkovi peníze purkrechtné
Strana 14
14 — položil vyznává, že když odporník žalobníkovi peněz před ním po- ložil, tehdy ste mezi sebú počala (poczalu) hádku, a odpovědník po- lože peníze, řekl svým dvěma rukojmím: „teď Vás a svůj purkrecht vyvazuji“. A žalobník zase odpověděl: „to neníe za nic neb mi nyně máš dáti IV tj a na léto III tj“. A fojt slyše jejich hádku řekl žalobníkovi, aby zatím vzal III tj a ve dvú nedělí aby rok jměli a tu aby shledali rukojmě; a jest-liže odpovědník co z sebe svésti můž, že toho má požíti; pakliby nesvedl, že žalobníkovi z toho práv býti má a od toho času odpovědník nikdy se k fojtovi nepostavil. Poněvadž odpovědník k roku složenému se nepostavil a ten dluh z sebe nesvedl, můž-li pak odpovědník ještě i podnes provésti jako právo jest, že ty 4 tj zaplatil žalobníkovi, tehdy toho požíti má. A t. z p. dán Olo. f. II. po sv. Kateřině (28. list.) l. (14)86. K. p. m. O. (17). 20. Statek bez kšaftu odemřelý nápadem pře- chází na nejbližší pokrevné. Služba naše, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psali ste k nám pře dvú stran, sobě odporných žalobu (?), kdež se drží žalobník statku po tetce svej, v kterémž ona po smrti muže svého seděla bez překážek a k němu se žádný nepřipověděl ani ten statek od jejího muže žádnému není odkázán. A ona mnohokrát pravila za svého zdraví, že žádnému nemá býti než my (!) sestřencům a že ten, který se k statku táhne, u ní byl jako jiný služebník a vy- stavil na to dva svědky. Odporník praví, že streje joho nebožtík vzal jej v ten statek za syna svého vlastního před panem Haškem a žena jeho že tu také přítomna byla; dále praví, že jest u něho zůstal až do smrti a z toho statku, že nikomu nic neporučil. I vy- stavil na to mnoho dobrých lidí na svědomí, jemu sme vyrozu- měli. A poněvadž námi a právem žádáte naučeni býti, na to my přísežní konšelé města Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž sme v tej rozepři prvé také psaní jměli, v kterémž odporník na konci odporu svého zavazuje (!), že můž provésti řka, že právo rozkáže, kterak je v ten statek uveden a hned na místě nepostavil, jakým způsobem, a že by od svého strejce za syna na ten statek přijat byl, jako nyní pokládá, než taje jest toho, což mu jmělo ku pomoci přijíti, a my sme Vám v onen čas ortel takový vydali, poněvadž ta jistá tetka bez zřízení kšaftu smrtí odešla, že přátelé, kteříž ji po krvi nejbližší jsú, k takovému jejímu statku se táhnouti a jeho se držeti mohú: při takovém našem orteli nyní také zůstati má a nad ním žádného jiného ortele v tej při vyříkati nemůžem a to z práva. Datum Olomúc (!) f. II. post Bonifacii (10. čna) Anno Do- mini 1505. K. p. m. O. (101—2). 21. Nedostatečné svědomí o dluh zaplacení. Službu naši, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď poslali, od nás na to naučení žádajíce, na to my konšelé přísežní města Olomouce vyříkáme za právo: Tak
14 — položil vyznává, že když odporník žalobníkovi peněz před ním po- ložil, tehdy ste mezi sebú počala (poczalu) hádku, a odpovědník po- lože peníze, řekl svým dvěma rukojmím: „teď Vás a svůj purkrecht vyvazuji“. A žalobník zase odpověděl: „to neníe za nic neb mi nyně máš dáti IV tj a na léto III tj“. A fojt slyše jejich hádku řekl žalobníkovi, aby zatím vzal III tj a ve dvú nedělí aby rok jměli a tu aby shledali rukojmě; a jest-liže odpovědník co z sebe svésti můž, že toho má požíti; pakliby nesvedl, že žalobníkovi z toho práv býti má a od toho času odpovědník nikdy se k fojtovi nepostavil. Poněvadž odpovědník k roku složenému se nepostavil a ten dluh z sebe nesvedl, můž-li pak odpovědník ještě i podnes provésti jako právo jest, že ty 4 tj zaplatil žalobníkovi, tehdy toho požíti má. A t. z p. dán Olo. f. II. po sv. Kateřině (28. list.) l. (14)86. K. p. m. O. (17). 20. Statek bez kšaftu odemřelý nápadem pře- chází na nejbližší pokrevné. Služba naše, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psali ste k nám pře dvú stran, sobě odporných žalobu (?), kdež se drží žalobník statku po tetce svej, v kterémž ona po smrti muže svého seděla bez překážek a k němu se žádný nepřipověděl ani ten statek od jejího muže žádnému není odkázán. A ona mnohokrát pravila za svého zdraví, že žádnému nemá býti než my (!) sestřencům a že ten, který se k statku táhne, u ní byl jako jiný služebník a vy- stavil na to dva svědky. Odporník praví, že streje joho nebožtík vzal jej v ten statek za syna svého vlastního před panem Haškem a žena jeho že tu také přítomna byla; dále praví, že jest u něho zůstal až do smrti a z toho statku, že nikomu nic neporučil. I vy- stavil na to mnoho dobrých lidí na svědomí, jemu sme vyrozu- měli. A poněvadž námi a právem žádáte naučeni býti, na to my přísežní konšelé města Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž sme v tej rozepři prvé také psaní jměli, v kterémž odporník na konci odporu svého zavazuje (!), že můž provésti řka, že právo rozkáže, kterak je v ten statek uveden a hned na místě nepostavil, jakým způsobem, a že by od svého strejce za syna na ten statek přijat byl, jako nyní pokládá, než taje jest toho, což mu jmělo ku pomoci přijíti, a my sme Vám v onen čas ortel takový vydali, poněvadž ta jistá tetka bez zřízení kšaftu smrtí odešla, že přátelé, kteříž ji po krvi nejbližší jsú, k takovému jejímu statku se táhnouti a jeho se držeti mohú: při takovém našem orteli nyní také zůstati má a nad ním žádného jiného ortele v tej při vyříkati nemůžem a to z práva. Datum Olomúc (!) f. II. post Bonifacii (10. čna) Anno Do- mini 1505. K. p. m. O. (101—2). 21. Nedostatečné svědomí o dluh zaplacení. Službu naši, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož ste nám dvú stran žalobu a odpověď poslali, od nás na to naučení žádajíce, na to my konšelé přísežní města Olomouce vyříkáme za právo: Tak
Strana 15
15 — jakž žalobník vinu dává odpovědníkovi že jemu dlužen byl za ovoce 8 R a že jemu na ten dluh dal 1 R a ostatek totižto 7 R že jemu ještě dlužen jest, a podle žaloby jeho odvolal se na svědomí listné pánův měšťanů Ostravských, kterémužto svědomí dostatečně porozuměli jsme; a odpovědník odpíraje protiv žalobě pravil, že žalobníkovi nic dlužen není a žalobníkovi zaplatil, co jemu povi- novat byl, a podle odporu svého odpovědník se také odvolal na svědomí, kterémuž jsme také porozuměli: Poněvadž starý fojt Ostravský a Jiřík z Chřenovic vyznali, jako právo jest, že odpovědník byl žalobníkovi 8 R dlužen a že jemu na to dal 1 zlatý a k ostatku že odpovědník prosil rok do čtyr nedělí, ale podle toho nevyznávají, žeby odporník žalobníkovi byl ostatek zaplatil. Můželi pak odpo- vědník provésti, jak právo jest, že žalobníkovi ostatek totižto 7 R zaplatil, tehdy právadle při tom odpovědník má pozůstaven býti a to z práva. Datum v Olomúci (!) po sv. Matouši. Anno Domini 1407*) (66). 22. Poručníci nijakou smlouvou z udělání počtů nejsou osvobozeni, anobrž mají věrnou ruku otevříti. Přízeň svou vzkazujem, opatrní přátelé naši milí. Žalobě i od- poru nám dle naučení na právo naše poslaným tím jsme vyrozu- měli, jakož žalobníci žalují na poručníky odporníky své, že by jim nechtěli počtu učiniti a věrné ruky se odevříti zbraňovali, zamíta- jíce se jakúsi smlúvú tú, kterúž žalobníci ani ženy jejich nesvolo- vali, ani přistupovali, než v(ž)dy jsú jí odpírali, držíc jsa poru- čenství. Protiv tomu odporníci jakožto poručníci odporují pravíc, že jsou již z toho poručenství osvobozeni smlúvú, kterú jest Ondra Macků na místě dcer svých a žen žalobníkův jako ten, který moc toho měl, učinili a tak tú smlúvú jse zamítají, že by jim potřebí nebylo počtů dělati. Na to my konšelé přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci jse zamítají smlúvú, kteráby dělána býti (měla) Ondrú Macků ale žalobníci tomu odporují, že vůle své nedá- vali k tej smlúvě a otec dětí svých to co jim od přátel neb jiných dobrých lidí poručeno bývá bez jejich dobrovolného přivolení toho zbaviti ani zamlúvati nemůž, tehdy ta smlúva žalobníkům na pře- kážku není; než odporníci povinni budou počet udělati a jestliže zbývá mimo poručenství, mají žalobníkům věrnou ruku odevříti a to z práva. Datum ex Olomuc f. VI. p. fest. Penthecosten (18. kv.) Anno XVeXXI°. K. p. m. O. (90—1). 23. Panská-li moc odporníka zavadila, k odporu svému příti můž a má. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete, prosíc, abychom Vám podle práva naučení dali, kdež odporník k roku položenému a právu jse nepostavil pořádkem dvě *) Netřeba dovoditi, proč čteme 1507.
15 — jakž žalobník vinu dává odpovědníkovi že jemu dlužen byl za ovoce 8 R a že jemu na ten dluh dal 1 R a ostatek totižto 7 R že jemu ještě dlužen jest, a podle žaloby jeho odvolal se na svědomí listné pánův měšťanů Ostravských, kterémužto svědomí dostatečně porozuměli jsme; a odpovědník odpíraje protiv žalobě pravil, že žalobníkovi nic dlužen není a žalobníkovi zaplatil, co jemu povi- novat byl, a podle odporu svého odpovědník se také odvolal na svědomí, kterémuž jsme také porozuměli: Poněvadž starý fojt Ostravský a Jiřík z Chřenovic vyznali, jako právo jest, že odpovědník byl žalobníkovi 8 R dlužen a že jemu na to dal 1 zlatý a k ostatku že odpovědník prosil rok do čtyr nedělí, ale podle toho nevyznávají, žeby odporník žalobníkovi byl ostatek zaplatil. Můželi pak odpo- vědník provésti, jak právo jest, že žalobníkovi ostatek totižto 7 R zaplatil, tehdy právadle při tom odpovědník má pozůstaven býti a to z práva. Datum v Olomúci (!) po sv. Matouši. Anno Domini 1407*) (66). 22. Poručníci nijakou smlouvou z udělání počtů nejsou osvobozeni, anobrž mají věrnou ruku otevříti. Přízeň svou vzkazujem, opatrní přátelé naši milí. Žalobě i od- poru nám dle naučení na právo naše poslaným tím jsme vyrozu- měli, jakož žalobníci žalují na poručníky odporníky své, že by jim nechtěli počtu učiniti a věrné ruky se odevříti zbraňovali, zamíta- jíce se jakúsi smlúvú tú, kterúž žalobníci ani ženy jejich nesvolo- vali, ani přistupovali, než v(ž)dy jsú jí odpírali, držíc jsa poru- čenství. Protiv tomu odporníci jakožto poručníci odporují pravíc, že jsou již z toho poručenství osvobozeni smlúvú, kterú jest Ondra Macků na místě dcer svých a žen žalobníkův jako ten, který moc toho měl, učinili a tak tú smlúvú jse zamítají, že by jim potřebí nebylo počtů dělati. Na to my konšelé přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci jse zamítají smlúvú, kteráby dělána býti (měla) Ondrú Macků ale žalobníci tomu odporují, že vůle své nedá- vali k tej smlúvě a otec dětí svých to co jim od přátel neb jiných dobrých lidí poručeno bývá bez jejich dobrovolného přivolení toho zbaviti ani zamlúvati nemůž, tehdy ta smlúva žalobníkům na pře- kážku není; než odporníci povinni budou počet udělati a jestliže zbývá mimo poručenství, mají žalobníkům věrnou ruku odevříti a to z práva. Datum ex Olomuc f. VI. p. fest. Penthecosten (18. kv.) Anno XVeXXI°. K. p. m. O. (90—1). 23. Panská-li moc odporníka zavadila, k odporu svému příti můž a má. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé milí. Jakož nám píšete, prosíc, abychom Vám podle práva naučení dali, kdež odporník k roku položenému a právu jse nepostavil pořádkem dvě *) Netřeba dovoditi, proč čteme 1507.
Strana 16
16 — neděli a zase dvě neděli, aby odpor činil podle výroku našeho a práv, a že zalobník z tej příčiny, že jest odporník nestál, peníze ty, pro které žalobu učinil, totiž XV R od odporníka míti chce bez dal- šího rozeznání práv, pravíc, že by je práve(m) ustál; při tom jste nám list, kteréhož Vám pan Jan Reichenpoch úřed(n)ík na Hrádku píše, o člověka pána svého strany odporní psal a ti (?) oznamu- jete příčinu, pro kterú odporník k roku položenému nestál. Jestliže odporník ku právu zase příti(!) a přistoupiti můž a odpor činiti či ne(?), na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž v právách jse řetedlně nachází, kdyžkolivěk božská moc a panská straně keré překáží, že k právu neb k roku položenému státi nemůž, a takovou překážku podle práva provede, že k škodě straně žádné býti ne- může, pan Jan Reichenpach odporné straně svědomí toho dává, že jako úředník pána svého a na místě vejš jmenovaného člověka od- porníka u vězení měl, tak že jse k roku neb právu postaviti ne- mohl. I jest tu často jmenovaného odporníka moc panská zavadila, že nestál. Právadle odporník k odporu svému na žalobu mu uči- něnú příti můž a má, a to z práva. Datum Olomucii 19. dne Sep- tembris Anno Domini (15)32. K. p. m. O. (71—2.) 24. O dobytek člověka z Traplic; člověk, který ten dobytek hnal, buď útrpně tázán. Přízeň svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé naší milí. Psaní Vašemu, které ste nám učinili, tudíž i prosbě Vaší, abychom Vám naučení dali na příhodu, kteráž se u Vás sběhla, tomu sme vyro- zuměli a Vám podle práva toto naučení dáváme: Poněvadž lidé kněze opata Velehradského z Traplic provozují osmi osobami podle práva, že ty krávy Jana Konečného souseda jejich jsou, právadle ty krávy jemu zase navráceny býti jmají, a k tomu, kterej ty krávy hnal, jestli soukupa svého ukázati nemůž a člověk pode- zřelý jest, právem útrpním k němu přikročeno býti může, a to z práva. Datum v Olomouci penultima Aprilis Anno 1533. K. p. m. O. (70). 25. Poněvadž se Kuně z Lobodic konopí zmátlo, pohro- zila Uherčickým žhářstvím. a. Uherčičtí mají pohrůžku prokázati. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž jste nam učinili tudíž i žádosti Vaší, abychom Vám naučení dali na příhodu, která se v dědině v Lobodicích s ob- stávkú osoby jedné od Uherčičích(!) lidí kapitulních z příčiny, že táž osoba pohrůžku učinila žhářstvím a v tej pohrůžce i skutek se jest našel, tomu sme přečta vyrozuměli a Vám podle práva naučení dáváme. Provedouli Uherčič(t)í pohrůžku, kterou praví, že ta osoba obstavená učinila žhářstvím, tak jakž právo jest, tehda právadle po takovým průvodu k obstavené osobě právem útrpným přikročeno býti může, a co potom pozná, podle toho jse k ní za- chováno býti jmá, a to z práva. Dat. Olomucii f. III. post Corporis Christi. (2. čvna) Anno (15)40. K. p. m. O. (11;89 dvakráte)
16 — neděli a zase dvě neděli, aby odpor činil podle výroku našeho a práv, a že zalobník z tej příčiny, že jest odporník nestál, peníze ty, pro které žalobu učinil, totiž XV R od odporníka míti chce bez dal- šího rozeznání práv, pravíc, že by je práve(m) ustál; při tom jste nám list, kteréhož Vám pan Jan Reichenpoch úřed(n)ík na Hrádku píše, o člověka pána svého strany odporní psal a ti (?) oznamu- jete příčinu, pro kterú odporník k roku položenému nestál. Jestliže odporník ku právu zase příti(!) a přistoupiti můž a odpor činiti či ne(?), na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž v právách jse řetedlně nachází, kdyžkolivěk božská moc a panská straně keré překáží, že k právu neb k roku položenému státi nemůž, a takovou překážku podle práva provede, že k škodě straně žádné býti ne- může, pan Jan Reichenpach odporné straně svědomí toho dává, že jako úředník pána svého a na místě vejš jmenovaného člověka od- porníka u vězení měl, tak že jse k roku neb právu postaviti ne- mohl. I jest tu často jmenovaného odporníka moc panská zavadila, že nestál. Právadle odporník k odporu svému na žalobu mu uči- něnú příti můž a má, a to z práva. Datum Olomucii 19. dne Sep- tembris Anno Domini (15)32. K. p. m. O. (71—2.) 24. O dobytek člověka z Traplic; člověk, který ten dobytek hnal, buď útrpně tázán. Přízeň svú vzkazujem, múdří a opatrní přátelé naší milí. Psaní Vašemu, které ste nám učinili, tudíž i prosbě Vaší, abychom Vám naučení dali na příhodu, kteráž se u Vás sběhla, tomu sme vyro- zuměli a Vám podle práva toto naučení dáváme: Poněvadž lidé kněze opata Velehradského z Traplic provozují osmi osobami podle práva, že ty krávy Jana Konečného souseda jejich jsou, právadle ty krávy jemu zase navráceny býti jmají, a k tomu, kterej ty krávy hnal, jestli soukupa svého ukázati nemůž a člověk pode- zřelý jest, právem útrpním k němu přikročeno býti může, a to z práva. Datum v Olomouci penultima Aprilis Anno 1533. K. p. m. O. (70). 25. Poněvadž se Kuně z Lobodic konopí zmátlo, pohro- zila Uherčickým žhářstvím. a. Uherčičtí mají pohrůžku prokázati. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž jste nam učinili tudíž i žádosti Vaší, abychom Vám naučení dali na příhodu, která se v dědině v Lobodicích s ob- stávkú osoby jedné od Uherčičích(!) lidí kapitulních z příčiny, že táž osoba pohrůžku učinila žhářstvím a v tej pohrůžce i skutek se jest našel, tomu sme přečta vyrozuměli a Vám podle práva naučení dáváme. Provedouli Uherčič(t)í pohrůžku, kterou praví, že ta osoba obstavená učinila žhářstvím, tak jakž právo jest, tehda právadle po takovým průvodu k obstavené osobě právem útrpným přikročeno býti může, a co potom pozná, podle toho jse k ní za- chováno býti jmá, a to z práva. Dat. Olomucii f. III. post Corporis Christi. (2. čvna) Anno (15)40. K. p. m. O. (11;89 dvakráte)
Strana 17
17 — b. Že se k osobě z pohrůžky žhářstvím usvědčené útrpně přikročiti má. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž ste Nám učinili s tou prosbou, abychom Vám od nás prvnější ortel vydaný, rozváživše svědomí, naučení podle práva vydali, tomu sme přečta všemu vyrozuměli, a Vám podle práva naučení dáváme. Poněvadž se v svědomí 4 osoby (!) podle práva vyslyšené(m) jednostejně nachází, že Kuna pověděla, že se o to, že jí konopí zmateny sou, mstíti chce a zapáliti, i právadle k ní podle prvnějšího naučení právem útrpným zachováno se býti jmá. A to z práva. Datum Olomucy f. IV. post Viti (17. čvna) Anno (15)40. — K. p. m. O. (73). c. Že se ortel stranám čísti má. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Vznesl jest na nás urozený vladyka pan Jan Lošovský, kterakbyšte stranám ortel poslední Vám od nás poslaný, co se Uherčických a ženy obžalování dotýče, odevříti a čísti, a aby se k sobě podle toho naučení zachovati věděli, dáti nechtěli. I jestližeby tak bylo, znáti můžete, co by z toho přijíti mohlo. Protož Vás přátelsky napomínáme, že se k stranám podle pořádku práva a naučení našeho Vám vydaného zachováte. Pakliby se to nestalo, již bychom se k Vám tak, jakž na to záleží, zachovati museli. Datum f. VI. post Laurenti (14. srpn.) Anno (15)40. — Purgmistr a rada města Olomúce (15). d. Kdo má útraty právní platiti, Tovačovské, Lobodské či Uherčické právo? Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž ste nám učinili s tou žádostí, abychom Vám naučení dali, kdo tej (!) škodu, kteří se na vrchnosť ortelem naším vzta- hují, Vy-li, při kterémž právě útrpné právo strpěla, či Loboštčí, na kterým právě jse vobstávka stala, či Uherštiščí, kteří sou na tu ženu stáli, spraviti a platiti mají, tomu jsme přečta vyrozuměli. A Vám toto naučení dáváme: jestliže Loboštčí tak jakž píšete Vám pravili a řekli, že na to nic naložiti nemáte, než toliko Vaše práce aby byla, a jejich peníze a náklad, právadle oni Vás v tom, jak řekli, zastoupiti povinni jsou, a to z práva. Dán (!) v Olomouci ve středu po sv. Václavě (29. září) léta (15)40. — K. p. m. O (79). e. Olomucké právo zachovalo tajemství úřední: o právní útraty. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Odpovědi, kteréž jste nám na psaní naše, což se ortele toho, kterak se k stranám o útrpné právo zachovati jmáte, dále dotýče, tomu jsme vyrozuměli, a panu Janovi (Lošovskému), co se jeho dotýkalo, TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 2
17 — b. Že se k osobě z pohrůžky žhářstvím usvědčené útrpně přikročiti má. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž ste Nám učinili s tou prosbou, abychom Vám od nás prvnější ortel vydaný, rozváživše svědomí, naučení podle práva vydali, tomu sme přečta všemu vyrozuměli, a Vám podle práva naučení dáváme. Poněvadž se v svědomí 4 osoby (!) podle práva vyslyšené(m) jednostejně nachází, že Kuna pověděla, že se o to, že jí konopí zmateny sou, mstíti chce a zapáliti, i právadle k ní podle prvnějšího naučení právem útrpným zachováno se býti jmá. A to z práva. Datum Olomucy f. IV. post Viti (17. čvna) Anno (15)40. — K. p. m. O. (73). c. Že se ortel stranám čísti má. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Vznesl jest na nás urozený vladyka pan Jan Lošovský, kterakbyšte stranám ortel poslední Vám od nás poslaný, co se Uherčických a ženy obžalování dotýče, odevříti a čísti, a aby se k sobě podle toho naučení zachovati věděli, dáti nechtěli. I jestližeby tak bylo, znáti můžete, co by z toho přijíti mohlo. Protož Vás přátelsky napomínáme, že se k stranám podle pořádku práva a naučení našeho Vám vydaného zachováte. Pakliby se to nestalo, již bychom se k Vám tak, jakž na to záleží, zachovati museli. Datum f. VI. post Laurenti (14. srpn.) Anno (15)40. — Purgmistr a rada města Olomúce (15). d. Kdo má útraty právní platiti, Tovačovské, Lobodské či Uherčické právo? Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní, kteréž ste nám učinili s tou žádostí, abychom Vám naučení dali, kdo tej (!) škodu, kteří se na vrchnosť ortelem naším vzta- hují, Vy-li, při kterémž právě útrpné právo strpěla, či Loboštčí, na kterým právě jse vobstávka stala, či Uherštiščí, kteří sou na tu ženu stáli, spraviti a platiti mají, tomu jsme přečta vyrozuměli. A Vám toto naučení dáváme: jestliže Loboštčí tak jakž píšete Vám pravili a řekli, že na to nic naložiti nemáte, než toliko Vaše práce aby byla, a jejich peníze a náklad, právadle oni Vás v tom, jak řekli, zastoupiti povinni jsou, a to z práva. Dán (!) v Olomouci ve středu po sv. Václavě (29. září) léta (15)40. — K. p. m. O (79). e. Olomucké právo zachovalo tajemství úřední: o právní útraty. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Odpovědi, kteréž jste nám na psaní naše, což se ortele toho, kterak se k stranám o útrpné právo zachovati jmáte, dále dotýče, tomu jsme vyrozuměli, a panu Janovi (Lošovskému), co se jeho dotýkalo, TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 2
Strana 18
— 18 — žeby před Vámi praviti jměl, žeby věděl, co v tom orteli stojí. přečísti dali, kdež on tomu tuze odpírá, aby to měl mluviti, místa nedává, a o nás, abychom jemu co o tom oznámiti jměli, nevěřte. Při tom žádáte, abychom Vám oznámili, k komu jse o škody obrátiti, i nepochybujem, že jste naučení našemu Vám na žádosť Vaši vydanému vyrozuměti mohli, protož nepochybujem, že se podle toho tak zachováte. Datum f. II. . . . Annorum (MD)XXXX°. Purkmistr a rada m. Olomouce (83). 26. Svědomí pečetí nestvzené a peníze ortelní se vracejí. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. V tomto orteli poslali ste nám cedule místo (?) snad svědomí smlúvu svatební, znamenajíc však nedostatečně (!) a bez pečeti proti obyčeji, jakž svědomí pečetí stvrzeno býti má. A poněvadž nám v podezření bylo, neb jste jinde svědomí ne tak, než pod pečetí k nám v orteli poslali, čehož Vámi bez pochyby to nesešlo, nechtělo se nám podle práva hoditi to za dostatečné jmíti a držeti, než vejrokem naším tu při na jiné svědomí pořádné odložiti. A protož Vám ty akta aneb spis, jakž jste jej nám poslali, i s tou cedulí vkládanou, při tom také peníze ortelní, zase odsíláme, nepochybují(c), že to pilněji a lépe opatřiti dáte, aby se žádné straně v tom neublížilo, než podle po- řádku práva zachováno bylo. Tím se spravíte. Datum (!) Olomouci v sobotu po sv. Jakubu (28. čce) Anno (15)43. — P. a r. m. O. (81). 27. O přetržení nepořádku při právě Klopotovském. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Což nám pan Jan Lošovský z Šunvaldu, úředník kostela Olomou- ckého, o Jiříka Kabouska, kterýž jse v Klopotovicích soudí, píše, Vám teď přípis téhož psaní posíláme, jemuž vyrozumíte. Pak, po- něvadž Klopotovští věci neslušné a neobyčejné při právě jejich proti spravedlivosti a pořádku práva před se berou k znamenitým obtíž- nostem stranám před právem jejich činiti majícím, tak jakž (z) toho přípisu vyrozuměti můžete, Vás žádáme, kteříž práva Vašeho uží- vají, takových věcí neobyčejných a stranám škodlivých i neoby- čejných zastavíte, o čemž nepochybujem, než že tak učiníte a strany takovým šacováním obtěžovati mimo pořádku (!) práva nedopustíte a se sami tolikéž v takové i jiné věci při právě Vaším spravedlivě k stranám zachováte. Odpovědi žádáme. Datum v Olomúci (!) Anno domini (15)43. — P. a r. m. O. (77.) 28. Odporník odpovídati nemá, jestli více osob k obvi- nění sluší. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor dvou stran sobě odporných podle obyčeje soudu Vašeho před týmž právem Vaším z oust týchž stran
— 18 — žeby před Vámi praviti jměl, žeby věděl, co v tom orteli stojí. přečísti dali, kdež on tomu tuze odpírá, aby to měl mluviti, místa nedává, a o nás, abychom jemu co o tom oznámiti jměli, nevěřte. Při tom žádáte, abychom Vám oznámili, k komu jse o škody obrátiti, i nepochybujem, že jste naučení našemu Vám na žádosť Vaši vydanému vyrozuměti mohli, protož nepochybujem, že se podle toho tak zachováte. Datum f. II. . . . Annorum (MD)XXXX°. Purkmistr a rada m. Olomouce (83). 26. Svědomí pečetí nestvzené a peníze ortelní se vracejí. Službu svou vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. V tomto orteli poslali ste nám cedule místo (?) snad svědomí smlúvu svatební, znamenajíc však nedostatečně (!) a bez pečeti proti obyčeji, jakž svědomí pečetí stvrzeno býti má. A poněvadž nám v podezření bylo, neb jste jinde svědomí ne tak, než pod pečetí k nám v orteli poslali, čehož Vámi bez pochyby to nesešlo, nechtělo se nám podle práva hoditi to za dostatečné jmíti a držeti, než vejrokem naším tu při na jiné svědomí pořádné odložiti. A protož Vám ty akta aneb spis, jakž jste jej nám poslali, i s tou cedulí vkládanou, při tom také peníze ortelní, zase odsíláme, nepochybují(c), že to pilněji a lépe opatřiti dáte, aby se žádné straně v tom neublížilo, než podle po- řádku práva zachováno bylo. Tím se spravíte. Datum (!) Olomouci v sobotu po sv. Jakubu (28. čce) Anno (15)43. — P. a r. m. O. (81). 27. O přetržení nepořádku při právě Klopotovském. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Což nám pan Jan Lošovský z Šunvaldu, úředník kostela Olomou- ckého, o Jiříka Kabouska, kterýž jse v Klopotovicích soudí, píše, Vám teď přípis téhož psaní posíláme, jemuž vyrozumíte. Pak, po- něvadž Klopotovští věci neslušné a neobyčejné při právě jejich proti spravedlivosti a pořádku práva před se berou k znamenitým obtíž- nostem stranám před právem jejich činiti majícím, tak jakž (z) toho přípisu vyrozuměti můžete, Vás žádáme, kteříž práva Vašeho uží- vají, takových věcí neobyčejných a stranám škodlivých i neoby- čejných zastavíte, o čemž nepochybujem, než že tak učiníte a strany takovým šacováním obtěžovati mimo pořádku (!) práva nedopustíte a se sami tolikéž v takové i jiné věci při právě Vaším spravedlivě k stranám zachováte. Odpovědi žádáme. Datum v Olomúci (!) Anno domini (15)43. — P. a r. m. O. (77.) 28. Odporník odpovídati nemá, jestli více osob k obvi- nění sluší. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor dvou stran sobě odporných podle obyčeje soudu Vašeho před týmž právem Vaším z oust týchž stran
Strana 19
19 — přednešené a sepsané poslali, prosíc, abychom Vám co za právo jest rozeznajíc na ně naučení dali, na kterúžto žalobu a odpor my k. p. m. O. za právo vyříkáme: Jestliže více osob k obvinění o to svědomí vydané a prožalované (kteréžto svědomí žalobníkovi jakž v žalobě svej klade ke škodě býti by jmělo) sluší, tak jakž jse od- porník v odporu svém i v opravě slyšet dává, slušněť by odporník osobu svou jedinú, poněvadž ta věc netoliko odporníka než také jiných osob podle něho, od kterýchž takové svědomí vyšlo anebo dáváno jest, jse dotýče a na ně vztahuje, k odpovídání nucen býti nemohl ani odpovídati povinen byl, a to z práva. Datum Olomucy f. IV. ante palmarum (3. dubna) Anno Domini 1544°. — K. p. m. O. (14). 29, a. Že výpis z ortele stranám vydán býti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, oznamujíc, kterakby Jan Kovařík v tej rozepři mezi týmž Janem Kovaříkem a Mikulášem Pakšatú vejpis od Vás z ortele našeho Vám tyto dni pominulé k žádosti týchž stran vy- daného žádal, čehož jste že jemu odepřeli, nevědúc, jestli žádost jeho podle pořádku práva, Nás při tom prosíc, abychom co za právo jest, v tom naučení spravedlivé dali. Na to my konšelé města Olo- múce Vám toto naučení dáváme, že Jan Kovařík v žádosti svej spravedlivej slušně oslyšen býti nemůže, než povinni ste netoliko jemu, než také i druhej straně odpornej, ač jestliby toho žádostiva byla, vejpisy z téhož ortele vydávati, aby se strany jím spravujíce podle toho zachovati a věci své při právě tím lépe opatrovati mohly, a to z práva. Datum v Olomúci f. VI. post Pasche Anno Domini 1544. K. p. m. O. (137). b. Na žalobu bez odporu nelze ortele vydávati. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám žalobu Jana Kovaříka na Mikuláše Pakšaty před právem Vaším učiněnou poslali, nás v tom za naučení žádajíc, i (o)znamujem Vám, že jse nám na spis jedné strany, neb toliko na žalobu bez odporu, vykřnúti nehodí. Než bude-li nám spis nebo akta celý, totiž žaloba i s odporem obou stran, podle pořádku práva po- slaný, (!) naučením zachovati, a teď Vám tu žalobu i s penězi ortelními zase odsíláme. Tím se spravte. Datum v Olomouci (!) po sv. Ondřeji (pros.) léta 1544. — K. p. m. O. (82). c) Odporník žalobníkovi na řádnou žalobu odpor učiniti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu a otázce Vaší, kteréž ste nam z strany Jana Kova- říka a Mikulaše Pakšaty dle naučení učinili, jsme vyrozuměli a na to Vám naučení dáváme: Jakož sme Vám předešlého léta v tejto rozepři mezi dotčenými stranami naučení vydali, nepochybujem, že 2*
19 — přednešené a sepsané poslali, prosíc, abychom Vám co za právo jest rozeznajíc na ně naučení dali, na kterúžto žalobu a odpor my k. p. m. O. za právo vyříkáme: Jestliže více osob k obvinění o to svědomí vydané a prožalované (kteréžto svědomí žalobníkovi jakž v žalobě svej klade ke škodě býti by jmělo) sluší, tak jakž jse od- porník v odporu svém i v opravě slyšet dává, slušněť by odporník osobu svou jedinú, poněvadž ta věc netoliko odporníka než také jiných osob podle něho, od kterýchž takové svědomí vyšlo anebo dáváno jest, jse dotýče a na ně vztahuje, k odpovídání nucen býti nemohl ani odpovídati povinen byl, a to z práva. Datum Olomucy f. IV. ante palmarum (3. dubna) Anno Domini 1544°. — K. p. m. O. (14). 29, a. Že výpis z ortele stranám vydán býti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, oznamujíc, kterakby Jan Kovařík v tej rozepři mezi týmž Janem Kovaříkem a Mikulášem Pakšatú vejpis od Vás z ortele našeho Vám tyto dni pominulé k žádosti týchž stran vy- daného žádal, čehož jste že jemu odepřeli, nevědúc, jestli žádost jeho podle pořádku práva, Nás při tom prosíc, abychom co za právo jest, v tom naučení spravedlivé dali. Na to my konšelé města Olo- múce Vám toto naučení dáváme, že Jan Kovařík v žádosti svej spravedlivej slušně oslyšen býti nemůže, než povinni ste netoliko jemu, než také i druhej straně odpornej, ač jestliby toho žádostiva byla, vejpisy z téhož ortele vydávati, aby se strany jím spravujíce podle toho zachovati a věci své při právě tím lépe opatrovati mohly, a to z práva. Datum v Olomúci f. VI. post Pasche Anno Domini 1544. K. p. m. O. (137). b. Na žalobu bez odporu nelze ortele vydávati. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám žalobu Jana Kovaříka na Mikuláše Pakšaty před právem Vaším učiněnou poslali, nás v tom za naučení žádajíc, i (o)znamujem Vám, že jse nám na spis jedné strany, neb toliko na žalobu bez odporu, vykřnúti nehodí. Než bude-li nám spis nebo akta celý, totiž žaloba i s odporem obou stran, podle pořádku práva po- slaný, (!) naučením zachovati, a teď Vám tu žalobu i s penězi ortelními zase odsíláme. Tím se spravte. Datum v Olomouci (!) po sv. Ondřeji (pros.) léta 1544. — K. p. m. O. (82). c) Odporník žalobníkovi na řádnou žalobu odpor učiniti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu a otázce Vaší, kteréž ste nam z strany Jana Kova- říka a Mikulaše Pakšaty dle naučení učinili, jsme vyrozuměli a na to Vám naučení dáváme: Jakož sme Vám předešlého léta v tejto rozepři mezi dotčenými stranami naučení vydali, nepochybujem, že 2*
Strana 20
20 — jse podle takového naučení našeho Vám vydaného víte kterak podle práva k těm stranám zachovati, při kterýmž toho ponecháváme. Než jestliže týž Mikuláš Pakšata v jakých slovích, kteréž by proti Janovi Kovaříkovi byly, buď v jakýchkolivěk, slyšeti jse dal, o taková slova dobrovolně promluvená Janovi Kovaříkovi na žalobu jeho řádnú slušný odpor učiniti musí, a to z práva, Dat. v Olomouci v pátek před svatých (!) Petra a Pavla apoštolů božích (26. čvna) léta (15)45°. K. p. m. O, (31.) d. Pro nestání k rokům odporníka žalobník nevohrál; ale odporník rychtáři vetunk zaplatiti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí- Jakož nám píšete, co se Jana Kovaříka (z) Určic žalobníka a Miku. láše Pakšaty odporníka dotýče, oznamujíc, kterakby odporník ke třem rokům jemu s žalobníkem od Vás položeným ku právu Va- šemu jse postaviti a Janovi odpovídati zanedbával, vymlúvajíc se týž odporník, žeby člověka pomocného nejměl, při tom i to doklá- dáte, když jest týž odporník čtvrtého roku žádal, že toho roku čtvr- tého žalobník přijíti jest nechtěl, pokládajíc sobě tu při právem za vohránu a obdrženu, a chtíc o to sám právem naučen býti tak, jakž žaloba žalobníkova nám podle psaní Vašeho k rozeznání po- slaná v sobě zavírá, tomu všemu sme vyrozuměli, nás v tom za spravedlivé naučení prosíc; i nepochybujeme, že psaní naše, kteréž jsme Vám času předešlého o touž věc na takovou žádosť Vaši k tejto podobnú na nás učiněnou odeslali. v dobrej paměti jmáte, že jse nám toliko na jednej osoby aneb strany přednešení, totiž na ža- lobu bez odporu, vedle práva vyřknúti nehodí, kterýmžto psaním naším předešlým se spraviti můžete. Co se pak nestání odporníka ku právu dotýče, na to Vám toto naučení podle práva dáváme: Ačkolivěk odporník k těm třem rokům, jakž píšete, vyžádaným nestál, avšak, poněvadž jse v psaní Vašem, že by se v čtvrtém roku pro takové jeho odporníkové nestání ku právu v tejto při, jakž se roz- sudek mezi dotčenými stranami od Vás byl stal, nenachází: tehdy žalobník také tej pře sobě na odporníkovi za vohranou aneb vysa- ženou pokládati nemůž, než odporník pro takové jeho neposlušenství o nestání aneboli k rozkazům jemu položeným rychtáři Vašemu vetunku spravedlivého právem na to usazeného a vyměřeného povinen jest položiti a spraviti, po kterýmžto vetunku tak spra- veným odporník slušně k odpovědi připuštěn bývá, tak aby žalobník žalobu svú, poněvadž pře nocována jest, obnovil a odporník(!) z toho, z čehož jej viniti má aneb chce, pořádkem práva vinil a od- porník aby jemu na žalobu jeho znova učiněnou zase odpovídal a odpor svůj také mohl učiniti, lečby odporník věry hodně tak jakž právo jest dokázati mohl, že skrze moc Boží neb pro potřeby pána svého aneb pro jiné slušné příčiny hindrován jsouc ku právu jse postaviti a státi jest nemohl. Když to tak provede, tej pokuty slušně ujde a prázden bude,a to z práva. Datum v Olomúci v pátek před sv. Jakubem (23. ča.) (15)46. — K. p. m. O. (6—7).
20 — jse podle takového naučení našeho Vám vydaného víte kterak podle práva k těm stranám zachovati, při kterýmž toho ponecháváme. Než jestliže týž Mikuláš Pakšata v jakých slovích, kteréž by proti Janovi Kovaříkovi byly, buď v jakýchkolivěk, slyšeti jse dal, o taková slova dobrovolně promluvená Janovi Kovaříkovi na žalobu jeho řádnú slušný odpor učiniti musí, a to z práva, Dat. v Olomouci v pátek před svatých (!) Petra a Pavla apoštolů božích (26. čvna) léta (15)45°. K. p. m. O, (31.) d. Pro nestání k rokům odporníka žalobník nevohrál; ale odporník rychtáři vetunk zaplatiti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí- Jakož nám píšete, co se Jana Kovaříka (z) Určic žalobníka a Miku. láše Pakšaty odporníka dotýče, oznamujíc, kterakby odporník ke třem rokům jemu s žalobníkem od Vás položeným ku právu Va- šemu jse postaviti a Janovi odpovídati zanedbával, vymlúvajíc se týž odporník, žeby člověka pomocného nejměl, při tom i to doklá- dáte, když jest týž odporník čtvrtého roku žádal, že toho roku čtvr- tého žalobník přijíti jest nechtěl, pokládajíc sobě tu při právem za vohránu a obdrženu, a chtíc o to sám právem naučen býti tak, jakž žaloba žalobníkova nám podle psaní Vašeho k rozeznání po- slaná v sobě zavírá, tomu všemu sme vyrozuměli, nás v tom za spravedlivé naučení prosíc; i nepochybujeme, že psaní naše, kteréž jsme Vám času předešlého o touž věc na takovou žádosť Vaši k tejto podobnú na nás učiněnou odeslali. v dobrej paměti jmáte, že jse nám toliko na jednej osoby aneb strany přednešení, totiž na ža- lobu bez odporu, vedle práva vyřknúti nehodí, kterýmžto psaním naším předešlým se spraviti můžete. Co se pak nestání odporníka ku právu dotýče, na to Vám toto naučení podle práva dáváme: Ačkolivěk odporník k těm třem rokům, jakž píšete, vyžádaným nestál, avšak, poněvadž jse v psaní Vašem, že by se v čtvrtém roku pro takové jeho odporníkové nestání ku právu v tejto při, jakž se roz- sudek mezi dotčenými stranami od Vás byl stal, nenachází: tehdy žalobník také tej pře sobě na odporníkovi za vohranou aneb vysa- ženou pokládati nemůž, než odporník pro takové jeho neposlušenství o nestání aneboli k rozkazům jemu položeným rychtáři Vašemu vetunku spravedlivého právem na to usazeného a vyměřeného povinen jest položiti a spraviti, po kterýmžto vetunku tak spra- veným odporník slušně k odpovědi připuštěn bývá, tak aby žalobník žalobu svú, poněvadž pře nocována jest, obnovil a odporník(!) z toho, z čehož jej viniti má aneb chce, pořádkem práva vinil a od- porník aby jemu na žalobu jeho znova učiněnou zase odpovídal a odpor svůj také mohl učiniti, lečby odporník věry hodně tak jakž právo jest dokázati mohl, že skrze moc Boží neb pro potřeby pána svého aneb pro jiné slušné příčiny hindrován jsouc ku právu jse postaviti a státi jest nemohl. Když to tak provede, tej pokuty slušně ujde a prázden bude,a to z práva. Datum v Olomúci v pátek před sv. Jakubem (23. ča.) (15)46. — K. p. m. O. (6—7).
Strana 21
21 e. Obě strany odvolavše se k průvodům mají svědomí v slušném času před právo položiti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám žalobu a odpor i s opravami dvú stran sobě od- porných, jakž sou se před právem Vaším skrze Jana Kovaříka ža- lobníka s jedné a Mikulaše Pakšaty odporníka z strany druhé dály, poslali, nás v tom vedle práva za naučení prosíc, na kterúžto ža- lobu a odpor za právo vyříkáme: Poněvadž se obě straně na průvod odvolávají, i dle práva povinni jsou z obou stran takové svědomí v slušném času vedle práva před právo položiti a podvolení svému dosti učiniti, aby jse po takovém průvodu předloženém dále v tejto věci zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest, a to z práva. Datum Olomúc (!) v středu den sv. Kristofora (25. čce) léta (15)47. K. p. m. O. (115). f. Olomoucké právo nenaučuje na žádosť jedné toliko strany. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete oznamujíc, že by Jan Kovařík žádostiv byl, aby Mikuláš Pakšata svědky své v svědomí jeho zapsané před Vámi a právem Vaším živy postavil, dokládajíc v témž psaní Vašem, že se v tom na peníze žalobníka roučiti dáváte, poněvadž toho žádostiv jest: i věděti Vám dáváme, že se nám hoditi nechce, jaké Vám na- učení na žádosť a peníze jedné toliko strany vydati, než budeteli se k nám v tom podle pořádku práva zachovávati, tak aby se spolu za své peníze anebo Vy sami za Vaše práce abyšte se naučiti dali, jak toho pořádek práva jest, na to Vám rádi spravedlivě naučení vydáme, a teď Vám zase otázku Vaši neobyčejnú i s penězi ortel- ními posíláme. Tím se spravíte. Dán v Olomúci v pondělí den sv. — K. p. m. O. (129). Rehoře (12. břez.) léta (15)48. g. Odporník žalobníkovi na vymyšlenou žalobu odpovídati nemá. Přízeň naši vzkazujem, moudří opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu, odpor s opravami i s svědomím dvou stran sobě odporných z strany Jana Kovaříka žalobníka z jedné a Mikuláše Pakšaty z Polkovic odporníka z strany druhé před právem Vaším podle pořádku téhož soudu Vašeho přednešené a sepsané na právo naše poslali, prosíc, abychom co za právo jest rozeznajíc na ně vyřkli, na takové spisy a svědomí nám poslané my konšelé přísežní m. Olomouce za právo vyříkáme: Že se z těch spisů a svědomí obú stran nám poslaných tolik nachází, že odporník žalobníkovi na žalobu jeho vymyšlenú povinen není odpovídati, než tej žalobě (!) od žalobníka slušně dokonale svobodný a prázdný učiněn býti jmá. Což se škod a útrat i jiných nákladův od stran v tejto rozepři vzatých a na to naložených i vedených dotýče, ty se z slušných a povážených příčin na obě straně sobě srovnané zdvihají, takže strana straně z nich odpovídati povinna není a nemá, a to z práva. Datum v Olomouci v pondělí před sv. Vavřincem 1. (15)49. — K. p. m. O. (9).
21 e. Obě strany odvolavše se k průvodům mají svědomí v slušném času před právo položiti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám žalobu a odpor i s opravami dvú stran sobě od- porných, jakž sou se před právem Vaším skrze Jana Kovaříka ža- lobníka s jedné a Mikulaše Pakšaty odporníka z strany druhé dály, poslali, nás v tom vedle práva za naučení prosíc, na kterúžto ža- lobu a odpor za právo vyříkáme: Poněvadž se obě straně na průvod odvolávají, i dle práva povinni jsou z obou stran takové svědomí v slušném času vedle práva před právo položiti a podvolení svému dosti učiniti, aby jse po takovém průvodu předloženém dále v tejto věci zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest, a to z práva. Datum Olomúc (!) v středu den sv. Kristofora (25. čce) léta (15)47. K. p. m. O. (115). f. Olomoucké právo nenaučuje na žádosť jedné toliko strany. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete oznamujíc, že by Jan Kovařík žádostiv byl, aby Mikuláš Pakšata svědky své v svědomí jeho zapsané před Vámi a právem Vaším živy postavil, dokládajíc v témž psaní Vašem, že se v tom na peníze žalobníka roučiti dáváte, poněvadž toho žádostiv jest: i věděti Vám dáváme, že se nám hoditi nechce, jaké Vám na- učení na žádosť a peníze jedné toliko strany vydati, než budeteli se k nám v tom podle pořádku práva zachovávati, tak aby se spolu za své peníze anebo Vy sami za Vaše práce abyšte se naučiti dali, jak toho pořádek práva jest, na to Vám rádi spravedlivě naučení vydáme, a teď Vám zase otázku Vaši neobyčejnú i s penězi ortel- ními posíláme. Tím se spravíte. Dán v Olomúci v pondělí den sv. — K. p. m. O. (129). Rehoře (12. břez.) léta (15)48. g. Odporník žalobníkovi na vymyšlenou žalobu odpovídati nemá. Přízeň naši vzkazujem, moudří opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu, odpor s opravami i s svědomím dvou stran sobě odporných z strany Jana Kovaříka žalobníka z jedné a Mikuláše Pakšaty z Polkovic odporníka z strany druhé před právem Vaším podle pořádku téhož soudu Vašeho přednešené a sepsané na právo naše poslali, prosíc, abychom co za právo jest rozeznajíc na ně vyřkli, na takové spisy a svědomí nám poslané my konšelé přísežní m. Olomouce za právo vyříkáme: Že se z těch spisů a svědomí obú stran nám poslaných tolik nachází, že odporník žalobníkovi na žalobu jeho vymyšlenú povinen není odpovídati, než tej žalobě (!) od žalobníka slušně dokonale svobodný a prázdný učiněn býti jmá. Což se škod a útrat i jiných nákladův od stran v tejto rozepři vzatých a na to naložených i vedených dotýče, ty se z slušných a povážených příčin na obě straně sobě srovnané zdvihají, takže strana straně z nich odpovídati povinna není a nemá, a to z práva. Datum v Olomouci v pondělí před sv. Vavřincem 1. (15)49. — K. p. m. O. (9).
Strana 22
22 — 30. Odporník žalobníkovi odpovídati má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Poslali jste k nám žalobu a odpor i s opravami dvou stran sobě odporných před právem Vaším z oust týchž stran sepsané s tou prosbú, abychom Vám dle práva naučení dali, na kterýžto (!) žalobu a odpor za právo vyříkáme: Jakož sme Vám času předešlého v tejto rozepři mezi těmiž stranami naučení dali, za to nepochybně držíme, že se podle toho víte kterak v tom k těmž stranám zachovati. Pak poněvadž žalobník odporníka (z) zlodějství, kterýžby s nějakým Pavlem Mičkem v Prostějově popraveným jmíti a činiti jměl, naříká, i dle práva odporník na takovú podezřelosť, v kterúž týž žalobník jej odporníka z strany téhož zlodějství má, jemu žalobníkovi na žalobu jeho řádnú slušný odpor, i z těch slov od odporníka promluvených, musí učiniti a se toho zbraňovati, a z něho vytahovati nemůž; však aby odporníkovi zase dopříto bylo, proti žalobě žalob- níkově slušně podle potřebnosti svej mluviti o to, co spravedlivé jest, a to z práva. Datum v Olomúci v pátek po sv. Urbanu (28. kv.) 1. (15)46. K. p. m. O. (78). 31. Pro liknavosť městského práva hrozí se Tovačovanům stavním právem. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož sme Vám prvé dvoje psaní, co se Anny Rehovy tudíž i spra- vedlnosti její dotýče, učinili, i dali ste nám vždy tuto odpověď, aby ona až do sv. Jiří příštího shovění jměla a že na tento čas žádných peněz před rukama není; což jest nám do Vás s podivením, poněvadž táž Anna na tento čas jiného nežádá než to, aby se jí oznámilo, co jí spravedlivě náleží, ale to se až posavád jí od Vás potkati (?) nemohlo. A protož Vás, jakž předešle tak i nyní, za to žádáme, že bez všelijakých dalších výmluv a odtahův se k tomu přičiníte, aby se ten pozůstalý statek rozděliti pak co jí na její díl přijde, kde to vzíti jmá, když jí to půjde, že nám to psaním svým oznámíte, tak aby se ona dále v tom věděla, jak zachovati, kdež nepochy- bujem, že tak učiníte; pakliby se tak nestalo, Vám se tímto listem konečně v tom opovídáme, že jí práva stavního na spoluobyvatele Vaše dopustiti chceme; majíc tu věru k Vám, že k tomu přijíti nedáte. Odpovědi žádáme, kterouž bychom jse spraviti mohli. Dán v Olomúci v středu sv. tří králů (15. led.) léta 42*). — P. a r. m. O. (116). 32. Jaké poplatky od dlužníků fojt Olomucký béře. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, otázku na nás učiníc, když kdo před fojtem Vaším pro nějakej dluh řádný, kterýž na víně aneb na pivě propil, obžalován bývá, jestli týž dlužník fojtovi jakou pokutu položiti povinen, tomu sme vyrozuměli, i na to Vám toto oznamujem: že se fojtové při městě našem takto v tom zachovávají. Když kdo *) Svátek tří králů připadá na středu l. 1546.
22 — 30. Odporník žalobníkovi odpovídati má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Poslali jste k nám žalobu a odpor i s opravami dvou stran sobě odporných před právem Vaším z oust týchž stran sepsané s tou prosbú, abychom Vám dle práva naučení dali, na kterýžto (!) žalobu a odpor za právo vyříkáme: Jakož sme Vám času předešlého v tejto rozepři mezi těmiž stranami naučení dali, za to nepochybně držíme, že se podle toho víte kterak v tom k těmž stranám zachovati. Pak poněvadž žalobník odporníka (z) zlodějství, kterýžby s nějakým Pavlem Mičkem v Prostějově popraveným jmíti a činiti jměl, naříká, i dle práva odporník na takovú podezřelosť, v kterúž týž žalobník jej odporníka z strany téhož zlodějství má, jemu žalobníkovi na žalobu jeho řádnú slušný odpor, i z těch slov od odporníka promluvených, musí učiniti a se toho zbraňovati, a z něho vytahovati nemůž; však aby odporníkovi zase dopříto bylo, proti žalobě žalob- níkově slušně podle potřebnosti svej mluviti o to, co spravedlivé jest, a to z práva. Datum v Olomúci v pátek po sv. Urbanu (28. kv.) 1. (15)46. K. p. m. O. (78). 31. Pro liknavosť městského práva hrozí se Tovačovanům stavním právem. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož sme Vám prvé dvoje psaní, co se Anny Rehovy tudíž i spra- vedlnosti její dotýče, učinili, i dali ste nám vždy tuto odpověď, aby ona až do sv. Jiří příštího shovění jměla a že na tento čas žádných peněz před rukama není; což jest nám do Vás s podivením, poněvadž táž Anna na tento čas jiného nežádá než to, aby se jí oznámilo, co jí spravedlivě náleží, ale to se až posavád jí od Vás potkati (?) nemohlo. A protož Vás, jakž předešle tak i nyní, za to žádáme, že bez všelijakých dalších výmluv a odtahův se k tomu přičiníte, aby se ten pozůstalý statek rozděliti pak co jí na její díl přijde, kde to vzíti jmá, když jí to půjde, že nám to psaním svým oznámíte, tak aby se ona dále v tom věděla, jak zachovati, kdež nepochy- bujem, že tak učiníte; pakliby se tak nestalo, Vám se tímto listem konečně v tom opovídáme, že jí práva stavního na spoluobyvatele Vaše dopustiti chceme; majíc tu věru k Vám, že k tomu přijíti nedáte. Odpovědi žádáme, kterouž bychom jse spraviti mohli. Dán v Olomúci v středu sv. tří králů (15. led.) léta 42*). — P. a r. m. O. (116). 32. Jaké poplatky od dlužníků fojt Olomucký béře. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, otázku na nás učiníc, když kdo před fojtem Vaším pro nějakej dluh řádný, kterýž na víně aneb na pivě propil, obžalován bývá, jestli týž dlužník fojtovi jakou pokutu položiti povinen, tomu sme vyrozuměli, i na to Vám toto oznamujem: že se fojtové při městě našem takto v tom zachovávají. Když kdo *) Svátek tří králů připadá na středu l. 1546.
Strana 23
23 — koho o které řádné aneb jiné dluhy před fojtem naším viní, budou-li tíž dlužníci o takové dluhy (nemaje čím zaplatiti anebo kejm uručiti) do kázni dáni, tehdy se z kázni vyručiti a fojtu našemu pokuty jeho 4 groše dáti a věřitelům svým dluhy jejich v šesti nedělích zaplatiti musejí. Pakli takoví dlužníci, pokudž jim žalobníci o to bez vsazení do kázni věřiti chtí, fojtu našemu podle pořádku města našeho do šesti neděl slibují, že takové dluhy věřitelům svým v těch šesti nedělích zaplatiti chtí a tomu dosti učiní; tehda povinni jsou fojtovi našemu vedle zaplacení takových dluhův svrchu psané pokuty jeho spravedlivě dáti a položiti. Toho jsme Vás na otázku Vaši dle spravedlivosti, abyšte se tím spraviti mohli, tejna učiniti nechtěli. Datum v Holomouci v outerý před hrom- nicemi (26. led.) 1. P. 1547. K. p. m. O. (37—8). 33. a. Spor dvou žen o statek po jich manželu pozůstalý. Přízeň naši vzkazujem, opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor s opravami i jinými potřebami dvou stran sobě odporných, jakž sou se před právem Vaším podle obyčeje téhož soudu Vašeho dály o statek po Janu Poláčkovi kuchařovi nebožtíku pozůstalý, z oust týchž stran, nás prosíc, abychom Vám co za právo jest v tom rozeznajíc na to naučení dali, kdež my konšelé Olomučští na to za právo vyříkáme: že to svědomí žalobnici tudíž i poručenství, na kteréž se žalobnice v žalobě své odvolává, a nám při tom sporu týchž stran poslány jsou, odpornici (kteráž také tomu svědomí místa nedává, dokládajíc, že by jí i to podle pořádku práva zjeveno nebylo, aby svůj odpor slušný proti tomu byla mohla učiniti) a spravedlivosti její na překážku býti nemůž, neb žádný člověk jináče prvé manželku vlastní pořádně jemu zdá- vanou v živnosti její jinú ženu za manželku sobě vzíti se dopustiti a tak dvě ženy živy zdávaný míti vedle pořádku křesťanského nemá, než provede-li odpornice odpor svůj věry hodný, jakž právo jest. že s nahoře dotčeným Janem Kuchařem před oženěním jeho s druhú ženú v stav manželský pořádně vešla a byvši tak s ním dítě některé manželský s ním měla, z kterýchž to dětí jedno jme- novaného Jana Kuchaře otce svého vlastního živností přetrvalo, tehdy táž odpornice s dítětem svým bližší k témuž statku po- zůstalému jest, nežliby jí druhá žena téhož Jana Kuchaře, s kterouž v manželství seděl, s dětmi svými od téhož statku odstrčiti mohla; lečby žalobnice jiné příčiny hodné dostatečným svědomím vedle práva prokázati mohla, pro kterúž by táž odpornice s dítětem svým aneb ona sama, pokudž by téhož dítěte nebylo, toho statku slušně zbavena a odsúzena býti jměla. A když to tak provede aneb jináče, staň se dále vedle toho, co slušně a spravedlivě v tejto věci zjíti a státi se jmá, a to z práva. Datum v Olomouci v pátek před nedělí květnou léta (15)47°. — Konšelé přísežní m. Olomúce (12). b. Nechať právo zachová se podle předešlého ortele. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož jste nám opět žalobu a odpor o statek po nebožtíku Janovi Kuchaři vydali, žádajíc
23 — koho o které řádné aneb jiné dluhy před fojtem naším viní, budou-li tíž dlužníci o takové dluhy (nemaje čím zaplatiti anebo kejm uručiti) do kázni dáni, tehdy se z kázni vyručiti a fojtu našemu pokuty jeho 4 groše dáti a věřitelům svým dluhy jejich v šesti nedělích zaplatiti musejí. Pakli takoví dlužníci, pokudž jim žalobníci o to bez vsazení do kázni věřiti chtí, fojtu našemu podle pořádku města našeho do šesti neděl slibují, že takové dluhy věřitelům svým v těch šesti nedělích zaplatiti chtí a tomu dosti učiní; tehda povinni jsou fojtovi našemu vedle zaplacení takových dluhův svrchu psané pokuty jeho spravedlivě dáti a položiti. Toho jsme Vás na otázku Vaši dle spravedlivosti, abyšte se tím spraviti mohli, tejna učiniti nechtěli. Datum v Holomouci v outerý před hrom- nicemi (26. led.) 1. P. 1547. K. p. m. O. (37—8). 33. a. Spor dvou žen o statek po jich manželu pozůstalý. Přízeň naši vzkazujem, opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor s opravami i jinými potřebami dvou stran sobě odporných, jakž sou se před právem Vaším podle obyčeje téhož soudu Vašeho dály o statek po Janu Poláčkovi kuchařovi nebožtíku pozůstalý, z oust týchž stran, nás prosíc, abychom Vám co za právo jest v tom rozeznajíc na to naučení dali, kdež my konšelé Olomučští na to za právo vyříkáme: že to svědomí žalobnici tudíž i poručenství, na kteréž se žalobnice v žalobě své odvolává, a nám při tom sporu týchž stran poslány jsou, odpornici (kteráž také tomu svědomí místa nedává, dokládajíc, že by jí i to podle pořádku práva zjeveno nebylo, aby svůj odpor slušný proti tomu byla mohla učiniti) a spravedlivosti její na překážku býti nemůž, neb žádný člověk jináče prvé manželku vlastní pořádně jemu zdá- vanou v živnosti její jinú ženu za manželku sobě vzíti se dopustiti a tak dvě ženy živy zdávaný míti vedle pořádku křesťanského nemá, než provede-li odpornice odpor svůj věry hodný, jakž právo jest. že s nahoře dotčeným Janem Kuchařem před oženěním jeho s druhú ženú v stav manželský pořádně vešla a byvši tak s ním dítě některé manželský s ním měla, z kterýchž to dětí jedno jme- novaného Jana Kuchaře otce svého vlastního živností přetrvalo, tehdy táž odpornice s dítětem svým bližší k témuž statku po- zůstalému jest, nežliby jí druhá žena téhož Jana Kuchaře, s kterouž v manželství seděl, s dětmi svými od téhož statku odstrčiti mohla; lečby žalobnice jiné příčiny hodné dostatečným svědomím vedle práva prokázati mohla, pro kterúž by táž odpornice s dítětem svým aneb ona sama, pokudž by téhož dítěte nebylo, toho statku slušně zbavena a odsúzena býti jměla. A když to tak provede aneb jináče, staň se dále vedle toho, co slušně a spravedlivě v tejto věci zjíti a státi se jmá, a to z práva. Datum v Olomouci v pátek před nedělí květnou léta (15)47°. — Konšelé přísežní m. Olomúce (12). b. Nechať právo zachová se podle předešlého ortele. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož jste nám opět žalobu a odpor o statek po nebožtíku Janovi Kuchaři vydali, žádajíc
Strana 24
24 — nás, abychom Vám na ně naučení dali, na to za právo vyříkáme, že strany vedle ortele našeho předešlého Vám v tejto věci vydaného, jakž právo jest, předložením svědomí povinni jsou jse zachovati, po kterémžto průvodu vedle znění předešlého ortele našeho od nich předloženém dále s tou, co slušné a spravedlivé, zjíti a státi se má. A t. z p. Dán v Ol. v pát. před sv. Urbanem (24. květ.) 1. (15)49. K. p. m. O. (80). c. Manželka křesťansky zdávaná dědičkou jest po muži. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných mezi Matějem z Rosic na místě Kate- řiny manželky své žalobníkem a Dorotú Kameničkú, manželkú neb. Jana Poláčka kuchaře, odpornicí před právem Vaším přednešené a sepsané i svědomí týchž stran na právo naše k rozeznání a vyjá- dření poslali, prosíc, abychom Vám na ně z práva naučení dali, na to za právo vyříkáme: Poněvadž Dorota Kamenička dostatečně prokazuje, že jest Jana Poláčka kuchaře manželka řádně a křesťansky s ním zdána byla a i řádně děti s ním zplodila, a Matěje z Rosic man- želka s týmž Janem kuchařem proti všemu řádu křesťanskému pře- bývala, že Kamenička k těm 86 R po Janovi kuchaři manželu právo má, a poručenství téhož Jana žádné moci nemá. A t. z p. Dat. v Ol. v outerý před sv. Dorotú (5. ún.) 1. (15)50. K. p. m. O. (117.) 34. Matka na meč, syn na vyhnanství se odsuzují. Přízeň naši vzkazujem, múdří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste otázku podle práva na nás učinili, co se toho strašlivého jed- nání, kteréž se mezi mateří a synem u Vás v Tovačově sběhlo, do- týče, prosíc, abychom Vám na to, co za právo jest, rozeznajíc na- učení dali, kdež my konšelé přísežní města Olomúce na to za právo vyříkáme: Jestližeby matka i s synem svým na tom přiznání svým takového jich proti přirození provozovaného a učiněného skutku stále zůstali, tehdy slušně matka podle zřízení popsaných práv mečem od života k smrti připravena bývá; než syn, poněvadž sic ještě malý a mladý i z jiných hodných příčin, z země vybyt a odkázán na věčné časy bývá, a to z práva. Datum v Olomouci v pátek po ne- dělí křížovú (!) (20 kv.) 1. (15)47°. K. p. m. O. (84.) 35. a. Aby se odporníkovi dopustilo svědomí postaviti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na žalobu a odpor i opravy dvou stran sobě odporných před právem Vaším vedle obyčeje a pořádku téhož práva Vašeho skrze Šimka Ševčíka žalobníka a Matouše Kováře odporníka přednešené a se- psané a nám dle naučení k rozeznání poslané my konšelé přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž odporník v odporu svém tudíž i v opravě svej na svědomí, podvolujíc se předložení své pro- vésti, jse odvolává, i dle práva dotčený odporník takové svě-
24 — nás, abychom Vám na ně naučení dali, na to za právo vyříkáme, že strany vedle ortele našeho předešlého Vám v tejto věci vydaného, jakž právo jest, předložením svědomí povinni jsou jse zachovati, po kterémžto průvodu vedle znění předešlého ortele našeho od nich předloženém dále s tou, co slušné a spravedlivé, zjíti a státi se má. A t. z p. Dán v Ol. v pát. před sv. Urbanem (24. květ.) 1. (15)49. K. p. m. O. (80). c. Manželka křesťansky zdávaná dědičkou jest po muži. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných mezi Matějem z Rosic na místě Kate- řiny manželky své žalobníkem a Dorotú Kameničkú, manželkú neb. Jana Poláčka kuchaře, odpornicí před právem Vaším přednešené a sepsané i svědomí týchž stran na právo naše k rozeznání a vyjá- dření poslali, prosíc, abychom Vám na ně z práva naučení dali, na to za právo vyříkáme: Poněvadž Dorota Kamenička dostatečně prokazuje, že jest Jana Poláčka kuchaře manželka řádně a křesťansky s ním zdána byla a i řádně děti s ním zplodila, a Matěje z Rosic man- želka s týmž Janem kuchařem proti všemu řádu křesťanskému pře- bývala, že Kamenička k těm 86 R po Janovi kuchaři manželu právo má, a poručenství téhož Jana žádné moci nemá. A t. z p. Dat. v Ol. v outerý před sv. Dorotú (5. ún.) 1. (15)50. K. p. m. O. (117.) 34. Matka na meč, syn na vyhnanství se odsuzují. Přízeň naši vzkazujem, múdří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste otázku podle práva na nás učinili, co se toho strašlivého jed- nání, kteréž se mezi mateří a synem u Vás v Tovačově sběhlo, do- týče, prosíc, abychom Vám na to, co za právo jest, rozeznajíc na- učení dali, kdež my konšelé přísežní města Olomúce na to za právo vyříkáme: Jestližeby matka i s synem svým na tom přiznání svým takového jich proti přirození provozovaného a učiněného skutku stále zůstali, tehdy slušně matka podle zřízení popsaných práv mečem od života k smrti připravena bývá; než syn, poněvadž sic ještě malý a mladý i z jiných hodných příčin, z země vybyt a odkázán na věčné časy bývá, a to z práva. Datum v Olomouci v pátek po ne- dělí křížovú (!) (20 kv.) 1. (15)47°. K. p. m. O. (84.) 35. a. Aby se odporníkovi dopustilo svědomí postaviti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na žalobu a odpor i opravy dvou stran sobě odporných před právem Vaším vedle obyčeje a pořádku téhož práva Vašeho skrze Šimka Ševčíka žalobníka a Matouše Kováře odporníka přednešené a se- psané a nám dle naučení k rozeznání poslané my konšelé přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Poněvadž odporník v odporu svém tudíž i v opravě svej na svědomí, podvolujíc se předložení své pro- vésti, jse odvolává, i dle práva dotčený odporník takové svě-
Strana 25
25 — domí své podle podvolení svého povinen jest před právo položiti a tomu víry hodně, jakž právo jest, dosti učiniti, však aby se žalob- níkovi potřeby jeho, pokudž co proti témuž svědomí odporníkovému slušně mluviti jmíti bude, oznámiti dopřelo (!) a dopustilo, aby se dále v tejto věci zjíti mohlo, co spravedlivé jest, a to z práva. Dán v Olomouci v středu před sv. Urbanem (22. kv.) 1. (15)49°. p. m. O. (16.) K. b. Akta neúplná i peníze ortelní se vracejí. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám dvú stran rozepře, totiž Matouše Kováře a Šimka Ševčíka, dle naučení poslali, v kterémžto spisu týchž stran vznešení téhož Matouše na dvoje svědomí jse se vztahuje, kteréž by nám posláno býti jmělo; ale poněvadž nám takové svědomí, na kteréž jse Matouš, jakž dotčeno, odvolává, při týchž aktích posláno nejní: nenáleželo nám na ten spis nedostatečný podlé práva co vyřknúti. A protož Vám jej zase nazpátek i s penězi ortelními teď odsíláme, než bude-li nám v celosti, jak sluší, poslán, radi Vám na něj naučení spraved- livě vydáme. Datum v Olomúci f. VI. post Jacobi (27. čce.) Anno Domini (15)49. — P. a r. m. O. (128.) c. Ač-li odporník podezřelý, sáhnouti k němu útrpně; jinak nech přísahou žalobě ujde. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatruí přátelé naši milí! Ža- lobě a odporu i svědomí dvou stran sobě odporných mezi Matoušem Kovářem žalobníkem a Šimkem Ševčíkem odporníkem prožalovaným a nám od Vás dle naučení k rozeznání poslaným sme vyrozuměli, kdež na to za právo vyříkáme: Poněvadž v svědomí žalobníkovém se nachází, že Šimek Ševčík odporník jsa v domě Matouše Kováře žalobníka křik do světnice jest učinil řka, že někdo z komory běží na dvůr, a Matouš vyběhna, žádného nenašel, a hlasný, kterého se Matouš o to ptal, taký žádného běžeti neviděl; i pokudžby dotčený odporník člověk podezřelej krom tohoto nářku byl, tehdať by k němu právem útrpným přikročeno býti mohlo; pakliby sice žádné pode- zřelosti anebo zlej skutek zjevný na sobě neměl a člověk na svej poctivosti neurazenej (?) byl, tehdať by výše tisknut býti nemohl než na přísahu, kterú rukú svú vlastní na svatých, jakž právo jest, tej žalobě ujde a prázden bude, a to z práva. Datum v Olomouci v středu před sv. Vavřincem (7. srp.) 1. 1549°. — K. p. m. O. (133—4.) 36. Úřední hodiny práva Olomuckého; kolik ve- tunku strana nestojící platí rychtáři. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, které ste nám dle naučení učinili, oznamujíc, kterakby jse některé strany, jmajíce roky od Vás jim k vyššímu právu po- ložené, neposlušně v postavení svém k rokům položeným zachová- vali a k hodině jmenované jse najíti k Vám nedali, nad čímž strany
25 — domí své podle podvolení svého povinen jest před právo položiti a tomu víry hodně, jakž právo jest, dosti učiniti, však aby se žalob- níkovi potřeby jeho, pokudž co proti témuž svědomí odporníkovému slušně mluviti jmíti bude, oznámiti dopřelo (!) a dopustilo, aby se dále v tejto věci zjíti mohlo, co spravedlivé jest, a to z práva. Dán v Olomouci v středu před sv. Urbanem (22. kv.) 1. (15)49°. p. m. O. (16.) K. b. Akta neúplná i peníze ortelní se vracejí. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám dvú stran rozepře, totiž Matouše Kováře a Šimka Ševčíka, dle naučení poslali, v kterémžto spisu týchž stran vznešení téhož Matouše na dvoje svědomí jse se vztahuje, kteréž by nám posláno býti jmělo; ale poněvadž nám takové svědomí, na kteréž jse Matouš, jakž dotčeno, odvolává, při týchž aktích posláno nejní: nenáleželo nám na ten spis nedostatečný podlé práva co vyřknúti. A protož Vám jej zase nazpátek i s penězi ortelními teď odsíláme, než bude-li nám v celosti, jak sluší, poslán, radi Vám na něj naučení spraved- livě vydáme. Datum v Olomúci f. VI. post Jacobi (27. čce.) Anno Domini (15)49. — P. a r. m. O. (128.) c. Ač-li odporník podezřelý, sáhnouti k němu útrpně; jinak nech přísahou žalobě ujde. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatruí přátelé naši milí! Ža- lobě a odporu i svědomí dvou stran sobě odporných mezi Matoušem Kovářem žalobníkem a Šimkem Ševčíkem odporníkem prožalovaným a nám od Vás dle naučení k rozeznání poslaným sme vyrozuměli, kdež na to za právo vyříkáme: Poněvadž v svědomí žalobníkovém se nachází, že Šimek Ševčík odporník jsa v domě Matouše Kováře žalobníka křik do světnice jest učinil řka, že někdo z komory běží na dvůr, a Matouš vyběhna, žádného nenašel, a hlasný, kterého se Matouš o to ptal, taký žádného běžeti neviděl; i pokudžby dotčený odporník člověk podezřelej krom tohoto nářku byl, tehdať by k němu právem útrpným přikročeno býti mohlo; pakliby sice žádné pode- zřelosti anebo zlej skutek zjevný na sobě neměl a člověk na svej poctivosti neurazenej (?) byl, tehdať by výše tisknut býti nemohl než na přísahu, kterú rukú svú vlastní na svatých, jakž právo jest, tej žalobě ujde a prázden bude, a to z práva. Datum v Olomouci v středu před sv. Vavřincem (7. srp.) 1. 1549°. — K. p. m. O. (133—4.) 36. Úřední hodiny práva Olomuckého; kolik ve- tunku strana nestojící platí rychtáři. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, které ste nám dle naučení učinili, oznamujíc, kterakby jse některé strany, jmajíce roky od Vás jim k vyššímu právu po- ložené, neposlušně v postavení svém k rokům položeným zachová- vali a k hodině jmenované jse najíti k Vám nedali, nad čímž strany
Strana 26
26 — poslušné těžkosti nesou proti stranám neposlušným, že pro jejich neza .. . ho postavení ke škodám připraveny bývají, odpovídajíc, že jim k vůli na škodu svú déle státi a čekati nechtí, žádajíc nás při tom v témž psaní Vašem, abychom Vám oznámili, do které hodiny na právě seděti máte; tomu sme všemu vyrozuměli i na to Vám toto oznamujem, že my při právě našem takto v tom se zachová- váme, že 3 hodiny pořád sběhlé od rána v střízlivosti na právě našem strany slyšíc, kteříž před právem naším činiti jmají, sedíme; pakliby se před vyjitím těch tří hodin která pře začala a vykonána býti ne- mohla buď z strany žalobné aneb odporné, tehdy se stranám něco sedění dalšího přičiní, aby to, což začato jest, se vykonati mohlo. Co se pak těch stran právu neposlušných dotýče, jestližeby se která strana, jsouc ku právu Vašemu aneboli vyššímu řádně uručena, buď žalobník anebo odporník, k roku a času jemu od Vás ku právu po- loženému a jmenovanému svávolně bez příčin hodných a důvodných nestála, taková každá strana pro jeho svávolné neposlušenství a ne- postavení ku právu rychtáři Vašemu anebo soudci přednímu práva Va- šeho zahájeného vetunk spravedlivý, totiž 3 šilinky peněz obecně berných, propadl a povinen jest spraviti a položiti, a to z práva. Datum v Olo- múci v pondělí před sv. Vavřincem (5. srp.) 1. P. (15)49. K. p. m. O. (123—4.) 37. a. Proč strana k žalobě připuštěna nebyla? Aby žid základ již vyplacený vrátil. Službu svou vzkazujem m. a o. p. n. m. Zdraví i jiného mnoho dobrého přáli bychom Vám rádi. Vznesl jest na nás Václav Hun spoluobyvatel náš, který s nějakým židem před právem Vaším o ko- nopě činiti jmá, že Mauřic Neydeker švagr jeho přišedší před Vás k roku ku právu položenému na místě téhož Václava Huna a man- želky jeho, když sou vězením obklíčeni byli a sami státi nemohli chtíc žalobu učiniti na téhož žida, že ste jej k žalobě připustiti nechtěli, čehož se u nás do Vás ztěžují. A protož Vás žádáme, že nám psaním svým oznámíte, pro kterúž příčinu Mauřic švagr jeho k žalobě připuštěn není, abychom jse věděli čím spraviti. Při tom také dotčený Václav Hun nám oznámil, že před rokem Barochovi Mandlovi židovi sousedu Vašemu nějaký základ zastavil za sumu peněz, kterúžto sumu peněz Václav témuž židovi úplně zaplatil a jemu za to, což mu na ten základ půjčil dosti učinil, žádajíc, aby jemu ten základ zase navrátil, toho Václav od žida až posavád do- sáhnúti nemohl. Kdež Vás žádáme, že téhož Barocha žida skutečně k tomu přidržíte, aby našemu ten základ, poněvadž nášjemu dosti učinil, zase navrátil, o čemž nepochybujem, že pro spravedlnosť tak uči- níte. Odpovědi žádáme. Dat. v Ol. ve čtvrtek před sv. Pavlem na víru obr. (24. led.) 1. 1550. P. a r. m. O. (87—8.) Tovačované odpověděvše dostali novou zprávu. b. Stížnosti do práva Tovačovského; o osobu stavu rytířského, která se v stav městský dá. Službu svou vzkazujem m. a o. p. n. m. Zase téhož zdraví i na všem jiného všeho dobrého přáli bychom Vám rádi. Psaní Vaše
26 — poslušné těžkosti nesou proti stranám neposlušným, že pro jejich neza .. . ho postavení ke škodám připraveny bývají, odpovídajíc, že jim k vůli na škodu svú déle státi a čekati nechtí, žádajíc nás při tom v témž psaní Vašem, abychom Vám oznámili, do které hodiny na právě seděti máte; tomu sme všemu vyrozuměli i na to Vám toto oznamujem, že my při právě našem takto v tom se zachová- váme, že 3 hodiny pořád sběhlé od rána v střízlivosti na právě našem strany slyšíc, kteříž před právem naším činiti jmají, sedíme; pakliby se před vyjitím těch tří hodin která pře začala a vykonána býti ne- mohla buď z strany žalobné aneb odporné, tehdy se stranám něco sedění dalšího přičiní, aby to, což začato jest, se vykonati mohlo. Co se pak těch stran právu neposlušných dotýče, jestližeby se která strana, jsouc ku právu Vašemu aneboli vyššímu řádně uručena, buď žalobník anebo odporník, k roku a času jemu od Vás ku právu po- loženému a jmenovanému svávolně bez příčin hodných a důvodných nestála, taková každá strana pro jeho svávolné neposlušenství a ne- postavení ku právu rychtáři Vašemu anebo soudci přednímu práva Va- šeho zahájeného vetunk spravedlivý, totiž 3 šilinky peněz obecně berných, propadl a povinen jest spraviti a položiti, a to z práva. Datum v Olo- múci v pondělí před sv. Vavřincem (5. srp.) 1. P. (15)49. K. p. m. O. (123—4.) 37. a. Proč strana k žalobě připuštěna nebyla? Aby žid základ již vyplacený vrátil. Službu svou vzkazujem m. a o. p. n. m. Zdraví i jiného mnoho dobrého přáli bychom Vám rádi. Vznesl jest na nás Václav Hun spoluobyvatel náš, který s nějakým židem před právem Vaším o ko- nopě činiti jmá, že Mauřic Neydeker švagr jeho přišedší před Vás k roku ku právu položenému na místě téhož Václava Huna a man- želky jeho, když sou vězením obklíčeni byli a sami státi nemohli chtíc žalobu učiniti na téhož žida, že ste jej k žalobě připustiti nechtěli, čehož se u nás do Vás ztěžují. A protož Vás žádáme, že nám psaním svým oznámíte, pro kterúž příčinu Mauřic švagr jeho k žalobě připuštěn není, abychom jse věděli čím spraviti. Při tom také dotčený Václav Hun nám oznámil, že před rokem Barochovi Mandlovi židovi sousedu Vašemu nějaký základ zastavil za sumu peněz, kterúžto sumu peněz Václav témuž židovi úplně zaplatil a jemu za to, což mu na ten základ půjčil dosti učinil, žádajíc, aby jemu ten základ zase navrátil, toho Václav od žida až posavád do- sáhnúti nemohl. Kdež Vás žádáme, že téhož Barocha žida skutečně k tomu přidržíte, aby našemu ten základ, poněvadž nášjemu dosti učinil, zase navrátil, o čemž nepochybujem, že pro spravedlnosť tak uči- níte. Odpovědi žádáme. Dat. v Ol. ve čtvrtek před sv. Pavlem na víru obr. (24. led.) 1. 1550. P. a r. m. O. (87—8.) Tovačované odpověděvše dostali novou zprávu. b. Stížnosti do práva Tovačovského; o osobu stavu rytířského, která se v stav městský dá. Službu svou vzkazujem m. a o. p. n. m. Zase téhož zdraví i na všem jiného všeho dobrého přáli bychom Vám rádi. Psaní Vaše
Strana 27
27 — nám učiněné jsme Anně Horčičkové a Mauricovi bratru jejímu pře- čísti dali, kdež toto k tomu praví, že žádný jiný tím vinen nejní, že se ta věc mezi tejž (!) Horčičkové a Eliášem židem protahuje, nežli Vy, a to takto: Že ste času předešlého, když jest Mauric Nej- deker jakožto zmocněný týž Horčičkové žalobu na téhož Eliáše před Vámi a právem Vaším učiniti chtěl, že ste jemu toho dopustiti a k tomu přijíti dáti nechtěli; při tom též Horčičkova oznámila, že z hodných příčin před vánoci nejprvé příštími tu věc předsevzíti a žalobu svú učiniti nemůž, než po vánocích což bude moci nejspíš k Vám se chce a ku právu Vašemu míti. Co se stěžování Vašeho z strany nezachování Maurice Nejdekara před Vámi dotýče, na to jest nám tuto odpověď dal, že jest on na onen čas stavu rytíř- ského užíval podle majestátu, kterýž na to jměl, ale poněvadž se již v stavměstský dal, pokudž jej čeho před námi chtíti viniti (budete), že Vám rád chce na obvinění Vaše odpoví- dati a práv býti. Toho sme Vás na psaní Vaše tejno učiniti ne- chtěli. Dat v Olomúci ve čtvrtek den sv. p. Barbory (4. pros.) 1. 1550. P. a r. m. O. (85.) 38. Tuřepští viníce mlynáře Svrčovského v Lo- bodicích nechtěli k témuž právu ručiti, táhnouce sek naučení práva Pustiměřského. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, co se Tuřepských (!) dotýče, kteříž Jana mlynáře Svrčovského času nyní minulého na dědině Lobodicích z nějakých 104 R. vinili, čemuž Jan Svrček odepřel, že jim nic dlužen není od- volávajíc se v tom na rozeznání práva, kterážto rozepře od Lo- bodských ku právu puštěna jest, ku kterémužto Jan Svrček uručil, a Tuřepští uručiti nechtěli, zastírajíc se nějakým naučením práva Pustimířského, pro kteréžto neposlušenství jich do kázni vzati jsou, tak jakž též psaní Vaše nám o to učiněné dále a šířeji v sobě zavírá, prosíc nás při tom za naučení. Kdež Vám na takovou otázku Vaši toto podle práva naučení dáváme: Poněvadž Truzepští (!) téhož Jana Svrčka na dědině Lobodské z summy svrchu psané vinili a Jan Svrček, odpírajíc tomu, ku právu jse volal, chtíc s nimi právem o to živ býti, ku kterémužto i podle uznání Lobodských uručil, slušně Tuřepští tolikéž učiniti a tak se zachovati uručením ku právu a s tímž Janem Svrčkem právem se rozeznati dáti mu- sejí, aby se po žalobě, odporu i jiném pořádném předložení týchž stran dále v tejto věci zjíti a učiniti mohlo, co slušné a spraved- livé jest, a to z práva. Datum v Olomúci v outerý po sv. Vavřinci (11. srp.) 1. 1551. K. p. m. O. (146.) 39. A by žaloba byla zřetelná. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám dvou stran rozepře mezi Blahou z Mezic žalobníkem a nějakými odpor- níky v žalobě téhož žalobníka nejmenovanými na právo naše k ro- zeznání poslali, prosíc nás v tom za naučení, na to za právo vyří- káme, že žalobník žalobu svú temnú světle postaviti a odporníky
27 — nám učiněné jsme Anně Horčičkové a Mauricovi bratru jejímu pře- čísti dali, kdež toto k tomu praví, že žádný jiný tím vinen nejní, že se ta věc mezi tejž (!) Horčičkové a Eliášem židem protahuje, nežli Vy, a to takto: Že ste času předešlého, když jest Mauric Nej- deker jakožto zmocněný týž Horčičkové žalobu na téhož Eliáše před Vámi a právem Vaším učiniti chtěl, že ste jemu toho dopustiti a k tomu přijíti dáti nechtěli; při tom též Horčičkova oznámila, že z hodných příčin před vánoci nejprvé příštími tu věc předsevzíti a žalobu svú učiniti nemůž, než po vánocích což bude moci nejspíš k Vám se chce a ku právu Vašemu míti. Co se stěžování Vašeho z strany nezachování Maurice Nejdekara před Vámi dotýče, na to jest nám tuto odpověď dal, že jest on na onen čas stavu rytíř- ského užíval podle majestátu, kterýž na to jměl, ale poněvadž se již v stavměstský dal, pokudž jej čeho před námi chtíti viniti (budete), že Vám rád chce na obvinění Vaše odpoví- dati a práv býti. Toho sme Vás na psaní Vaše tejno učiniti ne- chtěli. Dat v Olomúci ve čtvrtek den sv. p. Barbory (4. pros.) 1. 1550. P. a r. m. O. (85.) 38. Tuřepští viníce mlynáře Svrčovského v Lo- bodicích nechtěli k témuž právu ručiti, táhnouce sek naučení práva Pustiměřského. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete, co se Tuřepských (!) dotýče, kteříž Jana mlynáře Svrčovského času nyní minulého na dědině Lobodicích z nějakých 104 R. vinili, čemuž Jan Svrček odepřel, že jim nic dlužen není od- volávajíc se v tom na rozeznání práva, kterážto rozepře od Lo- bodských ku právu puštěna jest, ku kterémužto Jan Svrček uručil, a Tuřepští uručiti nechtěli, zastírajíc se nějakým naučením práva Pustimířského, pro kteréžto neposlušenství jich do kázni vzati jsou, tak jakž též psaní Vaše nám o to učiněné dále a šířeji v sobě zavírá, prosíc nás při tom za naučení. Kdež Vám na takovou otázku Vaši toto podle práva naučení dáváme: Poněvadž Truzepští (!) téhož Jana Svrčka na dědině Lobodské z summy svrchu psané vinili a Jan Svrček, odpírajíc tomu, ku právu jse volal, chtíc s nimi právem o to živ býti, ku kterémužto i podle uznání Lobodských uručil, slušně Tuřepští tolikéž učiniti a tak se zachovati uručením ku právu a s tímž Janem Svrčkem právem se rozeznati dáti mu- sejí, aby se po žalobě, odporu i jiném pořádném předložení týchž stran dále v tejto věci zjíti a učiniti mohlo, co slušné a spraved- livé jest, a to z práva. Datum v Olomúci v outerý po sv. Vavřinci (11. srp.) 1. 1551. K. p. m. O. (146.) 39. A by žaloba byla zřetelná. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám dvou stran rozepře mezi Blahou z Mezic žalobníkem a nějakými odpor- níky v žalobě téhož žalobníka nejmenovanými na právo naše k ro- zeznání poslali, prosíc nás v tom za naučení, na to za právo vyří- káme, že žalobník žalobu svú temnú světle postaviti a odporníky
Strana 28
28 své, proti kterýmž žalobu svú o ten nápad, který by jemu z statku nebožtíka Houžvičky po manželce svej náležeti měl, činiti míní, jmény svými sepsati dáti má, kdož jemu v spravedlivosti jeho jaké hyndrunky a jakým způsobem překážky činí, na kterúžto žalobu jeho tak gruntovně učiněnú odporníci žalobníkovi odpor slušný dáti musí, aby jse po gruntovně a rozumně i pořádně postavené žalobě a odporu v tejto rozepři mezi týmiž stranami dále sjíti a státi mohlo, co spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v Ol. v pátek po sv. Jakubu (29. čce.) 1. P. 1552. K. p. m. O. (127.) 40. Mlýn Ustínský pustil Krs Lupavému za dům a 1/4 role v Tovačově, ale nedostal toho zboží, poně- vadž je prodal úředník Tovačovský. a. Může-li odporník provésti, že kup mlýnu dobro- volně a s vědomím úřadu Ustínského se stal, má jej podržeti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na žalobu a odpor a opravy Jiříka Krse žalobníka a Tomáše Lupavého odporníka před právem Vaším přednešené a sepsané a nám dle naučení k rozeznání poslané, my konšelé a přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Mohl-liby odporník odpor svůj podle podvolení svého svědomím hodným a vedle práva dostatečným provésti, že jest se mezi týmž žalobníkem a odporníkem dobrovolnej a nepři- nucenej frejmark o ten mlýn Ustínský a o dům a čtvrť roli v To- vačově ležící s vědomím úřadu Ustínského stal, před kte- rýmžto úřadem žalobník o žádném podvodu (jakž v žalobě svej do- týká) neoznámil, a že potom ten dům s tou čtvrtí rolí téhož žalob- níka pro jeho peněz purkrechtních nekladení a poplatkův panských neodbejvání témuž odporníkovi od pana hejtmana Tovačov- ského a od jinejch pánův k prodávání přisúzen jest, tak jakž tenž odpor jeho v sobě obsahuje, slušněť by při tom zůstaven a zacho- ván býti musil bez všelijakých překážek a hindrování od žalobníka a to z práva. Datum v Olomúci v pátek před nedělí smrtnou (13. března) léta 1551. K. p. m. O. (143). b. Odporník se při mlýně zůstavuje; ostatek ža- lobník nech hledá odporníka před právem To- vačovským. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám dvú stran rozepře, totiž Jana Krsa a Jana Lupa- vého i svědomí jich poslali, prosíc nás v tom za naučení, na to za právo vyříkáme: že odporník Lupavej odpor svůj o ten frejmark podle ortele vašeho, jakž právo jest, provedl, při kterémžto frej- marku slušně zůstaven býti má. A jestli že týž Jan Krs žalobník téhož Lupavého z strany verunkův na mlýně jemu zadržených a nezaplacenejch, aneb z domu a z rolí Krsovejch v Tovačově jinému
28 své, proti kterýmž žalobu svú o ten nápad, který by jemu z statku nebožtíka Houžvičky po manželce svej náležeti měl, činiti míní, jmény svými sepsati dáti má, kdož jemu v spravedlivosti jeho jaké hyndrunky a jakým způsobem překážky činí, na kterúžto žalobu jeho tak gruntovně učiněnú odporníci žalobníkovi odpor slušný dáti musí, aby jse po gruntovně a rozumně i pořádně postavené žalobě a odporu v tejto rozepři mezi týmiž stranami dále sjíti a státi mohlo, co spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v Ol. v pátek po sv. Jakubu (29. čce.) 1. P. 1552. K. p. m. O. (127.) 40. Mlýn Ustínský pustil Krs Lupavému za dům a 1/4 role v Tovačově, ale nedostal toho zboží, poně- vadž je prodal úředník Tovačovský. a. Může-li odporník provésti, že kup mlýnu dobro- volně a s vědomím úřadu Ustínského se stal, má jej podržeti. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na žalobu a odpor a opravy Jiříka Krse žalobníka a Tomáše Lupavého odporníka před právem Vaším přednešené a sepsané a nám dle naučení k rozeznání poslané, my konšelé a přísežní m. Olomúce za právo vyříkáme: Mohl-liby odporník odpor svůj podle podvolení svého svědomím hodným a vedle práva dostatečným provésti, že jest se mezi týmž žalobníkem a odporníkem dobrovolnej a nepři- nucenej frejmark o ten mlýn Ustínský a o dům a čtvrť roli v To- vačově ležící s vědomím úřadu Ustínského stal, před kte- rýmžto úřadem žalobník o žádném podvodu (jakž v žalobě svej do- týká) neoznámil, a že potom ten dům s tou čtvrtí rolí téhož žalob- níka pro jeho peněz purkrechtních nekladení a poplatkův panských neodbejvání témuž odporníkovi od pana hejtmana Tovačov- ského a od jinejch pánův k prodávání přisúzen jest, tak jakž tenž odpor jeho v sobě obsahuje, slušněť by při tom zůstaven a zacho- ván býti musil bez všelijakých překážek a hindrování od žalobníka a to z práva. Datum v Olomúci v pátek před nedělí smrtnou (13. března) léta 1551. K. p. m. O. (143). b. Odporník se při mlýně zůstavuje; ostatek ža- lobník nech hledá odporníka před právem To- vačovským. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož jste nám dvú stran rozepře, totiž Jana Krsa a Jana Lupa- vého i svědomí jich poslali, prosíc nás v tom za naučení, na to za právo vyříkáme: že odporník Lupavej odpor svůj o ten frejmark podle ortele vašeho, jakž právo jest, provedl, při kterémžto frej- marku slušně zůstaven býti má. A jestli že týž Jan Krs žalobník téhož Lupavého z strany verunkův na mlýně jemu zadržených a nezaplacenejch, aneb z domu a z rolí Krsovejch v Tovačově jinému
Strana 29
29 — prodanejch aneb z čeho jiného před právem Tovačovském (!) pořádně bude chtíti viniti, z toho jemu Lupavej také tu zase odpovídati, a práv býti musí a má, a to z práva. Datum v Olomúci v sobotu před sv. Vavřincem (8. srpna) léta 1551. K. p. m. O. (130). c. Žalobník prokázati má, že odporník jemu 180tj mimo roční 40tj ze mlýna zaplatiti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor s opravami dvou stran sobě odpor- ných před právem Vaším skrze Jiříka Krse žalobníka a Tomáše Lupavého podle obyčeje téhož soudu Vašeho přednesené a sepsané nám na právo naše k rozeznání dle naučení poslali, těm jsme vy- rozuměli, kdež žalobník žalobu svou proti odporníkovi činí, viníc jej z domu a z rolí i z toho, což jest k tomu domu náleželo, kterýž jemu podle frejmarku, jakž pořádek, odveden nebyl, a žeby jemu od- porníkovi 100 tj závdavku a dvoje peníze po 40 tj, kteréž by na mlýnu odporníkovém zaplatiti jměl, zadržoval a zaplatiti nechtěl; proti tomu odporník klade, ač jest ten dům téhož žalobníka jinému prodal, že to učiniti musil pro neplacení verunku zadržalého od žalobníka a že jemu žalobníkovi těch 180 zl. od žalobníka prožalo- vaných na tento čas položiti aneb zaplatiti povinen není, než že při každém svatém Jiří podle smlúvy a frejmarku mezi nimi učině- ného po XLtj na tom mlýnu klade těm, kterýmž ty peníze náležejí, neb žalobníkovi jeho statek nejde(?), tak jakž žaloba a odpor jejich z obou stran v sobě zavírají. Na to za právo vyříkáme, že žalobník žalobu a předložení své povinen jest podle pořádku práva provésti, a to takto, že jemu odporník těch 180 tj prožalovaných, kterýchž žalobník na odporníkovým mlýně jmá, při frejmarku mezi nimi učiněném připověděl mimo toho ročního placení téhož mlýnu, na kterýmž každý rok odporník po XL tj platí, hotových vydati, a že týž odporník k témuž domu žalobníkovému pro nekladení verunkův pořádkem práva nepřistoupil a jej pořádně, jakž práva ukazují ne- prodal. I když to tak prokáže aneb neprokáže, staň se dále vedle toho, co spravedlivé jest; však bude-li odporník proti svědomí žalob- níkovému co jmíti odporovati aneb také i svědomí předložiti a zase žalobník proti tomu svědomí co jmíti mluviti, to jse každé straně dopustiti jmá, a to z práva. Datum v Olomúci v pátek po sv. Ja- kubu (29. července) 1552. K. p. m. O. (150—1). e. Odporník mážalobníkovi grunt odevzdati; pakli nemůže, nech se prostředkem dobrých lidí o to srovnají. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, kteréž jste nám o Jiříka Krse a Tomáše Lupavého učinili, co se tej odevzdavky domu a čtvrt roli, kteréž Tomáš Jiří- kovi odevzdati měl a toho neučinil, dotejče, v kterémž nás za na- učení prosíte, jakby se týž Tomáš Lupavý při tej odevzdavce zacho-
29 — prodanejch aneb z čeho jiného před právem Tovačovském (!) pořádně bude chtíti viniti, z toho jemu Lupavej také tu zase odpovídati, a práv býti musí a má, a to z práva. Datum v Olomúci v sobotu před sv. Vavřincem (8. srpna) léta 1551. K. p. m. O. (130). c. Žalobník prokázati má, že odporník jemu 180tj mimo roční 40tj ze mlýna zaplatiti má. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám žalobu a odpor s opravami dvou stran sobě odpor- ných před právem Vaším skrze Jiříka Krse žalobníka a Tomáše Lupavého podle obyčeje téhož soudu Vašeho přednesené a sepsané nám na právo naše k rozeznání dle naučení poslali, těm jsme vy- rozuměli, kdež žalobník žalobu svou proti odporníkovi činí, viníc jej z domu a z rolí i z toho, což jest k tomu domu náleželo, kterýž jemu podle frejmarku, jakž pořádek, odveden nebyl, a žeby jemu od- porníkovi 100 tj závdavku a dvoje peníze po 40 tj, kteréž by na mlýnu odporníkovém zaplatiti jměl, zadržoval a zaplatiti nechtěl; proti tomu odporník klade, ač jest ten dům téhož žalobníka jinému prodal, že to učiniti musil pro neplacení verunku zadržalého od žalobníka a že jemu žalobníkovi těch 180 zl. od žalobníka prožalo- vaných na tento čas položiti aneb zaplatiti povinen není, než že při každém svatém Jiří podle smlúvy a frejmarku mezi nimi učině- ného po XLtj na tom mlýnu klade těm, kterýmž ty peníze náležejí, neb žalobníkovi jeho statek nejde(?), tak jakž žaloba a odpor jejich z obou stran v sobě zavírají. Na to za právo vyříkáme, že žalobník žalobu a předložení své povinen jest podle pořádku práva provésti, a to takto, že jemu odporník těch 180 tj prožalovaných, kterýchž žalobník na odporníkovým mlýně jmá, při frejmarku mezi nimi učiněném připověděl mimo toho ročního placení téhož mlýnu, na kterýmž každý rok odporník po XL tj platí, hotových vydati, a že týž odporník k témuž domu žalobníkovému pro nekladení verunkův pořádkem práva nepřistoupil a jej pořádně, jakž práva ukazují ne- prodal. I když to tak prokáže aneb neprokáže, staň se dále vedle toho, co spravedlivé jest; však bude-li odporník proti svědomí žalob- níkovému co jmíti odporovati aneb také i svědomí předložiti a zase žalobník proti tomu svědomí co jmíti mluviti, to jse každé straně dopustiti jmá, a to z práva. Datum v Olomúci v pátek po sv. Ja- kubu (29. července) 1552. K. p. m. O. (150—1). e. Odporník mážalobníkovi grunt odevzdati; pakli nemůže, nech se prostředkem dobrých lidí o to srovnají. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, kteréž jste nám o Jiříka Krse a Tomáše Lupavého učinili, co se tej odevzdavky domu a čtvrt roli, kteréž Tomáš Jiří- kovi odevzdati měl a toho neučinil, dotejče, v kterémž nás za na- učení prosíte, jakby se týž Tomáš Lupavý při tej odevzdavce zacho-
Strana 30
30 — vati jměl, tomu sme všemu vyrozuměli a Vám toto naučení podle práva na to dáváme: Poněvadž předešlej ortel náš mezi těmi stra- nami vám vydaný zřetedlně v sobě ukazuje, že Tomáš Lupavý Jiříkovi Krsovi dům i s čtvrtí rolí v Tovačově, kterýž jest jemu za mlýn jeho Ustínský frejmarkem svobodným dal, odevzdati jměl a toho neučinil, tak jakž Krs Lupavému mlýn svůj jest odevzdal, nýbrž ty krunty mimo pořádku práva prodal, že ještě povinen jest, ten dům s tou čtvrtí rolí jemu odevzdati, tak jakž týž ortel náš v sobě zavírá. I dle práva slušně při témž orteli našem zůstává, takže týž Lupavý Krsovi ty grunty jemu profrejmarčený a neodev- zdaný jmá odevzdati. Pakliby Lupavý tomu dosti učiniti nemohl, tehdy se s ním prostředkem dobrých lidí o to srovnati má, a to z práva. Datum v Olomúci v středu před Božím Tělem (23. května) léta (L) (MD)LIV. K. p. m. O. (155—6). d. Odporník má žalobníkovi dům a roli odevdati. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných mezi Janem Krsem žalobníkem a Tomášem Lupavejm odporníkem před právem Vaším přednešené a sepsané k rozeznání a k vyjádření nad ortel náš Vám v tejto věci vydanej poslali, prosíc nás v tom z práva za naučení, na to za právo vyříkáme: Poněvadž odporník k tomu se zná, že ten dům se čtvrtí rolí i s jiným k tomu příslušenstvím v Tovačově, kterýž jest žalobníkovi frejmarkem svobodným za mlýn jeho Ustínský dal a pustil odevzdati chtěl, k čemuž pro pana Mi- chala Gajovského ty časy úředníka Tovačovského přijíti ne- mohl, tak jakž i svědomí odporníkovo o tom také v sobě ukazuje, i dle práva povinen jest týž odporník témuž žalobníkovi ten dům s touž čtvrtí rolí nepořádně a na škodu žalobníkovu prodaný ještě odevzdati a v moc jeho uvésti tak jakž jest žalobník odporníkovi mlýn svůj odevzdal a v moc jeho uvedl, neb se odporník obojího, totiž mlýna a domu anebo těch verunkův ročních z téhož domu vycházejících držeti a požívati a žalobníka od toho statku jeho jemu profrejmarčeného odstrčiti slušně nemůž. Co se těch 180 R, kterýchž žalobník na týmž mlýně odporníkovém jmá, dotýče, z těch jemu odporník, poněvadž žalobník podle ortele našeho předešlého neprovodí, že by jich jemu při frejmarku podle těch 40 tj ročních vejrunkův, kteréž odporník každého roku na témž mlýně klade a platí zase navrátiti byl podvolil, na tento čas povinen není od- povídati, a to z práva. Datum v Olomúci v sobotu před svatým Vavřincem (4. srpna) léta Páně 1553. K. p. m. O. (120—1). 41. Kolik mejta z obilí mlynáři Olomučtí berou. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc nám o obtížnostech a žalob(ách), kteréž by od lidu obec- ního často k Vám přicházely, kteřížby na mlynáře, kteříž okolo Vás jsou žalovati měli, že by jim mnoho mejta brali, pravíce, že
30 — vati jměl, tomu sme všemu vyrozuměli a Vám toto naučení podle práva na to dáváme: Poněvadž předešlej ortel náš mezi těmi stra- nami vám vydaný zřetedlně v sobě ukazuje, že Tomáš Lupavý Jiříkovi Krsovi dům i s čtvrtí rolí v Tovačově, kterýž jest jemu za mlýn jeho Ustínský frejmarkem svobodným dal, odevzdati jměl a toho neučinil, tak jakž Krs Lupavému mlýn svůj jest odevzdal, nýbrž ty krunty mimo pořádku práva prodal, že ještě povinen jest, ten dům s tou čtvrtí rolí jemu odevzdati, tak jakž týž ortel náš v sobě zavírá. I dle práva slušně při témž orteli našem zůstává, takže týž Lupavý Krsovi ty grunty jemu profrejmarčený a neodev- zdaný jmá odevzdati. Pakliby Lupavý tomu dosti učiniti nemohl, tehdy se s ním prostředkem dobrých lidí o to srovnati má, a to z práva. Datum v Olomúci v středu před Božím Tělem (23. května) léta (L) (MD)LIV. K. p. m. O. (155—6). d. Odporník má žalobníkovi dům a roli odevdati. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných mezi Janem Krsem žalobníkem a Tomášem Lupavejm odporníkem před právem Vaším přednešené a sepsané k rozeznání a k vyjádření nad ortel náš Vám v tejto věci vydanej poslali, prosíc nás v tom z práva za naučení, na to za právo vyříkáme: Poněvadž odporník k tomu se zná, že ten dům se čtvrtí rolí i s jiným k tomu příslušenstvím v Tovačově, kterýž jest žalobníkovi frejmarkem svobodným za mlýn jeho Ustínský dal a pustil odevzdati chtěl, k čemuž pro pana Mi- chala Gajovského ty časy úředníka Tovačovského přijíti ne- mohl, tak jakž i svědomí odporníkovo o tom také v sobě ukazuje, i dle práva povinen jest týž odporník témuž žalobníkovi ten dům s touž čtvrtí rolí nepořádně a na škodu žalobníkovu prodaný ještě odevzdati a v moc jeho uvésti tak jakž jest žalobník odporníkovi mlýn svůj odevzdal a v moc jeho uvedl, neb se odporník obojího, totiž mlýna a domu anebo těch verunkův ročních z téhož domu vycházejících držeti a požívati a žalobníka od toho statku jeho jemu profrejmarčeného odstrčiti slušně nemůž. Co se těch 180 R, kterýchž žalobník na týmž mlýně odporníkovém jmá, dotýče, z těch jemu odporník, poněvadž žalobník podle ortele našeho předešlého neprovodí, že by jich jemu při frejmarku podle těch 40 tj ročních vejrunkův, kteréž odporník každého roku na témž mlýně klade a platí zase navrátiti byl podvolil, na tento čas povinen není od- povídati, a to z práva. Datum v Olomúci v sobotu před svatým Vavřincem (4. srpna) léta Páně 1553. K. p. m. O. (120—1). 41. Kolik mejta z obilí mlynáři Olomučtí berou. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc nám o obtížnostech a žalob(ách), kteréž by od lidu obec- ního často k Vám přicházely, kteřížby na mlynáře, kteříž okolo Vás jsou žalovati měli, že by jim mnoho mejta brali, pravíce, že
Strana 31
31 — jim prvé, nežli ta nová míra*) byla, tak mnoho nebrali, prosíc nás, abychom oznámili, co by mlynáři spravedlivě od měřice nynější vzíti jměli; tomu jsme vyrozuměli. Na toto oznamujem, že jse při mlýních našich při braní mejta z obilí takto zachovává, že mlynáři naši z každý míry veliká (!) šestnáctý díl mejta berou. Toho jsme Vás na psaní Vaše tejna učiniti nechtěli, abyšte se věděli tím spra- viti a jak k mlynářům Vašim v tom zachovati. Dán v Olomúci v pátek po sv. Jakubu (29. čce) 1. 1552. K p. m. O. (118.) 42. Žalobníci majížalobusvou svědomím provésti. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvú stran sobě odporných mezi Václavem a Janem bratřími žalob- níky a Vavřincem z Hrubčic odporníkem na právo naše poslali, prosíc nás v tom z práva za naučení, na to za právo vyříkáme: Poněvadž žalobníci odporníka ze 400 R i jiného statku více po neb. pikhartu bratru jejich zůstalého viní, kteréhožtoby odporník k sobě přijíti, a žalobníkům náležeti jměl; i dle práva dotčení ža- lobníci povinni jsou takovú spravedlnosť svú, kterú se k tému statku prožalovanému jmíti praví, a že takový statek jim náležitý jest a že jest jej odporník k sobě přijal, u sebe zachoval a což toho všeho bylo, svědomím vedle práva hodným jakž právo jest prokázati, po kterémžto průvodu jse dále v tejto věci staň, co spravedlivě sjíti se má, však aby odporníkovi proti svědomí žalobníkův mluviti a potřeby jeho vznésti hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Olomúci v pát. před sv. M. Majdalenú (21. čce) 1. 1553. K. p. m. O. (147.) 43. Odporník má daní své prokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných z Oplocan poslali, prosíc, abychom Vám na ně naučení dali, těm jsme vyrozuměli, na kteréž za právo vy- říkáme, že Jan Berka odporník povinen jest daní své, kteréžby jemu Anna Spejarka Martinovi žalobníkova sestra nebožka voplacených před úřadem na mocném místě dobrovolně z statku svého vlastního 172 tj jemu oddávajíc podle znění odporu jeho učiniti měla, víry hodně a dostatečně, jakž právo jest, prokázati, po kterémžto průvodu dále se staň, co slušně a spravedlivě sjíti a státi se jmá; však *) R. 1546. v pátek po ned. Reminiscere v Olomouci usnesl se sněm zavésti na Moravě jednostejné míry co do váhy, loktů, měřic, mázů, věder a beček; co do mlynářů, odložil to do soudu Brněnského. Na sněmě Brněnském 1546 (pond. před povýš. sv. kříže) ustanoveno jen, aby tyto jednostejné míry z měst královských pod erbem jednoho každého král. města vydávány byly. Na to pak 1. 1547 v Olo- mouci při času sv. 3 králů na tom se zůstalo, aby vědro 60 mázů a čtvrt 15 mázů měla, a aby „bednáři po vší zemi na ten ham a na to vědro bečky malé i veliké dělali — hned od sv. Václava“. — Stran mlynářů nenalezá se usnešení; však zdá se, že sedláci vozili obilí dle staré, malé míry, a že mlynáři dle nové brali... Ostatek nastaly poddaným o novou větší míru nejedny těžkosti, zvláště tehdy, když vrchnostem ospy sypali. Proto Čehovští p. Vratislava z Pernštejna 1568 žádali, aby jim „to obilí od nich pánu povinné ze staré míry na novou míru velikou spravedlivě vyměřiti dal“. Podal p. V. Nebovidský.
31 — jim prvé, nežli ta nová míra*) byla, tak mnoho nebrali, prosíc nás, abychom oznámili, co by mlynáři spravedlivě od měřice nynější vzíti jměli; tomu jsme vyrozuměli. Na toto oznamujem, že jse při mlýních našich při braní mejta z obilí takto zachovává, že mlynáři naši z každý míry veliká (!) šestnáctý díl mejta berou. Toho jsme Vás na psaní Vaše tejna učiniti nechtěli, abyšte se věděli tím spra- viti a jak k mlynářům Vašim v tom zachovati. Dán v Olomúci v pátek po sv. Jakubu (29. čce) 1. 1552. K p. m. O. (118.) 42. Žalobníci majížalobusvou svědomím provésti. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvú stran sobě odporných mezi Václavem a Janem bratřími žalob- níky a Vavřincem z Hrubčic odporníkem na právo naše poslali, prosíc nás v tom z práva za naučení, na to za právo vyříkáme: Poněvadž žalobníci odporníka ze 400 R i jiného statku více po neb. pikhartu bratru jejich zůstalého viní, kteréhožtoby odporník k sobě přijíti, a žalobníkům náležeti jměl; i dle práva dotčení ža- lobníci povinni jsou takovú spravedlnosť svú, kterú se k tému statku prožalovanému jmíti praví, a že takový statek jim náležitý jest a že jest jej odporník k sobě přijal, u sebe zachoval a což toho všeho bylo, svědomím vedle práva hodným jakž právo jest prokázati, po kterémžto průvodu jse dále v tejto věci staň, co spravedlivě sjíti se má, však aby odporníkovi proti svědomí žalobníkův mluviti a potřeby jeho vznésti hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Olomúci v pát. před sv. M. Majdalenú (21. čce) 1. 1553. K. p. m. O. (147.) 43. Odporník má daní své prokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám pře dvou stran sobě odporných z Oplocan poslali, prosíc, abychom Vám na ně naučení dali, těm jsme vyrozuměli, na kteréž za právo vy- říkáme, že Jan Berka odporník povinen jest daní své, kteréžby jemu Anna Spejarka Martinovi žalobníkova sestra nebožka voplacených před úřadem na mocném místě dobrovolně z statku svého vlastního 172 tj jemu oddávajíc podle znění odporu jeho učiniti měla, víry hodně a dostatečně, jakž právo jest, prokázati, po kterémžto průvodu dále se staň, co slušně a spravedlivě sjíti a státi se jmá; však *) R. 1546. v pátek po ned. Reminiscere v Olomouci usnesl se sněm zavésti na Moravě jednostejné míry co do váhy, loktů, měřic, mázů, věder a beček; co do mlynářů, odložil to do soudu Brněnského. Na sněmě Brněnském 1546 (pond. před povýš. sv. kříže) ustanoveno jen, aby tyto jednostejné míry z měst královských pod erbem jednoho každého král. města vydávány byly. Na to pak 1. 1547 v Olo- mouci při času sv. 3 králů na tom se zůstalo, aby vědro 60 mázů a čtvrt 15 mázů měla, a aby „bednáři po vší zemi na ten ham a na to vědro bečky malé i veliké dělali — hned od sv. Václava“. — Stran mlynářů nenalezá se usnešení; však zdá se, že sedláci vozili obilí dle staré, malé míry, a že mlynáři dle nové brali... Ostatek nastaly poddaným o novou větší míru nejedny těžkosti, zvláště tehdy, když vrchnostem ospy sypali. Proto Čehovští p. Vratislava z Pernštejna 1568 žádali, aby jim „to obilí od nich pánu povinné ze staré míry na novou míru velikou spravedlivě vyměřiti dal“. Podal p. V. Nebovidský.
Strana 32
32 — pokudž žalobník bude co proti svědomí odporníkovému jmíti mlu- viti a odporovati, aby jemu to hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Olo- múci v pátek před květnú ned. (16. bř.) l. 1554. K. p. m. O. (122.) 44. Žalobníci mají svou žalobu gruntovně prokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. n. m. Žalobě, odporu a oprávám Mikuláše z Drslavic, bratra neb. Martina Ondrova Beránka s Vávrou bratrem svým, poddaných uroz. p. p. Jetřicha z Kunovic a na Brodě Uherském žalobníkův, a Prokopa mlynáře, poddaného uroz. p. p. Vojtěcha z Pernštejna, obyvatele Tovačovského, odporníka o 1/24 sta zlatých proti sobě před právem Vaším učiněnejm a se- psanejm a na nám na právo naše k rozeznání poslanejm, prosíc, abychom Vám na ně z práva naučení dali, těm sme vyrozuměli. Na to za právo vyříkáme, že žalobníci žalobu svou proti odporní- kovi rozumně a kruntovně, z jakého statku aneb z jakých peněz p. neb. Vaňkovi synu Beránkovém, strejci jejich a na čích kruntích pozůstalých jeho viní, postaviti a vysloviti musejí. Na kte- rúžto žalobu jejich tak gruntovně učiněnú odporník povinen jest žalobníkům slušný odpor dáti a učiniti, aby se dále na gruntovní předložení a vznešení z obou stran, jakž náleží učiněné, v tejto ro- zepři zjíti a státi se mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v Ol. v pátek před květnú ned. (16. bř.) 1. 1554. K. p. m. O. (157.) 45. a. Odporníci mají mocné daní statkuprokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám dvou stran rozepře před právem Vaším přednešené a sepsané mezi Vávrú žalobníkem a Machem fojtem Tovačovským a Jiříkem zetěm jeho odporníky poslali prosíc, abychom Vám co za právo jest rozeznajíc na ně naučení dali, na to my k. p. m. O. za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci na mocné daní, kteréž by jim nebožka Anna Pikartka učiniti a statek svůj vlastní, jmenovitě 210 tj i jinej vrchní statek neboli nadbyt na mocném místě, jsa statku svého mocna odevzdati a zapsati jměla, i dle práva povinni sou týž odporníci takové mocné daní a že jse jest to pořádně učinilo, víry hodně a dostatečně jakž právo jest prokázati, tudíž i to že Marta dotčenej Anny Pikartky máti vlastní po smrti týž Anny dcery svej, buda v Tovačově před úřadem k svrchu psanému daní mocnému, jakž vodporníci v od- poru svém kladou povolilo, což jest jim Pikartka dcera její dala a v knihách městskejch Tovačovskejch zapsáno, že to těmž odpor- níkům mocně pouští. I když to tak provedou aneb neprovedou, staň se dále vedle toho, co spravedlivé jest, však aby žalobníkovi proti svědomí odporníkův potřeby své mluviti aneb i svědomí ane- boli poručenství, na které se volá, před právo položiti hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před květ. ned. (16. bř.) 1. P. 1554. K. p. m. O. (53—4.) b. Odporníci dosti ukázali, že statek jim náleží. Přízeň svú vzkazujem m. a o. p. m. Žalobě, odporu a svědomí dvou stran sobě odporných, totiž Vávry žalobníka a Jiříka s Matějem
32 — pokudž žalobník bude co proti svědomí odporníkovému jmíti mlu- viti a odporovati, aby jemu to hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Olo- múci v pátek před květnú ned. (16. bř.) l. 1554. K. p. m. O. (122.) 44. Žalobníci mají svou žalobu gruntovně prokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. n. m. Žalobě, odporu a oprávám Mikuláše z Drslavic, bratra neb. Martina Ondrova Beránka s Vávrou bratrem svým, poddaných uroz. p. p. Jetřicha z Kunovic a na Brodě Uherském žalobníkův, a Prokopa mlynáře, poddaného uroz. p. p. Vojtěcha z Pernštejna, obyvatele Tovačovského, odporníka o 1/24 sta zlatých proti sobě před právem Vaším učiněnejm a se- psanejm a na nám na právo naše k rozeznání poslanejm, prosíc, abychom Vám na ně z práva naučení dali, těm sme vyrozuměli. Na to za právo vyříkáme, že žalobníci žalobu svou proti odporní- kovi rozumně a kruntovně, z jakého statku aneb z jakých peněz p. neb. Vaňkovi synu Beránkovém, strejci jejich a na čích kruntích pozůstalých jeho viní, postaviti a vysloviti musejí. Na kte- rúžto žalobu jejich tak gruntovně učiněnú odporník povinen jest žalobníkům slušný odpor dáti a učiniti, aby se dále na gruntovní předložení a vznešení z obou stran, jakž náleží učiněné, v tejto ro- zepři zjíti a státi se mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v Ol. v pátek před květnú ned. (16. bř.) 1. 1554. K. p. m. O. (157.) 45. a. Odporníci mají mocné daní statkuprokázati. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám dvou stran rozepře před právem Vaším přednešené a sepsané mezi Vávrú žalobníkem a Machem fojtem Tovačovským a Jiříkem zetěm jeho odporníky poslali prosíc, abychom Vám co za právo jest rozeznajíc na ně naučení dali, na to my k. p. m. O. za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci na mocné daní, kteréž by jim nebožka Anna Pikartka učiniti a statek svůj vlastní, jmenovitě 210 tj i jinej vrchní statek neboli nadbyt na mocném místě, jsa statku svého mocna odevzdati a zapsati jměla, i dle práva povinni sou týž odporníci takové mocné daní a že jse jest to pořádně učinilo, víry hodně a dostatečně jakž právo jest prokázati, tudíž i to že Marta dotčenej Anny Pikartky máti vlastní po smrti týž Anny dcery svej, buda v Tovačově před úřadem k svrchu psanému daní mocnému, jakž vodporníci v od- poru svém kladou povolilo, což jest jim Pikartka dcera její dala a v knihách městskejch Tovačovskejch zapsáno, že to těmž odpor- níkům mocně pouští. I když to tak provedou aneb neprovedou, staň se dále vedle toho, co spravedlivé jest, však aby žalobníkovi proti svědomí odporníkův potřeby své mluviti aneb i svědomí ane- boli poručenství, na které se volá, před právo položiti hájeno nebylo. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před květ. ned. (16. bř.) 1. P. 1554. K. p. m. O. (53—4.) b. Odporníci dosti ukázali, že statek jim náleží. Přízeň svú vzkazujem m. a o. p. m. Žalobě, odporu a svědomí dvou stran sobě odporných, totiž Vávry žalobníka a Jiříka s Matějem
Strana 33
33 — Francovým i na místě Martina masaře odporníků, na právo naše k rozeznání a k vyjádření poslaným, nás na ně za naučení prosíc, těm sme vyrozuměli. Na kteréž za právo vyříkáme, že odpor- níci odpor svůj podle ortele našeho předešlého dostatečně jakž právo jest provedli. A protož při tom statku od Anny Pikartky jim mocně odevzdaném a v knihy města Tovačova zapsaném slušně pozůstaveni a zachováni býti a to užívati mají bez překážek od žalobníka. A t. z p. Dat. v Ol. v pond. před sv. Vavř. (6. srp.) l. 1554. K. p. m. O. (132). 46. Zloděje trestati šilinkem u pranýře. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám zase nad naučení naše Vám dané o toho lotra, kterýž v krádeži postižen jest. píšete, oznamujíc, že jse ta krádež jeho podle šacování Vašeho vejše nevztahuje než na půl druhýho zlatýho, nás při tom prosíc za naučení, jakž byšte se k němu dále chovati jměli, na to Vám toto naučením oznamujem: pokudž týž lotr v žádném jistým pode- zření jiného zlodějství anebo účinku chyba tejto nynější krádeži jeho, kteráž se na 3 zlatý podle otázky Vaší nevztahuje, není, tehda vejše trestán býti nemůž než šilinkem u pranýře aneb v šerhovně, pokudž by mladých a nerozumných let byl, aby jse budoucně toho uvaroval a více nedopustil, s vypověděním jeho od města. A t. z p. Dán v Ol. ve čtvrtek po sv. Kordule (24. říj.) 1. 1555. K. p. m. O. (158). 47. Cizoložníky šilinkem u pranýře vybíti; k zloději, ač-li ukradl nad 3 R, útrpným právem přikročiti. Přízeň svú vzkazujem m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, kteréž ste nám učinili o nějakého člověka z kraje Opavského, kterýžby maje sám manželku svú vlastní i děťátko s ní, jinú osobu svobodnú ulouditi a s ní u Vás nemalý čas neřádně obcovati jměl, a jse i k manželce svej, když k Vám za ním přišla, znáti (nechtěl), tak jakž též psaní Vaše v sobě ukazuje, prosíc nás v tom za naučení, na to Vám oznamujem: pokudž jse týž člověk k tomu skutku ne- pořádnému, kterýž by u Vás, jak nám píšete, provozovati jměl, při- znává a při tom přiznání svém stále zůstane: tehda k němu jakožto k cizoložníku přiznanému podle pořádku práva přikročiti a jemu, poněvadž bez obvinění do vězení přišel, i s tou osobou, kteráž věděvši o tom, že týž člověk manželku svú vlastní jmá, jeho se držela a nepořádně s ním obcovala, dobrým šilinkem u pranýře a odkázáním z města a z kruntův městských trestati dáti můžete, a t. z p. Co se toho druhého artykule dotýče, v kterémž nám ozna- mujete, že jednoho zločince v zlodějství postiženého a s jistinů popadeného u vězení svém jmáte, prosíc nás v témž artykuli též za naučení, jak se k témuž zločinci jmáte zachovati, na to Vám toto naučení dáváme: Jestliže se ta krádež jeho na více nežli na 3 R vztahuje, tehdy k němu právem útrpným přikročeno a dále TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 3
33 — Francovým i na místě Martina masaře odporníků, na právo naše k rozeznání a k vyjádření poslaným, nás na ně za naučení prosíc, těm sme vyrozuměli. Na kteréž za právo vyříkáme, že odpor- níci odpor svůj podle ortele našeho předešlého dostatečně jakž právo jest provedli. A protož při tom statku od Anny Pikartky jim mocně odevzdaném a v knihy města Tovačova zapsaném slušně pozůstaveni a zachováni býti a to užívati mají bez překážek od žalobníka. A t. z p. Dat. v Ol. v pond. před sv. Vavř. (6. srp.) l. 1554. K. p. m. O. (132). 46. Zloděje trestati šilinkem u pranýře. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám zase nad naučení naše Vám dané o toho lotra, kterýž v krádeži postižen jest. píšete, oznamujíc, že jse ta krádež jeho podle šacování Vašeho vejše nevztahuje než na půl druhýho zlatýho, nás při tom prosíc za naučení, jakž byšte se k němu dále chovati jměli, na to Vám toto naučením oznamujem: pokudž týž lotr v žádném jistým pode- zření jiného zlodějství anebo účinku chyba tejto nynější krádeži jeho, kteráž se na 3 zlatý podle otázky Vaší nevztahuje, není, tehda vejše trestán býti nemůž než šilinkem u pranýře aneb v šerhovně, pokudž by mladých a nerozumných let byl, aby jse budoucně toho uvaroval a více nedopustil, s vypověděním jeho od města. A t. z p. Dán v Ol. ve čtvrtek po sv. Kordule (24. říj.) 1. 1555. K. p. m. O. (158). 47. Cizoložníky šilinkem u pranýře vybíti; k zloději, ač-li ukradl nad 3 R, útrpným právem přikročiti. Přízeň svú vzkazujem m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, kteréž ste nám učinili o nějakého člověka z kraje Opavského, kterýžby maje sám manželku svú vlastní i děťátko s ní, jinú osobu svobodnú ulouditi a s ní u Vás nemalý čas neřádně obcovati jměl, a jse i k manželce svej, když k Vám za ním přišla, znáti (nechtěl), tak jakž též psaní Vaše v sobě ukazuje, prosíc nás v tom za naučení, na to Vám oznamujem: pokudž jse týž člověk k tomu skutku ne- pořádnému, kterýž by u Vás, jak nám píšete, provozovati jměl, při- znává a při tom přiznání svém stále zůstane: tehda k němu jakožto k cizoložníku přiznanému podle pořádku práva přikročiti a jemu, poněvadž bez obvinění do vězení přišel, i s tou osobou, kteráž věděvši o tom, že týž člověk manželku svú vlastní jmá, jeho se držela a nepořádně s ním obcovala, dobrým šilinkem u pranýře a odkázáním z města a z kruntův městských trestati dáti můžete, a t. z p. Co se toho druhého artykule dotýče, v kterémž nám ozna- mujete, že jednoho zločince v zlodějství postiženého a s jistinů popadeného u vězení svém jmáte, prosíc nás v témž artykuli též za naučení, jak se k témuž zločinci jmáte zachovati, na to Vám toto naučení dáváme: Jestliže se ta krádež jeho na více nežli na 3 R vztahuje, tehdy k němu právem útrpným přikročeno a dále TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 3
Strana 34
34 — podle vyznání jeho a pořádku práva zachováno býti jmá, a t. z p. Dat. v Ol. ve čtvrtek před sv. Lukášem evang. (12. pros.) 1. 1555. K. p. m. O. (159—60). 4. K lotrům, kteří 3 osoby na veřejné cestě o šaty obrali, jakožto k loupežníkům útrpně přikročeno býti má. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc, že nějakého Mládka, rybnikáře a druhého tovaryše jeho u vězení svém máte, kteříž že jsou 3 osoby za Tovačovem na cestě svobodné obrali, jim šaty jejich, totiž 4 košile, kabát barchanový, nohavice súkenný dobrého sukna poberúc; a že se týž Mládek a ten tovaryš jeho k tomu skutku znají, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme. Když jse ten Mládek, rybnikář s tovaryšem svým k tomu účinku znají, že sou těm 3 osobám nahoře dotčeným šaty jejich na svobodné cestě, jakž nám píšete a nahoře dotčeno, pobrali, slušně k nim právem útrpným, jakožto loupežníkům a zhúbcům zemským přikročeno a dále po vyznání jejich podle pořádku práva zachováno býti jmá. A to z p. Dat. v Olomúci v středu před sv. Maří Majdalenú (21. čce) 1. 1557. K. p. m. O. (144). 49. Ačkoli poškozený zlodějovi na hrdlo nestojí, má se k lotrovi útrpně přikročiti. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc, kterak nějakej Jan, poddaný pana podkomořího JMti nějakého lotra s jistinú témuž Janovi od téhož lotra pokradenú u Vás v Tovačově postihl a jej podle pořádku práva do vězení Vašeho připravil, kterýžto Jan témuž lotru na hrdlo státi nemíní, žádajíc toliko šaty své jemu pokradené, aby mu propuštěny a zase navráceny byly, nás při tom za naučení žádajíc, muožli týž Jan, poberúc své, zase toho lotra prázden býti a Vám toho lotra nechati, tomu jsme všemu vyrozuměli. I toto Vám na to naučení vedle práva dáváme, že ty šaty Janovi pokradené a jemu přináležité slušně vydávány býti musejí; než což se lotra s jistinú popadeného dotýče, ačkolivěk jemu Jan o hrdlo jeho nestojí, však poněvadž jakž píšete s jistinú postižen jest, k němu právem útrpným při- kročiti a sáhati i se dále vedle práva a zásluhy jeho zachovati dáti můžete. A t. z p. Dán v Ol. v outerý před sv.*) Václavem 1. P. 57. K. p. m. O. (114). 50. O nápad po sirotku, zdali bratří a sestry či matka děditi mají. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám z strany jednoho spolusouseda Vašeho umrlého píšete, kterýž manželky a několikero dítek i statek po sobě nechal, kterážto žena jakožto vdova stav svůj vdovský proměňujíc za jiného muže se vdala, tudíž *) L. 1556 bylo v outerý sv. Václava.
34 — podle vyznání jeho a pořádku práva zachováno býti jmá, a t. z p. Dat. v Ol. ve čtvrtek před sv. Lukášem evang. (12. pros.) 1. 1555. K. p. m. O. (159—60). 4. K lotrům, kteří 3 osoby na veřejné cestě o šaty obrali, jakožto k loupežníkům útrpně přikročeno býti má. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc, že nějakého Mládka, rybnikáře a druhého tovaryše jeho u vězení svém máte, kteříž že jsou 3 osoby za Tovačovem na cestě svobodné obrali, jim šaty jejich, totiž 4 košile, kabát barchanový, nohavice súkenný dobrého sukna poberúc; a že se týž Mládek a ten tovaryš jeho k tomu skutku znají, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme. Když jse ten Mládek, rybnikář s tovaryšem svým k tomu účinku znají, že sou těm 3 osobám nahoře dotčeným šaty jejich na svobodné cestě, jakž nám píšete a nahoře dotčeno, pobrali, slušně k nim právem útrpným, jakožto loupežníkům a zhúbcům zemským přikročeno a dále po vyznání jejich podle pořádku práva zachováno býti jmá. A to z p. Dat. v Olomúci v středu před sv. Maří Majdalenú (21. čce) 1. 1557. K. p. m. O. (144). 49. Ačkoli poškozený zlodějovi na hrdlo nestojí, má se k lotrovi útrpně přikročiti. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete oznamujíc, kterak nějakej Jan, poddaný pana podkomořího JMti nějakého lotra s jistinú témuž Janovi od téhož lotra pokradenú u Vás v Tovačově postihl a jej podle pořádku práva do vězení Vašeho připravil, kterýžto Jan témuž lotru na hrdlo státi nemíní, žádajíc toliko šaty své jemu pokradené, aby mu propuštěny a zase navráceny byly, nás při tom za naučení žádajíc, muožli týž Jan, poberúc své, zase toho lotra prázden býti a Vám toho lotra nechati, tomu jsme všemu vyrozuměli. I toto Vám na to naučení vedle práva dáváme, že ty šaty Janovi pokradené a jemu přináležité slušně vydávány býti musejí; než což se lotra s jistinú popadeného dotýče, ačkolivěk jemu Jan o hrdlo jeho nestojí, však poněvadž jakž píšete s jistinú postižen jest, k němu právem útrpným při- kročiti a sáhati i se dále vedle práva a zásluhy jeho zachovati dáti můžete. A t. z p. Dán v Ol. v outerý před sv.*) Václavem 1. P. 57. K. p. m. O. (114). 50. O nápad po sirotku, zdali bratří a sestry či matka děditi mají. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám z strany jednoho spolusouseda Vašeho umrlého píšete, kterýž manželky a několikero dítek i statek po sobě nechal, kterážto žena jakožto vdova stav svůj vdovský proměňujíc za jiného muže se vdala, tudíž *) L. 1556 bylo v outerý sv. Václava.
Strana 35
— 35 — i jedna dcera nebožtíka, z kterýchžto sirotkův jeden umřel, nezmě- nivši stavu svého, ku kterémuž dílu toho umrlého sirotka mátě i s touž dcerú vdanú zarovna jiným dětem, kteříž stavu svého ne- změnili, jmíti chtěli, nás v tom za naučení prosíc, kdož z těch všech lepší spravedlnosť k tomu dílu po smrti téhož sirotka zemřelého zůstalému jmá, tomu sme všemu porozuměli. Na to Vám toto nau- čení dáváme: jestliže se mezi touž ženou, kteráž se po smrti man- žela svého zase za jiného muže vdala, a tú jednú dcerú vdanú s ji- nými dětmi jejími statkem po prvním manželu jejím a otci těch dětí rozdílu nestalo, tehda ten díl, kterýž po témž sirotku zemřelém zůstal, tejž ženě a všem dětem společně k rovnýmu dílu přijíti jmá. Pakli by se rozdíl mezi nimi stal bez vejmínky a to takové, jestli- žeby které dítě zemřelo, aby jeho díl toliko na druhý děti a ne na matku spadl, tehdy by podle pořádku práva mateř toho dítěte ze- mřelého bližší byla a lepší spravedlnosť k tomu dílu jeho jakožto matka vlastní jměla, nežli bratří a sestry jeho. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před*) sv. Vavř. 1. 1558. K. p. m. O. (5.) 51. a. Ze dvou dívek z vraždy dítek obviněných jedna, že se ku krádeži zná, buď útrpně tázána. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, kteréž ste nám učinili, co se nějakých dvú dívek, jmenovitě Káči a Anky dotýče, kteréž by děti své vlastní zamordo- vati a ve špitáli Vašem při živnosti nějaké Kláry hospodyně v témž špitále s pomocí její zakopati měly, což jest jim, jakž nám píšete, nějaká dívka chromá, kteráž od několika let v témž špitáli jest, těm děvkám to vůči mluvila, tomu sme vyrozuměli. Na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž Anka podle psaní Vašeho ku krádeži se zná, slušně k ní právem útrpným přikročeno býti může. A což tak vyzná, podle toho se spraviti můžete. A k druhej dívce také potom věděti budete, jak se dále zachovati, aby takový zlý ukrutný skutek mordování dětí náležitě podle práva trestáno bylo, a to z práva. Datum v Olomouci v sobotu po vstoupení Pána Krista na Nebe (21. kv.) 1. P. 1558. (175.) b. Požehnaná nemá býti mučena. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na psaní Vaše, které ste nám dle naučení učinili, co se Anky dívky podezřelé dotýče, ku kteréž právem útrpným přikročeno býti má, kteráž se plodem obtížena býti praví, Vám toto naučění dáváme: Jestliže se tak, jakž ona praví a oznamuje věry hodně, po dosta- tečném jejím ohledání skrz osoby ženské víry hodné, kteréž tej věci dobře rozumějí, nejde, že těhotna jest, tehdy by se k ní za tento čas sáhati nemohlo, až by u vězení dostatečně opatřena souce toho plodu odbyla. Pakli by se to podle oznámení jejího nenašlo, a žeby se tím lstivě vymlúvati chtěla, tehdy se vedle předešlého naučení našeho k ní zachováte. a to z práva. Datum v Olomúci v outerý po nedělí Exaudi (24. kv.) 1. 1558. K. p. m. O. (173.) *) V pátek po sv. Vavř. bylo 12. srpna. 3*)
— 35 — i jedna dcera nebožtíka, z kterýchžto sirotkův jeden umřel, nezmě- nivši stavu svého, ku kterémuž dílu toho umrlého sirotka mátě i s touž dcerú vdanú zarovna jiným dětem, kteříž stavu svého ne- změnili, jmíti chtěli, nás v tom za naučení prosíc, kdož z těch všech lepší spravedlnosť k tomu dílu po smrti téhož sirotka zemřelého zůstalému jmá, tomu sme všemu porozuměli. Na to Vám toto nau- čení dáváme: jestliže se mezi touž ženou, kteráž se po smrti man- žela svého zase za jiného muže vdala, a tú jednú dcerú vdanú s ji- nými dětmi jejími statkem po prvním manželu jejím a otci těch dětí rozdílu nestalo, tehda ten díl, kterýž po témž sirotku zemřelém zůstal, tejž ženě a všem dětem společně k rovnýmu dílu přijíti jmá. Pakli by se rozdíl mezi nimi stal bez vejmínky a to takové, jestli- žeby které dítě zemřelo, aby jeho díl toliko na druhý děti a ne na matku spadl, tehdy by podle pořádku práva mateř toho dítěte ze- mřelého bližší byla a lepší spravedlnosť k tomu dílu jeho jakožto matka vlastní jměla, nežli bratří a sestry jeho. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před*) sv. Vavř. 1. 1558. K. p. m. O. (5.) 51. a. Ze dvou dívek z vraždy dítek obviněných jedna, že se ku krádeži zná, buď útrpně tázána. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Psaní Vašemu, kteréž ste nám učinili, co se nějakých dvú dívek, jmenovitě Káči a Anky dotýče, kteréž by děti své vlastní zamordo- vati a ve špitáli Vašem při živnosti nějaké Kláry hospodyně v témž špitále s pomocí její zakopati měly, což jest jim, jakž nám píšete, nějaká dívka chromá, kteráž od několika let v témž špitáli jest, těm děvkám to vůči mluvila, tomu sme vyrozuměli. Na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž Anka podle psaní Vašeho ku krádeži se zná, slušně k ní právem útrpným přikročeno býti může. A což tak vyzná, podle toho se spraviti můžete. A k druhej dívce také potom věděti budete, jak se dále zachovati, aby takový zlý ukrutný skutek mordování dětí náležitě podle práva trestáno bylo, a to z práva. Datum v Olomouci v sobotu po vstoupení Pána Krista na Nebe (21. kv.) 1. P. 1558. (175.) b. Požehnaná nemá býti mučena. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Na psaní Vaše, které ste nám dle naučení učinili, co se Anky dívky podezřelé dotýče, ku kteréž právem útrpným přikročeno býti má, kteráž se plodem obtížena býti praví, Vám toto naučění dáváme: Jestliže se tak, jakž ona praví a oznamuje věry hodně, po dosta- tečném jejím ohledání skrz osoby ženské víry hodné, kteréž tej věci dobře rozumějí, nejde, že těhotna jest, tehdy by se k ní za tento čas sáhati nemohlo, až by u vězení dostatečně opatřena souce toho plodu odbyla. Pakli by se to podle oznámení jejího nenašlo, a žeby se tím lstivě vymlúvati chtěla, tehdy se vedle předešlého naučení našeho k ní zachováte. a to z práva. Datum v Olomúci v outerý po nedělí Exaudi (24. kv.) 1. 1558. K. p. m. O. (173.) *) V pátek po sv. Vavř. bylo 12. srpna. 3*)
Strana 36
36 — C. Na rukojmě vydána býti nemůže. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete z strany Káči děvky, na kterúž jest dívka ze špitále pravila, že by dítě zamordovati měla, kteráž proto do vě- zení, poněvadž se našlo, že plodem obtížena jest, dána, nás v tom za naučení prosíc, jmáte-li túž Káči na rukojmě vydati čili nic. Na to Vám toto oznamujem: že táž Káče, poněvadž se ta věc práva útrpního dotýče, na rukojmě dána býti nemůže, než při orteli našem předešlém Vám (v) tejto věci vydaném slušně zůstane, a to z práva. Datum v Olomúci v pondělí po sv. Janu Křtiteli (27. čna.) 1. 1558. K. p. m. O. (34.) d. Poněvadž prvnína druhouútrpně nicnevyznala, tato pod základem propuštěna býti má. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. *) Psaní Vašemu, které ste nám o těch [dvou] dívek (!) totiž Anky a Káči učinili, na kteréž dívka ze špitále pravila, že by děti s Klárou hospodyní špitalskou mordovati jměly, kterážto Anka se ku krádeži znala a právem útrpným tázána jsouc za zlé skutky své konec vzala, nevyznávajíc na dotčenú Káči nic, nás v tom za naučení prosíc, jmáte-li ji na žádosť a prosbu otce a přátel její za ní učiněnou na rukojmě dáti aneb kterak byšte se i k tejž Káči jměli zachovati, tomu sme všemu vyrozuměli. Na to Vám toto naučení dáváme: Po- něvadž táž Anka na Káči nic nevyznala, tehdy ji, pokudžby v čem jiném zlým podezřená nebyla, na rukojmě dostatečně pod základem dobrým dáti můžete, na ten způsob, aby se ku každému pokojně a náležitě zachovala a Vám ani žádnému to vězení ničímž zlým buď slovy nebo skutky nezpomínala, a to z práva.] Datum v Olomúci v outerý po novém létě (4. led.) léta LIX°. K. p. m. O. (48; Lib. sententiar. ab anno 1558—60 l. 2.) 52. a. Ježto se zná, že děťátko do rybníka pohodila, budiž útrpně tázána. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. [Jakož nám píšete oznamujíc o nějakém děťátku mrtvém, kteréž v nějakém pustém rybníčku u Čelčic nalezeno, k kterémuž se ně- jaká osoba jmenem Anka zná, že by její bylo, a z té příčiny do vězení že vzata jest, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž dotčená Anka souce prvé v smilstvu popadena v řeči z strany toho děťátka nestálá jest, tehdy k ní právem útrpným přikročiti dáti můžte, aby se jí dále vedle vyznání a za- sloužení jejího státi mohlo, a to z práva. Datum v Olomúci v úterý před sv. Mikulášem (5. pros.) 1. P. 1559.] K. p. m. O. (131; lib. sent. II. 1 b.) *) Odtud počínajíc užíváme vedle rukopisu Tovačovského též zachovaných ko- piářů ortelových z archivu Olomuckého; i poněvadž v těch kopiářích scházejí ná- pisy a často i datum, [závorkami] označujeme části collationované aneb opravené.
36 — C. Na rukojmě vydána býti nemůže. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete z strany Káči děvky, na kterúž jest dívka ze špitále pravila, že by dítě zamordovati měla, kteráž proto do vě- zení, poněvadž se našlo, že plodem obtížena jest, dána, nás v tom za naučení prosíc, jmáte-li túž Káči na rukojmě vydati čili nic. Na to Vám toto oznamujem: že táž Káče, poněvadž se ta věc práva útrpního dotýče, na rukojmě dána býti nemůže, než při orteli našem předešlém Vám (v) tejto věci vydaném slušně zůstane, a to z práva. Datum v Olomúci v pondělí po sv. Janu Křtiteli (27. čna.) 1. 1558. K. p. m. O. (34.) d. Poněvadž prvnína druhouútrpně nicnevyznala, tato pod základem propuštěna býti má. Přízeň svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. *) Psaní Vašemu, které ste nám o těch [dvou] dívek (!) totiž Anky a Káči učinili, na kteréž dívka ze špitále pravila, že by děti s Klárou hospodyní špitalskou mordovati jměly, kterážto Anka se ku krádeži znala a právem útrpným tázána jsouc za zlé skutky své konec vzala, nevyznávajíc na dotčenú Káči nic, nás v tom za naučení prosíc, jmáte-li ji na žádosť a prosbu otce a přátel její za ní učiněnou na rukojmě dáti aneb kterak byšte se i k tejž Káči jměli zachovati, tomu sme všemu vyrozuměli. Na to Vám toto naučení dáváme: Po- něvadž táž Anka na Káči nic nevyznala, tehdy ji, pokudžby v čem jiném zlým podezřená nebyla, na rukojmě dostatečně pod základem dobrým dáti můžete, na ten způsob, aby se ku každému pokojně a náležitě zachovala a Vám ani žádnému to vězení ničímž zlým buď slovy nebo skutky nezpomínala, a to z práva.] Datum v Olomúci v outerý po novém létě (4. led.) léta LIX°. K. p. m. O. (48; Lib. sententiar. ab anno 1558—60 l. 2.) 52. a. Ježto se zná, že děťátko do rybníka pohodila, budiž útrpně tázána. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. [Jakož nám píšete oznamujíc o nějakém děťátku mrtvém, kteréž v nějakém pustém rybníčku u Čelčic nalezeno, k kterémuž se ně- jaká osoba jmenem Anka zná, že by její bylo, a z té příčiny do vězení že vzata jest, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž dotčená Anka souce prvé v smilstvu popadena v řeči z strany toho děťátka nestálá jest, tehdy k ní právem útrpným přikročiti dáti můžte, aby se jí dále vedle vyznání a za- sloužení jejího státi mohlo, a to z práva. Datum v Olomúci v úterý před sv. Mikulášem (5. pros.) 1. P. 1559.] K. p. m. O. (131; lib. sent. II. 1 b.) *) Odtud počínajíc užíváme vedle rukopisu Tovačovského též zachovaných ko- piářů ortelových z archivu Olomuckého; i poněvadž v těch kopiářích scházejí ná- pisy a často i datum, [závorkami] označujeme části collationované aneb opravené.
Strana 37
37 — b. Že mrtvé dítě do rybníka hodila, pardus a vyhnanství zasloužila. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. [Jakož nám píšete, že ste k té Ance z Čelčic mistrem popravním přikročiti a ji pro její zlý skutek dvakráte táhnouti a mučiti dali, a ona že se poznala, že jest to dítě majíc ve vsi v Čelčicích mrtvé narozené, obávajíc se přátel do toho rybníčku pustého u Čelčic vnesla, a teprvé na osmý den to dítě její že jest nalezeno, a tak před se jednostejně na tom stojí, že jest dítě to mrtvé měla, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž se z prvního dobrovolného vyznání jejího i také po trápení tolik nachází, že jest táž Anka téhož dítěte svévolně nezamordovala, než mrtvé na tento svět přinesla, tehda jí pro takové ukrutné a ne- křesťanské předsevzetí její, že jest to děťátko tejně do téhož ryb- níčku uvrhla a prvé také v cizoložství nalezena jest, z těch a jiných podezřelých příčin pardus u pranýře jí dáti poručiti a po takovém pardusu z města a z gruntů Vašich na věčné časy vypověděti můžte, a to z práva. Datum] v Olomúci v outerý po sv. Šťastným (16. — Radní a přísežní m. Olomouce. (29; lib. sent. II. 3.) led.) 1. 1560. 53. Ze se třeba dle snešení sněmovního z r. 1555. k mistrům popravním zachovati. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přáli bychom Vám věrně rádi. Jakož nám psaní činíte, žádajíce, abychme Vám naučení dali, jakž byšte se k týmž popravním mistrům chovati měli, tomu sme vyro- zuměli, i teď Vám pro vyrozumění přípis v tom listu zavřeném, který stavům vyšším JJMMem markr. mor. na sněmu obecném, kterýž v Olomúci držán byl při času početí Panny Marie léta 55.*), jakž v tom zachováno býti má, posíláme. Tím se spravte. S tím dejž Pán Bůh Vám se na všem dobře jmíti. Datum v Olomúci ve čtvrtek před hromnicemi (1. ún.) l. P. 1560. Purkmistr a r. m. O. (140.) 54. K člověku od popraveného z vraždy poklepa- nému právem útrpným přikročiti se má. Lectum et scriptum**) Ad Towaczow. Psaní Vašemu i vyznání nějakého Prdasa, který za své zlé skutky záplatu vzal a na něja- kého Hanouska z Majetína vyznati měl, žeby u Hustopeč v vino- hradech vinčaura spolu zabili, a na tom že jest týž Pavel i umřel, sme vyrozuměli. A kdež nás v tom, jakbyste se k témuž Hanous- kovi zachovati dáti měli, za naučení prosíte, na to za právo vyří- káme, že k témuž Hanouskovi právem útrpným přikročiti a vedle zásluhy jeho zachovati dáti můžte. A t. z p. Dat. uts. (v pátek po Sv. Jiří 24. dub. 1. 1562.) (Lib. sent. ab a. 1561—62. IV. 278.) *) Tohoto snešení v sněmovních památkách není zapsáno, nýbrž r. 1571 v Olomouci ten pondělí po sv. Prokopu snešeno jest: „Strany mistra popravního, když by ho kdo přes pole potřeboval, nechtěl-liby ho kdo stravovati, aby mu na den a na noc i na osobu jeho, pacholky i na koně 22 groší dával, a on to bude po- vinen přijíti.“ Podal p. V. Nebovidský. **) Ta slova stojí po straně.
37 — b. Že mrtvé dítě do rybníka hodila, pardus a vyhnanství zasloužila. Přízeň naši vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. [Jakož nám píšete, že ste k té Ance z Čelčic mistrem popravním přikročiti a ji pro její zlý skutek dvakráte táhnouti a mučiti dali, a ona že se poznala, že jest to dítě majíc ve vsi v Čelčicích mrtvé narozené, obávajíc se přátel do toho rybníčku pustého u Čelčic vnesla, a teprvé na osmý den to dítě její že jest nalezeno, a tak před se jednostejně na tom stojí, že jest dítě to mrtvé měla, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Poněvadž se z prvního dobrovolného vyznání jejího i také po trápení tolik nachází, že jest táž Anka téhož dítěte svévolně nezamordovala, než mrtvé na tento svět přinesla, tehda jí pro takové ukrutné a ne- křesťanské předsevzetí její, že jest to děťátko tejně do téhož ryb- níčku uvrhla a prvé také v cizoložství nalezena jest, z těch a jiných podezřelých příčin pardus u pranýře jí dáti poručiti a po takovém pardusu z města a z gruntů Vašich na věčné časy vypověděti můžte, a to z práva. Datum] v Olomúci v outerý po sv. Šťastným (16. — Radní a přísežní m. Olomouce. (29; lib. sent. II. 3.) led.) 1. 1560. 53. Ze se třeba dle snešení sněmovního z r. 1555. k mistrům popravním zachovati. Službu svú vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přáli bychom Vám věrně rádi. Jakož nám psaní činíte, žádajíce, abychme Vám naučení dali, jakž byšte se k týmž popravním mistrům chovati měli, tomu sme vyro- zuměli, i teď Vám pro vyrozumění přípis v tom listu zavřeném, který stavům vyšším JJMMem markr. mor. na sněmu obecném, kterýž v Olomúci držán byl při času početí Panny Marie léta 55.*), jakž v tom zachováno býti má, posíláme. Tím se spravte. S tím dejž Pán Bůh Vám se na všem dobře jmíti. Datum v Olomúci ve čtvrtek před hromnicemi (1. ún.) l. P. 1560. Purkmistr a r. m. O. (140.) 54. K člověku od popraveného z vraždy poklepa- nému právem útrpným přikročiti se má. Lectum et scriptum**) Ad Towaczow. Psaní Vašemu i vyznání nějakého Prdasa, který za své zlé skutky záplatu vzal a na něja- kého Hanouska z Majetína vyznati měl, žeby u Hustopeč v vino- hradech vinčaura spolu zabili, a na tom že jest týž Pavel i umřel, sme vyrozuměli. A kdež nás v tom, jakbyste se k témuž Hanous- kovi zachovati dáti měli, za naučení prosíte, na to za právo vyří- káme, že k témuž Hanouskovi právem útrpným přikročiti a vedle zásluhy jeho zachovati dáti můžte. A t. z p. Dat. uts. (v pátek po Sv. Jiří 24. dub. 1. 1562.) (Lib. sent. ab a. 1561—62. IV. 278.) *) Tohoto snešení v sněmovních památkách není zapsáno, nýbrž r. 1571 v Olomouci ten pondělí po sv. Prokopu snešeno jest: „Strany mistra popravního, když by ho kdo přes pole potřeboval, nechtěl-liby ho kdo stravovati, aby mu na den a na noc i na osobu jeho, pacholky i na koně 22 groší dával, a on to bude po- vinen přijíti.“ Podal p. V. Nebovidský. **) Ta slova stojí po straně.
Strana 38
38 — 55. Statek dvou sirotků zemřelých nápadem-li pře- chází na živé sirotky či na matku. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete ozna- mujíc o nějakém Bartošovi Trápělo, žeby předek jeho manželky po sobě se štyrma dětmi pozůstavil (!) a ona že v statku až do proměnění stavu svého zůstala, a když ji Bartoš pojal za manželku, že jemu grunt prodán jest, z kterýchžto dětí dví zemřelo, nás v tom, na kohoby díl těch dětí zemřelých sirotků připadnúti jměl, na tyli živý čili na matku, která díl svůj muži svému v moc uvedla, za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: pokudž matka dotčených sirotkův v svadebních smlúvách sobě co vymínila, tehda slušně ty dva díly po těch sirotcích jí připadají. Pakliby sobě v těch smlú- vách nic nevymínila, tehda sirotkům zůstalým takové dva díly přisouditi můžte, a mátě jim v tom překážky činiti nemá. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před*) sv. Vítem 1. 1564. K. p. m. O. (161.) 56. Obě strany mají prokázati svou příbuznosť k nebožtíkovi, po němž dobývají nápadu. Pozdravení naše vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní dvou stran sobě odporných v té při mezi Matějem Lejkem na místě Anny manželky své žalobníkem z jedné a Blahou Kuželova z Věrovan odporníkem z strany druhé v dědině Věrova- nech předložené a sepsané na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní, žeby statek po neb. Vaňkovi Jelínkovi bral a jeho jakožto svého vlastního užíval, pravíce se tak dobrú spravedlnosť k témuž statku míti, jako i odporník na místě manželky své, čemuž odporník místa nedává, toho dokládajíc, že týž Vaněk Jelínek byl otec vlastní Kateřiny manželky jeho a že jemu ten statek jakožto po vlastním otci na místě též manželky před žalobníkem sprave- dlivě náleží a ne žalobníkovi na místě tejž Kateřiny vlastní dcery a vnučky téhož Jelínka, nás v tom za naučení prosíc: Na to za právo vyříkáme, že obě straně žalobní i odporní příbuznosť svú, co jest jim ten jistej Jelínek za přítele byl, prokázati povinni jsou, aby se dále po takovém průvodu zjíti mohlo, co slušné a sprave- dlivé jest, a to z práva. Dat. v Olomúci v outerý před sv. Matějem (20. ún.) 1. 1565. K. p. m. O. (168). 57. Manžel leže nemocen vlastní ženu vinil, že jest jeho nemocí vinna a že v krádeži postížena byla. Pozdravení naše vzkazujeme m. a o. p. n. m. [Jakož nám píšete z strany nějakého Havla Blahouška, který by u fojta Vašeho ne- mocen leže Vám toho zprávu dal, žeby žádný jiný nemocí jeho vinen býti neměl než manželka jeho, též také žeby v krádeži po- stižena byla, tomu sme vyrozuměli. A rádi bychom Vám na otázku Vaši naučení dali, ale nemohouce tomu z psaní Vašeho vyrozuměti, *) V pátek po sv. Vítě bylo 16. června.
38 — 55. Statek dvou sirotků zemřelých nápadem-li pře- chází na živé sirotky či na matku. Přízeň naši vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete ozna- mujíc o nějakém Bartošovi Trápělo, žeby předek jeho manželky po sobě se štyrma dětmi pozůstavil (!) a ona že v statku až do proměnění stavu svého zůstala, a když ji Bartoš pojal za manželku, že jemu grunt prodán jest, z kterýchžto dětí dví zemřelo, nás v tom, na kohoby díl těch dětí zemřelých sirotků připadnúti jměl, na tyli živý čili na matku, která díl svůj muži svému v moc uvedla, za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: pokudž matka dotčených sirotkův v svadebních smlúvách sobě co vymínila, tehda slušně ty dva díly po těch sirotcích jí připadají. Pakliby sobě v těch smlú- vách nic nevymínila, tehda sirotkům zůstalým takové dva díly přisouditi můžte, a mátě jim v tom překážky činiti nemá. A t. z p. Dat. v Ol. v pát. před*) sv. Vítem 1. 1564. K. p. m. O. (161.) 56. Obě strany mají prokázati svou příbuznosť k nebožtíkovi, po němž dobývají nápadu. Pozdravení naše vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní dvou stran sobě odporných v té při mezi Matějem Lejkem na místě Anny manželky své žalobníkem z jedné a Blahou Kuželova z Věrovan odporníkem z strany druhé v dědině Věrova- nech předložené a sepsané na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní, žeby statek po neb. Vaňkovi Jelínkovi bral a jeho jakožto svého vlastního užíval, pravíce se tak dobrú spravedlnosť k témuž statku míti, jako i odporník na místě manželky své, čemuž odporník místa nedává, toho dokládajíc, že týž Vaněk Jelínek byl otec vlastní Kateřiny manželky jeho a že jemu ten statek jakožto po vlastním otci na místě též manželky před žalobníkem sprave- dlivě náleží a ne žalobníkovi na místě tejž Kateřiny vlastní dcery a vnučky téhož Jelínka, nás v tom za naučení prosíc: Na to za právo vyříkáme, že obě straně žalobní i odporní příbuznosť svú, co jest jim ten jistej Jelínek za přítele byl, prokázati povinni jsou, aby se dále po takovém průvodu zjíti mohlo, co slušné a sprave- dlivé jest, a to z práva. Dat. v Olomúci v outerý před sv. Matějem (20. ún.) 1. 1565. K. p. m. O. (168). 57. Manžel leže nemocen vlastní ženu vinil, že jest jeho nemocí vinna a že v krádeži postížena byla. Pozdravení naše vzkazujeme m. a o. p. n. m. [Jakož nám píšete z strany nějakého Havla Blahouška, který by u fojta Vašeho ne- mocen leže Vám toho zprávu dal, žeby žádný jiný nemocí jeho vinen býti neměl než manželka jeho, též také žeby v krádeži po- stižena byla, tomu sme vyrozuměli. A rádi bychom Vám na otázku Vaši naučení dali, ale nemohouce tomu z psaní Vašeho vyrozuměti, *) V pátek po sv. Vítě bylo 16. června.
Strana 39
39 — kdoby ten Havel a manželka jeho anebo jakého obchodu byli, aneb jestli totéž manželce jeho vůči mluveno, znali se k tomu aneb jestli že v takových neb k tomu podobných věcech v podezření kdy byla, na ten čas Vám na otázku Vaši naučení z práva dáti nemůžeme. Než když nám o tom o všem tak jak samo v sobě gruntovně ozná- míte, proč ten jistý ženu svú podezřelú má, aneb vědouce o tom prvé za jakou příčinú jest toho (ne)voznámil, rádi Vám na otázku Vaši z práva naučení dáti nepominem. Dat. v Ol. v ned. jenž slove Reminiscere (18. bř.) 1. 1565. K. p. m. O. (10; lib. sent. VI.I. 8*). 58. a. Žalobník viní odporníka, že Vlachy, kteří ho poranili z vězení propustil. Pozdravení naše vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu i od- por s opravami v tej při mezi Zachariášem Bišofem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem (z) strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní, že jest s nějakými Vlachy, kteří sou jeho zranili, ku právu vyššímu puštěn jsa, uručiti musel, a Vlachům(!), kteří sou jeho zranili, ku právu vyš- šímu puštěni jsou, rukojmě neměli, že jsou z poručení odporníka jakožto purkmistra ty časy do kázně vzati, a tak když na ně žalobník žalovati chtěl, že těch Vlachů nebylo a není, a tak z tej příčiny, poněvadž odporník žalobníkovi těch Vlachů nestání škod na něm postíhati chce. Na kterúžto žalobu odporník odpovídáti se zbraňuje, zprávy od žalobníka žádajíc: Za právo vyříkáme, že ža- lobník odporníkovi přede všemi věcmi zprávu učiniti povinen, a po zprávě učinění odporník na žalobu žalobníka odpovídati má, aby se dále (po) předložení obú stran zjíti mohlo, co slušné a sprave- dlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po ned. Judica (3. dub.) 1. 1566. K. p. m. O. (163; lib. sent. VII. 5—6.) b. Žalobník má svou žalobu prokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož ste nám opět žalobu, odpor i s opravami dvou stran sobě odporných v tej při mezi Zachariášem Bišoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalam odporníkem z strany druhé poslali, nás v tom za na- učení prosíc, na to za právo vyříkáme: Poněvadž žalobník v opravě své dokládá, že jest odporník žalobníkovi rukojmě, souce purkmistr osobně svú [rukú] sliby přijímal a ty Vlachy starší do kázně vzíti rozkázal, povinen jest to, jak právo, dostatečně prokázati. A mělli by odporník co proti tomu mluviti aneb že sou ty Vlaši(!) do vězení vzali a rychtář že od nich klíče měl a je z vůle Zachariáše k jed- nání vypustil a zase vsázeti dal, čím prokázati, také se jemu ne- zavírá, aby se dále o té při zjíti mohlo (musylo), co slušné a spravedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskú v středu po sv. Ondřeji 1. 1566. K. p. m. O. (166; lib. sent. VIII. 2). *) Tam jest datum: „ve štvrtek před ned. Reminiscere."
39 — kdoby ten Havel a manželka jeho anebo jakého obchodu byli, aneb jestli totéž manželce jeho vůči mluveno, znali se k tomu aneb jestli že v takových neb k tomu podobných věcech v podezření kdy byla, na ten čas Vám na otázku Vaši naučení z práva dáti nemůžeme. Než když nám o tom o všem tak jak samo v sobě gruntovně ozná- míte, proč ten jistý ženu svú podezřelú má, aneb vědouce o tom prvé za jakou příčinú jest toho (ne)voznámil, rádi Vám na otázku Vaši z práva naučení dáti nepominem. Dat. v Ol. v ned. jenž slove Reminiscere (18. bř.) 1. 1565. K. p. m. O. (10; lib. sent. VI.I. 8*). 58. a. Žalobník viní odporníka, že Vlachy, kteří ho poranili z vězení propustil. Pozdravení naše vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu i od- por s opravami v tej při mezi Zachariášem Bišofem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem (z) strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní, že jest s nějakými Vlachy, kteří sou jeho zranili, ku právu vyššímu puštěn jsa, uručiti musel, a Vlachům(!), kteří sou jeho zranili, ku právu vyš- šímu puštěni jsou, rukojmě neměli, že jsou z poručení odporníka jakožto purkmistra ty časy do kázně vzati, a tak když na ně žalobník žalovati chtěl, že těch Vlachů nebylo a není, a tak z tej příčiny, poněvadž odporník žalobníkovi těch Vlachů nestání škod na něm postíhati chce. Na kterúžto žalobu odporník odpovídáti se zbraňuje, zprávy od žalobníka žádajíc: Za právo vyříkáme, že ža- lobník odporníkovi přede všemi věcmi zprávu učiniti povinen, a po zprávě učinění odporník na žalobu žalobníka odpovídati má, aby se dále (po) předložení obú stran zjíti mohlo, co slušné a sprave- dlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po ned. Judica (3. dub.) 1. 1566. K. p. m. O. (163; lib. sent. VII. 5—6.) b. Žalobník má svou žalobu prokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož ste nám opět žalobu, odpor i s opravami dvou stran sobě odporných v tej při mezi Zachariášem Bišoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalam odporníkem z strany druhé poslali, nás v tom za na- učení prosíc, na to za právo vyříkáme: Poněvadž žalobník v opravě své dokládá, že jest odporník žalobníkovi rukojmě, souce purkmistr osobně svú [rukú] sliby přijímal a ty Vlachy starší do kázně vzíti rozkázal, povinen jest to, jak právo, dostatečně prokázati. A mělli by odporník co proti tomu mluviti aneb že sou ty Vlaši(!) do vězení vzali a rychtář že od nich klíče měl a je z vůle Zachariáše k jed- nání vypustil a zase vsázeti dal, čím prokázati, také se jemu ne- zavírá, aby se dále o té při zjíti mohlo (musylo), co slušné a spravedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskú v středu po sv. Ondřeji 1. 1566. K. p. m. O. (166; lib. sent. VIII. 2). *) Tam jest datum: „ve štvrtek před ned. Reminiscere."
Strana 40
40 — C. Odporník při vedení svědkův nezachoval se podle pořádku k žalobníkovi. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní i svědomí obú stran v té při mezi Zachariášem Pšoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Pokudž jest se odporník při vedení svědkův vedle práva pořádně, jak jemu to od žalobníka se přičítá, nezachoval, a žalobníka k tomu necitoval ani positionales articulos jemu ne- odeslal, povinen jest tomu vedle vyměření práv ještě zadosti učiniti. A teď Vám acta i svědomí obú stran zase odsíláme. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v outerej po ned. Reminiscere (16. bř.) l. 1568. K. p. m. O. (164). d. Odporník žaloby se osvobozuje; outraty se z obou stran zdvihají. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní i s svědomím z obú stran v té při mezi Zachariášem Pišoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Poněvadž odporník vedle ortele našeho pře- dešle vydaného, že ti Vlaši z poručení jeho do vězení vzati, a rychtář jako ten, kterému vězně k opatrování poručeni byli, že od nich klíče měl, dostatečně prokazuje, tehda jeho tej žaloby osvoboditi a prázdna učiniti můžete; než outraty a právní expensy se z pová- žených příčin z obú stran zdvihají. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v outerej před sv. Maří Majdalenou (20. čce.) 1. 1568. K. p. m. O. (170.) 59. a. Žalobník má prokázati, že odporník učinil se mocnou rukou nad statkem sirotčím. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Martinem Zemánkem žalobníkem z jedné a Jakubem Pekařem odporníkem z strany druhé; kdež žalobník odporníka viní, že jest se mocnú rukú učinil nad statkem sirotčím pozůstalým po neb. Vaškovi vlastním otci manželky žalobníka bez žádného kupu; čemuž odporník odpírá, na smlúvy se odvolávajíc, za právo vyříkáme: že žalobník žalobu svú povinen jest, jakž právo, prokázati; a má-li odporník co proti takovému průchodu mluviti aneb co ukazovati, také se mu nezavírá, aby se dále po předložení obou stran v tej při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou ve štvrtek (1. srp.) po sv. Anně 1. 1566. K. p. m. O. (162; lib. sent. VII. 20). b. Odporník, byv od své manželky do všeho statku přijat, není povinen odpovídati. Pozdravení své vzkazujeme m. a o. p. n. m. [Na spis právní i svědomí z obú stran vedené v té při mezi Martinem Zemánkem žalobníkem z jedné a Jakubem Pekařem odporníkem z strany druhé.
40 — C. Odporník při vedení svědkův nezachoval se podle pořádku k žalobníkovi. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní i svědomí obú stran v té při mezi Zachariášem Pšoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Pokudž jest se odporník při vedení svědkův vedle práva pořádně, jak jemu to od žalobníka se přičítá, nezachoval, a žalobníka k tomu necitoval ani positionales articulos jemu ne- odeslal, povinen jest tomu vedle vyměření práv ještě zadosti učiniti. A teď Vám acta i svědomí obú stran zase odsíláme. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v outerej po ned. Reminiscere (16. bř.) l. 1568. K. p. m. O. (164). d. Odporník žaloby se osvobozuje; outraty se z obou stran zdvihají. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spis právní i s svědomím z obú stran v té při mezi Zachariášem Pišoffem žalobníkem z jedné a Svatošem Zmeškalem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Poněvadž odporník vedle ortele našeho pře- dešle vydaného, že ti Vlaši z poručení jeho do vězení vzati, a rychtář jako ten, kterému vězně k opatrování poručeni byli, že od nich klíče měl, dostatečně prokazuje, tehda jeho tej žaloby osvoboditi a prázdna učiniti můžete; než outraty a právní expensy se z pová- žených příčin z obú stran zdvihají. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v outerej před sv. Maří Majdalenou (20. čce.) 1. 1568. K. p. m. O. (170.) 59. a. Žalobník má prokázati, že odporník učinil se mocnou rukou nad statkem sirotčím. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Martinem Zemánkem žalobníkem z jedné a Jakubem Pekařem odporníkem z strany druhé; kdež žalobník odporníka viní, že jest se mocnú rukú učinil nad statkem sirotčím pozůstalým po neb. Vaškovi vlastním otci manželky žalobníka bez žádného kupu; čemuž odporník odpírá, na smlúvy se odvolávajíc, za právo vyříkáme: že žalobník žalobu svú povinen jest, jakž právo, prokázati; a má-li odporník co proti takovému průchodu mluviti aneb co ukazovati, také se mu nezavírá, aby se dále po předložení obou stran v tej při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou ve štvrtek (1. srp.) po sv. Anně 1. 1566. K. p. m. O. (162; lib. sent. VII. 20). b. Odporník, byv od své manželky do všeho statku přijat, není povinen odpovídati. Pozdravení své vzkazujeme m. a o. p. n. m. [Na spis právní i svědomí z obú stran vedené v té při mezi Martinem Zemánkem žalobníkem z jedné a Jakubem Pekařem odporníkem z strany druhé.
Strana 41
41 které ste nám na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: Poněvadž ze smluv svadebních, které v registra městská v Tovačově zapsána jsou, se nachází, že jest Dorota man- želka odporníkova jeho do všeho statku kromě IIC tj [hrziwen a s lůže šatů, které sobě vymínila, přijala, není odporník žalobníkovi na žalobu jeho povinen odpovídati, než právní outraty a jiné ex- pensy se z povážených příčin zdvihají, a t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskú v středu*) po sv. Ondřeji I. 1566. K. m. O. (30; lib. sent. VIII. 25). 60. a. Žalobník dobývaje nápadu, má příbuznosť svou prokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Janem Šerým z Přerova i na místě Mandaleny manželhy své vlastní žalobníkem z jedné a Laurynem písařem na místě Kateřiny manželky své vlastní odporníkem z strany druhé, kdež žalobník odporníka viní, že by mu se vkládal v statek po neb. Pavlovi bratru vlastním manželky jeho; čemuž odporník odpírá pravíce, že týž statek po Pavlovi zůstalý na manželku jeho Kateřinu jakožto vlastní matku téhož Pavla připadl, za právo vy- říkáme: Že žalobník příbuznosť svú, co jest témuž Pavlovi byl, po- kázati povinen, čehož se ani odporníku nebrání, tak aby po uká- zaní z obú stran takové příbuznosti se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé [bude]. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou ve štvrtek po sv. Anně (1. srp.) 1. 1566. K. m. O. (52; lib. sent. VII. 21.) b. Matka dědí po synu. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na spis právní a svědomí z obú stran v té při mezi Janem Šerým z Přerova z jedné a Laurynem písařem na místě Kateřiny manželky své odporníkem z strany druhé nám na právo naše odeslané nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme: že ten díl po Pavlu synu vlastním Ka- teřiny na ni jakožto matku vlastní vedle práv saských připadl. A Jan Šerý na místě manželky své jí Kateřině v tom překážky činiti nemá; než expensy a právní outraty se z slušnejch příčin z obú stran zdvihají. A t. z p.] Zapečetěno pečetí n. m. v středu po sv. Ondřeji (4. pros.) 1. 1566. K. p. m. O. (167; lib. sent. VIII. 2.) 61. a. Pomluvač má pomluvu dokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož nám píšete oznamujíc, co jest se u Vás mezi Jiříkem Vašatým spoluobyvatelem Vaším jakožto žalobníkem z jedné a Markem Masařem odporníkem z strany druhé sběhlo, totiž, že týž Marek před Vámi od žalobníka obžalován, žeby o žalobníku mluviti měl, kterak jest s Annú dcerú vlastní manželky své prvního muže jejího, totiž pastorkyní svou, kterážto Anna také manžela svého má, obcoval a skutek cizoložný *) Ve středu před sv. Ondřejem bylo 27. listopadu.
41 které ste nám na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: Poněvadž ze smluv svadebních, které v registra městská v Tovačově zapsána jsou, se nachází, že jest Dorota man- želka odporníkova jeho do všeho statku kromě IIC tj [hrziwen a s lůže šatů, které sobě vymínila, přijala, není odporník žalobníkovi na žalobu jeho povinen odpovídati, než právní outraty a jiné ex- pensy se z povážených příčin zdvihají, a t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskú v středu*) po sv. Ondřeji I. 1566. K. m. O. (30; lib. sent. VIII. 25). 60. a. Žalobník dobývaje nápadu, má příbuznosť svou prokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Janem Šerým z Přerova i na místě Mandaleny manželhy své vlastní žalobníkem z jedné a Laurynem písařem na místě Kateřiny manželky své vlastní odporníkem z strany druhé, kdež žalobník odporníka viní, že by mu se vkládal v statek po neb. Pavlovi bratru vlastním manželky jeho; čemuž odporník odpírá pravíce, že týž statek po Pavlovi zůstalý na manželku jeho Kateřinu jakožto vlastní matku téhož Pavla připadl, za právo vy- říkáme: Že žalobník příbuznosť svú, co jest témuž Pavlovi byl, po- kázati povinen, čehož se ani odporníku nebrání, tak aby po uká- zaní z obú stran takové příbuznosti se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé [bude]. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou ve štvrtek po sv. Anně (1. srp.) 1. 1566. K. m. O. (52; lib. sent. VII. 21.) b. Matka dědí po synu. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na spis právní a svědomí z obú stran v té při mezi Janem Šerým z Přerova z jedné a Laurynem písařem na místě Kateřiny manželky své odporníkem z strany druhé nám na právo naše odeslané nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme: že ten díl po Pavlu synu vlastním Ka- teřiny na ni jakožto matku vlastní vedle práv saských připadl. A Jan Šerý na místě manželky své jí Kateřině v tom překážky činiti nemá; než expensy a právní outraty se z slušnejch příčin z obú stran zdvihají. A t. z p.] Zapečetěno pečetí n. m. v středu po sv. Ondřeji (4. pros.) 1. 1566. K. p. m. O. (167; lib. sent. VIII. 2.) 61. a. Pomluvač má pomluvu dokázati. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož nám píšete oznamujíc, co jest se u Vás mezi Jiříkem Vašatým spoluobyvatelem Vaším jakožto žalobníkem z jedné a Markem Masařem odporníkem z strany druhé sběhlo, totiž, že týž Marek před Vámi od žalobníka obžalován, žeby o žalobníku mluviti měl, kterak jest s Annú dcerú vlastní manželky své prvního muže jejího, totiž pastorkyní svou, kterážto Anna také manžela svého má, obcoval a skutek cizoložný *) Ve středu před sv. Ondřejem bylo 27. listopadu.
Strana 42
42 — působil, k čemuž se odporník, že jest to mluvil přiznal a podnes neodpírá s tím doložením, poněvadž jest odporník k rokům od práva vyměřeným nestával až k štvrtému roku teprův, že jeho rukojmě do vězení postavili, že žalobník základu žádá, a pro nestání k rokům položeným s odporníkem nic činiti míti nechce; ale od- porník že předse na svém stojí, a to o žalobníku praví, nás v tom za naučení prosíc. Na to za právo vyříkáme: Poněvadž jsou rukojmě téhož Marka postavili, že základu povinni nejsou klásti. A odporník jest to, co jest o žalobníkovi mluvil a mluví na něho, jakž právo, prokazovati povinen; proti kterémuž průvodu žalobník, má-li se čím brániti, také se mu nezavírá, aby se dále v té při (s)jíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v pond. před sv. Matoušem] apošt. Božím (16. září) 1. P. 1566. K. p. m. O. (138; lib. sent. VIII. 5). b. Poněvadž neprokázal, má odprositi, načež bude vypověděn. Přízeň a lásku vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož ste nám spis dvou stran sobě odporných před právem naším vedených v té při mezi Jiříkem Vašatým žalobníkem z jedné a Markem pacholkem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíce. Na to za právo vyříkáme: Poněvadž se odporník slyšeti dal, že toho, co jest o žalobníku mluvil jináče, než svědomím svým (což jemu vedle práva postačiti nemůže) prokázati možné není, tehda jeho o takový nářek vězením ku příkladu jiným trestati, a aby toho žalobníka v přítomnosti dobrých lidí před úřadem od- prosil (a pověděl, že jest jemu v tom, což jest o něm mluvil, před Bohem a lidmi křivdu učinil), přidržeti a z gruntův Vašich vypo- vědět dáti můžte. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po smrtedlné neděli (19. bř.) 1. 1567. K. p. m. O. (139; lib. sent. VIII. 7). 62. a. O ztrátu šatů; že odporníka, který jest při nerozumu, přátelé zastoupiti mají. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Martinem Šalšem krejčím žalobníkem z jedné a Václavem z Litomyšle z strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní z ztráty nějakých šatů s tím doložením, že jest se odporník k tomu přiznati, že by takové šaty vzíti měl, (nechce), čemuž odporník odpírá pravíce, co jest mluvil, že jest to z návodu žalobníka a z nerozumu svého a poněkud i skrz kouzla přinucen sa učinil, nás v tom za nau- čení prosíc. Na to z práva vyříkáme: Poněvadž žalobník sám se k tomu zná, že takovú krádež naň prokázati nemůž, a odporník se při nedostatku rozumu býti praví, povinni jsou přátelé téhož od- porníka to ukázati. A mělliby žalobník co proti tomu mluviti, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spra- vedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po sv. Ondřeji (4. pros.) 1. 1566. K. p. m. O. (165; lib. sent. VIII. 3.)
42 — působil, k čemuž se odporník, že jest to mluvil přiznal a podnes neodpírá s tím doložením, poněvadž jest odporník k rokům od práva vyměřeným nestával až k štvrtému roku teprův, že jeho rukojmě do vězení postavili, že žalobník základu žádá, a pro nestání k rokům položeným s odporníkem nic činiti míti nechce; ale od- porník že předse na svém stojí, a to o žalobníku praví, nás v tom za naučení prosíc. Na to za právo vyříkáme: Poněvadž jsou rukojmě téhož Marka postavili, že základu povinni nejsou klásti. A odporník jest to, co jest o žalobníkovi mluvil a mluví na něho, jakž právo, prokazovati povinen; proti kterémuž průvodu žalobník, má-li se čím brániti, také se mu nezavírá, aby se dále v té při (s)jíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v pond. před sv. Matoušem] apošt. Božím (16. září) 1. P. 1566. K. p. m. O. (138; lib. sent. VIII. 5). b. Poněvadž neprokázal, má odprositi, načež bude vypověděn. Přízeň a lásku vzkazujem m. a o. p. n. m. [Jakož ste nám spis dvou stran sobě odporných před právem naším vedených v té při mezi Jiříkem Vašatým žalobníkem z jedné a Markem pacholkem odporníkem z strany druhé na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíce. Na to za právo vyříkáme: Poněvadž se odporník slyšeti dal, že toho, co jest o žalobníku mluvil jináče, než svědomím svým (což jemu vedle práva postačiti nemůže) prokázati možné není, tehda jeho o takový nářek vězením ku příkladu jiným trestati, a aby toho žalobníka v přítomnosti dobrých lidí před úřadem od- prosil (a pověděl, že jest jemu v tom, což jest o něm mluvil, před Bohem a lidmi křivdu učinil), přidržeti a z gruntův Vašich vypo- vědět dáti můžte. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po smrtedlné neděli (19. bř.) 1. 1567. K. p. m. O. (139; lib. sent. VIII. 7). 62. a. O ztrátu šatů; že odporníka, který jest při nerozumu, přátelé zastoupiti mají. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na žalobu, odpor i s opravami v tej při mezi Martinem Šalšem krejčím žalobníkem z jedné a Václavem z Litomyšle z strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, kdež žalobník odporníka viní z ztráty nějakých šatů s tím doložením, že jest se odporník k tomu přiznati, že by takové šaty vzíti měl, (nechce), čemuž odporník odpírá pravíce, co jest mluvil, že jest to z návodu žalobníka a z nerozumu svého a poněkud i skrz kouzla přinucen sa učinil, nás v tom za nau- čení prosíc. Na to z práva vyříkáme: Poněvadž žalobník sám se k tomu zná, že takovú krádež naň prokázati nemůž, a odporník se při nedostatku rozumu býti praví, povinni jsou přátelé téhož od- porníka to ukázati. A mělliby žalobník co proti tomu mluviti, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spra- vedlivé jest. A t. z p.] Zapečetěno pečetí naší městskou v středu po sv. Ondřeji (4. pros.) 1. 1566. K. p. m. O. (165; lib. sent. VIII. 3.)
Strana 43
43 b. Svědomí odporníkovo má se žalobníkovi čísti dáti. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na spis právní i svědomí z obou stran vedené v tej při mezi Martinem Šalší krejčím žalobníkem a Václavem z Litomyšle odporníkem strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toho naučení dávám: že to svědomí odporníka, které ste nám zavřené odeslali, a my Vám je zase odsíláme, zjevně přečísti, pokudž toho za pořádek, i výtah dáti žalobníkovi můžte, aby on proti tomu, má-li čím mluvil, tak aby se dále v tej při sjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A. t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskú v pond. před*) sv. Vavřincem 1. 1567.] K. p. m. O. (136; lib. sent. VIII. 11.) 63. Nádenník z vraždy žida obviněný, poněvadž alibi prokázal, z vězení propuštěn. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete, žeby nějaký Izák žid z Tovačova poddaný JMti pána Vašeho, člověk již starý a sešlý, v úterý před sv. Bartolomějem jminulém ráno při slunci vejchodu z Tovačova do Troubek dluhu upomínat jdouce na mostě mezi Tovačovem a Troubkami zamordovaný a s mostu toho do vody vhozen byl, a k takovému mordu žeby se nějaký Jakub Polák, nádenník, před židem Ploškem při přítomnosti dobrých lidí jsouce opilý znáti měl a skrze to do vězení dán jest, k čemuž se na ten čas znáti nechce, s tím doložením, že celý den, když ten žid zabit jest, v Ejvani od rána až do večera byl, jakž jest pak týž Jakub z poručení pana ouředníka to z sebe svésti připověděl, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Po- něvadž se ze spisu a z svědkův nám odeslaných nachází, že týž Jakub toho dne, když ten žid zabit, od rána až do noci v Ejvani byl, tehda jeho z téhož vězení osvoboditi a prázdna učiniti můžte. A t. z p. Zapečetěno naší pečetí městskú v pond. po sv. Valentinu (16. ún.) 1. 1562. K. p. m. O. (125—6.) 64. O lotra, který v bigamiižil a také prý vraždu spáchal, o něhož pán nestojí. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu z strany Jana Uječka, který se praví býti rodem a poddaným kněze opata Hradištského z Cetechovic, ten žeby majíce manželku a dítky mimo zápověď a ručení od pana ouředníka, se jiné osoby přidržeti a tam v tej chalupě, kde ta jistá se přechovávala, nočním časem rozhoštěnej ležíc na lavici postižen jsa utekl, a potom v tej cha- lupě, kde jest slúžil, vzat a do vězení dán jest. U vězení pak jsouce (vyznal), že jest v Kněhnicích (Kuchniczych) jednoho člověka za- mordoval, se dobrovolně přiznal, a jakým způsobem se to zběhlo. oznámil s tím doložením, že Kněhničští téhož Jana z ničehož viniti *) V pond. po sv. Václavu bylo 10. srpna.
43 b. Svědomí odporníkovo má se žalobníkovi čísti dáti. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. [Na spis právní i svědomí z obou stran vedené v tej při mezi Martinem Šalší krejčím žalobníkem a Václavem z Litomyšle odporníkem strany druhé, které ste nám na právo naše poslali, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toho naučení dávám: že to svědomí odporníka, které ste nám zavřené odeslali, a my Vám je zase odsíláme, zjevně přečísti, pokudž toho za pořádek, i výtah dáti žalobníkovi můžte, aby on proti tomu, má-li čím mluvil, tak aby se dále v tej při sjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A. t. z p. Zapečetěno pečetí naší městskú v pond. před*) sv. Vavřincem 1. 1567.] K. p. m. O. (136; lib. sent. VIII. 11.) 63. Nádenník z vraždy žida obviněný, poněvadž alibi prokázal, z vězení propuštěn. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete, žeby nějaký Izák žid z Tovačova poddaný JMti pána Vašeho, člověk již starý a sešlý, v úterý před sv. Bartolomějem jminulém ráno při slunci vejchodu z Tovačova do Troubek dluhu upomínat jdouce na mostě mezi Tovačovem a Troubkami zamordovaný a s mostu toho do vody vhozen byl, a k takovému mordu žeby se nějaký Jakub Polák, nádenník, před židem Ploškem při přítomnosti dobrých lidí jsouce opilý znáti měl a skrze to do vězení dán jest, k čemuž se na ten čas znáti nechce, s tím doložením, že celý den, když ten žid zabit jest, v Ejvani od rána až do večera byl, jakž jest pak týž Jakub z poručení pana ouředníka to z sebe svésti připověděl, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto naučení dáváme: Po- něvadž se ze spisu a z svědkův nám odeslaných nachází, že týž Jakub toho dne, když ten žid zabit, od rána až do noci v Ejvani byl, tehda jeho z téhož vězení osvoboditi a prázdna učiniti můžte. A t. z p. Zapečetěno naší pečetí městskú v pond. po sv. Valentinu (16. ún.) 1. 1562. K. p. m. O. (125—6.) 64. O lotra, který v bigamiižil a také prý vraždu spáchal, o něhož pán nestojí. Pozdravení své vzkazujem m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu z strany Jana Uječka, který se praví býti rodem a poddaným kněze opata Hradištského z Cetechovic, ten žeby majíce manželku a dítky mimo zápověď a ručení od pana ouředníka, se jiné osoby přidržeti a tam v tej chalupě, kde ta jistá se přechovávala, nočním časem rozhoštěnej ležíc na lavici postižen jsa utekl, a potom v tej cha- lupě, kde jest slúžil, vzat a do vězení dán jest. U vězení pak jsouce (vyznal), že jest v Kněhnicích (Kuchniczych) jednoho člověka za- mordoval, se dobrovolně přiznal, a jakým způsobem se to zběhlo. oznámil s tím doložením, že Kněhničští téhož Jana z ničehož viniti *) V pond. po sv. Václavu bylo 10. srpna.
Strana 44
44 — a kněz opat že o takového lotra podezřelého státi nemíní, jakž pak týž psaní Vaše to v sobě šířeji obsahuje a zavírá, sme vyrozuměli. A rádi bychom Vám v tom na žádosť Vaši naučení dali, ale po- něvadž z psaní Vašeho tomu rozuměti nemůžem, zná-li se tomu týž Jan, že jest s tou osobú, majíce manželku svú, neřádně obcoval, aneb může-li se to na něho dostatečně prokázati, že vinen jest, leč proč jest před rychtářem byvši u ní postižen utekl; z strany pak mordu, že se před časy na pití v jednom místě sepral. I neoznamu- jete, v kterém místě a s kterými osobami, a bylli jesti ten, kterého v Kněhnicích zamordoval jeden z těch, s kterými se předešle sepral; a bylli jest toho úmyslu jeho zamordovati; též také, kde jest se po vykonání takového mordu přechovával, a co jest od toho času dělal, nemohli sme Vám na otázku Vaši naučení konečného vydati. Než když nám o tom o všem, co k tomu říká, oznámeno bude, neobmeš- káme Vám na žádosť Vaši (ač bude-li Vám toho potřeba) naučení z práva vydati. Zapečetěno pečetí naší městskú v pátek před sv. Matějem (20. ún.) 1. 1568. K. p. m. O. (141—2.) 65. Německého svědomí vydávati Tovačovské právo není povinno, leč by je vydalo pro průchodpravdy. Pozdravení své vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete z strany Jana Holického, žádajíc od nás naučení, poněvadž svědomí k vyššímu právu potřebuje a to moravským jazykem že by napsáno bylo a při právě vyšším žeby přijato býti nemělo,*) jak byste se v tom dále zachovati měli, na to Vám toto naučení dáváme: Pokudž to prvé u Vás nebylo za pořádek, že toho ještě bezděčně učiniti povinni nejste, leč byste to pro průchod spra- vedlivosti učiniti chtěli, neb se to často u nás přihází, že netoliko německy přeložené ku potřebě lidské ne z povinnosti (než z po- vinnosti?) vydáváme. A to z práva. Datum v městě Olomouci v pátek po Nanebevstoupením (!) Pána Krysta (28. kv.) léta 1568. — K. p. m. O. (149.) 66. Bratr vlastní má lepší právo k statku po bratru zůstalý, než ujcové. Pozdravení vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete, ozna- mujíc, žeby Stanislav Kovář spolusoused Váš, okolo dvú let z tohoto světa smrtí sešel a po sobě (zůstavil) dva syny vlastní totiž Jiříka a Václava, též manželku a macochu týchž bratrů, potem také i dcery vlastní Kateřiny 3 děti, kterážto Kateřina od několika let potom i manžel její zemřeli; kteréžto děti od sestry vlastní nahoře psaných bratrů sou; pak teď, žeby jeden z těch bratrů zejmena Jiřík, neproměníce stavu svého a nejsouce statkem po otci dělný kromě svršků zemřel, a Vaněk vlastní bratr jeho žeby před ujci k tomu dílu právo míti chtěl, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Jestli že v tom nic jiného než jakž spis Váš *) Jakkoli již tehda apellace v Praze trvala, ale vrchní právo Olomucké při- pouštělo appellaci jen do Vratislavě, kdež ovšem českých spisů nepřijímali. Viz úvod.
44 — a kněz opat že o takového lotra podezřelého státi nemíní, jakž pak týž psaní Vaše to v sobě šířeji obsahuje a zavírá, sme vyrozuměli. A rádi bychom Vám v tom na žádosť Vaši naučení dali, ale po- něvadž z psaní Vašeho tomu rozuměti nemůžem, zná-li se tomu týž Jan, že jest s tou osobú, majíce manželku svú, neřádně obcoval, aneb může-li se to na něho dostatečně prokázati, že vinen jest, leč proč jest před rychtářem byvši u ní postižen utekl; z strany pak mordu, že se před časy na pití v jednom místě sepral. I neoznamu- jete, v kterém místě a s kterými osobami, a bylli jesti ten, kterého v Kněhnicích zamordoval jeden z těch, s kterými se předešle sepral; a bylli jest toho úmyslu jeho zamordovati; též také, kde jest se po vykonání takového mordu přechovával, a co jest od toho času dělal, nemohli sme Vám na otázku Vaši naučení konečného vydati. Než když nám o tom o všem, co k tomu říká, oznámeno bude, neobmeš- káme Vám na žádosť Vaši (ač bude-li Vám toho potřeba) naučení z práva vydati. Zapečetěno pečetí naší městskú v pátek před sv. Matějem (20. ún.) 1. 1568. K. p. m. O. (141—2.) 65. Německého svědomí vydávati Tovačovské právo není povinno, leč by je vydalo pro průchodpravdy. Pozdravení své vzkazujem, moudří a opatrní přátelé naši milí. Jakož nám píšete z strany Jana Holického, žádajíc od nás naučení, poněvadž svědomí k vyššímu právu potřebuje a to moravským jazykem že by napsáno bylo a při právě vyšším žeby přijato býti nemělo,*) jak byste se v tom dále zachovati měli, na to Vám toto naučení dáváme: Pokudž to prvé u Vás nebylo za pořádek, že toho ještě bezděčně učiniti povinni nejste, leč byste to pro průchod spra- vedlivosti učiniti chtěli, neb se to často u nás přihází, že netoliko německy přeložené ku potřebě lidské ne z povinnosti (než z po- vinnosti?) vydáváme. A to z práva. Datum v městě Olomouci v pátek po Nanebevstoupením (!) Pána Krysta (28. kv.) léta 1568. — K. p. m. O. (149.) 66. Bratr vlastní má lepší právo k statku po bratru zůstalý, než ujcové. Pozdravení vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož nám píšete, ozna- mujíc, žeby Stanislav Kovář spolusoused Váš, okolo dvú let z tohoto světa smrtí sešel a po sobě (zůstavil) dva syny vlastní totiž Jiříka a Václava, též manželku a macochu týchž bratrů, potem také i dcery vlastní Kateřiny 3 děti, kterážto Kateřina od několika let potom i manžel její zemřeli; kteréžto děti od sestry vlastní nahoře psaných bratrů sou; pak teď, žeby jeden z těch bratrů zejmena Jiřík, neproměníce stavu svého a nejsouce statkem po otci dělný kromě svršků zemřel, a Vaněk vlastní bratr jeho žeby před ujci k tomu dílu právo míti chtěl, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Jestli že v tom nic jiného než jakž spis Váš *) Jakkoli již tehda apellace v Praze trvala, ale vrchní právo Olomucké při- pouštělo appellaci jen do Vratislavě, kdež ovšem českých spisů nepřijímali. Viz úvod.
Strana 45
45 — nám odeslaný v sobě obsahuje není, tehda bratr vlastní k statku po bratru vlastním pozůstalejm(u) lepší právo vedle práv saských, kterýchž my užíváme, nežli děti po Kateřině pozůstalé a Václava ujcové, má. A t. z p. Zapečetěno naší městskou pečetí v pátek před sv. Jakubem (23. čce.) 1. 1568. K. p. m. O. (55). 67. O 3 lehké ženy. K dotazu Tovačovského práva, co dělati se 3 ženskými provi- nilými: Mandalenou vdovou po kováři, která na jarmark do Kro- měříže chodíc s tovaryšem tkalcovským v Postupkách se seznámila; s Kateřinou, která na faře v Nakle sloužila; a s děvkou služebnou od Těšína, kterou těhotnu dali do vězení, odpovědělo právo Olo- mucké: Poněvadž ty osoby na poctivosti a dobrém jmeně svém skrz to zhyzděny jsou, že k nim slušně dalším trestáním neb poku- továním přikročiti vedle práva dáti nemůžte, a to z práva. Datum v pondělí před sv. Václavem (26. září) 1. 1569. Konšelé přísežní práva městského Olomuckého. (152—4). 68. Barvíř domáhá záplaty. Pozdravení své vzkazujem, m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, v kterémž nám oznamujete, žeby mistr Gregar lékař neb barvíř z Olomúce Jiříka Bílého před rychtářem obvinil, žeby jemu od hojení, které jest jemu před 6 léty, přijmouce téhož Jiříka za umrlého člověka, a již žeby jemu hotovými penězi platiti nechtěl, ukazujíc jemu nějakou spravedlivosť po manželce své v Blatcích, kteráby po dvú tj anebo něco více ročně jíti měla, což Gregar od něho přijíti nechce, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto na- učení dáváme: Pokudž Bílej čím jinejm platiti nemá, povinen jest to Gregar, co jemukoli buď v Blatcích aneb kde jinde jistého náleží, za tou(!) práci a od hojení přijíti. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší měst. v pondělí před sv. Tomášem (19. pros.) 1. 1569. K. p. m. O. (174). 69. a. O pastýře, který v noci jablka kradl. Přízeň naši vzkazujem, m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, kteréž nám z strany Adama podruha, pastýře Vašeho, kterej jest přes zápověď Vaši do Jiříka purkmistra zahrady druhou hodinu na noc vlezouc jablka trhal a kradl, a sice v jinejch krádežích postížen, sme vyrozuměli, a na to Vám toto naučení dáváme: Pokudž jest týž Adam o zápovědi Vaší vědouc toho se dopustil a v krádeži vedle zprávy postížen jest, tehda jeho vězením potrestati dadouc z gruntů Vašich vypověděti dáti můžte. A t. z p. Dat. v pond. před sv. Václ. (26. září) I. 1569. K. p. m. O. (176). b. Týž pastýř ochromil žalobníka; potrestati jej věze- ním, ale jen z gruntův městských vypověděn býti může. M. a 0. p. p. m. Psaní Vašemu, kteréž nám opěty z strany Adama Podruha a Martina Krejčího nad předešlé naučení naše v tej
45 — nám odeslaný v sobě obsahuje není, tehda bratr vlastní k statku po bratru vlastním pozůstalejm(u) lepší právo vedle práv saských, kterýchž my užíváme, nežli děti po Kateřině pozůstalé a Václava ujcové, má. A t. z p. Zapečetěno naší městskou pečetí v pátek před sv. Jakubem (23. čce.) 1. 1568. K. p. m. O. (55). 67. O 3 lehké ženy. K dotazu Tovačovského práva, co dělati se 3 ženskými provi- nilými: Mandalenou vdovou po kováři, která na jarmark do Kro- měříže chodíc s tovaryšem tkalcovským v Postupkách se seznámila; s Kateřinou, která na faře v Nakle sloužila; a s děvkou služebnou od Těšína, kterou těhotnu dali do vězení, odpovědělo právo Olo- mucké: Poněvadž ty osoby na poctivosti a dobrém jmeně svém skrz to zhyzděny jsou, že k nim slušně dalším trestáním neb poku- továním přikročiti vedle práva dáti nemůžte, a to z práva. Datum v pondělí před sv. Václavem (26. září) 1. 1569. Konšelé přísežní práva městského Olomuckého. (152—4). 68. Barvíř domáhá záplaty. Pozdravení své vzkazujem, m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, v kterémž nám oznamujete, žeby mistr Gregar lékař neb barvíř z Olomúce Jiříka Bílého před rychtářem obvinil, žeby jemu od hojení, které jest jemu před 6 léty, přijmouce téhož Jiříka za umrlého člověka, a již žeby jemu hotovými penězi platiti nechtěl, ukazujíc jemu nějakou spravedlivosť po manželce své v Blatcích, kteráby po dvú tj anebo něco více ročně jíti měla, což Gregar od něho přijíti nechce, nás v tom za naučení prosíc, na to Vám toto na- učení dáváme: Pokudž Bílej čím jinejm platiti nemá, povinen jest to Gregar, co jemukoli buď v Blatcích aneb kde jinde jistého náleží, za tou(!) práci a od hojení přijíti. A t. z p. Zapečetěno pečetí naší měst. v pondělí před sv. Tomášem (19. pros.) 1. 1569. K. p. m. O. (174). 69. a. O pastýře, který v noci jablka kradl. Přízeň naši vzkazujem, m. a o. p. n. m. Psaní Vašemu, kteréž nám z strany Adama podruha, pastýře Vašeho, kterej jest přes zápověď Vaši do Jiříka purkmistra zahrady druhou hodinu na noc vlezouc jablka trhal a kradl, a sice v jinejch krádežích postížen, sme vyrozuměli, a na to Vám toto naučení dáváme: Pokudž jest týž Adam o zápovědi Vaší vědouc toho se dopustil a v krádeži vedle zprávy postížen jest, tehda jeho vězením potrestati dadouc z gruntů Vašich vypověděti dáti můžte. A t. z p. Dat. v pond. před sv. Václ. (26. září) I. 1569. K. p. m. O. (176). b. Týž pastýř ochromil žalobníka; potrestati jej věze- ním, ale jen z gruntův městských vypověděn býti může. M. a 0. p. p. m. Psaní Vašemu, kteréž nám opěty z strany Adama Podruha a Martina Krejčího nad předešlé naučení naše v tej
Strana 46
46 — věci vydané činíte, dokládajíc, že sobě Martin jsouce od téhož Adama ochromen, o čemž ste nám v předešlém psaní Vašem o touž věc učiněném neoznámili, jemu to k nápravě přivedeno není a Vy že ste na tom byli, stran obou a to ku právu vyššímu podati, ale poněvadž Adam chudej jsouce na právo nakládati vedle zprávy Vaší nemůže, že by to daremní zaneprázdnění práva bylo, sme vy- rozuměli. Na to Vám oznamujem: Pokudž týž Adam takového ochromení, jakž sami v psaní svém dokládáte čím platíti nemá, tehda toho při předešlém naučení Vám v tej věci vydaném zůsta- vujem. A Vy jeho vězením skutečně potrestati dadúce z jiných cizích gruntův než z těch, které k městu Vašemu a pod správu Vaši náleží, vypovídati dáti nemůžete. A t. z p. Zapečetíno pečetí naší městskú v pondělí po sv. Kateřině (28. list.) L. B. 1569. K. p. m. O. (169). 70. Žalobníci mají žalobu prokázati. Pozdravení své a všecko dobré vzkazujem, m. a o. p. m. Na žalobu, odpor i s opravami v té při mezi Bartoněm a přátely jeho z Lutína žalobníky z jedné a Matoušem Krsem odporníkem z strany druhé, které ste nám na právo naše odeslali, kdež žalobníci odpor- níka viní, že jim statku hájí po nebožtíkovi Jírovi Krsu, čemuž odporník odpírá pravíce se bejti zmocněným od Magdy manželky své, která po své vlastní dceře spravedlivosti žádá, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme, že žalobníci žalobu svú povinni sou, jakž právo, dostatečně prokázati; a mělliby odporník co proti takovému průvodu mluviti neb ukazovati, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Zapečetěno pečetí naši městskú v pondělí po nedělí Reminisc. (3. bř.) L. P. 1572. K. p. m. O. — (171). 71. Žalobníci mají statek odporníkův šacovati dáti a odtud záplatu vzíti. Zdraví i j. v. d. na P. B. vš. vám žádáme, m. a o. p. n. m. Na žalobu, odpor i s opravami v té při mezi Václavem Hruškou a Vaškem Pakšatou z Polkovic žalobníky z jedné, a Davidem židem z Kojetína odporníkem z strany druhé, kdež žalobníci odporníka viní, že jsouce za téhož žida rukojmě 86 R dáti a zaplatiti museli, čemuž žid odpírá k 72 R se znajíc s tím doložením, že sou se ža- lobníci k statku jeho v Kojetíně připověděli. I poněvadž žalobníci tomu neodpírají, povinni sou se toho statku právem obklíčeného držeti a jej šacovati dadouc sobě tím za dluh svůj, který prokáží, záplatu učiniti, a což by se nedostávalo, když žid přísahu vedle obyčeje židovského*) stvrdí, že odjinud a čím dále platiti nemá, než tím co na gruntech má, povinni jsou to rukojmě od něho přijati. A t. z p. Dat. ve štvrtek před sv. Tomášem (17. pros.) l. 73. K. p. m. O. (172). *) Přísahu židovskou viz níže.
46 — věci vydané činíte, dokládajíc, že sobě Martin jsouce od téhož Adama ochromen, o čemž ste nám v předešlém psaní Vašem o touž věc učiněném neoznámili, jemu to k nápravě přivedeno není a Vy že ste na tom byli, stran obou a to ku právu vyššímu podati, ale poněvadž Adam chudej jsouce na právo nakládati vedle zprávy Vaší nemůže, že by to daremní zaneprázdnění práva bylo, sme vy- rozuměli. Na to Vám oznamujem: Pokudž týž Adam takového ochromení, jakž sami v psaní svém dokládáte čím platíti nemá, tehda toho při předešlém naučení Vám v tej věci vydaném zůsta- vujem. A Vy jeho vězením skutečně potrestati dadúce z jiných cizích gruntův než z těch, které k městu Vašemu a pod správu Vaši náleží, vypovídati dáti nemůžete. A t. z p. Zapečetíno pečetí naší městskú v pondělí po sv. Kateřině (28. list.) L. B. 1569. K. p. m. O. (169). 70. Žalobníci mají žalobu prokázati. Pozdravení své a všecko dobré vzkazujem, m. a o. p. m. Na žalobu, odpor i s opravami v té při mezi Bartoněm a přátely jeho z Lutína žalobníky z jedné a Matoušem Krsem odporníkem z strany druhé, které ste nám na právo naše odeslali, kdež žalobníci odpor- níka viní, že jim statku hájí po nebožtíkovi Jírovi Krsu, čemuž odporník odpírá pravíce se bejti zmocněným od Magdy manželky své, která po své vlastní dceře spravedlivosti žádá, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme, že žalobníci žalobu svú povinni sou, jakž právo, dostatečně prokázati; a mělliby odporník co proti takovému průvodu mluviti neb ukazovati, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Zapečetěno pečetí naši městskú v pondělí po nedělí Reminisc. (3. bř.) L. P. 1572. K. p. m. O. — (171). 71. Žalobníci mají statek odporníkův šacovati dáti a odtud záplatu vzíti. Zdraví i j. v. d. na P. B. vš. vám žádáme, m. a o. p. n. m. Na žalobu, odpor i s opravami v té při mezi Václavem Hruškou a Vaškem Pakšatou z Polkovic žalobníky z jedné, a Davidem židem z Kojetína odporníkem z strany druhé, kdež žalobníci odporníka viní, že jsouce za téhož žida rukojmě 86 R dáti a zaplatiti museli, čemuž žid odpírá k 72 R se znajíc s tím doložením, že sou se ža- lobníci k statku jeho v Kojetíně připověděli. I poněvadž žalobníci tomu neodpírají, povinni sou se toho statku právem obklíčeného držeti a jej šacovati dadouc sobě tím za dluh svůj, který prokáží, záplatu učiniti, a což by se nedostávalo, když žid přísahu vedle obyčeje židovského*) stvrdí, že odjinud a čím dále platiti nemá, než tím co na gruntech má, povinni jsou to rukojmě od něho přijati. A t. z p. Dat. ve štvrtek před sv. Tomášem (17. pros.) l. 73. K. p. m. O. (172). *) Přísahu židovskou viz níže.
Strana 47
— 47 72. a. Odporníci mají svadební smlouvy úkazati. Zdraví i jiného všeho dobrého na P. B. vš. vám žádáme, m. a o. p. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu a odpor v té při mezi Martinem mlynářem žalobníkem z jedné, a Vaňkem a Urbanem strejci nebožtíka Jana Mazánka odporníky z strany druhé na právo naše poslali; kdež žalobník odporníky viní, žeby se v statek po Janovi Mazánkovi pozůstalý, kterej statek by týž Mazánek po Alžbětě mateři vlastní žalobníka bráti měl, čemuž odporníci odpírají pravíce, žeby táž Alžběta jsouce dílná s dítkami svými díl svůj Janovi Mazánkovi smlúvami svadebními zavázati měla, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Že odporníci takové smlúvy, na kteréž se v odpovědi své odvolávají, prokázati povinni sou; a bude-li žalobník co proti takovejm smlúvám chtíti mluviti neb ukázati, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při po před- ložení obou stran zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Datum ve štvrtek před sv. Tomášem (17. pros.) 1. 73. (135). b. Odporníci mají žalobníkovi 1/3 díl statku pozů- stalého vydati. Pozdravení naše s vinšovaním zdraví a v něm j. v. d. m. a a o. p. p. n. m. Na spis právní a smlúvy svadební nám odeslané v té při mezi Martinem mlynářem žalobníkem z jednej, a Vaňkem a Urbanem strejci neb. Jana Mazánka odporníka (!) z strany druhé, za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci tomu, aby Jana Mazánka nebožtíka manželka vlastní mátě Martina mlynáře býti neměla, neodporují, povinni jsou žalobníkovi tíž odporníci třetí díl statku po mateři zů- stalého, který jest Mazánek nebožtík k sobě přijal, jakožto vlast- nímu synu vydati, než ostatek statku toho nejbližším přátelům vedle smluv svadebních téhož Mazánka slušně zůstati má. Právní pak expensy a outraty se z povážených příčin z obou stran zdvihají. A t. z p. Dán v m. Ol. v sob. před ned. květnú (3. dub.) 1. 1574. (148.) c. Lejtrunk mezi stranami výpovědi soudní neruší. Pozdravení naše s vinšováním zdraví a vš. d. vzkazujem, m. a o. p. n. m. Na lejtrunk Martina mlynáře z strany jedné, Vaňka a Urbana strejcův neb. Jana Mazánka z strany druhé nám odeslanej za právo vyříkáme, že neohlédajíce se na takovej lejtrunk toho při prvnějším Vám v té věci daném naučení zanecháváme. Než co se právních expensí a outrat při tomto lejtrunku dotejče, ty jest žalobník povinen odporníkům, co jich prokázati budou moci, na- hraditi. A t. z p. Dán v m. O. v outerý po ned. rem. (2. bř.) l. 75. K. p. m. O. (57.) 73. a. Až odporníci na žalobu odpověď dají, vydá se naučení. Pozdravení přátelské vzkazujem s vinšováním v. d., m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Tomáše Kunovského rychtáře Va- šeho, kterou k vyššímu právu na nějakého Jíru a Havla činí strany
— 47 72. a. Odporníci mají svadební smlouvy úkazati. Zdraví i jiného všeho dobrého na P. B. vš. vám žádáme, m. a o. p. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu a odpor v té při mezi Martinem mlynářem žalobníkem z jedné, a Vaňkem a Urbanem strejci nebožtíka Jana Mazánka odporníky z strany druhé na právo naše poslali; kdež žalobník odporníky viní, žeby se v statek po Janovi Mazánkovi pozůstalý, kterej statek by týž Mazánek po Alžbětě mateři vlastní žalobníka bráti měl, čemuž odporníci odpírají pravíce, žeby táž Alžběta jsouce dílná s dítkami svými díl svůj Janovi Mazánkovi smlúvami svadebními zavázati měla, nás v tom za naučení prosíc, na to za právo vyříkáme: Že odporníci takové smlúvy, na kteréž se v odpovědi své odvolávají, prokázati povinni sou; a bude-li žalobník co proti takovejm smlúvám chtíti mluviti neb ukázati, také se jemu nezavírá, aby se dále v té při po před- ložení obou stran zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Datum ve štvrtek před sv. Tomášem (17. pros.) 1. 73. (135). b. Odporníci mají žalobníkovi 1/3 díl statku pozů- stalého vydati. Pozdravení naše s vinšovaním zdraví a v něm j. v. d. m. a a o. p. p. n. m. Na spis právní a smlúvy svadební nám odeslané v té při mezi Martinem mlynářem žalobníkem z jednej, a Vaňkem a Urbanem strejci neb. Jana Mazánka odporníka (!) z strany druhé, za právo vyříkáme: Poněvadž odporníci tomu, aby Jana Mazánka nebožtíka manželka vlastní mátě Martina mlynáře býti neměla, neodporují, povinni jsou žalobníkovi tíž odporníci třetí díl statku po mateři zů- stalého, který jest Mazánek nebožtík k sobě přijal, jakožto vlast- nímu synu vydati, než ostatek statku toho nejbližším přátelům vedle smluv svadebních téhož Mazánka slušně zůstati má. Právní pak expensy a outraty se z povážených příčin z obou stran zdvihají. A t. z p. Dán v m. Ol. v sob. před ned. květnú (3. dub.) 1. 1574. (148.) c. Lejtrunk mezi stranami výpovědi soudní neruší. Pozdravení naše s vinšováním zdraví a vš. d. vzkazujem, m. a o. p. n. m. Na lejtrunk Martina mlynáře z strany jedné, Vaňka a Urbana strejcův neb. Jana Mazánka z strany druhé nám odeslanej za právo vyříkáme, že neohlédajíce se na takovej lejtrunk toho při prvnějším Vám v té věci daném naučení zanecháváme. Než co se právních expensí a outrat při tomto lejtrunku dotejče, ty jest žalobník povinen odporníkům, co jich prokázati budou moci, na- hraditi. A t. z p. Dán v m. O. v outerý po ned. rem. (2. bř.) l. 75. K. p. m. O. (57.) 73. a. Až odporníci na žalobu odpověď dají, vydá se naučení. Pozdravení přátelské vzkazujem s vinšováním v. d., m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Tomáše Kunovského rychtáře Va- šeho, kterou k vyššímu právu na nějakého Jíru a Havla činí strany
Strana 48
48 — krádeže od nich vykonané, odeslali, ku kteréžto krádeži žeby se ti dva znali dokládajíc, sme tomu vyrozuměli. A Vám v tom na prosbu toto naučení dáváme, že na jedny strany předložení naučení Vám dávati povinni nejsme, než když odporníci každej sám za sebe odpověď na žalobu rychtáře Vašeho dadí, a to nám sepsané ode- sláno bude, rádi Vám na to naučení vydati chceme. A t. z p. Dat. v pond. po ned. Cantate (21. kv.) 1. 76. K. p. m. O. (56.) b. Chtějí-li zlodějům milosť prokázati, metlami je dáti vymrskati. Pozdravení přátelské s vinšováním v. d. napřed vzkazujem, m. a o. p. p. n. m., kdež nám znovu žalobu Tomáše Kunovského, rychtáře Vašeho, i s odpovědmi Jíry z Loukova a Hanila z Nemilan odsíláte, z kterejchto odpovědí vyrozumíváme, že se odporníci k ta- kovejm krádežům (!) znajíc za milosť prosí, na to Vám toto naučení dáváme, ačbyšte k oběma, poněvadž se nejednou krádeže dopustili, i jakožto k zlodějům se zachovati dáti mohli; poněvadž se v tom znají a za milosť tak, aby pokání činiti mohli, prosí: tehda (pokudž chcete) jim milosť učiniti, je metlami u planíře nebo z města vedle pořádku Vašeho vymrskati a z gruntů Vašich pro takovou krádež vypověděti dáti můžete. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Jak. (27. čce.) 1. 76. K. p. m. O. (23.) 74. Manželé dostali se do vězení, poněvadž žena druhého si vzala; manžel, nevěděl-li o té věci, z vězení pro- puštěn býti má. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme, m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Šimona N. rychtáře Tovačovského žalobníka z jedné, a odpověď Václava Chládka i na místě Elišky ženy své obžalova- ného z strany druhé, na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, kdež žalobník zprávu dává, že l. 78. nějak při času sv. Ducha obžalovaný do vězení se dostali za příčinou, že táž Eliška majíc manžela svého pořádně vzdávaného sobě jest téhož Václava vzala a se s ním oddati dala, a ačkoli první manžel její živ jest, však že jest s druhejm manželem přebejvání majíce děťátko zplo- dila; proti tomu pak obžalovaný svou omluvu, odpor a zprávu dává, tak jakž ten spis to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá. Na to Vám odpověď tuto dáváme: Pokavádž by obžalovaný omluvu, odpor a zprávu svú dostatečně prokázati mohl, a sice by dobrého, chvali- tebného chování byl, takže se o něm nesmejšlí, aby se toho vědomě neb všetečně dopustil, nic co jest se tukoliv stalo, že se nesprávně a z omylu stalo, a on že jest s touž Eliškou pořádně vzdán, tehdy by rychtář Váš Tovačovskej k právu světskému žalovati slušně nemohl. Tím sebe i rychtáře Vašeho spraviti a potomně nám zouplna spisy, kdy obě dvě strany dostatečně, co jedna proti druhé říká, slyšány budou (čehož se nyničko nestalo, poněvadž se (ne)nachází, co rychtář k tomu obžalovaného spisu mluví, a zdali všemu tomu místa dává) odsílati máte. A nestane-li se toho, znáti můžete, že
48 — krádeže od nich vykonané, odeslali, ku kteréžto krádeži žeby se ti dva znali dokládajíc, sme tomu vyrozuměli. A Vám v tom na prosbu toto naučení dáváme, že na jedny strany předložení naučení Vám dávati povinni nejsme, než když odporníci každej sám za sebe odpověď na žalobu rychtáře Vašeho dadí, a to nám sepsané ode- sláno bude, rádi Vám na to naučení vydati chceme. A t. z p. Dat. v pond. po ned. Cantate (21. kv.) 1. 76. K. p. m. O. (56.) b. Chtějí-li zlodějům milosť prokázati, metlami je dáti vymrskati. Pozdravení přátelské s vinšováním v. d. napřed vzkazujem, m. a o. p. p. n. m., kdež nám znovu žalobu Tomáše Kunovského, rychtáře Vašeho, i s odpovědmi Jíry z Loukova a Hanila z Nemilan odsíláte, z kterejchto odpovědí vyrozumíváme, že se odporníci k ta- kovejm krádežům (!) znajíc za milosť prosí, na to Vám toto naučení dáváme, ačbyšte k oběma, poněvadž se nejednou krádeže dopustili, i jakožto k zlodějům se zachovati dáti mohli; poněvadž se v tom znají a za milosť tak, aby pokání činiti mohli, prosí: tehda (pokudž chcete) jim milosť učiniti, je metlami u planíře nebo z města vedle pořádku Vašeho vymrskati a z gruntů Vašich pro takovou krádež vypověděti dáti můžete. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Jak. (27. čce.) 1. 76. K. p. m. O. (23.) 74. Manželé dostali se do vězení, poněvadž žena druhého si vzala; manžel, nevěděl-li o té věci, z vězení pro- puštěn býti má. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme, m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Šimona N. rychtáře Tovačovského žalobníka z jedné, a odpověď Václava Chládka i na místě Elišky ženy své obžalova- ného z strany druhé, na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, kdež žalobník zprávu dává, že l. 78. nějak při času sv. Ducha obžalovaný do vězení se dostali za příčinou, že táž Eliška majíc manžela svého pořádně vzdávaného sobě jest téhož Václava vzala a se s ním oddati dala, a ačkoli první manžel její živ jest, však že jest s druhejm manželem přebejvání majíce děťátko zplo- dila; proti tomu pak obžalovaný svou omluvu, odpor a zprávu dává, tak jakž ten spis to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá. Na to Vám odpověď tuto dáváme: Pokavádž by obžalovaný omluvu, odpor a zprávu svú dostatečně prokázati mohl, a sice by dobrého, chvali- tebného chování byl, takže se o něm nesmejšlí, aby se toho vědomě neb všetečně dopustil, nic co jest se tukoliv stalo, že se nesprávně a z omylu stalo, a on že jest s touž Eliškou pořádně vzdán, tehdy by rychtář Váš Tovačovskej k právu světskému žalovati slušně nemohl. Tím sebe i rychtáře Vašeho spraviti a potomně nám zouplna spisy, kdy obě dvě strany dostatečně, co jedna proti druhé říká, slyšány budou (čehož se nyničko nestalo, poněvadž se (ne)nachází, co rychtář k tomu obžalovaného spisu mluví, a zdali všemu tomu místa dává) odsílati máte. A nestane-li se toho, znáti můžete, že
Strana 49
49 — zbytečně vězně dlouho vězením obtěžovati dáti a k tomu povolo- vati nám se dobře trefiti nebude moci. Dat. v pát. před sv. Mat. (21. září) l. 78. K. p. m. O. (191—2.) 75. Lotr, který 3 živé zdávané manželky měl a též krá- deží se dopustil, mečem odpraven býti má. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili v příčině Jana Šternberského zprávu dávajíce, kterak týž Jan s nějakejm Jírou Ostrovským se do vězení Vašeho dostanouc dobrovolně bez trápení se přiznal, že 3 manželky živé vzdávané má a k tomu že 30 loket plátna v Tvorovicích z stavu vyřezal a šest klubek příze ukradl, čehož i po trápení že tomu tak jest potvrdil, a k některým krádežem se více přiznal, nás v tom za naučení prosíce, jak byšte se k němu v tom zachovati dáti měli, za právo vyříkáme, že týž Jan pro takové své předsevzetí, jestliže na takovém vyznání až do konce setrvá, mečem na hrdle ztrestán býti může. A t. z p. Dat. v pond. před sv. Martin. (7. list.) 1. 1580. K p. m. O. (188.) 76. a. Odporníkovi žalovanému, že žida ubil a za mrtvého do vody hodil, má se povoliti, aby své alibi prokázal. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Jakuba žida z Tovačova žalobníka z jedné a odpor Valentina Vyskočila odporníka z strany druhé s jinejmi právními spisy na právo naše odeslali, nás v tom za naučení prosíce, kdež žalobník odporníka viní, že jest léta t. 80. ten outerý před sv. Va- vřincem přitrefíce se k němu mezi 8. a 9. hodinů na svítání u mostu, kterýž leží před řekú Vaňka Konečnýho slove u Jiříkové lúky, jeho sekerú*) za ucho udeřil a více než 5 ran v hlavě udělal, od něho váček s 10 zl. utrhl, a na tom nemaje dosti jeho žida za umrlého do vody vhodil a nad to vejš k témuž židu z ručnice jest udeříc, kde který sochor nalezl, na něho házel, tak jakž ta žaloba to vše šíře v sobě obsahuje a zavírá, čemuž odporník odpírá, škody, po- něvadž v těžkém vězení židu k vůli seděti musí, opovídá, a žalobník pak svú při líčí jednak že jest zraněný do města přišel, ty rány ukazoval, a odporník v domě že nebyl; odporník pak se uvoluje to ukázati, kde by téhož dne byl, prosíce, aby vězení propuštěn, a to dostatečně vésti mohl: Zá právo vyříkáme, že žalobník žalobu a lí- čení té pře za pravé učiniti a prokázati jest povinen. A bude-li ob- viněný co proti tomu chtíti mluviti, též i ukazovati, to se jednomu jak druhému nezavírá, aby po pořádném obou stran slyšání v té při vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v outerý před sv. Kateř. (22. list.) l. P. 80. K. p. m. O. (184.) b. Témuž aby Tovačovští učinili možnosť, svědomím se opatřiti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám vedené svědomí i jiné právní spisy Jakuba žida žalobníka *) Sekorkou, jaké dosud nosí Slováci. TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH.
49 — zbytečně vězně dlouho vězením obtěžovati dáti a k tomu povolo- vati nám se dobře trefiti nebude moci. Dat. v pát. před sv. Mat. (21. září) l. 78. K. p. m. O. (191—2.) 75. Lotr, který 3 živé zdávané manželky měl a též krá- deží se dopustil, mečem odpraven býti má. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili v příčině Jana Šternberského zprávu dávajíce, kterak týž Jan s nějakejm Jírou Ostrovským se do vězení Vašeho dostanouc dobrovolně bez trápení se přiznal, že 3 manželky živé vzdávané má a k tomu že 30 loket plátna v Tvorovicích z stavu vyřezal a šest klubek příze ukradl, čehož i po trápení že tomu tak jest potvrdil, a k některým krádežem se více přiznal, nás v tom za naučení prosíce, jak byšte se k němu v tom zachovati dáti měli, za právo vyříkáme, že týž Jan pro takové své předsevzetí, jestliže na takovém vyznání až do konce setrvá, mečem na hrdle ztrestán býti může. A t. z p. Dat. v pond. před sv. Martin. (7. list.) 1. 1580. K p. m. O. (188.) 76. a. Odporníkovi žalovanému, že žida ubil a za mrtvého do vody hodil, má se povoliti, aby své alibi prokázal. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Jakuba žida z Tovačova žalobníka z jedné a odpor Valentina Vyskočila odporníka z strany druhé s jinejmi právními spisy na právo naše odeslali, nás v tom za naučení prosíce, kdež žalobník odporníka viní, že jest léta t. 80. ten outerý před sv. Va- vřincem přitrefíce se k němu mezi 8. a 9. hodinů na svítání u mostu, kterýž leží před řekú Vaňka Konečnýho slove u Jiříkové lúky, jeho sekerú*) za ucho udeřil a více než 5 ran v hlavě udělal, od něho váček s 10 zl. utrhl, a na tom nemaje dosti jeho žida za umrlého do vody vhodil a nad to vejš k témuž židu z ručnice jest udeříc, kde který sochor nalezl, na něho házel, tak jakž ta žaloba to vše šíře v sobě obsahuje a zavírá, čemuž odporník odpírá, škody, po- něvadž v těžkém vězení židu k vůli seděti musí, opovídá, a žalobník pak svú při líčí jednak že jest zraněný do města přišel, ty rány ukazoval, a odporník v domě že nebyl; odporník pak se uvoluje to ukázati, kde by téhož dne byl, prosíce, aby vězení propuštěn, a to dostatečně vésti mohl: Zá právo vyříkáme, že žalobník žalobu a lí- čení té pře za pravé učiniti a prokázati jest povinen. A bude-li ob- viněný co proti tomu chtíti mluviti, též i ukazovati, to se jednomu jak druhému nezavírá, aby po pořádném obou stran slyšání v té při vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v outerý před sv. Kateř. (22. list.) l. P. 80. K. p. m. O. (184.) b. Témuž aby Tovačovští učinili možnosť, svědomím se opatřiti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám vedené svědomí i jiné právní spisy Jakuba žida žalobníka *) Sekorkou, jaké dosud nosí Slováci. TOVAČOVSKÁ KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH.
Strana 50
50 — z jedné a Valentina Vyskočila obžalovaného z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, i toto jest v tom zdání naše: Poněvadž Vyskočil vždy sobě strany vězení stěžuje a na to naříkati nepřestává, že touž věcí všech svědomí sobě shotoviti a neviny své ukázati postačiti nemůže, tak jak jeho spisy to vše v sobě šíře obsahují a zavírají. I můžete na ty cesty pomysliti, kte- rakby týž Vyskočil svejmi potřebami dostatečně (opatřen) býti mohl, tak aby žádnej straně se ublížení nestalo. A za tú příčinú Vám táž svědomí, dokavadž obě strany k zavření pře nepřistoupí, zase od- síláme. Než když strany se všemi dostatky slyšáni souce tu při zavrú a nám k spravedlivému rozsudku odeslána akta a svědomí budou, má vyrčeno býtí, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v pond. před Nanebesavzetí(m) P. Marie (14. srp.) 1. 1581. K. p. m. O. (197.) 77. a. Že se každé straně spisy i odpory klásti povoliti má. Pozdravení p. vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili v příčině stran sobě odporných, totižto Marty Elblové jináč Glogšpergerové a Mandle žida z Tovačova, nás v tom, zdaliby potřeby své táž Marta v spisu před právo předkládati měla, za naučení právní prosíc, na kteroužto otázku Vaši před Vámi netajíme, že stranám sobě odporným před právem naším potřeb jich a spisů přednášeti aneb odpory klásti, v tom však pořádek právní zacho- vajíc, se nezavírá, nýbrž jedné každé straně, jak se jí koliv zdá, alebrž tak aby toliko s potřebami svejmi dostatečně slyšána bejti mohla, se toho dopouští, čímž se také spraviti moci budete. A t. z p. Dat. ve čtvrtek po sv. Matouši (22. září) l. 80. K. p. m. O. (42.) b. Že odporník žid na spiš žalobnice, ač z polovice la- tinský, své potřeby přednésti má. Pozdravení přátelské vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili zprávu dávajíc, že Mandl žid na předloženej spis opravy žaloby Marty Elblové, majíce opravu odporu svého klásti, na odpor se tomu postavil příčinu tu kladúc, že toho učiniti nemíní, protožeby Marta Elblova spis opravy žaloby své na Mandle polovice jazykem latinským předložiti měla, a jakž to vše psaní Vaše šíře v sobě obsahuje a zavírá, na právo naše odeslali, nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme: Že Mandl žid proti tomu spisu Marty Elblové své potřeby právní přednésti, a slyšán býti má. A t. z p. Dat. v pát. po hromnicích (3. ún.) l. P. 81. K. p. m. O. (41.) C. Dává se věděti Tovačovanům, proč žalobnice si ztě- žuje do práva Tovačovského i do odporníka. Pozdravení př. vzk. m. o. p. p. n. m. Jakého jest nám Marta Elblova, spoluobyvatelkyně naše, spisu podala, a co sobě do osob Vašich, též i do Mandle žida v témž za nemalou stížnosť pokládá, ten Vám pro širší zprávu a dostatečnější vyrozumění příležitě od-
50 — z jedné a Valentina Vyskočila obžalovaného z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, i toto jest v tom zdání naše: Poněvadž Vyskočil vždy sobě strany vězení stěžuje a na to naříkati nepřestává, že touž věcí všech svědomí sobě shotoviti a neviny své ukázati postačiti nemůže, tak jak jeho spisy to vše v sobě šíře obsahují a zavírají. I můžete na ty cesty pomysliti, kte- rakby týž Vyskočil svejmi potřebami dostatečně (opatřen) býti mohl, tak aby žádnej straně se ublížení nestalo. A za tú příčinú Vám táž svědomí, dokavadž obě strany k zavření pře nepřistoupí, zase od- síláme. Než když strany se všemi dostatky slyšáni souce tu při zavrú a nám k spravedlivému rozsudku odeslána akta a svědomí budou, má vyrčeno býtí, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v pond. před Nanebesavzetí(m) P. Marie (14. srp.) 1. 1581. K. p. m. O. (197.) 77. a. Že se každé straně spisy i odpory klásti povoliti má. Pozdravení p. vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili v příčině stran sobě odporných, totižto Marty Elblové jináč Glogšpergerové a Mandle žida z Tovačova, nás v tom, zdaliby potřeby své táž Marta v spisu před právo předkládati měla, za naučení právní prosíc, na kteroužto otázku Vaši před Vámi netajíme, že stranám sobě odporným před právem naším potřeb jich a spisů přednášeti aneb odpory klásti, v tom však pořádek právní zacho- vajíc, se nezavírá, nýbrž jedné každé straně, jak se jí koliv zdá, alebrž tak aby toliko s potřebami svejmi dostatečně slyšána bejti mohla, se toho dopouští, čímž se také spraviti moci budete. A t. z p. Dat. ve čtvrtek po sv. Matouši (22. září) l. 80. K. p. m. O. (42.) b. Že odporník žid na spiš žalobnice, ač z polovice la- tinský, své potřeby přednésti má. Pozdravení přátelské vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili zprávu dávajíc, že Mandl žid na předloženej spis opravy žaloby Marty Elblové, majíce opravu odporu svého klásti, na odpor se tomu postavil příčinu tu kladúc, že toho učiniti nemíní, protožeby Marta Elblova spis opravy žaloby své na Mandle polovice jazykem latinským předložiti měla, a jakž to vše psaní Vaše šíře v sobě obsahuje a zavírá, na právo naše odeslali, nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme: Že Mandl žid proti tomu spisu Marty Elblové své potřeby právní přednésti, a slyšán býti má. A t. z p. Dat. v pát. po hromnicích (3. ún.) l. P. 81. K. p. m. O. (41.) C. Dává se věděti Tovačovanům, proč žalobnice si ztě- žuje do práva Tovačovského i do odporníka. Pozdravení př. vzk. m. o. p. p. n. m. Jakého jest nám Marta Elblova, spoluobyvatelkyně naše, spisu podala, a co sobě do osob Vašich, též i do Mandle žida v témž za nemalou stížnosť pokládá, ten Vám pro širší zprávu a dostatečnější vyrozumění příležitě od-
Strana 51
51 síláme, nás vedle toho v tom za opatření prosíce, že již té prosby oslyšeti nemoha(!) a nicméně o tom sami vědouc, že od vydání v té při naučení právního již tak dlouhý čas pominul, a jakž toho zprávu máme na dotčené Elblové nikdy v tom nic nescházelo, nýbrž on Mandl žid k daremním přítahům (!) příčinu dával, a skrze jemu v tom folkování jakž se tomu srozumívá ta akta mimo pořádek právní se tak dlouhej čas zadržely. Nad čímž jistě (ač by tak bylo) žádného oblíbení bychom neměli. Protož na žádosť dotčené Elblové Vás tímto psaním přátelsky žádajíc napomínáme, že v tom tak po- stupovati a se k stranám chovati budete, aby jedné jako i druhé pořádku práva se udělovalo; tolikéž táž akta, (poněvadž Mandl žid až posavád nic nekladl, anobrž i ku kladení spisův čas vyměřený, jakž rozumíte, promlčel), ku právu vrchnímu, aby bez prodlení ná- ležitě odeslána byla; kdež nepochybujem, znajíc toho naše napome- nutí slušné bejti, že tak učiníte tak, aby z dalších všelijakých ob- tížností sjíti mohlo. S tím se Vám na všem šťastně a dobře jmíti vinšujem. Dat. v pát. před pam. Všech Svatých 1. 1583. K. p. m. O. (195—6.) 1580—1585. 78. Rozepře o 31 měřici ukradené pšenice. a. Aby žalobníci žalobu prokázali, a odporník aby prokázal, kde takovou pšenici koupil. Pozdravení přátelské vzkazujeme, m. o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Davida a Khauffmahna židův žalobníkův z jedné a odpor Matouše Sokola z strany druhé, kdež žalobníci odporníka viní a v druhém spisu svém dokládají, žeby jim třiceti jednu měřici pše- nice ukrásti měl, čemuž odporník netoliko odpírá, než aby mohl těžkého vězení propuštěn býti žádá, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Ačkoliv nedostatci velicí při též žalobě se nachází, však jsou žalobníci žalobu svou co nejspěšnějším čase(m), kterýž jim jmenovati máte pod ztracením té pře i s jinejmi všemi v žalobě obsaženými případnostmi, prokázati a za pravé učiniti povinni. A bude-li odporník co proti tomu chtíti mluviti aneb, kde takovou pšenici koupil, prokazovati, to se jemu nezavírá, tak aby (se) v té při dále zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. Než co se dotejče stížnosti odporníka, žeby v přetěžkém vězení seděti měl, to, na jakej by způsob z téhož propuštěn a svou při vésti, k tej státi, dostáti a zadosti učiniti, ujištěn bejti mohl, při uvážení a opatření Vašem buď. A t. z p. Dat. v outerý před pam. sv. panny Kateřiny (22. list.) 1. 80. K. p. m. O. (186—7). b. Aby odporník prokázal, že ve dveřích díry nebylo, a že ta pšenice rostla. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Davida a Kauff- manna židův z jedné a Matouše Sokola z strany druhé na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: 4*
51 síláme, nás vedle toho v tom za opatření prosíce, že již té prosby oslyšeti nemoha(!) a nicméně o tom sami vědouc, že od vydání v té při naučení právního již tak dlouhý čas pominul, a jakž toho zprávu máme na dotčené Elblové nikdy v tom nic nescházelo, nýbrž on Mandl žid k daremním přítahům (!) příčinu dával, a skrze jemu v tom folkování jakž se tomu srozumívá ta akta mimo pořádek právní se tak dlouhej čas zadržely. Nad čímž jistě (ač by tak bylo) žádného oblíbení bychom neměli. Protož na žádosť dotčené Elblové Vás tímto psaním přátelsky žádajíc napomínáme, že v tom tak po- stupovati a se k stranám chovati budete, aby jedné jako i druhé pořádku práva se udělovalo; tolikéž táž akta, (poněvadž Mandl žid až posavád nic nekladl, anobrž i ku kladení spisův čas vyměřený, jakž rozumíte, promlčel), ku právu vrchnímu, aby bez prodlení ná- ležitě odeslána byla; kdež nepochybujem, znajíc toho naše napome- nutí slušné bejti, že tak učiníte tak, aby z dalších všelijakých ob- tížností sjíti mohlo. S tím se Vám na všem šťastně a dobře jmíti vinšujem. Dat. v pát. před pam. Všech Svatých 1. 1583. K. p. m. O. (195—6.) 1580—1585. 78. Rozepře o 31 měřici ukradené pšenice. a. Aby žalobníci žalobu prokázali, a odporník aby prokázal, kde takovou pšenici koupil. Pozdravení přátelské vzkazujeme, m. o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Davida a Khauffmahna židův žalobníkův z jedné a odpor Matouše Sokola z strany druhé, kdež žalobníci odporníka viní a v druhém spisu svém dokládají, žeby jim třiceti jednu měřici pše- nice ukrásti měl, čemuž odporník netoliko odpírá, než aby mohl těžkého vězení propuštěn býti žádá, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Ačkoliv nedostatci velicí při též žalobě se nachází, však jsou žalobníci žalobu svou co nejspěšnějším čase(m), kterýž jim jmenovati máte pod ztracením té pře i s jinejmi všemi v žalobě obsaženými případnostmi, prokázati a za pravé učiniti povinni. A bude-li odporník co proti tomu chtíti mluviti aneb, kde takovou pšenici koupil, prokazovati, to se jemu nezavírá, tak aby (se) v té při dále zjíti mohlo, co slušné a spravedlivé jest. Než co se dotejče stížnosti odporníka, žeby v přetěžkém vězení seděti měl, to, na jakej by způsob z téhož propuštěn a svou při vésti, k tej státi, dostáti a zadosti učiniti, ujištěn bejti mohl, při uvážení a opatření Vašem buď. A t. z p. Dat. v outerý před pam. sv. panny Kateřiny (22. list.) 1. 80. K. p. m. O. (186—7). b. Aby odporník prokázal, že ve dveřích díry nebylo, a že ta pšenice rostla. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Davida a Kauff- manna židův z jedné a Matouše Sokola z strany druhé na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: 4*
Strana 52
— 52 — Že Sokol to ukázati a za pravé učiniti jest povinen, že ve dvéři(!) tejž světnice žádného zámku neb díry, skrze kterúby Daniel Tesař krádeži se dívati mohl, není. Též že taková pšenice, souc od židův jiným měšťanům prodávána, jest rostla a na slady rozdělána; židé pak sou povinni své vedené svědomí s svědomím tím, které jest Blaha před pánem ouředníkem vedl, nedadouce čtyrem nedělím projíti, stvrditi a upevniti; a když se to stane, má dále vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v středu po neděli, kteráž slove Exaudi (10. kv.) l. 81. K. p. m. O. (1). c. Že žalobníci žaloby neprokázali; odporník nech se očistí přísahou. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Na žalobu odpor z obou stran vedené svědomí a jiné právní spisy Davida a Kauffmanna židů žalobníků z jedné a Matouše Sokola odporníka z strany druhé, kteréž ste nám na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme, z těch spisů a vedených svě- domí tak mnoho se nachází: že žalobníci žaloby své, jakž právo, sou dostatečně noprokázali a za právo neučinili, protož obžalovanej týž žaloby prázen a učiněn býti má, jakož ho pak též žaloby prázdna činíme. A jestli obžalovaný svědomím svým a přísahú to stvrditi může, že jest žádné pšenice tejmž židům nebral, tehda židé jemu zase ze všech outrat a právních nákladův odpovídati a právi býti mají. A t. z p. Dat. v pondělí před Nanebevzetí(!) P. Marie (14. srp.) 1. 81. K. p. m. O. (39). d. Žalovaný přísahu nech vykoná bez zbytečných cerimonií. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož právního naučení od nás žádáte v příčině Matouše Sokola, jakby přísahu konati jměl, za právo vyříkáme: že podle obyčeje a zvy- klosti Vaší bez daremnejch a zbytečnejch ceremonií, tak jakž se u Vás od jiných přísahy pravdu pověděti obyčejné konají (poněvadž, jak ste to míti chtěli, nám přípisu neodsíláte), táž přísaha vedle naučení našeho vykonána bejti jmá. A t. z p. Datum v pondělí před sv. Ondř. 1. LXXXI. K. p. m. O. (179). e. Nech obžalovaný přes odpor žalobníků přísahu vykoná. Pozdravení přatelské vzkazujeme m. a o p. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili zprávu dávajíce, že židé Sokola k přísaze pustiti odepřeli za příčinou podezřelosti, nás v tom za naučení právní pro- síce, i Vám oznamujeme, že sme též rozepře všecky svědomí i jiné spisy v svém bedlivém a bohda spravedlivém uvážení jměli, a se nenadáli, aby tíž židé mimo uznání naše touž podezřelosť vyhledá- vati měli; protož za právo vyříkáme: Že na takovou podezřelosť se neohlídajíce Sokol, když se vedle naučení našeho zachová a
— 52 — Že Sokol to ukázati a za pravé učiniti jest povinen, že ve dvéři(!) tejž světnice žádného zámku neb díry, skrze kterúby Daniel Tesař krádeži se dívati mohl, není. Též že taková pšenice, souc od židův jiným měšťanům prodávána, jest rostla a na slady rozdělána; židé pak sou povinni své vedené svědomí s svědomím tím, které jest Blaha před pánem ouředníkem vedl, nedadouce čtyrem nedělím projíti, stvrditi a upevniti; a když se to stane, má dále vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v středu po neděli, kteráž slove Exaudi (10. kv.) l. 81. K. p. m. O. (1). c. Že žalobníci žaloby neprokázali; odporník nech se očistí přísahou. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Na žalobu odpor z obou stran vedené svědomí a jiné právní spisy Davida a Kauffmanna židů žalobníků z jedné a Matouše Sokola odporníka z strany druhé, kteréž ste nám na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme, z těch spisů a vedených svě- domí tak mnoho se nachází: že žalobníci žaloby své, jakž právo, sou dostatečně noprokázali a za právo neučinili, protož obžalovanej týž žaloby prázen a učiněn býti má, jakož ho pak též žaloby prázdna činíme. A jestli obžalovaný svědomím svým a přísahú to stvrditi může, že jest žádné pšenice tejmž židům nebral, tehda židé jemu zase ze všech outrat a právních nákladův odpovídati a právi býti mají. A t. z p. Dat. v pondělí před Nanebevzetí(!) P. Marie (14. srp.) 1. 81. K. p. m. O. (39). d. Žalovaný přísahu nech vykoná bez zbytečných cerimonií. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož právního naučení od nás žádáte v příčině Matouše Sokola, jakby přísahu konati jměl, za právo vyříkáme: že podle obyčeje a zvy- klosti Vaší bez daremnejch a zbytečnejch ceremonií, tak jakž se u Vás od jiných přísahy pravdu pověděti obyčejné konají (poněvadž, jak ste to míti chtěli, nám přípisu neodsíláte), táž přísaha vedle naučení našeho vykonána bejti jmá. A t. z p. Datum v pondělí před sv. Ondř. 1. LXXXI. K. p. m. O. (179). e. Nech obžalovaný přes odpor žalobníků přísahu vykoná. Pozdravení přatelské vzkazujeme m. a o p. p. n. m. Jakož ste nám psaní učinili zprávu dávajíce, že židé Sokola k přísaze pustiti odepřeli za příčinou podezřelosti, nás v tom za naučení právní pro- síce, i Vám oznamujeme, že sme též rozepře všecky svědomí i jiné spisy v svém bedlivém a bohda spravedlivém uvážení jměli, a se nenadáli, aby tíž židé mimo uznání naše touž podezřelosť vyhledá- vati měli; protož za právo vyříkáme: Že na takovou podezřelosť se neohlídajíce Sokol, když se vedle naučení našeho zachová a
Strana 53
53 — vedle pořádku a obyčeje Vašeho přísahu vykoná, že slušně a spra- vedlivě při témž naučení našem táž pře zanechána bejti jmá. A poněvadž sou se židé proti naučení našemu Sokolovi přísahy činiti odepřeli, mají témuž Sokolovi všechny právní outraty této instancí nahraditi a nad to vejš na tři dni a tři noci do vězení dáni bejti. A t. z p. Datum v pátek po sv. Františku (6. říj.) 1. 1581. K. p. m. O. f. Poněvadž žalobníci žalovali u vrchnosti, žalovaný pro- žaloval je; mají podati opis své supplikace k vrchnosti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám akta právní Matouše Sokola žalobníka z jedné a Kauffmanna a Kople židův z Tovačova, odpor i jiné spisy právní odporníků z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, ode- slali, kdež majíce všecky ty akta v bedlivém svém uvážení za právo vyříkáme: že odporníci odpor svůj netoliko sub N. 2 než i N. 4, kterej Vám příležitě odsíláme, a napotom s akty zase odeslaný bejti jmá, ve všem znění a položení, nemůže-li po otevření a pu- blikování tohoto nálezu ve dvou nedělích pořád zběhlých bejti, tehda hned v druhejch dvou, a nejposléze ve třetích dvou nedělích za pravý učiniti a prokázati sou povinni. A pokudž se nachází, že lite pendente obžalovaní nějaké supplikací JMti Pánu z Pernštejna sl. a dobré paměti*), což jim slušně hájeno bejti nemělo, této pře se dotejkající sou podali a se strany žalobní dotejkati jměla, i aby akta celá a dokonalá byla, též se porozuměti mohlo, za jakými příčinami tyto průtahy se dějí, povinni sou obžalovaní též supplikací hodnověrný přípis pod propadením žalobníku pro neposlušnosť jich jednoho sta kop groší, za kopu 60 gr. bílejch počítajíce, v témž nahoře vyměřeném čase k aktám položiti a sepsané podati. A když se to stane, a vše tak na právě, jakž za pořad, složí, tehda jedné i druhé straně, která čeho bude žádostiva, pro průchod spravedl- nosti z takovejch spisů jim hodnověrný přípisy vydati máte. A hned odporníci ve dvou nedělích, žalobník též ve dvou nedělích (ač žádný kratší kompromis mezi stranami není) až do třetnice(!) s svými právními potřebami slyšáni bejti mají. A když po pořádném obou stran slyšání strany ku právu zavrou a akta se pořádná a celá ku právu odešlí, tehda strany spravedlivého rozsudku očekávati mají. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Martinu 1. P. 1583. K. p. m. O. (198—9). g. Že žalovaní mají poříditi hodnověrnější přípis své supplikace. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám akta právní, vedené svědomí a jiné spisy Matouše Sokola z jedné, Kauff- mana a Kople židů z strany druhé, na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Že z těch spisů najíti se nemůže, aby tento příležitej přípis též supplikací, která jest vedle naučení našeho právního Sokolovi vydána býti jměla, hodno- *) Pan Vratislav † 1. 1582.
53 — vedle pořádku a obyčeje Vašeho přísahu vykoná, že slušně a spra- vedlivě při témž naučení našem táž pře zanechána bejti jmá. A poněvadž sou se židé proti naučení našemu Sokolovi přísahy činiti odepřeli, mají témuž Sokolovi všechny právní outraty této instancí nahraditi a nad to vejš na tři dni a tři noci do vězení dáni bejti. A t. z p. Datum v pátek po sv. Františku (6. říj.) 1. 1581. K. p. m. O. f. Poněvadž žalobníci žalovali u vrchnosti, žalovaný pro- žaloval je; mají podati opis své supplikace k vrchnosti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám akta právní Matouše Sokola žalobníka z jedné a Kauffmanna a Kople židův z Tovačova, odpor i jiné spisy právní odporníků z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, ode- slali, kdež majíce všecky ty akta v bedlivém svém uvážení za právo vyříkáme: že odporníci odpor svůj netoliko sub N. 2 než i N. 4, kterej Vám příležitě odsíláme, a napotom s akty zase odeslaný bejti jmá, ve všem znění a položení, nemůže-li po otevření a pu- blikování tohoto nálezu ve dvou nedělích pořád zběhlých bejti, tehda hned v druhejch dvou, a nejposléze ve třetích dvou nedělích za pravý učiniti a prokázati sou povinni. A pokudž se nachází, že lite pendente obžalovaní nějaké supplikací JMti Pánu z Pernštejna sl. a dobré paměti*), což jim slušně hájeno bejti nemělo, této pře se dotejkající sou podali a se strany žalobní dotejkati jměla, i aby akta celá a dokonalá byla, též se porozuměti mohlo, za jakými příčinami tyto průtahy se dějí, povinni sou obžalovaní též supplikací hodnověrný přípis pod propadením žalobníku pro neposlušnosť jich jednoho sta kop groší, za kopu 60 gr. bílejch počítajíce, v témž nahoře vyměřeném čase k aktám položiti a sepsané podati. A když se to stane, a vše tak na právě, jakž za pořad, složí, tehda jedné i druhé straně, která čeho bude žádostiva, pro průchod spravedl- nosti z takovejch spisů jim hodnověrný přípisy vydati máte. A hned odporníci ve dvou nedělích, žalobník též ve dvou nedělích (ač žádný kratší kompromis mezi stranami není) až do třetnice(!) s svými právními potřebami slyšáni bejti mají. A když po pořádném obou stran slyšání strany ku právu zavrou a akta se pořádná a celá ku právu odešlí, tehda strany spravedlivého rozsudku očekávati mají. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Martinu 1. P. 1583. K. p. m. O. (198—9). g. Že žalovaní mají poříditi hodnověrnější přípis své supplikace. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám akta právní, vedené svědomí a jiné spisy Matouše Sokola z jedné, Kauff- mana a Kople židů z strany druhé, na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Že z těch spisů najíti se nemůže, aby tento příležitej přípis též supplikací, která jest vedle naučení našeho právního Sokolovi vydána býti jměla, hodno- *) Pan Vratislav † 1. 1582.
Strana 54
54 — věrný přípis byl, protož Kauffman a Kopl sou to nejposléze do dvou neděl pod touž pokutou, v témž prvním naučení vyměřenou, ukázati a za pravé učiniti povinni, že týž přípis s svým pravým originálem beze všeho umenšení ve všem znění a položení, též klausulích a punktích, se srovnává a znějící jest. Když se to stane a strana každá v jednom spisu (ač toho potřebovati bude) nejposléze v šesti nedělích a třech dnech od vyhlášení tohoto našeho naučení svými právními potřebami slyšána bude, a nám se to odešle, tehda má na to i na tato nynějši akta, které za námi zůstávají, vyrčeno a uznáno býti, co za pravé a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v outerej po*) sv. Prokopu 1. 84. K. p. m. O. (51). h. Aby se žalovaným přálo prodlenějšího času na pořízení vidimované supplikace. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p n. m. Jakož ste nám psaní a supplikací Kauffmana a Kople židův, nás v tom za naučení prosíc, (odeslali), Vám oznamujem: Pokavádž tíž židé beze- lstně k tomu postačiti nemohou, a to jejich příčinou neschází, aby tejž vejpis zvidimován v čase určitém bejti mohl, že jim času pro- dlenějšího, však nejdále do dvou neděl, popříti moci můžete, však aby se mimo ten čas žádnou příčinou odklady více nedály. A protož Vám touž supplikaci pro vyrozumění, a téhož roku stranám do 2 neděl (ačby bezelstně prvé bejti nemohlo) k odložení posíláme. abyšte na touž supplikaci vedle tohoto našeho psaní se zachovati jak věděli, než sice všeho toho při našem naučení zanecháváme. Datum v sobotu den pam. Sv. Petra v okovech (srp.) 1. 84. K. p. m. O. (36). ch. Aby se žalobníkovi přípis té židovské suppli- kace vrátil. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám psaní v příčině Kople a Kauffmana židův z jedné a Matouše Sokola supplikaci z strany druhé odeslali, nás za naučení prosíc, za právo vyříkáme, že témuž Sokolovi přípis též židovské supplikací též na- šeho naučení vydati ste povinni. A toho všeho při témž naučení zanecháváme a Vám supplikaci téhož Sokola odsíláme, abyšte jak židův(!) tak i tuto k aktám přiložili, aby, když obě strany slyšány budou, i v těch sobě odporných zprávách zjíti a vyrčeno bejti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v outerej před**) Proměn. Krysta Pána na hůře Tábor 1. 84. K. p. m. O. (205). i. Že žalovaní mají se na nepodezřelém právě urovnati se žalobníkem o outraty; zaroveň aby se osoby úřední narovnaly stran vězení žalobníka. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám vedené z obou stran svědomí i jiné právní spisy Matouše Sokola *) V outerý před sv. Prokopem bylo 4. čce. *) V outerý po Proměn. bylo 7. srpna.
54 — věrný přípis byl, protož Kauffman a Kopl sou to nejposléze do dvou neděl pod touž pokutou, v témž prvním naučení vyměřenou, ukázati a za pravé učiniti povinni, že týž přípis s svým pravým originálem beze všeho umenšení ve všem znění a položení, též klausulích a punktích, se srovnává a znějící jest. Když se to stane a strana každá v jednom spisu (ač toho potřebovati bude) nejposléze v šesti nedělích a třech dnech od vyhlášení tohoto našeho naučení svými právními potřebami slyšána bude, a nám se to odešle, tehda má na to i na tato nynějši akta, které za námi zůstávají, vyrčeno a uznáno býti, co za pravé a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v outerej po*) sv. Prokopu 1. 84. K. p. m. O. (51). h. Aby se žalovaným přálo prodlenějšího času na pořízení vidimované supplikace. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p n. m. Jakož ste nám psaní a supplikací Kauffmana a Kople židův, nás v tom za naučení prosíc, (odeslali), Vám oznamujem: Pokavádž tíž židé beze- lstně k tomu postačiti nemohou, a to jejich příčinou neschází, aby tejž vejpis zvidimován v čase určitém bejti mohl, že jim času pro- dlenějšího, však nejdále do dvou neděl, popříti moci můžete, však aby se mimo ten čas žádnou příčinou odklady více nedály. A protož Vám touž supplikaci pro vyrozumění, a téhož roku stranám do 2 neděl (ačby bezelstně prvé bejti nemohlo) k odložení posíláme. abyšte na touž supplikaci vedle tohoto našeho psaní se zachovati jak věděli, než sice všeho toho při našem naučení zanecháváme. Datum v sobotu den pam. Sv. Petra v okovech (srp.) 1. 84. K. p. m. O. (36). ch. Aby se žalobníkovi přípis té židovské suppli- kace vrátil. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám psaní v příčině Kople a Kauffmana židův z jedné a Matouše Sokola supplikaci z strany druhé odeslali, nás za naučení prosíc, za právo vyříkáme, že témuž Sokolovi přípis též židovské supplikací též na- šeho naučení vydati ste povinni. A toho všeho při témž naučení zanecháváme a Vám supplikaci téhož Sokola odsíláme, abyšte jak židův(!) tak i tuto k aktám přiložili, aby, když obě strany slyšány budou, i v těch sobě odporných zprávách zjíti a vyrčeno bejti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Datum v outerej před**) Proměn. Krysta Pána na hůře Tábor 1. 84. K. p. m. O. (205). i. Že žalovaní mají se na nepodezřelém právě urovnati se žalobníkem o outraty; zaroveň aby se osoby úřední narovnaly stran vězení žalobníka. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám vedené z obou stran svědomí i jiné právní spisy Matouše Sokola *) V outerý před sv. Prokopem bylo 4. čce. *) V outerý po Proměn. bylo 7. srpna.
Strana 55
55 z jedné a Kauffmana a Kopla žida(!) z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Že slušně při naučení našem prvním, jehož datum v pondělí před Nanebe- vzetí P. Marie I. 81. jminulého, zůstává, a jsou židé s týmž Sokolem o všecky outraty a náklady právní od vyhlášení tohoto naučení do dvou neděl pořád zběhlých urovnati a jeho spokojiti povinni; a jestližeby se to státi mimo naději nemohlo, a Sokol by nesčístnejch (!) outrat vyhledával, tehdy aby tejto při konec učiněn byl, vedle dobrého zdání našeho za slušné se nám býti vidí, aby obě strany, židé pak skrze plnomocné své, po vyjití těch dvou neděl sem se najíti dali; tu bychom na žádosť jich některé osoby, kteréžby mezi nimi prostředkovati jměly, z jiných rad k tomu dožádati chtěli, aby to mezi nimi buď přátelským během porovnali, nebo, nechtěla- liby jedna neb druhá strana co mírného podnikati, aby o to pořadem práva v času, který jim bude při tom vyměřen, rozeznáni byli. — Az svě- domí Tomáše Kunovského, Jana Chomutovského a Pavla mlynáře zřetedlně se to nachází, jaké jest to vězení (když jest týž Sokol od Jana Noska na rathouz podán byl) bylo, a jak dlouho trvalo, a že sou osoby jmenované přespolních bez domácích za rukojmě při- jímati nechtěli; než v tom se ve všem mimo řád a právo zachovali a neobyčejné zaručení jmíti chtěli, tak jakž samo jich vysvědčení to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá. Protož sou též osoby, kteří jeho do klády za obě nohy vsazovati, do pout a rožeň přes nohy dávati dali a rukojmí přespolních přijímati nechtěli, i o též vězení s tímž Sokolem na svrchupsaný způsob narovnati povinni. — A jestliže Sokol soukupa svého jmenovati a to dostatečně v týmž čase prokázati bude moci, že jest ty krávy jsouce na jarmarce v Holešově koupil, a druhá strana proti tomu slyšána bude, tehda též strany té krádeže vyrčeno bude moci býti, co slušné a spraved- livé bude; než jiné outraty též domněné o živnošť připravení, neb šenku a živnosti zastavení, ty se všecky z obou stran z slušných a uvážlivých příčin proti sobě zdvihají. A t. z p. Dat. v pát. po pam. Narození P. Marie (září) 1. 84. K. p. m. O. (49—50.) k. Aby se žalobníku překážek od práva nečinilo. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jaké ste nám psaní učinili, též co spis Matouše Sokola v sobě obsahuje a zavírá, sme porozuměli, kdež nás za naučení právní žádáte, i jiného Vám naučení dáti nemůžeme, než abyšte nám napotom takovejch daremnejch zaneprázdnění nečinili a nás takovejmi psaními neza- neprazdňovali, neb o tom dobrou vědomosť máte, jakej jest staro- bylej netoliko Váš než všech vůbec obyčej, totižto, když žalobník žaluje, aby odpor odpovídal a práv byl. Protož také toho při tom zanecháváme, aby na obvinění Sokola jistá odpověď se dala, a Vám ouřadu nenáleží, abyšte kdy strany v jejich spravedlnostech hin- drovati neb na místě stran (když se Vás nic nedotýče) na právo vrchní co tomu podobného napotom vznášeti měli. Tím sebe i strany spraviti moci budete, a takové spisy Vám zase odsíláme. Dat. v pátek po pam. Všech svatých (list.) 1. 84. K. p. m. O. (203.)
55 z jedné a Kauffmana a Kopla žida(!) z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Že slušně při naučení našem prvním, jehož datum v pondělí před Nanebe- vzetí P. Marie I. 81. jminulého, zůstává, a jsou židé s týmž Sokolem o všecky outraty a náklady právní od vyhlášení tohoto naučení do dvou neděl pořád zběhlých urovnati a jeho spokojiti povinni; a jestližeby se to státi mimo naději nemohlo, a Sokol by nesčístnejch (!) outrat vyhledával, tehdy aby tejto při konec učiněn byl, vedle dobrého zdání našeho za slušné se nám býti vidí, aby obě strany, židé pak skrze plnomocné své, po vyjití těch dvou neděl sem se najíti dali; tu bychom na žádosť jich některé osoby, kteréžby mezi nimi prostředkovati jměly, z jiných rad k tomu dožádati chtěli, aby to mezi nimi buď přátelským během porovnali, nebo, nechtěla- liby jedna neb druhá strana co mírného podnikati, aby o to pořadem práva v času, který jim bude při tom vyměřen, rozeznáni byli. — Az svě- domí Tomáše Kunovského, Jana Chomutovského a Pavla mlynáře zřetedlně se to nachází, jaké jest to vězení (když jest týž Sokol od Jana Noska na rathouz podán byl) bylo, a jak dlouho trvalo, a že sou osoby jmenované přespolních bez domácích za rukojmě při- jímati nechtěli; než v tom se ve všem mimo řád a právo zachovali a neobyčejné zaručení jmíti chtěli, tak jakž samo jich vysvědčení to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá. Protož sou též osoby, kteří jeho do klády za obě nohy vsazovati, do pout a rožeň přes nohy dávati dali a rukojmí přespolních přijímati nechtěli, i o též vězení s tímž Sokolem na svrchupsaný způsob narovnati povinni. — A jestliže Sokol soukupa svého jmenovati a to dostatečně v týmž čase prokázati bude moci, že jest ty krávy jsouce na jarmarce v Holešově koupil, a druhá strana proti tomu slyšána bude, tehda též strany té krádeže vyrčeno bude moci býti, co slušné a spraved- livé bude; než jiné outraty též domněné o živnošť připravení, neb šenku a živnosti zastavení, ty se všecky z obou stran z slušných a uvážlivých příčin proti sobě zdvihají. A t. z p. Dat. v pát. po pam. Narození P. Marie (září) 1. 84. K. p. m. O. (49—50.) k. Aby se žalobníku překážek od práva nečinilo. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jaké ste nám psaní učinili, též co spis Matouše Sokola v sobě obsahuje a zavírá, sme porozuměli, kdež nás za naučení právní žádáte, i jiného Vám naučení dáti nemůžeme, než abyšte nám napotom takovejch daremnejch zaneprázdnění nečinili a nás takovejmi psaními neza- neprazdňovali, neb o tom dobrou vědomosť máte, jakej jest staro- bylej netoliko Váš než všech vůbec obyčej, totižto, když žalobník žaluje, aby odpor odpovídal a práv byl. Protož také toho při tom zanecháváme, aby na obvinění Sokola jistá odpověď se dala, a Vám ouřadu nenáleží, abyšte kdy strany v jejich spravedlnostech hin- drovati neb na místě stran (když se Vás nic nedotýče) na právo vrchní co tomu podobného napotom vznášeti měli. Tím sebe i strany spraviti moci budete, a takové spisy Vám zase odsíláme. Dat. v pátek po pam. Všech svatých (list.) 1. 84. K. p. m. O. (203.)
Strana 56
56 — l. Kdož žalobníka věznili, propadli mu pokutu. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Matouše Sokola žalobníka z jedné a odpor i jiné spisy Tomáše Kunovského, Jana Chomutovského a Pavla mlynáře odpor- níky (!) z strany druhé, nás v tom za naučení prosíce, poslali, za právo vyříkáme, že odporníci vedle naučení našeho, jehož datum v pátek po Narození P. M. 1. 84., se poslušně zachovati jměli. A poněvadž se toho nestalo než z jich samejch svědomí to se zře- tedlně nachází, jaké to jest vězení (když jest týž Sokol od Jana Noska na rathouz podán byl) bylo a jak dlouho trvalo, a že sou osoby jmenované přespolních bez domácích za rukojmě přijímati nechtěli, protož neohlídajíce se nyní na jich jalové omluvy (neb jestli že jest písař se v tom jináče, nežli náleželo, choval, to sobě časně stížiti a při své spravedlnosti zanecháni bejti posavád mohou) propadli jsou témuž Sokolovi pokutu právem vyměřenou a tu So- kolovi složiti, nebo se vedle téhož naučení zachovati mají. A t. z p. Dat. v pátek po Nanebevst. Pána Krysta (květ.) 1. 85. K. p. m. O. (43.) m. Žalovaní, kteří nyní zase žalobníka žalují, vědí, jaké jsou pořádky zemské. Pozdravení naše vzk. m. o. p. n. m. Jakou ste nám zprávu v příčině Mandle a Kugle (!) židů z jedné a Matouše Sokola z strany druhé učinili, nás v tom za naučení prosíce, tomu sme z přečtení i z jiných spisů šíře porozuměli. A nepochybujem, že tíž židé po- řádky markrabství moravského dobře vědí. Jestliže jest jim týž Sokol čím spravedlivě povinovat, že ho z toho pořádně tu, kdež osedlý jest, bez takových zaneprázdnění viniti mohú. A není náležité, abyšte nás napotom takovým(i) nedůvodnými zprávami a daremně zaneprazdňovati dáti jměli. A to vše pod vypověděním práva škod a outrat (kterýchž nezdviháme) nahrazením. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Vavřinci (16. srp.) l. 85. K. p. m. O. 1581—1585. 79. Rozepře o 472 zl., které prý Marta Dytryška židovi Mandlovi dlužna jest. a. Když Marta žalobu k vrchnímu právu podávala, měl žid bez fortelů na ni odpověď dáti. Pozdravení př. vzk. m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Marty Dytryšky z jedné a odpor Mandle žida z Tovačova obžalova- ného z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Z odporu obžalovaného tak se mnoho nachází, že sám se k tomu zná, že pan purkmistr a páni tej pře k sobě nepřijímajíce na žádosť žalobnice ku právu vyššímu sou od- dali, i by pak v žalobě práva vrchního žádná se zmínka nedála než k témuž se právu spisy odsílaly, neměl jest týž obžalovaný slušně daremního zaneprázdnění a průtahu činiti a sobě vymyšlených fortelův tak všetečně užívati. Protož má na to i tolikéž, co se škod a outrat
56 — l. Kdož žalobníka věznili, propadli mu pokutu. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Matouše Sokola žalobníka z jedné a odpor i jiné spisy Tomáše Kunovského, Jana Chomutovského a Pavla mlynáře odpor- níky (!) z strany druhé, nás v tom za naučení prosíce, poslali, za právo vyříkáme, že odporníci vedle naučení našeho, jehož datum v pátek po Narození P. M. 1. 84., se poslušně zachovati jměli. A poněvadž se toho nestalo než z jich samejch svědomí to se zře- tedlně nachází, jaké to jest vězení (když jest týž Sokol od Jana Noska na rathouz podán byl) bylo a jak dlouho trvalo, a že sou osoby jmenované přespolních bez domácích za rukojmě přijímati nechtěli, protož neohlídajíce se nyní na jich jalové omluvy (neb jestli že jest písař se v tom jináče, nežli náleželo, choval, to sobě časně stížiti a při své spravedlnosti zanecháni bejti posavád mohou) propadli jsou témuž Sokolovi pokutu právem vyměřenou a tu So- kolovi složiti, nebo se vedle téhož naučení zachovati mají. A t. z p. Dat. v pátek po Nanebevst. Pána Krysta (květ.) 1. 85. K. p. m. O. (43.) m. Žalovaní, kteří nyní zase žalobníka žalují, vědí, jaké jsou pořádky zemské. Pozdravení naše vzk. m. o. p. n. m. Jakou ste nám zprávu v příčině Mandle a Kugle (!) židů z jedné a Matouše Sokola z strany druhé učinili, nás v tom za naučení prosíce, tomu sme z přečtení i z jiných spisů šíře porozuměli. A nepochybujem, že tíž židé po- řádky markrabství moravského dobře vědí. Jestliže jest jim týž Sokol čím spravedlivě povinovat, že ho z toho pořádně tu, kdež osedlý jest, bez takových zaneprázdnění viniti mohú. A není náležité, abyšte nás napotom takovým(i) nedůvodnými zprávami a daremně zaneprazdňovati dáti jměli. A to vše pod vypověděním práva škod a outrat (kterýchž nezdviháme) nahrazením. A t. z p. Dat. v pát. po sv. Vavřinci (16. srp.) l. 85. K. p. m. O. 1581—1585. 79. Rozepře o 472 zl., které prý Marta Dytryška židovi Mandlovi dlužna jest. a. Když Marta žalobu k vrchnímu právu podávala, měl žid bez fortelů na ni odpověď dáti. Pozdravení př. vzk. m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu Marty Dytryšky z jedné a odpor Mandle žida z Tovačova obžalova- ného z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme: Z odporu obžalovaného tak se mnoho nachází, že sám se k tomu zná, že pan purkmistr a páni tej pře k sobě nepřijímajíce na žádosť žalobnice ku právu vyššímu sou od- dali, i by pak v žalobě práva vrchního žádná se zmínka nedála než k témuž se právu spisy odsílaly, neměl jest týž obžalovaný slušně daremního zaneprázdnění a průtahu činiti a sobě vymyšlených fortelův tak všetečně užívati. Protož má na to i tolikéž, co se škod a outrat
Strana 57
57 — dotejče, vyrčeno a nalezeno býti to, co slušné a spravedlivé bude. A povinen jest obžalovaný na žalobu žalobnice slušnú a srozumi- telnú odpověď (v) určitém čase, kterýž mu (však bez odtahův) jme- novati můžete, dáti, aby po řádném slyšení obou vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v středu po ned. jenž slove Exaudi (16. květ.) l. 81. K. p. m. O. (20.) b. Do žalobnice ztěžuje si právo Tovačovské; má se na radnici Olomuckou dostaviti. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní uči- nili, ztěžujíce sobě do Marty Dytryšky, žeby Vás nemále, ale velice na poctivosti naříkati, tupiti všetečně, nenáležitě a nedůvodně jměla, tomu z psaní Vašeho sme porozuměli, na kteréž i od nás naučení právního žádáte. I znáti můžete, že na jedné strany oznámení něco právního uznati se dobře trefiti nemůže, a chtíce v tom řád a po- řádek právní zachovati, na tom sme, dáli Pán Bůh ve čtvrtek příští touž Martu s svými potřebami právními, jakož sme jí rok a den uložili, proti též zprávě Vaší a proč jest to učinila, tím ranněji na rathouze slyšeti, a po vyslyšení obou stran vyřknouti, co slušné a spravedlivé bude. Protož jestliže toho přítomni býti chcete, to při vůli Vaší zůstává, než sice na psaní Vaše Vám žádného konečního naučení dáti nemůžeme. A t. z p. Dat. v outerý po sv. Jiljím (4. září) 1. 1581. K. p. m. O. (47). c. O zamyšlenou appellaci jedné strany na hrad Pražský. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní Vaše a suplikací Mandle žida odeslali, tomu sme z přečtení vyrozuměli. A ačkoliv se nám na oznámení jedné strany bez dosta- tečného druhé strany (s) svými potřebami slyšání něco právního uznati dobře trefiti nemůže, však abyšte jak sebe tak strany čím spraviti věděti mohli (bychom my i pak od osob našich, kdyby se pořádně odvolání na JMC pány rady nad appellacemi na hrad Pražský a proti takovejm nálezům, kteréby na ublížení spravedlnosti (ač náš nález toho v sobě neobsahuje) se dály, téhož odvolání brániti nemínili) Vám příležitě pro širší vyrozumění, ne z povinnosti, ale šetříce osob a žádosti Vaší přípis z nadání a svobod JMtem všem čtyřem stavům markrabství tohoto Moravského daných odsíláme. A jestliže Vy netoliko vedle zprávy Vaší proti starobylým pořádkům, nýbrž proti všem čtyřem stavům markrabství tohoto Mor. co před sebe vzíti chtíti budete, to při užívání (!) Vašem buď. S tím se Vám na všem dobře jmíti vinšujem. Dat. v sob. před sv. Antonínem (13. led.) 1. 82. K. p. m. O. (189). d. Specifikace toho dluhu, oňž činiti jest; žid má dluh prokázati; Olomucké právo se ohražuje, jakoby appel- laci do Prahy zabraňovalo. — Marta si ztěžuje o vězení. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Marty Dytryšky a Mandle žida z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme:
57 — dotejče, vyrčeno a nalezeno býti to, co slušné a spravedlivé bude. A povinen jest obžalovaný na žalobu žalobnice slušnú a srozumi- telnú odpověď (v) určitém čase, kterýž mu (však bez odtahův) jme- novati můžete, dáti, aby po řádném slyšení obou vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v středu po ned. jenž slove Exaudi (16. květ.) l. 81. K. p. m. O. (20.) b. Do žalobnice ztěžuje si právo Tovačovské; má se na radnici Olomuckou dostaviti. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní uči- nili, ztěžujíce sobě do Marty Dytryšky, žeby Vás nemále, ale velice na poctivosti naříkati, tupiti všetečně, nenáležitě a nedůvodně jměla, tomu z psaní Vašeho sme porozuměli, na kteréž i od nás naučení právního žádáte. I znáti můžete, že na jedné strany oznámení něco právního uznati se dobře trefiti nemůže, a chtíce v tom řád a po- řádek právní zachovati, na tom sme, dáli Pán Bůh ve čtvrtek příští touž Martu s svými potřebami právními, jakož sme jí rok a den uložili, proti též zprávě Vaší a proč jest to učinila, tím ranněji na rathouze slyšeti, a po vyslyšení obou stran vyřknouti, co slušné a spravedlivé bude. Protož jestliže toho přítomni býti chcete, to při vůli Vaší zůstává, než sice na psaní Vaše Vám žádného konečního naučení dáti nemůžeme. A t. z p. Dat. v outerý po sv. Jiljím (4. září) 1. 1581. K. p. m. O. (47). c. O zamyšlenou appellaci jedné strany na hrad Pražský. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám psaní Vaše a suplikací Mandle žida odeslali, tomu sme z přečtení vyrozuměli. A ačkoliv se nám na oznámení jedné strany bez dosta- tečného druhé strany (s) svými potřebami slyšání něco právního uznati dobře trefiti nemůže, však abyšte jak sebe tak strany čím spraviti věděti mohli (bychom my i pak od osob našich, kdyby se pořádně odvolání na JMC pány rady nad appellacemi na hrad Pražský a proti takovejm nálezům, kteréby na ublížení spravedlnosti (ač náš nález toho v sobě neobsahuje) se dály, téhož odvolání brániti nemínili) Vám příležitě pro širší vyrozumění, ne z povinnosti, ale šetříce osob a žádosti Vaší přípis z nadání a svobod JMtem všem čtyřem stavům markrabství tohoto Moravského daných odsíláme. A jestliže Vy netoliko vedle zprávy Vaší proti starobylým pořádkům, nýbrž proti všem čtyřem stavům markrabství tohoto Mor. co před sebe vzíti chtíti budete, to při užívání (!) Vašem buď. S tím se Vám na všem dobře jmíti vinšujem. Dat. v sob. před sv. Antonínem (13. led.) 1. 82. K. p. m. O. (189). d. Specifikace toho dluhu, oňž činiti jest; žid má dluh prokázati; Olomucké právo se ohražuje, jakoby appel- laci do Prahy zabraňovalo. — Marta si ztěžuje o vězení. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Marty Dytryšky a Mandle žida z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme:
Strana 58
58 — Z těch všech spisů tak se mnoho nachází, že Marta Dytryška, aby jí žid mimo dvú set a dvaceti zlatých co více půjčiti měl se znáti nechce, nýbrž že jest na touž sumu témuž židu 17 věder vína zem- ského, každé vědro po 2 zl. počítajíc, učiní 34 zl., již odvedla a dala, dokládá; žid pak praví, že pořádné zápisy má, že jest Martě Dytryšce 472 R na základ neb klenoty a na slib neb přípověď též Marty 200 zlatých půjčil. — A aby toho vína těch nahoře ozná- mených 17 věder přijati neměl, nezpírá, nýbrž že jest s těmiž kle- noty jako svejmi vlastními činiti mohl a moc jměl oznamuje. Protož jest žid takovou svú půjčku v jistém a určitém čase, kterýž mu vedle našeho přímého zdání neb obyčeje a starobylého pořádku jme- novati můžete, prokázati a za pravé učiniti povinen. A jestliže táž Marta Dytryška proti tomu slyšána býti žádá, a to co jest v svém spisu položila, že jest cedule jmenem (jejím) psáti dal, prokázati a za pravé učiniti by chtěla, toby jí slušně odepříno a hájeno býti nemohlo; protož i v tom se tak zachovati a jí jistej a určitej čas jmenovati můžete, tak aby po pořádném obou stran slyšání dále vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. Vedle hlavní pře za třetí artykul i to se při těch spisech nachází, že Marta sobě stěžuje, že by se při tejž při daremní odkladové díti měli, ale žid odporujíce praví, že z ponuknutí našeho do apellací před rady JMC na hrad Pražský jemu jest zbráněno, a že jest se do vě- zení dostal; tu stranám oznámiti jmáte, že my žádnému pořádné apellací, která by též místo své jmíti mohla, nikda sme nebrá- nili a posavád brániti nemíníme. A za těmi příčinami aby se takovým stížnostem porozuměti a i napotom slušně odolati mohlo, máte netoliko v tejto rozepři než i ve všech jiných při vkládání k aktám spisů na každém spisu, kdy a kterého dne se dodává, pilně poznamenati dávati, aby se i v tom řád dobrý zachovávaje strany v svých (!) stížnostech spravedlivého opatření očekávati mohly. Dále se pak i to nachází, že strany se na některé numero- vané vejpisy odvolávají, kterýchžto při aktách vyhledávati nemů- žeme. Protož Vám ty spisy odsíláme, abyšte ty případy i ten ně- mecký spis sub N 2 vedle Dytryšky znějících při konci petici (peticzy) k týmž spisům přidati dali, tak abychom zouplna akta jme- novati(?) mohli. Neb jestližeby se od Vás napotom co toho (o čemž nesmýšlíme) dáti mělo, znáti můžete, že bychom na nedokonalé spisy žádného naučení dávati nemohli, nýbrž by strany škod a outrat též daremního a zbytečného zaneprázdnění uznáno býti muselo, coby za slušné a spravedlivé bylo. Vedle toho všeho i to se ještě nachází, že Marta sobě strany vězení stěžuje, ale žid, v jakémby vězení držána byla, zprávu dává. A naposledy Marta Dytryška škod a outrat pohledává, a žid též strany rukojemství, jakby ty klenoty zaručeny byly, zjevně ne- oznamuje ani přípisu neodsílá. Protož na ty artykule Vám nyní naučení právního, dokavadž nám všecka akta z ouplna zase ode- slána nebudou, dáti dobře se trefiti nemůže, než má napotom, když dostatečně strany se všemi právními potřebami, jak o jeden i o jiné všecky artykule i svými průvody slyšány budú, uznáno a vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé bude, a t. z p. Dat. v outerej po pam. Nar. P. M. (11. září) I. 82. K. p. m. O. (181—3).
58 — Z těch všech spisů tak se mnoho nachází, že Marta Dytryška, aby jí žid mimo dvú set a dvaceti zlatých co více půjčiti měl se znáti nechce, nýbrž že jest na touž sumu témuž židu 17 věder vína zem- ského, každé vědro po 2 zl. počítajíc, učiní 34 zl., již odvedla a dala, dokládá; žid pak praví, že pořádné zápisy má, že jest Martě Dytryšce 472 R na základ neb klenoty a na slib neb přípověď též Marty 200 zlatých půjčil. — A aby toho vína těch nahoře ozná- mených 17 věder přijati neměl, nezpírá, nýbrž že jest s těmiž kle- noty jako svejmi vlastními činiti mohl a moc jměl oznamuje. Protož jest žid takovou svú půjčku v jistém a určitém čase, kterýž mu vedle našeho přímého zdání neb obyčeje a starobylého pořádku jme- novati můžete, prokázati a za pravé učiniti povinen. A jestliže táž Marta Dytryška proti tomu slyšána býti žádá, a to co jest v svém spisu položila, že jest cedule jmenem (jejím) psáti dal, prokázati a za pravé učiniti by chtěla, toby jí slušně odepříno a hájeno býti nemohlo; protož i v tom se tak zachovati a jí jistej a určitej čas jmenovati můžete, tak aby po pořádném obou stran slyšání dále vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. Vedle hlavní pře za třetí artykul i to se při těch spisech nachází, že Marta sobě stěžuje, že by se při tejž při daremní odkladové díti měli, ale žid odporujíce praví, že z ponuknutí našeho do apellací před rady JMC na hrad Pražský jemu jest zbráněno, a že jest se do vě- zení dostal; tu stranám oznámiti jmáte, že my žádnému pořádné apellací, která by též místo své jmíti mohla, nikda sme nebrá- nili a posavád brániti nemíníme. A za těmi příčinami aby se takovým stížnostem porozuměti a i napotom slušně odolati mohlo, máte netoliko v tejto rozepři než i ve všech jiných při vkládání k aktám spisů na každém spisu, kdy a kterého dne se dodává, pilně poznamenati dávati, aby se i v tom řád dobrý zachovávaje strany v svých (!) stížnostech spravedlivého opatření očekávati mohly. Dále se pak i to nachází, že strany se na některé numero- vané vejpisy odvolávají, kterýchžto při aktách vyhledávati nemů- žeme. Protož Vám ty spisy odsíláme, abyšte ty případy i ten ně- mecký spis sub N 2 vedle Dytryšky znějících při konci petici (peticzy) k týmž spisům přidati dali, tak abychom zouplna akta jme- novati(?) mohli. Neb jestližeby se od Vás napotom co toho (o čemž nesmýšlíme) dáti mělo, znáti můžete, že bychom na nedokonalé spisy žádného naučení dávati nemohli, nýbrž by strany škod a outrat též daremního a zbytečného zaneprázdnění uznáno býti muselo, coby za slušné a spravedlivé bylo. Vedle toho všeho i to se ještě nachází, že Marta sobě strany vězení stěžuje, ale žid, v jakémby vězení držána byla, zprávu dává. A naposledy Marta Dytryška škod a outrat pohledává, a žid též strany rukojemství, jakby ty klenoty zaručeny byly, zjevně ne- oznamuje ani přípisu neodsílá. Protož na ty artykule Vám nyní naučení právního, dokavadž nám všecka akta z ouplna zase ode- slána nebudou, dáti dobře se trefiti nemůže, než má napotom, když dostatečně strany se všemi právními potřebami, jak o jeden i o jiné všecky artykule i svými průvody slyšány budú, uznáno a vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé bude, a t. z p. Dat. v outerej po pam. Nar. P. M. (11. září) I. 82. K. p. m. O. (181—3).
Strana 59
59 — e. Dává se místo stížnosti, že svědomí žida mimo pořádek jest vedeno. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní obšírné a vedené svědomí Mandla žida z jedné a Marty Dytryšky z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, Vám oznamujeme, že sme naučení právní Vám na táž akta vydati chtěli, však pokudž se nachází, že Marta Dytryška mezi jinejmi i to sobě stěžuje, žeby v svědomí od žida vedeném pořádek práva pominut bejti měl. A protož slušně ten nedostatek předně má napraven bejti, ale tak, abyšte Martu Dytryšku k tomu, když žid svého svědka Martina Vencla k svědomí stavěti bude, citovati dali, aby ona své právní potřeby přednésti a dále podle práva v tom postupovati mohla, a takové seznání svědkův slušně zapečetěné držáno bejti má dotud, dokavadž by strany všech svě- domí neprovedli a za odevření neb publikování jich nežádali. A pokudž táž akta velmi zatmělé a ne srozumitedlně sepsána a pořádně složená se nenacházejí, takže sotva toho sme se dočísti mohli, kde počátek neb konec jich jest: protož je Vám zase odsíláme. A budou-li nám napotom pořádně a tak jak jeden spis na druhý jde odeslána, a Vy co právního po nás žádáti budete, má Vás, co za pořad práva jest, potkati. Datum v outerej po památce Těla Božího*) 1. 1583. K. p. m. O. (18; 193—4). f. Vracejí se právu Tovačovskému spisy, že nebyly složeny, jak po sobě jdou. Pozdravení své vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy Mandla žida a Marty Dytryšky na právo naše odeslali, Vám ozna- mujem, že toho při těch spisích najíti nemůžeme, abyšte se vedle naučení našeho, jehož datum v outerý po památce Těla Božího, zachovati a spisy pořádně složené a tak jak jeden spis na druhý jde odeslati jměli. Protož Vám ty spisy zase odsíláme a Vás napo- mínáme, abyšte nejdéle do tří dnův od tohoto příštího pondělka počítajíce také spisy, jak jeden na druhej jde, totiž to od nejprvněj- šího až do nejposlednějšího po alfabetě neb počtech poznamenati dadouce vedle artykulů v naučení, jehož datum v outerej po pa- mátce Narození P. Marie I. 82., vyměřených a vysvětlených složili, zapečetili a je pořádně složené a poznamenané se(m) na právo vedle právních peněz, (jak) mnoho těch artykulův jest, na kteréž se právem naučení vydávati mají, po jistém poslu odeslali a dalšího právního opatření očekávali. Nestane-li se toho, Vám se opovídáme, že dále takových daremných zaneprázdnění a stran v právě a spravedlnosti meškání od Vás snášeti nemíníme, nýbrž se k Vám vedle náležitosti zachovati dáme. Datum v sobotu před ned. postní Oculi (3. břez.) 1. 84. K. p. m. O. (180). *) Dle nového kal. 14. června.
59 — e. Dává se místo stížnosti, že svědomí žida mimo pořádek jest vedeno. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní obšírné a vedené svědomí Mandla žida z jedné a Marty Dytryšky z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, Vám oznamujeme, že sme naučení právní Vám na táž akta vydati chtěli, však pokudž se nachází, že Marta Dytryška mezi jinejmi i to sobě stěžuje, žeby v svědomí od žida vedeném pořádek práva pominut bejti měl. A protož slušně ten nedostatek předně má napraven bejti, ale tak, abyšte Martu Dytryšku k tomu, když žid svého svědka Martina Vencla k svědomí stavěti bude, citovati dali, aby ona své právní potřeby přednésti a dále podle práva v tom postupovati mohla, a takové seznání svědkův slušně zapečetěné držáno bejti má dotud, dokavadž by strany všech svě- domí neprovedli a za odevření neb publikování jich nežádali. A pokudž táž akta velmi zatmělé a ne srozumitedlně sepsána a pořádně složená se nenacházejí, takže sotva toho sme se dočísti mohli, kde počátek neb konec jich jest: protož je Vám zase odsíláme. A budou-li nám napotom pořádně a tak jak jeden spis na druhý jde odeslána, a Vy co právního po nás žádáti budete, má Vás, co za pořad práva jest, potkati. Datum v outerej po památce Těla Božího*) 1. 1583. K. p. m. O. (18; 193—4). f. Vracejí se právu Tovačovskému spisy, že nebyly složeny, jak po sobě jdou. Pozdravení své vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy Mandla žida a Marty Dytryšky na právo naše odeslali, Vám ozna- mujem, že toho při těch spisích najíti nemůžeme, abyšte se vedle naučení našeho, jehož datum v outerý po památce Těla Božího, zachovati a spisy pořádně složené a tak jak jeden spis na druhý jde odeslati jměli. Protož Vám ty spisy zase odsíláme a Vás napo- mínáme, abyšte nejdéle do tří dnův od tohoto příštího pondělka počítajíce také spisy, jak jeden na druhej jde, totiž to od nejprvněj- šího až do nejposlednějšího po alfabetě neb počtech poznamenati dadouce vedle artykulů v naučení, jehož datum v outerej po pa- mátce Narození P. Marie I. 82., vyměřených a vysvětlených složili, zapečetili a je pořádně složené a poznamenané se(m) na právo vedle právních peněz, (jak) mnoho těch artykulův jest, na kteréž se právem naučení vydávati mají, po jistém poslu odeslali a dalšího právního opatření očekávali. Nestane-li se toho, Vám se opovídáme, že dále takových daremných zaneprázdnění a stran v právě a spravedlnosti meškání od Vás snášeti nemíníme, nýbrž se k Vám vedle náležitosti zachovati dáme. Datum v sobotu před ned. postní Oculi (3. břez.) 1. 84. K. p. m. O. (180). *) Dle nového kal. 14. června.
Strana 60
60 g. Poněvadž při spisu pod literou A. jsou nedostatky, nechať někdo z Tovačova přijde do Olomouce. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Akta a spisy právní v tej rozepři Marty Dytryšky z jedné a Mandla žida z strany druhé v uvážení svém sme jmíti chtěli, ale Vám oznamujem, když sme nejprvnější spis pod literou A. uvažovati chtěli, že ihned ne- dostatky se nalezly. Protož Vám té cesty podáváme, chcete-li z pro- středku Vašeho k pondělku příštímu osoby některé sem vypraviti, aby o to rozmluveno, a bude-li možné, na místě dobrém postaveno bejti mohlo; protož oumyslu Vašeho, co v tom jest, chtějte nám o tom dáti věděti, abychom se dále náležitě a spravedlivě zachovati mohli. S tím ochraně Božské Vás poručena činíme. Dat. v sobotu před nedělí Judica (17. bř.) 1. 84. (40). h. Aby žid přísáhal. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Marty Dytryšky žalobnice z jedné a Mandla žida odporníka z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo býti uznáváme: Předně, co se těch 200 zlatých půjčených, k kterým se žalobnice zná, dotejče, že to slušně při témž zápisu, kterej jest v knihách rychtářských, zůstává; než 472 zlaté, (k)kterým se táž žalobnice znáti nechce, ač jest odporník ten dluh dostatečně prokázati měl, však může-li svým dobrým svědomím, když mu k rozmyšlení do 2 neděl čas dáte, se rozmyslíce příležitou přísahu (viz vedle) ten dluh 472 R. vedle toho, co jest provedl, potvrditi a touž přísahou vykonati, tehda Marta Dytryška jemu z toho odpovídati práva bejti a jeho spokojiti jest povinna. A ouroky neb lichvy z hodnejch a slušnejch příčin netoliko za tou příčinú, že se neprokazují: jako že při cedulích zapsány se nenachází, nýbrž z jiných mnohých uvážlivých příčin, které za námi zůstávají, jako i právní outraty obou stran žalobnice i odporníka proti sobě zdviháme a compensi- rujeme. Též že za právo vyříkáme, že jest odporníku nenáleželo těch klinotů roztrhati dáti; protož jestli žalobnice též ve dvou ne- dělích přísahou tělesných obyčejích(!) svým dobrým svědomím tu jemu hodnosť těch klinotů jako i šatů obdržeti moci bude, a od- porník toho svou židovskou přísahou neumenší, jest týž odporník s žalobnicí o tejž rest neb cenu a hodnosť jich urovnati povinen. Než co se stížnosti žalobnice, žeby na ni mocí sáženo a ona do vězení dána byla, dotejče, bude-li žalobnice to chtíti prokázati a za právo učiniti, a druhá strana proti tomu slyšána bude, tehda má vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v outerej po sv. Prokopu (10. čce) 1. 84. K. p. n. O. (200—1.) ch. Formule židovské přísahy. Das ich Manndl Jud Martha Ditrichin Vierhundert Zwey Vnd Siebenzig gulden geliehen habe, Vnd das sie mir das selbige schuldig Vnd Züebezalen Vorpflicht ist, Schwer ich vnd betrewe hiemitt,
60 g. Poněvadž při spisu pod literou A. jsou nedostatky, nechať někdo z Tovačova přijde do Olomouce. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Akta a spisy právní v tej rozepři Marty Dytryšky z jedné a Mandla žida z strany druhé v uvážení svém sme jmíti chtěli, ale Vám oznamujem, když sme nejprvnější spis pod literou A. uvažovati chtěli, že ihned ne- dostatky se nalezly. Protož Vám té cesty podáváme, chcete-li z pro- středku Vašeho k pondělku příštímu osoby některé sem vypraviti, aby o to rozmluveno, a bude-li možné, na místě dobrém postaveno bejti mohlo; protož oumyslu Vašeho, co v tom jest, chtějte nám o tom dáti věděti, abychom se dále náležitě a spravedlivě zachovati mohli. S tím ochraně Božské Vás poručena činíme. Dat. v sobotu před nedělí Judica (17. bř.) 1. 84. (40). h. Aby žid přísáhal. Pozdravení př. vzkazujem m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Marty Dytryšky žalobnice z jedné a Mandla žida odporníka z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo býti uznáváme: Předně, co se těch 200 zlatých půjčených, k kterým se žalobnice zná, dotejče, že to slušně při témž zápisu, kterej jest v knihách rychtářských, zůstává; než 472 zlaté, (k)kterým se táž žalobnice znáti nechce, ač jest odporník ten dluh dostatečně prokázati měl, však může-li svým dobrým svědomím, když mu k rozmyšlení do 2 neděl čas dáte, se rozmyslíce příležitou přísahu (viz vedle) ten dluh 472 R. vedle toho, co jest provedl, potvrditi a touž přísahou vykonati, tehda Marta Dytryška jemu z toho odpovídati práva bejti a jeho spokojiti jest povinna. A ouroky neb lichvy z hodnejch a slušnejch příčin netoliko za tou příčinú, že se neprokazují: jako že při cedulích zapsány se nenachází, nýbrž z jiných mnohých uvážlivých příčin, které za námi zůstávají, jako i právní outraty obou stran žalobnice i odporníka proti sobě zdviháme a compensi- rujeme. Též že za právo vyříkáme, že jest odporníku nenáleželo těch klinotů roztrhati dáti; protož jestli žalobnice též ve dvou ne- dělích přísahou tělesných obyčejích(!) svým dobrým svědomím tu jemu hodnosť těch klinotů jako i šatů obdržeti moci bude, a od- porník toho svou židovskou přísahou neumenší, jest týž odporník s žalobnicí o tejž rest neb cenu a hodnosť jich urovnati povinen. Než co se stížnosti žalobnice, žeby na ni mocí sáženo a ona do vězení dána byla, dotejče, bude-li žalobnice to chtíti prokázati a za právo učiniti, a druhá strana proti tomu slyšána bude, tehda má vyrčeno býti, co slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. v outerej po sv. Prokopu (10. čce) 1. 84. K. p. n. O. (200—1.) ch. Formule židovské přísahy. Das ich Manndl Jud Martha Ditrichin Vierhundert Zwey Vnd Siebenzig gulden geliehen habe, Vnd das sie mir das selbige schuldig Vnd Züebezalen Vorpflicht ist, Schwer ich vnd betrewe hiemitt,
Strana 61
61 — das mir Gott helfe auf diesen funff buchern Moysi, der Himmel vnd erden, laub vnd gras, Vnd alle Ding erschaffen hatt. Vnd ob ich Unrecht schwere, das mich die erde miese Verschlinden, die Dathann Vnd abyrom Verschlandt(!), Vnd ob ich Unrecht schwer, das mich die maselsucht bestehe, die Naaman Verlies Vnd Jezi ankam*), Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich aus der ehe Vortilget werde die Gott Mosy gab durch die Zehenn geboth auf dem berg Synay, Vnd ob ich Unrecht schwer, das die siendt uber mich gehe, die uber falsche schwerer ausgesagt ist in den funff buchern Moysy ; Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich Zum Stein werden mus als Lottes weib, die Zue einer Salzseulen ward; Vnd ob ich Unrecht schwer, das mich die blutsucht bestehe Vnd nimer Verlase, Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich nimmermehr muss Kommen in’s Abraham's schoss; Vnd ob ich Unrecht schwere, das mich Gott ewiglich schende Vnd Zue dem Teuffel sende mit leib**) vnd seel, Hautt Vnd nimenehreuw(!) Amen. (202). i. Aby Dytryška cenu klenotů sobě šacovala, a aby žid svou přísahou tu cenu hleděl zmenšiti. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Psaní, kteréž ste nám učinili, též spis Mandla žida odeslali, kdež týž Mandl žid za vysvětlení slov v naučení našem totižto „A odporník toho svou židovskou přísahou neumenší“, tomu všemu sme porozuměli. I po- kudž nás za naučení žádáte, za právo vyříkáme: Že to vše při témž našem naučení, kteréž světlé a srozumitedlné jest, zůstati má, však těmi slovy nic jiného se neuznává, než to, aby Markyta Dy- tryška, cenu neb hodnosť těch při židu zanechaných klinotů a šatů totižto, že je sobě vedle svého dobrého svědomí tak nebo tak velice, jakby obdržeti svejm svědomím mohla, šacuje a pokládá, a že smejšlí, žeby takovou neb takovou sumu stály, přísahou obdržela, a žid by se nad tou cenou obtížen býti uznával, a mohl by svou židovskou přísahou tu cenu umenšiti, tehda by s touž přísahou slyšán byl, aby dále o rešt neb cenu a hodnosť jich urovnáno a soudu konec učiněno bejti mohlo. Datum v pátek po sv. Jakubu (27. čce) 1. 1584. (20—21). k. Tovačovským hrozí se vypověděním práva, že židovi nadržují. Pozdravení př. vzkazujeme m. a. o. p. p. n. m. Jaká jest nám supplikace jménem Marty Dytryšky podána, tu Vám pro širší vyro- zumění příležiti odsíláme. A pokudžby tak bylo, že byšte víceji Pozoruhodno jest, že pro žida přísahu nepřeložili na česko. Celkem ovšem snáší se s formulí saskými právy předepsanou, ale značně jest zkrácena a odpadly též formality, neboť čteme v Jevičském rukopise 1. c.: „Jst obir di soche iber femczigletige mork, so soll her sweren off dem rodal vnd sol aynen groen rok an hoben on hemde an blosser hont vnd czwou groee hosen on furwucz vnd ayne hont, di in lommes blut gefeuchtet ist“. *) V Jevičském rukopise: „Di naman forlis und iesse bestunt". **) V Jevičském rukopise: „vnd mich der tewffl felle vnd wek fire mit laibe“ vnd mit selen nu und ymer mer (LXII. LXIII.)
61 — das mir Gott helfe auf diesen funff buchern Moysi, der Himmel vnd erden, laub vnd gras, Vnd alle Ding erschaffen hatt. Vnd ob ich Unrecht schwere, das mich die erde miese Verschlinden, die Dathann Vnd abyrom Verschlandt(!), Vnd ob ich Unrecht schwer, das mich die maselsucht bestehe, die Naaman Verlies Vnd Jezi ankam*), Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich aus der ehe Vortilget werde die Gott Mosy gab durch die Zehenn geboth auf dem berg Synay, Vnd ob ich Unrecht schwer, das die siendt uber mich gehe, die uber falsche schwerer ausgesagt ist in den funff buchern Moysy ; Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich Zum Stein werden mus als Lottes weib, die Zue einer Salzseulen ward; Vnd ob ich Unrecht schwer, das mich die blutsucht bestehe Vnd nimer Verlase, Vnd ob ich Unrecht schwer, das ich nimmermehr muss Kommen in’s Abraham's schoss; Vnd ob ich Unrecht schwere, das mich Gott ewiglich schende Vnd Zue dem Teuffel sende mit leib**) vnd seel, Hautt Vnd nimenehreuw(!) Amen. (202). i. Aby Dytryška cenu klenotů sobě šacovala, a aby žid svou přísahou tu cenu hleděl zmenšiti. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Psaní, kteréž ste nám učinili, též spis Mandla žida odeslali, kdež týž Mandl žid za vysvětlení slov v naučení našem totižto „A odporník toho svou židovskou přísahou neumenší“, tomu všemu sme porozuměli. I po- kudž nás za naučení žádáte, za právo vyříkáme: Že to vše při témž našem naučení, kteréž světlé a srozumitedlné jest, zůstati má, však těmi slovy nic jiného se neuznává, než to, aby Markyta Dy- tryška, cenu neb hodnosť těch při židu zanechaných klinotů a šatů totižto, že je sobě vedle svého dobrého svědomí tak nebo tak velice, jakby obdržeti svejm svědomím mohla, šacuje a pokládá, a že smejšlí, žeby takovou neb takovou sumu stály, přísahou obdržela, a žid by se nad tou cenou obtížen býti uznával, a mohl by svou židovskou přísahou tu cenu umenšiti, tehda by s touž přísahou slyšán byl, aby dále o rešt neb cenu a hodnosť jich urovnáno a soudu konec učiněno bejti mohlo. Datum v pátek po sv. Jakubu (27. čce) 1. 1584. (20—21). k. Tovačovským hrozí se vypověděním práva, že židovi nadržují. Pozdravení př. vzkazujeme m. a. o. p. p. n. m. Jaká jest nám supplikace jménem Marty Dytryšky podána, tu Vám pro širší vyro- zumění příležiti odsíláme. A pokudžby tak bylo, že byšte víceji Pozoruhodno jest, že pro žida přísahu nepřeložili na česko. Celkem ovšem snáší se s formulí saskými právy předepsanou, ale značně jest zkrácena a odpadly též formality, neboť čteme v Jevičském rukopise 1. c.: „Jst obir di soche iber femczigletige mork, so soll her sweren off dem rodal vnd sol aynen groen rok an hoben on hemde an blosser hont vnd czwou groee hosen on furwucz vnd ayne hont, di in lommes blut gefeuchtet ist“. *) V Jevičském rukopise: „Di naman forlis und iesse bestunt". **) V Jevičském rukopise: „vnd mich der tewffl felle vnd wek fire mit laibe“ vnd mit selen nu und ymer mer (LXII. LXIII.)
Strana 62
62 — židovským chtěním neb nechtěním se spravovali, nežli naučením a dobrým zdáním naším, znáti můžete, že by Vám to schváleno bejti nemohlo, neb víte, že žid jsouce strana soudcí bejti nemůže, aniž jest slušné, by týž žid i spisů přijímati (se) zbraňoval, abyšte Vy jich přijímati a na právo k spravedlivému rozeznání odsílati neměli. Protož nepochybujem, nýbrž za potřebné uznáváme, Vas nad zbyt tímto psaním napomenouti a to pod pokutou vypovědění práva, abyšte se v tom podle práva spravedlivě zachovali a stranám netoliko nápomocni byli, nýbrž je přidrželi, aby po svých právních potřebách bez odkladu postupovali a jich v ničemž nehindrujíce, aby bez dalších židovských zaneprázdnění na jich předložené právní potřeby spravedlivého rozsudku očekávati mohli. S tím se Vám dobře jmíti vinšujeme. Dat. v pátek před ned. Cantata (17. květ.) 1. 85. K. p. m. O. (44). l. Že žid již nemá připuštěn býti k přísaze o cenu klenotů. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Jakožto ste nám psaní učinili a vedle toho dva spisy právní, jeden Marty Dytryšky a druhý Mandla žida, nás v tom za naučení prosíce, na právo naše odeslali, za právo vyříkáme: Že neohlídajíce se na ty spisy, toho všeho při naučení našem, jehož datum v outerej po sv. Prokopu l. 84. zanecháváme. Však s touto vejmínkou, že nyní již po vyko- naném od Marty Dytryšky závazku Mandl žid k takové přísaze, kteréž užíti žádá (na předešlé naše vyměření neukazujíce) klinotů a jinejch věcí pořádně šacovati nedavše, připuštěn slušně býti ne- může, pokudž žádných hodných příčin, pro které by sobě tu cenu obtížnou bejti uznával, prokázati a za pravé učiniti, aby k židovské přísaze nyní připuštěn byl, jest nemohl. A na to vejš naučení naše na žádnou takovou holou přísahu, na kterou nyní žid se vztahovati (chce), nemají. Než kdyby žid byl všecky věci pořádně šacovati davše lepší zprávu o ceně těch jistých věcí vedle svého svědomí a přísahy dáti byl mohl, nežli táž Marta, i v tom by slušného opatření byl užil. Škody pak a outraty této instancí s obou stran z hodnejch příčin se zdvihají. A t. z p. Datum ve štvrtek před Všemi svatými l. 1585. K. p. m. O. (45—6). 80. O násilí. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám outrpné vyznání Urbana Blazniče na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Že slušně na všecky případnosti se vyptati a předně na to pozor jmíti jmáte, jak jest to násilí dceři Šťastného z Kralic učiniti chtěl . . . , též zdali touž děvečku v Vrbátkách onásilnil, a dále vedle jeho provinění jeho ztrestati dáti můžete. A t. z p. Datum v pátek po pam. naroz. P. M. 1. 84. K. p. m. O. (58).
62 — židovským chtěním neb nechtěním se spravovali, nežli naučením a dobrým zdáním naším, znáti můžete, že by Vám to schváleno bejti nemohlo, neb víte, že žid jsouce strana soudcí bejti nemůže, aniž jest slušné, by týž žid i spisů přijímati (se) zbraňoval, abyšte Vy jich přijímati a na právo k spravedlivému rozeznání odsílati neměli. Protož nepochybujem, nýbrž za potřebné uznáváme, Vas nad zbyt tímto psaním napomenouti a to pod pokutou vypovědění práva, abyšte se v tom podle práva spravedlivě zachovali a stranám netoliko nápomocni byli, nýbrž je přidrželi, aby po svých právních potřebách bez odkladu postupovali a jich v ničemž nehindrujíce, aby bez dalších židovských zaneprázdnění na jich předložené právní potřeby spravedlivého rozsudku očekávati mohli. S tím se Vám dobře jmíti vinšujeme. Dat. v pátek před ned. Cantata (17. květ.) 1. 85. K. p. m. O. (44). l. Že žid již nemá připuštěn býti k přísaze o cenu klenotů. Pozdravení př. vzkazujeme m. o. p. p. n. m. Jakožto ste nám psaní učinili a vedle toho dva spisy právní, jeden Marty Dytryšky a druhý Mandla žida, nás v tom za naučení prosíce, na právo naše odeslali, za právo vyříkáme: Že neohlídajíce se na ty spisy, toho všeho při naučení našem, jehož datum v outerej po sv. Prokopu l. 84. zanecháváme. Však s touto vejmínkou, že nyní již po vyko- naném od Marty Dytryšky závazku Mandl žid k takové přísaze, kteréž užíti žádá (na předešlé naše vyměření neukazujíce) klinotů a jinejch věcí pořádně šacovati nedavše, připuštěn slušně býti ne- může, pokudž žádných hodných příčin, pro které by sobě tu cenu obtížnou bejti uznával, prokázati a za pravé učiniti, aby k židovské přísaze nyní připuštěn byl, jest nemohl. A na to vejš naučení naše na žádnou takovou holou přísahu, na kterou nyní žid se vztahovati (chce), nemají. Než kdyby žid byl všecky věci pořádně šacovati davše lepší zprávu o ceně těch jistých věcí vedle svého svědomí a přísahy dáti byl mohl, nežli táž Marta, i v tom by slušného opatření byl užil. Škody pak a outraty této instancí s obou stran z hodnejch příčin se zdvihají. A t. z p. Datum ve štvrtek před Všemi svatými l. 1585. K. p. m. O. (45—6). 80. O násilí. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám outrpné vyznání Urbana Blazniče na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Že slušně na všecky případnosti se vyptati a předně na to pozor jmíti jmáte, jak jest to násilí dceři Šťastného z Kralic učiniti chtěl . . . , též zdali touž děvečku v Vrbátkách onásilnil, a dále vedle jeho provinění jeho ztrestati dáti můžete. A t. z p. Datum v pátek po pam. naroz. P. M. 1. 84. K. p. m. O. (58).
Strana 63
63 — 81. Co činiti, že žalovaný žalobnici nechce odpovídati, kdo jejího manžela zavraždil? Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám poslali žalobu i jiné spisy právní Doroty vdovy po neb. Ma- tějovi Rešíkovi žalobnice z jedné a Jana Skrocha obžalovaného z strany druhé, kdež žalobnice zprávu dává, že odporník jdouce s nebožtíkem manželem jejím do města Tovačova při času začátku adventu 1. (15)85. u Pavla Fialky až do večera na vině jsouce a odtud domů jdouce, neb jíti chtíce, a když sou spolu vyšli, že manžel její tu na cestě blíž dědiny Oplocan hanebně zamordován, než že ta žalobnice neví, co se tu dálo a způsobilo i jakejm způ- sobem se ta věc přitrefila, toho žádajic, aby obžalovanej to ukázal, kdo a jakým způsobem manžela jejího jest zamordoval, na kteroužto žalobu obžalovaný odpovídati se zbraňuje, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: Chce-li žalobnice pořádnou stížností neb žalobú obžalovaného z oučinku jistého, v čem mu vinu dává, obviňujíce učiniti, že se to jí nezavírá, a jestliže toliko ta stížnosť žalobnice vedle druhého jejího spisu jest, že obžalovanej jí oznámiti nechce, kdo a jakým způsobem manžela zamordoval a toliko by od něho svědomí žádala, tehdy vedle náležitosti pro průchod spravedlnosti, slušné by svědomí dáno bejti mělo. A pokudžby odporník za pravé učiniti a to prokázati mohl, že jest s povolením fojta po svých potřebách přes svět pracoval a žalobnice, by hodnějších příčin k podezření proti odporníku, než jak v aktách svých pokládá, ne- měla, tehdy po pořádném obou stran slyšání i z strany škod a outrat, kteréž nyní na tento čas mezi nimi vyzdviháme. vyrčeno bude moci bejti, co slušného a spravedlivého bude. A t, z p. Dat. v středu den proměn. Krysta Pána na hůře Tábor (6. srp.) 1. 86. K. p. m. O. (2—3). 82. Že třeba útrpně vyšetřiti, bylo-li děťátko mrtvo. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož nám zprávu dáváte, že Salomena Telebořka vždy na tom stojí, že jest tož děťátko mrtvé měla, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: „Že ještě tomu rozuměti nemůžeme, zdali byšte se k též Telebořce vedle naučení našeho i s pohrůžkou outrpního práva zachovati dali, neb pokavadž stará Kostkova s jinejmi ženami, kteréž se na též děťátko dívaly, jí to v noci s pravdou mluviti mohly, že jest děťátko dospělé, jakž náleží bylo, a táž Salomena i toho ničímž odvésti a se z domnění vyvésti dostatečně nemohla, tehdy byšte příčinu jmíti mohli, ji outrpným právem vedle náležitosti pro vy- zvědění pravdy zohledati dáti. A t. z p. Dat. v pátek den památky sv. Maří Majdaleny (23. čce) 1. 1588. K. p. m. O. (204). 83. a. Aby se odporníkovi přálo času potřebami právními se opatřiti. Pozdravení své vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spis Jana Dobroňova obžalovaného na právo naše nás v tom za na- učení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Poněvadž dotčený Dobroňov
63 — 81. Co činiti, že žalovaný žalobnici nechce odpovídati, kdo jejího manžela zavraždil? Pozdravení přátelské vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám poslali žalobu i jiné spisy právní Doroty vdovy po neb. Ma- tějovi Rešíkovi žalobnice z jedné a Jana Skrocha obžalovaného z strany druhé, kdež žalobnice zprávu dává, že odporník jdouce s nebožtíkem manželem jejím do města Tovačova při času začátku adventu 1. (15)85. u Pavla Fialky až do večera na vině jsouce a odtud domů jdouce, neb jíti chtíce, a když sou spolu vyšli, že manžel její tu na cestě blíž dědiny Oplocan hanebně zamordován, než že ta žalobnice neví, co se tu dálo a způsobilo i jakejm způ- sobem se ta věc přitrefila, toho žádajic, aby obžalovanej to ukázal, kdo a jakým způsobem manžela jejího jest zamordoval, na kteroužto žalobu obžalovaný odpovídati se zbraňuje, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: Chce-li žalobnice pořádnou stížností neb žalobú obžalovaného z oučinku jistého, v čem mu vinu dává, obviňujíce učiniti, že se to jí nezavírá, a jestliže toliko ta stížnosť žalobnice vedle druhého jejího spisu jest, že obžalovanej jí oznámiti nechce, kdo a jakým způsobem manžela zamordoval a toliko by od něho svědomí žádala, tehdy vedle náležitosti pro průchod spravedlnosti, slušné by svědomí dáno bejti mělo. A pokudžby odporník za pravé učiniti a to prokázati mohl, že jest s povolením fojta po svých potřebách přes svět pracoval a žalobnice, by hodnějších příčin k podezření proti odporníku, než jak v aktách svých pokládá, ne- měla, tehdy po pořádném obou stran slyšání i z strany škod a outrat, kteréž nyní na tento čas mezi nimi vyzdviháme. vyrčeno bude moci bejti, co slušného a spravedlivého bude. A t, z p. Dat. v středu den proměn. Krysta Pána na hůře Tábor (6. srp.) 1. 86. K. p. m. O. (2—3). 82. Že třeba útrpně vyšetřiti, bylo-li děťátko mrtvo. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož nám zprávu dáváte, že Salomena Telebořka vždy na tom stojí, že jest tož děťátko mrtvé měla, nás v tom za naučení prosíc, za právo vyříkáme: „Že ještě tomu rozuměti nemůžeme, zdali byšte se k též Telebořce vedle naučení našeho i s pohrůžkou outrpního práva zachovati dali, neb pokavadž stará Kostkova s jinejmi ženami, kteréž se na též děťátko dívaly, jí to v noci s pravdou mluviti mohly, že jest děťátko dospělé, jakž náleží bylo, a táž Salomena i toho ničímž odvésti a se z domnění vyvésti dostatečně nemohla, tehdy byšte příčinu jmíti mohli, ji outrpným právem vedle náležitosti pro vy- zvědění pravdy zohledati dáti. A t. z p. Dat. v pátek den památky sv. Maří Majdaleny (23. čce) 1. 1588. K. p. m. O. (204). 83. a. Aby se odporníkovi přálo času potřebami právními se opatřiti. Pozdravení své vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám spis Jana Dobroňova obžalovaného na právo naše nás v tom za na- učení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Poněvadž dotčený Dobroňov
Strana 64
64 — odpověď na žalobu jest dal, že žalobník žalobu svú v jistém brzkém časi, kterýž jemu bez odkladův jmenovati máte, prokázati a za právo učiniti jest povinen. A když obžalovaný s potřebami svými právními protiva tomu slyšán bude, má dále uznáno býti to, což slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. outerej na den sv. Lucie (13. pros.) 1. 1588. K. p. m. O. (89). b. Že žalobnice do dvou neděl žalobu pořádnější pod propadením pře podati má. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám zprávu fojta a starších dědiny Oplocan, též spečetěný spis v způsobu svědomí, kterýž Vám zase odsíláme, a Jana Dobroňova právní potřeby odeslali na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme, že žalobnici rok jistej a konečnej jmenovati máte od publikování a vyhlášení tohoto naučení do dvou neděl pořád zběhlých, aby žalobu svú se všemi případnostmi v týmž čase nebo, nebude-li moci bezelstně, v druhých dvou nedělích pořádněji a dostatečněji, než se posavad stalo, pod propadením té pře, všech škod a outrat na to vzešlých, prokázala a za pravé učinila. A když vedle předešlých naučení našich vobě strany slyšány budou s jejich právními potřebami, má uznáno a vyrčeno býti, co spravedlivé bude. Než co se stížnosti ouřadu Oplocanského dotýče, takových neřestí stranám přehlídati povinni nejsou, než mohou se k jednomu každému náležitým trestáním zachovati a takové neřesti skutečně zastavovati. A t. z p. Dat. v středu po ned. postní Judica (22. bř.) 1. P. 89. K. p. m. O. (60). c. Mordýře mečem odpraviti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám vedené svědomí, odvod a jiné spisy právní Jana Dobroňova obžalovaného z jedné a Doroty vdovy po neb. Václavovi Synku zmocněných žalobníkův z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Ačkoli dosti ne- způsobně v domě Pavla Borka nebožtík Václav Synkův se choval. však nicméně z vedeného svědomí tak se mnoho nachází, že jest od Jana Dobroňova týž sirotek zamordován. Protož k němu obža- lovanému jakožto k mordýři se zachovati, jeho mečem od života smrtí sklíditi dáti podle ostrosti práva (ačbyšte jemu milosti učiniti žádné slušné příčiny neměli), moc jmáte. A t. z p. Dat. v pát. po památce mládátek (29. pros.) 1. 89. K. p. m. O. (61). 84. a. Rozepře o pozůstalosť, kdež se jedna strana táhne k smlouvám svatebním, druhá ku kšaftu. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Gabriele Mezřického i na místě jiných přátel jeho žalobníků z jedné a Marty Jana Mezřického nebožtíka pozůstalé vdovy odpor- nice z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, kdež žalobník odpornici viní, žeby jemu a přátelům jeho vedle
64 — odpověď na žalobu jest dal, že žalobník žalobu svú v jistém brzkém časi, kterýž jemu bez odkladův jmenovati máte, prokázati a za právo učiniti jest povinen. A když obžalovaný s potřebami svými právními protiva tomu slyšán bude, má dále uznáno býti to, což slušné a spravedlivé jest. A t. z p. Dat. outerej na den sv. Lucie (13. pros.) 1. 1588. K. p. m. O. (89). b. Že žalobnice do dvou neděl žalobu pořádnější pod propadením pře podati má. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám zprávu fojta a starších dědiny Oplocan, též spečetěný spis v způsobu svědomí, kterýž Vám zase odsíláme, a Jana Dobroňova právní potřeby odeslali na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, za právo vyříkáme, že žalobnici rok jistej a konečnej jmenovati máte od publikování a vyhlášení tohoto naučení do dvou neděl pořád zběhlých, aby žalobu svú se všemi případnostmi v týmž čase nebo, nebude-li moci bezelstně, v druhých dvou nedělích pořádněji a dostatečněji, než se posavad stalo, pod propadením té pře, všech škod a outrat na to vzešlých, prokázala a za pravé učinila. A když vedle předešlých naučení našich vobě strany slyšány budou s jejich právními potřebami, má uznáno a vyrčeno býti, co spravedlivé bude. Než co se stížnosti ouřadu Oplocanského dotýče, takových neřestí stranám přehlídati povinni nejsou, než mohou se k jednomu každému náležitým trestáním zachovati a takové neřesti skutečně zastavovati. A t. z p. Dat. v středu po ned. postní Judica (22. bř.) 1. P. 89. K. p. m. O. (60). c. Mordýře mečem odpraviti. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Jakož ste nám vedené svědomí, odvod a jiné spisy právní Jana Dobroňova obžalovaného z jedné a Doroty vdovy po neb. Václavovi Synku zmocněných žalobníkův z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Ačkoli dosti ne- způsobně v domě Pavla Borka nebožtík Václav Synkův se choval. však nicméně z vedeného svědomí tak se mnoho nachází, že jest od Jana Dobroňova týž sirotek zamordován. Protož k němu obža- lovanému jakožto k mordýři se zachovati, jeho mečem od života smrtí sklíditi dáti podle ostrosti práva (ačbyšte jemu milosti učiniti žádné slušné příčiny neměli), moc jmáte. A t. z p. Dat. v pát. po památce mládátek (29. pros.) 1. 89. K. p. m. O. (61). 84. a. Rozepře o pozůstalosť, kdež se jedna strana táhne k smlouvám svatebním, druhá ku kšaftu. Pozdravení své vzkazujeme m. o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní Gabriele Mezřického i na místě jiných přátel jeho žalobníků z jedné a Marty Jana Mezřického nebožtíka pozůstalé vdovy odpor- nice z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, kdež žalobník odpornici viní, žeby jemu a přátelům jeho vedle
Strana 65
65 — poslední vůle neb kšaftu Jana Mezřického na smlúvách svadebních vyměněných 600 tj dodati se zbraňovala; odpornice pak zmocnění pořádného jsouce žádostiva kšaft proti smlúvám svadebním nepo- řádnej býti, a že jest těch 600 tj k sobě nikdo nepřijal praví: Protož jest žalobník, ač jest pořádně zmocněn, žalobu svú v jistém určitém čase, který jemu jmenovati máte, prokázati a za pravé učiniti povinen. A proti tomu zase odpornici též všecky právní dobrodiní se pozůstavují, aby po pořádném obou stran slyšání v té při vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. A teď Vám ty smlúvy svadební i ten kšaft zase odsíláme. Datum ve štvrtek po sv. Vítě (15. čna) l. 89. K. p. m. O. (63). b. Aby strany ukázaly, co nebožtík sobě vymínil. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Spisy právní Gabriele Mezřického žalobníka z jedné proti Martě neb. Jana Mezeřického někdejší manželce, obžalovanej z strany druhé, nám na právo naše odeslané Vám zase odsíláme a za potřebí býti uzná- váme, aby obě strany při těchto Vám odeslaných spisích své další srozumitedlné potřeby vyjádřeněji a světleji nám přednesly a to ukázaly, že jest nebožtík Meziřický smlúvy svadební kšaftem měniti neb tvrditi příčinu jměl. Též i to vyhledajíce, co jest na těch gruntech 1. 82. sobě Jan Meziřický vyměnil, jak jest tehdáž 700 R. témuž Meziřickému na tejchž domích v smlúvách jmenovaných náleželo, obě strany vedle oučtů ukázati mají, aby dále vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v pátek před novým létem po narození Božím příštím(!) 1590 (29. pros. 1589). K. p. m. O. (64). c. Aby obžalovaný poslední vůli do 700 R. vykonal. Pozdravení své vzk. m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Gabriele Mezeřického žalob- níka z jedné, a Martina písaře důchodního, obžalovaného z strany druhé, na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Z těch všech spisů tak se mnoho nachází, že ne- božtík Mezeřický na smlúvách svadebních 700 zl. na gruntech jme- novitě na domě Jana Švehláka, na domě Jana Kryštofora a chalu- pách Jiříka Strouny a Jiříka Balasty jest sobě vyměnil, a po témž na touž výminku svou poslední vůli sepsal a na rathouz schovati dal. I poněvadž jest své zdání z strany těch 700 R. smlúvami vy- měřenými(!) kšaftem vysvětlil a nad takovou bezpochyby svou se- psanou vůlí život svůj dokonal a toho nic nezměnil, slušné jest, aby obžalovaný touž poslední vůli do sumy 700 R vykonal. Než outraty a škody, ty z hodných příčin mezi sebou zdviženy býti mají, jakož je pak s obou stran zdviháme. A t. z p. Dat. v pát. den 10. ap. po sv. Vavř. (10. dub.) 1. 1590 (206). 85. Žalobník má do určitého času žalobu svou prokázati. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu a jiné spisy právní Jana Buchty a jeho konsortův TOVAČOVSKA KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 5
65 — poslední vůle neb kšaftu Jana Mezřického na smlúvách svadebních vyměněných 600 tj dodati se zbraňovala; odpornice pak zmocnění pořádného jsouce žádostiva kšaft proti smlúvám svadebním nepo- řádnej býti, a že jest těch 600 tj k sobě nikdo nepřijal praví: Protož jest žalobník, ač jest pořádně zmocněn, žalobu svú v jistém určitém čase, který jemu jmenovati máte, prokázati a za pravé učiniti povinen. A proti tomu zase odpornici též všecky právní dobrodiní se pozůstavují, aby po pořádném obou stran slyšání v té při vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. A teď Vám ty smlúvy svadební i ten kšaft zase odsíláme. Datum ve štvrtek po sv. Vítě (15. čna) l. 89. K. p. m. O. (63). b. Aby strany ukázaly, co nebožtík sobě vymínil. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Spisy právní Gabriele Mezřického žalobníka z jedné proti Martě neb. Jana Mezeřického někdejší manželce, obžalovanej z strany druhé, nám na právo naše odeslané Vám zase odsíláme a za potřebí býti uzná- váme, aby obě strany při těchto Vám odeslaných spisích své další srozumitedlné potřeby vyjádřeněji a světleji nám přednesly a to ukázaly, že jest nebožtík Meziřický smlúvy svadební kšaftem měniti neb tvrditi příčinu jměl. Též i to vyhledajíce, co jest na těch gruntech 1. 82. sobě Jan Meziřický vyměnil, jak jest tehdáž 700 R. témuž Meziřickému na tejchž domích v smlúvách jmenovaných náleželo, obě strany vedle oučtů ukázati mají, aby dále vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v pátek před novým létem po narození Božím příštím(!) 1590 (29. pros. 1589). K. p. m. O. (64). c. Aby obžalovaný poslední vůli do 700 R. vykonal. Pozdravení své vzk. m. a o. p. n. m. Jakož ste nám spisy právní, vedené svědomí a jiné potřeby Gabriele Mezeřického žalob- níka z jedné, a Martina písaře důchodního, obžalovaného z strany druhé, na právo naše nás v tom za naučení prosíce odeslali, za právo vyříkáme: Z těch všech spisů tak se mnoho nachází, že ne- božtík Mezeřický na smlúvách svadebních 700 zl. na gruntech jme- novitě na domě Jana Švehláka, na domě Jana Kryštofora a chalu- pách Jiříka Strouny a Jiříka Balasty jest sobě vyměnil, a po témž na touž výminku svou poslední vůli sepsal a na rathouz schovati dal. I poněvadž jest své zdání z strany těch 700 R. smlúvami vy- měřenými(!) kšaftem vysvětlil a nad takovou bezpochyby svou se- psanou vůlí život svůj dokonal a toho nic nezměnil, slušné jest, aby obžalovaný touž poslední vůli do sumy 700 R vykonal. Než outraty a škody, ty z hodných příčin mezi sebou zdviženy býti mají, jakož je pak s obou stran zdviháme. A t. z p. Dat. v pát. den 10. ap. po sv. Vavř. (10. dub.) 1. 1590 (206). 85. Žalobník má do určitého času žalobu svou prokázati. Pozdravení přátelské vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám žalobu a jiné spisy právní Jana Buchty a jeho konsortův TOVAČOVSKA KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 5
Strana 66
66 — žalobníkův z jedné a Matěje syna Hruškového odporníka z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme, že žalobník žalobu svou v času určitém prokázati a za pravé učiniti jest povinen. A jestliže má co proti tomu od- porník vésti neb mluviti a prokazovati, to se též jemu nezavírá, aby po pořádném obou stran slyšání vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v m. Ol. ve čtvrtek před ned. jenž slove Křížová (24. kv.) l. 1590. K. p. m. O. (65) 86. K vrahovi neznajícímu se ostrým právem přikročiti. Pozdravení př. vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám outrpné vyznání Macka Mirkyně, nás v tom za naučení prosíce, na právo odeslali, za právo vyříkáme: Pokavadž Pavel Stárků dobro- volně se k témuž mordu nad otcem provedeným znáti nebude chtíti, že ostrým outrpním právem pro vyzvědění pravdy i k témuž Urbánkovi přikročiti příčinu jmáte. A t. z p. Dat. ve čtvrtek před sv. Jiljím 30. srp. 1. 90. K. p. m. O. (21). 87. Aby se straně žalující na právo Tovačovské vy- hovělo. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste psaní Martě Elblové na žádosť její na Vás vloženou učinili, to jest nám táž Marta v originalu předložila, kteréž sme v svém uvážení jměli. A nemohouce táž Marta na též odpovědi přestati, k ouřadu jest příležitě supplikaci podala. My pak o Vás nepochybujeme, nýbrž z mocnosti práva Vás napomínáme, že se v tom spravedlivě neto- liko zachováte, a k dalším nesnázím přijíti nedáte. S tím se Vám dobře jmíti vinšujíce. Dat. v pát. před sv. Tomášem (15. pros.) 1. 95. K. p. m. O. (62). 88. O vězně k žádosti cizí vrchnosti propuštěného. Moudří a o. p. p. n. m. Téhož zdraví i jiného všeho nejlepšího dobrého přejeme Vám rádi. Poněvadž na poručení JMti pana hejt- mana Jana Vesního z vězení Vašeho vrchnosti jeho (čím jste bez toho dle zřízení zemského povinni byli) ste vydali, dáleji s tou věcí činiti nic nemáte, ale bude-li jeho kdo z čeho chtíti viniti, poněvadž JMť pán jeho za pravé a spravedlivé od něho učiniti připovídal, tam, totižto před vrchností jeho, toho pohledávati, viniti a, co zapotřebí podle práva bude konati, musí, a t. z p.,Dat. v Ol. v outerý po sv. Pavlu na víru obr. (27. led.) 1. 1598. P. a r. m. O. (207). 89. a. Nápad rovným dílem jak žalobníkům tak žalo- vaným náleží. Tovačovským. M. a o. p. p. n. m. Zdraví i jiného všeho do- brého Vám rádi přejeme. Jaká jest rozepře na právě Vašem mezi Vavřincem mlynářem z Hrdibořic a švagry jeho na místě manželek jich žalobníky, též Augustinem Pantyčerem na místě manželky jeho a consorta jeho odporníky, o vymínku, kterou jest někdy Barbora mlynářka z Oplocan sobě na smlúvách svadebních před manželem
66 — žalobníkův z jedné a Matěje syna Hruškového odporníka z strany druhé na právo naše, nás v tom za naučení prosíce, odeslali, za právo vyříkáme, že žalobník žalobu svou v času určitém prokázati a za pravé učiniti jest povinen. A jestliže má co proti tomu od- porník vésti neb mluviti a prokazovati, to se též jemu nezavírá, aby po pořádném obou stran slyšání vyrčeno býti mohlo, co slušné a spravedlivé bude. A t. z p. Dat. v m. Ol. ve čtvrtek před ned. jenž slove Křížová (24. kv.) l. 1590. K. p. m. O. (65) 86. K vrahovi neznajícímu se ostrým právem přikročiti. Pozdravení př. vzkazujeme m. a o. p. n. m. Jakož ste nám outrpné vyznání Macka Mirkyně, nás v tom za naučení prosíce, na právo odeslali, za právo vyříkáme: Pokavadž Pavel Stárků dobro- volně se k témuž mordu nad otcem provedeným znáti nebude chtíti, že ostrým outrpním právem pro vyzvědění pravdy i k témuž Urbánkovi přikročiti příčinu jmáte. A t. z p. Dat. ve čtvrtek před sv. Jiljím 30. srp. 1. 90. K. p. m. O. (21). 87. Aby se straně žalující na právo Tovačovské vy- hovělo. Pozdravení př. vzkazujem m. a o. p. n. m. Jakož ste psaní Martě Elblové na žádosť její na Vás vloženou učinili, to jest nám táž Marta v originalu předložila, kteréž sme v svém uvážení jměli. A nemohouce táž Marta na též odpovědi přestati, k ouřadu jest příležitě supplikaci podala. My pak o Vás nepochybujeme, nýbrž z mocnosti práva Vás napomínáme, že se v tom spravedlivě neto- liko zachováte, a k dalším nesnázím přijíti nedáte. S tím se Vám dobře jmíti vinšujíce. Dat. v pát. před sv. Tomášem (15. pros.) 1. 95. K. p. m. O. (62). 88. O vězně k žádosti cizí vrchnosti propuštěného. Moudří a o. p. p. n. m. Téhož zdraví i jiného všeho nejlepšího dobrého přejeme Vám rádi. Poněvadž na poručení JMti pana hejt- mana Jana Vesního z vězení Vašeho vrchnosti jeho (čím jste bez toho dle zřízení zemského povinni byli) ste vydali, dáleji s tou věcí činiti nic nemáte, ale bude-li jeho kdo z čeho chtíti viniti, poněvadž JMť pán jeho za pravé a spravedlivé od něho učiniti připovídal, tam, totižto před vrchností jeho, toho pohledávati, viniti a, co zapotřebí podle práva bude konati, musí, a t. z p.,Dat. v Ol. v outerý po sv. Pavlu na víru obr. (27. led.) 1. 1598. P. a r. m. O. (207). 89. a. Nápad rovným dílem jak žalobníkům tak žalo- vaným náleží. Tovačovským. M. a o. p. p. n. m. Zdraví i jiného všeho do- brého Vám rádi přejeme. Jaká jest rozepře na právě Vašem mezi Vavřincem mlynářem z Hrdibořic a švagry jeho na místě manželek jich žalobníky, též Augustinem Pantyčerem na místě manželky jeho a consorta jeho odporníky, o vymínku, kterou jest někdy Barbora mlynářka z Oplocan sobě na smlúvách svadebních před manželem
Strana 67
67 svým vymínila, vznikla z odeslaných act jsme dostatečně porozu- měli a ty bedlivě uvážíc z práva bejti uznáváme: Poněvadž jak ža- lobní tak i odporní strana v jednom gradu nebo stupni bejti se poznávají, a žádnej jinej rozdíl, kromě že strana žalobní od bratří otcova (!) tej nebožky Barbory, jako strana odporní od bratří mateře její sou pošli, se nachází: Z té příčiny slušně taková někdy často psanej Barbory mlynářky vymínka na všechny společně, jak žalobníky tak i odporníky rovným dílem k rozdělení mezi ně náleží. A t. z p. Datum v Olomouci v pondělí po neděli Reminiscere (8. bř.) 1. 99. (Sent. ad extr, 15. 5. 13.) b. Aby právo Tovačovské oznámilo, kdy předešlou výpověď vyhlásilo. Pozdravení naše přátelské vzkazujíce, m. a o. p. a p. n. z. m. Psaní Vaše s odeslanou dvojí missivou (mistivou) uroz. pána Jana Kokorského z Kokor a na Laškově, nač by se vztahovalo, sme porozuměli, a poněvadž nám v tej příčině věděti potřeba jest, kdy a kterého dne jest vejpověď naše, jejíž datum v pondělí po neděli Remi- niscere I. tohoto mezi nápadníky nebo přátely po nebožce Barboře mly- nářce z Oplocan o tu věc publicirována, že nám to v známosť neprodlí- vajíc uvedete, věříme. Což kdy se stane, nechceme Vás naučením naším, kterého žádáte, opouštěti ani zdržovati. A t. z p. Datum v Olomouci v středu 4. aug. Anno 99. P. a r. m. O. (208; sent. ad extr. 19. 5. 19.) c. Poněvadž výpověď v moc právní vešla, zůstává při první výpovědi. Do Tovačova. Pozdravení naše přátelské vzkazujíce m. a o. p. p. a sousedé n. m. Psaní Vaše, na jaké by se naučení vztaho- valo v příčině uroz. pána Jana Kokorského z Kokor a na Laškově, sudího práva menšího zemského kraje Olomuckého, některých pod- daných, kteří sobě v pozůstalém statku po něhdy(!) Barboře mly- nářce Oplocké podle jiných přátel spravedlnosť míti pokládají, sme vyrozuměli, i toto Vám v té příčině za naučení dáváme: Poněvadž podle zprávy Vaší předešlé náš o tu věc nález nebo vejpověď, kte- rého datum v Olomouci v pondělí po neděli Reminiscere l. t. 99, v pondělí po provodní neděli téhož léta, kdež náleželo publicovati(!), po publikování pak žádný se v času pravém vyměřeným na nic toho nepotahoval ani neohlašoval. takže ta věc tudy v moc svou přišla a res judicata zůstala: Protož toho všeho při témž vejš dotčeným naším nálezu zanecháváme, podle kterého svobodně krá- četi a tomu dosti činiti máte. A t. z p. Datum v Olomouci v pátek po sv. Bart. (27. srp.) 1. 99. (Sent. ad extr. 19. 5. 21.) 90. Pastýře, který hospodáře zavraždil, kolem odpraviti. Opatrní páni př. n. m. Jakého naučení o význání Janka pa- stýře po nás žádáte, z psaní Vašeho sme porozuměli. I poněvadž ten Janek pastýř k takovému hroznýmu mordýřskému skutku, jehož 5*
67 svým vymínila, vznikla z odeslaných act jsme dostatečně porozu- měli a ty bedlivě uvážíc z práva bejti uznáváme: Poněvadž jak ža- lobní tak i odporní strana v jednom gradu nebo stupni bejti se poznávají, a žádnej jinej rozdíl, kromě že strana žalobní od bratří otcova (!) tej nebožky Barbory, jako strana odporní od bratří mateře její sou pošli, se nachází: Z té příčiny slušně taková někdy často psanej Barbory mlynářky vymínka na všechny společně, jak žalobníky tak i odporníky rovným dílem k rozdělení mezi ně náleží. A t. z p. Datum v Olomouci v pondělí po neděli Reminiscere (8. bř.) 1. 99. (Sent. ad extr, 15. 5. 13.) b. Aby právo Tovačovské oznámilo, kdy předešlou výpověď vyhlásilo. Pozdravení naše přátelské vzkazujíce, m. a o. p. a p. n. z. m. Psaní Vaše s odeslanou dvojí missivou (mistivou) uroz. pána Jana Kokorského z Kokor a na Laškově, nač by se vztahovalo, sme porozuměli, a poněvadž nám v tej příčině věděti potřeba jest, kdy a kterého dne jest vejpověď naše, jejíž datum v pondělí po neděli Remi- niscere I. tohoto mezi nápadníky nebo přátely po nebožce Barboře mly- nářce z Oplocan o tu věc publicirována, že nám to v známosť neprodlí- vajíc uvedete, věříme. Což kdy se stane, nechceme Vás naučením naším, kterého žádáte, opouštěti ani zdržovati. A t. z p. Datum v Olomouci v středu 4. aug. Anno 99. P. a r. m. O. (208; sent. ad extr. 19. 5. 19.) c. Poněvadž výpověď v moc právní vešla, zůstává při první výpovědi. Do Tovačova. Pozdravení naše přátelské vzkazujíce m. a o. p. p. a sousedé n. m. Psaní Vaše, na jaké by se naučení vztaho- valo v příčině uroz. pána Jana Kokorského z Kokor a na Laškově, sudího práva menšího zemského kraje Olomuckého, některých pod- daných, kteří sobě v pozůstalém statku po něhdy(!) Barboře mly- nářce Oplocké podle jiných přátel spravedlnosť míti pokládají, sme vyrozuměli, i toto Vám v té příčině za naučení dáváme: Poněvadž podle zprávy Vaší předešlé náš o tu věc nález nebo vejpověď, kte- rého datum v Olomouci v pondělí po neděli Reminiscere l. t. 99, v pondělí po provodní neděli téhož léta, kdež náleželo publicovati(!), po publikování pak žádný se v času pravém vyměřeným na nic toho nepotahoval ani neohlašoval. takže ta věc tudy v moc svou přišla a res judicata zůstala: Protož toho všeho při témž vejš dotčeným naším nálezu zanecháváme, podle kterého svobodně krá- četi a tomu dosti činiti máte. A t. z p. Datum v Olomouci v pátek po sv. Bart. (27. srp.) 1. 99. (Sent. ad extr. 19. 5. 21.) 90. Pastýře, který hospodáře zavraždil, kolem odpraviti. Opatrní páni př. n. m. Jakého naučení o význání Janka pa- stýře po nás žádáte, z psaní Vašeho sme porozuměli. I poněvadž ten Janek pastýř k takovému hroznýmu mordýřskému skutku, jehož 5*
Strana 68
68 — se proti hospodáři svýmu dopustiti směl, se zjevně zná, budete jeho mocti jiným ku příkladu prostředkem kola z světa skliditi dáti. A t. z p. Dat. v Ol. 22. dne Martii 1. 1600. P. a r. m. Ol. (209; sent. ad extr. 19.5. 278). 91. Pro pohrůžku na urfrýd propustiti. Opatrní páni přátelé n. m. V příčině pohrůžky Anny Pičonaté (Piczenate) za příčinou Urbana, syna jejího k vejvodu při vyznání Janka zetě její postaveného, sousedům Lobodským učiněné, že nás za naučení žádáte, sme z psaní Vašeho tolikéž i stížnosti vší obce Lobodské vyrozuměli. I pokudž táž Anna jiné podezřelosti při obco- vání dobrýho života svýho vynesla(!) a ta slova „Nuže vy sousedé Lobodští hleďtež, což se mým dítkám nyní děje, že se to Vám i dítkám Vašim hoditi bude“ z lítosti veliké, kterouž nad dítkami svými měla, že mluvila se přiznává, budete ji mocti na dostatečný rukojmě nebo urfrýd propustiti. A t. z p. Dat. v Ol. 22. Martii 1. 1600. P. a r. m. O. (210; sent. ad extr. 19. 5. 27). 92. Mordýře kolem odpraviti. Pozdravení naše vzkazujíc m. a o. p. p. n. z. m. V příčině vyznání Jakuba Příhody z dědiny Popůvek a odporu na místě po- pravním teprv proti tomu od téhož Jakuba učiněného po přečtení a všeho toho bedlivém uvážení, to Vám k žádosti Vaší naučení od- síláme: Poněvadž tenž Jakub Příhoda žádných slušných a právem schválených příčin odporu učiněného nepřednáší, nýbrž i ovšem k tomu všemu, co prvé vyznal, a nad to vejš i ještě více dobrovolně se zná, slušně tehdy ortel Váš jemu učiněný podniknouti a jakožto zjevný mordýř prostředkem kola jiným ku příkladu z světa sklizen býti má. A. to z p. Dat. v Ol. 14. dne dec. A. 1602. (211; sent. ad extr. 19. 5. 63.). 93. Vražednici dítěte utopiti. Pozdravení př. Vám, vzkazujeme. Jakého právního naučení v příčině vyznání před trápením i po trápení Anny dcery Jíry Němce z Rakodav po nás pohledáváte, z přečtení psaní a v něm zavřeného její vyznání sme porozuměli, a po bedlivém toho všeho uvážení nacházíme: Poněvadž dotčená Anna k skutku se zná, totižto že. na ulici porodila — a tam dítě v dříví vdělala, tak že v tom jejím ujití tož dítě jest umřelo a od sviň užráno jest . . . slušně pro takový zlý skutek svůj jiným ku příkladu do vody živa uvržena a z světa sklizena býti má. A t. z p. Dat. v Ol. die 19. oct. A. 1604. (212; sent. ad extr. 19. 5. 77.). 94. a. O vraha, který zabil soka, aby se obránil. An den Hochgebornen Herrn Herrn Weikhart Graffen Von Salm. Auf denen Von E. G. Unss Newlich zugeschikten Mordtfahl, darinnen, wassmassen gegen dem Handthafftigen Thättern Jacob Basta seiner begangenen That Zu Verfahren, Vnd wass dessen Rechtens gesein möchte, wir ersucht worden, Befinden Wir B. U. R. d. S. O., dass Vermöge dess Procces dess Rechtens auff den An-
68 — se proti hospodáři svýmu dopustiti směl, se zjevně zná, budete jeho mocti jiným ku příkladu prostředkem kola z světa skliditi dáti. A t. z p. Dat. v Ol. 22. dne Martii 1. 1600. P. a r. m. Ol. (209; sent. ad extr. 19.5. 278). 91. Pro pohrůžku na urfrýd propustiti. Opatrní páni přátelé n. m. V příčině pohrůžky Anny Pičonaté (Piczenate) za příčinou Urbana, syna jejího k vejvodu při vyznání Janka zetě její postaveného, sousedům Lobodským učiněné, že nás za naučení žádáte, sme z psaní Vašeho tolikéž i stížnosti vší obce Lobodské vyrozuměli. I pokudž táž Anna jiné podezřelosti při obco- vání dobrýho života svýho vynesla(!) a ta slova „Nuže vy sousedé Lobodští hleďtež, což se mým dítkám nyní děje, že se to Vám i dítkám Vašim hoditi bude“ z lítosti veliké, kterouž nad dítkami svými měla, že mluvila se přiznává, budete ji mocti na dostatečný rukojmě nebo urfrýd propustiti. A t. z p. Dat. v Ol. 22. Martii 1. 1600. P. a r. m. O. (210; sent. ad extr. 19. 5. 27). 92. Mordýře kolem odpraviti. Pozdravení naše vzkazujíc m. a o. p. p. n. z. m. V příčině vyznání Jakuba Příhody z dědiny Popůvek a odporu na místě po- pravním teprv proti tomu od téhož Jakuba učiněného po přečtení a všeho toho bedlivém uvážení, to Vám k žádosti Vaší naučení od- síláme: Poněvadž tenž Jakub Příhoda žádných slušných a právem schválených příčin odporu učiněného nepřednáší, nýbrž i ovšem k tomu všemu, co prvé vyznal, a nad to vejš i ještě více dobrovolně se zná, slušně tehdy ortel Váš jemu učiněný podniknouti a jakožto zjevný mordýř prostředkem kola jiným ku příkladu z světa sklizen býti má. A. to z p. Dat. v Ol. 14. dne dec. A. 1602. (211; sent. ad extr. 19. 5. 63.). 93. Vražednici dítěte utopiti. Pozdravení př. Vám, vzkazujeme. Jakého právního naučení v příčině vyznání před trápením i po trápení Anny dcery Jíry Němce z Rakodav po nás pohledáváte, z přečtení psaní a v něm zavřeného její vyznání sme porozuměli, a po bedlivém toho všeho uvážení nacházíme: Poněvadž dotčená Anna k skutku se zná, totižto že. na ulici porodila — a tam dítě v dříví vdělala, tak že v tom jejím ujití tož dítě jest umřelo a od sviň užráno jest . . . slušně pro takový zlý skutek svůj jiným ku příkladu do vody živa uvržena a z světa sklizena býti má. A t. z p. Dat. v Ol. die 19. oct. A. 1604. (212; sent. ad extr. 19. 5. 77.). 94. a. O vraha, který zabil soka, aby se obránil. An den Hochgebornen Herrn Herrn Weikhart Graffen Von Salm. Auf denen Von E. G. Unss Newlich zugeschikten Mordtfahl, darinnen, wassmassen gegen dem Handthafftigen Thättern Jacob Basta seiner begangenen That Zu Verfahren, Vnd wass dessen Rechtens gesein möchte, wir ersucht worden, Befinden Wir B. U. R. d. S. O., dass Vermöge dess Procces dess Rechtens auff den An-
Strana 69
69 — zungs(!) Punkt der angezogenen Nottwehr. also auch derer durch den Entleibten auff den dörffern Und offener Strassen Ihme Thattern austehenden Leibsgefahr halber, wie zu Recht brauchig, die von Jacob Basta producirte Zeugen mit belegung des Aydts Zuvor exa- miniret werden sollen. Wann solches beschehen Und wir nacher hierwegen ersucht werden, Sol alssdan ferner ergehen, Was hierin billich und Recht sein wirdt. Decis. in Cons. Ol. 27. Febr. 1609. (Sent. ad extr. 19. 5. 112—3). 94. b. Vraha na meč, že neprokázal sebeobrany. An Herrn Graffen von Salm. Auf Volführte nunmehr Gerichtlich, wie Zue Recht brauchig, Verhörte Zeugen, dann auch deren E. G. abgebenen Supplication der angezogenen Und praetendirten Nott- wehr, Jacob Basta Unss Zuegeschigten Rechtsfrag, was dess Rechtens gesein möchte, wir herüber angesinnet worden, wo diesem als Und sonsten nichts Erheblichers darwider auffgebracht werden könte, Nach fleissiger ersehung Und genuegsamen Erwegung deroselben Befinden Wir B. U. R. d. S. O., dass weillen der gefangene Basta die Umbstände, so Zue Einen Nottwehr erfordert werden, wie Recht nicht Erwiesen. Alss sol Umb solch sein Verbrechen Er Basta mit dem Schwerdt Vom Leben Zum Todt gestrafft werden. V. R. W. Decis. in cons. Ol. 20. Mart. 1609. (Sent. ad extr. 19. 5. 114.) 95. a. Akta Eliáše Smětáčka z m. Hradiště žalobníka a Urbana z městečka Napajedel odporníka na právo v městě Tovačově za příčinou nápadu po neb. Matějovi Smětáčkovi položené. Slovoutní a vzáctně moudří poctiví, pane purkmistře a páni radní mně laskaví. Jakož od Vašich Otí jest mi oznámeno, abych v spisu v příčině poručenství v městě Přerově 1. tohoto 1607. v středu před památkou tří králů od Matěje syna Smětáčkovýho, od vlastního bratra mýho vykonaného, Vašim Otem podal, jsouc po- slušen tak činím. V kterémžto poručenství patrně doloženo jest, že jest Matěj Smětáčků, maje rozum zdravý a paměť dobrou učinil poručenství o statečku svém podle pořádku města Přerova, u pří- tomnosti od pána purkmistra a pánův k němu vyslaných. Které- mužto poručenství já vyrozumějíc, Eliáš Smětáček, vlastní strejc téhož Matěje místo dávám. Co se pak toho posledního artykule dotýče v témž poručenství, „cožkoli více statku mého jakéhokoliv zůstává, to přátelům svým nejbližším poroučím“, za tou tehdy pří- činou a ne jinou V. O., když se bližších přátel jinších mně v krev- nosti poctivých nenachází, což by tak té spravedlnosti spravedlivě vyhledati se mohlo, vydati ráčíte žádám, ačkoliv mateř jeho skrze někoho na ten nápad natahovati se chce; však kdyby se byla tak poctivě chovala a práva nepotracovala, ale maje léta svá neb. Matěj a statek sobě po otci svém svobodný a žádnému nezávadný poručil, komuž se jemu dobře zdálo a líbilo. Nebo po mateři žádného ná- padu již neočekával, pro její nešlechetné chování toliko posměchu a hanby dočkal spolu s námi přátely krevními, takže se za ni sty-
69 — zungs(!) Punkt der angezogenen Nottwehr. also auch derer durch den Entleibten auff den dörffern Und offener Strassen Ihme Thattern austehenden Leibsgefahr halber, wie zu Recht brauchig, die von Jacob Basta producirte Zeugen mit belegung des Aydts Zuvor exa- miniret werden sollen. Wann solches beschehen Und wir nacher hierwegen ersucht werden, Sol alssdan ferner ergehen, Was hierin billich und Recht sein wirdt. Decis. in Cons. Ol. 27. Febr. 1609. (Sent. ad extr. 19. 5. 112—3). 94. b. Vraha na meč, že neprokázal sebeobrany. An Herrn Graffen von Salm. Auf Volführte nunmehr Gerichtlich, wie Zue Recht brauchig, Verhörte Zeugen, dann auch deren E. G. abgebenen Supplication der angezogenen Und praetendirten Nott- wehr, Jacob Basta Unss Zuegeschigten Rechtsfrag, was dess Rechtens gesein möchte, wir herüber angesinnet worden, wo diesem als Und sonsten nichts Erheblichers darwider auffgebracht werden könte, Nach fleissiger ersehung Und genuegsamen Erwegung deroselben Befinden Wir B. U. R. d. S. O., dass weillen der gefangene Basta die Umbstände, so Zue Einen Nottwehr erfordert werden, wie Recht nicht Erwiesen. Alss sol Umb solch sein Verbrechen Er Basta mit dem Schwerdt Vom Leben Zum Todt gestrafft werden. V. R. W. Decis. in cons. Ol. 20. Mart. 1609. (Sent. ad extr. 19. 5. 114.) 95. a. Akta Eliáše Smětáčka z m. Hradiště žalobníka a Urbana z městečka Napajedel odporníka na právo v městě Tovačově za příčinou nápadu po neb. Matějovi Smětáčkovi položené. Slovoutní a vzáctně moudří poctiví, pane purkmistře a páni radní mně laskaví. Jakož od Vašich Otí jest mi oznámeno, abych v spisu v příčině poručenství v městě Přerově 1. tohoto 1607. v středu před památkou tří králů od Matěje syna Smětáčkovýho, od vlastního bratra mýho vykonaného, Vašim Otem podal, jsouc po- slušen tak činím. V kterémžto poručenství patrně doloženo jest, že jest Matěj Smětáčků, maje rozum zdravý a paměť dobrou učinil poručenství o statečku svém podle pořádku města Přerova, u pří- tomnosti od pána purkmistra a pánův k němu vyslaných. Které- mužto poručenství já vyrozumějíc, Eliáš Smětáček, vlastní strejc téhož Matěje místo dávám. Co se pak toho posledního artykule dotýče v témž poručenství, „cožkoli více statku mého jakéhokoliv zůstává, to přátelům svým nejbližším poroučím“, za tou tehdy pří- činou a ne jinou V. O., když se bližších přátel jinších mně v krev- nosti poctivých nenachází, což by tak té spravedlnosti spravedlivě vyhledati se mohlo, vydati ráčíte žádám, ačkoliv mateř jeho skrze někoho na ten nápad natahovati se chce; však kdyby se byla tak poctivě chovala a práva nepotracovala, ale maje léta svá neb. Matěj a statek sobě po otci svém svobodný a žádnému nezávadný poručil, komuž se jemu dobře zdálo a líbilo. Nebo po mateři žádného ná- padu již neočekával, pro její nešlechetné chování toliko posměchu a hanby dočkal spolu s námi přátely krevními, takže se za ni sty-
Strana 70
70 — děti ani k ní za živnosti se znáti nesměl; proto i v poručenství jí opominul. Proč pak popravním mistrem vymrskána a z města vyve- dena byla (takže až posavád do města Tovačova nesmí), o čemž V. Otem mnohem lépe vědomo jest, a tak znáti můžete z nařízení práva podle artykulů citovaných, jichž za přečtení žádám, C 39 f. 12 rozdíl druhý N 35 rozdíl 3, že jest sama se o to připravila; a práva takovým neslouží, kteříž proti právu přirozenému činí; mnohoby těch takových důvodů se nalézti mohlo, že sou se o spra- vedlnosti tím způsobem připravili. A kdyby to bejti mělo, aby tou měrou k nápadům právo míti měli, nevím. pročby nařízení právní byla; nebo proto nařízena jsou, aby rozeznáno bylo zlé od dobrého. Za těmi tedy ukázanými právními příčinami pravím se k té vší pozůstalosti lepší právo míti nežli ti a takoví přátelé. Čehož všeho k uvážení spravedlivému V. Otem podávám a, ačby mně k dalším soudům a škodám přivozovali, škody opovídám a všech beneficií právních sobě na svobodě zanechávám. Actum v m. Hradišti v pond. po sv. Janě 1. 1607. Eliáš Smětáček měštěnín v m. Hradišti, vlastní strejc Matěje Smětáčkového. (213—5). b. Odpor na spis Eliáše Smětáčka od Urbana z Napajedel na právo m. Tovačova položený. Slovoutné vzácnosti, moudří a opatrní, pane purkmistře a páni radní poctivého práva města Tovačova a mně laskaví! Jakož jest spis před Opatrnosti Vaši přednesl a podal Eliáš Smětáček m. m. H., jehož datum v outerej po sv. Janu Křtiteli, z kterýchžto (!) já prečtení, co by v sobě zdržoval a obsahoval, sem porozuměl. totiž předně, že Eliáš Smětáček měštěnín z m. H. tomu poručenství. kteréž jest učinil neb. Matěj Smětáčků při právě města Přerova místo dává, to na ten čas na svém místě zůstávati může. Co se pak dotýče artykule posledního v týmž poručenství položeného. v němž se dokládá, že neb. Matěj poroučí statek svůj, což by jeho koliv pozůstávalo, svým nejbližším přátelům; i pokudž nade všecky jiné přátely poboční i krevní nemůže nad matku krevnější býti, kteráž jeho pod srdcem nosila a na svět bolestně zplodila a pracně vychovala, podle čehož lepší k té vší pozůstalosti právo nad Eliáše Smětáčka i jiné všecky přátely mám. Že pak Eliáš Smětáček uka- zuje, žeby Anna, manželka má a matka téhož neb. Smětáčkovýho. skrze nepořádné její chování takový nápad po synu svém potratiti měla, jakž jest jej ztratiti měla, poněvadž ještě k takovýmu nápadu práva neměla? Poněvadž jest ona za svůj skutek trestání přijati musila, nemají se jí ty věci při právě zpomínati, neb jest z toho jakž před lidmi takž také před Pánem Bohem pokání činila a až posavád činí; a od těch časů se mezi dobrými lidmi náležitě chová, protož se nevidí, aby tudy takovou spravedlnosť ztratiti měla. A také já nemám nic činiti o poctivosť, než o bližnosť a krevnosť. A tak Vaší Oti, páni radní milí, k spravedlivému uvážení tu věc podávám. žádajíce Vaší Oti, že to ráčíte v své bedlivé uvážení vzíti a tu spravedlnosť přisoudíce Anně, manželce mé, spravedlivě jí vydati račte. Za to Vaší Ot poníženě žádám, škody opovídám a všech dobrodiní právních i s výhradou práva vyššího sobě na svobodě
70 — děti ani k ní za živnosti se znáti nesměl; proto i v poručenství jí opominul. Proč pak popravním mistrem vymrskána a z města vyve- dena byla (takže až posavád do města Tovačova nesmí), o čemž V. Otem mnohem lépe vědomo jest, a tak znáti můžete z nařízení práva podle artykulů citovaných, jichž za přečtení žádám, C 39 f. 12 rozdíl druhý N 35 rozdíl 3, že jest sama se o to připravila; a práva takovým neslouží, kteříž proti právu přirozenému činí; mnohoby těch takových důvodů se nalézti mohlo, že sou se o spra- vedlnosti tím způsobem připravili. A kdyby to bejti mělo, aby tou měrou k nápadům právo míti měli, nevím. pročby nařízení právní byla; nebo proto nařízena jsou, aby rozeznáno bylo zlé od dobrého. Za těmi tedy ukázanými právními příčinami pravím se k té vší pozůstalosti lepší právo míti nežli ti a takoví přátelé. Čehož všeho k uvážení spravedlivému V. Otem podávám a, ačby mně k dalším soudům a škodám přivozovali, škody opovídám a všech beneficií právních sobě na svobodě zanechávám. Actum v m. Hradišti v pond. po sv. Janě 1. 1607. Eliáš Smětáček měštěnín v m. Hradišti, vlastní strejc Matěje Smětáčkového. (213—5). b. Odpor na spis Eliáše Smětáčka od Urbana z Napajedel na právo m. Tovačova položený. Slovoutné vzácnosti, moudří a opatrní, pane purkmistře a páni radní poctivého práva města Tovačova a mně laskaví! Jakož jest spis před Opatrnosti Vaši přednesl a podal Eliáš Smětáček m. m. H., jehož datum v outerej po sv. Janu Křtiteli, z kterýchžto (!) já prečtení, co by v sobě zdržoval a obsahoval, sem porozuměl. totiž předně, že Eliáš Smětáček měštěnín z m. H. tomu poručenství. kteréž jest učinil neb. Matěj Smětáčků při právě města Přerova místo dává, to na ten čas na svém místě zůstávati může. Co se pak dotýče artykule posledního v týmž poručenství položeného. v němž se dokládá, že neb. Matěj poroučí statek svůj, což by jeho koliv pozůstávalo, svým nejbližším přátelům; i pokudž nade všecky jiné přátely poboční i krevní nemůže nad matku krevnější býti, kteráž jeho pod srdcem nosila a na svět bolestně zplodila a pracně vychovala, podle čehož lepší k té vší pozůstalosti právo nad Eliáše Smětáčka i jiné všecky přátely mám. Že pak Eliáš Smětáček uka- zuje, žeby Anna, manželka má a matka téhož neb. Smětáčkovýho. skrze nepořádné její chování takový nápad po synu svém potratiti měla, jakž jest jej ztratiti měla, poněvadž ještě k takovýmu nápadu práva neměla? Poněvadž jest ona za svůj skutek trestání přijati musila, nemají se jí ty věci při právě zpomínati, neb jest z toho jakž před lidmi takž také před Pánem Bohem pokání činila a až posavád činí; a od těch časů se mezi dobrými lidmi náležitě chová, protož se nevidí, aby tudy takovou spravedlnosť ztratiti měla. A také já nemám nic činiti o poctivosť, než o bližnosť a krevnosť. A tak Vaší Oti, páni radní milí, k spravedlivému uvážení tu věc podávám. žádajíce Vaší Oti, že to ráčíte v své bedlivé uvážení vzíti a tu spravedlnosť přisoudíce Anně, manželce mé, spravedlivě jí vydati račte. Za to Vaší Ot poníženě žádám, škody opovídám a všech dobrodiní právních i s výhradou práva vyššího sobě na svobodě
Strana 71
71 — zanechávám. Datum spisu tohoto v městečku Napajedlách v pond. před Narozením P. Marie 1. 1607. Vašim Otem ve všem poslušný Urban, obyvatel v m. Napajedlách. (215—7). c. Spis Eliáše Smětáčka .. na právo m. Tovačova položený. Slovoutné a vzáctné opatrnosti, V. Mti pane purkmistře a páni právní. Jaký jest spis nějaký Urban z m. Napajedel na místě manželky své k právu V. Oti proti spisu mému, kteréhož datum v pond. po (!) Nar. P. M. léta tohoto 1607, jest složil, co by v sobě obsahoval a nač by se vztahoval, z přečtení jeho tomu ste výborně porozuměti ráčili. Předně co se toho poručenství neb. Matěje Smětáčkova dotýče, že já jemu místo dávám, on, že to tak na ten čas státi může, se ohlašuje, a toho poručenství ničímž v času právním, pročby jemu místa dáti nechtěl, žádných hodných právních příčin k právu neprokazuje; druhé již podle toho poručenství, na kterémž prvé přestati nechtěl, planou řečí manželku svou za nej- bližšího krevního přítele býti pokládá. A neodpírajíce tomu skutku od té manželky jeho prvé proti Božským přikázáním i proti všemu přirozenému právu nad krví svou provedenému, že za to trestání vzala zůstává, a že pokání jak před P. Bohem tak před lidmi činí i od těch časův že se již poctivě chová vychvaluje, chtějíce tudy při právě V. Oti ji okrášliti, tak aby toho statku, kterýž jí nenáleží, po ní mohl dosáhnouti. Ale kdyby to jeho chválení jí a po zamordování toho dítěte její chování mělo vyhledáno býti, našlo by se to, že po témž skutku již prvé spáchaném pěkně pokání činila, že sobě ještě dva pankharty uhonila. I poněvadž se k tomu v spisu jeho při- znává, tomu neodpírá, nad vlastní přiznání lepšího, patrnějšího průvodu potřebí nejní. A tak ona skrze to své nepoctivé, nenále- žité chování přítelem krevním podle toho kšaftu býti nemůže ani nezůstává. A také zápisy, ani knihy městské k ... ám, mordeřkám a nepoctivým lidem sloužiti nemohou podle práva, a nemají. O ženě pak jeho to dobře se ví, že jest dítě své zamordovala, katu v rukou byla a po propuštění jí zase dva pankharty měla; a kdo sobě takovou vezme, nemnoho sám lepší bývá; skrze kteréž to příčiny, abych se já s nimi (an mi v poctivosti rovni nejsou) v jaké další rozepře dávati měl, to mi se učiniti nevidí. Protož V. O. práva spra- vedlivého pro průchod spravedlnosti žádám, poněvadž ten Urban podle práva zmocnění nemaje toho poručenství v času právním nenaříkal, příčin právních, proč by jemu místa dáti nechtěl, ku právu nekladl, a teprva po přečtení toho poručenství a složení mé akci v 11 ne- dělích svůj spis složil; já pak, že sem a dítky mé nejbližší krevní přátelé, na poručení práva již prokázal; ten pak Matěj nám krevním přátelům (a ne té nepodařilé mateři své, o níž v tom poručenství žádné zmínky nečiní) svůj statek odkázal, že nám spravedlivou vejpověď z práva V. O'i učiniti aneb se o to k slavnému vyššímu právu (mají-li k—y a mordéřky dítek svých s poctivými lidmi spra- vedlnosť k nápadu míti) naučiti dáti ráčíte, žádám. Tím svou při zavírám, sebe i svou při Pánu Bohu a právu spravedlivému poru- čena činím, vejpovědi spravedlivé z práva očekávám, škody opo-
71 — zanechávám. Datum spisu tohoto v městečku Napajedlách v pond. před Narozením P. Marie 1. 1607. Vašim Otem ve všem poslušný Urban, obyvatel v m. Napajedlách. (215—7). c. Spis Eliáše Smětáčka .. na právo m. Tovačova položený. Slovoutné a vzáctné opatrnosti, V. Mti pane purkmistře a páni právní. Jaký jest spis nějaký Urban z m. Napajedel na místě manželky své k právu V. Oti proti spisu mému, kteréhož datum v pond. po (!) Nar. P. M. léta tohoto 1607, jest složil, co by v sobě obsahoval a nač by se vztahoval, z přečtení jeho tomu ste výborně porozuměti ráčili. Předně co se toho poručenství neb. Matěje Smětáčkova dotýče, že já jemu místo dávám, on, že to tak na ten čas státi může, se ohlašuje, a toho poručenství ničímž v času právním, pročby jemu místa dáti nechtěl, žádných hodných právních příčin k právu neprokazuje; druhé již podle toho poručenství, na kterémž prvé přestati nechtěl, planou řečí manželku svou za nej- bližšího krevního přítele býti pokládá. A neodpírajíce tomu skutku od té manželky jeho prvé proti Božským přikázáním i proti všemu přirozenému právu nad krví svou provedenému, že za to trestání vzala zůstává, a že pokání jak před P. Bohem tak před lidmi činí i od těch časův že se již poctivě chová vychvaluje, chtějíce tudy při právě V. Oti ji okrášliti, tak aby toho statku, kterýž jí nenáleží, po ní mohl dosáhnouti. Ale kdyby to jeho chválení jí a po zamordování toho dítěte její chování mělo vyhledáno býti, našlo by se to, že po témž skutku již prvé spáchaném pěkně pokání činila, že sobě ještě dva pankharty uhonila. I poněvadž se k tomu v spisu jeho při- znává, tomu neodpírá, nad vlastní přiznání lepšího, patrnějšího průvodu potřebí nejní. A tak ona skrze to své nepoctivé, nenále- žité chování přítelem krevním podle toho kšaftu býti nemůže ani nezůstává. A také zápisy, ani knihy městské k ... ám, mordeřkám a nepoctivým lidem sloužiti nemohou podle práva, a nemají. O ženě pak jeho to dobře se ví, že jest dítě své zamordovala, katu v rukou byla a po propuštění jí zase dva pankharty měla; a kdo sobě takovou vezme, nemnoho sám lepší bývá; skrze kteréž to příčiny, abych se já s nimi (an mi v poctivosti rovni nejsou) v jaké další rozepře dávati měl, to mi se učiniti nevidí. Protož V. O. práva spra- vedlivého pro průchod spravedlnosti žádám, poněvadž ten Urban podle práva zmocnění nemaje toho poručenství v času právním nenaříkal, příčin právních, proč by jemu místa dáti nechtěl, ku právu nekladl, a teprva po přečtení toho poručenství a složení mé akci v 11 ne- dělích svůj spis složil; já pak, že sem a dítky mé nejbližší krevní přátelé, na poručení práva již prokázal; ten pak Matěj nám krevním přátelům (a ne té nepodařilé mateři své, o níž v tom poručenství žádné zmínky nečiní) svůj statek odkázal, že nám spravedlivou vejpověď z práva V. O'i učiniti aneb se o to k slavnému vyššímu právu (mají-li k—y a mordéřky dítek svých s poctivými lidmi spra- vedlnosť k nápadu míti) naučiti dáti ráčíte, žádám. Tím svou při zavírám, sebe i svou při Pánu Bohu a právu spravedlivému poru- čena činím, vejpovědi spravedlivé z práva očekávám, škody opo-
Strana 72
72 vídám a všech dobrodiní právních sobě s výhradou vyššího práva, zjevnou protestací na svobodě zanechávám. Actum při právě v m. Tovačově v outerej 18. dne sept. 1. 1607. Eliáš Smětáček m. m. Hradiště. (217—9). d. Odpor na spis Eliáše Smětáčka — od Urbana z Napa- jedel na právo m. Tovačova položený. Slovoutné a vzáctné opatrnosti pane purkmistře a páni radní! Jaký jest spis aneb aktu zapsanou Eliáš z m. Hradiště ku právu V. Oti protiva spisu mému prvnímu, jehož datum ten outerej před sv. Matoušem l. 1607., učinil a k soudu i k uvážení podal, kterýžto i já, maje z něho vejtah, protiv tomu spisu i svůj spis aneb aktu sprostnou před opatrnost Vaši k uvážení podávám a jemu na to odpověď dávám. Jedno v tom, kdež mne viní z toho, že sem protiv poručenství na odporu byl a jemu žebych místa nedal až tehdáž, kdy mi se vidělo, měl sem k tomu příčinu, abych to povolně pořád do 6 neděl v soud a bedlivosť vzal, neb se ten obyčej zachovati má; a poněvadž nic nečelí spolu s právem protiv právním artykulům, to při tom zůstati má. Druhé, Eliáš Smětáček kdež mně spolu za- roveň s manželkou i s jejími vejstupky viní a mně sám zlehčuje na poctivosti mé, o čemž kdo ona byla sem nevěděl, jakoby to v poručenství bylo doloženo, a já jakobych věda v poručenství(!) co toho jemu k tomu s mocí sáhati měl a jej, kdyby manželka má odporučena byla, od toho odtrhoval, což by to tak státi mohlo, nebo kdyby jmenovité příčiny tak, jakž obyčej příčiny klásti od poru- čenství se mají, byly v témž poručenství doloženy: pro tuto a tuto příčinu zejmena jmenujíc, musiloby se pokoj dáti, ale toho není v krátké řeči zavřeno jest „svým nejbližším přátelům“; ani toho nedokládá „poctivým“, čehož se Eliáš nejvíce drží. I poněvadž to tak jest, čemuž i Eliáš znovu poručenství nedává místa, toť jest na něm původněji, a mně jakoby jemu co z toho přišlo stihá, jsouce sám obyčeje a chodu račího, nestojíce v upřímném poru- čenství rozumění; ale já na to nic nedbajíc a jsouce sprostný a tak již, jakoby mu od práva poručeno bylo, zlehčen od téhož Eliáše, však od práva nic. Toto ku paměti sobě přivodím, že přijde-li k tomu, aby se zpomínati musilo a na to slovo odpověď pánu Eli- ášovi dáti mělo strany zmínky činění, že povinnosti žádné není zápisy a knihy(!) městskými sloužiti lidem nepoctivým, čehož JJM“ opatrní páni v ničemž naříkáni býti nemohou a aniž práva ukazují, aneb artykulové právní, aby potrestáním vejstupku takovým co zdržováno býti mělo, nýbrž jsouce vypověděni a nechtíce jíti, má se statek rozšacováno(!) bylo(!); a oni kdobykoli takoví v tom byli, aby byli odpraveni, připomíná po druhej vejstupek manželky mé; však jeho v své svobodě dosloužila, právo bylo, proč o to obviňována nebyla; já sem o tom nevěděl, mně po tom nic, já o poctivosť s ním Eliášem nic činiti nemám; a když Eliáš vejpověď činí, že není povinen posloužiti zápisem a knihami městskými nepoctivým, já nesmím tak k opa- trnosti volně rozkazovati; než když on míchá jedno s druhým, poručenství s právními artykuli, jak jest to slušné, na svém místě to k uvážení pozůstává. I já tých milosti drobtů právních použiti
72 vídám a všech dobrodiní právních sobě s výhradou vyššího práva, zjevnou protestací na svobodě zanechávám. Actum při právě v m. Tovačově v outerej 18. dne sept. 1. 1607. Eliáš Smětáček m. m. Hradiště. (217—9). d. Odpor na spis Eliáše Smětáčka — od Urbana z Napa- jedel na právo m. Tovačova položený. Slovoutné a vzáctné opatrnosti pane purkmistře a páni radní! Jaký jest spis aneb aktu zapsanou Eliáš z m. Hradiště ku právu V. Oti protiva spisu mému prvnímu, jehož datum ten outerej před sv. Matoušem l. 1607., učinil a k soudu i k uvážení podal, kterýžto i já, maje z něho vejtah, protiv tomu spisu i svůj spis aneb aktu sprostnou před opatrnost Vaši k uvážení podávám a jemu na to odpověď dávám. Jedno v tom, kdež mne viní z toho, že sem protiv poručenství na odporu byl a jemu žebych místa nedal až tehdáž, kdy mi se vidělo, měl sem k tomu příčinu, abych to povolně pořád do 6 neděl v soud a bedlivosť vzal, neb se ten obyčej zachovati má; a poněvadž nic nečelí spolu s právem protiv právním artykulům, to při tom zůstati má. Druhé, Eliáš Smětáček kdež mně spolu za- roveň s manželkou i s jejími vejstupky viní a mně sám zlehčuje na poctivosti mé, o čemž kdo ona byla sem nevěděl, jakoby to v poručenství bylo doloženo, a já jakobych věda v poručenství(!) co toho jemu k tomu s mocí sáhati měl a jej, kdyby manželka má odporučena byla, od toho odtrhoval, což by to tak státi mohlo, nebo kdyby jmenovité příčiny tak, jakž obyčej příčiny klásti od poru- čenství se mají, byly v témž poručenství doloženy: pro tuto a tuto příčinu zejmena jmenujíc, musiloby se pokoj dáti, ale toho není v krátké řeči zavřeno jest „svým nejbližším přátelům“; ani toho nedokládá „poctivým“, čehož se Eliáš nejvíce drží. I poněvadž to tak jest, čemuž i Eliáš znovu poručenství nedává místa, toť jest na něm původněji, a mně jakoby jemu co z toho přišlo stihá, jsouce sám obyčeje a chodu račího, nestojíce v upřímném poru- čenství rozumění; ale já na to nic nedbajíc a jsouce sprostný a tak již, jakoby mu od práva poručeno bylo, zlehčen od téhož Eliáše, však od práva nic. Toto ku paměti sobě přivodím, že přijde-li k tomu, aby se zpomínati musilo a na to slovo odpověď pánu Eli- ášovi dáti mělo strany zmínky činění, že povinnosti žádné není zápisy a knihy(!) městskými sloužiti lidem nepoctivým, čehož JJM“ opatrní páni v ničemž naříkáni býti nemohou a aniž práva ukazují, aneb artykulové právní, aby potrestáním vejstupku takovým co zdržováno býti mělo, nýbrž jsouce vypověděni a nechtíce jíti, má se statek rozšacováno(!) bylo(!); a oni kdobykoli takoví v tom byli, aby byli odpraveni, připomíná po druhej vejstupek manželky mé; však jeho v své svobodě dosloužila, právo bylo, proč o to obviňována nebyla; já sem o tom nevěděl, mně po tom nic, já o poctivosť s ním Eliášem nic činiti nemám; a když Eliáš vejpověď činí, že není povinen posloužiti zápisem a knihami městskými nepoctivým, já nesmím tak k opa- trnosti volně rozkazovati; než když on míchá jedno s druhým, poručenství s právními artykuli, jak jest to slušné, na svém místě to k uvážení pozůstává. I já tých milosti drobtů právních použiti
Strana 73
73 — žádám od opatrnosti Vaší, když se rozprodávati a rozšacovati bude, že i mně se dostane a že k tomu právo mám; toto připomenu, že manželka má a neb. Matěje mateř vlastní jej liternímu umění učiti dala a že se i lidem poctivým literní umění milujícím hodil, ob- zvláště lidem duchovním, což vědomé, a pana Eliáše s tíhotou(?), jaká paměť byla, uznati se nemůže. Naposledy že manželka (má) jest nejbližší přítel krevní, to průvodně bejti může, jakž každý tomu rozuměti má. A poněvadž o tuto bližnosť a krevnosť, kdo ji patrněji provésti může, činěno nejvíce jest, já na místě manželky své ji prokazuji, že nad mateř neb. Matěje syna jejího žádný jiný nejní a býti nemůže. Podle těchto příčin slušných V. O. Pánu Bohu poroučím i sám sebe, věříc tomu, že skrze prostředek od P. Boha nařízený a nám poručený k spravedlivému rozeznání bohda přijdu“ a s tím potěšení(m) myslí spravedlivé vejpovědi očekávám a všech právních dobrodiní s výhradou vyššího práva zanechávám. Act. při právě m. Tovačova ten outerej před sv. Františkem l. 1607. Urban z městečka Napajedel. (220—3). e. Psaní o naučení pánům Olomoučanům. Službu svou Vašim Mtem vzkazujeme, moudří a opatrní páni přátelé a starší právní naši zvláště milí. Od Pána Boha zdraví i jiného všeho dobrého Vostem věrně a upřímně žádáme. Jaké spisy Eliáš Smětáček z Hradiště jakožto žalobník a Urban z městečka Napajedel odporník za příčinou spravedlnosti po neb. Matějovi Smětáčkovým zůstalé, kdoby z nich k tomu nápadu bližší právo měl, rozeznáni býti žádajíce, před nás sou předložili. Takové spisy Vostem i s penězi právními příležitě pro vyrozumění odsíláme. A po- něvadž my sami mezi sebou, kdoby z nich k takové spravedlnosti lepší právo a nápad míti měl, vynaleznouti nemůžeme, Vašich M“ jakožto starších pánův právních našich zvláště milých prositebně žádáme, že nás naučením slavným V. Mti, kterak bychom dále v té věci postupovati a jakou vejpověď mezi stranami učiniti bychom měli, laskavě poděliti ráčíte. A s tím se Vašim Mtem od Pána Boha na všem dobře a šťastně míti vinšujeme. Datum v pátek po sv. Františku Anno 1607. (223—4). f. Naučení. Pozdravení naše přátelské napřed vzkazujeme. Jakož jste nám spisy Eliáše Smětáčka, m. Hradiského žalobníka z jedné, a Urbana obyvatele z města(!) Napajedel na místě N. manželky své odporníka z strany druhé, za příčinou nějakého poručenství a spravedlnosti po neb. Matějovi Smětáčkovým zůstalé odeslali, za naučení právní nás prositebně žádajíc, tomu sme vyrozuměli a po bedlivém toho uvážení my purkmistr a rada m. Olomouce za právo vyříkáme: Poněvadž obě strany v dokládaných spisech svých protiva poručenství tak dalece nejsou, a nešlechetné chování v svobodě páchané z práva saského ženě na poctivosti ale ne na spravedlnosti k ujmě jest protož obě strany podle znění kšaftu jakožto přátelé nejbližší z takové pozůstalosti rovným dílem se poděliti mají. A t. z p. Decisum in cons. Olom. die 22. Maii A° 1609. P. a r. m. O. (224; sent. ad extr. 19. 5. 116).
73 — žádám od opatrnosti Vaší, když se rozprodávati a rozšacovati bude, že i mně se dostane a že k tomu právo mám; toto připomenu, že manželka má a neb. Matěje mateř vlastní jej liternímu umění učiti dala a že se i lidem poctivým literní umění milujícím hodil, ob- zvláště lidem duchovním, což vědomé, a pana Eliáše s tíhotou(?), jaká paměť byla, uznati se nemůže. Naposledy že manželka (má) jest nejbližší přítel krevní, to průvodně bejti může, jakž každý tomu rozuměti má. A poněvadž o tuto bližnosť a krevnosť, kdo ji patrněji provésti může, činěno nejvíce jest, já na místě manželky své ji prokazuji, že nad mateř neb. Matěje syna jejího žádný jiný nejní a býti nemůže. Podle těchto příčin slušných V. O. Pánu Bohu poroučím i sám sebe, věříc tomu, že skrze prostředek od P. Boha nařízený a nám poručený k spravedlivému rozeznání bohda přijdu“ a s tím potěšení(m) myslí spravedlivé vejpovědi očekávám a všech právních dobrodiní s výhradou vyššího práva zanechávám. Act. při právě m. Tovačova ten outerej před sv. Františkem l. 1607. Urban z městečka Napajedel. (220—3). e. Psaní o naučení pánům Olomoučanům. Službu svou Vašim Mtem vzkazujeme, moudří a opatrní páni přátelé a starší právní naši zvláště milí. Od Pána Boha zdraví i jiného všeho dobrého Vostem věrně a upřímně žádáme. Jaké spisy Eliáš Smětáček z Hradiště jakožto žalobník a Urban z městečka Napajedel odporník za příčinou spravedlnosti po neb. Matějovi Smětáčkovým zůstalé, kdoby z nich k tomu nápadu bližší právo měl, rozeznáni býti žádajíce, před nás sou předložili. Takové spisy Vostem i s penězi právními příležitě pro vyrozumění odsíláme. A po- něvadž my sami mezi sebou, kdoby z nich k takové spravedlnosti lepší právo a nápad míti měl, vynaleznouti nemůžeme, Vašich M“ jakožto starších pánův právních našich zvláště milých prositebně žádáme, že nás naučením slavným V. Mti, kterak bychom dále v té věci postupovati a jakou vejpověď mezi stranami učiniti bychom měli, laskavě poděliti ráčíte. A s tím se Vašim Mtem od Pána Boha na všem dobře a šťastně míti vinšujeme. Datum v pátek po sv. Františku Anno 1607. (223—4). f. Naučení. Pozdravení naše přátelské napřed vzkazujeme. Jakož jste nám spisy Eliáše Smětáčka, m. Hradiského žalobníka z jedné, a Urbana obyvatele z města(!) Napajedel na místě N. manželky své odporníka z strany druhé, za příčinou nějakého poručenství a spravedlnosti po neb. Matějovi Smětáčkovým zůstalé odeslali, za naučení právní nás prositebně žádajíc, tomu sme vyrozuměli a po bedlivém toho uvážení my purkmistr a rada m. Olomouce za právo vyříkáme: Poněvadž obě strany v dokládaných spisech svých protiva poručenství tak dalece nejsou, a nešlechetné chování v svobodě páchané z práva saského ženě na poctivosti ale ne na spravedlnosti k ujmě jest protož obě strany podle znění kšaftu jakožto přátelé nejbližší z takové pozůstalosti rovným dílem se poděliti mají. A t. z p. Decisum in cons. Olom. die 22. Maii A° 1609. P. a r. m. O. (224; sent. ad extr. 19. 5. 116).
Strana 74
74 — 96. Rozepře mezi Matyášem Všetulským žalobníkem z jedné a Pavlem Dupákem odporníkem z strany druhé (o zeď zbořenou). a. Žalobník: Léta P. 1610. v outerej po neděli Reminiscere za purkmistra Adama Andreasa Rakodavského, Pavla Pekaře, Jana Prostějovského, Jana Martinova a jich spoluradních tovaryšů, Matyáš Všetulský z města Tovačova položil žalobu a stížnosť na Pavla Dupáka odtudž, z toho jej obviňujíc, že skrze neopatření Pavla Dupáka ze dvora jeho na stavení Matyáše Všetulského se škoda veliká stala a posavád děje, a aby Pavel Dupák s Matyášem Vše- tulským o takovou škodu se srovnal aneb jemu, aby se taková škoda nedála, zaopatřil, za dopomožení a udělení práva žádal. b. Odporník: Při času etc. na žalobu psanou Pavel Dupák jakožto odporník Matyášovi Všetulskému toto za odpor učinil, že taková škoda Matyášovi Všetulskýmu se stala dříve, nežli Pavel Dupák se na ten dům dostal. c. Vejpověď I.: Mezi Matyášem Všetulským z m. Tovačova z jedné a Pavlem Dupákem odtudž z strany druhé v té při, oč tak spolu činiti mají, jakž žaloba i odpor to v sobě obsahuje, purkmistr a rada m. Tovačova nalezli, že povinen jest žalobník, že taková škoda za Pavla Dupáka za hospodářství jeho jemu se stala, provésti a ukázati má do pátku nejprv příštího před P. P. a P. na rathouze. d. Svědkové: Barton Zralej, Jan Zralej, obadva z dědiny Oplocan, oznámili, oba společně, že o sv. Janě Křtiteli léta pomi- nulého 1609 přítomni byli, když Matyášovi Všetulskému v komoře jeho od soumezí Pavla Dupáka stěna se zbořila, a dva trámy na zem spadly, kterýchžto že oni pomáhali zdvihati a jich podpírati; od toho jim že dal za 12 kr. piva. — Týž Jan Kutra podle svého dobrého svědomí oznámil, že o sv. Janě Křtiteli léta pominulého 1609. tehdáž pivo v síni u něho pil. a Matyáš toho času šel do sklepu pro pivo, a po druhé že ani dveří otevříti nemohl, a tehdáž že ty trámy spadly, a též potomně že jest je pomáhal zdvihati, to oznámil. Actum v outerej po neděli družebné. Vedle těchto nadepsaných svědků učinila se e. Vejpověď II.: Mezi Matyášem Všetulským žalobníkem z jedné a Pavlem Dupákem odporníkem z strany druhé v té při, oč mezi nimi z strany zboření kusu stěny činiti bylo, purkmistr a rada m. Tovačová nalezli: Poněvadž z svědkův, že ta škoda na stěně Matyáše Všetulskýho příčinou Pavla Dupáka a kladení hnoje k tejž stěně se stala a na jedno napomenutí Matyášovo toho přestati, a takové škody v čas zaopatřiti jest zanedbal, až v tom kus stěny Matyášové se zbořilo, jest povinen Pavel Dupák řemeslníka, kterýž by tu stěnu tak, jakž nyní hrubě pobořena jest, zase opravil, zjed- nati, s ním se smluviti i jemu zaplatiti, a Matyášovi Všetulskýmu na pomoc ostatek nákladů na opravení toho zbořeného kusu stěny jeden zlatý hotový dáti má. Týž na druhou stranu Matyáš Všetulský bude povinen při stěně své od Pavla Dupáka násepek, aby k ní voda z střech jeho od Pavla Dupáka táhnouti se nemohla, dáti
74 — 96. Rozepře mezi Matyášem Všetulským žalobníkem z jedné a Pavlem Dupákem odporníkem z strany druhé (o zeď zbořenou). a. Žalobník: Léta P. 1610. v outerej po neděli Reminiscere za purkmistra Adama Andreasa Rakodavského, Pavla Pekaře, Jana Prostějovského, Jana Martinova a jich spoluradních tovaryšů, Matyáš Všetulský z města Tovačova položil žalobu a stížnosť na Pavla Dupáka odtudž, z toho jej obviňujíc, že skrze neopatření Pavla Dupáka ze dvora jeho na stavení Matyáše Všetulského se škoda veliká stala a posavád děje, a aby Pavel Dupák s Matyášem Vše- tulským o takovou škodu se srovnal aneb jemu, aby se taková škoda nedála, zaopatřil, za dopomožení a udělení práva žádal. b. Odporník: Při času etc. na žalobu psanou Pavel Dupák jakožto odporník Matyášovi Všetulskému toto za odpor učinil, že taková škoda Matyášovi Všetulskýmu se stala dříve, nežli Pavel Dupák se na ten dům dostal. c. Vejpověď I.: Mezi Matyášem Všetulským z m. Tovačova z jedné a Pavlem Dupákem odtudž z strany druhé v té při, oč tak spolu činiti mají, jakž žaloba i odpor to v sobě obsahuje, purkmistr a rada m. Tovačova nalezli, že povinen jest žalobník, že taková škoda za Pavla Dupáka za hospodářství jeho jemu se stala, provésti a ukázati má do pátku nejprv příštího před P. P. a P. na rathouze. d. Svědkové: Barton Zralej, Jan Zralej, obadva z dědiny Oplocan, oznámili, oba společně, že o sv. Janě Křtiteli léta pomi- nulého 1609 přítomni byli, když Matyášovi Všetulskému v komoře jeho od soumezí Pavla Dupáka stěna se zbořila, a dva trámy na zem spadly, kterýchžto že oni pomáhali zdvihati a jich podpírati; od toho jim že dal za 12 kr. piva. — Týž Jan Kutra podle svého dobrého svědomí oznámil, že o sv. Janě Křtiteli léta pominulého 1609. tehdáž pivo v síni u něho pil. a Matyáš toho času šel do sklepu pro pivo, a po druhé že ani dveří otevříti nemohl, a tehdáž že ty trámy spadly, a též potomně že jest je pomáhal zdvihati, to oznámil. Actum v outerej po neděli družebné. Vedle těchto nadepsaných svědků učinila se e. Vejpověď II.: Mezi Matyášem Všetulským žalobníkem z jedné a Pavlem Dupákem odporníkem z strany druhé v té při, oč mezi nimi z strany zboření kusu stěny činiti bylo, purkmistr a rada m. Tovačová nalezli: Poněvadž z svědkův, že ta škoda na stěně Matyáše Všetulskýho příčinou Pavla Dupáka a kladení hnoje k tejž stěně se stala a na jedno napomenutí Matyášovo toho přestati, a takové škody v čas zaopatřiti jest zanedbal, až v tom kus stěny Matyášové se zbořilo, jest povinen Pavel Dupák řemeslníka, kterýž by tu stěnu tak, jakž nyní hrubě pobořena jest, zase opravil, zjed- nati, s ním se smluviti i jemu zaplatiti, a Matyášovi Všetulskýmu na pomoc ostatek nákladů na opravení toho zbořeného kusu stěny jeden zlatý hotový dáti má. Týž na druhou stranu Matyáš Všetulský bude povinen při stěně své od Pavla Dupáka násepek, aby k ní voda z střech jeho od Pavla Dupáka táhnouti se nemohla, dáti
Strana 75
75 — udělati. Actum nálezu tohoto v outerej po neděli drubežné l. P. 1610. Po přečtení toho nálezu obě dvě strany se ohlásily, že na tom přestati a tomu dosti učiniti chtí. (255—7). 97. Vejpověď JMti Páně (Vejkarta hraběte Salma) mezi cechmistry krejčířskými Tovačovskými a Markem krej- čím z Evaně. Léta P. 1610. v pátek před ned. Oculi za purkmistra Adama Andreasa Rakodavského. Pavlíčka Pekaře, Jana Prostějovského a Jana Mlynářova toto se do knih města Tovačova znamená. Jakož jest Marek krejčí z dědiny Evaně na žádosť jeho snažnou od cech- mistrů krejčířských Tovačovských do cechu jejich (však s jistou vejmínkou totiž, aby učedníka žádného přijímati a učiti práva ne- měl) přijat jsa na cechmistry Tovačovské, že jemu toho, aby učedl- níka učiti nemohl, zbraňují, o to sobě před JM“ pánem na dotčený cechmistry ztěžoval, a aby JMt pán (předdotčených cechmistrů krejčířských vyměření ano i jeho samého dobrovolné k tomu při- volení) k tomu, aby učedlníky učiti mohl, povoliti ráčil, o to skrze supplikací u JMti pána žádal. Kteroužto supplikaci dotčeného Marka i také správu mistrů krejčířských Tovačovských JM' pán přijmouce, a čím se krejčí Tovačovští hájiti chtí vyrozumějíce, ráčil jest JMť pán ouřadu Tovačovskému nahoře psanému, aby tomu, oč mezi nimi činiti jest, bedlivě vyrozuměli a JMti pánu pravdivou zprávu toho všeho učinili, dostatečně poručiti. — Což tak učiněno. A že mistři řemesla nadepsaného Tovačovští toho, aby mistři vesní k cechu i nově přijatí učedníků učiti práva neměli, hájí, a jakž některé obrany slušné tak i smlouvou pořádnou mezi sebou o ves- ňáky o to učiněnou a do knih jejich cechovních zapsanou, ano i osobami živými jako Matějem Krejsem z Postupic(?) a Jakubem Kreisem z Věrovan, že k tomu vesňáci i na místě budoucích mistrů veských dobrovolně přistoupili, to ukázali, k čemuž že i tento Marek také přistoupil, se vyrozumělo, to všechno JM pánu v známosť uvedeno jeat. — Na to JM' pán tuto sentenci anebo vejřek skrze dotčený ouřad učiniti a těm stranám vypověděti poručiti ráčil jmenovitě, že JMť pán toho, na čemž se koli na onen čas cechovní jakž Tovačovští tak i vesní krejčířští mistři i na místě budoucích snesli, netoliko nezlehčovati, alebrž schvalovati a při tom pozuosta- vovati ráčí. A pokudž by kdo víceji na potomní čas z veských krejčí k cechu přijatých o to neb něco tomu podobného se opota- hovati a vrchnosť zaměstknání činiti chtěl, má trestán býti. Pro budoucí paměť to do knih těchto vepsáno jest. Stalo se léta a dne atd. (228). 99. a. Akta Jiříka Kejvala, Duchka Tichýho, Martina Ko- šíka, Matěje Medovýho, Václava Vybírala a Jana Houška, sousedůvz dědiny Troubek, žalobníky, a Matoušem Urba- novským, někdejším pacholkem Jíry Kozy v Troubkách, odporníkem, na právo m. Tovačova položené (o vylou- pání včel). Opatrný pane rychtáři, ctné a spravedlivé právo, s uctivostí náležitou před O— V. předstoupivše tuto stížnosť a žalobu na Ma-
75 — udělati. Actum nálezu tohoto v outerej po neděli drubežné l. P. 1610. Po přečtení toho nálezu obě dvě strany se ohlásily, že na tom přestati a tomu dosti učiniti chtí. (255—7). 97. Vejpověď JMti Páně (Vejkarta hraběte Salma) mezi cechmistry krejčířskými Tovačovskými a Markem krej- čím z Evaně. Léta P. 1610. v pátek před ned. Oculi za purkmistra Adama Andreasa Rakodavského. Pavlíčka Pekaře, Jana Prostějovského a Jana Mlynářova toto se do knih města Tovačova znamená. Jakož jest Marek krejčí z dědiny Evaně na žádosť jeho snažnou od cech- mistrů krejčířských Tovačovských do cechu jejich (však s jistou vejmínkou totiž, aby učedníka žádného přijímati a učiti práva ne- měl) přijat jsa na cechmistry Tovačovské, že jemu toho, aby učedl- níka učiti nemohl, zbraňují, o to sobě před JM“ pánem na dotčený cechmistry ztěžoval, a aby JMt pán (předdotčených cechmistrů krejčířských vyměření ano i jeho samého dobrovolné k tomu při- volení) k tomu, aby učedlníky učiti mohl, povoliti ráčil, o to skrze supplikací u JMti pána žádal. Kteroužto supplikaci dotčeného Marka i také správu mistrů krejčířských Tovačovských JM' pán přijmouce, a čím se krejčí Tovačovští hájiti chtí vyrozumějíce, ráčil jest JMť pán ouřadu Tovačovskému nahoře psanému, aby tomu, oč mezi nimi činiti jest, bedlivě vyrozuměli a JMti pánu pravdivou zprávu toho všeho učinili, dostatečně poručiti. — Což tak učiněno. A že mistři řemesla nadepsaného Tovačovští toho, aby mistři vesní k cechu i nově přijatí učedníků učiti práva neměli, hájí, a jakž některé obrany slušné tak i smlouvou pořádnou mezi sebou o ves- ňáky o to učiněnou a do knih jejich cechovních zapsanou, ano i osobami živými jako Matějem Krejsem z Postupic(?) a Jakubem Kreisem z Věrovan, že k tomu vesňáci i na místě budoucích mistrů veských dobrovolně přistoupili, to ukázali, k čemuž že i tento Marek také přistoupil, se vyrozumělo, to všechno JM pánu v známosť uvedeno jeat. — Na to JM' pán tuto sentenci anebo vejřek skrze dotčený ouřad učiniti a těm stranám vypověděti poručiti ráčil jmenovitě, že JMť pán toho, na čemž se koli na onen čas cechovní jakž Tovačovští tak i vesní krejčířští mistři i na místě budoucích snesli, netoliko nezlehčovati, alebrž schvalovati a při tom pozuosta- vovati ráčí. A pokudž by kdo víceji na potomní čas z veských krejčí k cechu přijatých o to neb něco tomu podobného se opota- hovati a vrchnosť zaměstknání činiti chtěl, má trestán býti. Pro budoucí paměť to do knih těchto vepsáno jest. Stalo se léta a dne atd. (228). 99. a. Akta Jiříka Kejvala, Duchka Tichýho, Martina Ko- šíka, Matěje Medovýho, Václava Vybírala a Jana Houška, sousedůvz dědiny Troubek, žalobníky, a Matoušem Urba- novským, někdejším pacholkem Jíry Kozy v Troubkách, odporníkem, na právo m. Tovačova položené (o vylou- pání včel). Opatrný pane rychtáři, ctné a spravedlivé právo, s uctivostí náležitou před O— V. předstoupivše tuto stížnosť a žalobu na Ma-
Strana 76
76 — touše Urbanovského, který teď roku pominulého u neb. Jíry Kozy souseda našeho za pacholka sloužil, sobě klademe a do něho stě- žujeme, jmenovitě, že roku pominulého při času Všech svatých jest nalezen v lese Tovačovském slove v Břití, že sobě na klátě jedl med nepřepouštěný, při kterémžto času a něco málo před tím na včelách našich, kteréž pří lese máme, vyloupáním a vybráním od nich medu nemalé škody zdělány jsou. Pro kteroužto příčinu z poručení vrch- nosti naší jsa do vězení brán, nenáležitě se bránil, právu se protivil a utíkati chtěl. A tak dotčený Matouš, jakož svrchu dotčeno, i také když jím (!) nebyl, protivením se právu nemalé podezření, že by on ten škůdce byl, na sebe jest uvedl. — A poněvadž pak maje sobě předešle o tom, kde jest toho medu dostal, aby se vyvedl, poru- čeno, toho obmeškává učiniti, též o vrchnosti své, kteráž by nám od něho za spravedlivé učiniti chtěla, snad pověděti nechce; za tou příčinou V. O. za to s náležitou uctivostí žádáme, že jej k tomu, aby to, kde jest toho medu, který v lese Tovačovském, jak nahoře dotčeno, jedl, nabral, dostatečně provedl, a se z domnění a pode- zřelosti vyvedl, přidržeti, anebo jináče se, což za právo jest, od něho za spravedlivé učiniti ráčíte, na spravedlivou resolucí V. O. očeká- vajíce, v škodách a outratách všelijakých, pokud by nás k nim své- volně dotčený Matouš příčinou býti chtěl, se ohražujeme, dobrodiní všech právních sobě pozůstavujíce. V. Otí ctného práva poslušní. sousedé z Troubek. (229—30). b. Odpor na spis sousedův svrchupsaných od Matouše Urbanovského na rathouze Tovačovským učiněný. Léta P. 1615 v outerý den sv. Matěje Matouš U. na žalobu na sebe učiněnou od sousedů Troubeckých toto oznámil: že neb. Koza byl nám poručil, abychom šli koní hledati; my pak nechaje koní šli jsme do Přerova na jarmarek a tu koupili sme sobě za 3 halíře hrnek a medu do něho koupili jsme za 4 krrejcary. Koupíc šli jsme s tím medem do Troubek zase k hospodářovi; potomně ká- zala nám hospodyně jíti koní do Ujití hledati; ohledajíce těch koní sedna na jedné kládě ten med jsme jedli. Člověk jeden přijdouce mezi nás ptal se, jestliže hus v tom hrnci máme. My sme se tomu smáli a jemu sme pověděli, že nemáme, a nic více. Actum na rat- — Matouš Urbanovský. (230). houze Tovačovském dne a leta uts. c. Spisna odpor Matouše Urbanovského učiněný od sou- sedův z dědiny Troubek na právo m. T. položený. Opatrný pane rychtáři a spravedlivé právo. Jaký odpor Matouš Urbanovský na žalobu od nás na něho učiněnou a před Opatrnosti Vaše položenou, na právo O. V. v spisu jest učinil, porozuměli jsme. Kdež O. V. tomu patrně porozuměti ráčí, že dotčený Matouš žalobě naší netoliko na odpor není, alebrž zná se, že med jedl v místech těch, jakž my oznámili jsme, týž kde kdy na kterém místě ten med jedl, s tovaryšem svým, sám to vysvětluje a tak naší žaloby po- jišťuje, toho nám již na něj svědky dovoditi bohda potřebí není. Že pak ten Matouš praví o tom medu, že jej koupil i také hrnec,
76 — touše Urbanovského, který teď roku pominulého u neb. Jíry Kozy souseda našeho za pacholka sloužil, sobě klademe a do něho stě- žujeme, jmenovitě, že roku pominulého při času Všech svatých jest nalezen v lese Tovačovském slove v Břití, že sobě na klátě jedl med nepřepouštěný, při kterémžto času a něco málo před tím na včelách našich, kteréž pří lese máme, vyloupáním a vybráním od nich medu nemalé škody zdělány jsou. Pro kteroužto příčinu z poručení vrch- nosti naší jsa do vězení brán, nenáležitě se bránil, právu se protivil a utíkati chtěl. A tak dotčený Matouš, jakož svrchu dotčeno, i také když jím (!) nebyl, protivením se právu nemalé podezření, že by on ten škůdce byl, na sebe jest uvedl. — A poněvadž pak maje sobě předešle o tom, kde jest toho medu dostal, aby se vyvedl, poru- čeno, toho obmeškává učiniti, též o vrchnosti své, kteráž by nám od něho za spravedlivé učiniti chtěla, snad pověděti nechce; za tou příčinou V. O. za to s náležitou uctivostí žádáme, že jej k tomu, aby to, kde jest toho medu, který v lese Tovačovském, jak nahoře dotčeno, jedl, nabral, dostatečně provedl, a se z domnění a pode- zřelosti vyvedl, přidržeti, anebo jináče se, což za právo jest, od něho za spravedlivé učiniti ráčíte, na spravedlivou resolucí V. O. očeká- vajíce, v škodách a outratách všelijakých, pokud by nás k nim své- volně dotčený Matouš příčinou býti chtěl, se ohražujeme, dobrodiní všech právních sobě pozůstavujíce. V. Otí ctného práva poslušní. sousedé z Troubek. (229—30). b. Odpor na spis sousedův svrchupsaných od Matouše Urbanovského na rathouze Tovačovským učiněný. Léta P. 1615 v outerý den sv. Matěje Matouš U. na žalobu na sebe učiněnou od sousedů Troubeckých toto oznámil: že neb. Koza byl nám poručil, abychom šli koní hledati; my pak nechaje koní šli jsme do Přerova na jarmarek a tu koupili sme sobě za 3 halíře hrnek a medu do něho koupili jsme za 4 krrejcary. Koupíc šli jsme s tím medem do Troubek zase k hospodářovi; potomně ká- zala nám hospodyně jíti koní do Ujití hledati; ohledajíce těch koní sedna na jedné kládě ten med jsme jedli. Člověk jeden přijdouce mezi nás ptal se, jestliže hus v tom hrnci máme. My sme se tomu smáli a jemu sme pověděli, že nemáme, a nic více. Actum na rat- — Matouš Urbanovský. (230). houze Tovačovském dne a leta uts. c. Spisna odpor Matouše Urbanovského učiněný od sou- sedův z dědiny Troubek na právo m. T. položený. Opatrný pane rychtáři a spravedlivé právo. Jaký odpor Matouš Urbanovský na žalobu od nás na něho učiněnou a před Opatrnosti Vaše položenou, na právo O. V. v spisu jest učinil, porozuměli jsme. Kdež O. V. tomu patrně porozuměti ráčí, že dotčený Matouš žalobě naší netoliko na odpor není, alebrž zná se, že med jedl v místech těch, jakž my oznámili jsme, týž kde kdy na kterém místě ten med jedl, s tovaryšem svým, sám to vysvětluje a tak naší žaloby po- jišťuje, toho nám již na něj svědky dovoditi bohda potřebí není. Že pak ten Matouš praví o tom medu, že jej koupil i také hrnec,
Strana 77
77 z něhož ten med jedli, žeby koupený byl, račte posouditi: s věcmi na svobodným trhu koupenými není potřebí se skrývati než svo- bodně koupené věci každý svobodně užívati může; tento pak Matouš spolu s tovaryšem svým že se ukrýval, v místech neobyčejných toho medu užíval, nad to výše, kdy od toho dobrého člověka ná- hodou trefeno a dotázka činěna naň byla, co mají, proč hned neo- hlásil se, že jest med a že věc koupená svobodna jest, ale sám se přiznává, že mlčeli, kam ta věc hledí? a dotčený Matouš že jest ten med na trhu koupil aneb kde ho nabral, není-li povinen se vyvésti dostatečně, toho my V. O. k bedlivému a spravedlivému uvážení podáváme. Nicméně, pokudžby dotčený dále nějakými obmyslnými cestami proti naší stížnosti jíti chtěl a my tomu porozumíme, bu- deme věděti, jak tomu říkati. Však v tom ve všem V. O. spraved- livého pravého práva, další resolucii se nespouštějíce všelijakých dobrodiní právních sobě pozůstavujeme a na vejpověď právní oče- káváme, Vašich Oti ctného spravedlivého práva poslušní.. sousede z Troubek. (231—2). d. Odpor Matouše Urbanovského na spis sousedův Trou- beckých učiněný ku právu Tovačovskému. Léta P. 1615 v outerý po ned. Invocavit Matouš Urbanovský na stížnosť na sebe učiněnou a v spisu od sousedů Troubeckých ouřadu m. T. podanou tento odpor položil v tato slova: Že bylo v outerý, kázal nám hospodář jíti hledati koní, a my sme šli, a ne- moha jich najíti šli sme zase domů, ptali sme se hospodyně, kde jest hospodář, a ona řekla, že šel do Přerova. A což nám kázal dělati? Kázal, abyšte předce šli hledati koní. Tak sme šli a nemoha jich najíti, řekli jsme sobě, abychom šli do Přerova. Přijda do Pře- rova koupili sme sobě hrnek za 11/2 d a medu do něho za 4 kr., koupili sme sobě i chleba a jedli sme jej jdouce domů. A přijda domů, postavili sme jej v maštali na polici a vezma sobě chleba jedli sme jej zase. Potomně kázala nám ráno hospodyně hledati koní, i vzali sme ten med sebou a obejda Ujití sedli sme na dubě a jedli sme ten med, i přišel ten soused, nevím zdejší-li či odkud byl, pohlídl nám do hrnce a řekl nám: což máte? snad housku? A my jsme se zasmáli. A jakož sobě Troubečtí ztěžují do mně a se domnívají, žebych já ten med kradl, já toho oumyslu nemám, a poněvadž vrchnosť má o mně ani přátelé státi nechtí, žádám, že páni nade mnou ruku ochrannou držeti ráčí. Act. na rathouze To- vačovským. (232—3). e. Spis právní zavírky učiněné ku právu ctnému v m. T. od nás M. Košíka. V. Vybírala a J. Houška i na místě jiných žalobníkův z Troubek — proti M. Urbanovskému, někdejšímu pacholku Jíry Kozy z Troubek, složený 20. die Marty 1615. Opatrný pane rychtáři, ctné a spravedlivé právo. Co se odporu posledního a zavírky od Mat. Urb. na naši žalobu před O. V. slože- ného dotejče, napřed toho dokládá, že neví, coby jiného mimo pře-
77 z něhož ten med jedli, žeby koupený byl, račte posouditi: s věcmi na svobodným trhu koupenými není potřebí se skrývati než svo- bodně koupené věci každý svobodně užívati může; tento pak Matouš spolu s tovaryšem svým že se ukrýval, v místech neobyčejných toho medu užíval, nad to výše, kdy od toho dobrého člověka ná- hodou trefeno a dotázka činěna naň byla, co mají, proč hned neo- hlásil se, že jest med a že věc koupená svobodna jest, ale sám se přiznává, že mlčeli, kam ta věc hledí? a dotčený Matouš že jest ten med na trhu koupil aneb kde ho nabral, není-li povinen se vyvésti dostatečně, toho my V. O. k bedlivému a spravedlivému uvážení podáváme. Nicméně, pokudžby dotčený dále nějakými obmyslnými cestami proti naší stížnosti jíti chtěl a my tomu porozumíme, bu- deme věděti, jak tomu říkati. Však v tom ve všem V. O. spraved- livého pravého práva, další resolucii se nespouštějíce všelijakých dobrodiní právních sobě pozůstavujeme a na vejpověď právní oče- káváme, Vašich Oti ctného spravedlivého práva poslušní.. sousede z Troubek. (231—2). d. Odpor Matouše Urbanovského na spis sousedův Trou- beckých učiněný ku právu Tovačovskému. Léta P. 1615 v outerý po ned. Invocavit Matouš Urbanovský na stížnosť na sebe učiněnou a v spisu od sousedů Troubeckých ouřadu m. T. podanou tento odpor položil v tato slova: Že bylo v outerý, kázal nám hospodář jíti hledati koní, a my sme šli, a ne- moha jich najíti šli sme zase domů, ptali sme se hospodyně, kde jest hospodář, a ona řekla, že šel do Přerova. A což nám kázal dělati? Kázal, abyšte předce šli hledati koní. Tak sme šli a nemoha jich najíti, řekli jsme sobě, abychom šli do Přerova. Přijda do Pře- rova koupili sme sobě hrnek za 11/2 d a medu do něho za 4 kr., koupili sme sobě i chleba a jedli sme jej jdouce domů. A přijda domů, postavili sme jej v maštali na polici a vezma sobě chleba jedli sme jej zase. Potomně kázala nám ráno hospodyně hledati koní, i vzali sme ten med sebou a obejda Ujití sedli sme na dubě a jedli sme ten med, i přišel ten soused, nevím zdejší-li či odkud byl, pohlídl nám do hrnce a řekl nám: což máte? snad housku? A my jsme se zasmáli. A jakož sobě Troubečtí ztěžují do mně a se domnívají, žebych já ten med kradl, já toho oumyslu nemám, a poněvadž vrchnosť má o mně ani přátelé státi nechtí, žádám, že páni nade mnou ruku ochrannou držeti ráčí. Act. na rathouze To- vačovským. (232—3). e. Spis právní zavírky učiněné ku právu ctnému v m. T. od nás M. Košíka. V. Vybírala a J. Houška i na místě jiných žalobníkův z Troubek — proti M. Urbanovskému, někdejšímu pacholku Jíry Kozy z Troubek, složený 20. die Marty 1615. Opatrný pane rychtáři, ctné a spravedlivé právo. Co se odporu posledního a zavírky od Mat. Urb. na naši žalobu před O. V. slože- ného dotejče, napřed toho dokládá, že neví, coby jiného mimo pře-
Strana 78
78 — dešlý odpor svůj odpovídati a mluviti chtěl. A zatím hned se k tomu přiznává, že neví, odkud ten med jest, kteréžto oboje, jak se spolu rovná mluviti jednou tak a po druhé zase jinak, a coby dále zatím mělo následovati, Vaší miti (?) v tom nám užíti potřebí není. Ale aby se i čas darmo nemařil a sem i tam řečí frejmarčeno nebylo, když on dotčený Matouš nepochybně sám se k tomu přiznal, že ten med v tom hrnci i s tou šatkou, co ten med přikrytý byl, jeho jest, a my to ukázati můžeme, že ten hrnec i ta šatka jeho není, nýbrž lidé u nás jsou, kteříž se k tomu obému hlásí a za své vlastní to obé býti praví, račte jakožto spravedlivé právo toho bedlivě po- souditi, jak to může pravé býti, což on odporuje. Týž on praví, že přijda do Přerova koupili sobě hrnek za 11/2 d, a tento hrnek stálby lépe než za 2 d, též rozuměti se může, že na rynku zvláště při jarmarce hrnčíři starých hrnců na prodaj nemají, než nové, a tento hrnec starý jest a již užívaný, od ohně opálený. Více poráží jeho odpor samo jeho vlastní v druhém spisu přiznání, kdež to zjevně píše, že medu koupili do hrnka za 4 kr. a že jedli jdouce domů a domů přijda týž že jej opět jedli, i tam kdež v lese Tovačovském nalezeni byli, opět jej jedli: račte posouditi, jak dlouho dvě osoby za 4 krejcary medu nesnědí; tuto pak po dva dni neb tři dni jej pojídali, a ještě se ho v tom hrnci více nežli s půl mázu nachází, jak to jeho mluvení pravé býti může. Poněvadž pak dotčený Matouš Urbanovský jakž z strany nenáležitého v místech ukrytých toho medu užívání tak také v příčině svého odporování přiznávajíce se k věci cizí, sám na sebe podezřelosť i potah uvozuje. Toho my všeho k spravedlivému V. O. uvážení podáváme a na vejpovědi spraved- livé V. O. přestati hotovi jsouce na ten čas tuto zavírku činíme, však dalších dobrodiní právních sobě pozůstavujíce. V. O. ctného a opatrného práva poslušní. (233—4). f. Psaní o naučení pánům Olomučanům. Službu svou Vašim Mitem vzkazujíce m. a o. p. přátelé a ot- cové právní naši zvláště milí. Od Pána Boha zdraví i jiného dob- rého VMtem věrně a upřímně žadáme. Jaká rozepře mezi sousedy z dědiny Troubek a Matoušem Urbanovským, pacholkem někdy Ji- říka Kozy odtudž, jest povstala, kteréžto strany obědvě akta ku právu zdejšímu rychtářskému složíce, nám od téhož rychtáře před- nešeny jsou. Nemohouce my pak sami toho, coby dálej podle po- řádku práva jíti mělo, v svých hlavách najíti, takové akta teď pří- ležitě složené i s penězi právními V. Mu odsílajíce, jakby v tom dálej postupováno býti mělo, v tom od V. Mu naučení býti žádáme. S tím milosť Boží s námi býti rač. Dat. v m. Tovačově v pátek po ned. Oculi A. 1615. V tem ku právu poslušní purkmistr a rada m. Tovačova. (329—36). (234—5). g. Naučení od pánů Olomučanů. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Tovačovským. [Jakož ste nám spisy a acta od Martina Kožíska, Václava Hlouška z dědiny Troubek protiv Matoušovi Urbanovskému
78 — dešlý odpor svůj odpovídati a mluviti chtěl. A zatím hned se k tomu přiznává, že neví, odkud ten med jest, kteréžto oboje, jak se spolu rovná mluviti jednou tak a po druhé zase jinak, a coby dále zatím mělo následovati, Vaší miti (?) v tom nám užíti potřebí není. Ale aby se i čas darmo nemařil a sem i tam řečí frejmarčeno nebylo, když on dotčený Matouš nepochybně sám se k tomu přiznal, že ten med v tom hrnci i s tou šatkou, co ten med přikrytý byl, jeho jest, a my to ukázati můžeme, že ten hrnec i ta šatka jeho není, nýbrž lidé u nás jsou, kteříž se k tomu obému hlásí a za své vlastní to obé býti praví, račte jakožto spravedlivé právo toho bedlivě po- souditi, jak to může pravé býti, což on odporuje. Týž on praví, že přijda do Přerova koupili sobě hrnek za 11/2 d, a tento hrnek stálby lépe než za 2 d, též rozuměti se může, že na rynku zvláště při jarmarce hrnčíři starých hrnců na prodaj nemají, než nové, a tento hrnec starý jest a již užívaný, od ohně opálený. Více poráží jeho odpor samo jeho vlastní v druhém spisu přiznání, kdež to zjevně píše, že medu koupili do hrnka za 4 kr. a že jedli jdouce domů a domů přijda týž že jej opět jedli, i tam kdež v lese Tovačovském nalezeni byli, opět jej jedli: račte posouditi, jak dlouho dvě osoby za 4 krejcary medu nesnědí; tuto pak po dva dni neb tři dni jej pojídali, a ještě se ho v tom hrnci více nežli s půl mázu nachází, jak to jeho mluvení pravé býti může. Poněvadž pak dotčený Matouš Urbanovský jakž z strany nenáležitého v místech ukrytých toho medu užívání tak také v příčině svého odporování přiznávajíce se k věci cizí, sám na sebe podezřelosť i potah uvozuje. Toho my všeho k spravedlivému V. O. uvážení podáváme a na vejpovědi spraved- livé V. O. přestati hotovi jsouce na ten čas tuto zavírku činíme, však dalších dobrodiní právních sobě pozůstavujíce. V. O. ctného a opatrného práva poslušní. (233—4). f. Psaní o naučení pánům Olomučanům. Službu svou Vašim Mitem vzkazujíce m. a o. p. přátelé a ot- cové právní naši zvláště milí. Od Pána Boha zdraví i jiného dob- rého VMtem věrně a upřímně žadáme. Jaká rozepře mezi sousedy z dědiny Troubek a Matoušem Urbanovským, pacholkem někdy Ji- říka Kozy odtudž, jest povstala, kteréžto strany obědvě akta ku právu zdejšímu rychtářskému složíce, nám od téhož rychtáře před- nešeny jsou. Nemohouce my pak sami toho, coby dálej podle po- řádku práva jíti mělo, v svých hlavách najíti, takové akta teď pří- ležitě složené i s penězi právními V. Mu odsílajíce, jakby v tom dálej postupováno býti mělo, v tom od V. Mu naučení býti žádáme. S tím milosť Boží s námi býti rač. Dat. v m. Tovačově v pátek po ned. Oculi A. 1615. V tem ku právu poslušní purkmistr a rada m. Tovačova. (329—36). (234—5). g. Naučení od pánů Olomučanů. Pozdravení naše přátelské vzkazujeme m. a o. p. p. n. m. Tovačovským. [Jakož ste nám spisy a acta od Martina Kožíska, Václava Hlouška z dědiny Troubek protiv Matoušovi Urbanovskému
Strana 79
79 — někdejšímu pacholku Jíry Kozy vedené odeslali a nás vedle nich, kterak byste v tom postupovati měli za naučení právem žádali, kdež my p. a r. m. O. po bedlivém toho uvážení těch spisů z práva uznáváme, aby se dotčený Matouš v uloženém a určitém času dle uložení Vašeho takové podezřelosti vyvedl a očistil; jestližeby se pak toho od něho nestalo, nýbrž odpíráním se očisťovati (?) chtěl, můžete jeho pro vyzvědění pravdy útrpném právem dle slušnosti tázati, tak aby potomně se státi mohlo, co dále v tej příčině za právo jest. A t. z p.] 29. May 1615. (236; sent. ad extr. 19. 5. 152). h. [Poněvadž se Matouš do určitého času takové podezřelosti ne- vyvedl, tázán jest útrpně, načež] vyznání Matouše Urbanov- ského, jakž v knihách černých zapsáno jest, ku právu vyš- šímu odesláno jest [s prosbou o nové naučení], na kteréž tento sentenc přišel: (236). ch. Naučení druhé. Pozdravení naše vzkazujeme Vám. — Jak na útrpné vyznání Matouše Urbanovského, tak také na dobrovolné jeho na tom zů- staní, my p. a r. m. O. uznáváme, že pokudž dotčený Matouš Urba- novský v takovém jeho vyznání tak zůstávati bude, provazem k smrti z tohoto světa jiným ku příkladu sklizen býti má. A t. z p. Decisum in cons. Ol. 3 July A. 1615. P. a r. m. O. (236; sent. ad extr. 19. 5. 156 b). Po druhej, kdy nějakého právního naučení od nás pohledávati budete, abyšte v náležitém tituli purkmistra a rady nevypouštěli, jak se to nyní od Vás stalo. (Sent. ad extr. 19. 5. 156b). 98. a. Nešťastník poklepaný, na něhož umřel Urbanovský. Ouřadu města Tovačova. Na Vaši nám odeslanou právní otázku, v kterejž nás za právní naučení žádáte, po bedlivém jí uvážení my p. a r. m. O. nacházíme: Poněvadž Matouš Urbanovskej při trápení a po trápení na Jana Dvořáka některé účinky vyznal i také při utrácení jeho na něho umřel, tolikéž před tím jemu ty věci jest mluveno a pro takové i jiné podezřelosti jeho vejš psa- ného Dvořáka útrpně tázati (ste) dali, a k ničemu se vyznati nechce; nyní pak poněvadž nové podezření strany dítěcí (ditieczy) kůže, kterou žeby podle zprávy jeho masař jemu dáti jměl, v tom v ne- pravdě nalezen jest a k tomu při trápení, jakoby spal se činí, můžte tehda jiným způsobem pro vyzvězení pravdy útrpním právem k němu dáti přikročiti, tak aby se potom v tej příčině státi mohlo, co za právo jest. A t. z p. Decis. in cons. Ol. dne 12. měsíce July 1. 1615. (Sent. ad extr. 19. 5. 158). b. Poklepaného na urfrýd propustiti. Ouřadu do Tovačova. Na odeslanou otázku Vaši v příčině Jana Dvořáka, a kterakž byste se k němu dáleji zachovati jměli, za naučení nás v tom snažně žádáte, my p. a r. m. O. uznáváme: Poněvadž jmenovaný Jan Dvořák po třetí útrpním právem tázán
79 — někdejšímu pacholku Jíry Kozy vedené odeslali a nás vedle nich, kterak byste v tom postupovati měli za naučení právem žádali, kdež my p. a r. m. O. po bedlivém toho uvážení těch spisů z práva uznáváme, aby se dotčený Matouš v uloženém a určitém času dle uložení Vašeho takové podezřelosti vyvedl a očistil; jestližeby se pak toho od něho nestalo, nýbrž odpíráním se očisťovati (?) chtěl, můžete jeho pro vyzvědění pravdy útrpném právem dle slušnosti tázati, tak aby potomně se státi mohlo, co dále v tej příčině za právo jest. A t. z p.] 29. May 1615. (236; sent. ad extr. 19. 5. 152). h. [Poněvadž se Matouš do určitého času takové podezřelosti ne- vyvedl, tázán jest útrpně, načež] vyznání Matouše Urbanov- ského, jakž v knihách černých zapsáno jest, ku právu vyš- šímu odesláno jest [s prosbou o nové naučení], na kteréž tento sentenc přišel: (236). ch. Naučení druhé. Pozdravení naše vzkazujeme Vám. — Jak na útrpné vyznání Matouše Urbanovského, tak také na dobrovolné jeho na tom zů- staní, my p. a r. m. O. uznáváme, že pokudž dotčený Matouš Urba- novský v takovém jeho vyznání tak zůstávati bude, provazem k smrti z tohoto světa jiným ku příkladu sklizen býti má. A t. z p. Decisum in cons. Ol. 3 July A. 1615. P. a r. m. O. (236; sent. ad extr. 19. 5. 156 b). Po druhej, kdy nějakého právního naučení od nás pohledávati budete, abyšte v náležitém tituli purkmistra a rady nevypouštěli, jak se to nyní od Vás stalo. (Sent. ad extr. 19. 5. 156b). 98. a. Nešťastník poklepaný, na něhož umřel Urbanovský. Ouřadu města Tovačova. Na Vaši nám odeslanou právní otázku, v kterejž nás za právní naučení žádáte, po bedlivém jí uvážení my p. a r. m. O. nacházíme: Poněvadž Matouš Urbanovskej při trápení a po trápení na Jana Dvořáka některé účinky vyznal i také při utrácení jeho na něho umřel, tolikéž před tím jemu ty věci jest mluveno a pro takové i jiné podezřelosti jeho vejš psa- ného Dvořáka útrpně tázati (ste) dali, a k ničemu se vyznati nechce; nyní pak poněvadž nové podezření strany dítěcí (ditieczy) kůže, kterou žeby podle zprávy jeho masař jemu dáti jměl, v tom v ne- pravdě nalezen jest a k tomu při trápení, jakoby spal se činí, můžte tehda jiným způsobem pro vyzvězení pravdy útrpním právem k němu dáti přikročiti, tak aby se potom v tej příčině státi mohlo, co za právo jest. A t. z p. Decis. in cons. Ol. dne 12. měsíce July 1. 1615. (Sent. ad extr. 19. 5. 158). b. Poklepaného na urfrýd propustiti. Ouřadu do Tovačova. Na odeslanou otázku Vaši v příčině Jana Dvořáka, a kterakž byste se k němu dáleji zachovati jměli, za naučení nás v tom snažně žádáte, my p. a r. m. O. uznáváme: Poněvadž jmenovaný Jan Dvořák po třetí útrpním právem tázán
Strana 80
80 jest a tudy jak prvé tak i nyní ničehož se vyznati nechce, budete jeho moci na urfrýd z toho vězení propustiti; nicméněji nežliby se to stalo, můžete co z něho skrze právo buď tuhejm i nebo dobrejmi slovy vyzvěděti, máte to ovšem vykonati. A t. z p. Decis. in cons. Ol. die 20. Juli 1615. (Sent. ad extr. 19. 5. 158). 99. Rozpře mezi Albrechtem Rohovladem Bukůvkou z Bukůvky z jedné a mezi pány Šarovci z druhé strany o purkrecht v Tovačově pozůstalý po paní Elišce Blek- tové, rozené z Šarova. a. Revers pana A. Rohovlada Bukůvky. Já Albrecht Rohovlad Bukůvka z Bukůvky a na Červené Lhotě i s erby .. svými známo činím tímto listem slove revers ..: Jakož jest dům .. na předměstí Tovačovském po urozené vladyce paní Elišce starší Šarovcové z Šarova již nebožce na purkrechtu zůstal, i majíce dítky mé Zikmunt a Eliška k takové pozůstalosti .. jakožto po paní bábě své nejlepší spravedlnosť a nápad, i nemohouce se já na místě dítek mých... pro mnohé překážky .. k takové pozůsta- losti připověděti a uvázatí až teď nyní. A protož ... na místě dítek svých let nemajících jakožto nejbližších nápadníkův téhož statku. připovídám a uvazuji se v takový dům i v to všechno, což k tomu spravedlivě náleží, i v jiné a všelijaké svršky a nábytky . . ku pra- vému držení, opatření a užívání dítkám mejm vlastním — a tímto listem .. JMti Pánu Panu Ladislavovi z Lobkovic, hejtmanu markr. Mor. jakožto panu poručníkovi JichM“ pánů sirotků a statku Tova- čovského, i tolikéž právu a vší obci m. Tovačova se zapisuji, sli- buji a připovídám: kdožby mne o takovou pozůstalosť ... právem purkrechtním vinil, že chci z toho odpovídati, ku právu purkrecht- nímu státi, odpory ... položiti a ukázati. A jakýžkoli by nález neb vejpověď od práva purkrechtního přišla a toho nápadu dítky mé odsouzeny byly, připovídám podlí toho nálezu .. zadosti učiniti, to vše, več jsem se tu na purkrechtě .. s povolením vrchnosti uvázal, zase odstoupiti ..., takže skrze to žádný pán a držitel statku To- vačovského ani ouřad a obec Tovačovská ... škod míti .. nemají. A pokudžby se toho co stalo, slibuji v tom ve všem je zastupovati .. a škody .. vynahražovati. A my Michal z Hrádku a na Bílé Lhotě, Václav Drahanovský z Pěnčína na Lhotě a Vranový, rukojmě a spravedliví spoluslíbcové za něho (pana Albrechta Rohovlada), sli- bujeme, že se tomu všemu ... beze všelijakejch škod, zmatků a for- telů zadosti stane. Jestližeby se pak toho podlí tohoto reversu ne- stalo, tedy my .. z toho odpovídati a právi býti chceme. — A pro lepší toho jistotu ... my .. jistec a rukojmě pečeti své vlastní jsme ... přitisknúti dali. Jehož datum na Červené Lhotě 20. dne měs. června l. P. 1615. K tomu ještě pan Bukůvka přistavil 4 rukojmě sousedy To- vačovské k stání a dostání ku právu až do té pře skonání (238—40.)
80 jest a tudy jak prvé tak i nyní ničehož se vyznati nechce, budete jeho moci na urfrýd z toho vězení propustiti; nicméněji nežliby se to stalo, můžete co z něho skrze právo buď tuhejm i nebo dobrejmi slovy vyzvěděti, máte to ovšem vykonati. A t. z p. Decis. in cons. Ol. die 20. Juli 1615. (Sent. ad extr. 19. 5. 158). 99. Rozpře mezi Albrechtem Rohovladem Bukůvkou z Bukůvky z jedné a mezi pány Šarovci z druhé strany o purkrecht v Tovačově pozůstalý po paní Elišce Blek- tové, rozené z Šarova. a. Revers pana A. Rohovlada Bukůvky. Já Albrecht Rohovlad Bukůvka z Bukůvky a na Červené Lhotě i s erby .. svými známo činím tímto listem slove revers ..: Jakož jest dům .. na předměstí Tovačovském po urozené vladyce paní Elišce starší Šarovcové z Šarova již nebožce na purkrechtu zůstal, i majíce dítky mé Zikmunt a Eliška k takové pozůstalosti .. jakožto po paní bábě své nejlepší spravedlnosť a nápad, i nemohouce se já na místě dítek mých... pro mnohé překážky .. k takové pozůsta- losti připověděti a uvázatí až teď nyní. A protož ... na místě dítek svých let nemajících jakožto nejbližších nápadníkův téhož statku. připovídám a uvazuji se v takový dům i v to všechno, což k tomu spravedlivě náleží, i v jiné a všelijaké svršky a nábytky . . ku pra- vému držení, opatření a užívání dítkám mejm vlastním — a tímto listem .. JMti Pánu Panu Ladislavovi z Lobkovic, hejtmanu markr. Mor. jakožto panu poručníkovi JichM“ pánů sirotků a statku Tova- čovského, i tolikéž právu a vší obci m. Tovačova se zapisuji, sli- buji a připovídám: kdožby mne o takovou pozůstalosť ... právem purkrechtním vinil, že chci z toho odpovídati, ku právu purkrecht- nímu státi, odpory ... položiti a ukázati. A jakýžkoli by nález neb vejpověď od práva purkrechtního přišla a toho nápadu dítky mé odsouzeny byly, připovídám podlí toho nálezu .. zadosti učiniti, to vše, več jsem se tu na purkrechtě .. s povolením vrchnosti uvázal, zase odstoupiti ..., takže skrze to žádný pán a držitel statku To- vačovského ani ouřad a obec Tovačovská ... škod míti .. nemají. A pokudžby se toho co stalo, slibuji v tom ve všem je zastupovati .. a škody .. vynahražovati. A my Michal z Hrádku a na Bílé Lhotě, Václav Drahanovský z Pěnčína na Lhotě a Vranový, rukojmě a spravedliví spoluslíbcové za něho (pana Albrechta Rohovlada), sli- bujeme, že se tomu všemu ... beze všelijakejch škod, zmatků a for- telů zadosti stane. Jestližeby se pak toho podlí tohoto reversu ne- stalo, tedy my .. z toho odpovídati a právi býti chceme. — A pro lepší toho jistotu ... my .. jistec a rukojmě pečeti své vlastní jsme ... přitisknúti dali. Jehož datum na Červené Lhotě 20. dne měs. června l. P. 1615. K tomu ještě pan Bukůvka přistavil 4 rukojmě sousedy To- vačovské k stání a dostání ku právu až do té pře skonání (238—40.)
Strana 81
81 — b. Revers pánů Šarovcův. My Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hradisku, Hynek Šarovec z Šarova a na Ptení, Bohuslav Tas Skydynsky z Skydyně a na Hluchově i na místě jiných spolupřípovědníkův našich známo činíme tímto listem, slove revers . . . Jakož jest grunt . . na předměstí města Tovačova po uroz. paní Elišce star. Šarovcovně z Šarova .. pozůstal, na nějž jsme právní přípověď učinili, pravíc se k němu právo míti jakožto krevní přátelé. Poně- vadž pak urozený a st. rytíř p. Albrecht Rohovlad Bukůvka . . na místě dítek svých téhož gruntu se jest ujal, takže s ním o tenž grunt .. rozsouzeni býti máme, za kteroužto příčinou podle vymě- ření právního my přípovědníci ku právu stání i dostání a tomu všemu, což vyšší právo usoudí mezi námi, zadosti učinění .. jsme zaručili a moudrým a opatrným pánu purkmistru a radě .. tento revers vydali, připovídajíce . . . , že ouřad .. ano i obec Tovačovská pro tuto naši při . . žádné škody míti nemají. Jestližeby se pak co toho příčinou naší přitrefilo, tehdy my přípovědníci budeme je po- vinni v tom .. zastáti a žádné škody na ně nedopouštěti ... Pro lepší pak toho stálosť .. my přípovědníci i na místě jiných . pečeti naši . . jsme přitiskli. Jehož datum v m. Tovačově 1. dne septembris l. P. 1615. (240—1). c. Plnomocenství pánů Šarovcův. My Václav Kokorský z Kokor a na domě v Brodě Uherském, Jan Rafael Chroustenský z Malovar a z Chroustenic na Myslbořicích a Rudolci, Jan Šarovec z Šarova i na místě Elišky sestry své let nemající, Johanka ml. Šarovcova z Sarova a na svob. domě v. m. Brně, Johanka st. Šarovcova z Šarova a na svob. dvoře v městečku Nivnici známo činíme tímto listem slove plnomocenství, jakož jsme v městě Tovačově na grunt na předměstí .. jakožto na pozůstalosť po urozené paní Elišce st. Šarovcové, o kterýžto grunt majíce soud aneb chtíce právem purkrechtním rozeznáni býti s urozeným a st. ryt. panem Albrechtem R. Bukůvkou, poněvadž se jest na místě dítek svých v tenž grunt — uvázal: Poněvadž pak my přípovědníci jedni od druhých opodál statky své máme, takže k rokům od práva pokládaným do m. Tovačova všechněm nám se dostavovati obtížnou věcí by bylo, za kteroužto příčinou .. zmocňujeme ur. a st. ryt. pana Joachyma ml. Blektu . . , Hynka Šarovce, Bohuslava Tasa Skydyňského, jakožto spolupřípovědníky naše, a tolikéž slov. Jana Landškrounského měštěnína m. Brodu jakožto pomocného člověka našeho . . , aby na místě našem . . k rokům od práva jmenovaným do m. Tovačova se dostavovali . . . a co potřebného . . řídili . a to k získu i k ztrátě .. Pro lepší toho vědomosť . . sekrýty naše . . jsme přitiskli a rukami vlastními se podepsali. Stalo se l. 21. augusti 1. 1615. (241—3). d. Actio I. aneb spis právní první žaloby před m. a o. p. p. a r. m. T. ku přečtení i bedlivému uvážení složená od nás Joa- chyma Blekty, Hynka Šarovce, Bohuslava Tasa Skydynského etc. TOVAČOVSKA KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 6
81 — b. Revers pánů Šarovcův. My Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hradisku, Hynek Šarovec z Šarova a na Ptení, Bohuslav Tas Skydynsky z Skydyně a na Hluchově i na místě jiných spolupřípovědníkův našich známo činíme tímto listem, slove revers . . . Jakož jest grunt . . na předměstí města Tovačova po uroz. paní Elišce star. Šarovcovně z Šarova .. pozůstal, na nějž jsme právní přípověď učinili, pravíc se k němu právo míti jakožto krevní přátelé. Poně- vadž pak urozený a st. rytíř p. Albrecht Rohovlad Bukůvka . . na místě dítek svých téhož gruntu se jest ujal, takže s ním o tenž grunt .. rozsouzeni býti máme, za kteroužto příčinou podle vymě- ření právního my přípovědníci ku právu stání i dostání a tomu všemu, což vyšší právo usoudí mezi námi, zadosti učinění .. jsme zaručili a moudrým a opatrným pánu purkmistru a radě .. tento revers vydali, připovídajíce . . . , že ouřad .. ano i obec Tovačovská pro tuto naši při . . žádné škody míti nemají. Jestližeby se pak co toho příčinou naší přitrefilo, tehdy my přípovědníci budeme je po- vinni v tom .. zastáti a žádné škody na ně nedopouštěti ... Pro lepší pak toho stálosť .. my přípovědníci i na místě jiných . pečeti naši . . jsme přitiskli. Jehož datum v m. Tovačově 1. dne septembris l. P. 1615. (240—1). c. Plnomocenství pánů Šarovcův. My Václav Kokorský z Kokor a na domě v Brodě Uherském, Jan Rafael Chroustenský z Malovar a z Chroustenic na Myslbořicích a Rudolci, Jan Šarovec z Šarova i na místě Elišky sestry své let nemající, Johanka ml. Šarovcova z Sarova a na svob. domě v. m. Brně, Johanka st. Šarovcova z Šarova a na svob. dvoře v městečku Nivnici známo činíme tímto listem slove plnomocenství, jakož jsme v městě Tovačově na grunt na předměstí .. jakožto na pozůstalosť po urozené paní Elišce st. Šarovcové, o kterýžto grunt majíce soud aneb chtíce právem purkrechtním rozeznáni býti s urozeným a st. ryt. panem Albrechtem R. Bukůvkou, poněvadž se jest na místě dítek svých v tenž grunt — uvázal: Poněvadž pak my přípovědníci jedni od druhých opodál statky své máme, takže k rokům od práva pokládaným do m. Tovačova všechněm nám se dostavovati obtížnou věcí by bylo, za kteroužto příčinou .. zmocňujeme ur. a st. ryt. pana Joachyma ml. Blektu . . , Hynka Šarovce, Bohuslava Tasa Skydyňského, jakožto spolupřípovědníky naše, a tolikéž slov. Jana Landškrounského měštěnína m. Brodu jakožto pomocného člověka našeho . . , aby na místě našem . . k rokům od práva jmenovaným do m. Tovačova se dostavovali . . . a co potřebného . . řídili . a to k získu i k ztrátě .. Pro lepší toho vědomosť . . sekrýty naše . . jsme přitiskli a rukami vlastními se podepsali. Stalo se l. 21. augusti 1. 1615. (241—3). d. Actio I. aneb spis právní první žaloby před m. a o. p. p. a r. m. T. ku přečtení i bedlivému uvážení složená od nás Joa- chyma Blekty, Hynka Šarovce, Bohuslava Tasa Skydynského etc. TOVAČOVSKA KNIHA ORTELŮ OLOMUCKÝCH. 6
Strana 82
— 82 — Slovutné Oti pane p. a p. r. m. Tovačova, páni k nám laskavě přívětiví. Jakož jsme předešle my vlastní strejcové a tety neb šva- grové na místě manželek našich na dům zde při m. Tovačově .... jakožto na pozůstalosť po ur. pí. Elišce st. Šarovcovně .. právní přípověď učinili ... žalujeme ztěžujíce sobě právu a V. Oti do ur. a st. rytíře pana Albrechta R. Bukůvky . . , tu jemu vinu dá- vajíce, že jest se na místě .. dítek svých téhož domu . . . (nemajíc toho dítkám svým žádným zápisem knihí městských ani kšaftem pořádným zadaného) ujal a nám téhož domu postoupiti nechce. ježto my jakožto krevní a stupněm blízcí přátelé nebožky paní Elišky . . , a zvláště pokudž jí tenž dům vlastně náležel a ona bez pořízení a kšaftu z tohoto světa sejdouc žádných vlastních dítek po sobě jest nezanechala, za kteroužto příčinou my k tomu . . . jakožto po meči a krevní její přátelé právo se míti pravíme, jakož tu krevnosť .. dostatečně prokázati moci budeme. Vedle kteréžto krevnosti .. tej naděje jsme, že dům . . nám přisouzen .. druhé pak straně, že to z práva VOti aby nám téhož domu . . neprodleně postoupil . . naříditi nepominete, za to VOti práva spravedlivého přátelsky žádáme .. Škody i náklady opovídáme a všech beneficií právních sobě na svobodě zanecháváme. Act. při právě m. Tovačova 19. augusta 1. 1615. (243—5). e. Odpověď na první spis pánů nápadníků . ode mne Albrechta Rohovlada Bukůvky — před sl. Oti p. p. a r. m. Tovačova. Slovutné Oti p. p. p. r. ctné a poctivé právo! Ztížnosti uro- zených . . p. Joachyma ml. Blekty . . , p. Hynka Šarovce . . , p. Bohuslava T. Skydynského . . i na místě jiných pp. přípovědníkův ku právu VOtí složené, že bych se v statek . . po ur. pí. Elišce st. Šarovcové . . . na místě dítek . . . uvázal a jim toho postoupiti nechtěl, jsem porozuměl. I jest VOti vědomé . . . že jsem . . s povolením vrchnosti VOti pod dostatečným ujištěním .. v touž pozůstalosť se uvázal. A to proto, že dotčení Zikmund a Eliška dítky mé nezletilé z Kateřiny Blektovny, manželky mé a vlastní dcery neb. paní Elišky st. Šarovcové, po níž ten statek purkrechtní zanechán jest, zplozeny a té pozůstalosti vztupujíc na stupeň ne- božky paní matky své nejpřednější a nejbližší krevní, jakožto v nu- kové po vlastní bábě nápadníci jsou. Čehož také i sama dotčená paní Eliška st. Šarovcova ležíc na smrtedlné posteli, jsouc napo- mínána, aby pořízení o statku svém učinila, dotvrdila, mluvě, že toho potřeby neuznává, poněvadž žádný jiný bližší nápadník . . . býti nemůže. Což vše, bude-li mi to od práva V. Otí nalezeno, dostatečně provésti a prokázati motci budu. A protož V. Otí za to žádám, že mne zbytečně k outratám a meškání přivozovati do- pouštěti, nýbrž takovou spravedlnosť dítkám mejm spravedlivým nálezem právním osvoboditi a přisouditi ráčíte. Vyhražujíc sobě při tom všechna beneficia juris s opověděním škod a outrat na to vzešlých. Praesentatum 1. septembris. (245—6). f. Druhý díl actii neb obrana proti prvnímu spisu ur. p. Bukůvky .. od nás přípóvědníků .. .
— 82 — Slovutné Oti pane p. a p. r. m. Tovačova, páni k nám laskavě přívětiví. Jakož jsme předešle my vlastní strejcové a tety neb šva- grové na místě manželek našich na dům zde při m. Tovačově .... jakožto na pozůstalosť po ur. pí. Elišce st. Šarovcovně .. právní přípověď učinili ... žalujeme ztěžujíce sobě právu a V. Oti do ur. a st. rytíře pana Albrechta R. Bukůvky . . , tu jemu vinu dá- vajíce, že jest se na místě .. dítek svých téhož domu . . . (nemajíc toho dítkám svým žádným zápisem knihí městských ani kšaftem pořádným zadaného) ujal a nám téhož domu postoupiti nechce. ježto my jakožto krevní a stupněm blízcí přátelé nebožky paní Elišky . . , a zvláště pokudž jí tenž dům vlastně náležel a ona bez pořízení a kšaftu z tohoto světa sejdouc žádných vlastních dítek po sobě jest nezanechala, za kteroužto příčinou my k tomu . . . jakožto po meči a krevní její přátelé právo se míti pravíme, jakož tu krevnosť .. dostatečně prokázati moci budeme. Vedle kteréžto krevnosti .. tej naděje jsme, že dům . . nám přisouzen .. druhé pak straně, že to z práva VOti aby nám téhož domu . . neprodleně postoupil . . naříditi nepominete, za to VOti práva spravedlivého přátelsky žádáme .. Škody i náklady opovídáme a všech beneficií právních sobě na svobodě zanecháváme. Act. při právě m. Tovačova 19. augusta 1. 1615. (243—5). e. Odpověď na první spis pánů nápadníků . ode mne Albrechta Rohovlada Bukůvky — před sl. Oti p. p. a r. m. Tovačova. Slovutné Oti p. p. p. r. ctné a poctivé právo! Ztížnosti uro- zených . . p. Joachyma ml. Blekty . . , p. Hynka Šarovce . . , p. Bohuslava T. Skydynského . . i na místě jiných pp. přípovědníkův ku právu VOtí složené, že bych se v statek . . po ur. pí. Elišce st. Šarovcové . . . na místě dítek . . . uvázal a jim toho postoupiti nechtěl, jsem porozuměl. I jest VOti vědomé . . . že jsem . . s povolením vrchnosti VOti pod dostatečným ujištěním .. v touž pozůstalosť se uvázal. A to proto, že dotčení Zikmund a Eliška dítky mé nezletilé z Kateřiny Blektovny, manželky mé a vlastní dcery neb. paní Elišky st. Šarovcové, po níž ten statek purkrechtní zanechán jest, zplozeny a té pozůstalosti vztupujíc na stupeň ne- božky paní matky své nejpřednější a nejbližší krevní, jakožto v nu- kové po vlastní bábě nápadníci jsou. Čehož také i sama dotčená paní Eliška st. Šarovcova ležíc na smrtedlné posteli, jsouc napo- mínána, aby pořízení o statku svém učinila, dotvrdila, mluvě, že toho potřeby neuznává, poněvadž žádný jiný bližší nápadník . . . býti nemůže. Což vše, bude-li mi to od práva V. Otí nalezeno, dostatečně provésti a prokázati motci budu. A protož V. Otí za to žádám, že mne zbytečně k outratám a meškání přivozovati do- pouštěti, nýbrž takovou spravedlnosť dítkám mejm spravedlivým nálezem právním osvoboditi a přisouditi ráčíte. Vyhražujíc sobě při tom všechna beneficia juris s opověděním škod a outrat na to vzešlých. Praesentatum 1. septembris. (245—6). f. Druhý díl actii neb obrana proti prvnímu spisu ur. p. Bukůvky .. od nás přípóvědníků .. .
Strana 83
83 — Slovutné a vzáctné Oti m. a o. p. p. a radní páni m. Tova- čova, spravedlivé a prozřetedlné právo. — V dobré paměti O. V. zůstává, jakou odpověď urozený p . . Bukůvka . . na první actii neb spis od nás ku právu O. V. předešle složený nám dává; z . . bedlivého přečtení, coby v sobě obsahoval, . . . . dobře jsme poro- zuměli. Proti kterémužto spisu .. my tuto obranu .. pokládáme . . Předně .. Co se toho punktu . . dotýče . ., že ačkoli se téhož gruntu ujal, však že tu nic na skrácení spravedlnosti naší a proti právu před sebe nebéře, oumluvna se činí . ., že to i s povolením vrchnosti Vaší učinil. My pak . . ačkoli.. tak dobře jako p. Bukůvka téhož gruntu, odvedouc revers, jsme se ujíti .. mohli, ale poněvadž toho pořádek práva zahajuje, nám se toho učiniti nevidělo proto, neb o tom práva vypravují, o čemž list 109 ff 48, že . . pokudžkoli od práva toho jedenkaždý řádně by v possessí. . uveden nebyl, že žádnému nenáleží takových pozůstalostí na skrácení jinších nápad- níkův se ujímati až do času vyměřeného — (pod ztrátou svého dílu — a pokutou). Strany pak druhého punktu, jakž toho pan Bukůvka v svém spisu dokládá, proč se jest téhož gruntu .. ujal, že proto, poně- vadž . . . dítky Zikmund a Eliška . . . na stupeň paní mateře na- stupujíce . . k tejto pozůstalosti .. jakožto . . vnukové . . po paní bábě . . nejlepší právo míti chtějí, že jsou descendentes secundum arborem consanguinitatis a regulí práva městského: jaký by to stupeň neb bližnosť byla . . . , tomu jsme dobře vyrozuměli, totiž to že podle práva městského secundum arborem consanguinitatis jakž z figur týchž arborův ano i z mnohých regulí práva městského ne na jednom místě de successione ab intestato zmínka že se o tom činí, to vyhledáno býti může a zvláště práva saská*) na listu 117. až do listu 120., též v originálních starých císařských neb Justini- anových právích v II. knize a kapitole 62. až do kapitoly 64. Item v jiných cís. právích na listu 101. a sub lit. f. 16. Item „Mielniczy Palní kniha“ práv městských na listu 137., též list 141. a figury týchž stromův s mnohými regulemi se nacházejí, ano i jiní juristové Bartholus**). Itermanus, Vultes et Johannes, Althusius***), utriusque doctoris de successione ab intestato lib. 1. cap. 22. o tom dosti obšírně vypravujíce, i na jiné knihy Justinianovy ukazují, odkudž i práva saská jako z jedné studnice svůj původ mají, kteréžto re- gule práv městských, ačkoli chvalitebné jsou, však nic to u sebe nacházíme, že se k tejto při . . . . hned z prosta nic se nevztahují ani k nám nepřísluší, a tož z příčin nížepsaných: Předně a nejprvé, že ačkoliv ten grunt jest práva městského se dotýkající a pod šos městský přísluší, však o to nesmejšlíme, aby právo spravedlivé a prozřetedlné nás. mezi námi osobami rytířskými a zvláštními svo- bodami strany nápadův v tejto zemi obdařenými . . . a mezi lidmi prostého řádu ku právu městskému příslušejícími rozdílu zachovati *) Sachsenspiegel auffs newe übersehen nach dem hochgelerten Herrn Christoph Zabel — Leipzig 1549. **) Juriscons. coryphaei Bartoli à Saxoferr opera — Basiliae 1589. ***) Jurisprudentiae Romanae — Ars — Studio Johannis Althusii ed. alt. Herbornae 1588. 6*
83 — Slovutné a vzáctné Oti m. a o. p. p. a radní páni m. Tova- čova, spravedlivé a prozřetedlné právo. — V dobré paměti O. V. zůstává, jakou odpověď urozený p . . Bukůvka . . na první actii neb spis od nás ku právu O. V. předešle složený nám dává; z . . bedlivého přečtení, coby v sobě obsahoval, . . . . dobře jsme poro- zuměli. Proti kterémužto spisu .. my tuto obranu .. pokládáme . . Předně .. Co se toho punktu . . dotýče . ., že ačkoli se téhož gruntu ujal, však že tu nic na skrácení spravedlnosti naší a proti právu před sebe nebéře, oumluvna se činí . ., že to i s povolením vrchnosti Vaší učinil. My pak . . ačkoli.. tak dobře jako p. Bukůvka téhož gruntu, odvedouc revers, jsme se ujíti .. mohli, ale poněvadž toho pořádek práva zahajuje, nám se toho učiniti nevidělo proto, neb o tom práva vypravují, o čemž list 109 ff 48, že . . pokudžkoli od práva toho jedenkaždý řádně by v possessí. . uveden nebyl, že žádnému nenáleží takových pozůstalostí na skrácení jinších nápad- níkův se ujímati až do času vyměřeného — (pod ztrátou svého dílu — a pokutou). Strany pak druhého punktu, jakž toho pan Bukůvka v svém spisu dokládá, proč se jest téhož gruntu .. ujal, že proto, poně- vadž . . . dítky Zikmund a Eliška . . . na stupeň paní mateře na- stupujíce . . k tejto pozůstalosti .. jakožto . . vnukové . . po paní bábě . . nejlepší právo míti chtějí, že jsou descendentes secundum arborem consanguinitatis a regulí práva městského: jaký by to stupeň neb bližnosť byla . . . , tomu jsme dobře vyrozuměli, totiž to že podle práva městského secundum arborem consanguinitatis jakž z figur týchž arborův ano i z mnohých regulí práva městského ne na jednom místě de successione ab intestato zmínka že se o tom činí, to vyhledáno býti může a zvláště práva saská*) na listu 117. až do listu 120., též v originálních starých císařských neb Justini- anových právích v II. knize a kapitole 62. až do kapitoly 64. Item v jiných cís. právích na listu 101. a sub lit. f. 16. Item „Mielniczy Palní kniha“ práv městských na listu 137., též list 141. a figury týchž stromův s mnohými regulemi se nacházejí, ano i jiní juristové Bartholus**). Itermanus, Vultes et Johannes, Althusius***), utriusque doctoris de successione ab intestato lib. 1. cap. 22. o tom dosti obšírně vypravujíce, i na jiné knihy Justinianovy ukazují, odkudž i práva saská jako z jedné studnice svůj původ mají, kteréžto re- gule práv městských, ačkoli chvalitebné jsou, však nic to u sebe nacházíme, že se k tejto při . . . . hned z prosta nic se nevztahují ani k nám nepřísluší, a tož z příčin nížepsaných: Předně a nejprvé, že ačkoliv ten grunt jest práva městského se dotýkající a pod šos městský přísluší, však o to nesmejšlíme, aby právo spravedlivé a prozřetedlné nás. mezi námi osobami rytířskými a zvláštními svo- bodami strany nápadův v tejto zemi obdařenými . . . a mezi lidmi prostého řádu ku právu městskému příslušejícími rozdílu zachovati *) Sachsenspiegel auffs newe übersehen nach dem hochgelerten Herrn Christoph Zabel — Leipzig 1549. **) Juriscons. coryphaei Bartoli à Saxoferr opera — Basiliae 1589. ***) Jurisprudentiae Romanae — Ars — Studio Johannis Althusii ed. alt. Herbornae 1588. 6*
Strana 84
— 84 — nemělo, o tom žádné pochybnosti nemáme a zvláště poněvadž z obojí strany osoby rytířské jsme; že pak jsouce my osoby rytířské právem purkrechtním rozeznáni býti žádáme, komu by ta spravedlnosť neb pozůstalosť . . přivlastněna býti měla, však to na zlehčení svobod o nápadích a na skrácení spravedlnosti naší býti nemůže .., nýbrž my dle vyměření zřízení zemského, jakž list 133. ukazuje, ku právu purkrechtnímu přistupujíce . . . ne regulemi práva městského, ale regulemi a privilegiemi, kteréž strany nápadův na stav panský a stav rytířský sobě dané majíce jdeme.. Proto že ty privilegia jako nějaká figura neb strom to patrně ukazují, komu vlastně ná- padové po přátelích bez kšaftu umírajících připadají a náleží. A jakož mezi měšťany podle stromu krevnosti nápadové jdou, tak podle týchž privilegií a svobod mezi námi každý nápad . . komuž vlastně náleží, tomu taký právem přivlastněn býti má. Neb právo, jak juristové píší, na spravedlnosti založeno jest .., kterážto spra- vedlnosť ustavičná jest a jednomu každému toho práva, kteréž . komu podlé stavu, řádu a privilegií vlastně náleží, sděluje . . Aby pak tomu taký porozuměno býti mohlo . . , podlí čeho my přípovědníci právo se míti pravíme, těchto nížepsaných a pod- statných punktův O. V. ku uvážení podáváme. Nejprvé podlí toho, že neb. paní Eliška vlastní stryna naše pravou nápadnicí téhož gruntu .. zůstala a to způsobem tímto, že majíc společný zápis na tenž grunt .. s panem Jindřichem Blektou . . na svobodném dvoře v Oplocanech, Hartunkově a Kyselovicích jakožto manželem svým, což hodnověrným přípisem téhož společného zápisu jejich z knih městských města Tovačova pod lit. A. pokládáme, poněvadž . pí. Eliška pana Jindřicha Blektu .. živobytím jest přečkala . kteréhožto gruntu až do smrti své jakožto pravá dědička jest v užívání byla a žádným zápisem za živobytí ani kšaftem po- řádným na smrtedlné posteli ležíc paní Kateřině Blektové ani dítkám jejím ani žádnému jest nevzdala a od nás i od rodu našeho neodtrhla, nýbrž i paní Kateřinu dceru svou, manželku, pana Albrechta R. Bukůvky . . živobytím přečkajíc sama tolikéž bez . kšaftu jest umřela. My pak jsouce její krevní stupněm podlí privilejí zemských blízcí po meči přátelé a vlastní strejcové podle toho, že jest táž paní Eliška st. Šarovcova našich nejmilejších pánů otcův vlastní sestra a nám stryna byla a téhož erbu i titule . . užívala a z Šarova se psala, což jest mnohým poctivým lidem dobře vě- domé . . . . , což dostatečným svědomím poctivých osob rytířských pečetmi spečetěným provozujíce, kteréž pod lit. B. pokládáme a čehož za . . . bedlivé uvážení O. V. ctného práva žádáme . A téhož gruntu nijakým zápisem nikomu nevzdaného, my nejbližší po meči přátelé neb vlastní strejcové nápadníky býti se pravíme spůsobem tímto: Poněvadž jest nám i mnohým poctivým lidem to dobře vědomé, že neb. paní Kateřina Blektovna .. od pana otce i paní mateře za živobytí věnem náležitě odbyta jest byla a zase nikdy podlí privilejí markrabství Moravského, jakž o tom nařízeno jest, za dědičku a nápadnici od pana otce a paní mateře statku jejich zřízena nebyla, nýbrž jsouc tak věnem vybyta již z toho statku rodičův svých nic víc, než toho, jestližeby jí rodičové mimo
— 84 — nemělo, o tom žádné pochybnosti nemáme a zvláště poněvadž z obojí strany osoby rytířské jsme; že pak jsouce my osoby rytířské právem purkrechtním rozeznáni býti žádáme, komu by ta spravedlnosť neb pozůstalosť . . přivlastněna býti měla, však to na zlehčení svobod o nápadích a na skrácení spravedlnosti naší býti nemůže .., nýbrž my dle vyměření zřízení zemského, jakž list 133. ukazuje, ku právu purkrechtnímu přistupujíce . . . ne regulemi práva městského, ale regulemi a privilegiemi, kteréž strany nápadův na stav panský a stav rytířský sobě dané majíce jdeme.. Proto že ty privilegia jako nějaká figura neb strom to patrně ukazují, komu vlastně ná- padové po přátelích bez kšaftu umírajících připadají a náleží. A jakož mezi měšťany podle stromu krevnosti nápadové jdou, tak podle týchž privilegií a svobod mezi námi každý nápad . . komuž vlastně náleží, tomu taký právem přivlastněn býti má. Neb právo, jak juristové píší, na spravedlnosti založeno jest .., kterážto spra- vedlnosť ustavičná jest a jednomu každému toho práva, kteréž . komu podlé stavu, řádu a privilegií vlastně náleží, sděluje . . Aby pak tomu taký porozuměno býti mohlo . . , podlí čeho my přípovědníci právo se míti pravíme, těchto nížepsaných a pod- statných punktův O. V. ku uvážení podáváme. Nejprvé podlí toho, že neb. paní Eliška vlastní stryna naše pravou nápadnicí téhož gruntu .. zůstala a to způsobem tímto, že majíc společný zápis na tenž grunt .. s panem Jindřichem Blektou . . na svobodném dvoře v Oplocanech, Hartunkově a Kyselovicích jakožto manželem svým, což hodnověrným přípisem téhož společného zápisu jejich z knih městských města Tovačova pod lit. A. pokládáme, poněvadž . pí. Eliška pana Jindřicha Blektu .. živobytím jest přečkala . kteréhožto gruntu až do smrti své jakožto pravá dědička jest v užívání byla a žádným zápisem za živobytí ani kšaftem po- řádným na smrtedlné posteli ležíc paní Kateřině Blektové ani dítkám jejím ani žádnému jest nevzdala a od nás i od rodu našeho neodtrhla, nýbrž i paní Kateřinu dceru svou, manželku, pana Albrechta R. Bukůvky . . živobytím přečkajíc sama tolikéž bez . kšaftu jest umřela. My pak jsouce její krevní stupněm podlí privilejí zemských blízcí po meči přátelé a vlastní strejcové podle toho, že jest táž paní Eliška st. Šarovcova našich nejmilejších pánů otcův vlastní sestra a nám stryna byla a téhož erbu i titule . . užívala a z Šarova se psala, což jest mnohým poctivým lidem dobře vě- domé . . . . , což dostatečným svědomím poctivých osob rytířských pečetmi spečetěným provozujíce, kteréž pod lit. B. pokládáme a čehož za . . . bedlivé uvážení O. V. ctného práva žádáme . A téhož gruntu nijakým zápisem nikomu nevzdaného, my nejbližší po meči přátelé neb vlastní strejcové nápadníky býti se pravíme spůsobem tímto: Poněvadž jest nám i mnohým poctivým lidem to dobře vědomé, že neb. paní Kateřina Blektovna .. od pana otce i paní mateře za živobytí věnem náležitě odbyta jest byla a zase nikdy podlí privilejí markrabství Moravského, jakž o tom nařízeno jest, za dědičku a nápadnici od pana otce a paní mateře statku jejich zřízena nebyla, nýbrž jsouc tak věnem vybyta již z toho statku rodičův svých nic víc, než toho, jestližeby jí rodičové mimo
Strana 85
— 85 — věno co z milosti dali neb kšaftem poručili, míti nemohla, a poně- vadž paní Kateřině . . již tu nic podle svobod . . nenáleželo, že tehdy dítky její k tomu právo míti nemohou. Poněvadž pak již častokrát o privilejích a stupních strany nápadův zmínka se činí .., že táž pozůstalosť nám strejcům (a ne vnukům) vlastně náleží, o tom zřízení zemské na 1. 80. patrně vypravuje, že po otci synové neb dcery jakožto strejcové po meči lepší právo k nápadům mají nežli synové a dcery neb jiní přátelé po mateři, a zvláště kdež by mateř z kterého statku věnem vybyta byla. A tento punkt jest vzat z toho ustanovení z desk zemských Brněnských, což sobě páni a stav rytířský za právo ustanovili a to . . . ve dsky zemské tolikéž vepsati v městě Brně poručili, kterýmžto právem při nápadích nejináč než jako měšťané secundum arborem consanguinitatis se řídí a spravují; a to se stalo za krále Albrechta sl. p., když byly různice vznikly o nápady. Skrze což Jich Mtem nejvyšším pánům ouředníkům zemským veliké a časté zaměstknání činěno bývalo, protož stav panský a stav rytířský vydali z sebe po 12. osobách . . . , aby nález podle privilejí . . . učinili, což se i stalo . . . za hejtmana JMti pana Vaňka z Boskovic a komorníkův (!) JMtí pana Jana z Lichtnburku a p. Jana z Lo- mnice a na Goldštejně léta 143 (5?) .. Mezi kterýmižto artykuli . . . psáno stojí: Kterážbykoli dcera, jsouc od rodičův věnem vybyta (leč by jí otec při smlouvách svadebních neoddělil), že taková panna aneb vdova již více k statku rodičův svých práva nemá, leč by jí rodičové co z milosti, zápisem neb kšaftem . . . zadali. Item v privilegium krále Jana a krále Matyáše sl. paměti, jehož datum v Budíně 1. 1487. tolikéž takto za právo jest: Vdával-li by otec dceru, bratr svou sestru . . , po niž by věno jmenoval aneb vydal, a jestližeby ji nápadnicí a dědičkou statku svého mimo věno po ni jmenované neb vydané ustanoviti chtěl, že to má zá- pisem od osob stavu panského neb rytířského zaopatřiti; kdež by se tak nestalo, že taková věnem vybytá před bratřími a dětmi jejich jakožto přátely po meči až do šestého pokolení k žádnému nápadu . . . práva míti nemůže ..; k nápadům pak bratří a strejcové . právo mají, tak aby každá pozůstalosť, od kterého rodu . . svůj začátek má, při tom raději aby zůstávati mohla. Z kterýchžto dů- vodů O. V. vyšetřiti jste mohli, že podlí těchto punktův pravdivých to se dostatečně nachází, že tenž grunt . . po neb. vlastní stryně naší . . . nám strejcom náleží podle práva a svobod země tejto, podle čehož taký zachováni býti .. žádáme, a zvláště pokudž i potvrzení svobod od JMCísaře nynějšího o tom taký vypravuje, kterak stav panský, rytířský a města při svých svobodách staro- bylých .. zůstati mají, kteréžto potvrzení . . . se stalo na hradě Pražském l. 1611. ve čtvrtek po sl. h. seslání Ducha sv. Poněvadž pak O. V. tomu dobře porozuměti mohly, podle čeho my přípovědníci k tej pozůstalosti právo se míti pravíme . . . protož . . O. V. práva spravedlivého i prozřetedlného, že touž pozů- stalosť . . nám právem přisouditi ano i v ni uvésti nepominete, nad to . . panu Bukůvkovi . . , aby nám toho všeho . . neprodleně postoupíc z příjmů i vydání počet náležitý učinil, z práva V. Oti to
— 85 — věno co z milosti dali neb kšaftem poručili, míti nemohla, a poně- vadž paní Kateřině . . již tu nic podle svobod . . nenáleželo, že tehdy dítky její k tomu právo míti nemohou. Poněvadž pak již častokrát o privilejích a stupních strany nápadův zmínka se činí .., že táž pozůstalosť nám strejcům (a ne vnukům) vlastně náleží, o tom zřízení zemské na 1. 80. patrně vypravuje, že po otci synové neb dcery jakožto strejcové po meči lepší právo k nápadům mají nežli synové a dcery neb jiní přátelé po mateři, a zvláště kdež by mateř z kterého statku věnem vybyta byla. A tento punkt jest vzat z toho ustanovení z desk zemských Brněnských, což sobě páni a stav rytířský za právo ustanovili a to . . . ve dsky zemské tolikéž vepsati v městě Brně poručili, kterýmžto právem při nápadích nejináč než jako měšťané secundum arborem consanguinitatis se řídí a spravují; a to se stalo za krále Albrechta sl. p., když byly různice vznikly o nápady. Skrze což Jich Mtem nejvyšším pánům ouředníkům zemským veliké a časté zaměstknání činěno bývalo, protož stav panský a stav rytířský vydali z sebe po 12. osobách . . . , aby nález podle privilejí . . . učinili, což se i stalo . . . za hejtmana JMti pana Vaňka z Boskovic a komorníkův (!) JMtí pana Jana z Lichtnburku a p. Jana z Lo- mnice a na Goldštejně léta 143 (5?) .. Mezi kterýmižto artykuli . . . psáno stojí: Kterážbykoli dcera, jsouc od rodičův věnem vybyta (leč by jí otec při smlouvách svadebních neoddělil), že taková panna aneb vdova již více k statku rodičův svých práva nemá, leč by jí rodičové co z milosti, zápisem neb kšaftem . . . zadali. Item v privilegium krále Jana a krále Matyáše sl. paměti, jehož datum v Budíně 1. 1487. tolikéž takto za právo jest: Vdával-li by otec dceru, bratr svou sestru . . , po niž by věno jmenoval aneb vydal, a jestližeby ji nápadnicí a dědičkou statku svého mimo věno po ni jmenované neb vydané ustanoviti chtěl, že to má zá- pisem od osob stavu panského neb rytířského zaopatřiti; kdež by se tak nestalo, že taková věnem vybytá před bratřími a dětmi jejich jakožto přátely po meči až do šestého pokolení k žádnému nápadu . . . práva míti nemůže ..; k nápadům pak bratří a strejcové . právo mají, tak aby každá pozůstalosť, od kterého rodu . . svůj začátek má, při tom raději aby zůstávati mohla. Z kterýchžto dů- vodů O. V. vyšetřiti jste mohli, že podlí těchto punktův pravdivých to se dostatečně nachází, že tenž grunt . . po neb. vlastní stryně naší . . . nám strejcom náleží podle práva a svobod země tejto, podle čehož taký zachováni býti .. žádáme, a zvláště pokudž i potvrzení svobod od JMCísaře nynějšího o tom taký vypravuje, kterak stav panský, rytířský a města při svých svobodách staro- bylých .. zůstati mají, kteréžto potvrzení . . . se stalo na hradě Pražském l. 1611. ve čtvrtek po sl. h. seslání Ducha sv. Poněvadž pak O. V. tomu dobře porozuměti mohly, podle čeho my přípovědníci k tej pozůstalosti právo se míti pravíme . . . protož . . O. V. práva spravedlivého i prozřetedlného, že touž pozů- stalosť . . nám právem přisouditi ano i v ni uvésti nepominete, nad to . . panu Bukůvkovi . . , aby nám toho všeho . . neprodleně postoupíc z příjmů i vydání počet náležitý učinil, z práva V. Oti to
Strana 86
86 — vynaleznete . . ctného práva přátelsky žádáme. A tak tuto druhou akcí naši neb pomluvu zavírajíce všech beneficií právních sobě na svobodě zanecháváme, škody . . . podlí práva opovídáme. Actum při právě m. Tovačova 15. dne Octobris A. 1615. (246—54). g. Replika na druhej spis ... pánův přípovědníkův ode mne A. Rohovlada a Bukůvky atd. Slovutné Oti p. p. pp. radní ctné a poctivé právo. Jakým by spisem páni .. přípovědníci . . spravedlnosť bližší té pozůstalosti před Zikmundem a Eliškou dítkami mými, jakožto vnuky . . neb. paní Elišky st. Šarovcové, z nebožky Kateřiny dcery její zplozenými, nápadníci býti se hlásili, tomu jsem z druhého spisu jejich . . . vyrozuměl, v kterémž jako i v prvním, že jsem se na místě a k ruce Zikmunta a Elišky .. v touž pozůstalosť jim na skrácení pod .. reversem, což že i oni učiniti .. mohli, uvázal, zmínku činí, jakoby tomu vyrozuměti, jak jsem v tom postupoval z tej odpovědi ne- mohli, ježto v ní zřetedlně doloženo jest, že se to dálo . . . s povo- lením vrchnosti, a netoliko vrchnosti, ale s vědomím a povolením zmocněných na místě jiných pánův přípovědníkův a to proto, jakž dítky mé . . nejbližší a nejkrevnější nápadníci té pozůstalosti jsou, čehož též při předešlé odpovědi své pozůstavuji. — Vedle toho chtíce při svou zlepšiti některé regule z práv saských, některé z práv císařských, některé z spisův obojího práva doktorův a z municipálu de successione ab intestato citují a tu ne svou nežli mou při na místě dítek mých, že jim to jakožto vnukům po vlastní bábě před jinými přináleží, vysvětlují, nebo regule od nich citované . . . , zvláště pak práva saská a císařská o tom světle a patrně in articulo de successione ab intestato sub. lit. E. 6, v roz- dílu 2., kdoby takových statků po rodičích a přátelích bez kšaftu zemřelých . . nejlepším nápadníkem byl, vypravují takto: Jestližeby někdo bez kšaftu ze světa sešel, tehdy nápadním právem přátelé ... v statek jeho vkročují a to nápadní vkročování slove successio ab intestato, a sub. lit. F. 7, stojí: a při takových nápadích . . nej- lepší právo mají descendentes . . . buďto žeby ti byli mužského neb ženského pohlaví. Item sub. lit. F. 8. o tom světleji stojí, že při právě městském dcery rovně jako i synové v statcích . svých rodičův jednostejně dědí .., jak jsou synové, dcery, vnukové a vnučky a slovou sui haeredes vel sui liberi, kteříž řádně na tento svět . . manželsky . . zplozeni jsou . . . , kteřížto artykulové to jako prstem, kdoby bližší vedle krevnosti takové pozůstalosti byl, ukazují a podle stromu krevnosti jakožto descendentibus dítkám mým . .. pozůstalosť po paní bábě jich . . přisuzují; jakož pak kteříž jsou z krve nebožtíka p. Jindřicha Blekty a paní Elišky st. Šarovcové vedle práva tohoto mimo dítky mé z Kateřiny dcery jejich vlastní zplození, není žádných, což že při právě tomto obdrží .., pochyb- nosti žádné nemám; že jsou pak tuto od pp. přípovědníkův ti artykulové položeni .., to ne k jich nežli dítkám mým k dobrému se stalo . . . . , čehož dále proti jich svědectví potřebí není proka- zovati; neb ačkoliv sice zase rádi by dotčené artykule, že proti nim čelí a je tý vší purkrechtní . . . . pozůstalosti odsuzují, v niveč
86 — vynaleznete . . ctného práva přátelsky žádáme. A tak tuto druhou akcí naši neb pomluvu zavírajíce všech beneficií právních sobě na svobodě zanecháváme, škody . . . podlí práva opovídáme. Actum při právě m. Tovačova 15. dne Octobris A. 1615. (246—54). g. Replika na druhej spis ... pánův přípovědníkův ode mne A. Rohovlada a Bukůvky atd. Slovutné Oti p. p. pp. radní ctné a poctivé právo. Jakým by spisem páni .. přípovědníci . . spravedlnosť bližší té pozůstalosti před Zikmundem a Eliškou dítkami mými, jakožto vnuky . . neb. paní Elišky st. Šarovcové, z nebožky Kateřiny dcery její zplozenými, nápadníci býti se hlásili, tomu jsem z druhého spisu jejich . . . vyrozuměl, v kterémž jako i v prvním, že jsem se na místě a k ruce Zikmunta a Elišky .. v touž pozůstalosť jim na skrácení pod .. reversem, což že i oni učiniti .. mohli, uvázal, zmínku činí, jakoby tomu vyrozuměti, jak jsem v tom postupoval z tej odpovědi ne- mohli, ježto v ní zřetedlně doloženo jest, že se to dálo . . . s povo- lením vrchnosti, a netoliko vrchnosti, ale s vědomím a povolením zmocněných na místě jiných pánův přípovědníkův a to proto, jakž dítky mé . . nejbližší a nejkrevnější nápadníci té pozůstalosti jsou, čehož též při předešlé odpovědi své pozůstavuji. — Vedle toho chtíce při svou zlepšiti některé regule z práv saských, některé z práv císařských, některé z spisův obojího práva doktorův a z municipálu de successione ab intestato citují a tu ne svou nežli mou při na místě dítek mých, že jim to jakožto vnukům po vlastní bábě před jinými přináleží, vysvětlují, nebo regule od nich citované . . . , zvláště pak práva saská a císařská o tom světle a patrně in articulo de successione ab intestato sub. lit. E. 6, v roz- dílu 2., kdoby takových statků po rodičích a přátelích bez kšaftu zemřelých . . nejlepším nápadníkem byl, vypravují takto: Jestližeby někdo bez kšaftu ze světa sešel, tehdy nápadním právem přátelé ... v statek jeho vkročují a to nápadní vkročování slove successio ab intestato, a sub. lit. F. 7, stojí: a při takových nápadích . . nej- lepší právo mají descendentes . . . buďto žeby ti byli mužského neb ženského pohlaví. Item sub. lit. F. 8. o tom světleji stojí, že při právě městském dcery rovně jako i synové v statcích . svých rodičův jednostejně dědí .., jak jsou synové, dcery, vnukové a vnučky a slovou sui haeredes vel sui liberi, kteříž řádně na tento svět . . manželsky . . zplozeni jsou . . . , kteřížto artykulové to jako prstem, kdoby bližší vedle krevnosti takové pozůstalosti byl, ukazují a podle stromu krevnosti jakožto descendentibus dítkám mým . .. pozůstalosť po paní bábě jich . . přisuzují; jakož pak kteříž jsou z krve nebožtíka p. Jindřicha Blekty a paní Elišky st. Šarovcové vedle práva tohoto mimo dítky mé z Kateřiny dcery jejich vlastní zplození, není žádných, což že při právě tomto obdrží .., pochyb- nosti žádné nemám; že jsou pak tuto od pp. přípovědníkův ti artykulové položeni .., to ne k jich nežli dítkám mým k dobrému se stalo . . . . , čehož dále proti jich svědectví potřebí není proka- zovati; neb ačkoliv sice zase rádi by dotčené artykule, že proti nim čelí a je tý vší purkrechtní . . . . pozůstalosti odsuzují, v niveč
Strana 87
87 — obrátiti chtějí, pravíc, že k nim se hned z prosta nic nevztahují. ani k nim nepřísluší, dotejkajíc při tom privilegií, práv a svobod, statut starobylých zvyklostí, smlouvy mezi stavem panským a rytíř- ským o nápadích utvrzené, listův od JMtí králův českých sl. paměti markrabství tomuto Moravskému daných, chtěje o týž grunt ne vedle artykulův práva městského, nežli vedle těch privilegií . . . . práva zemského rozsudek míti, což nikoli právu městskýmu neb zdejšímu se netrefuje, aby věci ty, kteréž Jich Mtem nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům při sl. soudu zemském . . . k roz- sudkům náleží, na sebe bráti a to přesuzovati jakožto věc k slav. soudu zemskému patřící měli, nebo jak Jich Mti nejvyšší páni soudcové zemští věcmi ku právu purkrechtnímu neb dědinnému přináležejícími nikoli se zanášeti a jich přisuzovati chtíti nemají, mnohem víc právu purkrechtnímu vedle týchž svobod a privilegií zemských mimo regule práv městských jaké rozsudky vynášeti, nepřipadá, jakž to znamenitě zřízením zemským v listě 133., že žádná věc práva dědinného k soudu zemskému nepřísluší, obmezeno jest, čehož páni připovědníci v spisu svém sami podotýkají, a vedle téhož artykule zřízení zemského ku právu zdejšímu přistoupiti, rozsudku právního žádají. a že co jim koliv za vejpověď z práva vyrčeno bude, na tom přestati chtějí, se prohlásili, k čemuž i já přistupuji a neméně jako i oni spravedlivého rozsudku očekávati budu. — Dále prokazují i to, že neb. paní Eliška st. Šarovcova jejich pánův otcův sestra, těmto pak pánům Šarovcům teta byla, a majíc společný zápis s neb. Jindřichem Blektou . . . manželem svým na takový grunt, a přečkavši jej živobytím, grunt takový obdědila, a tudy žeby na pány Šarovce taková pozůstalosť jakožto po totě na strejce připadnúti měla, čemuž sice tak jest, že jest neb. paní Eliška . . . pánům Šarovcům teta jest byla, zápis s neb. manželem . . . na ten grunt společný měla, živobytím p. manžela svého jakož i Kateřinu dceru svou, manželku mou a matku dítek mých přečkala, i bez pořízení a kšaftu z světa sešla, ale aby táž pozůstalosť pánům Šarovcům .. připadnouti měla, to nikterakž proti patrnýmu artykuli práva městského již citovanému (se) trefiti nemůže . . . neb dítky mé z té krve pana Jindřicha Blekty a paní Elišky . . pošly secundum arborem consanguinitatis . . na stupeň paní mateře své jakožto vlastní vnukové . . . vstupují a té pozů- stalosti nejbližší před jinejmi pobočními strejci nápadníci jsou, čehož sama častopsaná paní Eliška, ležíc na smrtedlné posteli ne o páních Šarovcích než o dítkách mých, že nejbližší nápadníci té vší pozůstalosti jsou oznámila, což se z svědomí tohoto bohda sub. lit. A. vynalezne. Naposledy přednášejí smlouvy svadební mezi mnou a neb. Kateřinú Blektovou . . . vykonané, vždy usilujíc dítky mé . . . od též pozůstalosti odstrčiti s tím doložením, žeby neb. manželka má věnem z toho statku vybyta (čemuž já odporuji) býti měla ani kdy zas od rodičův svých do téhož statku přijata pořádně nebyla, jakž o tom v spisu svém s přednešením některých privilegií, práv a svobod zemských víc sobě k škodě nežli k jaké platnosti dosti obšírně vypisujíc a sebe sami artykulem z desk zemských Brněn-
87 — obrátiti chtějí, pravíc, že k nim se hned z prosta nic nevztahují. ani k nim nepřísluší, dotejkajíc při tom privilegií, práv a svobod, statut starobylých zvyklostí, smlouvy mezi stavem panským a rytíř- ským o nápadích utvrzené, listův od JMtí králův českých sl. paměti markrabství tomuto Moravskému daných, chtěje o týž grunt ne vedle artykulův práva městského, nežli vedle těch privilegií . . . . práva zemského rozsudek míti, což nikoli právu městskýmu neb zdejšímu se netrefuje, aby věci ty, kteréž Jich Mtem nejvyšším pánům ouředníkům a soudcům při sl. soudu zemském . . . k roz- sudkům náleží, na sebe bráti a to přesuzovati jakožto věc k slav. soudu zemskému patřící měli, nebo jak Jich Mti nejvyšší páni soudcové zemští věcmi ku právu purkrechtnímu neb dědinnému přináležejícími nikoli se zanášeti a jich přisuzovati chtíti nemají, mnohem víc právu purkrechtnímu vedle týchž svobod a privilegií zemských mimo regule práv městských jaké rozsudky vynášeti, nepřipadá, jakž to znamenitě zřízením zemským v listě 133., že žádná věc práva dědinného k soudu zemskému nepřísluší, obmezeno jest, čehož páni připovědníci v spisu svém sami podotýkají, a vedle téhož artykule zřízení zemského ku právu zdejšímu přistoupiti, rozsudku právního žádají. a že co jim koliv za vejpověď z práva vyrčeno bude, na tom přestati chtějí, se prohlásili, k čemuž i já přistupuji a neméně jako i oni spravedlivého rozsudku očekávati budu. — Dále prokazují i to, že neb. paní Eliška st. Šarovcova jejich pánův otcův sestra, těmto pak pánům Šarovcům teta byla, a majíc společný zápis s neb. Jindřichem Blektou . . . manželem svým na takový grunt, a přečkavši jej živobytím, grunt takový obdědila, a tudy žeby na pány Šarovce taková pozůstalosť jakožto po totě na strejce připadnúti měla, čemuž sice tak jest, že jest neb. paní Eliška . . . pánům Šarovcům teta jest byla, zápis s neb. manželem . . . na ten grunt společný měla, živobytím p. manžela svého jakož i Kateřinu dceru svou, manželku mou a matku dítek mých přečkala, i bez pořízení a kšaftu z světa sešla, ale aby táž pozůstalosť pánům Šarovcům .. připadnouti měla, to nikterakž proti patrnýmu artykuli práva městského již citovanému (se) trefiti nemůže . . . neb dítky mé z té krve pana Jindřicha Blekty a paní Elišky . . pošly secundum arborem consanguinitatis . . na stupeň paní mateře své jakožto vlastní vnukové . . . vstupují a té pozů- stalosti nejbližší před jinejmi pobočními strejci nápadníci jsou, čehož sama častopsaná paní Eliška, ležíc na smrtedlné posteli ne o páních Šarovcích než o dítkách mých, že nejbližší nápadníci té vší pozůstalosti jsou oznámila, což se z svědomí tohoto bohda sub. lit. A. vynalezne. Naposledy přednášejí smlouvy svadební mezi mnou a neb. Kateřinú Blektovou . . . vykonané, vždy usilujíc dítky mé . . . od též pozůstalosti odstrčiti s tím doložením, žeby neb. manželka má věnem z toho statku vybyta (čemuž já odporuji) býti měla ani kdy zas od rodičův svých do téhož statku přijata pořádně nebyla, jakž o tom v spisu svém s přednešením některých privilegií, práv a svobod zemských víc sobě k škodě nežli k jaké platnosti dosti obšírně vypisujíc a sebe sami artykulem z desk zemských Brněn-
Strana 88
88 — ských, který přivozují, že stav panský a rytířský nejináč než jako měšťané secundum arborem consanguinitatis při nápadích se řídil a posavád řídí, což že i list krále Matyáše sl. p. to v sobě zdržuje, porážejí, a artykul práva městského sub lit. C. 51., že syn neb dcera, by i věno od otce přijala, že tím přijetím věna další sprave- dlnosti dědické se nezbavuje, zvláště pak, kdyžby se zápisem, smlouvami neb odkvitováním statku a dědictví otce a matky své neodřekla, toho dotvrzuje, a málo níž též právo sub. lit. F. 51, o tom praví takto: syn oženě se, přijal by nětco od otce svého k své živnosti, avšak statku otce by se neodřekl, a otec by ho také tím z statku svého novybyl, tehdy umřel-liby prvé než otec jeho dítek, kolikžby jich koliv pozůstalo, porazíc co otci jich prvé (za) živobytí dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami v statku jim po dědu zůstalém míti, nebo vnukové vstupují na díl, kterýž rodičům jich (kdyby živi byli) náležel jure repraesentationis, kteréžto právo s nahoře psaným artykulem z desk zemských ve ve všem se srovnává. A našlo by se ještě více z jejich spisů, čím se sami porážejí, tuto co psáti, ale poněvadž já s pány přípovědníky o žádné smlouvy svadební ani o věno při právě zdejším činiti nemám, neb také ta věc ku právu zdejšímu nepřísluší. Protož ob- šírné o tom vypisování uskrovňuji a při právě tom, k kterémužto věc patří, toho pozanechávám; nežli majíce já rozepři . .. o grunt . . . zde zůstalej a ku právu zdejšímu purkrechtnímu přináležející toho toliko, kdoby jeho vedle krevnosti, zdali dítky mé jakožto descendentes a vnukové po vlastní bábě, čili páni Šarovcové . . jakožto collaterales neb poboční strejcové bližší a přednější býti měli. Žádám, že v tu věc vhlídnete, ji bedlivě povážíte a vejpovědí spravedlivou právní podělíte, vyhražujíc sobě všeckna a všelijaká při tom dobrodiní právní a škody na to vzešlé odpovídám. (254—9). h. Rozsudek Olomuckého práva. Tovačovským. Jakož ste od nás právního naučení žádali, kterak byšte se v příčině pozůstalého statku purkrechtního po neb. paní Elišce st. Šarovcové z Šarova tu při městě Vašem, též také Vám od práva dědiny Oplocan předloženo jest, zachovati měli. M. p. a r. m. O. za právo vyznáváme: Když se vlastní strejcové a tety z jedné, též děti vlastní dcery již oznámené paní Elišky Šarovcové z strany druhé nacházejí, tehdy Zikmund a Eliška jakožto vnukové její podle práva purkrechtního toho nápadu mimo strejce a tety ujíti a v statku báby jich jakožto nejbližší vedle krevnosti následovati mají a to z práva. (Sent. ad extr. 19. 5. 165). Podotknouti třeba, že témuž panu A. Rohovladovi Bukůvkovi a jeho dětem přisouzen byl též dvůr při městě Prostějově a v Oplo- canech po témž panu Jindřichovi Blektovi pozůstalý, k nimž se byli hlásili páni Blektové. (Sent. ad extr. 19. 5. 173). 100. Vězně na urfrýd propustiti. Tovačovským. Moudří etc. Psaní též acta ku právu Vašemu od fojta i konšelů na místě vší obce dědiny Troubek z strany jedné a Tomášem Rajickýho z strany druhé složené a nám odeslané jsme
88 — ských, který přivozují, že stav panský a rytířský nejináč než jako měšťané secundum arborem consanguinitatis při nápadích se řídil a posavád řídí, což že i list krále Matyáše sl. p. to v sobě zdržuje, porážejí, a artykul práva městského sub lit. C. 51., že syn neb dcera, by i věno od otce přijala, že tím přijetím věna další sprave- dlnosti dědické se nezbavuje, zvláště pak, kdyžby se zápisem, smlouvami neb odkvitováním statku a dědictví otce a matky své neodřekla, toho dotvrzuje, a málo níž též právo sub. lit. F. 51, o tom praví takto: syn oženě se, přijal by nětco od otce svého k své živnosti, avšak statku otce by se neodřekl, a otec by ho také tím z statku svého novybyl, tehdy umřel-liby prvé než otec jeho dítek, kolikžby jich koliv pozůstalo, porazíc co otci jich prvé (za) živobytí dáno bylo, mají jeden rovný díl s bratřími a sestrami v statku jim po dědu zůstalém míti, nebo vnukové vstupují na díl, kterýž rodičům jich (kdyby živi byli) náležel jure repraesentationis, kteréžto právo s nahoře psaným artykulem z desk zemských ve ve všem se srovnává. A našlo by se ještě více z jejich spisů, čím se sami porážejí, tuto co psáti, ale poněvadž já s pány přípovědníky o žádné smlouvy svadební ani o věno při právě zdejším činiti nemám, neb také ta věc ku právu zdejšímu nepřísluší. Protož ob- šírné o tom vypisování uskrovňuji a při právě tom, k kterémužto věc patří, toho pozanechávám; nežli majíce já rozepři . .. o grunt . . . zde zůstalej a ku právu zdejšímu purkrechtnímu přináležející toho toliko, kdoby jeho vedle krevnosti, zdali dítky mé jakožto descendentes a vnukové po vlastní bábě, čili páni Šarovcové . . jakožto collaterales neb poboční strejcové bližší a přednější býti měli. Žádám, že v tu věc vhlídnete, ji bedlivě povážíte a vejpovědí spravedlivou právní podělíte, vyhražujíc sobě všeckna a všelijaká při tom dobrodiní právní a škody na to vzešlé odpovídám. (254—9). h. Rozsudek Olomuckého práva. Tovačovským. Jakož ste od nás právního naučení žádali, kterak byšte se v příčině pozůstalého statku purkrechtního po neb. paní Elišce st. Šarovcové z Šarova tu při městě Vašem, též také Vám od práva dědiny Oplocan předloženo jest, zachovati měli. M. p. a r. m. O. za právo vyznáváme: Když se vlastní strejcové a tety z jedné, též děti vlastní dcery již oznámené paní Elišky Šarovcové z strany druhé nacházejí, tehdy Zikmund a Eliška jakožto vnukové její podle práva purkrechtního toho nápadu mimo strejce a tety ujíti a v statku báby jich jakožto nejbližší vedle krevnosti následovati mají a to z práva. (Sent. ad extr. 19. 5. 165). Podotknouti třeba, že témuž panu A. Rohovladovi Bukůvkovi a jeho dětem přisouzen byl též dvůr při městě Prostějově a v Oplo- canech po témž panu Jindřichovi Blektovi pozůstalý, k nimž se byli hlásili páni Blektové. (Sent. ad extr. 19. 5. 173). 100. Vězně na urfrýd propustiti. Tovačovským. Moudří etc. Psaní též acta ku právu Vašemu od fojta i konšelů na místě vší obce dědiny Troubek z strany jedné a Tomášem Rajickýho z strany druhé složené a nám odeslané jsme
Strana 89
— 89 — přijali. Co se otázky právní a žádosti Vaší, abyšte v té příčině poučeni byli, dotejče, pokud na dotčeného Tomáše Rajického sice nic podezřelého se neví, on v předvsevzítí svém překážku měl, skutku nevykonal a hospodář jeho Jíra Homole, majíce statek svůj v celosti, jemu to odpouští a z ničehož viniti nemíní; i jestli tomu všemu tak a nejináč, jak se dokládá, a dotčený Tomáš Rajický hříchu takového želí a naději k polepšení podává: My p. a r. m. O. uznáváme, že vězením za některý čas trestán a na urfrýd propuštěn býti má. A t. z p. Decis. in cons. Ol. 8. dne July 1. 1616. (Lib. sent. ad extraneos sign. 19. 5. f. 171). 101. Zloděje na urfrýd propustiti. Idem(!) Žádosť Vaši, abychom Vám právní naučení vydali vedle odeslané žaloby na Matěje ze Smržovic od fojta a konšelův na místě vší obce dědiny Ejvaně, jsme vyrozuměli. I poněvadž týž Matěj pokradší peníze Jiříkovi Gejčolkovi(?) též na gruntu Václava Mojžíška někdy hospodáře svého při skutku přistížen jest. Pokudž tomu tak jest, jak se dokládá a on k tomu ke všemu se zná, a nic sice podezřelého na něho se nenachází: tehdy m. p. a r. m. O. na- cházíme, že jiným ku příkladu má vězením něco prostrannějším pro vykonaný skutek trestán a na urfrýd propuštěn býti má. A t. z p. V Hol. 8. July A. 1616. (Sent. ad. extr. 19. 5. 171). 102. Vězně buď vypověděti, buď útrpně se tázati. Tovačovským. Moudří etc. V příčině Jiříka Tesaře z Rybnik, který Havlovi Hanákovi z dědiny Klopotovic jednu klisnu na panství ukradl a k tomu se posavád zná (jakž z příležících akt též i na žádosti Vaši(!) bychom Vám naučení právní vydali), jsme vyrozu- měli. M. p. a r. m. O. nacházíme: Pokudž dotčený Jiřík Tesař podezřelý není, ani aby čeho kradeného více dopustiti se měl, se prokázati a věděti nemůže, tedy vypovědín; pakliby podezřelý byl aneb více podobných věcí se dopustil, právem outrpním tázán a examinován býti má. A t. z p. V Hol. 2. Dec. 1616. (Sent. ad. extr. 19. 5. 174). 103. O nepořádné poručenství. Tovačovským. Moudří etc. Na otázku z strany kšaftu nebožky Kateřiny Troubecké, na kterúž od nás poučeni býti žádáte, pokudž nic jinšího(!) naproti tomu není, zvláště pak ten obyčej v testiro- vání u nich podobným způsobem se zachovává; tehdy my p. a r. m. O. uznáváme: Poněvadž takový kšaft žádným člověkem, kte- rémuž by o tom kdy prvé svědomo bylo, stvrzený není; za druhé, také že i nebezpečenství pro podezřelosť, aby podvrhlý nebyl, obá- vati by se mohlo: Protož že takové poručenství za pořádné obstáti nemůže. A t. z p. Decisum Ol. 9. Febr. Anno 1618. P. S. Originál takového poručenství zase odsíláme. (Sent. ad. extr. 19. 5. 185). 104. Naučení soukromé o pozůstalosť. Matějovi Homoláčovi a Barboře, bratru a sestře vlastní(m) neb. Kateřiny po Janovi Hlavovi, též nebožtíku pozůstalý vdovy.
— 89 — přijali. Co se otázky právní a žádosti Vaší, abyšte v té příčině poučeni byli, dotejče, pokud na dotčeného Tomáše Rajického sice nic podezřelého se neví, on v předvsevzítí svém překážku měl, skutku nevykonal a hospodář jeho Jíra Homole, majíce statek svůj v celosti, jemu to odpouští a z ničehož viniti nemíní; i jestli tomu všemu tak a nejináč, jak se dokládá, a dotčený Tomáš Rajický hříchu takového želí a naději k polepšení podává: My p. a r. m. O. uznáváme, že vězením za některý čas trestán a na urfrýd propuštěn býti má. A t. z p. Decis. in cons. Ol. 8. dne July 1. 1616. (Lib. sent. ad extraneos sign. 19. 5. f. 171). 101. Zloděje na urfrýd propustiti. Idem(!) Žádosť Vaši, abychom Vám právní naučení vydali vedle odeslané žaloby na Matěje ze Smržovic od fojta a konšelův na místě vší obce dědiny Ejvaně, jsme vyrozuměli. I poněvadž týž Matěj pokradší peníze Jiříkovi Gejčolkovi(?) též na gruntu Václava Mojžíška někdy hospodáře svého při skutku přistížen jest. Pokudž tomu tak jest, jak se dokládá a on k tomu ke všemu se zná, a nic sice podezřelého na něho se nenachází: tehdy m. p. a r. m. O. na- cházíme, že jiným ku příkladu má vězením něco prostrannějším pro vykonaný skutek trestán a na urfrýd propuštěn býti má. A t. z p. V Hol. 8. July A. 1616. (Sent. ad. extr. 19. 5. 171). 102. Vězně buď vypověděti, buď útrpně se tázati. Tovačovským. Moudří etc. V příčině Jiříka Tesaře z Rybnik, který Havlovi Hanákovi z dědiny Klopotovic jednu klisnu na panství ukradl a k tomu se posavád zná (jakž z příležících akt též i na žádosti Vaši(!) bychom Vám naučení právní vydali), jsme vyrozu- měli. M. p. a r. m. O. nacházíme: Pokudž dotčený Jiřík Tesař podezřelý není, ani aby čeho kradeného více dopustiti se měl, se prokázati a věděti nemůže, tedy vypovědín; pakliby podezřelý byl aneb více podobných věcí se dopustil, právem outrpním tázán a examinován býti má. A t. z p. V Hol. 2. Dec. 1616. (Sent. ad. extr. 19. 5. 174). 103. O nepořádné poručenství. Tovačovským. Moudří etc. Na otázku z strany kšaftu nebožky Kateřiny Troubecké, na kterúž od nás poučeni býti žádáte, pokudž nic jinšího(!) naproti tomu není, zvláště pak ten obyčej v testiro- vání u nich podobným způsobem se zachovává; tehdy my p. a r. m. O. uznáváme: Poněvadž takový kšaft žádným člověkem, kte- rémuž by o tom kdy prvé svědomo bylo, stvrzený není; za druhé, také že i nebezpečenství pro podezřelosť, aby podvrhlý nebyl, obá- vati by se mohlo: Protož že takové poručenství za pořádné obstáti nemůže. A t. z p. Decisum Ol. 9. Febr. Anno 1618. P. S. Originál takového poručenství zase odsíláme. (Sent. ad. extr. 19. 5. 185). 104. Naučení soukromé o pozůstalosť. Matějovi Homoláčovi a Barboře, bratru a sestře vlastní(m) neb. Kateřiny po Janovi Hlavovi, též nebožtíku pozůstalý vdovy.
Strana 90
90 — V příčině pozůstalosti nebožky Kateřiny sestry Vaší vlastní a pozůstalé vdově po Janovi Hlavovi též nebožtíku ve mlýně*) Rakodavským, blíž města Tovačova ležícím, kteráž bez všelijakého pořízení a kšaftu statečku svého z tohoto světa časnou smrtí jest sešla, za jaké nás právní naučení žádáte, z přečtení psaní Vašeho jsme vyrozuměli, a po bedlivém toho všeho uvážení, pokudž tomu všemu tak, jak zprávu činite, jest, my p. a r. m. O. nacházíme, že Vám Jan Brušák, tovaryš mlynářský v takové pozůstalosti Kateřiny sestry Vaší žádné překážky činiti nemůže. A t. z p. Decisum in consilio Ol. die 10. Dec. A. 1621. (Sent. ad. extr. 19. 5. 225). 105. Naučení soukromé o pozůstalosť. Poctivej Kateřině Věrovanskej z Věrovan, přítelkyni nám milej. Přízeň naši vzkazujemeť, poctivá přítelkyně nám milá. Otázku tvou právní v příčině spravedlnosti po bratřích Tvých, zdali Ty jakožto vlastní sestra jejich, kterých živobytím přečkala, aneboližto nebožky sestry Tvé pozůstalé děti k tejž spravedlnosti právo jmíti mají: I pokudž tomu tak jest, jak zprávu dáváš a nic podstatnějšího na protiv tomu nejní, tehdy my p. a r. m. O. nacházíme, že Ty podle saského práva po Tvých pravých vlastních bratřích k dotčene spravedlnosti právo máš a Tvé sestry děti tu na nic se potahovati nemohou. A t. z p. Decis. in cons. senatus civit. Ol. 10. Novembris Anno 1628. (Sent. ad. extr. 19. 5. 271). 106. a. K vražednici dítěte přistoupiti ostrým právem. An Burgermeister & Rath zue Thobitschaw. Unser Gruess Zuvor Ehrsame Vorsichtige guette freunde. Auss Euer Zum Ober- Recht Vns Zuegeschickter Rechtsfrage beygefuegten Guettlichen Aussagen haben Wir Vernomben, was die Marina Geörge Koneczny Von Eywanie Tochter, Ihrer Verübten Missethat halber bekhennet. Vndt ihr dissfalls Euch darüber des Rechtens Zue belehren bittet. Weillen aber die Marina in Ihrer guettlichen Aussage nun gemeldet, das Sy das Kindt gesunder in die Burden gethan. Vndt hernach auf den (!) Buckel getragen, Welches Unterwegs nach Wierowan Vnwesend ihrer gestorben sey: So befinden Wir Burgermeister Vndt Rath der Statt Olmücz, das Zue noch Klarer erkundigung den Warheit die Marina mit der peinlich frag moderate Zu examiniren: Ob Sy nicht das Kindt selbst mit Ihren handen Vmbracht habe; Ingleichen auch Vndt mässiger der Tortur in allen puncten ihre guettliche Aussage bestättige. Da nun diss geschehen. Vnd Ihr hier- über weiter Vnss die Aussage Zuegeschicken werdet, soll alsdann Erkennt Vnd gesprochen werden, was recht ist Von Rechtswegen. Decisum in consilio sen. Ol. Anno 1629. (Sent. ad. extr. 19. 5. 292). *) Dne 17. září r. 1627. Jan Lípa, mlynář Tovačovský, svého syna Václava za přítomnosti svědků Prokopa Dampusa, Daniele Fabra a Jana Kopřivy v moc a jurisdikci radních pánů Olomuckých odevzdal, vzav patrně pro něho prvé odpu- štění z Tovačova. (Acta quotidiana 1. 3).
90 — V příčině pozůstalosti nebožky Kateřiny sestry Vaší vlastní a pozůstalé vdově po Janovi Hlavovi též nebožtíku ve mlýně*) Rakodavským, blíž města Tovačova ležícím, kteráž bez všelijakého pořízení a kšaftu statečku svého z tohoto světa časnou smrtí jest sešla, za jaké nás právní naučení žádáte, z přečtení psaní Vašeho jsme vyrozuměli, a po bedlivém toho všeho uvážení, pokudž tomu všemu tak, jak zprávu činite, jest, my p. a r. m. O. nacházíme, že Vám Jan Brušák, tovaryš mlynářský v takové pozůstalosti Kateřiny sestry Vaší žádné překážky činiti nemůže. A t. z p. Decisum in consilio Ol. die 10. Dec. A. 1621. (Sent. ad. extr. 19. 5. 225). 105. Naučení soukromé o pozůstalosť. Poctivej Kateřině Věrovanskej z Věrovan, přítelkyni nám milej. Přízeň naši vzkazujemeť, poctivá přítelkyně nám milá. Otázku tvou právní v příčině spravedlnosti po bratřích Tvých, zdali Ty jakožto vlastní sestra jejich, kterých živobytím přečkala, aneboližto nebožky sestry Tvé pozůstalé děti k tejž spravedlnosti právo jmíti mají: I pokudž tomu tak jest, jak zprávu dáváš a nic podstatnějšího na protiv tomu nejní, tehdy my p. a r. m. O. nacházíme, že Ty podle saského práva po Tvých pravých vlastních bratřích k dotčene spravedlnosti právo máš a Tvé sestry děti tu na nic se potahovati nemohou. A t. z p. Decis. in cons. senatus civit. Ol. 10. Novembris Anno 1628. (Sent. ad. extr. 19. 5. 271). 106. a. K vražednici dítěte přistoupiti ostrým právem. An Burgermeister & Rath zue Thobitschaw. Unser Gruess Zuvor Ehrsame Vorsichtige guette freunde. Auss Euer Zum Ober- Recht Vns Zuegeschickter Rechtsfrage beygefuegten Guettlichen Aussagen haben Wir Vernomben, was die Marina Geörge Koneczny Von Eywanie Tochter, Ihrer Verübten Missethat halber bekhennet. Vndt ihr dissfalls Euch darüber des Rechtens Zue belehren bittet. Weillen aber die Marina in Ihrer guettlichen Aussage nun gemeldet, das Sy das Kindt gesunder in die Burden gethan. Vndt hernach auf den (!) Buckel getragen, Welches Unterwegs nach Wierowan Vnwesend ihrer gestorben sey: So befinden Wir Burgermeister Vndt Rath der Statt Olmücz, das Zue noch Klarer erkundigung den Warheit die Marina mit der peinlich frag moderate Zu examiniren: Ob Sy nicht das Kindt selbst mit Ihren handen Vmbracht habe; Ingleichen auch Vndt mässiger der Tortur in allen puncten ihre guettliche Aussage bestättige. Da nun diss geschehen. Vnd Ihr hier- über weiter Vnss die Aussage Zuegeschicken werdet, soll alsdann Erkennt Vnd gesprochen werden, was recht ist Von Rechtswegen. Decisum in consilio sen. Ol. Anno 1629. (Sent. ad. extr. 19. 5. 292). *) Dne 17. září r. 1627. Jan Lípa, mlynář Tovačovský, svého syna Václava za přítomnosti svědků Prokopa Dampusa, Daniele Fabra a Jana Kopřivy v moc a jurisdikci radních pánů Olomuckých odevzdal, vzav patrně pro něho prvé odpu- štění z Tovačova. (Acta quotidiana 1. 3).
Strana 91
91 — b. Vražednici dítěte v měchu utopiti. Buergermeister & Rath zue Thobitschaw. Unsern Gruess zuvor, ehrsame, vorsichtige, gutte freunde. Wir haben auss Euren aber- mahligen Rechtsfrage wohl vernomben, das die gefangene Marina Geörg Konecznys Tochter von Eywanie ihre guettliche Bekantnus durch die Tortur bestättigt, undt auch aussgesagt, wie sy ihr Kindt mit ihren eigenen handen ermordet undt umbracht. Derohalben ihr Euch wegen der ordentlichen bestraffung des Rechtens Zue belehren pittet. Da zum fall nun diese Marina auf allen Punkten ihrer be- schehenen Aussage beständg undt, wie bräuchlich vor Gericht, ver- harren wirde: Alss erkennen Wir B. u. R. d. St. O. vor Recht, das sy ihres verübten lästerhaften Lebens undt dieses gethanen Kindts- Mordts halber in einem sakh ertrenckt undt am Leben solle ge- strafft werden; da ihr aber die Obrikeit gnade erzeigen undt sy mit dem schwert richten wollte lassen, soll es dieser unserer belehrnung nicht Zuewider sein von Rechtswegen. Decis. in cons. sen. Ol. Anno 1629. (Sent. ad. extr. 19 5. 293—4). 107. Soukromé naučení. An David Evanský mitburg. Zue Dobitschaw. — Unsser gruss zuvor. Erbare guette freunde(!). Hat Adam Rakodoffský wegen Ewer beyder schreibung Eines verkaufften hauses und angehöriger Bien- gartens aussgeschütteten Reden und protestieren vill Jahr lang stillgeschwigen und von einem Jahr hero erst wider Euch ein Iniurien-Klag erhoben, Ihr auch hauptsechlich des widerumb guet- willig cedierten Biengartens halber Ewer Zeugen geführen(!) deren aussag publiciert; aber Euch kein Abschrift derselben ertheilt wer- den wollen. Und unter denen Zeugen Zue Dobischau (!) und darauff ein Rath Zue Dobischaw neben denen einer selbst auss dem Rath über dieser Soch richten helffen: berufften(?) Gericht Persohnen von Kogetin. Euch beydes in gefancklich hafft und geltstraff 50 R ver- urtheilet: aber ohne Zulassung ainziger frist bey dem Oberrecht Ewer notturfft dawider anhengig zue machen nicht gestatten wollen. Da zum fall nun diesen Eweren bericht noch die sachen beschaffen und nichts erhebliches dawider aufzubringen. So befinden Wir B. und Rathmanne d. St. O. dass in fundament des ganzen processus ein Rath zu Tobischaw geirret, derohalben die Iuiurien-Klag über Rechts vorwerete Zeit nach verflüssung Jahr und Tages Eweren gegentheil Nicht zue lassen, weniger Euch auch die begerte erteilung Ewerer Zeugen-Aussage verwaigern noch diejenige Raths-Persohn, so auss dem mittel gewesen und Zeugnuss geben, über erkenntnuss dieser sachen und Sentenz baywesund(!) zu bleiben verstatten: überdiss ohn genuegsam Verhör den ordentlichen weg zum Ober- recht euch nicht speren und entlich wider den Claren Aussag der privilegirten Schasischen(!) Kayserlichen Recht und Landes-Ordnung Euch zu Zweyerley straf ann leib mit gefängnus und an gelt auf 50 R hoch condemniren sollen noch können. Darumben solcher vorge- nommenen process ganz unrecht nul und nichtig geschehen, davon sowohl wegen der auferlegten straf absolvirt werdet von Rechtswegen. Decis. in cons. sen. Ol. die 18. Jan. Anno 1630. (Sent. ad. extr. 19. 5. 294).
91 — b. Vražednici dítěte v měchu utopiti. Buergermeister & Rath zue Thobitschaw. Unsern Gruess zuvor, ehrsame, vorsichtige, gutte freunde. Wir haben auss Euren aber- mahligen Rechtsfrage wohl vernomben, das die gefangene Marina Geörg Konecznys Tochter von Eywanie ihre guettliche Bekantnus durch die Tortur bestättigt, undt auch aussgesagt, wie sy ihr Kindt mit ihren eigenen handen ermordet undt umbracht. Derohalben ihr Euch wegen der ordentlichen bestraffung des Rechtens Zue belehren pittet. Da zum fall nun diese Marina auf allen Punkten ihrer be- schehenen Aussage beständg undt, wie bräuchlich vor Gericht, ver- harren wirde: Alss erkennen Wir B. u. R. d. St. O. vor Recht, das sy ihres verübten lästerhaften Lebens undt dieses gethanen Kindts- Mordts halber in einem sakh ertrenckt undt am Leben solle ge- strafft werden; da ihr aber die Obrikeit gnade erzeigen undt sy mit dem schwert richten wollte lassen, soll es dieser unserer belehrnung nicht Zuewider sein von Rechtswegen. Decis. in cons. sen. Ol. Anno 1629. (Sent. ad. extr. 19 5. 293—4). 107. Soukromé naučení. An David Evanský mitburg. Zue Dobitschaw. — Unsser gruss zuvor. Erbare guette freunde(!). Hat Adam Rakodoffský wegen Ewer beyder schreibung Eines verkaufften hauses und angehöriger Bien- gartens aussgeschütteten Reden und protestieren vill Jahr lang stillgeschwigen und von einem Jahr hero erst wider Euch ein Iniurien-Klag erhoben, Ihr auch hauptsechlich des widerumb guet- willig cedierten Biengartens halber Ewer Zeugen geführen(!) deren aussag publiciert; aber Euch kein Abschrift derselben ertheilt wer- den wollen. Und unter denen Zeugen Zue Dobischau (!) und darauff ein Rath Zue Dobischaw neben denen einer selbst auss dem Rath über dieser Soch richten helffen: berufften(?) Gericht Persohnen von Kogetin. Euch beydes in gefancklich hafft und geltstraff 50 R ver- urtheilet: aber ohne Zulassung ainziger frist bey dem Oberrecht Ewer notturfft dawider anhengig zue machen nicht gestatten wollen. Da zum fall nun diesen Eweren bericht noch die sachen beschaffen und nichts erhebliches dawider aufzubringen. So befinden Wir B. und Rathmanne d. St. O. dass in fundament des ganzen processus ein Rath zu Tobischaw geirret, derohalben die Iuiurien-Klag über Rechts vorwerete Zeit nach verflüssung Jahr und Tages Eweren gegentheil Nicht zue lassen, weniger Euch auch die begerte erteilung Ewerer Zeugen-Aussage verwaigern noch diejenige Raths-Persohn, so auss dem mittel gewesen und Zeugnuss geben, über erkenntnuss dieser sachen und Sentenz baywesund(!) zu bleiben verstatten: überdiss ohn genuegsam Verhör den ordentlichen weg zum Ober- recht euch nicht speren und entlich wider den Claren Aussag der privilegirten Schasischen(!) Kayserlichen Recht und Landes-Ordnung Euch zu Zweyerley straf ann leib mit gefängnus und an gelt auf 50 R hoch condemniren sollen noch können. Darumben solcher vorge- nommenen process ganz unrecht nul und nichtig geschehen, davon sowohl wegen der auferlegten straf absolvirt werdet von Rechtswegen. Decis. in cons. sen. Ol. die 18. Jan. Anno 1630. (Sent. ad. extr. 19. 5. 294).
Strana 92
92 — 108. O vraždu; aby se více okolností uvážilo. An Burgermeister und Rhatt zue Dobitschaw. Antwort. Unser gruess zuvor, Ehrsame, Vorsichtige guette freunde. Wir haben aber- mahl des Georgen Peyrzen so guettlich alss peinliche Aussage auf Euer begehren in erwegung genomben: Was nun des Hanusen Dubka entleibung belangt, obzwar der Peyrz geständig, das er den- selben mit einem Messer gestochen: So ist doch dabei nicht be- wiesen, das von solchem stich der Dubka gestorben. Demnach diese That mit mehren Umbständen nach erforderung des Rechtens beweisslich zue machen, auf welchen fall, alssdan von Uns erkennet werden soll, was Recht ist. Wegen der anderen puncten aber lassen Wir es bey nechstertheilter Unseren Oberrechtlichen Belehrung gäntzlich verbleiben. Diss wir Euch in Andtwortt nachrichtlichen nicht vorhalten wollen. Geben in der Statt Olmücz den 29. Nov. Anno 1630. (Sent. ad. extr. 19. 5. 106—7). 109. Soukromé naučení o nápad*). Poctivému Matějovi Drbusovi z dědiny Klopotovic nám milému. Přízeň naši vzkazujeme, poctivý nám milý. Na otázku právní a žá- dosť Tvou v příčině nápadu o pozůstalosti po nebožtíku Matějovi Tomášovi bratru vlastním Mandaleny manželky Tvé se dotejkající, pokudž všemu tak jest, jakž toho dokládáš a protiv tomu nic pod- statnějšího by se přednésti a vynajíti nemohlo, my p. a r. hlavního královského m. Ol. nacházíme, že táž Mandalena manželka Tvá ke všemu nápadu a pozůstalosti po témž neb. Matějovi Tomášovi rovnej díl, jako Pavel Tomáš (poněvadž jich obou vlastní bratr a svobodný z tohoto světa vykročil) právo a spravedlnosť má, a společní dědičkou se bejti nachází. A t. z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 26. nov. 1632. (Sent. ad. extr. 19. 5. 321). 110. Stran zjevného zloděje praesentována dne 3. prosince l. 1653. žádosť práva Tovačovského o naučení. (Podací protokol arch. Ol. sign. 18. 1. 94**). 111. Do kata Olomuckého ztěžují si Tovačovští dne 9. prosince 1. 1653., že nad starý poplatek žádá větší taxu za eksekuci ortelův (Pod. prot. 18. 1. 95***) *) Dne 7. dubna 1636. hrabě Tovačovský (Graff von Dobischaw) před měst- ským úřadem v Olomouci podvolil se dědicům po císařském soudci (Kaiserrichter) všeho dluhu zaplatiti 7500 tolarů. (Acta quotidiana 1. 3). **) Téhož roku 1653. úředník Tovačovský ztěžuje si v Olomouci do mistrů tesařů a o špatný most u Vrbátek. Tamtéž. ***) Starý plat katův, dle sněšení městské rady učiněného asi r. 1440.: „Přihodí-li se, že páni z okoličních měst, městeček a vsí mistra popravního vyžadují, náleží se jim pod 10 hřivnami slíbiti, že kata zase do Olomouce dodají a že mu předně od každé míle po 4 groších dají. Potomně, když mistr přibude do místa, kde má popravovati, potud, pokud tam trvá před popravou, po každé ráno i večer sluší mu 2 groše. Od věšení anebo stínání každé osoby náleží mu 16 grošů, od mučení 8 grošů. Tolikéž, když koho topí anebo za živa pochovává, od každého psa- ného ortele, dostane dvakráte tolik než v Olomouci, totiž po 16 groších. Rovněž od mrskání u pranýře, od vyklání očí, utětí rukou, od vylámání zubů, od uřezání uší, též platí se dvakráte tolik než v Olomouci, totiž po 8 groších (od jedné ruky,
92 — 108. O vraždu; aby se více okolností uvážilo. An Burgermeister und Rhatt zue Dobitschaw. Antwort. Unser gruess zuvor, Ehrsame, Vorsichtige guette freunde. Wir haben aber- mahl des Georgen Peyrzen so guettlich alss peinliche Aussage auf Euer begehren in erwegung genomben: Was nun des Hanusen Dubka entleibung belangt, obzwar der Peyrz geständig, das er den- selben mit einem Messer gestochen: So ist doch dabei nicht be- wiesen, das von solchem stich der Dubka gestorben. Demnach diese That mit mehren Umbständen nach erforderung des Rechtens beweisslich zue machen, auf welchen fall, alssdan von Uns erkennet werden soll, was Recht ist. Wegen der anderen puncten aber lassen Wir es bey nechstertheilter Unseren Oberrechtlichen Belehrung gäntzlich verbleiben. Diss wir Euch in Andtwortt nachrichtlichen nicht vorhalten wollen. Geben in der Statt Olmücz den 29. Nov. Anno 1630. (Sent. ad. extr. 19. 5. 106—7). 109. Soukromé naučení o nápad*). Poctivému Matějovi Drbusovi z dědiny Klopotovic nám milému. Přízeň naši vzkazujeme, poctivý nám milý. Na otázku právní a žá- dosť Tvou v příčině nápadu o pozůstalosti po nebožtíku Matějovi Tomášovi bratru vlastním Mandaleny manželky Tvé se dotejkající, pokudž všemu tak jest, jakž toho dokládáš a protiv tomu nic pod- statnějšího by se přednésti a vynajíti nemohlo, my p. a r. hlavního královského m. Ol. nacházíme, že táž Mandalena manželka Tvá ke všemu nápadu a pozůstalosti po témž neb. Matějovi Tomášovi rovnej díl, jako Pavel Tomáš (poněvadž jich obou vlastní bratr a svobodný z tohoto světa vykročil) právo a spravedlnosť má, a společní dědičkou se bejti nachází. A t. z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 26. nov. 1632. (Sent. ad. extr. 19. 5. 321). 110. Stran zjevného zloděje praesentována dne 3. prosince l. 1653. žádosť práva Tovačovského o naučení. (Podací protokol arch. Ol. sign. 18. 1. 94**). 111. Do kata Olomuckého ztěžují si Tovačovští dne 9. prosince 1. 1653., že nad starý poplatek žádá větší taxu za eksekuci ortelův (Pod. prot. 18. 1. 95***) *) Dne 7. dubna 1636. hrabě Tovačovský (Graff von Dobischaw) před měst- ským úřadem v Olomouci podvolil se dědicům po císařském soudci (Kaiserrichter) všeho dluhu zaplatiti 7500 tolarů. (Acta quotidiana 1. 3). **) Téhož roku 1653. úředník Tovačovský ztěžuje si v Olomouci do mistrů tesařů a o špatný most u Vrbátek. Tamtéž. ***) Starý plat katův, dle sněšení městské rady učiněného asi r. 1440.: „Přihodí-li se, že páni z okoličních měst, městeček a vsí mistra popravního vyžadují, náleží se jim pod 10 hřivnami slíbiti, že kata zase do Olomouce dodají a že mu předně od každé míle po 4 groších dají. Potomně, když mistr přibude do místa, kde má popravovati, potud, pokud tam trvá před popravou, po každé ráno i večer sluší mu 2 groše. Od věšení anebo stínání každé osoby náleží mu 16 grošů, od mučení 8 grošů. Tolikéž, když koho topí anebo za živa pochovává, od každého psa- ného ortele, dostane dvakráte tolik než v Olomouci, totiž po 16 groších. Rovněž od mrskání u pranýře, od vyklání očí, utětí rukou, od vylámání zubů, od uřezání uší, též platí se dvakráte tolik než v Olomouci, totiž po 8 groších (od jedné ruky,
Strana 93
— 93 — 112. O vidimování privileje na mýto v Tovačově dne 16. srpna 1658. žádají Tovačované (Po- dací protokol 18. 1. 180*). 113. Stran Olomuckého kata praesentována dne 9. listopadu 1661. žádosť Tovačovských o naučení (Pod. prot. 18. 1. 278). 114. O vraha, který dva mordy učinil a kúzlám sloužil. Pozdravení naše přátelské Vám napřed vzkazujíce m. o. p. p. n. m. — Na Vaše poslušné při nás toho vyhledávání, abychom Vás právním naučením neboližto ortelem podělili v příčině Martina Klokovskýho, Vaší mil. vrchnosti poddaného, který se jest vedle Vašeho nám přislanýho právního examinu a jeho dobrovolného k tomu přiznání netoliko spolu s druhejmi dvojího mordu svávolně dopustil, ale i mimo to kúzlám neboližto čarodenství s tím dětin- ským pupkem [svému zlé paměti švagru daným] průchod dal, což vše, pokudžby v skutku účinlivým, tak jakž ste Nám toho zprávu učinili, na dotčeného Martina Klukovskýho se vyhledávalo, tehdy my p. a r. m. O. to vše v bedlivém uvážení majíce vedle starých saských Magdeburských u nás až posavád chvalitebně zachovalých práv [ačkoliv pro takové jeho rozličné páchané svrchupsané skutky mnohem těžšího a většího trestání zasloužil], nicméně však z milosti práva a vyhledávaje při tom více spasení jeho duše, toto vyna- cházíme, aby vejš dotčený Martin Klokovský předně zkrátka kolem z toho světa sveden a potomně na tož kolo uvržen byl. A t. vše z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 9. dec. A. 1661. P. a r. král m. O. (263.—4). 115. O propůjčení kata, aby pastýře Jana Hrdinu, který se ve Věrovanech oběsil, odklidil a spálil, dne 6. února 1666. žádají Tovačované (Podací protokol 1663.—1694. sign. 18. 2). 116. a. Žádosti o naučení v příčině Jana Vrby praesentovány 16. a 19. září 1668. (Podací protokol 18. 2). jednoho oka atd.) — Kdež pak mistr popravní někoho pálí anebo kolem láme, budiž on mučen anebo ne, od osoby dostane hřivnu; tehdy však netřeba mu již dávati 4 grošů od mile“. [Saliger 1. c. 58.—9]. Novější snešení od roku 1502. zní po česku: „Jestli žeby kdo přes pole mistra popravčího potřeboval, aby popravoval člověka, kterýby sám sobě smrt učinil a o hrdlo se připravil, od takového mají jemu dány býti 3 bílé hřivny aneb českých groší tolik, a nic více. A když mu ty dá, nebude povinen jemu od míle platiti. Jestli koho přes pole spálí, aneb na kolo vplete, neb čtvrtí, od takového každého hřivnu jednu českých dáti má; a když ji dá, nebude povinen jemu od míle platiti, než za stravu jemu dáti musí a z hospody vyplatiti. (Městská kniha 1492.—1525. 1. 71. f. 1. Viz tamtéž f. 6.: „ex parte tortoris") *) Téhož roku dne 14. června dotazuje se Olomučanů hejtman Tovačovský, proč 2 poddaní z Hrdibořic byli obstaveni v Blatcích; dále naléhá na opravení cesty a mostu „auf dem Haar (Har)“; o poslednější věc jedná se i dvě léta později. (Tamtéž 505. 549. 464 614. 684. 738).
— 93 — 112. O vidimování privileje na mýto v Tovačově dne 16. srpna 1658. žádají Tovačované (Po- dací protokol 18. 1. 180*). 113. Stran Olomuckého kata praesentována dne 9. listopadu 1661. žádosť Tovačovských o naučení (Pod. prot. 18. 1. 278). 114. O vraha, který dva mordy učinil a kúzlám sloužil. Pozdravení naše přátelské Vám napřed vzkazujíce m. o. p. p. n. m. — Na Vaše poslušné při nás toho vyhledávání, abychom Vás právním naučením neboližto ortelem podělili v příčině Martina Klokovskýho, Vaší mil. vrchnosti poddaného, který se jest vedle Vašeho nám přislanýho právního examinu a jeho dobrovolného k tomu přiznání netoliko spolu s druhejmi dvojího mordu svávolně dopustil, ale i mimo to kúzlám neboližto čarodenství s tím dětin- ským pupkem [svému zlé paměti švagru daným] průchod dal, což vše, pokudžby v skutku účinlivým, tak jakž ste Nám toho zprávu učinili, na dotčeného Martina Klukovskýho se vyhledávalo, tehdy my p. a r. m. O. to vše v bedlivém uvážení majíce vedle starých saských Magdeburských u nás až posavád chvalitebně zachovalých práv [ačkoliv pro takové jeho rozličné páchané svrchupsané skutky mnohem těžšího a většího trestání zasloužil], nicméně však z milosti práva a vyhledávaje při tom více spasení jeho duše, toto vyna- cházíme, aby vejš dotčený Martin Klokovský předně zkrátka kolem z toho světa sveden a potomně na tož kolo uvržen byl. A t. vše z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 9. dec. A. 1661. P. a r. král m. O. (263.—4). 115. O propůjčení kata, aby pastýře Jana Hrdinu, který se ve Věrovanech oběsil, odklidil a spálil, dne 6. února 1666. žádají Tovačované (Podací protokol 1663.—1694. sign. 18. 2). 116. a. Žádosti o naučení v příčině Jana Vrby praesentovány 16. a 19. září 1668. (Podací protokol 18. 2). jednoho oka atd.) — Kdež pak mistr popravní někoho pálí anebo kolem láme, budiž on mučen anebo ne, od osoby dostane hřivnu; tehdy však netřeba mu již dávati 4 grošů od mile“. [Saliger 1. c. 58.—9]. Novější snešení od roku 1502. zní po česku: „Jestli žeby kdo přes pole mistra popravčího potřeboval, aby popravoval člověka, kterýby sám sobě smrt učinil a o hrdlo se připravil, od takového mají jemu dány býti 3 bílé hřivny aneb českých groší tolik, a nic více. A když mu ty dá, nebude povinen jemu od míle platiti. Jestli koho přes pole spálí, aneb na kolo vplete, neb čtvrtí, od takového každého hřivnu jednu českých dáti má; a když ji dá, nebude povinen jemu od míle platiti, než za stravu jemu dáti musí a z hospody vyplatiti. (Městská kniha 1492.—1525. 1. 71. f. 1. Viz tamtéž f. 6.: „ex parte tortoris") *) Téhož roku dne 14. června dotazuje se Olomučanů hejtman Tovačovský, proč 2 poddaní z Hrdibořic byli obstaveni v Blatcích; dále naléhá na opravení cesty a mostu „auf dem Haar (Har)“; o poslednější věc jedná se i dvě léta později. (Tamtéž 505. 549. 464 614. 684. 738).
Strana 94
94 — b. Zloděje na provaz. Pozdravení naše př. napřed vzkazujeme m. a o. p. Na Vaše Jiříka Vrby z dědiny Čejhovic v krádeže(!) postíženého právně vy- slyšené a nám přislané vyznání, při tom na nás složenou žádosť, abychom Vás právním naučením podělili, jakéhoby naddotčený Jiřík Vrba pro takové jeho krádeže, vejstupky trestání zasloužil, přítomné k odpovědi netajíme, že již častopsaný delinquent [pokudžby všemu, jak nám v Vašich právně zepsaných examinech toho zprávu činíte tak bylo, po bedlivém toho všeho uvážení my p. a r. král. m. Ol. vedle našich starých saských Magdeburských u nás až posavád chvalitebně zachovalých práv to vynacházíme, aby předně ještě nadepsaný Jíra Vrba skrze mistra popravního po suchu tázán byl, jestli se k tomu všemu, co již vypověděl, zná, a jestliže někde víceji takovej krádeže naprováděl. Posledně jestli které jiné tovaryše a kteří by ti byli jměl?, tázán byl. A pokudžby při nejmenším toho co v jeho nám přislanej vejpovědi obsaženo jest, dosvědčoval, tehdy dosti zasloužil, aby skrze provaz na zjevnej spravedlnosti ku pří- kladu jinším z tohoto světa zveden a tak usmrcen byl. A t. všechno z p. Decis. in cons. sen. reg. civ. Ol. die 24. sept. A. 1668. (262). c. Žádosť o nové naučení. Dne 8. října podána žádosť Tovačovských o další naučení, zdali se Jiřího Vrby k rozkazu milostivé vrchnosti k vůli úplněj- šímu vyznání ostřejším právem tázati mají. (Pod. prot. 18. 2). 117. a. O vraždu Rehoře Duryše z Čelčic dne 19. srpna 1670. praesentovány v Olomouci spisy o vyslýchaných svědcích proti Anně vdově téhož Rehoře, že se svým pacholkem Šimonem Valentou muže zavraždila; prosí se o naučení, ježto oba zapírají. b. Opětné výpovědi svědkův proti Anně a Valentovi podává právo Tovačovské dne 12. září. c. Že se oba obvinění na mučení přiznali a Duryše úmyslně a na svobodné cestě v poli usmrtili, dne 19. září oznamuje právo Tovačovské (Pod. prot. 18. 2). Ortele, který jistotně zněl na meč, se nedochovalo. 118. a. O vraždu syna pastýřova, ku které se Jiří Polášek dobrovolně zná, Tovačovské právo dne 18. září 1670. žádá naučení. (Pod. prot. 18. 2). b. Vraha mečem odpraviti. Pozdravení naše s vinšem všeho dobrého m. a o. p. s. n. m. Kterak opět v příčině Jiříka v 20. letech pozůstalého syna neb. Říhy Poláška ze vsi Kožušan k zdejšímu klášteru sv. Kateřiny při- náležejícího, který pod právem Vaším Tovačovským dne 17. běžícího
94 — b. Zloděje na provaz. Pozdravení naše př. napřed vzkazujeme m. a o. p. Na Vaše Jiříka Vrby z dědiny Čejhovic v krádeže(!) postíženého právně vy- slyšené a nám přislané vyznání, při tom na nás složenou žádosť, abychom Vás právním naučením podělili, jakéhoby naddotčený Jiřík Vrba pro takové jeho krádeže, vejstupky trestání zasloužil, přítomné k odpovědi netajíme, že již častopsaný delinquent [pokudžby všemu, jak nám v Vašich právně zepsaných examinech toho zprávu činíte tak bylo, po bedlivém toho všeho uvážení my p. a r. král. m. Ol. vedle našich starých saských Magdeburských u nás až posavád chvalitebně zachovalých práv to vynacházíme, aby předně ještě nadepsaný Jíra Vrba skrze mistra popravního po suchu tázán byl, jestli se k tomu všemu, co již vypověděl, zná, a jestliže někde víceji takovej krádeže naprováděl. Posledně jestli které jiné tovaryše a kteří by ti byli jměl?, tázán byl. A pokudžby při nejmenším toho co v jeho nám přislanej vejpovědi obsaženo jest, dosvědčoval, tehdy dosti zasloužil, aby skrze provaz na zjevnej spravedlnosti ku pří- kladu jinším z tohoto světa zveden a tak usmrcen byl. A t. všechno z p. Decis. in cons. sen. reg. civ. Ol. die 24. sept. A. 1668. (262). c. Žádosť o nové naučení. Dne 8. října podána žádosť Tovačovských o další naučení, zdali se Jiřího Vrby k rozkazu milostivé vrchnosti k vůli úplněj- šímu vyznání ostřejším právem tázati mají. (Pod. prot. 18. 2). 117. a. O vraždu Rehoře Duryše z Čelčic dne 19. srpna 1670. praesentovány v Olomouci spisy o vyslýchaných svědcích proti Anně vdově téhož Rehoře, že se svým pacholkem Šimonem Valentou muže zavraždila; prosí se o naučení, ježto oba zapírají. b. Opětné výpovědi svědkův proti Anně a Valentovi podává právo Tovačovské dne 12. září. c. Že se oba obvinění na mučení přiznali a Duryše úmyslně a na svobodné cestě v poli usmrtili, dne 19. září oznamuje právo Tovačovské (Pod. prot. 18. 2). Ortele, který jistotně zněl na meč, se nedochovalo. 118. a. O vraždu syna pastýřova, ku které se Jiří Polášek dobrovolně zná, Tovačovské právo dne 18. září 1670. žádá naučení. (Pod. prot. 18. 2). b. Vraha mečem odpraviti. Pozdravení naše s vinšem všeho dobrého m. a o. p. s. n. m. Kterak opět v příčině Jiříka v 20. letech pozůstalého syna neb. Říhy Poláška ze vsi Kožušan k zdejšímu klášteru sv. Kateřiny při- náležejícího, který pod právem Vaším Tovačovským dne 17. běžícího
Strana 95
— 95 — měsíce examinirován dobrovolně se přiznal, že nejprv s Staňkem ze vsi Uhrčic pastýřovým synem svádu začal, říkaje jemu, „proč jsi na můj šlach(?) zabil prase?“ Staněk jemu odpověděl: „Sakr- menskej blázne, však tebe viniti nebudou, jednom ty mlč!“ Jiřík pak zase jemu řekl: „Proč si je nevyhnal z naší zahrady a tam je zabil? Bezmála bych tě tím cepem udeřil“. Staněk opět odpověděl: „Sakrmente, uder, jsi-li pacholek“. Na kterýž slovo Jiřík vezmouce cep v hlavu jej za tylo udeřil. I ačkoliv po tej ráně Staněk se neskácel, nýbrž se na něho zanesl, Jiřík pak nemeškal, nýbrž je po druhej v tvář obráta se uderil, až se skácel a krev z oust pustil. To vidouce Jiří vzal slámu a ústa jemu ní zacpaje, aby ho krev neušla, u mlátovně jej slámú zakryl, a pochytě jeho župici a klo- bouk v Tovačově židovi jménem Davidovi ji za 1 R 15 kr. prodal. Když pak podívaje se, zdali Staněk živ jest, mrtvýho nalezl, do jámy obilněj jej vhodil a trním zakryl. Jsa potom v poli, když oral, pochytěn (pochitien), krev se jemu na znamení z nosa sama od sebe pustila; pročež skutek nepřel, nýbrž se dobrovolně ihned při- znal. a — o naučení, jak se s ním podle jeho skutku zachovati máte, nás náležitě žádáte: z Vašeho pod včerejším datum daného jsme vyrozuměli: Což jestli podle Vaší k nám učiněnej zprávy se tak nachází a on se k tomu zná, pročež my p. a r. královského v markr. Mor. hlavního m. O. uznáváme a dle našich starobylých saských Magdeburských u nás až po ten čas chvalitebně zacho- vaných práv takovej ortel aneb vejpověď činíme: Ačkoliv dotčený Jiřík neb. Říhy Poláška pozůstalý syn dle spáchanýho zlýho skutku svýho většího trestání hoden jest, zvlášť že nyní vůbec takový mordy se lehkovážně dějí, však pro jeho ještě něco mladý léta, aby toliko mečem z světa na smrť uveden byl. A t. v. dle práva. Decis. in con sen. regiae metropolis Olom. die 19. sept. 1670. P. a r. kr. hlav. m. O. (264. 66). 119. O zběhlou manželku Marynu, která hned po slibu manželovi utekla a s jiným mužem za 16 let 8 dětí měla, dne 4. března 1672. podána žádosť práva Tovačovského za naučení. Dne 22. března podána nová zpráva, z níž vychází, že odběžný manžel slul Jakub Otrusina. Posléze dne 13. května po- dává se zpráva, co nejdůstojnější konsistoř uznala o ženě, která svému muži hned po oddavkách odběhla. (Pod. prot. 18. 2). 120. Zloděje, který z návodu žida v apatece kradl, půl pardusem z města vybíti. Pozdravení naše, při tom všechno dobré Vám vinšujeme m. a o. p. n. jmilí. — Porozumíváme, jakou k nám žádosť o naučení Václava Čudu dne 23. ku konci přicházejícího měsíce v postscripto činíte, i po bedlivém jeho a žida lzáka Kauklera vyznání uvažování uznáváme: ačkoliv on Václav Čuda nejprv k takovému zlodějskému skutku od téhož lzáka žida naveden byl, však poněvadž po druhý netoliko sám od sebe do jmenovanej apateky lezl, dvéře otvíral, ano i jimi ještě dva(!) pacholata s sebou tamž a do jiných pokojův
— 95 — měsíce examinirován dobrovolně se přiznal, že nejprv s Staňkem ze vsi Uhrčic pastýřovým synem svádu začal, říkaje jemu, „proč jsi na můj šlach(?) zabil prase?“ Staněk jemu odpověděl: „Sakr- menskej blázne, však tebe viniti nebudou, jednom ty mlč!“ Jiřík pak zase jemu řekl: „Proč si je nevyhnal z naší zahrady a tam je zabil? Bezmála bych tě tím cepem udeřil“. Staněk opět odpověděl: „Sakrmente, uder, jsi-li pacholek“. Na kterýž slovo Jiřík vezmouce cep v hlavu jej za tylo udeřil. I ačkoliv po tej ráně Staněk se neskácel, nýbrž se na něho zanesl, Jiřík pak nemeškal, nýbrž je po druhej v tvář obráta se uderil, až se skácel a krev z oust pustil. To vidouce Jiří vzal slámu a ústa jemu ní zacpaje, aby ho krev neušla, u mlátovně jej slámú zakryl, a pochytě jeho župici a klo- bouk v Tovačově židovi jménem Davidovi ji za 1 R 15 kr. prodal. Když pak podívaje se, zdali Staněk živ jest, mrtvýho nalezl, do jámy obilněj jej vhodil a trním zakryl. Jsa potom v poli, když oral, pochytěn (pochitien), krev se jemu na znamení z nosa sama od sebe pustila; pročež skutek nepřel, nýbrž se dobrovolně ihned při- znal. a — o naučení, jak se s ním podle jeho skutku zachovati máte, nás náležitě žádáte: z Vašeho pod včerejším datum daného jsme vyrozuměli: Což jestli podle Vaší k nám učiněnej zprávy se tak nachází a on se k tomu zná, pročež my p. a r. královského v markr. Mor. hlavního m. O. uznáváme a dle našich starobylých saských Magdeburských u nás až po ten čas chvalitebně zacho- vaných práv takovej ortel aneb vejpověď činíme: Ačkoliv dotčený Jiřík neb. Říhy Poláška pozůstalý syn dle spáchanýho zlýho skutku svýho většího trestání hoden jest, zvlášť že nyní vůbec takový mordy se lehkovážně dějí, však pro jeho ještě něco mladý léta, aby toliko mečem z světa na smrť uveden byl. A t. v. dle práva. Decis. in con sen. regiae metropolis Olom. die 19. sept. 1670. P. a r. kr. hlav. m. O. (264. 66). 119. O zběhlou manželku Marynu, která hned po slibu manželovi utekla a s jiným mužem za 16 let 8 dětí měla, dne 4. března 1672. podána žádosť práva Tovačovského za naučení. Dne 22. března podána nová zpráva, z níž vychází, že odběžný manžel slul Jakub Otrusina. Posléze dne 13. května po- dává se zpráva, co nejdůstojnější konsistoř uznala o ženě, která svému muži hned po oddavkách odběhla. (Pod. prot. 18. 2). 120. Zloděje, který z návodu žida v apatece kradl, půl pardusem z města vybíti. Pozdravení naše, při tom všechno dobré Vám vinšujeme m. a o. p. n. jmilí. — Porozumíváme, jakou k nám žádosť o naučení Václava Čudu dne 23. ku konci přicházejícího měsíce v postscripto činíte, i po bedlivém jeho a žida lzáka Kauklera vyznání uvažování uznáváme: ačkoliv on Václav Čuda nejprv k takovému zlodějskému skutku od téhož lzáka žida naveden byl, však poněvadž po druhý netoliko sám od sebe do jmenovanej apateky lezl, dvéře otvíral, ano i jimi ještě dva(!) pacholata s sebou tamž a do jiných pokojův
Strana 96
96 — jíti a krásti navedl a kradl, že s dotknutým svým mistrem židem Izákem provaz zasloužil; prohlédajíce však jeho ještě nedospělá mladá léta, můžte jej jiným k výstraze půl pardusem, však cum moderamine dáti vymrskati a potomně z města vykázati. A t. z p. Decis. in cons. sen. reg. metropolitanae civ. Ol. die 30. Juni 1673. P. a r. kr. v markr. Mor. hlavního m. Ol. — NB. jest podle ortele s nadepsaným Václavem Čudú pokráčeno. (267—8). 121. Ortel Martina Ougkvaldského (o krádež). Pozdravení naše m. a o. — Vyrozuměli jsme z Vašeho nám učiněného právního psaní a z přiloženého examenu ode dně 14. běžícího měsíce, kterak Martin Ougkvaldský na svém prvotním vyznání v příčině rozličnej krádeže, zvlášť strany těch v kanceláři ukradených 100 R zůstává, tak že to útrpným právem potvrdil; tolikéž od 18. téhož nynějšího měsíce, kterak Ondřej Zamyslila, Bystřického mlynáře syn, posledně dobrovolně se přiznal, že nade- psaného Martina s sebou jíti svedl, a ty 100 R odevřa klíčem kan- celář ukradl; kdež po bedlivém toho všeho s okolečnostmi uvážení my p. a r. kr. hl. m. O. podle našich saských práv z těch nám přislaných spisův nacházíme: Poněvadž nadřečený Martin Ougk- valdský nikdež sám přední svůdce nebyl, nýbrž jsa ještě zvlášť ony časy v mladých nedospělých letech, ve všech těch jeho nešlechet- ných skutcích jak od stolařských tovaryšův tak také od dotknou- tého Ondřeje Zamyslila ano i v čas ohně od Václava Chudy sveden byl, k tomu při dlúhém vězení na tvrdošejné Ondřeje Zamyslila zapírání po dvakráte útrpné právo vystáti musel, že sice z takových příčin od ordinární popravy osvobozen, pro jeho pak tak často s jinými i v čas ohně lehkovážné provedené krádeže, že jiným ku příkladu sobě pak k zaslouženému trestání celým pardusem na věčné časy z města vykázán býti má. A t. z p. A jsouce ten druhý zloděj Ondřej Zamyslil cizí poddaný, když nám, zdaliž jest od ve- lebné kapitoly na Vaše právo do konce postoupen, oznámíte a při tom, co dálej na něho u nás pohledávati budete, má také následovati, co právo jest. Decis. in cons. sen. Ol. die 26. Martz A. 1677. (170—1) 122. Aby se k vězni útrpným suchým právem na dva šprosle přikročilo. M. a o. — Jakého opět od nás na Vašeho spoluměšťanína a kuchaře Petra Karpíška, jenž majíc sám svou manželkou nějakú děvečku Kateřinu z města Lomnic, když trávu žala, k tělesnému skutku mocně přinutiti a potom připověda jí budoucí manželství takový nečistý skutky, mnohdykráte s ní provésti měl, právního naučení žádáte, to jsme z Vašeho psaní od dně 21. pojminulého měsíce června a z přiloženého jich obouch osob právního vyznání i co při tom dně 8. běžícího měsíce za další zprávu činíte, všechno vyrozuměli. I poněvadž se nadepsaný Petr k ničemuž kromě k jednomu takovému skutku přiznati nechce, před časy pak s dvěma děvkami z panské hraběcí kuchyni zběhl ano i s jinšími v takových neči- stotách nařknout byl, takže i nyní v velikém podezření jest, Kateřině
96 — jíti a krásti navedl a kradl, že s dotknutým svým mistrem židem Izákem provaz zasloužil; prohlédajíce však jeho ještě nedospělá mladá léta, můžte jej jiným k výstraze půl pardusem, však cum moderamine dáti vymrskati a potomně z města vykázati. A t. z p. Decis. in cons. sen. reg. metropolitanae civ. Ol. die 30. Juni 1673. P. a r. kr. v markr. Mor. hlavního m. Ol. — NB. jest podle ortele s nadepsaným Václavem Čudú pokráčeno. (267—8). 121. Ortel Martina Ougkvaldského (o krádež). Pozdravení naše m. a o. — Vyrozuměli jsme z Vašeho nám učiněného právního psaní a z přiloženého examenu ode dně 14. běžícího měsíce, kterak Martin Ougkvaldský na svém prvotním vyznání v příčině rozličnej krádeže, zvlášť strany těch v kanceláři ukradených 100 R zůstává, tak že to útrpným právem potvrdil; tolikéž od 18. téhož nynějšího měsíce, kterak Ondřej Zamyslila, Bystřického mlynáře syn, posledně dobrovolně se přiznal, že nade- psaného Martina s sebou jíti svedl, a ty 100 R odevřa klíčem kan- celář ukradl; kdež po bedlivém toho všeho s okolečnostmi uvážení my p. a r. kr. hl. m. O. podle našich saských práv z těch nám přislaných spisův nacházíme: Poněvadž nadřečený Martin Ougk- valdský nikdež sám přední svůdce nebyl, nýbrž jsa ještě zvlášť ony časy v mladých nedospělých letech, ve všech těch jeho nešlechet- ných skutcích jak od stolařských tovaryšův tak také od dotknou- tého Ondřeje Zamyslila ano i v čas ohně od Václava Chudy sveden byl, k tomu při dlúhém vězení na tvrdošejné Ondřeje Zamyslila zapírání po dvakráte útrpné právo vystáti musel, že sice z takových příčin od ordinární popravy osvobozen, pro jeho pak tak často s jinými i v čas ohně lehkovážné provedené krádeže, že jiným ku příkladu sobě pak k zaslouženému trestání celým pardusem na věčné časy z města vykázán býti má. A t. z p. A jsouce ten druhý zloděj Ondřej Zamyslil cizí poddaný, když nám, zdaliž jest od ve- lebné kapitoly na Vaše právo do konce postoupen, oznámíte a při tom, co dálej na něho u nás pohledávati budete, má také následovati, co právo jest. Decis. in cons. sen. Ol. die 26. Martz A. 1677. (170—1) 122. Aby se k vězni útrpným suchým právem na dva šprosle přikročilo. M. a o. — Jakého opět od nás na Vašeho spoluměšťanína a kuchaře Petra Karpíška, jenž majíc sám svou manželkou nějakú děvečku Kateřinu z města Lomnic, když trávu žala, k tělesnému skutku mocně přinutiti a potom připověda jí budoucí manželství takový nečistý skutky, mnohdykráte s ní provésti měl, právního naučení žádáte, to jsme z Vašeho psaní od dně 21. pojminulého měsíce června a z přiloženého jich obouch osob právního vyznání i co při tom dně 8. běžícího měsíce za další zprávu činíte, všechno vyrozuměli. I poněvadž se nadepsaný Petr k ničemuž kromě k jednomu takovému skutku přiznati nechce, před časy pak s dvěma děvkami z panské hraběcí kuchyni zběhl ano i s jinšími v takových neči- stotách nařknout byl, takže i nyní v velikém podezření jest, Kateřině
Strana 97
97 — pak (ačkoliv dle posledního vyznání Karpíška očistiti chce), poně- vadž v své řeči vrtkava jest, věřiti se nemůže, pročež pro vyjevení pravdy a další právní zprávy, zdali se jí Kateřině od řečeného Karpíška jaké násilí stalo, a jakým způsobem ona k tomu těles- nému skutku povolila, zdali jí budoucím manželstvím těšil, Vám k naučení dáváme, abyšte k častojmenovanému Petrovi Karpíškovi u přítomnosti Kateřiny útrpným suchým právem na dva šprosle přikročiti dali a jeho ve všech těch punktech a věcech, kteréž proti němu naddotknutá Kateřina mluvila, základně přes postavená interrogatoria de puncto ad punctum examinirovali a vyznání na papír uvedli, kdež na další Vaši žádosť a přislané právní vyslýchání bude následovati, co právo jest. Decis. in cons. sen. Ol. die 12. Juli Anno 1677. P. a r. kr. hl. m. Ol. (172—3). 123. Sentence hraběte Salma o lehkou ženu. In der zwischen des gewesten Schlossbeken undt der (Katha- rina) Opavskyn begangener Unzucht, alss auch wegen des alhiesigen Buchhalters angegebener gleichmessigkeit, undt hierüber auffge- worffenen Zeugnus des hiesigen Müllers Undt dan ex auditis in simili des hiesigen Fieschmeisters Vorkommenen Vortrages ergehet hiemit dieser Bescheidt: Dass demnach simplex illa commixtio auss nachreittener Zeit der niederkunfft keine Beschwängerung ex hoc actu nach sich ziehet, Alss wird der Bekh ab alimentatione dieses Kindts, die Ihme sonsten von Rechtswegen gebühret hette, absolvirt, der Opavskyn aber Ehrlich gezeugte Kinder sollen nicht allein künfftig wegen der von Ihrer mutter begangener Missethat ihnen zu wachsender schandt Bey alhiesigen gerichten an Ehren Ver- wahret werden: Sondern auch alssogleich durch den Haubtman mit Dienst oder Anderer Unterhaltung wie Waissen versorget werden; Sie Opavskin aber solle wegen der im Schloss Begangenen Unzucht durch den Schergen zur Statt hienaus geführt undt selbte auff Ihr Lebelang sowohl die Herrschaft Tobitschau alss alle andere hierzugehörige pertinentien nit mehrers zu betretten verbotten werden undt abgewiesen sein; der Bekh hingegen der Unterthänigkeit hierumben sich einwilligen undt in Markt Kralitz ein Hauss an- nehmen. Wass den casum mit dem Geörg Suchanek belanget, wirdt solches auss Obrigkeitlich macht undt gewalt e legitimis aequitati convenientibus rationibus auffgehöbt und sowohl dem Müller alss dem Fieschmeister dessentwegen perpetuum silentium imponiret. Tobitschau den 4. Februarii 1678. Ferd. Jul. graff zu Salm. (260—1). 124. O otčima, který zabil pastorka. M. a o. s. a př. n. m. — Co nám tak tenkráte dne 13. octobris a prvotně dně 5. septembris přítomného léta z strany Mikuláše Špety spolusouseda Vašeho z dědiny Majetína, žádajíce od nás právního naučení, dopisujete, to jsme vše dobře vyrozuměli. I majíce my p. a r. m. O. všechno v bedlivém uvážení takto vedle práv našich saských uznáváme, že ačkoliv z oumyslu vykonaná vražda jisté trestání v právích vyměřena jest, poněvadž ale z zprávy Vaší
97 — pak (ačkoliv dle posledního vyznání Karpíška očistiti chce), poně- vadž v své řeči vrtkava jest, věřiti se nemůže, pročež pro vyjevení pravdy a další právní zprávy, zdali se jí Kateřině od řečeného Karpíška jaké násilí stalo, a jakým způsobem ona k tomu těles- nému skutku povolila, zdali jí budoucím manželstvím těšil, Vám k naučení dáváme, abyšte k častojmenovanému Petrovi Karpíškovi u přítomnosti Kateřiny útrpným suchým právem na dva šprosle přikročiti dali a jeho ve všech těch punktech a věcech, kteréž proti němu naddotknutá Kateřina mluvila, základně přes postavená interrogatoria de puncto ad punctum examinirovali a vyznání na papír uvedli, kdež na další Vaši žádosť a přislané právní vyslýchání bude následovati, co právo jest. Decis. in cons. sen. Ol. die 12. Juli Anno 1677. P. a r. kr. hl. m. Ol. (172—3). 123. Sentence hraběte Salma o lehkou ženu. In der zwischen des gewesten Schlossbeken undt der (Katha- rina) Opavskyn begangener Unzucht, alss auch wegen des alhiesigen Buchhalters angegebener gleichmessigkeit, undt hierüber auffge- worffenen Zeugnus des hiesigen Müllers Undt dan ex auditis in simili des hiesigen Fieschmeisters Vorkommenen Vortrages ergehet hiemit dieser Bescheidt: Dass demnach simplex illa commixtio auss nachreittener Zeit der niederkunfft keine Beschwängerung ex hoc actu nach sich ziehet, Alss wird der Bekh ab alimentatione dieses Kindts, die Ihme sonsten von Rechtswegen gebühret hette, absolvirt, der Opavskyn aber Ehrlich gezeugte Kinder sollen nicht allein künfftig wegen der von Ihrer mutter begangener Missethat ihnen zu wachsender schandt Bey alhiesigen gerichten an Ehren Ver- wahret werden: Sondern auch alssogleich durch den Haubtman mit Dienst oder Anderer Unterhaltung wie Waissen versorget werden; Sie Opavskin aber solle wegen der im Schloss Begangenen Unzucht durch den Schergen zur Statt hienaus geführt undt selbte auff Ihr Lebelang sowohl die Herrschaft Tobitschau alss alle andere hierzugehörige pertinentien nit mehrers zu betretten verbotten werden undt abgewiesen sein; der Bekh hingegen der Unterthänigkeit hierumben sich einwilligen undt in Markt Kralitz ein Hauss an- nehmen. Wass den casum mit dem Geörg Suchanek belanget, wirdt solches auss Obrigkeitlich macht undt gewalt e legitimis aequitati convenientibus rationibus auffgehöbt und sowohl dem Müller alss dem Fieschmeister dessentwegen perpetuum silentium imponiret. Tobitschau den 4. Februarii 1678. Ferd. Jul. graff zu Salm. (260—1). 124. O otčima, který zabil pastorka. M. a o. s. a př. n. m. — Co nám tak tenkráte dne 13. octobris a prvotně dně 5. septembris přítomného léta z strany Mikuláše Špety spolusouseda Vašeho z dědiny Majetína, žádajíce od nás právního naučení, dopisujete, to jsme vše dobře vyrozuměli. I majíce my p. a r. m. O. všechno v bedlivém uvážení takto vedle práv našich saských uznáváme, že ačkoliv z oumyslu vykonaná vražda jisté trestání v právích vyměřena jest, poněvadž ale z zprávy Vaší
Strana 98
98 — a vyslyšených svědkův se vynachází, že Mik. Špeta žádným takovým oumyslem, aby vraždu spáchati mínil, na Jana pastorka svého závorkou neb kyjíkem udeřil, nýbrž on Mik. Špeta, jsouc dřív od pastorka svého skrze hanebné zlolající a proti čtvrtému přikázaní Božímu čelící slova k hněvu a prchlivosti popuzen jeho z vejstupku takového, chtíc ho toliko přes ruku udeřiti, potrestati mínil a tou zlou příhodou mimo nadání jeho v čelo udeřil, takže do rána pastorek život svůj dokonal, sice taký za živobytí svého nepříklad- ného a zlolajícího života byl; naproti tomu Mik. Špeta v sousedstvu po ten čas vždy se chvalitebně choval: Pročež z té příčiny často jmenovaný Mik. Špeta od obyčejného trestání, které mordu neb vraždě právně vyměřeno jest, ušanován býti má; nicméně pro svou prchlivosť, že tak nevážlivě hned závorkú neb kyjíkem bez pozoru proti čelu, jakožto místu nebezpečnému [mohouc jeho s jinším trestáním potkati] na svého pastorka pral a v čelo udeřil, od které rány on umříti musil, pro zaslouženou pokutu má předně on Mik. Špeta šest tolarů moravských na mši svaté za duši umrlého vedle příležitosti a zdání Vašeho při právě Vašem složiti a k tomu konci obrácené býti (mají); za druhé hned po vyjití ven z koutu neb z šesti neděl manželky své [neb do toho času proti zaručení při manželce neb hospodářství zůstávati může má buďto při dědině Majetínské neb při městě Tovačovském při obecním díle až do příštích vánočních svátkův v poutách pracovati. A t. z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 21. oct. A. 1678. [Tento delinquent složíce vyměřenú peněžitú pokutu, kterážto se polovice do chrámu Páně Tovačovskýho, druhá polovice do chrámu Páně Kokorskýho složila, v pútách při šancích Tovačov- ských a při zboru v zámku až do určeného od pánův otcův našich terminu pracovati a kopati musil] (374—5). 125. O mistra, který učně obuchem v čelo udeřil. Pozdravení naše m. a o. — Majíce my právní dně 7. postoupe- ného měsíce prosince a druhé dně 10. tolikéž pominulého měsíce ledna v příčině obžalované(ho) vězně Pavla Konečného od Nás přislané spisy, svědkův examina a jich vyznání v bedlivém uvážení dle našich starobylých Magdeburských až posavád zachovaných práv saských, však jestli tomu tak, jak nám zaslané Vaše spisy znějí, a kdyby se na dotčeného vězně nic víc uvésti nemohlo, Vás právně naučiti sme neopominuli. Ačkoliv nadepsaný vězeň Pavel Konečný tovaryše svého Jana Svobodníka brániti a mstíti chtěl; však poněvadž zapomenouce se předně nad Božím přikázáním a tak protivu právu moderamen inculpatac tutelae překročil a jsa napomenut, aby nebil, lehkovážně Václava Chlapíka obuchem v čelo udeřil, až hned na zem padl a v desíti dnech svůj život skonal. že sice dle vyměřených práv život za život dáti by povinen byl. však vzhlédajíce na to, že on Pavel té svády nezačal. zvlášť pak. že ta rána předně od učených lékařův, zdali smrtelná jest, spatřena nebyla, za druhé teprvé na třetí den ježto se hned na místě státi mělo] zavázána, a z té příčiny se rozsouditi nemůž, zdaliž ta rána smrtelná byla, žeby zabitý Václav Chlapík od ní umříti musel:
98 — a vyslyšených svědkův se vynachází, že Mik. Špeta žádným takovým oumyslem, aby vraždu spáchati mínil, na Jana pastorka svého závorkou neb kyjíkem udeřil, nýbrž on Mik. Špeta, jsouc dřív od pastorka svého skrze hanebné zlolající a proti čtvrtému přikázaní Božímu čelící slova k hněvu a prchlivosti popuzen jeho z vejstupku takového, chtíc ho toliko přes ruku udeřiti, potrestati mínil a tou zlou příhodou mimo nadání jeho v čelo udeřil, takže do rána pastorek život svůj dokonal, sice taký za živobytí svého nepříklad- ného a zlolajícího života byl; naproti tomu Mik. Špeta v sousedstvu po ten čas vždy se chvalitebně choval: Pročež z té příčiny často jmenovaný Mik. Špeta od obyčejného trestání, které mordu neb vraždě právně vyměřeno jest, ušanován býti má; nicméně pro svou prchlivosť, že tak nevážlivě hned závorkú neb kyjíkem bez pozoru proti čelu, jakožto místu nebezpečnému [mohouc jeho s jinším trestáním potkati] na svého pastorka pral a v čelo udeřil, od které rány on umříti musil, pro zaslouženou pokutu má předně on Mik. Špeta šest tolarů moravských na mši svaté za duši umrlého vedle příležitosti a zdání Vašeho při právě Vašem složiti a k tomu konci obrácené býti (mají); za druhé hned po vyjití ven z koutu neb z šesti neděl manželky své [neb do toho času proti zaručení při manželce neb hospodářství zůstávati může má buďto při dědině Majetínské neb při městě Tovačovském při obecním díle až do příštích vánočních svátkův v poutách pracovati. A t. z p. Decis. in cons. sen. Ol. die 21. oct. A. 1678. [Tento delinquent složíce vyměřenú peněžitú pokutu, kterážto se polovice do chrámu Páně Tovačovskýho, druhá polovice do chrámu Páně Kokorskýho složila, v pútách při šancích Tovačov- ských a při zboru v zámku až do určeného od pánův otcův našich terminu pracovati a kopati musil] (374—5). 125. O mistra, který učně obuchem v čelo udeřil. Pozdravení naše m. a o. — Majíce my právní dně 7. postoupe- ného měsíce prosince a druhé dně 10. tolikéž pominulého měsíce ledna v příčině obžalované(ho) vězně Pavla Konečného od Nás přislané spisy, svědkův examina a jich vyznání v bedlivém uvážení dle našich starobylých Magdeburských až posavád zachovaných práv saských, však jestli tomu tak, jak nám zaslané Vaše spisy znějí, a kdyby se na dotčeného vězně nic víc uvésti nemohlo, Vás právně naučiti sme neopominuli. Ačkoliv nadepsaný vězeň Pavel Konečný tovaryše svého Jana Svobodníka brániti a mstíti chtěl; však poněvadž zapomenouce se předně nad Božím přikázáním a tak protivu právu moderamen inculpatac tutelae překročil a jsa napomenut, aby nebil, lehkovážně Václava Chlapíka obuchem v čelo udeřil, až hned na zem padl a v desíti dnech svůj život skonal. že sice dle vyměřených práv život za život dáti by povinen byl. však vzhlédajíce na to, že on Pavel té svády nezačal. zvlášť pak. že ta rána předně od učených lékařův, zdali smrtelná jest, spatřena nebyla, za druhé teprvé na třetí den ježto se hned na místě státi mělo] zavázána, a z té příčiny se rozsouditi nemůž, zdaliž ta rána smrtelná byla, žeby zabitý Václav Chlapík od ní umříti musel:
Strana 99
99 — Pročež my p. a r. m. hl. Ol. uznáváme býti za právo, že nadepsaný Pavel Konečný pro svůj výstupek a další v takových příhodách uvarování jiným ku příkladu a sobě k zasloužené pokutě, ačkoliby i při těch všech okolkách větší býti měla, však šanujíce jeho dítek, aby se jim snad někdy nějaká výtka nestala, na celý rok do pout zakoutý k šancové práci dodán a při ní přesně držán býti má. A t. z p. Decis. in cons. sen. metropolis Ol. die VI. m. Febr. Anno 1679. P. a r. m. O. Tato sentencí jest na radním domě města Tovačova dne 12. Febr. 1679 publicirována, vedle kteréžto vězeň svrchupsaný do roku pořád zběhlého od dnešního dně v poutech při městě zdejším šancovati má. (375—6). 126. O cizoložství. Pozdravení naše m. a o. p. n. m. — Vyrozuměli jsme, jakou ste nám na naše v příčině Jana Černušky ve vsi Klopotovicích osedlýho sedláka a jeho hofferkyně Justiny vdovy postavené otázky zprávu učinili, kterouž majíce my p. a r. kr. v m. Mor. hl. m. Ol. s prvnějšími nám přislanými spisy v bedlivém uvážení, poněvadž nadepsaný ženatý Jan Černušek se k tomu zná, že se s nadřed- čenou svou hofferkyní Justynou v nečistý skutek dopustil a tak netoliko protiva světskýmu právu a duchovnímu zákonu ano i Božímu přikázaní i cizoložství způsobil, nacházíme, že dle na takové smilníky vyměřených práv půl pardusu a vykázaní za- sloužil; bude-li však manželka jeho, odpouštěje jemu nepravost jeho za něho prositi, že ke cti sv. manželství jedenkráte v den svá- teční pod slavností před kostelem, kde nejvíce lidí vcházejí a vy- cházejí (však aby mše sv. neopustil) s prutami státi, a v poutech na půl roku do práce oddán býti (má). A naddotknuté Justině tomu dítěti na slušné vychování dáti anebo se s ní o takové vychování podle zámožnosti své na 10 neb 12 zlatých mor. porovnati. Často jmenovaná pak Justyna 3 dni sváteční pořádně v čas kázaní (aby tolikéž mši sv. slyšeti mohla) za ruky do trhlice(!) dána a jí na prsa pruty přivázané, potomně z Klopotovic pro uvarování pohoršení někam jinam v tiše odeslána býti má. Vše z p. Decis. in consil. sen. reg. metropolis Ol. die 20. Marty 1679. P. a r. m. kr. hl. m. Ol. (277). 127. a. O zloděje koňské. M. a o. p. n. m. Co jste nám prvního a posledního dne měsíce Máje též 15. a 18. běžícího měsíce Junii vše přítomného léta v pří- čině od Tomáše Jaroše, Kristiana Šebesty a Václava Nedvěda spá- chané koňské krádeži za spisy odeslali, ty sme sobě při dnešním radním sezení obšírně přednésti dali. Pročež majíce v dobrém a bedlivém uvážení skrz útrpné právo potvrzené vyznání těch třech osob jako i jiné přiložené zprávy, my p. a r. kr. m. O. vedle našich starobylých práv městských takto v tom vypovídáme: Poněvadž Kristian Šebesta dle svého vlastního vyznání Tomášovi Jarošovi návěští dal, že mají jistou cizí hřebici v stádě a tudy příčinou ku krádeži jedné i druhé klisny podal, i také takové s pomocí Václava 7*
99 — Pročež my p. a r. m. hl. Ol. uznáváme býti za právo, že nadepsaný Pavel Konečný pro svůj výstupek a další v takových příhodách uvarování jiným ku příkladu a sobě k zasloužené pokutě, ačkoliby i při těch všech okolkách větší býti měla, však šanujíce jeho dítek, aby se jim snad někdy nějaká výtka nestala, na celý rok do pout zakoutý k šancové práci dodán a při ní přesně držán býti má. A t. z p. Decis. in cons. sen. metropolis Ol. die VI. m. Febr. Anno 1679. P. a r. m. O. Tato sentencí jest na radním domě města Tovačova dne 12. Febr. 1679 publicirována, vedle kteréžto vězeň svrchupsaný do roku pořád zběhlého od dnešního dně v poutech při městě zdejším šancovati má. (375—6). 126. O cizoložství. Pozdravení naše m. a o. p. n. m. — Vyrozuměli jsme, jakou ste nám na naše v příčině Jana Černušky ve vsi Klopotovicích osedlýho sedláka a jeho hofferkyně Justiny vdovy postavené otázky zprávu učinili, kterouž majíce my p. a r. kr. v m. Mor. hl. m. Ol. s prvnějšími nám přislanými spisy v bedlivém uvážení, poněvadž nadepsaný ženatý Jan Černušek se k tomu zná, že se s nadřed- čenou svou hofferkyní Justynou v nečistý skutek dopustil a tak netoliko protiva světskýmu právu a duchovnímu zákonu ano i Božímu přikázaní i cizoložství způsobil, nacházíme, že dle na takové smilníky vyměřených práv půl pardusu a vykázaní za- sloužil; bude-li však manželka jeho, odpouštěje jemu nepravost jeho za něho prositi, že ke cti sv. manželství jedenkráte v den svá- teční pod slavností před kostelem, kde nejvíce lidí vcházejí a vy- cházejí (však aby mše sv. neopustil) s prutami státi, a v poutech na půl roku do práce oddán býti (má). A naddotknuté Justině tomu dítěti na slušné vychování dáti anebo se s ní o takové vychování podle zámožnosti své na 10 neb 12 zlatých mor. porovnati. Často jmenovaná pak Justyna 3 dni sváteční pořádně v čas kázaní (aby tolikéž mši sv. slyšeti mohla) za ruky do trhlice(!) dána a jí na prsa pruty přivázané, potomně z Klopotovic pro uvarování pohoršení někam jinam v tiše odeslána býti má. Vše z p. Decis. in consil. sen. reg. metropolis Ol. die 20. Marty 1679. P. a r. m. kr. hl. m. Ol. (277). 127. a. O zloděje koňské. M. a o. p. n. m. Co jste nám prvního a posledního dne měsíce Máje též 15. a 18. běžícího měsíce Junii vše přítomného léta v pří- čině od Tomáše Jaroše, Kristiana Šebesty a Václava Nedvěda spá- chané koňské krádeži za spisy odeslali, ty sme sobě při dnešním radním sezení obšírně přednésti dali. Pročež majíce v dobrém a bedlivém uvážení skrz útrpné právo potvrzené vyznání těch třech osob jako i jiné přiložené zprávy, my p. a r. kr. m. O. vedle našich starobylých práv městských takto v tom vypovídáme: Poněvadž Kristian Šebesta dle svého vlastního vyznání Tomášovi Jarošovi návěští dal, že mají jistou cizí hřebici v stádě a tudy příčinou ku krádeži jedné i druhé klisny podal, i také takové s pomocí Václava 7*
Strana 100
100 — Nědveda (jsouce sám nařízený pastýř v obci Čehovicích) v stádě chytil a Tomášovi Jarošovi prodal; on pak Tomáš Jaroš takové klisny a koňský dobytek vědouc, že jsou kradené, od Kristiana Šebesty kupoval, jemu radou nápomocen býval a takové kradené klisny nočního času jinam zaprodával a ku krádeži již ode dávna nakloněn byl. Pročež on Kristian Šebesta a Tomáš Jaroš, ačkoliv by pokutou hrdla ztrestáni býti měli, nicméně patříce na Tomášova starý věk a Kristiana Šebesty manželku s dítětem, a obzvláštně na to, že ty kradené klisny těm, jimž náležejí, navrácené býti mohú a býti mají, pro zasloužilou pokutu jiným k výstraze celým pardusem oba dva vymrskáni a na věčnosť z panství Tovačovského vypověděni býti mají. Václav Nědved pak proto, že o tej krádeži dobrou vědomosť měl a jí nevyjevil, nýbrž taký v tom nápomocen byl, má šancovní neb jinou obecní prací v poutách na 3 měsíce ztrestán býti, však s tím zřetedlným dorozumění(m), že pokudž by ty kradené a rozprodané klisny ti, kterýmž náležejí, bez ouplatku zase dostati nemohli, on Kristian Šebesta a Tomáš Jaroš takové hotovými penězi, aneb, pokud by těch před rukama nebylo, s jejich jiným statkem vedle spravedlivého šacunku zaplatiti mají. Václav Nědved ale k tomu, co jest z té krádeže přijal neb užil, přiložiti má. Co se tý třicátní ceduly dotýče, za slušné uznáváme toho vy- skoumati, zdaliž ti, jenž takové cedule vydávají, při tomto příběhu ňakou faleš nespáchali, aby podobně při své vrchnosti ztrestáni byli. A poněvadž se inspektor z Kunštátu, pokudž se co na Jana Binku vynajde, jeho slušně potrestati zakazuje, tedy se nyní při tom zanechává, a to z práva. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 19. Juny Anno 1679. (278—9). b. A. 1679. dne 29. Juli jest exekucí s těma osobami vykonána: Kristian a Jaroš ti oba jsou skrz mistra popravního celým pardusem popraveni a na věčnosť z tohoto panství odkázáni; Václav Nědved pak ten na 3 měsíce v poutech při valích měst- ských šancovat. c. Outraty při tom vznikly: Třikrát examinováni . . . . . 9 R . . . od sentencí . . . . . . 3 R outrat při vyvedení . . . . . 3 R od naučení pp. Olomuckým . . 20 gr. 31/2 d. — písaři Olomuckému 19 gr. 5 d. . . . . . . diskrecí jemu . . . . . . . . . 1 R 9 gr. 5 d. servusům Olomuckým . . . . . 7 gr. 51/2 d. konšelům, co do Holomouce 20krát chodili . . . . . . . 2 R 25 gr. 5 d. —— od zakutí těch vězňův . . . . . 10 gr. 2 d. mistru popravnímu za 19 dní . 19 R . . . . . 10 R od vymrskání 2 osob od moučení po dvakráte . . . . 18 R . . . . . . . . 1 R pacholku jeho
100 — Nědveda (jsouce sám nařízený pastýř v obci Čehovicích) v stádě chytil a Tomášovi Jarošovi prodal; on pak Tomáš Jaroš takové klisny a koňský dobytek vědouc, že jsou kradené, od Kristiana Šebesty kupoval, jemu radou nápomocen býval a takové kradené klisny nočního času jinam zaprodával a ku krádeži již ode dávna nakloněn byl. Pročež on Kristian Šebesta a Tomáš Jaroš, ačkoliv by pokutou hrdla ztrestáni býti měli, nicméně patříce na Tomášova starý věk a Kristiana Šebesty manželku s dítětem, a obzvláštně na to, že ty kradené klisny těm, jimž náležejí, navrácené býti mohú a býti mají, pro zasloužilou pokutu jiným k výstraze celým pardusem oba dva vymrskáni a na věčnosť z panství Tovačovského vypověděni býti mají. Václav Nědved pak proto, že o tej krádeži dobrou vědomosť měl a jí nevyjevil, nýbrž taký v tom nápomocen byl, má šancovní neb jinou obecní prací v poutách na 3 měsíce ztrestán býti, však s tím zřetedlným dorozumění(m), že pokudž by ty kradené a rozprodané klisny ti, kterýmž náležejí, bez ouplatku zase dostati nemohli, on Kristian Šebesta a Tomáš Jaroš takové hotovými penězi, aneb, pokud by těch před rukama nebylo, s jejich jiným statkem vedle spravedlivého šacunku zaplatiti mají. Václav Nědved ale k tomu, co jest z té krádeže přijal neb užil, přiložiti má. Co se tý třicátní ceduly dotýče, za slušné uznáváme toho vy- skoumati, zdaliž ti, jenž takové cedule vydávají, při tomto příběhu ňakou faleš nespáchali, aby podobně při své vrchnosti ztrestáni byli. A poněvadž se inspektor z Kunštátu, pokudž se co na Jana Binku vynajde, jeho slušně potrestati zakazuje, tedy se nyní při tom zanechává, a to z práva. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 19. Juny Anno 1679. (278—9). b. A. 1679. dne 29. Juli jest exekucí s těma osobami vykonána: Kristian a Jaroš ti oba jsou skrz mistra popravního celým pardusem popraveni a na věčnosť z tohoto panství odkázáni; Václav Nědved pak ten na 3 měsíce v poutech při valích měst- ských šancovat. c. Outraty při tom vznikly: Třikrát examinováni . . . . . 9 R . . . od sentencí . . . . . . 3 R outrat při vyvedení . . . . . 3 R od naučení pp. Olomuckým . . 20 gr. 31/2 d. — písaři Olomuckému 19 gr. 5 d. . . . . . . diskrecí jemu . . . . . . . . . 1 R 9 gr. 5 d. servusům Olomuckým . . . . . 7 gr. 51/2 d. konšelům, co do Holomouce 20krát chodili . . . . . . . 2 R 25 gr. 5 d. —— od zakutí těch vězňův . . . . . 10 gr. 2 d. mistru popravnímu za 19 dní . 19 R . . . . . 10 R od vymrskání 2 osob od moučení po dvakráte . . . . 18 R . . . . . . . . 1 R pacholku jeho
Strana 101
101 7 gr. 5 d. poslu právnímu Olomuckému . . mistru popravnímu za jídlo, pití, za oves a seno . . . . . . . 1 R 15 gr. za svíčky k tortuře . . . . . . . 7 gr. 5 d. od při a zase odprovázení kata . 1 R 13 gr. rychtáři od opatrování po 1 gr. od každého na den . . . . . . . 6 R 9 gr. poslu právnímu po 2 gr. . . . . 12 R 18 gr. . . . . . . . . . 1 R od provolání . (279). 128. a. Zhářku sťati a potom tělo upáliti. M. a o. p. n. m. Jakož jsme strany Anny děvečky dcery Jana Kelčáka z dědiny Držovic v příčině od ní netoliko v Čelčicích, ale i Vrahovicích založeného a tudy pošlého škodlivého ohně skrze rozličné nám od Vás odeslané examina a vyslyšení též osoby spra- veni, takže bezpečně, co v tom příběhu za právo následovati má, Vás s požádaným právním naučením poděliti můžeme. Pročež my p. a r. kr. hl. m. O. takto v tom vypovídáme: Poněvadž naddotčená Anna po dvakráte se dobrovolně před právem Vaším, očišťujíc v tom podezřelého pacholka Urbana, že ona sama ze své vlastní oumyslný vůle beze vší hodné příčiny, nýbrž toliko z prostranného hněvu proti pacholku hospodáře Čelčického, u kterého spolu sloužili, pocházejícího jakož tak z neslušné pomsty proti hospodáři jejímu Vrahovskýmu netoliko v Čelčicích ale i Vrahovicích v rozdílném času oheň podložila, z kterého škodlivý oheň znikl, a velikou škodu s záhubou několik osob nevěrně učinila. Pročež nadřečená Anna, pokudž na svém vyznání setrvati bude, pro svou dobře za- sloužilou pokutu jinejm k vejstraze skrz mistra popravního (leč by se vynašlo, žeby táž osoba těhotna byla) mečem ztrestána, tělo pak její spolu s odťatou hlavú na hranici dříví vloženo a na prach spáleno býti má. A t. z p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 7. Juli Anno 1679. (279—80). b. A. 1679. dne 29. Juli jest exekucí vykonána s Annú dcerú neb. Jana Kelčáka z dědiny Držovic za ten její spá- chaný zlý skutek. I ačkoli tělo její spolu s hlavou uťatú podle vyššího právního nálezu na hranici dříví vloženo a na prach spáleno býti mělo, však nicméně J. V. h. Mť tu milosť učiniti a poručiti ráčil, aby tělo její i s hlavú do země zakopáno bylo, co se i stalo. c. Outraty právní. Pětkrát examinirována, činí . . 5 R od sentencí . . . . . . . . . . 1 R Item od examinirování pacholka Urbana . . . . 1 R . . — Od naučení do Olomouce odesláno Písaři Olomuckému . . . . . . 20 gr. 31/2 h. 19 gr. 5 h.
101 7 gr. 5 d. poslu právnímu Olomuckému . . mistru popravnímu za jídlo, pití, za oves a seno . . . . . . . 1 R 15 gr. za svíčky k tortuře . . . . . . . 7 gr. 5 d. od při a zase odprovázení kata . 1 R 13 gr. rychtáři od opatrování po 1 gr. od každého na den . . . . . . . 6 R 9 gr. poslu právnímu po 2 gr. . . . . 12 R 18 gr. . . . . . . . . . 1 R od provolání . (279). 128. a. Zhářku sťati a potom tělo upáliti. M. a o. p. n. m. Jakož jsme strany Anny děvečky dcery Jana Kelčáka z dědiny Držovic v příčině od ní netoliko v Čelčicích, ale i Vrahovicích založeného a tudy pošlého škodlivého ohně skrze rozličné nám od Vás odeslané examina a vyslyšení též osoby spra- veni, takže bezpečně, co v tom příběhu za právo následovati má, Vás s požádaným právním naučením poděliti můžeme. Pročež my p. a r. kr. hl. m. O. takto v tom vypovídáme: Poněvadž naddotčená Anna po dvakráte se dobrovolně před právem Vaším, očišťujíc v tom podezřelého pacholka Urbana, že ona sama ze své vlastní oumyslný vůle beze vší hodné příčiny, nýbrž toliko z prostranného hněvu proti pacholku hospodáře Čelčického, u kterého spolu sloužili, pocházejícího jakož tak z neslušné pomsty proti hospodáři jejímu Vrahovskýmu netoliko v Čelčicích ale i Vrahovicích v rozdílném času oheň podložila, z kterého škodlivý oheň znikl, a velikou škodu s záhubou několik osob nevěrně učinila. Pročež nadřečená Anna, pokudž na svém vyznání setrvati bude, pro svou dobře za- sloužilou pokutu jinejm k vejstraze skrz mistra popravního (leč by se vynašlo, žeby táž osoba těhotna byla) mečem ztrestána, tělo pak její spolu s odťatou hlavú na hranici dříví vloženo a na prach spáleno býti má. A t. z p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 7. Juli Anno 1679. (279—80). b. A. 1679. dne 29. Juli jest exekucí vykonána s Annú dcerú neb. Jana Kelčáka z dědiny Držovic za ten její spá- chaný zlý skutek. I ačkoli tělo její spolu s hlavou uťatú podle vyššího právního nálezu na hranici dříví vloženo a na prach spáleno býti mělo, však nicméně J. V. h. Mť tu milosť učiniti a poručiti ráčil, aby tělo její i s hlavú do země zakopáno bylo, co se i stalo. c. Outraty právní. Pětkrát examinirována, činí . . 5 R od sentencí . . . . . . . . . . 1 R Item od examinirování pacholka Urbana . . . . 1 R . . — Od naučení do Olomouce odesláno Písaři Olomuckému . . . . . . 20 gr. 31/2 h. 19 gr. 5 h.
Strana 102
102 — 4 R 20 gr. 1 R 16 gr. 1 R 1 R Co více s mistrem popravním utraceno, jest z předu při těch koňských zlodějích zapsáno, protože jedním dněm vyvedeni a po- praveni byli. (280). Diskrecí jemu Servusům Olomuckým zpropitné Konšelovi, co chodil pro Urbana pa- cholka na Plumlov Rychtářovi za opatrování za 10 neděl po 1 gr. na den Od pacholka za 4 neděle Od přijetí jeho do vězení Poslu, který psaní nesl z strany Pinka . do Kunštátu . Od stínání hlavy Pacholkovi od kopání hrobu Poslu právnímu Olomuckému Za víno k tortuře Poslu právnímu zdejšímu od opatro- vání za 10 neděl po 2 gr. Od Urbana pacholka za 4 neděle Od přijetí jeho do vězení Od provolání 1 R 8 gr. 4 h. 7 gr. 5 h. 19 gr. 2 h. 2 R 10 gr. 28 gr. 1 R 1 R 15 gr. 10 R 1 R 7 gr. 5 h. 2 gr. 4 h. 129. O připuštění k jarmarku Tovačovskému lidí toliko z míst bezpečných rada Tovačovská listem daným v Pře- rově dne 28. prosince 1679. oznamuje radě Olomucké. (Pod. prot. 18. 2). 131. a. O pastýře a 2 ženy z čár a kouzel podezřelé. M. a o. p. n. jmilí. Majíce my v bedlivém povážení ty vše právní písebné potřeby, které nám až posavád v příčině Tomáše Míšky, pastýře Troubeckého, a Maryny ženy jeho, jako i Kateřiny ženy Pavla Malíka z kouzla u Vás obviněných, jsou odeslané, vedle našich starobylých práv takto za právo vyznáváme: Poněvadž ani skrze vyznání pod závazkem vyslyšených svědkův ani z útrpného tázaní neb přiznání jich obžalovaných se neprokazuje a nevynachází, aby naddotčené osoby toho Troubeckého neb jiného zdechnutého neb od vlkův podáveného a požraného dobytka skrze nějaké čáry neb kouzla vinné byly: Pročež nadjmenovaný Tomáš Míšek a jeho žena Maryna, jako i Kateřina od takové žaloby se tuto osvobozují a z vězení propuštěny býti mají, však aby jedna i druhá osoba dřív než propuštěny budou, přísahu a závazek učinila, že pro ta- kové jich obžalování ani proti Troubecké obci a jejich sousedům ani protiv komu jinému žádným vymyšleným způsobem mstíti anebo jim pohrůžku činiti nechtějí nyní i na budoucí časy. Při tom se na vůli obce Troubecké zanechává, jestli že Tomáše Míšky v službě pastýřskej dále zanechati chtíti budou, neb ne. A t. vše z p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 13. aprilis Anno 1680. P. a r. kr. m. hl. O. (281).
102 — 4 R 20 gr. 1 R 16 gr. 1 R 1 R Co více s mistrem popravním utraceno, jest z předu při těch koňských zlodějích zapsáno, protože jedním dněm vyvedeni a po- praveni byli. (280). Diskrecí jemu Servusům Olomuckým zpropitné Konšelovi, co chodil pro Urbana pa- cholka na Plumlov Rychtářovi za opatrování za 10 neděl po 1 gr. na den Od pacholka za 4 neděle Od přijetí jeho do vězení Poslu, který psaní nesl z strany Pinka . do Kunštátu . Od stínání hlavy Pacholkovi od kopání hrobu Poslu právnímu Olomuckému Za víno k tortuře Poslu právnímu zdejšímu od opatro- vání za 10 neděl po 2 gr. Od Urbana pacholka za 4 neděle Od přijetí jeho do vězení Od provolání 1 R 8 gr. 4 h. 7 gr. 5 h. 19 gr. 2 h. 2 R 10 gr. 28 gr. 1 R 1 R 15 gr. 10 R 1 R 7 gr. 5 h. 2 gr. 4 h. 129. O připuštění k jarmarku Tovačovskému lidí toliko z míst bezpečných rada Tovačovská listem daným v Pře- rově dne 28. prosince 1679. oznamuje radě Olomucké. (Pod. prot. 18. 2). 131. a. O pastýře a 2 ženy z čár a kouzel podezřelé. M. a o. p. n. jmilí. Majíce my v bedlivém povážení ty vše právní písebné potřeby, které nám až posavád v příčině Tomáše Míšky, pastýře Troubeckého, a Maryny ženy jeho, jako i Kateřiny ženy Pavla Malíka z kouzla u Vás obviněných, jsou odeslané, vedle našich starobylých práv takto za právo vyznáváme: Poněvadž ani skrze vyznání pod závazkem vyslyšených svědkův ani z útrpného tázaní neb přiznání jich obžalovaných se neprokazuje a nevynachází, aby naddotčené osoby toho Troubeckého neb jiného zdechnutého neb od vlkův podáveného a požraného dobytka skrze nějaké čáry neb kouzla vinné byly: Pročež nadjmenovaný Tomáš Míšek a jeho žena Maryna, jako i Kateřina od takové žaloby se tuto osvobozují a z vězení propuštěny býti mají, však aby jedna i druhá osoba dřív než propuštěny budou, přísahu a závazek učinila, že pro ta- kové jich obžalování ani proti Troubecké obci a jejich sousedům ani protiv komu jinému žádným vymyšleným způsobem mstíti anebo jim pohrůžku činiti nechtějí nyní i na budoucí časy. Při tom se na vůli obce Troubecké zanechává, jestli že Tomáše Míšky v službě pastýřskej dále zanechati chtíti budou, neb ne. A t. vše z p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 13. aprilis Anno 1680. P. a r. kr. m. hl. O. (281).
Strana 103
103 b. Závazek neb urfrýd Tomáše. Maryny, Kateřiny. Já Tomáš (Maryna, Kateřina) jakož jsem od sousedův z dědiny Troubek v domnění potažen, jakobych já strany toho jim Troubec- kým zdechnutého a od vlkův požraného dobytka skrze nějaké čáry neb kouzla své vinen býti a vlka posílati uměl, skrze čehož i vě- zením dosti dlúhý čas obtěžovaný jsem byl; i abych já z takového vězení propuštěný býti mohl a mezi lidmi více v podezření nebyl, pročež já Tomáš (Maryna, Kateřina) přísáháme Pánu B. Vš., pře- blahoslavené P. Marii matce Boží i všem Božím svatým, že se předně jak na vrchnosť milostivou, officíry J. M. pánů, ouřad a právo města Tovačova, tak i na celú obec dědiny Troubek ano i na žád- ného člověka na tomto panství Tovačovském, aniž na hovádku jejich nižádným vymyšleným způsobem buďto skrze čáry, kouzle neb jakýmkoli způsobem, jak sami od osoby naší tak i skrz jinší lidí, mstíti ani hrůzbu vydávati nechceme, nýbrž pokojně bez ublí- žení jinším lidem nyní i na časy budoucí až do smrti naší se chovati a k zlosti příčinu nižádným způsobem dáti nechceme. Jestliže bychom pak budoucně buď na dlúze neb krátce komukoliv žádného člověka nevynímajíc, buďto lidem neb hovadu na zdraví jejich skrz čáry neb kouzle uškoditi a ublížiti měli, v čemž nám jak duchovní tak i světské právo k žádné platnosti, zastávání a výmluvú býti nemá, tehdy trestání tomu, co nás nyní následovati mělo, i hrdelnímu trestání se poddáváme. K čemuž nám dopomá- hati ráč P. B., matka Boží a všichni Boží svatí. Amen. (281—2). 132. Poprava samovraha. Poznamenání právních outrat v příčině Matouše Netopila z dědiny Ejvaně zlej paměti, který předně na Pána Boha stvořitele svého a potomně na spasení duše své se zapomenul a dně 2. octo- bris 1680. u syna svého v maštale se oběsil, jsouce tedy pro tu příčinu dně 4. a 5. téhož měsíce skrze mistra popravního popravený, na hraní dříví vytažený a na prach spálený, při čemž outraty vznikly tyto: Konšelům, kteří pro mistra popravního chodili a jeho zase odprovázeli, dáno 24 kr. Item těm osobám, kteří s nimi pro consens vypraveni byli, 36 kr., činí Více jim, když tam šli a zase přišli, 30 mázů vína . . Za 11/2 věrdunku prachu . . . . . . . . . . . . Item s ouřadními osobami po vykonání prací, jak se zdejšími, tak i s Ejvaňskými za ryby, máslo, že- mličky a jinší přípravy utraceno, i za svíčky . . Za 39 mázů vína po 4 kr., činí . . . . . . . . . . Vartýřům, kteří celú noc při ohni vartovali za pivo . . . . . . . . . a gořálku . . . . . . . Ouřadu Tovačovskému za práci jejich . . . 1 R 2 R 1 R 2 kr. 2 R 36 kr. 54 kr. 5 R 50 kr. 7 kr. Suma . . . . 13 R 29 kr.
103 b. Závazek neb urfrýd Tomáše. Maryny, Kateřiny. Já Tomáš (Maryna, Kateřina) jakož jsem od sousedův z dědiny Troubek v domnění potažen, jakobych já strany toho jim Troubec- kým zdechnutého a od vlkův požraného dobytka skrze nějaké čáry neb kouzla své vinen býti a vlka posílati uměl, skrze čehož i vě- zením dosti dlúhý čas obtěžovaný jsem byl; i abych já z takového vězení propuštěný býti mohl a mezi lidmi více v podezření nebyl, pročež já Tomáš (Maryna, Kateřina) přísáháme Pánu B. Vš., pře- blahoslavené P. Marii matce Boží i všem Božím svatým, že se předně jak na vrchnosť milostivou, officíry J. M. pánů, ouřad a právo města Tovačova, tak i na celú obec dědiny Troubek ano i na žád- ného člověka na tomto panství Tovačovském, aniž na hovádku jejich nižádným vymyšleným způsobem buďto skrze čáry, kouzle neb jakýmkoli způsobem, jak sami od osoby naší tak i skrz jinší lidí, mstíti ani hrůzbu vydávati nechceme, nýbrž pokojně bez ublí- žení jinším lidem nyní i na časy budoucí až do smrti naší se chovati a k zlosti příčinu nižádným způsobem dáti nechceme. Jestliže bychom pak budoucně buď na dlúze neb krátce komukoliv žádného člověka nevynímajíc, buďto lidem neb hovadu na zdraví jejich skrz čáry neb kouzle uškoditi a ublížiti měli, v čemž nám jak duchovní tak i světské právo k žádné platnosti, zastávání a výmluvú býti nemá, tehdy trestání tomu, co nás nyní následovati mělo, i hrdelnímu trestání se poddáváme. K čemuž nám dopomá- hati ráč P. B., matka Boží a všichni Boží svatí. Amen. (281—2). 132. Poprava samovraha. Poznamenání právních outrat v příčině Matouše Netopila z dědiny Ejvaně zlej paměti, který předně na Pána Boha stvořitele svého a potomně na spasení duše své se zapomenul a dně 2. octo- bris 1680. u syna svého v maštale se oběsil, jsouce tedy pro tu příčinu dně 4. a 5. téhož měsíce skrze mistra popravního popravený, na hraní dříví vytažený a na prach spálený, při čemž outraty vznikly tyto: Konšelům, kteří pro mistra popravního chodili a jeho zase odprovázeli, dáno 24 kr. Item těm osobám, kteří s nimi pro consens vypraveni byli, 36 kr., činí Více jim, když tam šli a zase přišli, 30 mázů vína . . Za 11/2 věrdunku prachu . . . . . . . . . . . . Item s ouřadními osobami po vykonání prací, jak se zdejšími, tak i s Ejvaňskými za ryby, máslo, že- mličky a jinší přípravy utraceno, i za svíčky . . Za 39 mázů vína po 4 kr., činí . . . . . . . . . . Vartýřům, kteří celú noc při ohni vartovali za pivo . . . . . . . . . a gořálku . . . . . . . Ouřadu Tovačovskému za práci jejich . . . 1 R 2 R 1 R 2 kr. 2 R 36 kr. 54 kr. 5 R 50 kr. 7 kr. Suma . . . . 13 R 29 kr.
Strana 104
104 — Mistru popravnímu: Od odřezání, z okna vyhození na prach spálení téhož Matouše Netopila zlej pa- . měti 15 R. činí . . . . . . . . . . . . . . . . . Na outratu v cestě po 2 dni 2 R . . . . Od kopání hrobu pacholkovi 1 R . . . . . . . Poslu právnímu Olomuckému, co pro mistra popravního . chodil, dáno jemu . . . . . . . 17 R 30 kr. 2 R 20 kr. 1 R 10 kr. 18 kr. Suma . . . . Utraceno s ním (katem): Za ryby, raky, máslo, chléb, žemličky, mouku, koření, 5 židlíků gořálky, tvarůžky, a za 2 kusy svíček v sumě zaplaceno . Za 30 mázů piva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Item od strojení jídel Za 45 mázů vína po 4 kr. . . . . . . . . 21 R 18 kr. 2 R 46 kr. 30 kr. 24 kr. 3 R — kr. Suma . . . . 6 R 40 kr. Suma všech outrat činí 41 R 27 kr. (284). 133. O poutníka obviněného ze žhářství. a. Po bedlivým uvážení examenu Jakuba Bartoníka z městečka Lisic, který dle domnění některých Páčlavských lidí 11. dně běžícího měsíce a léta Páčlavice zapáliti měl, na to však žádná indicia se proti němu nenachází, nýbrž dva Páčlavští svědkové jeho nevinnosť vysvědčují, při purkmistru a radě dědičného města našeho Tovačova se přísně nařizuje, aby oni, však dle vzatého reversu od téhož Jakuba Bartoníka, že se na naším městě a panství Tovačovským nikde nijakým způsobem z strany toho vystálého vězení mstíti se nechce, jeho Jakuba Bartoníka s jeho všema věcmi, kteréž on při sobě má, neb měl, bez úplatku všelijakého z vězení městského zítra propustili. Act. na zámku Tovačově 30. dne měsíce října 1680. léta. Ferd. Jul. hrabě z Salmu. (282). b. Jurament vykonaný na rathouzi města Tovačova od Jakuba Bartoníka, poutníka dně 31. octobris. Já Jakub Bartonků, jakož jsem v příčině toho v městečku Páčlavicích dně 11. měsíce octobris vyšlého ohně v podezření, že bych já takového ohně příčinou býti měl, a to proto, že jsem já tam v Páčlavicích několik dní v šenkhauzu se zdržoval a před některýma osobami něco zcestného mluviti měl, skrze čehož jsouce já v takovým domnění potažený dle rozdílných od sl. král. ouřadu hejtmanství zemského vyšlých patentův v Kokorách chycený a do města Tovačova do vězení daný, v kterémžto vězení několik dní pozůstávati jsem musel. Poněvadž pak milostivá vrchnosť Tova- čovská dle vedeného svědomí na rathouzi Tovačovském, abych já z takového vězení vypuštěn byl, za právo uznávati ráčila, pročež já přisáhám Pánu Bohu všemohoucímu, přeblahoslavené P. Marie matce Boží i všem Božím svatým, že se já Jakub pro takové vy- stálé vězení, jak nad městem tak i na panství Tovačovském a Pá- člavským i tolikéž na všech místech k panství Tovačovskému a
104 — Mistru popravnímu: Od odřezání, z okna vyhození na prach spálení téhož Matouše Netopila zlej pa- . měti 15 R. činí . . . . . . . . . . . . . . . . . Na outratu v cestě po 2 dni 2 R . . . . Od kopání hrobu pacholkovi 1 R . . . . . . . Poslu právnímu Olomuckému, co pro mistra popravního . chodil, dáno jemu . . . . . . . 17 R 30 kr. 2 R 20 kr. 1 R 10 kr. 18 kr. Suma . . . . Utraceno s ním (katem): Za ryby, raky, máslo, chléb, žemličky, mouku, koření, 5 židlíků gořálky, tvarůžky, a za 2 kusy svíček v sumě zaplaceno . Za 30 mázů piva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Item od strojení jídel Za 45 mázů vína po 4 kr. . . . . . . . . 21 R 18 kr. 2 R 46 kr. 30 kr. 24 kr. 3 R — kr. Suma . . . . 6 R 40 kr. Suma všech outrat činí 41 R 27 kr. (284). 133. O poutníka obviněného ze žhářství. a. Po bedlivým uvážení examenu Jakuba Bartoníka z městečka Lisic, který dle domnění některých Páčlavských lidí 11. dně běžícího měsíce a léta Páčlavice zapáliti měl, na to však žádná indicia se proti němu nenachází, nýbrž dva Páčlavští svědkové jeho nevinnosť vysvědčují, při purkmistru a radě dědičného města našeho Tovačova se přísně nařizuje, aby oni, však dle vzatého reversu od téhož Jakuba Bartoníka, že se na naším městě a panství Tovačovským nikde nijakým způsobem z strany toho vystálého vězení mstíti se nechce, jeho Jakuba Bartoníka s jeho všema věcmi, kteréž on při sobě má, neb měl, bez úplatku všelijakého z vězení městského zítra propustili. Act. na zámku Tovačově 30. dne měsíce října 1680. léta. Ferd. Jul. hrabě z Salmu. (282). b. Jurament vykonaný na rathouzi města Tovačova od Jakuba Bartoníka, poutníka dně 31. octobris. Já Jakub Bartonků, jakož jsem v příčině toho v městečku Páčlavicích dně 11. měsíce octobris vyšlého ohně v podezření, že bych já takového ohně příčinou býti měl, a to proto, že jsem já tam v Páčlavicích několik dní v šenkhauzu se zdržoval a před některýma osobami něco zcestného mluviti měl, skrze čehož jsouce já v takovým domnění potažený dle rozdílných od sl. král. ouřadu hejtmanství zemského vyšlých patentův v Kokorách chycený a do města Tovačova do vězení daný, v kterémžto vězení několik dní pozůstávati jsem musel. Poněvadž pak milostivá vrchnosť Tova- čovská dle vedeného svědomí na rathouzi Tovačovském, abych já z takového vězení vypuštěn byl, za právo uznávati ráčila, pročež já přisáhám Pánu Bohu všemohoucímu, přeblahoslavené P. Marie matce Boží i všem Božím svatým, že se já Jakub pro takové vy- stálé vězení, jak nad městem tak i na panství Tovačovském a Pá- člavským i tolikéž na všech místech k panství Tovačovskému a
Strana 105
— 105 — Páčlavskému patřících sice i jinde na všech místech, kde se kolivěk dostanu až do smrti nižádným vymyšleným způsobem jak na lidech tak i na statku jejich se mstíti nechci, nýbrž pokojně se chovati připovídám. Jestližebych pak budoucně buď v krátce neb na dlúze se něčeho takového dopustiti a já Jakub jakýmkoliv způsobem se mstíti měl a na mne to vyzkoumáno bylo, tedy se v pokutu hrdel- nému trestání poddávám, v čemž mně jak duchovní tak i světské právo k žádné platnosti a pomoci býti nemá. K čemuž mi dopo- máhati rač P. Bůh, matka Boží a všichni Boží svatí. Amen. (283). 134. Ortele k roku 1682. právní písař nedopsal. (285). 135. O prodej prachu dne 21. července 1683. žádají Tovačované oznamujíce, že se budou brániti do těchto hrdel („bis auff den letzten Mann“). (Podací protokol 18. 2). 136. O urychlení rozsudku ve při nepovědomé dne 18. února 1684. žádají Tovačované. (Pod. prot. 18. 2). 137. a. O domnělou vraždu dítěte. M. o. p. n. m. Jaké tak právní naučení v příčině Lukáše Mačkala z dědiny Brodku s Kateřinou Pokornou vdovou spáchaného skutku — u nás pohledáváte, to jsme z psaní Vašeho od 6. tohoto měsíce vyrozuměli. I majíce my v právním uvažování jich obou dobrovolné přiznání nacházíme, že naddotčená Kateřina Pokorná u velkém podezření zůstává, jakoby ona ten skrytě zako- paný porod zoumyslně zamordovala; protož se nám z práva zdá, aby k jmenovanej Kateřině s outrpným právem skrze palečnice prostředním zpuosobem přikročeno bylo (následuje 5 právních otázek). Kdež potom její právní přiznání nám odešlete, a my Vás s dalším právním naučením poděliti nepomineme. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 27. Juny A. 1689. (286—7). b. Ona na trdlici, on na 1/2 roku do pout odsouzen. M. a o. p. m. Majíce znovu v právním uvážení skutek Luk. Mačkala, jako i také K. Pokorné podezřelé (ze) zamordování od ní skrytě zakopaného dítěte: My p. a r. kr. m. O. z práva takto o tom vypovídáme: Poněvadž ani z dobrovolného ani z přístného přiznání provedeno býti nemůže, aby takové dítě zamordovala, pročež z toho domnělého mordu se osvobozuje; nicméně — na takový způsob ztrestána býti má, aby po 3 neděle při dveřích kostelních, když se služba Boží koná, majíc hořící svíci v ruce, představena, a potom pokaždýkrát za 3 hodiny do trdlice jiným ku příkladu dána byla. — Co se pak L. Mačkala dotýče —, ač vedle vyměření práv slušně vymrskán a z panství Tovačovského vypověděn býti měl, pokudžby mu jeho žena takové přehřešení prominouti — chtěla, ke cti sv. manželství — aby za půl léta v poutech při obecním stavení pra- coval. Vše dle práva. Decis. atd. 15. Juli 1689. (288—9).
— 105 — Páčlavskému patřících sice i jinde na všech místech, kde se kolivěk dostanu až do smrti nižádným vymyšleným způsobem jak na lidech tak i na statku jejich se mstíti nechci, nýbrž pokojně se chovati připovídám. Jestližebych pak budoucně buď v krátce neb na dlúze se něčeho takového dopustiti a já Jakub jakýmkoliv způsobem se mstíti měl a na mne to vyzkoumáno bylo, tedy se v pokutu hrdel- nému trestání poddávám, v čemž mně jak duchovní tak i světské právo k žádné platnosti a pomoci býti nemá. K čemuž mi dopo- máhati rač P. Bůh, matka Boží a všichni Boží svatí. Amen. (283). 134. Ortele k roku 1682. právní písař nedopsal. (285). 135. O prodej prachu dne 21. července 1683. žádají Tovačované oznamujíce, že se budou brániti do těchto hrdel („bis auff den letzten Mann“). (Podací protokol 18. 2). 136. O urychlení rozsudku ve při nepovědomé dne 18. února 1684. žádají Tovačované. (Pod. prot. 18. 2). 137. a. O domnělou vraždu dítěte. M. o. p. n. m. Jaké tak právní naučení v příčině Lukáše Mačkala z dědiny Brodku s Kateřinou Pokornou vdovou spáchaného skutku — u nás pohledáváte, to jsme z psaní Vašeho od 6. tohoto měsíce vyrozuměli. I majíce my v právním uvažování jich obou dobrovolné přiznání nacházíme, že naddotčená Kateřina Pokorná u velkém podezření zůstává, jakoby ona ten skrytě zako- paný porod zoumyslně zamordovala; protož se nám z práva zdá, aby k jmenovanej Kateřině s outrpným právem skrze palečnice prostředním zpuosobem přikročeno bylo (následuje 5 právních otázek). Kdež potom její právní přiznání nám odešlete, a my Vás s dalším právním naučením poděliti nepomineme. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 27. Juny A. 1689. (286—7). b. Ona na trdlici, on na 1/2 roku do pout odsouzen. M. a o. p. m. Majíce znovu v právním uvážení skutek Luk. Mačkala, jako i také K. Pokorné podezřelé (ze) zamordování od ní skrytě zakopaného dítěte: My p. a r. kr. m. O. z práva takto o tom vypovídáme: Poněvadž ani z dobrovolného ani z přístného přiznání provedeno býti nemůže, aby takové dítě zamordovala, pročež z toho domnělého mordu se osvobozuje; nicméně — na takový způsob ztrestána býti má, aby po 3 neděle při dveřích kostelních, když se služba Boží koná, majíc hořící svíci v ruce, představena, a potom pokaždýkrát za 3 hodiny do trdlice jiným ku příkladu dána byla. — Co se pak L. Mačkala dotýče —, ač vedle vyměření práv slušně vymrskán a z panství Tovačovského vypověděn býti měl, pokudžby mu jeho žena takové přehřešení prominouti — chtěla, ke cti sv. manželství — aby za půl léta v poutech při obecním stavení pra- coval. Vše dle práva. Decis. atd. 15. Juli 1689. (288—9).
Strana 106
106 — c. Consignací outrat s oběma od 9. a 16. Mai do 27. Juli u vězení zůstávajícími. Předně ouřadu purkmistrovskému od 3 examenův 3 R 30 kr. 2 R 20 kr. Právu rychtářskému od přijetí jich do vězení . . Za opatrování obou (za 11 1 2 týhodní) po 14 gr. alb. 6 R 15 kr. 8 R 3 kr. Rychtáři za jídlo každotýhodně oběma po 42 kr. — 50 kr. Konšelům po 5kráte do Olomouce chodícím po 10 kr. 3 R Sl. magistrátu Ol. od dvojího naučení . . . . . P. Syndikusovi Olomuckému za odeslaný dárek 1 R 45 kr., ltem poslovi, který takový nosil, 10 kr., činí . . . . . . . . . . . . . . . v . Servusům po dvakráte . . Za 1 svíci voskovou, kterou nadepsaná delinquentka před kostelem stojící v ruce držeti musela . Poslovi právnímu od opatrování těch vezňův v tomž čase každotýhodně od obou osob po 14 gr. alb. 5 R 11 gr., na rejnské ale . . . 1 R 55 kr. — 48 kr. 2 h. 7 kr. 11/2 h. . . . . 6 R 15 kr. 2 h. Suma . . . Item za 2 archy štemplovaného papíru, na kterém naučení právní následovalo, dáno . . . . . (290). 33 R 4 kr. 21/2 h. — 32 kr. 138. Vinník na pouta, vinnice na trdlici. M. o. p. n. m. Vedle bedlivého povážení v příčině Melichara Vencle s Marianou děvečkou — spáchaného skutku my p. a r. hl. kr. m. O. — za právo vynacházíme: že ačkoli nadřečený Melichar — ostřeji trestán by býti mohl, nicméně — v poutech při stavení obecním celý rok pracovati, Mariana ale — po 3 nedělní neb svá- teční dni v trdlici za obě ruce zavřena státi má. Vše vedle p. Decis. 11. Aug. 1689. — Consignací outrat s nadepsanými delinquenty od 9. Juli do 20. aug.: ouřadu purkmistrovskému od 4 examenův 4 R 40 kr. . . . (292). 139. a. O žhářku. M. a o. p. n. m. Na pohledávání naučení právního stran nějaké děvčice Běty z dědiny Lobodic, kteráby v stodole Jíry Hřebíčka jako i nějakého Plachého oheň založiti měla, Vám tajiti nemůžem, poněvadž se v tomto běhu mladosti osoby i také podezdření ne- dotklivé materie(?) dotýče, protož předně obzláštně zapotřebí jest, abyste se jistě vyptali, jak dokonale táž děvčice stará jest; zdali již 13 let vyplnila, kdežto nejjistější zpráva z kněh kostelních, kde táž děvčice rozena a pokřtěna jest, dostati by se mohlo; 2. zdali stodola téhož Jíry Hřebíčka dokonale zhořela a jaká více škoda v sousedství tím založením ohně toho času se stala? Zdali ta osoba hned při tom postížena byla, neb jak se to na ni proneslo? 3. Zdali u toho Plachýho s tím založením podobně oheň vyšel. — Taký-li toho času jak u Jíry Hřebíčka aneb jiným časem? Ždali na jiných místech taký okolo těch časův oheň založený vyšel a kde? 4. Zdali ta děvčice smělého a chytrého přirození a povahy se spatřuje a co o zachování její mateře slyšeť jest, a jak se ona po ty časy s tú
106 — c. Consignací outrat s oběma od 9. a 16. Mai do 27. Juli u vězení zůstávajícími. Předně ouřadu purkmistrovskému od 3 examenův 3 R 30 kr. 2 R 20 kr. Právu rychtářskému od přijetí jich do vězení . . Za opatrování obou (za 11 1 2 týhodní) po 14 gr. alb. 6 R 15 kr. 8 R 3 kr. Rychtáři za jídlo každotýhodně oběma po 42 kr. — 50 kr. Konšelům po 5kráte do Olomouce chodícím po 10 kr. 3 R Sl. magistrátu Ol. od dvojího naučení . . . . . P. Syndikusovi Olomuckému za odeslaný dárek 1 R 45 kr., ltem poslovi, který takový nosil, 10 kr., činí . . . . . . . . . . . . . . . v . Servusům po dvakráte . . Za 1 svíci voskovou, kterou nadepsaná delinquentka před kostelem stojící v ruce držeti musela . Poslovi právnímu od opatrování těch vezňův v tomž čase každotýhodně od obou osob po 14 gr. alb. 5 R 11 gr., na rejnské ale . . . 1 R 55 kr. — 48 kr. 2 h. 7 kr. 11/2 h. . . . . 6 R 15 kr. 2 h. Suma . . . Item za 2 archy štemplovaného papíru, na kterém naučení právní následovalo, dáno . . . . . (290). 33 R 4 kr. 21/2 h. — 32 kr. 138. Vinník na pouta, vinnice na trdlici. M. o. p. n. m. Vedle bedlivého povážení v příčině Melichara Vencle s Marianou děvečkou — spáchaného skutku my p. a r. hl. kr. m. O. — za právo vynacházíme: že ačkoli nadřečený Melichar — ostřeji trestán by býti mohl, nicméně — v poutech při stavení obecním celý rok pracovati, Mariana ale — po 3 nedělní neb svá- teční dni v trdlici za obě ruce zavřena státi má. Vše vedle p. Decis. 11. Aug. 1689. — Consignací outrat s nadepsanými delinquenty od 9. Juli do 20. aug.: ouřadu purkmistrovskému od 4 examenův 4 R 40 kr. . . . (292). 139. a. O žhářku. M. a o. p. n. m. Na pohledávání naučení právního stran nějaké děvčice Běty z dědiny Lobodic, kteráby v stodole Jíry Hřebíčka jako i nějakého Plachého oheň založiti měla, Vám tajiti nemůžem, poněvadž se v tomto běhu mladosti osoby i také podezdření ne- dotklivé materie(?) dotýče, protož předně obzláštně zapotřebí jest, abyste se jistě vyptali, jak dokonale táž děvčice stará jest; zdali již 13 let vyplnila, kdežto nejjistější zpráva z kněh kostelních, kde táž děvčice rozena a pokřtěna jest, dostati by se mohlo; 2. zdali stodola téhož Jíry Hřebíčka dokonale zhořela a jaká více škoda v sousedství tím založením ohně toho času se stala? Zdali ta osoba hned při tom postížena byla, neb jak se to na ni proneslo? 3. Zdali u toho Plachýho s tím založením podobně oheň vyšel. — Taký-li toho času jak u Jíry Hřebíčka aneb jiným časem? Ždali na jiných místech taký okolo těch časův oheň založený vyšel a kde? 4. Zdali ta děvčice smělého a chytrého přirození a povahy se spatřuje a co o zachování její mateře slyšeť jest, a jak se ona po ty časy s tú
Strana 107
107 — děvčicí živila? 5. Zdali v Lobodicích, když ta děvčice svázána byla, volno bylo jiným lidem k ní choditi; jako i také, když u Vás již u vězení zůstávala, aneb jak byla opatrována? Zdali jí ještě uvá- zanou držíte a od toho času zdali častěji vazba s ní spadla, a zdali k ní její mateř nějaký přístup má. Pročež když nám na dotčené punkta zprávu odešlete, máte s dalším naučením zaopatřeni býti. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 29. nov. 1689. (294). b. Ortel zní na pardus a vypovědění. M. o. p. n. m. Majíce my v právním povážení příběh Běty děvčice z dědiny Lobodic, která 2kráte u Jíry Hřebíčka hospodáře jeho jako taký po třetí u Plachýho oheň založiti měla, my p. a r. hl. k. m. O. takto o tom z práva vypovídáme, že ačkoliv jmenovaná Běta se k takovýmu založenýmu ohni dobrovolně přiznává a práva na takový veliký skutek a přečinění jistou pokutu vyměřují, nic- méně patříce na týž Běty nedospělosť věku, docházejíce ona toliko k 13. roku, a že to založení ohně ze žádné zlosti aneb pomsty nýbrž toliko z nabádání zlého ducha pošlo. z té tehdy důležitý právní příčiny, k tejž Bětě děvčici s obyčejnou v právích vyměřenou po- kutou přikročeno býti nemůže, však nicméně ona pro své zaslou- žené trestání u vězení skrz šerhu toliko dobrý pardus podle mírnosti a síly těla vystáti a potom z celého panství Tovačovského na věč- nosť vypověděna, a aby se napotom pro uvarování většího trestání podobného i jiného všeho zlého varovala, přístně napomenuta býti má. Pokudž by se pak po tom zase na panství postihnouti dala, nepomeškáte se s ní dobře ujistiti. A z té také příčiny její mateři od vrchnosti uloženo býti může, aby se potichu z panství Tova- čovského jinam přestěhovala a tudy k navrácení její dcery příčinu odňala. Vše vedle p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 16. dec. 1689. (296). * Ortele jménem i na místě vrchnosti vydané. Vrchnosti tak jako magistrátům královských měst náleželo, cechovní spory kliditi. Viz č. 96. Rovněž náleželo vrchnosti souditi právní případy v obhradí zámeckém zběhlé. Viz č. 124. Konečně z nařízení vrchnosti na urfrýd propuštěn cizí poddaný. Viz č. 133. 140. O krádež v pivovaře Svrčovském. Jménem i na místě JVHM“ Pána, Pana Ferdinanda Juliusa sv. římské říše hraběte z Salmu v Neyburgu nad Inem, dědičného pána na Tovačově, Kojetíně a Kralicích JC a K M“ skutečného ko- morníka, rady a soudce zemského v markr. Mor., vrchnosti naší milostivé a dědičné, my p. a r. města Tovačova majíc v bedlivém uvážení to, co Franc Uhlíř majíc sobě od vrchnosti své milostivé v pivovaře a dvoře Čtvrčovském panském povinnosť hlásenskou, podle záplaty sobě svěřenou, aby vždy nočním časem jako na ohně tak taký zlé lidi obzvláštní pozor dal, a při tom svou pilnosť a věrnosť zachoval, 4kráte právně examinirován a tázán jsa dobro- volně a na útrpným právě vyznal, že on sám, s jinšíma svýma
107 — děvčicí živila? 5. Zdali v Lobodicích, když ta děvčice svázána byla, volno bylo jiným lidem k ní choditi; jako i také, když u Vás již u vězení zůstávala, aneb jak byla opatrována? Zdali jí ještě uvá- zanou držíte a od toho času zdali častěji vazba s ní spadla, a zdali k ní její mateř nějaký přístup má. Pročež když nám na dotčené punkta zprávu odešlete, máte s dalším naučením zaopatřeni býti. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 29. nov. 1689. (294). b. Ortel zní na pardus a vypovědění. M. o. p. n. m. Majíce my v právním povážení příběh Běty děvčice z dědiny Lobodic, která 2kráte u Jíry Hřebíčka hospodáře jeho jako taký po třetí u Plachýho oheň založiti měla, my p. a r. hl. k. m. O. takto o tom z práva vypovídáme, že ačkoliv jmenovaná Běta se k takovýmu založenýmu ohni dobrovolně přiznává a práva na takový veliký skutek a přečinění jistou pokutu vyměřují, nic- méně patříce na týž Běty nedospělosť věku, docházejíce ona toliko k 13. roku, a že to založení ohně ze žádné zlosti aneb pomsty nýbrž toliko z nabádání zlého ducha pošlo. z té tehdy důležitý právní příčiny, k tejž Bětě děvčici s obyčejnou v právích vyměřenou po- kutou přikročeno býti nemůže, však nicméně ona pro své zaslou- žené trestání u vězení skrz šerhu toliko dobrý pardus podle mírnosti a síly těla vystáti a potom z celého panství Tovačovského na věč- nosť vypověděna, a aby se napotom pro uvarování většího trestání podobného i jiného všeho zlého varovala, přístně napomenuta býti má. Pokudž by se pak po tom zase na panství postihnouti dala, nepomeškáte se s ní dobře ujistiti. A z té také příčiny její mateři od vrchnosti uloženo býti může, aby se potichu z panství Tova- čovského jinam přestěhovala a tudy k navrácení její dcery příčinu odňala. Vše vedle p. Decis. in cons. sen. civ. Ol. die 16. dec. 1689. (296). * Ortele jménem i na místě vrchnosti vydané. Vrchnosti tak jako magistrátům královských měst náleželo, cechovní spory kliditi. Viz č. 96. Rovněž náleželo vrchnosti souditi právní případy v obhradí zámeckém zběhlé. Viz č. 124. Konečně z nařízení vrchnosti na urfrýd propuštěn cizí poddaný. Viz č. 133. 140. O krádež v pivovaře Svrčovském. Jménem i na místě JVHM“ Pána, Pana Ferdinanda Juliusa sv. římské říše hraběte z Salmu v Neyburgu nad Inem, dědičného pána na Tovačově, Kojetíně a Kralicích JC a K M“ skutečného ko- morníka, rady a soudce zemského v markr. Mor., vrchnosti naší milostivé a dědičné, my p. a r. města Tovačova majíc v bedlivém uvážení to, co Franc Uhlíř majíc sobě od vrchnosti své milostivé v pivovaře a dvoře Čtvrčovském panském povinnosť hlásenskou, podle záplaty sobě svěřenou, aby vždy nočním časem jako na ohně tak taký zlé lidi obzvláštní pozor dal, a při tom svou pilnosť a věrnosť zachoval, 4kráte právně examinirován a tázán jsa dobro- volně a na útrpným právě vyznal, že on sám, s jinšíma svýma
Strana 108
108 — tovaryši, domluvíce se nejprv s nimi, jim cestu ukázal, kudy a jakby na sejpky pivovarní obilné vlízti a obilí nočním časem krásti a preč do města Holomouce a Prostějova na trhy k speněžení odvézti mohli. Z čehož ukradeného obilí on též na jeho díl 16 měřic a 2 čtvrti pšenice i s těmi židovi (Beniaminu) Gumplovi (nájemníku) ukradenými 3 valaskými skopami dostal a takových krádeřích, dajíce sám k nim příčinu proti desateru Božímu přikázání se oučastna učinil a krásti pomáhal. Za jehožto zlé vejstupky dle nálezu a vejpovědi celého práva, aby k vejstraze jinším a těm podobným škůdcům skrz mistra právního s celým pardusem a odkázaním z panství Tovačovského na věčnosť trestán byl. Publi- catum v radním domě města Tovačova 17. dne měs. Mai 1694 léta. P. a r. m. T. (298). 141. O krádež tamtéž v pivovaře. Jménem i na místě JVHM“ atd. my p. a r. m. T. majíc v bed- livém uvážení to, co Matouš Otrusina, hofer z městečka Klenovic, 4krát právně examinirován a tázán jsa dobrovolně a na útrpným právě vyznal, že se s Francem Uhlířem téhož zlodějství v pivovaře dopustil — a na svůj díl 16 měřic a 2 čtvrti pšenice a ječmene 17 měřic a 2 čtvrti i taký díl skopů (dostal); při tom že druhý svý tovaryše navedl, aby palírní armarku i s penězi židům pryč vzali, a jednomu Poláku, který pro peníze za prodané a svěřené voly k upomínání Gumplu židu do pivovaru přišel, že když peníze zpátkem ponese. aby jemu v cestu vyšli a jich od něho vzali. Pročež.. aby celým pardusem od mistra popravního u planýře Tovačovského potrestán a z panství T. na věčnosť odkázán byl. P. etc. 17. Mai 1694. (299). 142. Ještě o krádež Svrčovskou. Jménem i na místě atd. my p. a r. m. T. majíc v bedlivém uvážení to, co Jan Macek, hofer z Lobodic . . . na útrpným právě vyznal, že on s jinšími tovaryši téhož zlodějství v pivovaře Čvrčov- ským na sýpkách se dopustil a svůj díl (9 měř. pšenice a 17 měřic a 2 čtvrti ječmene dostal . . . , pročež celým pardusem od mistra popravního při planýři Tovačovským — trestán a od panství T. na věčnosť odkázán býti má dle práva etc. 17. Mai 1694. 300.) 143. Dále o krádež Svrčovskou. . . . vrchnosti my p. a r. m. T. majíc Jménem i na místě v bedlivém uvážení, co Mikuláš Janeček z Lobodic 4krát tázán jsa dobrovolně i na utrpným právě vyznal, že se po 2kráte při tejž krádeži .. nacházeti dal a na svůj díl 9 měřic pšenice a ječmene 6 měřic a 2 čtvrti dostal, pročež .. povinen jest ukradené obilí Beniaminovi židovi pronájemníku pivovaru Čtvrčovského zase in — vzešlé zapraviti a 8 neděl natura nahraditi, škody a outraty při zámku Tovačovském, kde se jemu káže, v pátek dělati etc. 17. Mai 1694. (302).
108 — tovaryši, domluvíce se nejprv s nimi, jim cestu ukázal, kudy a jakby na sejpky pivovarní obilné vlízti a obilí nočním časem krásti a preč do města Holomouce a Prostějova na trhy k speněžení odvézti mohli. Z čehož ukradeného obilí on též na jeho díl 16 měřic a 2 čtvrti pšenice i s těmi židovi (Beniaminu) Gumplovi (nájemníku) ukradenými 3 valaskými skopami dostal a takových krádeřích, dajíce sám k nim příčinu proti desateru Božímu přikázání se oučastna učinil a krásti pomáhal. Za jehožto zlé vejstupky dle nálezu a vejpovědi celého práva, aby k vejstraze jinším a těm podobným škůdcům skrz mistra právního s celým pardusem a odkázaním z panství Tovačovského na věčnosť trestán byl. Publi- catum v radním domě města Tovačova 17. dne měs. Mai 1694 léta. P. a r. m. T. (298). 141. O krádež tamtéž v pivovaře. Jménem i na místě JVHM“ atd. my p. a r. m. T. majíc v bed- livém uvážení to, co Matouš Otrusina, hofer z městečka Klenovic, 4krát právně examinirován a tázán jsa dobrovolně a na útrpným právě vyznal, že se s Francem Uhlířem téhož zlodějství v pivovaře dopustil — a na svůj díl 16 měřic a 2 čtvrti pšenice a ječmene 17 měřic a 2 čtvrti i taký díl skopů (dostal); při tom že druhý svý tovaryše navedl, aby palírní armarku i s penězi židům pryč vzali, a jednomu Poláku, který pro peníze za prodané a svěřené voly k upomínání Gumplu židu do pivovaru přišel, že když peníze zpátkem ponese. aby jemu v cestu vyšli a jich od něho vzali. Pročež.. aby celým pardusem od mistra popravního u planýře Tovačovského potrestán a z panství T. na věčnosť odkázán byl. P. etc. 17. Mai 1694. (299). 142. Ještě o krádež Svrčovskou. Jménem i na místě atd. my p. a r. m. T. majíc v bedlivém uvážení to, co Jan Macek, hofer z Lobodic . . . na útrpným právě vyznal, že on s jinšími tovaryši téhož zlodějství v pivovaře Čvrčov- ským na sýpkách se dopustil a svůj díl (9 měř. pšenice a 17 měřic a 2 čtvrti ječmene dostal . . . , pročež celým pardusem od mistra popravního při planýři Tovačovským — trestán a od panství T. na věčnosť odkázán býti má dle práva etc. 17. Mai 1694. 300.) 143. Dále o krádež Svrčovskou. . . . vrchnosti my p. a r. m. T. majíc Jménem i na místě v bedlivém uvážení, co Mikuláš Janeček z Lobodic 4krát tázán jsa dobrovolně i na utrpným právě vyznal, že se po 2kráte při tejž krádeži .. nacházeti dal a na svůj díl 9 měřic pšenice a ječmene 6 měřic a 2 čtvrti dostal, pročež .. povinen jest ukradené obilí Beniaminovi židovi pronájemníku pivovaru Čtvrčovského zase in — vzešlé zapraviti a 8 neděl natura nahraditi, škody a outraty při zámku Tovačovském, kde se jemu káže, v pátek dělati etc. 17. Mai 1694. (302).
Strana 109
109 — 144. Ještě o touž krádež. Jménem i na místě . .. vrchnosti my p. a r. m. T. majíc v bedlivém uvážení to, co Tomáš Bartošek, soused z Lobodic, po 4kráte vyznal, že on z toho ukradeného obilí 12 měřic ječmene k opatrování k sobě přijal .. a jsouc on sousedem maje jiné od takového zlého skutku odváděti, sám to pokradené obilí vědomě přechoval, začež 6nedělním obecným dílem a to v železích a pútech při zámku Tovačovském s vynahražením všech — outrat trestán býti má etc. 17. Mai 1694. (302). 145. Poslední o touž krádež. Jménem i na místě .. . vrchnosti my p. a r. m. T. majíc v bedlivým uvážení to, co Tomáš Muzika, soused Lobodický, na 4 právní otázky dobrovolně vyznal, že o těch 8 měchách pšenice ukradených netoliko dobře věděl, ale i také zlodějům k speněžení do města Prostějova sám dovážel, za svou práci 1 2 míry dostal; pročež 6 neděl obecní práci při zámku Tovačovském v poutech — ku právu Tovačovskému složiti dělati, též — všechny škody má etc. 17. Mai 1694. (203). 146. Pro němý hřích jménem vrchnosti purkmistr a rada m. T. člověka z Lobodic odsoudili „k práci obecní na Špilbergu“ skrze celý rok a k odkázání z pan- ství Tovačovského na věčnosť. Vše vedle práva.“ Publicatum v domě radním m. T. 17. Mai 1694. P. a r. m. T. (304). 147. O krádež lžic a nožů stříbrných. Jménem i na místě ... vrchnosti my p. a r. m. T. bedlivě uvažujíce, kterak Antonín Malej, rodič z m. Hranic, po vykonání dobrovolnej přísahy, jenž mu při vstupování do služby pekařské v zámku zdejším Tovačovským . . . dobrovolně složil . . . , jakž v trojím právním examenu dobrovolně i na útrpným právě vyznal, že . . dvě lžičky stříbrné a jeden pár nožů podobně stříbrných panských ukrásti a z služby vyskočíc takové v Prostějově zaprak- ticirovati se opovážil, pročež . . k práci obecní na Špilberg odeslán býti a tam v železích skrze 1/2 roku pracovati odsouzen jest, a to vedle práva. Publ. v domě radním m. T. dne 14. m. srpna 1694. roku. (305). 148. O žida vězně. Dle pod datum 18. nov. 1701. roku od JMti Pána Pana France Dominika Podštatského jakožto administratora panství Tovačovského datirovaného dekretu v příčině žida Švalbacha, který již přes 18 neděl skrze zlodějství, jenž židovce vdově Kochutkovej učiněno bylo, arestem zámeckým obtížen jest, a skrze nemožnosť k dostání spolu- zlodějů, kteří k konfrontaci zapotřební by byli, že on také spolu- zloděj jest, se přesvědčit nemůže, toliko z vlastního přiznání, že takovým zlodějům cestu ukazoval a jich k Tovačovu vedl, za vej-
109 — 144. Ještě o touž krádež. Jménem i na místě . .. vrchnosti my p. a r. m. T. majíc v bedlivém uvážení to, co Tomáš Bartošek, soused z Lobodic, po 4kráte vyznal, že on z toho ukradeného obilí 12 měřic ječmene k opatrování k sobě přijal .. a jsouc on sousedem maje jiné od takového zlého skutku odváděti, sám to pokradené obilí vědomě přechoval, začež 6nedělním obecným dílem a to v železích a pútech při zámku Tovačovském s vynahražením všech — outrat trestán býti má etc. 17. Mai 1694. (302). 145. Poslední o touž krádež. Jménem i na místě .. . vrchnosti my p. a r. m. T. majíc v bedlivým uvážení to, co Tomáš Muzika, soused Lobodický, na 4 právní otázky dobrovolně vyznal, že o těch 8 měchách pšenice ukradených netoliko dobře věděl, ale i také zlodějům k speněžení do města Prostějova sám dovážel, za svou práci 1 2 míry dostal; pročež 6 neděl obecní práci při zámku Tovačovském v poutech — ku právu Tovačovskému složiti dělati, též — všechny škody má etc. 17. Mai 1694. (203). 146. Pro němý hřích jménem vrchnosti purkmistr a rada m. T. člověka z Lobodic odsoudili „k práci obecní na Špilbergu“ skrze celý rok a k odkázání z pan- ství Tovačovského na věčnosť. Vše vedle práva.“ Publicatum v domě radním m. T. 17. Mai 1694. P. a r. m. T. (304). 147. O krádež lžic a nožů stříbrných. Jménem i na místě ... vrchnosti my p. a r. m. T. bedlivě uvažujíce, kterak Antonín Malej, rodič z m. Hranic, po vykonání dobrovolnej přísahy, jenž mu při vstupování do služby pekařské v zámku zdejším Tovačovským . . . dobrovolně složil . . . , jakž v trojím právním examenu dobrovolně i na útrpným právě vyznal, že . . dvě lžičky stříbrné a jeden pár nožů podobně stříbrných panských ukrásti a z služby vyskočíc takové v Prostějově zaprak- ticirovati se opovážil, pročež . . k práci obecní na Špilberg odeslán býti a tam v železích skrze 1/2 roku pracovati odsouzen jest, a to vedle práva. Publ. v domě radním m. T. dne 14. m. srpna 1694. roku. (305). 148. O žida vězně. Dle pod datum 18. nov. 1701. roku od JMti Pána Pana France Dominika Podštatského jakožto administratora panství Tovačovského datirovaného dekretu v příčině žida Švalbacha, který již přes 18 neděl skrze zlodějství, jenž židovce vdově Kochutkovej učiněno bylo, arestem zámeckým obtížen jest, a skrze nemožnosť k dostání spolu- zlodějů, kteří k konfrontaci zapotřební by byli, že on také spolu- zloděj jest, se přesvědčit nemůže, toliko z vlastního přiznání, že takovým zlodějům cestu ukazoval a jich k Tovačovu vedl, za vej-
Strana 110
110 — stupek ten, aby skrz posla právního z města vyveden a z celého panství Tovačovského vykázán byl, při právě rychtárským m. Tova- čova se s tímto nařizuje a poroučí s obmezením, jestližeby on žid Švalbach na panství přijít, kdykoliv se opovážil, takového každý z poddaných panství Tovačovského jakožto přestupníka do arrestu dodat povinen bude. Actum v Tovačově dne 19. nov. Anno 1701. Fra. Ig. Dworžaczek. (306). Dodatek. 149. O koně a peníze za pravého příměří ok. r. 1472. pobrané poddanému pána Ctibora Tovačovského z Cimburka. (Službu svú vzkazujem, m. a o. p. m. Jakož ste nám psali pod takovými slovy): „Jeden na druhého žaloval, kterak jeden z E(vanovic) dru- hému z T(ovačova) koně pobral i peníze za pravým příměřím. v němžto jeho pán to na druhého pána žádnej péče neměl, a když to druhého člověka pána, totižto Jana Hlasiv(!) toho času na Evan(!) o to obeslal, na to jemu Jan Hlasivo odpověděl, aby poslal a kázal těch koní ptáti, že jim mají darmo vráceny býti. Jakož tomu člo- věku jeho pán Tova(čovský) svědčíe; proti tomu obžalovaný člověk pravíe: Cožst jest učinil, toť jest řádně podle pána svého, v odpo- vědi učinil, a svého pána kázaním, a přinesl od svého pána list. což (on) a jeho služebník učinili, že to řádně učinili, v odpovědi. a jeho kázaním. Na to Vás právem učíme a z práva vydáváme Což by sě stalo v řádnej válce, tuť by jmělo ukázáno býti, což by sě za příměřím anebo v odpovědi stalo; než v takovej míeře, po- něvadž neřádná válka byla, toho tak potřebíe není, a přes to pána Tovačovského svědomí v tejto míeře stálejšíc jest, nežli druhého, vedle práva“. (Cod. Jevič. 264).
110 — stupek ten, aby skrz posla právního z města vyveden a z celého panství Tovačovského vykázán byl, při právě rychtárským m. Tova- čova se s tímto nařizuje a poroučí s obmezením, jestližeby on žid Švalbach na panství přijít, kdykoliv se opovážil, takového každý z poddaných panství Tovačovského jakožto přestupníka do arrestu dodat povinen bude. Actum v Tovačově dne 19. nov. Anno 1701. Fra. Ig. Dworžaczek. (306). Dodatek. 149. O koně a peníze za pravého příměří ok. r. 1472. pobrané poddanému pána Ctibora Tovačovského z Cimburka. (Službu svú vzkazujem, m. a o. p. m. Jakož ste nám psali pod takovými slovy): „Jeden na druhého žaloval, kterak jeden z E(vanovic) dru- hému z T(ovačova) koně pobral i peníze za pravým příměřím. v němžto jeho pán to na druhého pána žádnej péče neměl, a když to druhého člověka pána, totižto Jana Hlasiv(!) toho času na Evan(!) o to obeslal, na to jemu Jan Hlasivo odpověděl, aby poslal a kázal těch koní ptáti, že jim mají darmo vráceny býti. Jakož tomu člo- věku jeho pán Tova(čovský) svědčíe; proti tomu obžalovaný člověk pravíe: Cožst jest učinil, toť jest řádně podle pána svého, v odpo- vědi učinil, a svého pána kázaním, a přinesl od svého pána list. což (on) a jeho služebník učinili, že to řádně učinili, v odpovědi. a jeho kázaním. Na to Vás právem učíme a z práva vydáváme Což by sě stalo v řádnej válce, tuť by jmělo ukázáno býti, což by sě za příměřím anebo v odpovědi stalo; než v takovej míeře, po- něvadž neřádná válka byla, toho tak potřebíe není, a přes to pána Tovačovského svědomí v tejto míeře stálejšíc jest, nežli druhého, vedle práva“. (Cod. Jevič. 264).
Strana 111
Rejstřík osob a míst. (Číslice římské značí stránky úvodů. arabské stránky ortelů). Adam z Cimburka viz z Cim- burka; A. podruh, pastýř To- vačovský 45-- 6. Albendorf X. Altstadt XIV., 2 viz Staré mésto. v. Anberg Hirnbein Pavel, úř. na St. Jičíně XVII Albrecht, kral 85. Althusius. právník 83. Anka z Cel&ie 35--7. Arnolczdorł X. Arnostov (Krnestendorf) X. Auspitz (Ilustopece u Brna) XIV. Aw == Griegau VUL Balasta Jiřík 65. Baroch Mandl, žid Tovač. 26. Bartholus, právník 83. Bartošek Tomáš, soused z Lo- bodic 109. Bartultovice XVI. Basta Jakub 68—-9. Bees, svob. pán XVII. Benešov u Opavy XVI. Berka Jan 31. Beroun na Moravě XV, v chách XXIII. Bělkovice XIV. Bílý Jiřík 45. Biskupice XIV, XXIX, purkrecht XVIL Biskupstvi XV. Biskupstvo XV. Bišof Zachariáš 39—-40. Bischoff Dr., Deutsches Recht in Olmütz VI, VIII, IX, XII, XIII, XXII. Bítovská Johanka z Slavikovic na Loučce XVI, XXXI. Blaha Kuželův z Věrovan 38. Blahoušek ITavel 39.—-40. Blatce XIV, 45, 93. Blaudendorf XV. Ce- Blaznič Urban 62. Blekta z Otěchovic Jindřich, jeho dcera Kateřina a manželka Eliška st. Sarovcovna, 81—88; Jindřich na sv. dvoře v Har- tunkově 84; Joachym na Zdětíně a Hradisku 81. Blektovna Kateřina, manželka Al- brechta Bukůvky a její dětí 81—88 viz Bukůvky. Bludov XV. Boháč Tomáš. úřed. Ousovský a Bystricky XVIL Bohouïñov XIV. Bohuń, zavražděný 9—-10. Bolelouc XXVII, XXIX. Borek Pavel 64. Borovský z Borové na Křtomi- lech XVII. Boskovice XXI; z B-—c Vaněk, hojtm. zemsky 85. Brasen (Vražné) X. Břetislav kníže V. Březovice XVI. Brikcí z Licka XII. šrníčko XV. Brno VII, XXV; vrchní právo XXI aZ XXII, desky zemské 85; Johanka ml. Sarovcova na sv. domé v D—é 81. Brod Némecky X. Brod Uherský XXI; měšťan Jan Landškrounský 81; Václav Ko- korský z K. na domě v U. B—ě 81; Jetfich z Kunovic naB--é 32. Brodek XI. Brodek městečko XV. Brodek ves XIV; z B—u Kateřina Pokorná a Lukáš Mačkal 105. Brochovic ze Sicendorfu Jan Zikm., ur. na Bystřici XVII. Brugnar Sigfrid, měšť. Ol. VII. Břuchotín XV.
Rejstřík osob a míst. (Číslice římské značí stránky úvodů. arabské stránky ortelů). Adam z Cimburka viz z Cim- burka; A. podruh, pastýř To- vačovský 45-- 6. Albendorf X. Altstadt XIV., 2 viz Staré mésto. v. Anberg Hirnbein Pavel, úř. na St. Jičíně XVII Albrecht, kral 85. Althusius. právník 83. Anka z Cel&ie 35--7. Arnolczdorł X. Arnostov (Krnestendorf) X. Auspitz (Ilustopece u Brna) XIV. Aw == Griegau VUL Balasta Jiřík 65. Baroch Mandl, žid Tovač. 26. Bartholus, právník 83. Bartošek Tomáš, soused z Lo- bodic 109. Bartultovice XVI. Basta Jakub 68—-9. Bees, svob. pán XVII. Benešov u Opavy XVI. Berka Jan 31. Beroun na Moravě XV, v chách XXIII. Bělkovice XIV. Bílý Jiřík 45. Biskupice XIV, XXIX, purkrecht XVIL Biskupstvi XV. Biskupstvo XV. Bišof Zachariáš 39—-40. Bischoff Dr., Deutsches Recht in Olmütz VI, VIII, IX, XII, XIII, XXII. Bítovská Johanka z Slavikovic na Loučce XVI, XXXI. Blaha Kuželův z Věrovan 38. Blahoušek ITavel 39.—-40. Blatce XIV, 45, 93. Blaudendorf XV. Ce- Blaznič Urban 62. Blekta z Otěchovic Jindřich, jeho dcera Kateřina a manželka Eliška st. Sarovcovna, 81—88; Jindřich na sv. dvoře v Har- tunkově 84; Joachym na Zdětíně a Hradisku 81. Blektovna Kateřina, manželka Al- brechta Bukůvky a její dětí 81—88 viz Bukůvky. Bludov XV. Boháč Tomáš. úřed. Ousovský a Bystricky XVIL Bohouïñov XIV. Bohuń, zavražděný 9—-10. Bolelouc XXVII, XXIX. Borek Pavel 64. Borovský z Borové na Křtomi- lech XVII. Boskovice XXI; z B-—c Vaněk, hojtm. zemsky 85. Brasen (Vražné) X. Břetislav kníže V. Březovice XVI. Brikcí z Licka XII. šrníčko XV. Brno VII, XXV; vrchní právo XXI aZ XXII, desky zemské 85; Johanka ml. Sarovcova na sv. domé v D—é 81. Brod Némecky X. Brod Uherský XXI; měšťan Jan Landškrounský 81; Václav Ko- korský z K. na domě v U. B—ě 81; Jetfich z Kunovic naB--é 32. Brodek XI. Brodek městečko XV. Brodek ves XIV; z B—u Kateřina Pokorná a Lukáš Mačkal 105. Brochovic ze Sicendorfu Jan Zikm., ur. na Bystřici XVII. Brugnar Sigfrid, měšť. Ol. VII. Břuchotín XV.
Strana 112
— 112 — Bruntál VW, IX, XV; Hynek ml. z Vrbna na B—i XVI; Vilém Klippel z Elkershiz na B—i a Sovinci XVII. Brunzyf XV. Brusak Jan, tovaryś mlyn. 90. Brušperk X. Budina Lor., úř. Bouzovský XVII. Budiš, opat kl. Hradiště VIII. Budišov XVI. Bucheim XXX. Buchta Jan 65. Bukovany VII. Bukůvka z Bukůvky Albrecht na Chudobíně XVI; Albrecht Roho- vlad na Cervené Lhotě a jeho děti Zikmunt a Eliška 80—8. Buse - Búzov; Ondřej Straus, úř. na B—ě XVII. Bystřice troje XV. Bystřice městečko XIV, XVI. Bystřice Velká XV; panství XVI, XVII; úředník Jan Zik. Brochvic XVII; z B—e V—é Ondřej, mly- näfe Zamyslila- syn 96. Bystrovany VII, VIII. Byteš Veliká XXI. Bzenec XXI. z Cerekve Nové viz Donat. z Cetechovic Jan Ujeèek, poddanÿ opata kl. Hrad. 43—4. Clotzer Gabriel, notar. civ. Olom. XXV. z Cimburka Adam XXIX, Albert XXVII, Albrecht XXVIII; Ctibor XXVIII, XXIX, 110, Ctibor řeč. Kazka XXVII, XVIII, Jan XXVIII, Jan Jičínský XXIX. Conradus, měšťan 01. VII. Čedlarova z Hofu Anna na Zlíně, Otrokovicích a Paskově XVI. Čehovice XXIX, ospy 81; z Ć—c Jiřík Vrba 94, pastýř 100. Čechy V, XL, XII, XI. Cechy ves XV, Albrecht Sedlnický na C—ach XVII, Řehoř Žák . Oplocansky úředník XVII. Cekyné, Tas Václ. Podstatsky na C XVI. Celakovsky Jar.Sbírka pram.práva . méstského v Cechách IX—XI. Celéice XXIX, XXXI, poZár 100, rybník 36—7, z C—c Anna 35 aZ 37; Rehof Dury&, jeho žena Anna a pacholek Simon Va- . lenta 94. Certoryje XXIX. Cervená Lhota, Albrecht Rohovlad Buküvka na C. L— é 80—8. j Clunek, zaniklá ves XXVIII. Cuda Václav 95. Dampus Prokop 90. David, żid Tovać. 95. D’Elvert, Schriften der hist. Section XIV. Dembinská Alžběta XVII. Děčín X, XXI. Dituš, kožušník 1. Dluhomilov XV. Dobeše u Oder XVI. Dobrońov Jan 63—4. Dolni strana V. Louky XV. Domluvil, Paměti m. Meziříčí XIV. Donat z N. Cerekve Karel Jindřich. regent na Sternberku XVII. Dorflins (Derflik) X. Drahanovsky Jaroslav XVII. Drahanovsky z Pénéina Vaclav na Lhoté a Vranové 80. | Dřevohostice XV; Karel st. z Ze- rotína na D. XVI. z Dřínového, Marketa a syn Jan 5. z Drslavic, Mikuláš a Vávra, bratři Martina Ondrova Beránka 32. Držovice, vinohrady XV; z D—c Jan Kelčák a jeho dcera 101. Dubany XV. Dubicko XIV. Dubka Hanuš 92. Dupák Pavel, měšť. Tovač. 74. Duryš Rehoř z Cel&ic a jeho žena 94. Dvořáček Jiří XXV; Fr. Ign. 110. Dvořák Jan 79. Dvorce XV. Dytryška Marta 56—62. Ejvań XXVII--XXIX, XXXI, 43, právo 5, fojt a konšelé 89; st.
— 112 — Bruntál VW, IX, XV; Hynek ml. z Vrbna na B—i XVI; Vilém Klippel z Elkershiz na B—i a Sovinci XVII. Brunzyf XV. Brusak Jan, tovaryś mlyn. 90. Brušperk X. Budina Lor., úř. Bouzovský XVII. Budiš, opat kl. Hradiště VIII. Budišov XVI. Bucheim XXX. Buchta Jan 65. Bukovany VII. Bukůvka z Bukůvky Albrecht na Chudobíně XVI; Albrecht Roho- vlad na Cervené Lhotě a jeho děti Zikmunt a Eliška 80—8. Buse - Búzov; Ondřej Straus, úř. na B—ě XVII. Bystřice troje XV. Bystřice městečko XIV, XVI. Bystřice Velká XV; panství XVI, XVII; úředník Jan Zik. Brochvic XVII; z B—e V—é Ondřej, mly- näfe Zamyslila- syn 96. Bystrovany VII, VIII. Byteš Veliká XXI. Bzenec XXI. z Cerekve Nové viz Donat. z Cetechovic Jan Ujeèek, poddanÿ opata kl. Hrad. 43—4. Clotzer Gabriel, notar. civ. Olom. XXV. z Cimburka Adam XXIX, Albert XXVII, Albrecht XXVIII; Ctibor XXVIII, XXIX, 110, Ctibor řeč. Kazka XXVII, XVIII, Jan XXVIII, Jan Jičínský XXIX. Conradus, měšťan 01. VII. Čedlarova z Hofu Anna na Zlíně, Otrokovicích a Paskově XVI. Čehovice XXIX, ospy 81; z Ć—c Jiřík Vrba 94, pastýř 100. Čechy V, XL, XII, XI. Cechy ves XV, Albrecht Sedlnický na C—ach XVII, Řehoř Žák . Oplocansky úředník XVII. Cekyné, Tas Václ. Podstatsky na C XVI. Celakovsky Jar.Sbírka pram.práva . méstského v Cechách IX—XI. Celéice XXIX, XXXI, poZár 100, rybník 36—7, z C—c Anna 35 aZ 37; Rehof Dury&, jeho žena Anna a pacholek Simon Va- . lenta 94. Certoryje XXIX. Cervená Lhota, Albrecht Rohovlad Buküvka na C. L— é 80—8. j Clunek, zaniklá ves XXVIII. Cuda Václav 95. Dampus Prokop 90. David, żid Tovać. 95. D’Elvert, Schriften der hist. Section XIV. Dembinská Alžběta XVII. Děčín X, XXI. Dituš, kožušník 1. Dluhomilov XV. Dobeše u Oder XVI. Dobrońov Jan 63—4. Dolni strana V. Louky XV. Domluvil, Paměti m. Meziříčí XIV. Donat z N. Cerekve Karel Jindřich. regent na Sternberku XVII. Dorflins (Derflik) X. Drahanovsky Jaroslav XVII. Drahanovsky z Pénéina Vaclav na Lhoté a Vranové 80. | Dřevohostice XV; Karel st. z Ze- rotína na D. XVI. z Dřínového, Marketa a syn Jan 5. z Drslavic, Mikuláš a Vávra, bratři Martina Ondrova Beránka 32. Držovice, vinohrady XV; z D—c Jan Kelčák a jeho dcera 101. Dubany XV. Dubicko XIV. Dubka Hanuš 92. Dupák Pavel, měšť. Tovač. 74. Duryš Rehoř z Cel&ic a jeho žena 94. Dvořáček Jiří XXV; Fr. Ign. 110. Dvořák Jan 79. Dvorce XV. Dytryška Marta 56—62. Ejvań XXVII--XXIX, XXXI, 43, právo 5, fojt a konšelé 89; st.
Strana 113
— 113 — Ejvanští 103; z E—6 krejčí Marek 75, Mat. Netopil 103; Ma- riana, dcera Jíry Konečného 90; z E—8 Rusecky Vic. starsi XVI. Ejvanovice, úředník Jiřík Tejnecky XVII, viz Evanovice. Elblova Marta Glogšpergerova 50 | až 51, 66. Eliáš, žid Tovač. 27. z Elkershüz, Klippel Vilém na Bruntáli a Sovinci XVII. Ernestendorf (Arnostov) X. Evansky Daniel, mé8t. Tovaó. 91. Evanovice, a pán Jan Hlasivo 110. Faber Daniel 90. Farka&sstadt VIII. Fejlar BlaZej, spoluradníUné. XVIII. Ferdinand I. -- XII, XIII. Ford. IL cis. XVIII Fialka Pavel 63. Francův Matěj 33. Frankstadt XV. Fridericus, méStan Ol, VII. Fryšták pod Lukovem XV. Fulnek XV. Gajovsky Michal XXX. Galas, hrabé XXX. Gejčolek Jiřík 89.. Gillar, Opavan XIII. Glogspergerova jinak Elblova Marta 50—-1, viz Elblova. GoldStejn Guidenstein XIV; Jan z Lomnice na G. 85, viz Kold- štejn. Griegau Grygov. Grygov VIII, IX, XIV. Grünberg (Krumperk) XV. Gumpel Benjamin, Zid, näjemnik pivovàru Svréovského 108. Gundersdorf XVI. Haar, ,auf dem H--r“, most 93. z Habspurku Rudolf VIIT. Hack Pater, regens cís. alumnatu v Olom. XVII. HaliSené XXII. Hanák Havel 89. Hanějovice - Haňovice. Hangenstein XV. Haňovice, Bernart ze Zástřizl na H—ch XVI. Hartungsdorf--Hartunkov. Hartunkov X; svobodný dvůr Jin- dřicha Blekty z Outěchovic 84. Hašek pán 14 (na Kurovicich?) Haynus z Ohrozimě Václav, pur- krabí Plumlovský XVI. Hejčín VII. Heinzendorf XVI. hejtman z. pän 66. Hirnbein v. Anberg Pavel, úř. na St. Jičíně XVII. Hlasivo Jan 110. Hlava Jan a jeho vdova Kate- řina 89. Hlubéice, právo VIT, XIIT, XIV. Hluchov, Bohuslav Tas Skydynsky zZ Skydyné na H—é 81—8. Hlusovice XVI. Hodolany (Hodinany) V, VI, XIV. Hodohany VI. Hodonice VI. Hodonín VI. Hoffmann z Grünpüchlu Volfgang na Rabenètejné XVII Holešov, jarmarek 55. Holice, les a ves VII, VIII, IX, XVI. Holický Jan 44. Homoláč Matěj 89. Homole Jíra 89. Horčičkova Anna 27. Horka, les a ves VIII, XIV. Hougvic Karel z Biskupic XVI. Houška Jan 75—-9. Houžvička 28. Hrabí XIV. Hradčany XV. Hradec Králové X. Hradek, Michal z H—u na Bílé Lhotě 80; Mikuláš na svob. dvoře při Plumlově XVI; úřed- ník Jan Reichenbach 16. Hradisko, Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hra- disku 81. Hradiště klášter VII, Chvalek opat VIII; opat Jifik Leodegarius XVII; poddaný opatův v Cete- chovicích 43.
— 113 — Ejvanští 103; z E—6 krejčí Marek 75, Mat. Netopil 103; Ma- riana, dcera Jíry Konečného 90; z E—8 Rusecky Vic. starsi XVI. Ejvanovice, úředník Jiřík Tejnecky XVII, viz Evanovice. Elblova Marta Glogšpergerova 50 | až 51, 66. Eliáš, žid Tovač. 27. z Elkershüz, Klippel Vilém na Bruntáli a Sovinci XVII. Ernestendorf (Arnostov) X. Evansky Daniel, mé8t. Tovaó. 91. Evanovice, a pán Jan Hlasivo 110. Faber Daniel 90. Farka&sstadt VIII. Fejlar BlaZej, spoluradníUné. XVIII. Ferdinand I. -- XII, XIII. Ford. IL cis. XVIII Fialka Pavel 63. Francův Matěj 33. Frankstadt XV. Fridericus, méStan Ol, VII. Fryšták pod Lukovem XV. Fulnek XV. Gajovsky Michal XXX. Galas, hrabé XXX. Gejčolek Jiřík 89.. Gillar, Opavan XIII. Glogspergerova jinak Elblova Marta 50—-1, viz Elblova. GoldStejn Guidenstein XIV; Jan z Lomnice na G. 85, viz Kold- štejn. Griegau Grygov. Grygov VIII, IX, XIV. Grünberg (Krumperk) XV. Gumpel Benjamin, Zid, näjemnik pivovàru Svréovského 108. Gundersdorf XVI. Haar, ,auf dem H--r“, most 93. z Habspurku Rudolf VIIT. Hack Pater, regens cís. alumnatu v Olom. XVII. HaliSené XXII. Hanák Havel 89. Hanějovice - Haňovice. Hangenstein XV. Haňovice, Bernart ze Zástřizl na H—ch XVI. Hartungsdorf--Hartunkov. Hartunkov X; svobodný dvůr Jin- dřicha Blekty z Outěchovic 84. Hašek pán 14 (na Kurovicich?) Haynus z Ohrozimě Václav, pur- krabí Plumlovský XVI. Hejčín VII. Heinzendorf XVI. hejtman z. pän 66. Hirnbein v. Anberg Pavel, úř. na St. Jičíně XVII. Hlasivo Jan 110. Hlava Jan a jeho vdova Kate- řina 89. Hlubéice, právo VIT, XIIT, XIV. Hluchov, Bohuslav Tas Skydynsky zZ Skydyné na H—é 81—8. Hlusovice XVI. Hodolany (Hodinany) V, VI, XIV. Hodohany VI. Hodonice VI. Hodonín VI. Hoffmann z Grünpüchlu Volfgang na Rabenètejné XVII Holešov, jarmarek 55. Holice, les a ves VII, VIII, IX, XVI. Holický Jan 44. Homoláč Matěj 89. Homole Jíra 89. Horčičkova Anna 27. Horka, les a ves VIII, XIV. Hougvic Karel z Biskupic XVI. Houška Jan 75—-9. Houžvička 28. Hrabí XIV. Hradčany XV. Hradec Králové X. Hradek, Michal z H—u na Bílé Lhotě 80; Mikuláš na svob. dvoře při Plumlově XVI; úřed- ník Jan Reichenbach 16. Hradisko, Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hra- disku 81. Hradiště klášter VII, Chvalek opat VIII; opat Jifik Leodegarius XVII; poddaný opatův v Cete- chovicích 43.
Strana 114
— 114 — Hradiště klášter, úředníci: Jan Leffnar z Majetína a Matyáš Vachava XVI. Veit jinak Hřivna Nákelský XVII. Hradiště Uherské VII, XXI; Smě- táček Eliáš, měšťan 69 -73. Hranice VIII, XIV. XXVII; Antonin Malej z H- c 109. Hrdibořice XXVII. XIX, XXX; z H—c Vavřinec. mlynář 66, poddaní 93. Hrdina Jan z Věrovan, pastýř 93. Hřebíček Jíra z Lobodic 107. Hruška Václav z Polkovic 46. Hruškův Matěj 66. Hun Václav. měšťan Olom. 26. Hunčovice XIV. husité 3. [Tustopece (Auspitz) XIV. cour 37. Hustopeé u Kelče. úředníci: Ja- kub Tistinsky XVII a Vaclav Toman XVI. Huzová Německá XV. vin- Hvozdečko, Jan Zelecký z Počenic | na H—u XVII. Hynkov XV. CHládek Václav Eliška 48. Chlapík Václav 98. Cholina XV. Chomoutov XVI. Chomutovský Jan 55—6. Chřelov (Křelov) XIV. z Chřenovic Jiřík 15. Christmůhl viz Křtomily. Chroustenský z Chroustenic. z Ma- lovar Jan Rafael na Myslbo- ficich a na Rudolci 81. Chuda Václav 96. Chudensko XVI. Chudobín. Albrecht Bukůvka z B. na Ch- -6 XVI; Bartol. Loucky, üf. na Ch—é XVII. Chválek, opat kl. Hradiště VIII. Chvalkovice XIV. a jeho z Iglerthu Triegler Ilanuš, úř. na Koldstejąć XVI. Ilyesházy Stépán XXX. žena ' Ttermanus, právník 83. Izák Kaukler, Zid Tovać. 95. Jahn Venceslaus, senator Carno- viensis XVIII. Jakub. rybář 12. Jan, král VIII—IX, XXVII. Jan, markrabí IX. XXVII. Janeček Mikuláš z Lobodic 108. Janek, pastýř 67. Jaroš Tomáš 99. Jasinsky z Jasina Melichar_ na Ketři XVI. Jehnel v. Pramsen (z Prudiny) Martin, áf. na Koldstejné XVI. Ješek z Tovačova 12. Jevičan, právník a jeho spisy XXII—XXIH. Jevicko X, XII, XIV, XV, XXIV, XXVII, 2, 3, 4; codex IN, XI. XII, NXIL XXIII. Jičín Nový XU- XVIII, XXVI; úředník XVIL XVIIL | Jičín Starý, Frydrych z Zerotína na St. J--ě XVI; úředníci Da- niel Filoxin z Senperku a Pavel Hirnbein z Anberku XVII. z Jihlavy Václav XI. XXII. Jindřichovský dvůr v Tovač. XXX. Jireček Hermenegild, Svod zák. slov. V. VL | Jireček Josef. Rukověť literatury české XXI. Jiříkova lúka 49. Jívavá XIV. Jošt, markrabí XI. Káča 35—7. | Kamenice v Cechách X. Kamenický Mat.. úředník na Mo- řicích XVIL Kamenička Dorota 24. Karel IV. IX. Karel Adam. rychtár Unc. XVIII. Kejval Jiřík 75 --9. i; Kelč XV. Ketř u Opavy. Melichar Jašínský z Jašína na K- i XVI Klára, hospodyně ve špitáli To- vačovském 35- 6. Klaudius ze Soryné, prelát XVII.
— 114 — Hradiště klášter, úředníci: Jan Leffnar z Majetína a Matyáš Vachava XVI. Veit jinak Hřivna Nákelský XVII. Hradiště Uherské VII, XXI; Smě- táček Eliáš, měšťan 69 -73. Hranice VIII, XIV. XXVII; Antonin Malej z H- c 109. Hrdibořice XXVII. XIX, XXX; z H—c Vavřinec. mlynář 66, poddaní 93. Hrdina Jan z Věrovan, pastýř 93. Hřebíček Jíra z Lobodic 107. Hruška Václav z Polkovic 46. Hruškův Matěj 66. Hun Václav. měšťan Olom. 26. Hunčovice XIV. husité 3. [Tustopece (Auspitz) XIV. cour 37. Hustopeé u Kelče. úředníci: Ja- kub Tistinsky XVII a Vaclav Toman XVI. Huzová Německá XV. vin- Hvozdečko, Jan Zelecký z Počenic | na H—u XVII. Hynkov XV. CHládek Václav Eliška 48. Chlapík Václav 98. Cholina XV. Chomoutov XVI. Chomutovský Jan 55—6. Chřelov (Křelov) XIV. z Chřenovic Jiřík 15. Christmůhl viz Křtomily. Chroustenský z Chroustenic. z Ma- lovar Jan Rafael na Myslbo- ficich a na Rudolci 81. Chuda Václav 96. Chudensko XVI. Chudobín. Albrecht Bukůvka z B. na Ch- -6 XVI; Bartol. Loucky, üf. na Ch—é XVII. Chválek, opat kl. Hradiště VIII. Chvalkovice XIV. a jeho z Iglerthu Triegler Ilanuš, úř. na Koldstejąć XVI. Ilyesházy Stépán XXX. žena ' Ttermanus, právník 83. Izák Kaukler, Zid Tovać. 95. Jahn Venceslaus, senator Carno- viensis XVIII. Jakub. rybář 12. Jan, král VIII—IX, XXVII. Jan, markrabí IX. XXVII. Janeček Mikuláš z Lobodic 108. Janek, pastýř 67. Jaroš Tomáš 99. Jasinsky z Jasina Melichar_ na Ketři XVI. Jehnel v. Pramsen (z Prudiny) Martin, áf. na Koldstejné XVI. Ješek z Tovačova 12. Jevičan, právník a jeho spisy XXII—XXIH. Jevicko X, XII, XIV, XV, XXIV, XXVII, 2, 3, 4; codex IN, XI. XII, NXIL XXIII. Jičín Nový XU- XVIII, XXVI; úředník XVIL XVIIL | Jičín Starý, Frydrych z Zerotína na St. J--ě XVI; úředníci Da- niel Filoxin z Senperku a Pavel Hirnbein z Anberku XVII. z Jihlavy Václav XI. XXII. Jindřichovský dvůr v Tovač. XXX. Jireček Hermenegild, Svod zák. slov. V. VL | Jireček Josef. Rukověť literatury české XXI. Jiříkova lúka 49. Jívavá XIV. Jošt, markrabí XI. Káča 35—7. | Kamenice v Cechách X. Kamenický Mat.. úředník na Mo- řicích XVIL Kamenička Dorota 24. Karel IV. IX. Karel Adam. rychtár Unc. XVIII. Kejval Jiřík 75 --9. i; Kelč XV. Ketř u Opavy. Melichar Jašínský z Jašína na K- i XVI Klára, hospodyně ve špitáli To- vačovském 35- 6. Klaudius ze Soryné, prelát XVII.
Strana 115
— 115 — Klenovice XIV, XXIX, Matouš Otrusina. hofer z K—c 108. Klimkovice. Hynek z Vrbna na | K---ch XVI. Klippel z Elkershúz Vilém na Brun- táli a Sovinci XVII. Klokovsky Martin 93. Klopotovice XVI, XXIX, XXXI- IL : právo 18; Cernousek Jan z Kl. - c | 99, Ilandk Havel 89, Drbus Matój 92, Justina. hoterka 99, Kabou- sok Jiřík 18. Klužínek XV. Knihnice XIV, 43—4. Kochutkova, židovka vdova 109. Kojetin VIII, XXX, żid David 46, osoby od práva K—-ho 91; Ferd. Jul. hr. Salm na K—é 107. Kokory 104. chrám 98, Kokorsky z K--r Jan na La$kové, sudí men&. práva Ol. 67; Kokorsky Václav na domě v Uh. Brodě 81; z K—r Janek 1. Koldín. právník XII, XX. Kcldstejn X, XVIII; páni: Hynek ml. z Vrbna na Bruntáli a Kold- Stejnó XVI, Jan Jetfich Peti- valdský z P. XVI; úřednici: Martin Jehnel v. Pramsen XVI, Hanuš Triegler z Iglerthu XVI, Albrecht Seifrid Malovec z Malo- vic, hejtm. Lichtenstejnsky XVII. Koleso 5, 7. Konečný Pavel 98, Vaněk 49; Marina Konečných z Ejvaně 91. Konice XI, XIV; Burain Konický ze Svabenie na K—ec XVI. Kopfiva Jan 90. Kornice X, z Koryč. Sabina XXVII. Kostelec XIV. Kostkova stará 63. Kosik 7, Martin 75—9. Kovář Metouš 24—5, Stanislav, soused Tovačovský 44. Kovařík Jan 19—20, z Určic 20—1. Koza Jíra 75—9; Bernart Koza z Hradiště, úřed. kostela Olo- "muckého XVI. z Kożusan Rihy Poliśka syn 94. z Krajku Johanka XXIX. Krakovec, Daniel Korybus, úřed. na K—ci XVII. Kralice městečko XXVII, XXIX, XXX, 97, právo 9, 10; z K—c dcera Stastného 62; Ferd. Jul. hr. Salm na K—ch 107. Králové : Albrecht 85; Ferdinand I.: XII XIV; Jan VILL—IX, 85; Jiřík z Poděbrad XXVIII, XXIX; KarelIV.: IX; MatyáSUh. XXVIIT; Přemysl Otakar I.: V; Přemysl Otakar IL: VIT, VIII; Václav LI.: XXVII; Václav IV.: XI, XXVIII; Vladislav II.: XXIX; Vratislav V. Krasice XIV. Křelov VII. Krch, měšťan Tovač. 12. Krnov XV; vrchním právem pro statky Lichtenštejnské na Mor. XVIII; senator Jahn Vencesl. XVIII; Krnovsko X, desky zem- ské 4. Kroměříž XV, XXI, jarmarek 45, manské právo 4. Krs Jiří, mlynář Ustínský 28—30, Jíra 46; Matouš 46. Křtětín XIV. Křtomily, Vilém Borovský z Bo- rovénaK—ch(Christmůhl) XVII. Krumperk vide, Grünberg. Krupka, m. v Cechäch X. KryStofor Jan 65. z Kukvic Väclav, podkom. Mor. XI. z Kunovic Jetřich na Brodě Uh. 32. Kunovský Tomáš, rychtář Tovač. 47—8; 55—6. z Kunstätu inspektor 100; Jan Bínka 100— 2. z Kurovic Zá&tit VIII. Kurybus Daniel, správce st. Ousov- ského XVI. Kutra Jan 74. : Kuzuský Tomáš, správce kl. Všech Svat. XVII. z Kvancendorfu Long David, afr. na Zábfeze XVI. Kyselovice, Jindřich Blekta z Outě- chovic na sv. dv. v K—ch 84. Landškrounský Jan, měšťan Uh. Brodský 81.
— 115 — Klenovice XIV, XXIX, Matouš Otrusina. hofer z K—c 108. Klimkovice. Hynek z Vrbna na | K---ch XVI. Klippel z Elkershúz Vilém na Brun- táli a Sovinci XVII. Klokovsky Martin 93. Klopotovice XVI, XXIX, XXXI- IL : právo 18; Cernousek Jan z Kl. - c | 99, Ilandk Havel 89, Drbus Matój 92, Justina. hoterka 99, Kabou- sok Jiřík 18. Klužínek XV. Knihnice XIV, 43—4. Kochutkova, židovka vdova 109. Kojetin VIII, XXX, żid David 46, osoby od práva K—-ho 91; Ferd. Jul. hr. Salm na K—é 107. Kokory 104. chrám 98, Kokorsky z K--r Jan na La$kové, sudí men&. práva Ol. 67; Kokorsky Václav na domě v Uh. Brodě 81; z K—r Janek 1. Koldín. právník XII, XX. Kcldstejn X, XVIII; páni: Hynek ml. z Vrbna na Bruntáli a Kold- Stejnó XVI, Jan Jetfich Peti- valdský z P. XVI; úřednici: Martin Jehnel v. Pramsen XVI, Hanuš Triegler z Iglerthu XVI, Albrecht Seifrid Malovec z Malo- vic, hejtm. Lichtenstejnsky XVII. Koleso 5, 7. Konečný Pavel 98, Vaněk 49; Marina Konečných z Ejvaně 91. Konice XI, XIV; Burain Konický ze Svabenie na K—ec XVI. Kopfiva Jan 90. Kornice X, z Koryč. Sabina XXVII. Kostelec XIV. Kostkova stará 63. Kosik 7, Martin 75—9. Kovář Metouš 24—5, Stanislav, soused Tovačovský 44. Kovařík Jan 19—20, z Určic 20—1. Koza Jíra 75—9; Bernart Koza z Hradiště, úřed. kostela Olo- "muckého XVI. z Kożusan Rihy Poliśka syn 94. z Krajku Johanka XXIX. Krakovec, Daniel Korybus, úřed. na K—ci XVII. Kralice městečko XXVII, XXIX, XXX, 97, právo 9, 10; z K—c dcera Stastného 62; Ferd. Jul. hr. Salm na K—ch 107. Králové : Albrecht 85; Ferdinand I.: XII XIV; Jan VILL—IX, 85; Jiřík z Poděbrad XXVIII, XXIX; KarelIV.: IX; MatyáSUh. XXVIIT; Přemysl Otakar I.: V; Přemysl Otakar IL: VIT, VIII; Václav LI.: XXVII; Václav IV.: XI, XXVIII; Vladislav II.: XXIX; Vratislav V. Krasice XIV. Křelov VII. Krch, měšťan Tovač. 12. Krnov XV; vrchním právem pro statky Lichtenštejnské na Mor. XVIII; senator Jahn Vencesl. XVIII; Krnovsko X, desky zem- ské 4. Kroměříž XV, XXI, jarmarek 45, manské právo 4. Krs Jiří, mlynář Ustínský 28—30, Jíra 46; Matouš 46. Křtětín XIV. Křtomily, Vilém Borovský z Bo- rovénaK—ch(Christmůhl) XVII. Krumperk vide, Grünberg. Krupka, m. v Cechäch X. KryStofor Jan 65. z Kukvic Väclav, podkom. Mor. XI. z Kunovic Jetřich na Brodě Uh. 32. Kunovský Tomáš, rychtář Tovač. 47—8; 55—6. z Kunstätu inspektor 100; Jan Bínka 100— 2. z Kurovic Zá&tit VIII. Kurybus Daniel, správce st. Ousov- ského XVI. Kutra Jan 74. : Kuzuský Tomáš, správce kl. Všech Svat. XVII. z Kvancendorfu Long David, afr. na Zábfeze XVI. Kyselovice, Jindřich Blekta z Outě- chovic na sv. dv. v K—ch 84. Landškrounský Jan, měšťan Uh. Brodský 81.
Strana 116
— 116 — Langendorf XV. Lanškroun XXX. Laškov, Jan Kokorský z Kokor na L—6 67. Lauryn, písař 41. Lazce u Olomouce V, VI, XV. Leffnar z Majetína Jan, úřed. kl. Hradiště XVI. Lejek Matěj a žena Anna 38. Leodegarius Jiřík, op. kl. Hra- diště XVII. Leopold I., císař XX. Lešná XXVI. Lhota 80. Lhota Bílá, Michal z Hrádku na | Lh. Bílé 80. Libhośtsky Jan XIII. z Licka Brikci XII. Lichtenstejn kniże Karel a jeho panstvi na Mor. XVIII. Lichtenstenjsky hejtman na Kold- štejně XVII, hofmistr na Plum- lově XVII. z Lichtenburku Jan 85. Lichy 12. . Lipa, mésto v Cechách X. Lípa Jan, mlynář Tovač. a jeho syn Václav 90. z Lípy Jindřich XXVII. Lipník XI, XIV. Liptyň u Opavy, fojt XVI. Lisice městečko, Jakub Bartoník z L—c 104. Litoměřice IX; vrchní právo X, XI, XIII, XXI, XXIV, XXIX. Litomyšl, úředník Tobiáš Regi- novič XVI; Václav z L—e 42—3. Litovel 4, VII—IX, XIV—XVI; üf. Litovelsky Bernart Tropar XVI. z Lobkovic Ladislav hejtman z. Mor. 80. Lobodice XXVII, XXVIII, XXXI, XXXII, 106, 107, právo 17, 27, obec, sousedé 68; Kuna z L—c 16—17;JiraHrebitek 107, Plachy 107, Macek Jan, hofer 108, Mi- kuláš Janeček 108, Tomáš Bar- tošek 109, Tomáš Muzika 109; élovék z L—c 109. Loděnice Mor. XVI. z Lomnice Jan na Koldštejně 85; Kateřina. děvečka 96. Long z Kvancendorfu David, úř. na Zábřeze XVI. Lorenc, organista a primator v Un- &ové XVIIL | Losín. Bernart z Žerotína a Jetřich z Zerotina na L—6 XVI Lošovský ze Šumvaldu Jan, úřed- ník kapitulní 17, 18. Loštice XIV. Loucký Bartol., úř. bíně XVII. Loučany XIV. Loučka. Johana Bítovská z Sla- vikovic na L—e XVI. z Loukova Jíra 47—8. Louny v Cechách X. Lüka Veliká XV. Lukavice XIV. Lupavý Tomáš 28— 30. z Lutína Bartoň 46. Lutyně XV. Macek Jan, hofer z Lobodic 108. na Chudo- : Mackal Luká& z Brodku 105. Magdeburk, appellace do M. XI, právo Magdeburské viz saskó V, VIII, élánek de arrestatione equor.IX, literatura M-—ho práva na Mor. XXI—XXVI, vymyténo z Cech XII, rozkvět na Moravě XIV. Mach, fojt, Tovač. 32. Majetín XXIX, z Majetína Hanu- sek 37, Mik. Speta 97, Jan Leffnar, úř. kl. Hradiště XVI. Malej Antonín z Hranic 110. Malhotice XIV. Malík Pavel a žena Kateřina 102. z Malovar Chroustenský Jan Rafael na Myslbořicích a Rudolci 81. Malovec z M. Albr. Sifrid, správce st. na Koldštejně XVII. Malženský z M., vladykové XVI. Mandl, žid Tovač. XIII, 56-- 62. Manriquez de Lara Jan XXX. Mära 10. Marek, masaf 41—2. Mariana, dévecka 106.
— 116 — Langendorf XV. Lanškroun XXX. Laškov, Jan Kokorský z Kokor na L—6 67. Lauryn, písař 41. Lazce u Olomouce V, VI, XV. Leffnar z Majetína Jan, úřed. kl. Hradiště XVI. Lejek Matěj a žena Anna 38. Leodegarius Jiřík, op. kl. Hra- diště XVII. Leopold I., císař XX. Lešná XXVI. Lhota 80. Lhota Bílá, Michal z Hrádku na | Lh. Bílé 80. Libhośtsky Jan XIII. z Licka Brikci XII. Lichtenstejn kniże Karel a jeho panstvi na Mor. XVIII. Lichtenstenjsky hejtman na Kold- štejně XVII, hofmistr na Plum- lově XVII. z Lichtenburku Jan 85. Lichy 12. . Lipa, mésto v Cechách X. Lípa Jan, mlynář Tovač. a jeho syn Václav 90. z Lípy Jindřich XXVII. Lipník XI, XIV. Liptyň u Opavy, fojt XVI. Lisice městečko, Jakub Bartoník z L—c 104. Litoměřice IX; vrchní právo X, XI, XIII, XXI, XXIV, XXIX. Litomyšl, úředník Tobiáš Regi- novič XVI; Václav z L—e 42—3. Litovel 4, VII—IX, XIV—XVI; üf. Litovelsky Bernart Tropar XVI. z Lobkovic Ladislav hejtman z. Mor. 80. Lobodice XXVII, XXVIII, XXXI, XXXII, 106, 107, právo 17, 27, obec, sousedé 68; Kuna z L—c 16—17;JiraHrebitek 107, Plachy 107, Macek Jan, hofer 108, Mi- kuláš Janeček 108, Tomáš Bar- tošek 109, Tomáš Muzika 109; élovék z L—c 109. Loděnice Mor. XVI. z Lomnice Jan na Koldštejně 85; Kateřina. děvečka 96. Long z Kvancendorfu David, úř. na Zábřeze XVI. Lorenc, organista a primator v Un- &ové XVIIL | Losín. Bernart z Žerotína a Jetřich z Zerotina na L—6 XVI Lošovský ze Šumvaldu Jan, úřed- ník kapitulní 17, 18. Loštice XIV. Loucký Bartol., úř. bíně XVII. Loučany XIV. Loučka. Johana Bítovská z Sla- vikovic na L—e XVI. z Loukova Jíra 47—8. Louny v Cechách X. Lüka Veliká XV. Lukavice XIV. Lupavý Tomáš 28— 30. z Lutína Bartoň 46. Lutyně XV. Macek Jan, hofer z Lobodic 108. na Chudo- : Mackal Luká& z Brodku 105. Magdeburk, appellace do M. XI, právo Magdeburské viz saskó V, VIII, élánek de arrestatione equor.IX, literatura M-—ho práva na Mor. XXI—XXVI, vymyténo z Cech XII, rozkvět na Moravě XIV. Mach, fojt, Tovač. 32. Majetín XXIX, z Majetína Hanu- sek 37, Mik. Speta 97, Jan Leffnar, úř. kl. Hradiště XVI. Malej Antonín z Hranic 110. Malhotice XIV. Malík Pavel a žena Kateřina 102. z Malovar Chroustenský Jan Rafael na Myslbořicích a Rudolci 81. Malovec z M. Albr. Sifrid, správce st. na Koldštejně XVII. Malženský z M., vladykové XVI. Mandl, žid Tovač. XIII, 56-- 62. Manriquez de Lara Jan XXX. Mära 10. Marek, masaf 41—2. Mariana, dévecka 106.
Strana 117
— 117 — Martin, mlynář 47, písař důch. 65; Martinův Jan 74. Martinsdorf X. Matyáš, král a císař 58, 88. Mazánek Jan a strýci jeho Vaněk a Urban 47. Medle XV. Medový Matěj 75—9. Mezice XV, 7 M—c Blaha 27. Meziříčí Val. X, XIV— XVI, XXIX, XX, XVI; Balcar z Zerotina na M—i a Rožnově XVII; Meziřický Gabriel 64—5, M—y Jan a Marta vdova 64—5. Miček Pavel 22. Miňovský Jakub 7. Mírkyně Macek 66. Missina XIV. Miška Tomáš 102. Mitterdorf X. Mládek, rybnikář 34. Mlynářův Jan, radní Tovač. 75. Mohelnice XV, XVI, XVIII. Mojžiš, žid XIII. -Mojzisek Vaclav 89. Monse Josef Vratislav, vénovaci list ; Municipalrechte XXI, Ta- bula juris publ. m. Mor. XXII. Moraviéany XIV. Moravského markr. pofádky 57. Mořice, Matyáš Kamenický, úř. na M—ch XVII. Mořkovský z Zástřizl Bernart XVII. Mošovský z Moravčína Jan na Benešově XVI. Most, m. v Cechách XI, XXIV. Moštěnice u Přerova XXX. Myslbořice, Jan Rafael Chrousten- stenský z Malovar na M—ch a Rudolci 81. Muzika Tomáš z Lobodic 109. Najdekar Mauric z Olom. 26—7. Nakelský Veit jinak Hřivna, úř. kl. Hrad. XVII. Náklo, fara 45. Náměšť XIV, Jiřík: Kaláš Podi- vinsky, uf. na N—i XVIL Napajedla XXI; z Napajedel Urban a Anna jeho žena, matka Ma- těje Smětáčka 69—73. Nedvěd Václav 99. z Nemilan Hanil (Havel) 47—8. Nenakonice XXVII. Němčice, brána, hody na sv. Maří Majdal. 5. Německá Huzová XV. Německý Brod X. Neředín XVI. Netopil Matouš z Ejvaně 103. Neubranow X. Neustift XV. Newdorf Novosady VIII, IX. Niederunracz X. Nimburk v Cechách X. ; Niva v Tovać. XXVIII. Nivnice, Johanka st. Sarovcova na sv. dvofe v N—i 81. Norimberk, appellace XI. Nosek Jan 55. Odolany-- Hodolany VI. Odry, Jan Bohuš z Zvole na O—ách XVI. z Ohrozimě Haynus Václav, úř. Plumlovský XVI. Ochoz XIV, z O—e &küdce zem- ský XVI. Ojnice XIV. Olešnice XIV. Olomouc, dějiny vrchního práva V—XX; knížetství za Vladimíra V; biskupství V; biskup Jan XXVII; měšťané a obyvatelé: měšťané VII, kramáři 4, mly- náři a jich mýto 30—1; Gregar, lékař neb barvíř 45, Anna Hor- čičkova 27, Václav Hun 26, Mauric Neydekar 26; kláštery: sv. Kateřiny 1, Všech svatých XVI, kollej Jesuitská XVII; kaufhaus VII; rathouz 57; mí- lové právo VIIL trhy 108. — Fojt a jeho platy 22—3, mistr popravní a jeho plat 92, posel právní 104, servusi 106; syn- dikus 106; spisy Olomuckého archivu méstského XVIII, XIX, XXV. :Ondra Macků 15. Opatovice XIV.
— 117 — Martin, mlynář 47, písař důch. 65; Martinův Jan 74. Martinsdorf X. Matyáš, král a císař 58, 88. Mazánek Jan a strýci jeho Vaněk a Urban 47. Medle XV. Medový Matěj 75—9. Mezice XV, 7 M—c Blaha 27. Meziříčí Val. X, XIV— XVI, XXIX, XX, XVI; Balcar z Zerotina na M—i a Rožnově XVII; Meziřický Gabriel 64—5, M—y Jan a Marta vdova 64—5. Miček Pavel 22. Miňovský Jakub 7. Mírkyně Macek 66. Missina XIV. Miška Tomáš 102. Mitterdorf X. Mládek, rybnikář 34. Mlynářův Jan, radní Tovač. 75. Mohelnice XV, XVI, XVIII. Mojžiš, žid XIII. -Mojzisek Vaclav 89. Monse Josef Vratislav, vénovaci list ; Municipalrechte XXI, Ta- bula juris publ. m. Mor. XXII. Moraviéany XIV. Moravského markr. pofádky 57. Mořice, Matyáš Kamenický, úř. na M—ch XVII. Mořkovský z Zástřizl Bernart XVII. Mošovský z Moravčína Jan na Benešově XVI. Most, m. v Cechách XI, XXIV. Moštěnice u Přerova XXX. Myslbořice, Jan Rafael Chrousten- stenský z Malovar na M—ch a Rudolci 81. Muzika Tomáš z Lobodic 109. Najdekar Mauric z Olom. 26—7. Nakelský Veit jinak Hřivna, úř. kl. Hrad. XVII. Náklo, fara 45. Náměšť XIV, Jiřík: Kaláš Podi- vinsky, uf. na N—i XVIL Napajedla XXI; z Napajedel Urban a Anna jeho žena, matka Ma- těje Smětáčka 69—73. Nedvěd Václav 99. z Nemilan Hanil (Havel) 47—8. Nenakonice XXVII. Němčice, brána, hody na sv. Maří Majdal. 5. Německá Huzová XV. Německý Brod X. Neředín XVI. Netopil Matouš z Ejvaně 103. Neubranow X. Neustift XV. Newdorf Novosady VIII, IX. Niederunracz X. Nimburk v Cechách X. ; Niva v Tovać. XXVIII. Nivnice, Johanka st. Sarovcova na sv. dvofe v N—i 81. Norimberk, appellace XI. Nosek Jan 55. Odolany-- Hodolany VI. Odry, Jan Bohuš z Zvole na O—ách XVI. z Ohrozimě Haynus Václav, úř. Plumlovský XVI. Ochoz XIV, z O—e &küdce zem- ský XVI. Ojnice XIV. Olešnice XIV. Olomouc, dějiny vrchního práva V—XX; knížetství za Vladimíra V; biskupství V; biskup Jan XXVII; měšťané a obyvatelé: měšťané VII, kramáři 4, mly- náři a jich mýto 30—1; Gregar, lékař neb barvíř 45, Anna Hor- čičkova 27, Václav Hun 26, Mauric Neydekar 26; kláštery: sv. Kateřiny 1, Všech svatých XVI, kollej Jesuitská XVII; kaufhaus VII; rathouz 57; mí- lové právo VIIL trhy 108. — Fojt a jeho platy 22—3, mistr popravní a jeho plat 92, posel právní 104, servusi 106; syn- dikus 106; spisy Olomuckého archivu méstského XVIII, XIX, XXV. :Ondra Macků 15. Opatovice XIV.
Strana 118
— 118 — Opava XV, desky 3—4; právo Magdeb. IX, Opavsko V, IX, X. Opavský kraj 33, Opavská Ka- teřina 97. Oplocany XXVII, XXVIII, XXXI, 31, 63, právo 88, fojt a starší 64; z 0—n Jan Berka 31, Anna Spejarka 31, Barton a Jan Zralej 74; mlynářka Barbora 66—7; Oplocanský Zák Rehof, úř. na Cechách XVII; Jindřich Blekta z Outěchovic na svob. dvofe v O—ech 84, Osek XIV. Ostrata XV. Ostrava, méstané O—stí a fojt 15. Ostrovsky Jíra 49. Ostrovy u Olomouce zaniklé XV. Oto, kníže VI. Otrokovice, Cedlarova z Hofu Anna na O—ch XVI. Otrusina Jakub a jeho žena zbě- hlá 95; Matouš, hofer z Kle- novic 108. Oukvaldský Martin 96. Ousov, správce st. Daniel Kurybus a Vlachovský Hanuš Jindřich z Vlachovic XVI; Ousovský Tom. Roháč, spr. st. Bystřického a Ousovského XVII. z Outěchovic Blektové viz tyto. Páčlavice, požár 104—5. Pakšata Mikuláš z Polkovic 19 až 21, Vašek 46. Pantyčer Augustin 66. Paskov, Anna Cedlarova z Hofu na P—é XVI. Pavel, mlynář 55—6. Pehm z Pehmsdorfu Zachariáš. úř. kl. Hrad. XVII. Pejř Jiří 92. Pekař Pavel (Pavlíček) 74—5; Jakub 40—1. z Pěnčína člověk XVI; Draha- novský Václav 80. z Pernštejna pán 53; Jan XXIX, XXX; Jan XXX; Marie XXIX; Maxmilian XXX; Vilém XXIX; Vojtěch XXIX, XXX, 32; Vratislav XXX, 31. Pertl 3. Pertoldus, mést. Olom. VIL Petersdorf XV. Petřvaldský Jan Jetřich XXX. Pičonatá Anna a její syn Urban 68. Pikartka Anna a její matka Marta 32—3. | Pivín XXVII. Plumlov 102; pán XXVIII; pur- krabí Haynus z Ohrozimé XVI; svobodný dvůr Mikuláše z Hrádku XVI. z Poděbrad Jiri, król XXVIII, XXIX. Podivinský Kaláš Jindř., správce st. Nám. XVII. Podkomoří Mor. 34. Polák 108. Poláček Jan, kuchař 23—4. Polášek Jiří, Rehy Poláška z Ko- žušan syn 94—5. Polkovice 46; z P—c Mikuláš Pakšata 21. Pomněn z Tovačova a jeho syn Vok XXVII. z Popůvek Jakub Příhoda 68. z Postupic Matěj Krejs 75. Postupky 45. Potštát XIV. Potštatský z Prusinovic Tas Vá- clav na Cekyni XVI; Franc Do- minik P- y, administrator pan- ství Tovačovského XXX. 109. Povel 1. Prager 1. Praha V, XXI; appellace 44, 57 až 58; práva St. m. Pr. XI, XII. v. Pramsen Jehnel Martin, úř. na Koldštejně XVI. Prdas Pavel 37. Předmostí u Olom. XIV. Přemysl Otakar první V, VII; druhý VIII. Preyner Filip, archidiakon XVII. Pferov X, XIV, XXVII, XXX, 69; jarmarek 76 -8; z P -a Jan Sery a jeho żena Mandalena. Přestavlky XV. Piibor XV, XVI. Prikazy XIV; krćmar Miks Benka 3. Příluky XXVI.
— 118 — Opava XV, desky 3—4; právo Magdeb. IX, Opavsko V, IX, X. Opavský kraj 33, Opavská Ka- teřina 97. Oplocany XXVII, XXVIII, XXXI, 31, 63, právo 88, fojt a starší 64; z 0—n Jan Berka 31, Anna Spejarka 31, Barton a Jan Zralej 74; mlynářka Barbora 66—7; Oplocanský Zák Rehof, úř. na Cechách XVII; Jindřich Blekta z Outěchovic na svob. dvofe v O—ech 84, Osek XIV. Ostrata XV. Ostrava, méstané O—stí a fojt 15. Ostrovsky Jíra 49. Ostrovy u Olomouce zaniklé XV. Oto, kníže VI. Otrokovice, Cedlarova z Hofu Anna na O—ch XVI. Otrusina Jakub a jeho žena zbě- hlá 95; Matouš, hofer z Kle- novic 108. Oukvaldský Martin 96. Ousov, správce st. Daniel Kurybus a Vlachovský Hanuš Jindřich z Vlachovic XVI; Ousovský Tom. Roháč, spr. st. Bystřického a Ousovského XVII. z Outěchovic Blektové viz tyto. Páčlavice, požár 104—5. Pakšata Mikuláš z Polkovic 19 až 21, Vašek 46. Pantyčer Augustin 66. Paskov, Anna Cedlarova z Hofu na P—é XVI. Pavel, mlynář 55—6. Pehm z Pehmsdorfu Zachariáš. úř. kl. Hrad. XVII. Pejř Jiří 92. Pekař Pavel (Pavlíček) 74—5; Jakub 40—1. z Pěnčína člověk XVI; Draha- novský Václav 80. z Pernštejna pán 53; Jan XXIX, XXX; Jan XXX; Marie XXIX; Maxmilian XXX; Vilém XXIX; Vojtěch XXIX, XXX, 32; Vratislav XXX, 31. Pertl 3. Pertoldus, mést. Olom. VIL Petersdorf XV. Petřvaldský Jan Jetřich XXX. Pičonatá Anna a její syn Urban 68. Pikartka Anna a její matka Marta 32—3. | Pivín XXVII. Plumlov 102; pán XXVIII; pur- krabí Haynus z Ohrozimé XVI; svobodný dvůr Mikuláše z Hrádku XVI. z Poděbrad Jiri, król XXVIII, XXIX. Podivinský Kaláš Jindř., správce st. Nám. XVII. Podkomoří Mor. 34. Polák 108. Poláček Jan, kuchař 23—4. Polášek Jiří, Rehy Poláška z Ko- žušan syn 94—5. Polkovice 46; z P—c Mikuláš Pakšata 21. Pomněn z Tovačova a jeho syn Vok XXVII. z Popůvek Jakub Příhoda 68. z Postupic Matěj Krejs 75. Postupky 45. Potštát XIV. Potštatský z Prusinovic Tas Vá- clav na Cekyni XVI; Franc Do- minik P- y, administrator pan- ství Tovačovského XXX. 109. Povel 1. Prager 1. Praha V, XXI; appellace 44, 57 až 58; práva St. m. Pr. XI, XII. v. Pramsen Jehnel Martin, úř. na Koldštejně XVI. Prdas Pavel 37. Předmostí u Olom. XIV. Přemysl Otakar první V, VII; druhý VIII. Preyner Filip, archidiakon XVII. Pferov X, XIV, XXVII, XXX, 69; jarmarek 76 -8; z P -a Jan Sery a jeho żena Mandalena. Přestavlky XV. Piibor XV, XVI. Prikazy XIV; krćmar Miks Benka 3. Příluky XXVI.
Strana 119
— 119 — Prokop, mlynář, podd. Tovač. 32. Prostějov XI, XIV, XV, XVI, XXVIII, 2; Mička Pavel v P—ě odpraven 22; Lichtenštejnský hofmistr. XVII; sv. dvůr Jin- dřicha Blekty 88, trhy 108. Prostějovský Jan 74—5. Prudnicko V. . Ptení, Hynek Sarovec na Pt—í 81—8. Pustiméf, právo 37. Rabelsburg XV. Radotín XVI. Radvanice XVI. Raiher, mèst. Ol. VII. Rajicky Tomás 88—9. Rakodavy XXVII, XXVIII, XXXI, Budislav z Rakodav XXVIII; Anna, dcera Jíry Némce z R—v 68; mlyn 90. Rakodavsky Adam Ondfej, purk- mistr Tovać. 74— 5, 91. „Ramschtat* XV. Reichenpach Jan, uf. na Hradku 16. Rigelius Stephan, mistr XVIIL Rodher, mést. Olom. VIL Rohov u Opavy XVI. z Rosic Matěj 24. Rostání XV. Rousínov XXIII. Rozvadovice XV. . Rožnov, Balcar z Zerotina na R—é XVII. Ručka Jan 8. J Ruda, Bernart z Zerotína na R—& XVI. Rudolec, Jan Rafael Chroustensky na Myslboficich a Rudè 81. Rudolf II., císař XIX. z Rybnik Jiřík Tesař 89. Rýmařov XIV, XV, XXV, 2, 4. Řehova Anna 22. Repšín XIV. Rešík Matěj a vdova Dorota 63. Rimnice XIX. Sak (z Bohuňovic), spr. st. Tře- bové XVI. Salmové z Neuburku hrabě: Ar- nošt XXXI; Ferdinand Julius XX, XXXI, 97, 104, 107, Julius XXX, Karel XXX, Vejkart XVI, XXX, 68—9, 75. Samotisky XIV. Senice Veliká XIV, XV. Sigfrid, mést. Ol. VIL Sighart, mést Ol. VIL Sivych rod v Meziříčí XXVI. Skydynský z Skydyně Bohuslav Tas na Hluchové 81—8. Slany, m. v Cechách XXIV. Slavkov (Stráně) XXIX. ; Smržice, vinohrady XV. ze SmrZovic Matěj 89. Smětáček Matěj j v Přerově 69. Eliáš, mést. Uh. Hradist. 69—73. Soběslav, kníže V. Sokol Matouš 51—6. ze Soryně Klaudius, prelát XVII. Sovinec, Klippel z Elkershúz na Bruntali a S—i XVII ze Srbec Pavel Nevóas a syn Jan 5. Staré mésto (Altstadt) 2—4; u Hradiště VII, XVIII. Stárků Pavel 66. Stok ze Stoknfelsu, jeho Notulář listů naučných a jeho kniha Urtel der von Magdeburg, Donaw, Leipzig, Wittenberg, Breslau, Praga XVIIL Stransky XXIX. Straus Ondřej, správce st. na Büzové XVII. Strouna Jifik 65. Suchánek Jiří 97. Svatoš Zmeškal, purkm. Tovač. 39—40. Svobodník Jan, tovaryš 98. Svrčov, pivovar a dvůr; nájem- ník pivovaru Gumpl, krádeže spáchané 107—110. Svrčovský mlynář Jan Svrček 27. Synek Václav a Dorota, vdova 64. Salsa Martin, krejčí 42—3. ze Sanova sedlák Neisser, jeho žena a sestra; pak Anna Mein- xova; Hansel Hůbscher a Alž- .béta Hübscherova, váe XVIII.
— 119 — Prokop, mlynář, podd. Tovač. 32. Prostějov XI, XIV, XV, XVI, XXVIII, 2; Mička Pavel v P—ě odpraven 22; Lichtenštejnský hofmistr. XVII; sv. dvůr Jin- dřicha Blekty 88, trhy 108. Prostějovský Jan 74—5. Prudnicko V. . Ptení, Hynek Sarovec na Pt—í 81—8. Pustiméf, právo 37. Rabelsburg XV. Radotín XVI. Radvanice XVI. Raiher, mèst. Ol. VII. Rajicky Tomás 88—9. Rakodavy XXVII, XXVIII, XXXI, Budislav z Rakodav XXVIII; Anna, dcera Jíry Némce z R—v 68; mlyn 90. Rakodavsky Adam Ondfej, purk- mistr Tovać. 74— 5, 91. „Ramschtat* XV. Reichenpach Jan, uf. na Hradku 16. Rigelius Stephan, mistr XVIIL Rodher, mést. Olom. VIL Rohov u Opavy XVI. z Rosic Matěj 24. Rostání XV. Rousínov XXIII. Rozvadovice XV. . Rožnov, Balcar z Zerotina na R—é XVII. Ručka Jan 8. J Ruda, Bernart z Zerotína na R—& XVI. Rudolec, Jan Rafael Chroustensky na Myslboficich a Rudè 81. Rudolf II., císař XIX. z Rybnik Jiřík Tesař 89. Rýmařov XIV, XV, XXV, 2, 4. Řehova Anna 22. Repšín XIV. Rešík Matěj a vdova Dorota 63. Rimnice XIX. Sak (z Bohuňovic), spr. st. Tře- bové XVI. Salmové z Neuburku hrabě: Ar- nošt XXXI; Ferdinand Julius XX, XXXI, 97, 104, 107, Julius XXX, Karel XXX, Vejkart XVI, XXX, 68—9, 75. Samotisky XIV. Senice Veliká XIV, XV. Sigfrid, mést. Ol. VIL Sighart, mést Ol. VIL Sivych rod v Meziříčí XXVI. Skydynský z Skydyně Bohuslav Tas na Hluchové 81—8. Slany, m. v Cechách XXIV. Slavkov (Stráně) XXIX. ; Smržice, vinohrady XV. ze SmrZovic Matěj 89. Smětáček Matěj j v Přerově 69. Eliáš, mést. Uh. Hradist. 69—73. Soběslav, kníže V. Sokol Matouš 51—6. ze Soryně Klaudius, prelát XVII. Sovinec, Klippel z Elkershúz na Bruntali a S—i XVII ze Srbec Pavel Nevóas a syn Jan 5. Staré mésto (Altstadt) 2—4; u Hradiště VII, XVIII. Stárků Pavel 66. Stok ze Stoknfelsu, jeho Notulář listů naučných a jeho kniha Urtel der von Magdeburg, Donaw, Leipzig, Wittenberg, Breslau, Praga XVIIL Stransky XXIX. Straus Ondřej, správce st. na Büzové XVII. Strouna Jifik 65. Suchánek Jiří 97. Svatoš Zmeškal, purkm. Tovač. 39—40. Svobodník Jan, tovaryš 98. Svrčov, pivovar a dvůr; nájem- ník pivovaru Gumpl, krádeže spáchané 107—110. Svrčovský mlynář Jan Svrček 27. Synek Václav a Dorota, vdova 64. Salsa Martin, krejčí 42—3. ze Sanova sedlák Neisser, jeho žena a sestra; pak Anna Mein- xova; Hansel Hůbscher a Alž- .béta Hübscherova, váe XVIII.
Strana 120
120 — Tomáš písař Olom. VII, Tomáš Matěj 92, Tomáš Pavel 92. Torstenson XXX. z Šarova páni 80—8; Eliška Ša- rovcovna st. provdaná za Blektu 80—8; Hynek z Š—a na Ptení 81—8; Jan z Š—a a sestra Eliška 81; Johanka ml. na svob. domě v Brně 81; Johanka st. na sv. dvoře v Nivnici 81. Šebesta Kristian 99. Šembera, děje lit. české XXI, XXIII, XXIV. z Šenperku Filoxin Daniel, úř. na St. Jičíně XVII. Ševčík Šimek 24—5. Šibnice, sedláci ze Šibnic, kniha XXI. z Šicndorfu Brochvic J. Zikmunt, úř. na Bystřici XVII. Šilperk XV, 4, XVIII. Škroch Jan 63. Schonau XV. Špejarka Anna 31. Špilberk, k práci obecní na Špil- berku v železích odsouzení 109. Springsfeldka paní XIX. Štěpán fojt Olom. VII. Šternberk 4, XI, XIV, XV, XVI, XVIII; regent na Šternberku viz Donat. Šternberský Jan 49. Šumberk IX, X, XIV, XV, XVIII. ze Švábenic Konický Burian na Konici XVI. Švalbach žid z panství Tovač. vyhnaný 109—110. Švehlák Jan 65. Švédové XXX. Tachov v Čech. XXVIII. Tatarský nájezd VII. Tejnecký Jiřík, úřed. Ejvanovský XVII. Telebořka Salomena 63. Tesař Daniel 52, Jiřík 89. Těšíkovské právo XVI, XXXI. Těšín (právo Magdeburské) IX; od T—a služebná 45, Těšínské kníže Václav Adam XXIX. Thamon, lokator Hranic VIII. Tichý Duchek 75—9. Toman 8, Václav, písař na Hu- stopečích XVI. Tovačov, dějiny XVII—XXXIII; městečko (oppidum) XXVII, město X, XXVIII, 4; chrám XXVII, 98; zbor (šance) 98; radní dům (rathouz) 45, 99; tvrz XXVII, XXVIII, zámek XXX, 104, 108—110; lázeň = lazebna XXIX, 6.; škola XXIX; špitál XXIX, XXX, 35—6; vě- zení městské 104. planýř 108. pivovar XXVIII, XXX; fojti = rychtáři: Mikuláš Vlček XXVII. 1. 9,11; Tomáš Ku- novský 47, Mach a jeho zeť Jiřík 32, Šimon N. rychtář 48; páni Tovačovští viz dějiny a z Cimburka, Ilyesházy, z Pern- štejna, Salmové; pastýř 45—6; purkmistři: Adam Ondřej Rako- davský 74—5; Svatoš Zmeškal 39—40; rodáci: mistr Jan z To- vačova XXVIII; Jan z Tovačova, právník XXIX, jeho spis XXIV; sousedé a měštané: Adam 9, Blaha Jan 11, Bohuň a jeho přátelé Holík a Valentin 9—10, Karpíšek Petr, kuchař 96, Mikeš 9; Lípa Jan, mlynář a jeho syn Václav 90, Pavel mlynář 55, Prokop mlynář 32, Svrbík Matěj a Velek rybáři 6; Tomáš syn Vácův 1, Všetulský Matyáš 74; úředníci = hejtmané 28, 30, 43, 93, 97, Michal Gajovský XXX,30; židé: 54, 56—62, Baroch Mandl 26, David Kople a Kaufman 51—6; Eliáš 27. Izák 43, Jakub 49, Mandl 50—1, 56—62, Plošek 43, Kochout- kova 109; kniha Tovačovská páně Ctiborova XXIX, rukopis Tovačovský XI, XXIV—XXV; knihy m. T a 32—3; registra městská 41; rychtářské a černé knihy 60 79; právo = soud a úřad XXXI—XXXIII, 4, 5, 17,
120 — Tomáš písař Olom. VII, Tomáš Matěj 92, Tomáš Pavel 92. Torstenson XXX. z Šarova páni 80—8; Eliška Ša- rovcovna st. provdaná za Blektu 80—8; Hynek z Š—a na Ptení 81—8; Jan z Š—a a sestra Eliška 81; Johanka ml. na svob. domě v Brně 81; Johanka st. na sv. dvoře v Nivnici 81. Šebesta Kristian 99. Šembera, děje lit. české XXI, XXIII, XXIV. z Šenperku Filoxin Daniel, úř. na St. Jičíně XVII. Ševčík Šimek 24—5. Šibnice, sedláci ze Šibnic, kniha XXI. z Šicndorfu Brochvic J. Zikmunt, úř. na Bystřici XVII. Šilperk XV, 4, XVIII. Škroch Jan 63. Schonau XV. Špejarka Anna 31. Špilberk, k práci obecní na Špil- berku v železích odsouzení 109. Springsfeldka paní XIX. Štěpán fojt Olom. VII. Šternberk 4, XI, XIV, XV, XVI, XVIII; regent na Šternberku viz Donat. Šternberský Jan 49. Šumberk IX, X, XIV, XV, XVIII. ze Švábenic Konický Burian na Konici XVI. Švalbach žid z panství Tovač. vyhnaný 109—110. Švehlák Jan 65. Švédové XXX. Tachov v Čech. XXVIII. Tatarský nájezd VII. Tejnecký Jiřík, úřed. Ejvanovský XVII. Telebořka Salomena 63. Tesař Daniel 52, Jiřík 89. Těšíkovské právo XVI, XXXI. Těšín (právo Magdeburské) IX; od T—a služebná 45, Těšínské kníže Václav Adam XXIX. Thamon, lokator Hranic VIII. Tichý Duchek 75—9. Toman 8, Václav, písař na Hu- stopečích XVI. Tovačov, dějiny XVII—XXXIII; městečko (oppidum) XXVII, město X, XXVIII, 4; chrám XXVII, 98; zbor (šance) 98; radní dům (rathouz) 45, 99; tvrz XXVII, XXVIII, zámek XXX, 104, 108—110; lázeň = lazebna XXIX, 6.; škola XXIX; špitál XXIX, XXX, 35—6; vě- zení městské 104. planýř 108. pivovar XXVIII, XXX; fojti = rychtáři: Mikuláš Vlček XXVII. 1. 9,11; Tomáš Ku- novský 47, Mach a jeho zeť Jiřík 32, Šimon N. rychtář 48; páni Tovačovští viz dějiny a z Cimburka, Ilyesházy, z Pern- štejna, Salmové; pastýř 45—6; purkmistři: Adam Ondřej Rako- davský 74—5; Svatoš Zmeškal 39—40; rodáci: mistr Jan z To- vačova XXVIII; Jan z Tovačova, právník XXIX, jeho spis XXIV; sousedé a měštané: Adam 9, Blaha Jan 11, Bohuň a jeho přátelé Holík a Valentin 9—10, Karpíšek Petr, kuchař 96, Mikeš 9; Lípa Jan, mlynář a jeho syn Václav 90, Pavel mlynář 55, Prokop mlynář 32, Svrbík Matěj a Velek rybáři 6; Tomáš syn Vácův 1, Všetulský Matyáš 74; úředníci = hejtmané 28, 30, 43, 93, 97, Michal Gajovský XXX,30; židé: 54, 56—62, Baroch Mandl 26, David Kople a Kaufman 51—6; Eliáš 27. Izák 43, Jakub 49, Mandl 50—1, 56—62, Plošek 43, Kochout- kova 109; kniha Tovačovská páně Ctiborova XXIX, rukopis Tovačovský XI, XXIV—XXV; knihy m. T a 32—3; registra městská 41; rychtářské a černé knihy 60 79; právo = soud a úřad XXXI—XXXIII, 4, 5, 17,
Strana 121
— 121 — 21, 23, 26— 7, 29, 32, 44, 80—8, 92, 103, 107—110; vyroéní trhy — jarmarky XXIX. Tovaécovec XXVII, XXVIII. Tovačovský z Cimburka viz Cim- burk. Trápělo Bartoš 38. Traplice, Jan Konečný a lidé z T—c, poddaní opata Vele- hradského 16. Třebová Mor. X, XIV, XV, XVI, 214; Sak z (Bohuňovic) vrchní hejtman na T—-é XVI, XVIII. Triegler z lglerthu Hanuš, úřed- ník XVI. Trnávka Adam Věžník z Věžnik na T—e XVI, XVIII. Troubecká Kateřina 89. Troubky XXVIII, XXXI, 43 obec 88, právo 88, fojt a konšelé 88, pastýř Tomáš Míška a jeho žena Maryna 102—3, Jíra Koza z T—k 75—9; sousedé a me- daři: Jiřík Kejval. Duchek Tichý, Martin: Košík, Matěj Medový, Václav Vybíral, Jan Houška 75—9. Tr&ice XIV. Tučapy, lidé 27. Tuček z Tučenfeldu Jiří úř. ka- pitulní XVI. Tvorovice 49. Týnec Veliký VII. Uherčice XXVII, XXXI, právo 17. Uhlíř Franc 108. Uhřičice 16, kapitulní ves 17,právo 17; z U—c Stanék syn pasty- řův 95. Ujecek Jan z Cetechovic 43—4. UjezdecXV. Uničov (Unčov) VIL IX, XIV, XV, XXV, XXVII, 4, XVIII, Adam Karel, rychtář, Lorenc org. pri- mator, Blažej Feilar, spoluradní v Unčově XVIII. Unracz-Unéraz (nyní Umirázka) X. Urban, pacholek 101. Urbanovský Matouš 75—9. z Určic Jan Kovařík 19—-21. Ursedel X. Ústí XXVIII. n. L., město v Ce- , châch X. Ustín, üfad 28, mlynéï mlÿn 28—30. Václav I: VII; HI: VIII; IV: IX. Vachava Matyás, üf. kl. Hradi- ště XVI. Valašské Meziříčí viz Meziříčí. Valenta Simon 94. Valter z Valtersburku Mlkuláš, sekretář král. českého XIII. Vaněk, syn Beránkův 32, Vaněk Jelínek a jeho žena Kateřina 38. Vašatý Jiřík, soused Tovač. 41-2. Vávra, žalobník 32. Vejšovice XV. | Velehrad VII; opata V—ho lidé z Traplic 16. Veliká Lúka XV. Vencl! Melichar 106. Vernard, mést. Ol. VIL Vesni Jan 66. Vérovany XVI, XVII, XXI, 90. právo 4; z Věrovan Blaha Ku- želův 38, Jakub Krejs, krejčí 75. Věrovanská Kateř. z Věrovan 90. Věžník z Véznik Adam na Tr- návce XVI Vicov XIV. Visenberk, Pfemysl z Zerotina na Visenberku XVI. Vladimír, kníže Olom. VI. Vlachovskÿ z Vlachovie, Hanuš Jindiich, spr. st. Ousovskeho XVI. Vla&i 39—40. Vlček Mikuláš, syn fojta Tovač. XXVII, 1. Vrahovice, požár 101. Vranová a Lhota 80, nyní oby- čejně Vranová Lhota. Vratislav, právo vrchní VIII, X; appellace XIII, 44 řád práva Magdeburského, přísežní, ortel 1, 2, 4. Vražné (Brasen) u Jevíčka X; u Oder XVI. Vrba Jiřík 94. Vrbátky XVI, most špatný 92. z Vrbna Hanuš starší XV, Hynek na Klimkovicích XVI, Hynek st. na Bruntáli a Koldštejně XVI. ze
— 121 — 21, 23, 26— 7, 29, 32, 44, 80—8, 92, 103, 107—110; vyroéní trhy — jarmarky XXIX. Tovaécovec XXVII, XXVIII. Tovačovský z Cimburka viz Cim- burk. Trápělo Bartoš 38. Traplice, Jan Konečný a lidé z T—c, poddaní opata Vele- hradského 16. Třebová Mor. X, XIV, XV, XVI, 214; Sak z (Bohuňovic) vrchní hejtman na T—-é XVI, XVIII. Triegler z lglerthu Hanuš, úřed- ník XVI. Trnávka Adam Věžník z Věžnik na T—e XVI, XVIII. Troubecká Kateřina 89. Troubky XXVIII, XXXI, 43 obec 88, právo 88, fojt a konšelé 88, pastýř Tomáš Míška a jeho žena Maryna 102—3, Jíra Koza z T—k 75—9; sousedé a me- daři: Jiřík Kejval. Duchek Tichý, Martin: Košík, Matěj Medový, Václav Vybíral, Jan Houška 75—9. Tr&ice XIV. Tučapy, lidé 27. Tuček z Tučenfeldu Jiří úř. ka- pitulní XVI. Tvorovice 49. Týnec Veliký VII. Uherčice XXVII, XXXI, právo 17. Uhlíř Franc 108. Uhřičice 16, kapitulní ves 17,právo 17; z U—c Stanék syn pasty- řův 95. Ujecek Jan z Cetechovic 43—4. UjezdecXV. Uničov (Unčov) VIL IX, XIV, XV, XXV, XXVII, 4, XVIII, Adam Karel, rychtář, Lorenc org. pri- mator, Blažej Feilar, spoluradní v Unčově XVIII. Unracz-Unéraz (nyní Umirázka) X. Urban, pacholek 101. Urbanovský Matouš 75—9. z Určic Jan Kovařík 19—-21. Ursedel X. Ústí XXVIII. n. L., město v Ce- , châch X. Ustín, üfad 28, mlynéï mlÿn 28—30. Václav I: VII; HI: VIII; IV: IX. Vachava Matyás, üf. kl. Hradi- ště XVI. Valašské Meziříčí viz Meziříčí. Valenta Simon 94. Valter z Valtersburku Mlkuláš, sekretář král. českého XIII. Vaněk, syn Beránkův 32, Vaněk Jelínek a jeho žena Kateřina 38. Vašatý Jiřík, soused Tovač. 41-2. Vávra, žalobník 32. Vejšovice XV. | Velehrad VII; opata V—ho lidé z Traplic 16. Veliká Lúka XV. Vencl! Melichar 106. Vernard, mést. Ol. VIL Vesni Jan 66. Vérovany XVI, XVII, XXI, 90. právo 4; z Věrovan Blaha Ku- želův 38, Jakub Krejs, krejčí 75. Věrovanská Kateř. z Věrovan 90. Věžník z Véznik Adam na Tr- návce XVI Vicov XIV. Visenberk, Pfemysl z Zerotina na Visenberku XVI. Vladimír, kníže Olom. VI. Vlachovskÿ z Vlachovie, Hanuš Jindiich, spr. st. Ousovskeho XVI. Vla&i 39—40. Vlček Mikuláš, syn fojta Tovač. XXVII, 1. Vrahovice, požár 101. Vranová a Lhota 80, nyní oby- čejně Vranová Lhota. Vratislav, právo vrchní VIII, X; appellace XIII, 44 řád práva Magdeburského, přísežní, ortel 1, 2, 4. Vražné (Brasen) u Jevíčka X; u Oder XVI. Vrba Jiřík 94. Vrbátky XVI, most špatný 92. z Vrbna Hanuš starší XV, Hynek na Klimkovicích XVI, Hynek st. na Bruntáli a Koldštejně XVI. ze
Strana 122
122 — Vsetín XV. kl. Všech svatých na Předhradí Olom. XVI. Všetulský Matyáš, měšť. Tov. 74. Vulteset Johannes, právníci 83. Vybíral Václav 75—9. Vykleky XIV, XVII, XVIII. Vyskočil Valentin 49—50. Vyšehrad XXVIII. Vyškov XV. Zábřeh XI, XIV, XV, XVIII. „Za hroby“ v Tovač. XXVIII. Zantbach X. ze Zástřizl. Bernart na Haňovicích XVI; Herr Zastrziz XVII. Záštit z Kurovic VIII. Závodí někdy u Olomouc XV. Zdětín XIV; Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hra- disku 81—8. Zemánek Martin 40—1. Zich měšť. Tovač. 12. Zlín, Anna Čedlarova z Hofu na Zě, Otrokovicích, Paskově XVI. Zralej Barton a Jan 74. ze Zvole Jan Bohuš na Odrách XVI. Žák Oplocanský Rehoř spr. st. na Čechách XVII. Žatec, město v Čechách X. Želecký z Počenic Jan na Hvoz- dečku XVII. z Žerotína Balcar na Rožnově u Mezeříčí XVII, Bernart na Lo- síně XVI, Bernart na Rudě XVI, Jetřich na Losíně XVI, Karel sť. na Dřevohosticích, Přemysl na Visenberku XVII. z Žiliny Justina, žena dlaždičova XVIII.
122 — Vsetín XV. kl. Všech svatých na Předhradí Olom. XVI. Všetulský Matyáš, měšť. Tov. 74. Vulteset Johannes, právníci 83. Vybíral Václav 75—9. Vykleky XIV, XVII, XVIII. Vyskočil Valentin 49—50. Vyšehrad XXVIII. Vyškov XV. Zábřeh XI, XIV, XV, XVIII. „Za hroby“ v Tovač. XXVIII. Zantbach X. ze Zástřizl. Bernart na Haňovicích XVI; Herr Zastrziz XVII. Záštit z Kurovic VIII. Závodí někdy u Olomouc XV. Zdětín XIV; Joachym ml. Blekta z Outěchovic na Zdětíně a Hra- disku 81—8. Zemánek Martin 40—1. Zich měšť. Tovač. 12. Zlín, Anna Čedlarova z Hofu na Zě, Otrokovicích, Paskově XVI. Zralej Barton a Jan 74. ze Zvole Jan Bohuš na Odrách XVI. Žák Oplocanský Rehoř spr. st. na Čechách XVII. Žatec, město v Čechách X. Želecký z Počenic Jan na Hvoz- dečku XVII. z Žerotína Balcar na Rožnově u Mezeříčí XVII, Bernart na Lo- síně XVI, Bernart na Rudě XVI, Jetřich na Losíně XVI, Karel sť. na Dřevohosticích, Přemysl na Visenberku XVII. z Žiliny Justina, žena dlaždičova XVIII.
Strana 123
— 123 — Rejstřík věcný. Actor sequitur forum rei XXXI. administrator panství 109. adoptovati — v statek vzíti za syna 14. advocatus fojt=rychtář VII. agenda civilní a hrdelní XVII, XX. akta 67, soudní 89; akta, odpor i jiné spisy právní 53; nume- rovaná 53, nepořádně složená 59, nedokonalá se vracejí 18, 40; zapisovati, kdy prasento- vána 58. alibi 43, 49, 63. alimentace 97, 99. anklager—žalobník= odpovědník odporník 3. apateka 95. appellace do ciziny (Magdeburku) IX, XI, XII, do Norimberka XI, do Litoměřic XI, do Prahy XI, XX, do Vratislavě XIII, 2—4 ke králi XI; a—i k vrchnímu podává vyšší právo XXXII. arrestatio equorum IX. arrešt zámecký vězení 109—110. armarka palírní 108. articuli positionales 40. Buchhalter 97. Burde (das Kind in die B. ge- than 90). Cedule 18, 60; cedule jménem něčím psané 58, c. třicátní 100. cechovní věci XXXIII. сер 95. cerimonie při židovské přísaze 61; přísaha bez cerimonií 52. církevní pokuta (s pruty státi před kostelem 99, v trdlici za ruce 105, se svící 105). císařský soudce—Kaiserrichter 92. citovati žalobníka, stranu 40, 59. civitas VII. cizinci V. cizoložství XVI, 37, 41, 99. cizopanští delinquenti 94, 96. clo VIII. compensirovati outraty 60 viz zdvihati. consens, svolení, aby samovrah byl upálen 103. consignace útrat právních 100 až 104, 106. Barvíř =lékař o záplatu od ho- jení 45. beneficia právní 70 viz dobrodiní biengarten včelín 91. bigamie 43, 48, trigamie 49. bis an die wilde See až kraj světa IX. biskupství Olom. V; biskupská města X. božská moc—překážka (kdyžkoli- věk božská moc a panská straně které překáží — k právu neb k roku státi) 16 srv. panská moc. bránění k appellaci XIII. Čarodějství XVII, XVIII. čáry neb kouzla 102, (vlka uměti poslati) 103, dětský pupek 93, dítěcí kůže 79. čber mláta 9. česká města, na právě českém VI. česká říše za Břetislava V. české groše staré a české groše XII. české naučování v Hlubčicích XIII. v Magdeburku XIII, českých akt překládání na něm. XIII, 65, viz naučování. česť po odprose neporušena 9. čtvrt role 28.
— 123 — Rejstřík věcný. Actor sequitur forum rei XXXI. administrator panství 109. adoptovati — v statek vzíti za syna 14. advocatus fojt=rychtář VII. agenda civilní a hrdelní XVII, XX. akta 67, soudní 89; akta, odpor i jiné spisy právní 53; nume- rovaná 53, nepořádně složená 59, nedokonalá se vracejí 18, 40; zapisovati, kdy prasento- vána 58. alibi 43, 49, 63. alimentace 97, 99. anklager—žalobník= odpovědník odporník 3. apateka 95. appellace do ciziny (Magdeburku) IX, XI, XII, do Norimberka XI, do Litoměřic XI, do Prahy XI, XX, do Vratislavě XIII, 2—4 ke králi XI; a—i k vrchnímu podává vyšší právo XXXII. arrestatio equorum IX. arrešt zámecký vězení 109—110. armarka palírní 108. articuli positionales 40. Buchhalter 97. Burde (das Kind in die B. ge- than 90). Cedule 18, 60; cedule jménem něčím psané 58, c. třicátní 100. cechovní věci XXXIII. сер 95. cerimonie při židovské přísaze 61; přísaha bez cerimonií 52. církevní pokuta (s pruty státi před kostelem 99, v trdlici za ruce 105, se svící 105). císařský soudce—Kaiserrichter 92. citovati žalobníka, stranu 40, 59. civitas VII. cizinci V. cizoložství XVI, 37, 41, 99. cizopanští delinquenti 94, 96. clo VIII. compensirovati outraty 60 viz zdvihati. consens, svolení, aby samovrah byl upálen 103. consignace útrat právních 100 až 104, 106. Barvíř =lékař o záplatu od ho- jení 45. beneficia právní 70 viz dobrodiní biengarten včelín 91. bigamie 43, 48, trigamie 49. bis an die wilde See až kraj světa IX. biskupství Olom. V; biskupská města X. božská moc—překážka (kdyžkoli- věk božská moc a panská straně které překáží — k právu neb k roku státi) 16 srv. panská moc. bránění k appellaci XIII. Čarodějství XVII, XVIII. čáry neb kouzla 102, (vlka uměti poslati) 103, dětský pupek 93, dítěcí kůže 79. čber mláta 9. česká města, na právě českém VI. česká říše za Břetislava V. české groše staré a české groše XII. české naučování v Hlubčicích XIII. v Magdeburku XIII, českých akt překládání na něm. XIII, 65, viz naučování. česť po odprose neporušena 9. čtvrt role 28.
Strana 124
— 124 — Dani (daroväni) 31, d. statku 32. därek (diskreci) syndikusovi a servusüm 102, 106. dekret datirovany 109. delinquenti 106; ohledäväni del. 35; nepropuštění na rukojmě delinguenta, když se týče práva útrpného 36; cizopanští delin- guenti 94, 96. delegovaný od vrchnosti soud XX, 107—110. deposita XIX. desky zemské a manské 4. dědické právo dle Magdeb. práva 1X, 90, po sirotcích viz sirotky; dle Hlubčického práva XIII; bratra a újcův 44. dědictví 69—73, po justificiro- vaném XVI, XVII. dědičné město 104. dědičný pán 107. dělati při zámku (trest) 108. dělný statkem 44. děti poctivě narozené 97. děvka služebná 48. diaety mistra popravního 92—3, 100. diskrecí viz dárek, písaři 100. dluh XVI, XVII, 15, 32, 56, 92; upomínati 43, se sebe svésti 13; na víně propitý 22—3. dlužníci v kázni 23, co platí foj- tüm vetunku 22—3. dobrodiní právní 70, 72, 73. dobrovolná přísaha 109. dobrovolné přiznání 95. dobrý člověk (nestranný); chtěl na každého dobrého člověka přijíti 6. dobří lidé =hodní 9, 42. dobytek 16, zdechnutý a od vlků požraný 103. dokládání ku právu - platy právní XII. dostitedlné svédomí 13, tedlně neodpovídala 13. důchodní písař XVI. duchovní lidé 73. duše má; nikdo při tom nebyl než duše má 12. mocné dosti- | „Eldern“ starší; nižší oslovuje právo vyšší 2. emphyteuse VIII. erbteil = dédicky podil 3. ethnografické poměry 24. examen — výslech 69, 95, 96, 98, 101; poutníka 104. examinirovati:-tázati se 107—9, plat od examinování 100—1, üfad purkmistrovsky po 1R 10 kr. béfe; viz ütrpné právo. exekuce--poprava 100; viz po- prava. exempce VII. expensa - ütraty právní 40, 47, viz ütraty právní. Fara v Nákle 45, v Tovac. XXVII. fischmeister 97, srv. plesník. fojt==advocatus rychtár VII, 14; fojtové se zménili 11, fojt stary 15, fojt vdává dům 11, fojt a ochromení XVI; s fojtovou vülí pracovati přes svět 63; nemocný u fojta 38; fojt a konšelé= fojt a starší 64. fojtová 9. formality práva Magdeb. XII. formule přísežná 60—1. sbírka f—í pfíseznych XXIV. fortele vymeëlené 56. frejmark prodej 29, svobodný 30; dobrovolný a nepřinucený 28. frunden přátelé, nižší oslovuje vyšší právo 4. Gastrecht viz hostinné právo. gewere IX (jistec), XXII. gerade. grod, vybava Zenská IX. XXII. gofalka 108. grad neb stupeň pokrevnosti 67. grod viz gerade. groše staré české a groše č. XII. Hadářka 6—7. hájti statku po neb.--vkládati se 46. ham, aby bednáii na ten ham bečky dělali 31. hamovati přestupníka — zadržeti 110.
— 124 — Dani (daroväni) 31, d. statku 32. därek (diskreci) syndikusovi a servusüm 102, 106. dekret datirovany 109. delinquenti 106; ohledäväni del. 35; nepropuštění na rukojmě delinguenta, když se týče práva útrpného 36; cizopanští delin- guenti 94, 96. delegovaný od vrchnosti soud XX, 107—110. deposita XIX. desky zemské a manské 4. dědické právo dle Magdeb. práva 1X, 90, po sirotcích viz sirotky; dle Hlubčického práva XIII; bratra a újcův 44. dědictví 69—73, po justificiro- vaném XVI, XVII. dědičné město 104. dědičný pán 107. dělati při zámku (trest) 108. dělný statkem 44. děti poctivě narozené 97. děvka služebná 48. diaety mistra popravního 92—3, 100. diskrecí viz dárek, písaři 100. dluh XVI, XVII, 15, 32, 56, 92; upomínati 43, se sebe svésti 13; na víně propitý 22—3. dlužníci v kázni 23, co platí foj- tüm vetunku 22—3. dobrodiní právní 70, 72, 73. dobrovolná přísaha 109. dobrovolné přiznání 95. dobrý člověk (nestranný); chtěl na každého dobrého člověka přijíti 6. dobří lidé =hodní 9, 42. dobytek 16, zdechnutý a od vlků požraný 103. dokládání ku právu - platy právní XII. dostitedlné svédomí 13, tedlně neodpovídala 13. důchodní písař XVI. duchovní lidé 73. duše má; nikdo při tom nebyl než duše má 12. mocné dosti- | „Eldern“ starší; nižší oslovuje právo vyšší 2. emphyteuse VIII. erbteil = dédicky podil 3. ethnografické poměry 24. examen — výslech 69, 95, 96, 98, 101; poutníka 104. examinirovati:-tázati se 107—9, plat od examinování 100—1, üfad purkmistrovsky po 1R 10 kr. béfe; viz ütrpné právo. exekuce--poprava 100; viz po- prava. exempce VII. expensa - ütraty právní 40, 47, viz ütraty právní. Fara v Nákle 45, v Tovac. XXVII. fischmeister 97, srv. plesník. fojt==advocatus rychtár VII, 14; fojtové se zménili 11, fojt stary 15, fojt vdává dům 11, fojt a ochromení XVI; s fojtovou vülí pracovati přes svět 63; nemocný u fojta 38; fojt a konšelé= fojt a starší 64. fojtová 9. formality práva Magdeb. XII. formule přísežná 60—1. sbírka f—í pfíseznych XXIV. fortele vymeëlené 56. frejmark prodej 29, svobodný 30; dobrovolný a nepřinucený 28. frunden přátelé, nižší oslovuje vyšší právo 4. Gastrecht viz hostinné právo. gewere IX (jistec), XXII. gerade. grod, vybava Zenská IX. XXII. gofalka 108. grad neb stupeň pokrevnosti 67. grod viz gerade. groše staré české a groše č. XII. Hadářka 6—7. hájti statku po neb.--vkládati se 46. ham, aby bednáii na ten ham bečky dělali 31. hamovati přestupníka — zadržeti 110.
Strana 125
— 125 — hejtman zemský XXVIII, XXX, 80. hejtmanství zemsk. patenty 104. hervet hergewete, výzbroj muž- ská k dědictví IX, XXII. hindrování mocí panskou nebo mocí Boží 20 = překážky; hin- drunky a překážky 28, hindro- vati se s kým - vaditi se 8. hlasenská povinnosť 107. hlasný 25. hlava <vražda, hlavy dobyvati - nápravy za vraždu 10; o hlavu byli na rocích 9, nemohl se konec učiniti o tu hlavu t. j. neodsoudili se ani popravy vra- hovy ani pokuty čili vergeldn 9. hody v Néméicích 5. hofrychtéř královský XI, knížecí XVII. od hojeni barvifova--lekafova 45. hornictví X. hostina po vykonání prací práv- ních 103. hostinné právo XIV viz Gastrecht. hraně dříví (upálení) 103—4. hranice VIL VIIL hrdlo bezživotí; nestáti zločinci na hrdlo 34, do těch hrdel se brániti 105. hrdelní právo IX; hrdelné a krevní viny XXXI. hřbitov XII. hřebice ve stádě 99. hříchu želeti (polehčující okol- nost) 89. hřivna =: zlatý, značka tj 41. od hrobu kopání katovu pacholku plat 102. hrůza - hrozba 8. hrůzbu vydávati 103. husitské zajetí, husitć XXII. CHalupa 43. chléb svůj; jest na svém chlebě= jest ode mne oddělen 8. chlebojed--přátelský člověk 12. chování nešlechetné 69. chromá dívka 35. chudý nemůže právo 46. nakládati na Indicia 104. interrogatoria, též punkta při examinech právních 97. Jablka kradená 45. jarmarky--vyroéní trhy XXIX, 45. jatky VIL jistina 33—4. jména vrchnosti, úředníků, hejt- manů a správců panských XVI—XVIT. jurisdikce, přijetí syna mlynářova pod jurisdikci O1. 90. justificirovanych pozüstalost XVI, XVII. Kabát barchanový 34. kapitola kostela Ol XVI—XVII, 96; kapitulní lidé 16; ves XXXI. kassace ortele i útrat 91. kat 93, strava katova 101; od provázení kata 101; katův pa- cholek 101—102 viz popravní mistr. kaufhaus VII. kázaní a m&e 99. kázeň =vězení 39; do kázně vzati jsou 27. kláda; do klády za obě nohy vsazovati 55. klášter Hradiště VI, VIL VIII; jeptišek u sv. Jakuba v 0l. VII; sv. Kláry 1, 94. klenoty 58, jich hodnost svědo- mím prokázati 60. knihy černé 79, kostelní (matriky křestné) 106. knihy méstské IX, XIX, 11; k—y m. neslouZí mordéfkám 7, k —y rychtáfské 60; k—y ortelü viz ortele. kolonie cizi V. kolonisace OlomuGani VIII. kolo (kolem lámati) XVI, XVII, 67, 68, na kolo vrah 67, ‚68, kolem z milosti 93, na kolo uvrhnouti 98. komora 25. komorník 107. kompromis 53. koně, krádež IX, 1, 110. +
— 125 — hejtman zemský XXVIII, XXX, 80. hejtmanství zemsk. patenty 104. hervet hergewete, výzbroj muž- ská k dědictví IX, XXII. hindrování mocí panskou nebo mocí Boží 20 = překážky; hin- drunky a překážky 28, hindro- vati se s kým - vaditi se 8. hlasenská povinnosť 107. hlasný 25. hlava <vražda, hlavy dobyvati - nápravy za vraždu 10; o hlavu byli na rocích 9, nemohl se konec učiniti o tu hlavu t. j. neodsoudili se ani popravy vra- hovy ani pokuty čili vergeldn 9. hody v Néméicích 5. hofrychtéř královský XI, knížecí XVII. od hojeni barvifova--lekafova 45. hornictví X. hostina po vykonání prací práv- ních 103. hostinné právo XIV viz Gastrecht. hraně dříví (upálení) 103—4. hranice VIL VIIL hrdlo bezživotí; nestáti zločinci na hrdlo 34, do těch hrdel se brániti 105. hrdelní právo IX; hrdelné a krevní viny XXXI. hřbitov XII. hřebice ve stádě 99. hříchu želeti (polehčující okol- nost) 89. hřivna =: zlatý, značka tj 41. od hrobu kopání katovu pacholku plat 102. hrůza - hrozba 8. hrůzbu vydávati 103. husitské zajetí, husitć XXII. CHalupa 43. chléb svůj; jest na svém chlebě= jest ode mne oddělen 8. chlebojed--přátelský člověk 12. chování nešlechetné 69. chromá dívka 35. chudý nemůže právo 46. nakládati na Indicia 104. interrogatoria, též punkta při examinech právních 97. Jablka kradená 45. jarmarky--vyroéní trhy XXIX, 45. jatky VIL jistina 33—4. jména vrchnosti, úředníků, hejt- manů a správců panských XVI—XVIT. jurisdikce, přijetí syna mlynářova pod jurisdikci O1. 90. justificirovanych pozüstalost XVI, XVII. Kabát barchanový 34. kapitola kostela Ol XVI—XVII, 96; kapitulní lidé 16; ves XXXI. kassace ortele i útrat 91. kat 93, strava katova 101; od provázení kata 101; katův pa- cholek 101—102 viz popravní mistr. kaufhaus VII. kázaní a m&e 99. kázeň =vězení 39; do kázně vzati jsou 27. kláda; do klády za obě nohy vsazovati 55. klášter Hradiště VI, VIL VIII; jeptišek u sv. Jakuba v 0l. VII; sv. Kláry 1, 94. klenoty 58, jich hodnost svědo- mím prokázati 60. knihy černé 79, kostelní (matriky křestné) 106. knihy méstské IX, XIX, 11; k—y m. neslouZí mordéfkám 7, k —y rychtáfské 60; k—y ortelü viz ortele. kolonie cizi V. kolonisace OlomuGani VIII. kolo (kolem lámati) XVI, XVII, 67, 68, na kolo vrah 67, ‚68, kolem z milosti 93, na kolo uvrhnouti 98. komora 25. komorník 107. kompromis 53. koně, krádež IX, 1, 110. +
Strana 126
— 126 — konfiskace statku XVIII. konfrontace 109. konopí 16, 26. konsistoř 95. konšelé přísežní (přísedící soudu); chodili do Olomouce pro nau- čení 100, 106, pro mistra poprav- ního 103, konšelský plat XII. kord 5. koření 104. z koutu vyjíti (šestinedělí) 98. kouzla; že manželka příčinou ne- moci 38, skrz kouzla kradl 42. kovář 45. kožich 10. kramäfri 4. krádež 48; krádež koní viz koně; v pivovaře 107—9, v apatece 95, v kanceláři 96; v čas ohně 96; skrz kouzla kradl 42; pro krádež buď oběšení buď vy- hnanství 2; pro krádež buď vypověděti anebo útrpně se tá- zati 89; pro krádež na urfrýd propustiti 89; pro krádež pod 3 zl. pardus, nad 3 zl. provaz 38. královský les „Holice“, „Horka“, „Království“ VII—VIII. královskych mést magistráty 107, krávy 16, 55. kréma XXVIII. krémári 3. krejčíři a jich pacholci 4, cech- mistři 75. krev z nosa spuštěná podobným zlým znamením jako krvácení mrtvoly u přítomnosti vra- hovy 95. krevní- nejbližší přátelé 69. rukou v krvi berančí omočenou přisáhá žid 61. křik do světnice učiniti — po- plach 25. ksaft—posledni vile =porudenstvi 14, 65, 71; podezřelý 89, 90. kuchyně hraběcí 96. kup 40; do městských knih se zapisuje 11. Lámání kolem XVI, viz kolo. lázeň 6—7. lehkovážné mordy 95. leiden = trpěti svědomí 3. lejtrunk 47 zmírněný rozsudek; z německého „läutern“. lékař — barvif 45. lékaři učení 98. Ihota 10letá — bezplatnost VIII. lhůta právní: první, druhé, třetí 2 neděle 52—3; lhůta právní v příč. pozůstalosti 6 neděl 72. lichvy=:ouroky 60. literatura Magd. práva na Mor. XXI—VI. literní umění 73. lokator VIII. lotr 33. loupež v klášteře 1. loupežníci 34. lůže šatů 41. lżice kradenć 109. Majestát; podle m—u užívá stavu rytířsk. 27. macocha 44. manské právo XXIV. 4. manzel první 35; m-—1 poklepal manželku z kouzla 38. manželka zběhlá 95; křesťansky zdávaná jest dědičkou 24; man- želky dvě 23, tři 49. manželské děti 23. manZelství XVII; ke cti sv. m—í odpouští se manželům 99, 105. markrabí viz Jan, Jošt. masař 33. maštale 103. matka dílná s dítkami 47, m—a nejkrevnéjší príbuzná 70, m—a nepoctivá 69, m—a dědí po synu dle sask. práva 41. máz piva, vína co stál 103—4. meč (trest) XVI, XVII, 64, 68, 94; pro vraždu 95; pro bigamii a krádež 49; pro žhářství 101. menších práv vesnických působ- nost XXXI—II. metla; vymrskání u pranyfe XVII, 48; srov. pardus a &ilink. metropole duchovní Mor. V. měch obilí 109; v méchu utopení 68, 91.
— 126 — konfiskace statku XVIII. konfrontace 109. konopí 16, 26. konsistoř 95. konšelé přísežní (přísedící soudu); chodili do Olomouce pro nau- čení 100, 106, pro mistra poprav- ního 103, konšelský plat XII. kord 5. koření 104. z koutu vyjíti (šestinedělí) 98. kouzla; že manželka příčinou ne- moci 38, skrz kouzla kradl 42. kovář 45. kožich 10. kramäfri 4. krádež 48; krádež koní viz koně; v pivovaře 107—9, v apatece 95, v kanceláři 96; v čas ohně 96; skrz kouzla kradl 42; pro krádež buď oběšení buď vy- hnanství 2; pro krádež buď vypověděti anebo útrpně se tá- zati 89; pro krádež na urfrýd propustiti 89; pro krádež pod 3 zl. pardus, nad 3 zl. provaz 38. královský les „Holice“, „Horka“, „Království“ VII—VIII. královskych mést magistráty 107, krávy 16, 55. kréma XXVIII. krémári 3. krejčíři a jich pacholci 4, cech- mistři 75. krev z nosa spuštěná podobným zlým znamením jako krvácení mrtvoly u přítomnosti vra- hovy 95. krevní- nejbližší přátelé 69. rukou v krvi berančí omočenou přisáhá žid 61. křik do světnice učiniti — po- plach 25. ksaft—posledni vile =porudenstvi 14, 65, 71; podezřelý 89, 90. kuchyně hraběcí 96. kup 40; do městských knih se zapisuje 11. Lámání kolem XVI, viz kolo. lázeň 6—7. lehkovážné mordy 95. leiden = trpěti svědomí 3. lejtrunk 47 zmírněný rozsudek; z německého „läutern“. lékař — barvif 45. lékaři učení 98. Ihota 10letá — bezplatnost VIII. lhůta právní: první, druhé, třetí 2 neděle 52—3; lhůta právní v příč. pozůstalosti 6 neděl 72. lichvy=:ouroky 60. literatura Magd. práva na Mor. XXI—VI. literní umění 73. lokator VIII. lotr 33. loupež v klášteře 1. loupežníci 34. lůže šatů 41. lżice kradenć 109. Majestát; podle m—u užívá stavu rytířsk. 27. macocha 44. manské právo XXIV. 4. manzel první 35; m-—1 poklepal manželku z kouzla 38. manželka zběhlá 95; křesťansky zdávaná jest dědičkou 24; man- želky dvě 23, tři 49. manželské děti 23. manZelství XVII; ke cti sv. m—í odpouští se manželům 99, 105. markrabí viz Jan, Jošt. masař 33. maštale 103. matka dílná s dítkami 47, m—a nejkrevnéjší príbuzná 70, m—a nepoctivá 69, m—a dědí po synu dle sask. práva 41. máz piva, vína co stál 103—4. meč (trest) XVI, XVII, 64, 68, 94; pro vraždu 95; pro bigamii a krádež 49; pro žhářství 101. menších práv vesnických působ- nost XXXI—II. metla; vymrskání u pranyfe XVII, 48; srov. pardus a &ilink. metropole duchovní Mor. V. měch obilí 109; v méchu utopení 68, 91.
Strana 127
— 127 — města na českém právě VI; země- panská (královská), biskupská a panská IX, X, XII. městské právo něm. VI, viz právo Magdeburské; městských práv organisace IX, XXXI. míle, mílové právo VIII. milost XXXIII, 64, 97, 100; prositi za milosť 48; místo šibenice metla 48, 96, místo utopení meč 91, místo upálení meč 101, z milosti kolo 93, z milosti vrchnostenské tčlo popravené nespáleno 101. mír zdvihati 8; o to jsem smí- řen 8. míry nové 31. missiva — posílací list 67. mistr popravni 100- -tortor—kat; sněsení sněmovní o m-—a po- pravního 37, stížnosti do kata 92; mučí zločince v černé ko- mofe 79, 100—1; popravuje samovrahy 63, 103; uděluje pardus u pranyfe 107—8; sva- gina 104; chozeni pro kata 104, platy 92—3, viz taxa, srovnej též consignace útrat právních. mlátovna 95. mlýn VI, XXVIII. mlynář 32, 47; mýto mlynářské 30—1. mlynářka 67. moc Bożi=moc panskó -pfekażka 20; mocná ruka statku sirot- čího 40; mocné daní statku 32; v moc právní výpověď vešla 67. moderamen inculpatae tutelae 98. moderate přikročiti k někomu útrpným právem 90. mor dobytčí 102—3. mord: =vrażda 5; dvojí 93, mord žida 43; mordýř na meč 64, 69, 92, na kolo 67, 68. most VI, 43, 49. mostny-,brugnar* VIL msta 17; nad vrchností, officiry, hovádkem 103—4. mše svaté, peníze na mše 98; nezmeškání 99. mučení trápení —tortura XVII. XXXII, 100; suché světlé XVII, viz světlé a suché právo. mýto VIII, 93 (cestné a mostné); mlynaiské 30—1. mzda, ze mzdy napominati 6. Nadání všem 4 stavům 57. nádenník 43. nadpřátelské svědomí 13. náhrada škod a útrat 100, 108—9. nájemník pivovaru 108. náklady na právo 17, 21; náklady se na obě strany zdvihají 21, srv. compensirovati. nález a vejpověď práva 107, ná- lez—výpovčď 67, našli jsme té hospodyni = nález učinili 10; co právo najde = uzná 10. nápad XVI, XVII, 28, 38, 41, 69 až 73, 92; nápad po svobodném 92, po matce 2, po sirotku 34; nápad rovným dílem poděliti 66, 73. napomenutí nižšímu právu 18;na- pomenutí z mocnosti práva 66. náprava 46. nářek XVI; n. poctivosti 42; nářek na právo Tovačovské 57. násepek 74. násilí 62, snásilniti 62. na svú duši koho bráti 6. naučení—právo 5; naučení = underweisung 2; naučování pí- semné, ústní XII, naučování české přestalo XVIII; naučovací řeč XVIII; naučení opravené 17; naučení právní 105; naučení hledati VII; naučením podéliti 105; naučení za peníze (plat) 21, 101; na kolkovaném papíře 106; od sentence (naučení) ma- gistrátu Ol. po 1 R 100—1, 106. nedospělosť věku polehčující okol- nost 107. nedostatci při žalobě 51. neohlašování v čas vyměřený 67. nepodezřelé právo 91. nepořádky při právě malém 18. neposlušné strany 26. nepřestati na odpovědi 66.
— 127 — města na českém právě VI; země- panská (královská), biskupská a panská IX, X, XII. městské právo něm. VI, viz právo Magdeburské; městských práv organisace IX, XXXI. míle, mílové právo VIII. milost XXXIII, 64, 97, 100; prositi za milosť 48; místo šibenice metla 48, 96, místo utopení meč 91, místo upálení meč 101, z milosti kolo 93, z milosti vrchnostenské tčlo popravené nespáleno 101. mír zdvihati 8; o to jsem smí- řen 8. míry nové 31. missiva — posílací list 67. mistr popravni 100- -tortor—kat; sněsení sněmovní o m-—a po- pravního 37, stížnosti do kata 92; mučí zločince v černé ko- mofe 79, 100—1; popravuje samovrahy 63, 103; uděluje pardus u pranyfe 107—8; sva- gina 104; chozeni pro kata 104, platy 92—3, viz taxa, srovnej též consignace útrat právních. mlátovna 95. mlýn VI, XXVIII. mlynář 32, 47; mýto mlynářské 30—1. mlynářka 67. moc Bożi=moc panskó -pfekażka 20; mocná ruka statku sirot- čího 40; mocné daní statku 32; v moc právní výpověď vešla 67. moderamen inculpatae tutelae 98. moderate přikročiti k někomu útrpným právem 90. mor dobytčí 102—3. mord: =vrażda 5; dvojí 93, mord žida 43; mordýř na meč 64, 69, 92, na kolo 67, 68. most VI, 43, 49. mostny-,brugnar* VIL msta 17; nad vrchností, officiry, hovádkem 103—4. mše svaté, peníze na mše 98; nezmeškání 99. mučení trápení —tortura XVII. XXXII, 100; suché světlé XVII, viz světlé a suché právo. mýto VIII, 93 (cestné a mostné); mlynaiské 30—1. mzda, ze mzdy napominati 6. Nadání všem 4 stavům 57. nádenník 43. nadpřátelské svědomí 13. náhrada škod a útrat 100, 108—9. nájemník pivovaru 108. náklady na právo 17, 21; náklady se na obě strany zdvihají 21, srv. compensirovati. nález a vejpověď práva 107, ná- lez—výpovčď 67, našli jsme té hospodyni = nález učinili 10; co právo najde = uzná 10. nápad XVI, XVII, 28, 38, 41, 69 až 73, 92; nápad po svobodném 92, po matce 2, po sirotku 34; nápad rovným dílem poděliti 66, 73. napomenutí nižšímu právu 18;na- pomenutí z mocnosti práva 66. náprava 46. nářek XVI; n. poctivosti 42; nářek na právo Tovačovské 57. násepek 74. násilí 62, snásilniti 62. na svú duši koho bráti 6. naučení—právo 5; naučení = underweisung 2; naučování pí- semné, ústní XII, naučování české přestalo XVIII; naučovací řeč XVIII; naučení opravené 17; naučení právní 105; naučení hledati VII; naučením podéliti 105; naučení za peníze (plat) 21, 101; na kolkovaném papíře 106; od sentence (naučení) ma- gistrátu Ol. po 1 R 100—1, 106. nedospělosť věku polehčující okol- nost 107. nedostatci při žalobě 51. neohlašování v čas vyměřený 67. nepodezřelé právo 91. nepořádky při právě malém 18. neposlušné strany 26. nepřestati na odpovědi 66.
Strana 128
— 128 — nerozumného at zastupují přá- telé 42. neuraženej na poctivosti 25. nejvyšší = appellační právo 1. němčina XIX; překládání akt českých k appellaci do Vrati- slavě XIII, 44; německý spis 58. němý hřích a trest naň 109. nižší práva vesnická viz práva. nocovaná pře 20. nohavice súkenné 34. notwehr (sebeobrana) 69. nové míry (váhy, lokte, měřice, vědra, bečky) 31. novota při právech městských XI. nožem boden 92, stříbrné nože kradené 109. numerované spisy 58. Obecné dílo (při vsi, neb při San- cích) 98, viz tresty. obecní práce při zámku 108—9, na Spilberku 109, viz tresty. obecní dům (stavení); práce při něm 105—-6, viz tresty. obecný člověk, který nemá úřadu na sobě jako konšel, rychtář 8 - občšení: samovražda 93, 100. obchod z ciziny V. obchoditi se něčím (handlovati) 6. obnova žaloby (processu) XIV. obilí (pšenice, ječmen) kradené 107—9. obklíčiti statek právem 46. obstávka 93, osoby 16; na právě obstavil dva člověky o hlavu 10. obtížiti při 8. obuch 98. obvod práva Ol. IX, XIII, zmenšen VIII, XVIII; práva Tovač. XXXI. obyčeje a chodu račího jsa 72. odbýti koho==plniti=zaplatiti 13. odepříti a hájiti 58. odevzdavka prodané věci 29, ne- odevzdal purkrechtu 12. odkázati z města, panství 33, 99, 108—9, viz vyhnanství. odklady 54, 64; odkladové daremní 58, viz odtahy. odmrt XXVIII. odpor = odporník; když žalobník žaluje, aby odpor odpovídal 55. odpor= odpověď 19, odpor proti žalobě 5, odpor činiti ku právu : příti ku právu 16; odpor klásti 50; odpor i oprava(y) 24, 28, 39—41; odpor s opravami 29, 32; bez odporu na žalobu právo nevypovídá 48; odporovati (na- mítati proti žalobě) 15. odporník 14, odporník, kdy odpo- vídati nemá 19. zpráva odpor- níkova 39. odpověď = odpor 47—8; odpověď na žalobu 10. odpověď (opověděná válka), v od- povědi něco činiti 110. odpovědník 12, 15, viz odporník. odpravený vyznal na druhého 37. odpros, odprošování 9, 42. odpuštění od práva, formule XVIIL—XIX, odpu&téní z juris- dikce 89. odstrčiti od statku 30. odtah=průtah 22, 57—8, viz od- klad. odtrhnutí od práva Hlubčického XIII—XIV. odvolání dřívějšího ortele 62. odvolati se na právo vrchní 9; ku králi XI. officír= úředník 1083. ochromeni (fojta) XVI, 46. omluvy jalové 56, omluva, odpor a správa 48. opat kl. Hradiště XVII. opovídání Skod 70, 76, 82, 86, 88. oprava=replika 22, 24, 39; spis opravy žaloby 50, opravy —re- plika i duplika: žaloba i odpor s opravami dvú stran 21. orání 95. ofechovní XXVII. organisace práv mčstských IX, XXXI. originál 66. ortel — nález 17, ortel předešlý 33, ortel čísti stranám 17. z ortele dáti výpis 19; ortele na žalobu bez odporu se nevydává 19;
— 128 — nerozumného at zastupují přá- telé 42. neuraženej na poctivosti 25. nejvyšší = appellační právo 1. němčina XIX; překládání akt českých k appellaci do Vrati- slavě XIII, 44; německý spis 58. němý hřích a trest naň 109. nižší práva vesnická viz práva. nocovaná pře 20. nohavice súkenné 34. notwehr (sebeobrana) 69. nové míry (váhy, lokte, měřice, vědra, bečky) 31. novota při právech městských XI. nožem boden 92, stříbrné nože kradené 109. numerované spisy 58. Obecné dílo (při vsi, neb při San- cích) 98, viz tresty. obecní práce při zámku 108—9, na Spilberku 109, viz tresty. obecní dům (stavení); práce při něm 105—-6, viz tresty. obecný člověk, který nemá úřadu na sobě jako konšel, rychtář 8 - občšení: samovražda 93, 100. obchod z ciziny V. obchoditi se něčím (handlovati) 6. obnova žaloby (processu) XIV. obilí (pšenice, ječmen) kradené 107—9. obklíčiti statek právem 46. obstávka 93, osoby 16; na právě obstavil dva člověky o hlavu 10. obtížiti při 8. obuch 98. obvod práva Ol. IX, XIII, zmenšen VIII, XVIII; práva Tovač. XXXI. obyčeje a chodu račího jsa 72. odbýti koho==plniti=zaplatiti 13. odepříti a hájiti 58. odevzdavka prodané věci 29, ne- odevzdal purkrechtu 12. odkázati z města, panství 33, 99, 108—9, viz vyhnanství. odklady 54, 64; odkladové daremní 58, viz odtahy. odmrt XXVIII. odpor = odporník; když žalobník žaluje, aby odpor odpovídal 55. odpor= odpověď 19, odpor proti žalobě 5, odpor činiti ku právu : příti ku právu 16; odpor klásti 50; odpor i oprava(y) 24, 28, 39—41; odpor s opravami 29, 32; bez odporu na žalobu právo nevypovídá 48; odporovati (na- mítati proti žalobě) 15. odporník 14, odporník, kdy odpo- vídati nemá 19. zpráva odpor- níkova 39. odpověď = odpor 47—8; odpověď na žalobu 10. odpověď (opověděná válka), v od- povědi něco činiti 110. odpovědník 12, 15, viz odporník. odpravený vyznal na druhého 37. odpros, odprošování 9, 42. odpuštění od práva, formule XVIIL—XIX, odpu&téní z juris- dikce 89. odstrčiti od statku 30. odtah=průtah 22, 57—8, viz od- klad. odtrhnutí od práva Hlubčického XIII—XIV. odvolání dřívějšího ortele 62. odvolati se na právo vrchní 9; ku králi XI. officír= úředník 1083. ochromeni (fojta) XVI, 46. omluvy jalové 56, omluva, odpor a správa 48. opat kl. Hradiště XVII. opovídání Skod 70, 76, 82, 86, 88. oprava=replika 22, 24, 39; spis opravy žaloby 50, opravy —re- plika i duplika: žaloba i odpor s opravami dvú stran 21. orání 95. ofechovní XXVII. organisace práv mčstských IX, XXXI. originál 66. ortel — nález 17, ortel předešlý 33, ortel čísti stranám 17. z ortele dáti výpis 19; ortele na žalobu bez odporu se nevydává 19;
Strana 129
— 129 — srv. ortele a rozsudky XII, ortele přísné a ukrutné VII, kriminálné XX, ortel spečetěný 40, 41—2; pečetí stvrzený 39; od ortele taxa: 4 a potom 12 gr. česk. XII - ortelní peníze 25; ortele latinské, české, německé XI, viz řeč naučovací; ortele na kolo, meč, pardus - šilink, pohfbení, provaz, upálení, uto- pení, vyhnanství XXXII; ortelův sbírky: Brnénskych XXI—XXII, Hiubéicko - Olomuckych XXVI, Litomérickych XXIV; Magde- burskych XXIV; Olomuckych XXIII—XXV. osada cizincü V. osoby úřední 103. ospy obilné 31. ostřejší právo (nad suché) 94. osvoboditi žaloby XXXIII, 40, 43, 52, 102, mordu 105. otázky právní 105, viz interro- gatoria. otrok čeledín 5—6; otročí právo 6, otrok přistál u hospodáře 6. ouředník 52, viz úředník. ovce 15. Pacholek statečný; uder, jsi-li pacholek 95. pacholek 42; pacholek -tovaryš krejčířský 4; pacholek pomoc- ník katův. paichtiger XIll- zpovědník. palečnice 105. pán :- vrchnosť, pán zapovédèl řečníky 10; panská moc a Bož- ská moc (překážka) IX, 15, 16; panství; vyhnání z panství 108; páni přísežní konšelé a rada; prosíme Vás jakožto pánů svých 6, 7, 10 srv. Eldern. paukharta uhoniti 71. papir Stemplovany 106. pardus celý a odkázaní z pan- ství 37, 96. 100, 108, pardus dobry podle mírnosti ve vézení (nikoli u pranýře) 107; !/, par- dusu 99, srov. šilink. pastorek 8, zavražděný 98. pastorkyně 41. pastýř 45, 102. patenty 104. pečeť 2, viz ortele spečetěné. péči na koho míti (varovati se)110. pekař zámecký 97. peníze ortelní 21, právní 73. pikart XXVIII, 31—2. písať dúchodní 65, právni — prí- sežný VII, XXXII, 11, 56, 100, jeho plat XII, 101, diskrece 102. písemné a ústní naučování XII. písma proměna XXX. pivo 3, 104; pivovar XXX, pan- ský 107—9, pivo vaření VIII. planýř = pranýř 108. plat od sentence XII, 100; mistru popravnímu XII, 92—3; písaři od psaní ortele XII. 100—1. plátna ze stavu vyřezaná 49. plesník, kterýž jest starší nad rybáři 6, srv. fischmeister. plnomocníci 55, 81. poctivi krevni 69—73, p. přátelé 72; poctivost dětí opatřená 97. počty a sbírky nepsané 9, p—y poručnické 15. poddaný cizí XXXIII, 104, 107; opata Hrad 43. podruh 45—6. podkomoří v Cechách XI, na Mo- ravě XI, XVI, XIX, 4. podsedky XXVIII. pohřbení za živa svévolné XVII. pohřeb samovraha na hřbitově, na křižovatkách XII. pohrůžka ohněm 16—-17, 68; po- hrůžka nižším právům 17. 22, 58— 9. pokání činiti 71. pokázati - kárati 5. poklepaný 37. pokuta 107; p—a právem vymě- fend 53; p—u propadnouti 56, (100 kop) 53; pod p—ou vy- povédéní práva 62. pokuta vetunk 20, pokuta pro nestání fojtovi 3 Silinky 26; p—a fojtem dlužníkovi v kázni položená 22—3.
— 129 — srv. ortele a rozsudky XII, ortele přísné a ukrutné VII, kriminálné XX, ortel spečetěný 40, 41—2; pečetí stvrzený 39; od ortele taxa: 4 a potom 12 gr. česk. XII - ortelní peníze 25; ortele latinské, české, německé XI, viz řeč naučovací; ortele na kolo, meč, pardus - šilink, pohfbení, provaz, upálení, uto- pení, vyhnanství XXXII; ortelův sbírky: Brnénskych XXI—XXII, Hiubéicko - Olomuckych XXVI, Litomérickych XXIV; Magde- burskych XXIV; Olomuckych XXIII—XXV. osada cizincü V. osoby úřední 103. ospy obilné 31. ostřejší právo (nad suché) 94. osvoboditi žaloby XXXIII, 40, 43, 52, 102, mordu 105. otázky právní 105, viz interro- gatoria. otrok čeledín 5—6; otročí právo 6, otrok přistál u hospodáře 6. ouředník 52, viz úředník. ovce 15. Pacholek statečný; uder, jsi-li pacholek 95. pacholek 42; pacholek -tovaryš krejčířský 4; pacholek pomoc- ník katův. paichtiger XIll- zpovědník. palečnice 105. pán :- vrchnosť, pán zapovédèl řečníky 10; panská moc a Bož- ská moc (překážka) IX, 15, 16; panství; vyhnání z panství 108; páni přísežní konšelé a rada; prosíme Vás jakožto pánů svých 6, 7, 10 srv. Eldern. paukharta uhoniti 71. papir Stemplovany 106. pardus celý a odkázaní z pan- ství 37, 96. 100, 108, pardus dobry podle mírnosti ve vézení (nikoli u pranýře) 107; !/, par- dusu 99, srov. šilink. pastorek 8, zavražděný 98. pastorkyně 41. pastýř 45, 102. patenty 104. pečeť 2, viz ortele spečetěné. péči na koho míti (varovati se)110. pekař zámecký 97. peníze ortelní 21, právní 73. pikart XXVIII, 31—2. písať dúchodní 65, právni — prí- sežný VII, XXXII, 11, 56, 100, jeho plat XII, 101, diskrece 102. písemné a ústní naučování XII. písma proměna XXX. pivo 3, 104; pivovar XXX, pan- ský 107—9, pivo vaření VIII. planýř = pranýř 108. plat od sentence XII, 100; mistru popravnímu XII, 92—3; písaři od psaní ortele XII. 100—1. plátna ze stavu vyřezaná 49. plesník, kterýž jest starší nad rybáři 6, srv. fischmeister. plnomocníci 55, 81. poctivi krevni 69—73, p. přátelé 72; poctivost dětí opatřená 97. počty a sbírky nepsané 9, p—y poručnické 15. poddaný cizí XXXIII, 104, 107; opata Hrad 43. podruh 45—6. podkomoří v Cechách XI, na Mo- ravě XI, XVI, XIX, 4. podsedky XXVIII. pohřbení za živa svévolné XVII. pohřeb samovraha na hřbitově, na křižovatkách XII. pohrůžka ohněm 16—-17, 68; po- hrůžka nižším právům 17. 22, 58— 9. pokání činiti 71. pokázati - kárati 5. poklepaný 37. pokuta 107; p—a právem vymě- fend 53; p—u propadnouti 56, (100 kop) 53; pod p—ou vy- povédéní práva 62. pokuta vetunk 20, pokuta pro nestání fojtovi 3 Silinky 26; p—a fojtem dlužníkovi v kázni položená 22—3.
Strana 130
— 130 — polehčující okolnosti 68, 96, 98, 99, mladý věk 107. polepšení naděje 89. pomocný člověk 7, 20. pomluvač 41. pomsta 107, 101. popis popravy samovraha 103. poprava XVII, 100. popravený 22. popravní místo 68. popravní mistr 92, jeho útraty v cestě 104, jeho plat, viz taxa. popsáno poslati žalobu (písemně) 13. poručenství 32, 69, nepořádné 89, poručen- ství odporovati 72, z p—í osvo- boditi 15. pofádky markr. Mor. 56; pfi men- ším právě XXVIII. poručník 15. posel právní 59, 101; vyvádí z města 110; jeho plat od opa- ; trování vězňů 100, 102; od jich přijetí 102; od provolání ortele 102; chodil pro mistra poprav- ního 104. pouta ve vězení 55; pouta a že- leza; v p—ch a ž—ch praco- vati 105, 109. poutník obvinény 104. povážené příčiny 41. pozemské statky VII. poznamenání — consignací útrat právních 100, 103—4, 106. pozůstalost XVI, 31, 41, 44, 47, 64—5, 90. pracovati pfes svét s vülí foj- tovou 63. pračka 44. prachu 1/, věrdunku 103; prodej prachu 105. pranýř 33, viz planýř. přátelé poboční 70 =collaterales. práva — zasedání soudu: na prá- vech dával roky 19. právo bližší, podal se jest na právo bližší 10, právo bližší míti k nápadu-—-lepší 73; dédinné 87 — purkrechtní, duchovní a kšaft XVII, 14, 23, | světské 103, 105; hostinné XV; manské 4; městské (novota) XI; nepodezřelé, když osoby z ci- zích rad na právě zasednou 55; ostré 66, viz útrpné čili mučení, jinak trápení- tortura; otročí 6= předpisy v příčině otroků t. j. čeledínů; patrimonialní XVI, XVII, XXXI; purkrechtní srv. dědinné; rychtářské; při právě rychtářském se nařizuje 110; stavní 22; světlé XXXII; suché A XXII; světské 48, protiva ku duchovnímu; útrpné 107 (mo- derate, na dva šprušle, svíčky) XXXII. práva vesnická X- nižší XIII až XV, XVII; pozbyla samostat- nosti. právo vyšší 44, 71. právo zemské protivou ku pravu purkrechtnímu 82—8. právo = ortel = naučení: právo, které od Vás přišlo, jsme čísti dali 4, 7, 13; právo rozsudek: práva žádala jest před právem 10; právo = obyčej — pořádek: jakž město za právo má 12; právo—řád = statuta: právo Mag- deburské VI, VIII, IX—X, 41, 44, 73, 90—91, 93—5, 97—8 a jeho obměny IX; úpadek XIX—XX; knížete Vladimíra V, VI; Hlubčické VIII, X, XIII až XIV; české VI; německé VII viz Magdeburské; práva měst- ská Star. m. Pražského XII; Král. Ceského XII; markr. Mo-- ravského XXII; právo římské XIII; právo saské viz Magde- burské; právo dědické viz dě- dické právo; právo- soud: IX aZ XI, XIL—XVI; v Ejvani 5, Oplocanech 64, ve Vérovanech 4, Hlubčické, Unčovské atd. viz jména míst. právo najde: co právo najde 10; právo činiti- před právem od- povídati: právo činili prvej bez řečníků 10, aby právo uči-
— 130 — polehčující okolnosti 68, 96, 98, 99, mladý věk 107. polepšení naděje 89. pomocný člověk 7, 20. pomluvač 41. pomsta 107, 101. popis popravy samovraha 103. poprava XVII, 100. popravený 22. popravní místo 68. popravní mistr 92, jeho útraty v cestě 104, jeho plat, viz taxa. popsáno poslati žalobu (písemně) 13. poručenství 32, 69, nepořádné 89, poručen- ství odporovati 72, z p—í osvo- boditi 15. pofádky markr. Mor. 56; pfi men- ším právě XXVIII. poručník 15. posel právní 59, 101; vyvádí z města 110; jeho plat od opa- ; trování vězňů 100, 102; od jich přijetí 102; od provolání ortele 102; chodil pro mistra poprav- ního 104. pouta ve vězení 55; pouta a že- leza; v p—ch a ž—ch praco- vati 105, 109. poutník obvinény 104. povážené příčiny 41. pozemské statky VII. poznamenání — consignací útrat právních 100, 103—4, 106. pozůstalost XVI, 31, 41, 44, 47, 64—5, 90. pracovati pfes svét s vülí foj- tovou 63. pračka 44. prachu 1/, věrdunku 103; prodej prachu 105. pranýř 33, viz planýř. přátelé poboční 70 =collaterales. práva — zasedání soudu: na prá- vech dával roky 19. právo bližší, podal se jest na právo bližší 10, právo bližší míti k nápadu-—-lepší 73; dédinné 87 — purkrechtní, duchovní a kšaft XVII, 14, 23, | světské 103, 105; hostinné XV; manské 4; městské (novota) XI; nepodezřelé, když osoby z ci- zích rad na právě zasednou 55; ostré 66, viz útrpné čili mučení, jinak trápení- tortura; otročí 6= předpisy v příčině otroků t. j. čeledínů; patrimonialní XVI, XVII, XXXI; purkrechtní srv. dědinné; rychtářské; při právě rychtářském se nařizuje 110; stavní 22; světlé XXXII; suché A XXII; světské 48, protiva ku duchovnímu; útrpné 107 (mo- derate, na dva šprušle, svíčky) XXXII. práva vesnická X- nižší XIII až XV, XVII; pozbyla samostat- nosti. právo vyšší 44, 71. právo zemské protivou ku pravu purkrechtnímu 82—8. právo = ortel = naučení: právo, které od Vás přišlo, jsme čísti dali 4, 7, 13; právo rozsudek: práva žádala jest před právem 10; právo = obyčej — pořádek: jakž město za právo má 12; právo—řád = statuta: právo Mag- deburské VI, VIII, IX—X, 41, 44, 73, 90—91, 93—5, 97—8 a jeho obměny IX; úpadek XIX—XX; knížete Vladimíra V, VI; Hlubčické VIII, X, XIII až XIV; české VI; německé VII viz Magdeburské; práva měst- ská Star. m. Pražského XII; Král. Ceského XII; markr. Mo-- ravského XXII; právo římské XIII; právo saské viz Magde- burské; právo dědické viz dě- dické právo; právo- soud: IX aZ XI, XIL—XVI; v Ejvani 5, Oplocanech 64, ve Vérovanech 4, Hlubčické, Unčovské atd. viz jména míst. právo najde: co právo najde 10; právo činiti- před právem od- povídati: právo činili prvej bez řečníků 10, aby právo uči-
Strana 131
— 131 — nila za to, že pře 10; práva žádala před právem - sprave- dlnosti žádala 10; právem se dobývati; koho odbýti 10; roz- déliti 5--rozsouditi 9; poditi: že počali právem v Kralicích, tehda tam dokonáno býti má 10; učiti: z práva vydávati 110. práv jest: aby práv byl -k právu stál a odpovídal 55; svú rukú právu býti přísahati 7. právní otázky 105. právní písař 105. právní přátelé: páni přátelé starší právní XIII, 73= Eldern slují , konšelé vyšší stolice protivou k mladším přátelům právním, jež vyšší stolice oslovuje zkrátka: sousedé, prátelé .- frunde. pravym trhem koupil 12. pfecinéní 107. přechovávání kradeného zboží 109. překážka právní, viz moc Boží, moc panská. pře —- záminka; při sobě bráti 6; pře té se chytil 7. pře propadení 64. pření nebo znání 13. přestupník 110. převor probošt kl. Všech sv. XVI. príbuznosť prokázati 38. příčiny právní 107. příměří pravé 110. pfípis- opis; p—s psaní 18, suppli- kace 53, vidimovany s origi- nálem 54. piípovéd k statku 14, 46; piípo- védnírevers ku právu XIII. XIV. pfipravenf o Zivnost 55. příročí další 10 t. j. rok čili lhůta na zaplacení dluhu. přirození chytrého a smělého děvče 106. přísaha na svatých 25, bez ceri- monií 52, dobrovolná 109; ži- dovská 60, vedle obyčeje židov- ského 46, na sviňské kůži XVIII, formule židovské přísahy 60—1; přípis přísahy 52; přísaha o koně IX; pod pf—ou vyznati 12, pf—ou se odistiti 52; pr—ou koho zastoupiti nelze 7; při přísaze má býti řečník 10—11; nepřipuštění k př—e 52, 62. přísahati =svú rukůú právu býti 7. přísežní ve Vratislavi 2, viz kon- šelé. piíà ku právu- odpor činiti ku právu 16. pfítel vlastní 9. příze 6 klubek ukradeno 49. přiznání právní dobrovolné95,105, 107, na mučení 94- - přístné 105. proces, jak se při právě zacho- vává XIII; processus juris des Magdeburger Rechtes XXVI. prodej domu 9, !, purkrechtu 12. prodlenější čas 54 delší lhůta. prokázaní žaloby 66. proměnění stavu 38, 44. promlčení času kukladení spisů 51. propadení pře 64. prosba o naučení 73, prositebně žádati 73. prostranné vězení 89 (delší). proškoditi mnoho 10. protestace zjevná 72. protestantské hnutí XII. provolání ortele, taxa 55, 101, 102. průvod 21 (důkaz); jestli to pro- vede svědomím 12—3. průtah 53; průtahy daremní 51; průtah a zaneprázdnění 56. psi: lovčí, sledník, viželec, obrovy, ponocný, pastuší, dvorový XXIV. pšenice ukradená 51—2. publicirování, vypovédi (nálezu) 53, 67. půjčka na základ (pfand) 58, na kle- noty 58, na slib :- přípověď 58. punkta-=otázky právní 107, viz interrogatoria. purkmistr a páni nepřijali ža- loby 56. purkrabí VIII. purkrecht XVII, XXXIII; ne- vdany 11. purkrechtní peníze XVII, 13, 28. Rada radní sezení 99. radní düm 109, viz rathouz.
— 131 — nila za to, že pře 10; práva žádala před právem - sprave- dlnosti žádala 10; právem se dobývati; koho odbýti 10; roz- déliti 5--rozsouditi 9; poditi: že počali právem v Kralicích, tehda tam dokonáno býti má 10; učiti: z práva vydávati 110. práv jest: aby práv byl -k právu stál a odpovídal 55; svú rukú právu býti přísahati 7. právní otázky 105. právní písař 105. právní přátelé: páni přátelé starší právní XIII, 73= Eldern slují , konšelé vyšší stolice protivou k mladším přátelům právním, jež vyšší stolice oslovuje zkrátka: sousedé, prátelé .- frunde. pravym trhem koupil 12. pfecinéní 107. přechovávání kradeného zboží 109. překážka právní, viz moc Boží, moc panská. pře —- záminka; při sobě bráti 6; pře té se chytil 7. pře propadení 64. pření nebo znání 13. přestupník 110. převor probošt kl. Všech sv. XVI. príbuznosť prokázati 38. příčiny právní 107. příměří pravé 110. pfípis- opis; p—s psaní 18, suppli- kace 53, vidimovany s origi- nálem 54. piípovéd k statku 14, 46; piípo- védnírevers ku právu XIII. XIV. pfipravenf o Zivnost 55. příročí další 10 t. j. rok čili lhůta na zaplacení dluhu. přirození chytrého a smělého děvče 106. přísaha na svatých 25, bez ceri- monií 52, dobrovolná 109; ži- dovská 60, vedle obyčeje židov- ského 46, na sviňské kůži XVIII, formule židovské přísahy 60—1; přípis přísahy 52; přísaha o koně IX; pod pf—ou vyznati 12, pf—ou se odistiti 52; pr—ou koho zastoupiti nelze 7; při přísaze má býti řečník 10—11; nepřipuštění k př—e 52, 62. přísahati =svú rukůú právu býti 7. přísežní ve Vratislavi 2, viz kon- šelé. piíà ku právu- odpor činiti ku právu 16. pfítel vlastní 9. příze 6 klubek ukradeno 49. přiznání právní dobrovolné95,105, 107, na mučení 94- - přístné 105. proces, jak se při právě zacho- vává XIII; processus juris des Magdeburger Rechtes XXVI. prodej domu 9, !, purkrechtu 12. prodlenější čas 54 delší lhůta. prokázaní žaloby 66. proměnění stavu 38, 44. promlčení času kukladení spisů 51. propadení pře 64. prosba o naučení 73, prositebně žádati 73. prostranné vězení 89 (delší). proškoditi mnoho 10. protestace zjevná 72. protestantské hnutí XII. provolání ortele, taxa 55, 101, 102. průvod 21 (důkaz); jestli to pro- vede svědomím 12—3. průtah 53; průtahy daremní 51; průtah a zaneprázdnění 56. psi: lovčí, sledník, viželec, obrovy, ponocný, pastuší, dvorový XXIV. pšenice ukradená 51—2. publicirování, vypovédi (nálezu) 53, 67. půjčka na základ (pfand) 58, na kle- noty 58, na slib :- přípověď 58. punkta-=otázky právní 107, viz interrogatoria. purkmistr a páni nepřijali ža- loby 56. purkrabí VIII. purkrecht XVII, XXXIII; ne- vdany 11. purkrechtní peníze XVII, 13, 28. Rada radní sezení 99. radní düm 109, viz rathouz.
Strana 132
— 132 — raky, ryby 104. rána smrtelná 98. rathouz 104. rebellanti XVII. rebellie XVIII. registra městská 41. rektor a kantor XXIX. revers — jurament -- urfryd 104; revers přípovědní ku právu IX, XIII—XIV. roboty a poplatky z domu 11. rodié z Hranic—rodäk 109. rok -Ihüta: vzala sobé rok tomu, aby zaplatila 10, 15, srv. pří- ročí; rok a den jmenovaný := stání 57, rok a čas položený 26, rok složený 14, rok jistý a konečný 64, roky dávati časté 10, roky po 2 nedělích 16, 64; nestání k rokům 20, 39, 42. rovná véc--malicherná 9. rovnoprávnost, šetření a neše- tření při městských právech XIV, XVIII. rozšacování statku 72—3. rožeň: v šatlavě rožeň přes nohy dávati 55. ručiti (roučiti) žalobníka na pe- níze 21. ručnice 49. rukojmí 39, pfi vdávání domu 12, ve vězení 42, domácí, ne přes- polní 55, za žida 46. rybníček pustý 37. rybnikář 34. ryby na prodej, kradené 6. rychtář viz fojt: 44—5, 47; má - klíč od vězení 39—40, plat od přijetí, opatrování a stravování vězňů 101—102, 106; vetunk jemu příslušný od dlužníků 20. rychtářské knihy 60; rychtářské právo 106. 110. rynek XXVII. rytířský stav naproti městskému 27, 84. Řád práva Magdeburského IX viz Sachsenspiegel. řád a pořádek právní 57. řeč: spor o řeč 44, polovice la- tinsky 50; řeč naučovací XIII. XVII—XVIII, XXVII. řečník- přítel. -pomocník XXXIII, 10—11. řeka = hráz, čásť řeky, rybář najal 6. Sachsenspiegel XII, XXI, XXII, 83, samokletba: bůh dej mi P. B. ústa zamekl 5; pod svou duší zatracením; chciť se hrdla od- souditi 6, 7; pod upálením 6; v židovské přísaze: das mich die erde miese verschlingen, das mich die maselsucht be- stehe etc. 61. samostfel a jeho napínaní 4—5. samovrahův pohřeb na hřbitově, křižovatkách XII, poprava 98, 103—4. seděti ve statku 14. sekera 49. p sekretář král. Ceského XIII. sentence — naučení - ortel. servusi Olomučtí a jich zpropitné 100, 102, 106. sestfenci 14. seznam práv a vrchností v Ol. naučovaných XIV—XVII. silentium perpetuum 97. sirotčí statek pozůstalý 34, 38, viz dědictví; jako siroty opa- třiti poctivé děti nepoctivé matky 97. slavnosti lidové XXIX. služba pekařská na zámku 109. slyšení pořádné obou stran 66; na jedné strany slyšení nedá se nic vyříkati 57. smilstvo XVI, 96—7; trest na sm—o 105—6. smlouvy svatebni 38, 41, 65—-6, smlouvami sv. zavdzati 47, smlouvy sv. kšaftem měněny 65. smluvend véc=odbytd 9. snémy 31. snéti z práva jednoho a ku dru- hému daní XIII—XIV. sochor 49. soudce z. markr. Mor. 107. kterou
— 132 — raky, ryby 104. rána smrtelná 98. rathouz 104. rebellanti XVII. rebellie XVIII. registra městská 41. rektor a kantor XXIX. revers — jurament -- urfryd 104; revers přípovědní ku právu IX, XIII—XIV. roboty a poplatky z domu 11. rodié z Hranic—rodäk 109. rok -Ihüta: vzala sobé rok tomu, aby zaplatila 10, 15, srv. pří- ročí; rok a den jmenovaný := stání 57, rok a čas položený 26, rok složený 14, rok jistý a konečný 64, roky dávati časté 10, roky po 2 nedělích 16, 64; nestání k rokům 20, 39, 42. rovná véc--malicherná 9. rovnoprávnost, šetření a neše- tření při městských právech XIV, XVIII. rozšacování statku 72—3. rožeň: v šatlavě rožeň přes nohy dávati 55. ručiti (roučiti) žalobníka na pe- níze 21. ručnice 49. rukojmí 39, pfi vdávání domu 12, ve vězení 42, domácí, ne přes- polní 55, za žida 46. rybníček pustý 37. rybnikář 34. ryby na prodej, kradené 6. rychtář viz fojt: 44—5, 47; má - klíč od vězení 39—40, plat od přijetí, opatrování a stravování vězňů 101—102, 106; vetunk jemu příslušný od dlužníků 20. rychtářské knihy 60; rychtářské právo 106. 110. rynek XXVII. rytířský stav naproti městskému 27, 84. Řád práva Magdeburského IX viz Sachsenspiegel. řád a pořádek právní 57. řeč: spor o řeč 44, polovice la- tinsky 50; řeč naučovací XIII. XVII—XVIII, XXVII. řečník- přítel. -pomocník XXXIII, 10—11. řeka = hráz, čásť řeky, rybář najal 6. Sachsenspiegel XII, XXI, XXII, 83, samokletba: bůh dej mi P. B. ústa zamekl 5; pod svou duší zatracením; chciť se hrdla od- souditi 6, 7; pod upálením 6; v židovské přísaze: das mich die erde miese verschlingen, das mich die maselsucht be- stehe etc. 61. samostfel a jeho napínaní 4—5. samovrahův pohřeb na hřbitově, křižovatkách XII, poprava 98, 103—4. seděti ve statku 14. sekera 49. p sekretář král. Ceského XIII. sentence — naučení - ortel. servusi Olomučtí a jich zpropitné 100, 102, 106. sestfenci 14. seznam práv a vrchností v Ol. naučovaných XIV—XVII. silentium perpetuum 97. sirotčí statek pozůstalý 34, 38, viz dědictví; jako siroty opa- třiti poctivé děti nepoctivé matky 97. slavnosti lidové XXIX. služba pekařská na zámku 109. slyšení pořádné obou stran 66; na jedné strany slyšení nedá se nic vyříkati 57. smilstvo XVI, 96—7; trest na sm—o 105—6. smlouvy svatebni 38, 41, 65—-6, smlouvami sv. zavdzati 47, smlouvy sv. kšaftem měněny 65. smluvend véc=odbytd 9. snémy 31. snéti z práva jednoho a ku dru- hému daní XIII—XIV. sochor 49. soudce z. markr. Mor. 107. kterou
Strana 133
— 133 — soukromníci naučovaní XV—XVI. soukup 16, 55. soused t. j. osedlÿ člověk, má zlé skutky přetrhovati 109. specifikace dluhů. 57. spis právní 40, 42 -akta; spis nedostatečný 25; spisů nepři- jímání a nepořádných vrácení 62; spisy po alfabětě složené 59; spis odpor 77; spis=-refe- rát 44. spravedlnost zjevná= šibenice 94. sručiti koho 8. stáři delinguenta 106. statek odkázati 14; 22—3. státi k roku 16; státi na ženu 17; nestáti zločinci na hrdlo 34. statuta Vladimírova VI. stavní právo 22. stěhování z města 9. stínání hlavy 102. stížnost pro vězení 58, do práva Tovač. 50. stodola, oheň založený 106. stolice vrchní IX. stopování zloděje koňského IX. strana soudcí býti nemůž 62. strava vězňům, taxa rychtáři od vězňů 101- -2, 106. streje 14. v střízlivosti sedí se tři hodiny na právě 26. suché právo útrpné na dva šprosle 96. supplikace 53—4. svá vůle; k své vůli koho při- praviti 8. svázaná delinguentka 107. svědek: svědkem nemůže býti chlebojed 13; svědkové 104; svědky postaviti 21, zavrhnouti 12, trpéti leiden 3, 12; viz svědomí. svéódomí geczewgnus 3, 9. 40, 49, 51, 55—56; svědomí dáno býti má 63, vystaviti 8, 13, rozvážiti 17, svědomí hodné 28, sv—í hodné a dostitedlné 13, listné 15, mimo pořádek 59, pozůstalý německé 44, pečetí nespeče- těné 18, zapečetěno 59, stálejší 110, vedené 104, vracejí se 50, zavřené čísti dáti žalobníku 43. Ssvédomí— svédek 13, na to vysta- vili svědomí dva člověky 5. světlé právo XVII. svíce vosková, cena 106; svíci hořící držela smilnice před ko- stelem 105—6; svíčky 103—4, k tortuře XXXII, 101, viz útrpné právo. svině dítě sežrala 68. svobodný dvůr XVI. svršky 44. syndikus, dárek pro něho 102, 106. Šacovati 46, š—ti klinoty 62, šacování klínotů přísahou 61. Sancovati 99— piri šancích praco- vati z trestu. &enkhauz v Paélavicích 104. &erha (scherge) 97, Serhovna 33; Serha udéluje pardus v &er- hovné 107. šibenice = spravedlnost zjevná 94. &ilink- pardus 33 srv. vyrnrskání, vybití u pranýře. šíp, zastřelení šípem ze samo- střelu 4— 5. škody právní XVII; škody právní opovídati 71, viz opovídati škody; škody a outraty se zdvi- hají 62, viz náklady a zdvihati. škůdce zemský XVI. šlechta XVI— XVII, XVIII, XXXIII. špitál XXIX; dívka, hospodyně špitalská 35- 6. šprosle; suchým útrpným právem na dva &prosle táhnouti 96. schwabenspiegel XXI. Tajemství úřední 17. taxa: katovi od stínání, věšení, topení, kolem lámání, od vy- klání očí, utětí ruky atd. od mučení 92—3; právu od ortele, písaři, od vyhlášení ortele 55, 101—2, od vyvedení, od vy- mrskání. tázati se ostřeji 106 viz útrpně.
— 133 — soukromníci naučovaní XV—XVI. soukup 16, 55. soused t. j. osedlÿ člověk, má zlé skutky přetrhovati 109. specifikace dluhů. 57. spis právní 40, 42 -akta; spis nedostatečný 25; spisů nepři- jímání a nepořádných vrácení 62; spisy po alfabětě složené 59; spis odpor 77; spis=-refe- rát 44. spravedlnost zjevná= šibenice 94. sručiti koho 8. stáři delinguenta 106. statek odkázati 14; 22—3. státi k roku 16; státi na ženu 17; nestáti zločinci na hrdlo 34. statuta Vladimírova VI. stavní právo 22. stěhování z města 9. stínání hlavy 102. stížnost pro vězení 58, do práva Tovač. 50. stodola, oheň založený 106. stolice vrchní IX. stopování zloděje koňského IX. strana soudcí býti nemůž 62. strava vězňům, taxa rychtáři od vězňů 101- -2, 106. streje 14. v střízlivosti sedí se tři hodiny na právě 26. suché právo útrpné na dva šprosle 96. supplikace 53—4. svá vůle; k své vůli koho při- praviti 8. svázaná delinguentka 107. svědek: svědkem nemůže býti chlebojed 13; svědkové 104; svědky postaviti 21, zavrhnouti 12, trpéti leiden 3, 12; viz svědomí. svéódomí geczewgnus 3, 9. 40, 49, 51, 55—56; svědomí dáno býti má 63, vystaviti 8, 13, rozvážiti 17, svědomí hodné 28, sv—í hodné a dostitedlné 13, listné 15, mimo pořádek 59, pozůstalý německé 44, pečetí nespeče- těné 18, zapečetěno 59, stálejší 110, vedené 104, vracejí se 50, zavřené čísti dáti žalobníku 43. Ssvédomí— svédek 13, na to vysta- vili svědomí dva člověky 5. světlé právo XVII. svíce vosková, cena 106; svíci hořící držela smilnice před ko- stelem 105—6; svíčky 103—4, k tortuře XXXII, 101, viz útrpné právo. svině dítě sežrala 68. svobodný dvůr XVI. svršky 44. syndikus, dárek pro něho 102, 106. Šacovati 46, š—ti klinoty 62, šacování klínotů přísahou 61. Sancovati 99— piri šancích praco- vati z trestu. &enkhauz v Paélavicích 104. &erha (scherge) 97, Serhovna 33; Serha udéluje pardus v &er- hovné 107. šibenice = spravedlnost zjevná 94. &ilink- pardus 33 srv. vyrnrskání, vybití u pranýře. šíp, zastřelení šípem ze samo- střelu 4— 5. škody právní XVII; škody právní opovídati 71, viz opovídati škody; škody a outraty se zdvi- hají 62, viz náklady a zdvihati. škůdce zemský XVI. šlechta XVI— XVII, XVIII, XXXIII. špitál XXIX; dívka, hospodyně špitalská 35- 6. šprosle; suchým útrpným právem na dva &prosle táhnouti 96. schwabenspiegel XXI. Tajemství úřední 17. taxa: katovi od stínání, věšení, topení, kolem lámání, od vy- klání očí, utětí ruky atd. od mučení 92—3; právu od ortele, písaři, od vyhlášení ortele 55, 101—2, od vyvedení, od vy- mrskání. tázati se ostřeji 106 viz útrpně.
Strana 134
— 134 — teprüv 42. tesaři mistři 92. tetka, nápad po ní 14. tkalcovský tovaryš 45. trápení-tortura viz ütrpné právo. trdlice, trest na smilstvo 99, 106; za obě ruce 106; na tři hodiny 105. trh - jarmark, VIL VIII, XXIX; trhové vsi-- villae forenses VI, VH; kůň na trhu koupený IX; pravým trhem koupil= řádně 12 srv. frejmark. tresty 103: meč, viz meč, provaz 2, 79, 94, upálení 101, utopení | v měchu 68, 91; kolo, viz kolo, pardus == šilink, viz pardus; obecní, šancovní práce 100; v poutech pracovati 98—9, do pout zakouti 99; dělati při zámku 108, v poutech a železích 109; na Špilberku 109; trdlice 106; pruty na prsa přivázané 99; vyhnanství, viz vyvedení, vystěhování do jiného města 97. trestaných skutků nezpomínati 70. do tfetnice slyseti strany 53. třicátní cedule 100. tupení ortele a trest na to 52—3. tvarůžky 104. Učeň závorkou neb kyjíkem za- bitý 98. úděl nejpřednější knížecí V. ujistiti se někým — na závazek neb urfrýd propustiti 107. účty 65. umrlý; za umrlého hoditi do vody 49, léčiti 45. upálení samovraha na prach XVIII, 103—4. upřímné rozumění poručenství 72. určitý čas právní jmenovati 57—8. urfrýd = závazek a přísaha 102; na urfrýd propustiti 68, 89; formule urfrýdu pastýře z čár obviněného 103, poutníka ze žhářství obviněného 107; pro krádež 89; smilstvo 97; žhář- ství 107. uručiti ku právu 26—7. urychlení rozsudku 105. úřad (městský) purkmistrovský XXXIII, 103, 106; úřad nehin- druje strany 55; před úřadem děje se odpros 42. úřední hodiny práva 01. 25— 6. úředník officír 43, jména úřed- níkü XVI—XVII, 18, 30 a j. usedlý člověk 11. ustáti na právích 7, vem 16, hrána 20. ústní jednání XXXI, XXXII, ža- loba 18, ústní vysvětlení stran nepoř. spisů práva Tovač. 60; z oust sepsaná žaloba 22. utopiti vrahyni dítěte 68, srovnej tresty. útraty právní XXXII—XXXIIL 17, 100—101; útraty a náklady 52. 55; útraty a expensa právní se zdvihají 40—1, 55, 63; ža- lobníci odsouzeni na útraty právní 53; útraty právní viz consignací. utrhnouti na cti zpomínáním skutků odprošených 9. útrpné právo — trápení 16, 25, 84—5, 49, 94; právo à— é strpéti 17; dvakráte vystáti 96; skrze palecnice prostředním způso- bem 105; dvakräte tähnouti 37; útrpně vyšetřovati aneb täzati 63, 102; právo útrpné na dva šprosle 96, dvakrát táhnouti a mučiti na hřebříku 37; právo útrpné pro vraždu dítěte 36, pro poklepäni 36—7; pro krádež nad 3 R 33; požehnané se netá- zati útrpně 35, vyznání útrpné protiva ku dobrovolnému. užitky ze zahrady 11. Váček s 10 zl. 49. valašské skopy 107—8. válka řádná 110. vartýři při upalování 103. vazba 91 viz vězení; vazba pouta, vazba-li spadla s vězně 107. včelín 91 (biengarten). ustáti prá- ustáním pře vobe- 91,
— 134 — teprüv 42. tesaři mistři 92. tetka, nápad po ní 14. tkalcovský tovaryš 45. trápení-tortura viz ütrpné právo. trdlice, trest na smilstvo 99, 106; za obě ruce 106; na tři hodiny 105. trh - jarmark, VIL VIII, XXIX; trhové vsi-- villae forenses VI, VH; kůň na trhu koupený IX; pravým trhem koupil= řádně 12 srv. frejmark. tresty 103: meč, viz meč, provaz 2, 79, 94, upálení 101, utopení | v měchu 68, 91; kolo, viz kolo, pardus == šilink, viz pardus; obecní, šancovní práce 100; v poutech pracovati 98—9, do pout zakouti 99; dělati při zámku 108, v poutech a železích 109; na Špilberku 109; trdlice 106; pruty na prsa přivázané 99; vyhnanství, viz vyvedení, vystěhování do jiného města 97. trestaných skutků nezpomínati 70. do tfetnice slyseti strany 53. třicátní cedule 100. tupení ortele a trest na to 52—3. tvarůžky 104. Učeň závorkou neb kyjíkem za- bitý 98. úděl nejpřednější knížecí V. ujistiti se někým — na závazek neb urfrýd propustiti 107. účty 65. umrlý; za umrlého hoditi do vody 49, léčiti 45. upálení samovraha na prach XVIII, 103—4. upřímné rozumění poručenství 72. určitý čas právní jmenovati 57—8. urfrýd = závazek a přísaha 102; na urfrýd propustiti 68, 89; formule urfrýdu pastýře z čár obviněného 103, poutníka ze žhářství obviněného 107; pro krádež 89; smilstvo 97; žhář- ství 107. uručiti ku právu 26—7. urychlení rozsudku 105. úřad (městský) purkmistrovský XXXIII, 103, 106; úřad nehin- druje strany 55; před úřadem děje se odpros 42. úřední hodiny práva 01. 25— 6. úředník officír 43, jména úřed- níkü XVI—XVII, 18, 30 a j. usedlý člověk 11. ustáti na právích 7, vem 16, hrána 20. ústní jednání XXXI, XXXII, ža- loba 18, ústní vysvětlení stran nepoř. spisů práva Tovač. 60; z oust sepsaná žaloba 22. utopiti vrahyni dítěte 68, srovnej tresty. útraty právní XXXII—XXXIIL 17, 100—101; útraty a náklady 52. 55; útraty a expensa právní se zdvihají 40—1, 55, 63; ža- lobníci odsouzeni na útraty právní 53; útraty právní viz consignací. utrhnouti na cti zpomínáním skutků odprošených 9. útrpné právo — trápení 16, 25, 84—5, 49, 94; právo à— é strpéti 17; dvakráte vystáti 96; skrze palecnice prostředním způso- bem 105; dvakräte tähnouti 37; útrpně vyšetřovati aneb täzati 63, 102; právo útrpné na dva šprosle 96, dvakrát táhnouti a mučiti na hřebříku 37; právo útrpné pro vraždu dítěte 36, pro poklepäni 36—7; pro krádež nad 3 R 33; požehnané se netá- zati útrpně 35, vyznání útrpné protiva ku dobrovolnému. užitky ze zahrady 11. Váček s 10 zl. 49. valašské skopy 107—8. válka řádná 110. vartýři při upalování 103. vazba 91 viz vězení; vazba pouta, vazba-li spadla s vězně 107. včelín 91 (biengarten). ustáti prá- ustáním pře vobe- 91,
Strana 135
— 135 — včeláři viz Troubky. vdání domu XII, 11; obřady při tom 11; vdavatel 11; vdávání domu má se dokonati 12. vdova, proménéní stavu 34; v—a bezdétná dle práva Hlubéic- kého dédí ?, XIII. vedení svédkü dle práva 40. vejpovéd vypovéd 67. verunky (na mlýně) 28, roční 30, jich nekladení 29. wergeld XI. veslem párati 6. vetunk 20 viz pokuta a rychtář. věrná ruka; v—ou r—u otevříti 15. vězeň XVI—XVII, 98—9; vézném se ujistiti 51, vézné zakovati 100; vězeň cizí k žádosti vrch- nosti propuštěn 66; vězením obklíčený nemůže státi před právem 26; odškodnění pro dlouhé vězení 56; delinguent svázán 107 viz rychtář; vězení 16, 33—5, 40, 43, 45, 48—50, 55, 58, 60; vězení = šatlava XXXII; vězení dlouhé 56, 96, těžké 51, vězením obtěžovati žalobníka 49; propuštění z vě- zení XXXIII, 104; vězení tre- stem 89, pro podezření z čár 103, pro pomluvu 42, vězení a výpověď z panství 45—6, vězení prostrannější 89. widerteil 3 — odpovědník = - odpor- ník. vidimování privilejí na mýto 93. viniti tam, kde kdo osedlý jest 56. víno propité 103—4, víno zemské 58, víno u Fialky 63. vinohrady XV. vkládati se v statek 41, 47. vlci 102, vlka uměti posílati 103. voly, peníze za prodané vy 108. von rechtes wegen- z práva, vedle práva 4. vrácení spisů (akt) XIII, 55, 58. vražda XVI—XVII, 1, 4, 5, 63, 94—8, zastřelení šípem 1;vražda dětí XVII, 35, 63, 68, 90, 105. vražednice manželka 94. vrchní právo X a jeho působ- nost na nizsi XXXI—1II; vrehni právo v Hlubéicich X, XIII a X1V; Litoměřicích IX, XI; Olo- mouci V—XIX, rozkvét a úpa- dek XIII—XIX; v Praze XI. vrchnost o vězně svého 66, ne- stojí o lotra 44; propouští vězně cizího 104, zůstavuje si potre- stání 100, supplikace u vrch- nosti 53; vrchnost vkládá se do věcí hrdelních 94; ortele jménem vrchnosti vydané 107 —110; vrchnosti od vrchního práva naucované XV—XVII; vrchnost delegovala práv.o móst- ské 107— 109. v statek vzíti za syna 14 (adop- tace). vyhlášení a publikování ortele (naučení) 55, 64; kolik se platí, viz taxa. vyhnanství na věčnost 108, srv. vyvedení. výhrada práva vyššího 73. vyhrůžka právní, pod ztracením pie 51. vyjádření nad ortel 30. vykázati z panství 110, srv. vý- povědění. vymétati z domu - vykazovati 11. vyminka — vyminek 65—6; lůže žatů 41. vymrsk4ni popravnim mistrem 70, 105, taxa od vy—i 100; mctlou XVII. vymyténí práva Magdeburskóho XII! vypovídati — vyznati srv. znáti se. vypovédéní z gruntüv 42, 46, 107 viz vyhnanství, vykázati vy- mrskání. vyručení dlužníků z kázně 23. výsady obce cizinské V. vyskočiti ze služby 109. vystěhování matky 107. výstupek = přečinění 110. vyvaditi purkrecht a rukojmí 14.
— 135 — včeláři viz Troubky. vdání domu XII, 11; obřady při tom 11; vdavatel 11; vdávání domu má se dokonati 12. vdova, proménéní stavu 34; v—a bezdétná dle práva Hlubéic- kého dédí ?, XIII. vedení svédkü dle práva 40. vejpovéd vypovéd 67. verunky (na mlýně) 28, roční 30, jich nekladení 29. wergeld XI. veslem párati 6. vetunk 20 viz pokuta a rychtář. věrná ruka; v—ou r—u otevříti 15. vězeň XVI—XVII, 98—9; vézném se ujistiti 51, vézné zakovati 100; vězeň cizí k žádosti vrch- nosti propuštěn 66; vězením obklíčený nemůže státi před právem 26; odškodnění pro dlouhé vězení 56; delinguent svázán 107 viz rychtář; vězení 16, 33—5, 40, 43, 45, 48—50, 55, 58, 60; vězení = šatlava XXXII; vězení dlouhé 56, 96, těžké 51, vězením obtěžovati žalobníka 49; propuštění z vě- zení XXXIII, 104; vězení tre- stem 89, pro podezření z čár 103, pro pomluvu 42, vězení a výpověď z panství 45—6, vězení prostrannější 89. widerteil 3 — odpovědník = - odpor- ník. vidimování privilejí na mýto 93. viniti tam, kde kdo osedlý jest 56. víno propité 103—4, víno zemské 58, víno u Fialky 63. vinohrady XV. vkládati se v statek 41, 47. vlci 102, vlka uměti posílati 103. voly, peníze za prodané vy 108. von rechtes wegen- z práva, vedle práva 4. vrácení spisů (akt) XIII, 55, 58. vražda XVI—XVII, 1, 4, 5, 63, 94—8, zastřelení šípem 1;vražda dětí XVII, 35, 63, 68, 90, 105. vražednice manželka 94. vrchní právo X a jeho působ- nost na nizsi XXXI—1II; vrehni právo v Hlubéicich X, XIII a X1V; Litoměřicích IX, XI; Olo- mouci V—XIX, rozkvét a úpa- dek XIII—XIX; v Praze XI. vrchnost o vězně svého 66, ne- stojí o lotra 44; propouští vězně cizího 104, zůstavuje si potre- stání 100, supplikace u vrch- nosti 53; vrchnost vkládá se do věcí hrdelních 94; ortele jménem vrchnosti vydané 107 —110; vrchnosti od vrchního práva naucované XV—XVII; vrchnost delegovala práv.o móst- ské 107— 109. v statek vzíti za syna 14 (adop- tace). vyhlášení a publikování ortele (naučení) 55, 64; kolik se platí, viz taxa. vyhnanství na věčnost 108, srv. vyvedení. výhrada práva vyššího 73. vyhrůžka právní, pod ztracením pie 51. vyjádření nad ortel 30. vykázati z panství 110, srv. vý- povědění. vymétati z domu - vykazovati 11. vyminka — vyminek 65—6; lůže žatů 41. vymrsk4ni popravnim mistrem 70, 105, taxa od vy—i 100; mctlou XVII. vymyténí práva Magdeburskóho XII! vypovídati — vyznati srv. znáti se. vypovédéní z gruntüv 42, 46, 107 viz vyhnanství, vykázati vy- mrskání. vyručení dlužníků z kázně 23. výsady obce cizinské V. vyskočiti ze služby 109. vystěhování matky 107. výstupek = přečinění 110. vyvaditi purkrecht a rukojmí 14.
Strana 136
— 136 — vyvedení z města srv. vyhnanství 97, 100, 102, vyvésti poslem právním 110. vyvrhl tři groše jmenoviti 12- vsadil se. vyznání dobrovolné 108, dobro- volné i útrpné 107, 109; před i po trápení 68; právní 96. svědkův 102. Zabití XVI. zahrada osetá 11 (dům se zahra- dou); zahrada purkmistrova 45. zahradníci VI. zajíti něco proti konšelům 9. základ zastavený na sumu peněz 26; vyplacený, ale nevrácený 26; základ propadnouti 8, základu svému pohoršiti 8, základu ne- klásti 42. základ; z vězení pod základem propustiti 36. zakládací listiny měst VIII. zakládání a obnovování měst VII. zakladatel locator VIIL zámek XXX, 104, 108—110; práce při něm 108; zámecké obhradí 97, 107. zámek ve dveřích 52. zamordování dítěte 71 viz vražda. zaneprázdnění práva daremné 55. zaprakticirovati věci kradené 109. zapsání nové ku právu XIV, viz revers přípovědní. zaručení 98, neobyčejné 55; při | koupi domu 11; zaručiti koho ku právu 8. zastavil se o tu hlavu 10. zastoupiti koho 17. zastřelení XVI, XVII. zavaditi koho; panská moc ho zavadila 16, srv. překážka. závazek vykonaný 62; závazek a přísaha 102, 103, viz urfrýd. závdavek 29. zavírka pře 71, zavření pře 50. závorka neb kyjík 98. zbor XXVIII. zcestně mluviti 104. zdvihati útraty a expense právní 40, 47, 60, viz compensirovati. zhyzdění na pověsti a jméně 45. zlatý 13, 14, značka tj. zločinci XVI. zloději XVI, 95, 107—9, zlodějství 22; zloděj zjevný 92, zloději koňští 94, zloděje na provaz 92—4, šilinkem 33, viz tresty. zly duch - ďábel; z nabádání zl. ducha zapálila 107. i změna práva X, XIII; změny při právě XVII. zmocnění 65, zmocněný od man- želky 46. znání dobrovolné 68, srv. znání a pření. zprávu odeslati na punkta (interro- gatoria) 107. zpropitné servusüm, viz diskrece. zranéní od Vlachü 39. ztráta šatů 42. Žaloba řádná 19, na takovou má odpovídati odporník; ž— a roz- umná a gruntovná 32; ž—a temná 27; ž—a vymyšlená 21; ž—a pro peníze 27; ž—a pro urážku 91; ż—a bez odporu 19— 20; ź—a a odpor 51; żaloba, odpor s opravami 42, 46, srv. akta, odpory a j. pr. spisy. žalobník k žalobě nepřipuštěný 26—7. žalovaný má odpovídati o vraždu 63. | Zháfka XXXIII; Zháirství 17, 101, 104, 106—7. v Zelezích pracovati 109, viz pouta. žemličky 103—4. žena lehká 97; ženy lehké 45. ženatý cizoložník 33. ženima(?) 13. židé 26— 7, 483, 49--51, 95, 109; nadrZování židovi 61; židovské zaneprázdnění 62. život nepříkladný, zlolající 98. | živu býti právem o něco 27. župice a klobouk prodány židovi za 1 R 15 gr. 95.
— 136 — vyvedení z města srv. vyhnanství 97, 100, 102, vyvésti poslem právním 110. vyvrhl tři groše jmenoviti 12- vsadil se. vyznání dobrovolné 108, dobro- volné i útrpné 107, 109; před i po trápení 68; právní 96. svědkův 102. Zabití XVI. zahrada osetá 11 (dům se zahra- dou); zahrada purkmistrova 45. zahradníci VI. zajíti něco proti konšelům 9. základ zastavený na sumu peněz 26; vyplacený, ale nevrácený 26; základ propadnouti 8, základu svému pohoršiti 8, základu ne- klásti 42. základ; z vězení pod základem propustiti 36. zakládací listiny měst VIII. zakládání a obnovování měst VII. zakladatel locator VIIL zámek XXX, 104, 108—110; práce při něm 108; zámecké obhradí 97, 107. zámek ve dveřích 52. zamordování dítěte 71 viz vražda. zaneprázdnění práva daremné 55. zaprakticirovati věci kradené 109. zapsání nové ku právu XIV, viz revers přípovědní. zaručení 98, neobyčejné 55; při | koupi domu 11; zaručiti koho ku právu 8. zastavil se o tu hlavu 10. zastoupiti koho 17. zastřelení XVI, XVII. zavaditi koho; panská moc ho zavadila 16, srv. překážka. závazek vykonaný 62; závazek a přísaha 102, 103, viz urfrýd. závdavek 29. zavírka pře 71, zavření pře 50. závorka neb kyjík 98. zbor XXVIII. zcestně mluviti 104. zdvihati útraty a expense právní 40, 47, 60, viz compensirovati. zhyzdění na pověsti a jméně 45. zlatý 13, 14, značka tj. zločinci XVI. zloději XVI, 95, 107—9, zlodějství 22; zloděj zjevný 92, zloději koňští 94, zloděje na provaz 92—4, šilinkem 33, viz tresty. zly duch - ďábel; z nabádání zl. ducha zapálila 107. i změna práva X, XIII; změny při právě XVII. zmocnění 65, zmocněný od man- želky 46. znání dobrovolné 68, srv. znání a pření. zprávu odeslati na punkta (interro- gatoria) 107. zpropitné servusüm, viz diskrece. zranéní od Vlachü 39. ztráta šatů 42. Žaloba řádná 19, na takovou má odpovídati odporník; ž— a roz- umná a gruntovná 32; ž—a temná 27; ž—a vymyšlená 21; ž—a pro peníze 27; ž—a pro urážku 91; ż—a bez odporu 19— 20; ź—a a odpor 51; żaloba, odpor s opravami 42, 46, srv. akta, odpory a j. pr. spisy. žalobník k žalobě nepřipuštěný 26—7. žalovaný má odpovídati o vraždu 63. | Zháfka XXXIII; Zháirství 17, 101, 104, 106—7. v Zelezích pracovati 109, viz pouta. žemličky 103—4. žena lehká 97; ženy lehké 45. ženatý cizoložník 33. ženima(?) 13. židé 26— 7, 483, 49--51, 95, 109; nadrZování židovi 61; židovské zaneprázdnění 62. život nepříkladný, zlolající 98. | živu býti právem o něco 27. župice a klobouk prodány židovi za 1 R 15 gr. 95.
Strana 137
Oprava chyb. Na str. 2. 2. odstavec 12. řádek čti: 15 místo 12. 9. řádek 23. ku slovu upomínali náleží zvolavník. „ „ „ „ 9. „ 24. počátečné t pošinouti o řádek níže. „ 10. „ 14. čti: nás místo nas. „ 13. 3. odstavec, řádek 10. čti: pravíce m. pravice. 25. 3. „ 1. čti: opatrní m. opatruí. 30. řádek 14.: (L) třeba vynechati. 34. ortel první má míti č. 48. 37. 2. odstavec 1. řádek čti: Že místo Ze. 41. 2. 3. „ čti: manželky m. manželby. 62. 6. řádek svrchu čti: Vás m. Vas. 63. 2. odstavec 7. řádek čti: v uoči m. v noci. 75. čti 98a. místo 99a. 78. 2. odstavec, poslední řádek: číslice (329—36) třeba vynechati. „ 93. ortel 114. řádek 10. čti: Klokovský m. Klukovský. „ 93. „ 116a. čti: Jiřík místo Jan Vrba. „ „ „ „ „ „
Oprava chyb. Na str. 2. 2. odstavec 12. řádek čti: 15 místo 12. 9. řádek 23. ku slovu upomínali náleží zvolavník. „ „ „ „ 9. „ 24. počátečné t pošinouti o řádek níže. „ 10. „ 14. čti: nás místo nas. „ 13. 3. odstavec, řádek 10. čti: pravíce m. pravice. 25. 3. „ 1. čti: opatrní m. opatruí. 30. řádek 14.: (L) třeba vynechati. 34. ortel první má míti č. 48. 37. 2. odstavec 1. řádek čti: Že místo Ze. 41. 2. 3. „ čti: manželky m. manželby. 62. 6. řádek svrchu čti: Vás m. Vas. 63. 2. odstavec 7. řádek čti: v uoči m. v noci. 75. čti 98a. místo 99a. 78. 2. odstavec, poslední řádek: číslice (329—36) třeba vynechati. „ 93. ortel 114. řádek 10. čti: Klokovský m. Klukovský. „ 93. „ 116a. čti: Jiřík místo Jan Vrba. „ „ „ „ „ „
- Ia: Titul
- III: Předmluva
- 1: Edice
- 111: Rejstřík osob a míst
- 123: Rejstřík věcný
- 137: Opravy chyb