od nepřátel tu hodinu vzali sou a kamením odehnáni. Item když se ty věci tak dály, Táborští opět podruhé počali sou odjeti. Protož 18 dne měsíce srpna v neděli po Nanebevzetí panny Marie kněží na kázání k nabádání některých z obce svolání téhož dne po obědích oznamovali sou k rozmluvení o potřebných věcech. Však starší z obce nic o těch nevěděli. Kteréžto ihned svolání obce na rathauz když se stalo, kněz Jan, kazatel od Matky boží Sněžné, s volí obce navedené, vzav pečeť Starého města Pražského, purgkmistru a konšelům novým od něho a od obce vo- leným dal jest. A tak beze všeho řádu nová radda, skrze něho způsobená, sazená, málo trvala jest. Proto zajisté stalo se proměnění raddy, nebo složení konšelé ve všech věcech nechtěli sou býti s Táborskými. A protož kněží, kteří sou Táborským přáli, o složení konšelův jako všickni povolili sou k tomu konci, aby Táborští, majíce konšely k své vůli, z Prahy nejeli a neodešli. Nebo kdyby první konšelé zůstali, nechtěli by Táborští zůstati. A když ty věci neměly žádné překážky, když se tak stalo podle vůle kněží, kteří jsou Táborským přáli, že tu staří konšelé složeni a noví zvoleni, 22 dne měsíce srpna protož Táborští z Prahy sou vyšli a vyjeli nemajíce jiné příčiny odchodu, jediné že mistři jich řádu písmy odpírali a jich vymyšleným obyčejům. Tak ti, kteří zachránili Prahu před pohromou, od- cházejí od svých spojenců s nevolí. Všimněte si z těch všech ukázek, jak autor, mluvčí pražských měšťanů Vavřinec z Březové, nevynechal ani jednu příležitost, aby tal do Táborských. A stejně smýšleli i ostatní Pra- žané. Měšťánci, posedlí strachem před velikou pře- silou křižáckých armád, s jásotem provázeli příchod táborských vojsk. Ale jak byl nepřítel zahnán, stoupá jim odvaha a nyní už nejsou ochotni popřát sluchu táborům. Jedině kněz Jan Želivský, mluvčí a vůdce 91