jsou jako vepřové ukrutně zbiti a ihned ze všeho odění a roucha až do modré košile obnaženi. Kdo by, leč by pohana lítější byl, jenž by jda po polích a po vinnicích pře- silná těla viděl by, a neželel? Který nemoudré mysli Čech tak vybrané a udatné muže bojovné, také mladé, kadeřavé, krásné viděti mohl bez velikého lkání srdce svého? A zvláště že mnozí po vinnicích a po poli z rozkázání kněžského ležali nepochovaní, aby byli psům, vlkům a ptá- kům ku pokrmu a vidoucím k strachu, kteréžto však věrní a milostiví někteří nočním časem pochovali sou v příko- pích. I bylo jest v počtu zbytých mužův 400 dobře odě- ných, kromě raněných, kteřížto v Brodě a na cestě zemřeli sou, takže obecně praveno bylo, že z vojska králova pět set jich bylo zbyto. Ale z pražského vojska sotva 30 jich bylo zabito v tom boji, mezi nimiž byl nejznamenitější Ješek, Ješka zlatníka syn, kterýžto rytířsky s Krušinou a s Boč- kem a s Mikulášem z Husi a s jinými mnohými bojujícími statečně pasu rytířského zasloužili sou. Byl jest také toho dne vítr převeliký a studený, kterýžto více oděným rytířům nežli těm, kteříž v kabátích pěšky chodili škodil. Ukázal se také sloup v povětří ku podobenství duhy barevný, na kterýžto mnozí patříce, divili se, co by vyznamenával. O pláči krále Zykmunda, vida zahynutí svého lidu. Item král času boje, jakož na vrchu hory stál, a vida plačtivě svých zahynutí, strachem jsa poražen, i dal se jest na útěk s svými za obranu pláče odjel jest. A nakladše raněných na vozy, upřímou cestou, opustivše Nový Hrad, do Brodu rychle přijel jest a tu pochovav jednoho zname- nitého Uhra k Hoře se navrátil s lkáním. Avšak chtě při- krýti svých mnohých smrt, pravil, že více jich z Pražských nežli z jeho vojska zbito. Protož toho dne i druhého sám a jeho královna na své hlavě nosili sou zelené věnce kla- douce, pořekše se míti radost z poražení nepřátel, jenž jí v srdci ani v skutku sou neměli. 95