činícími. I poslal jest král té noci ceduli k svým žoldnéřům na hrad Pražský, aby zejtra ráno v svém odění hotovi byli a s hradu sejdouce věži nebo dům vývody Saského dobyli a kdyby mohli, aby zapálili, že on v tu hodinu s množstvím lidu, kterejž mu ku pomoci večer přitáhl, chce Pražany s pole sehnati. Ale Bůh, jenž se vždy pyšným protiví a po- korným dává milost, dal posla s cedulí v ruce Pražských, kteřížto z psaní cedule jsouce vystřežení všecken úmysl králův sou zvěděli. Pro kteroužto věc haytmané pražští bedlivě svůj lid zřídivše způsobili sou, na kterém by každý z nich s svými místě měl státi ráno, a toho místa od skoku a případu nepřátel pilně a udatně brániti. I stalo se jest, že král po 15 hodině s svým vojskem s 16 nebo 20 tisíci lidu oděného dobře z Nového Hradu jeda, k městu Praž- skému k vojsku přiblížil se. A stoje na vrchu hory, kteráž jest proti svatému Pangrací, dolův odtáhl maličko na stra- nu, mečem svým z pošvy dobylým v povětří blyskal jest, dávaje skrze to Vyšehradským znamení, aby i oni z Vyše- hradu sejdouce obořili se na Pražany, protože on s hojným lidem, kterýž z Vyšehradu mohli viděti, k podstoupení Pražan byl hotov. Ale že král hodinu uloženou, jakož na listě zápisném bylo psáno, z vůle boží zmeškal, protož haytmané hradu Vyšehradského osadivše brány, vrata a fortny, žádného z Vyšehradu ku pomoci proti Pražanům, ačkoli mnozí, zvláště Němci, chtěli sjíti, nedopustili sou. Tehdá vidouce páni urození a šlechticové z vojska králova, že Vyšehradští králi nemohou pomáhati, a že Pražští pří- kopy nejlepšími a výbornými se ohradili, králi, aby se o Pražské nepokoušel, radili, chce-li těžké škody vojska se uvarovati. Jimžto on řekl: „Odstup to ode mne! Nebo já dnes musím s těmito chlapy boj vésti nebo vzíti.“ Jemuž pan Jindřich z Plumlova ochotně mluvě řekl: „Vězte to, nejjasnější králi, že velikou škodu dnes vezmete a s hanbou odstoupíte. Já zajisté cepů chlapských bojím se velmi. Jemužto král takto řekl, že vy, Moravci, jste strašlivi a mně nevěrni. I řekl ten pan Jindřich s jinými moravský- mi pány, ihned s koní ssedavše: „Aj, již hotovi sme jíti, 93