mnoho z nich zbili jsou, jiné zranili, zjímali. A tak pánu Bohu z vítězství nad nepřátely půjčeného chválu vzdáva- jíce, kořisti veliké na zlatě, stříbře, od peněz, odění, číší, pasův stříbrných, roucha drahého, děl, bud a stanův, pití a jiné špíže nemálo pobravše, s radostí velikou na Hradiště vjeli sou, jednomu každému, což potřeba bylo, z loupeže rozdělujíce. Prak také jeden od nepřátel zůstavený a zka- žený druhý na horu vzali sou. Protož pan z Rožmberka velmi jsa ponížen a nad Táborskými chtě se mstíti, všecky kněží, kteříž sou na jeho zboží lidu obecnému pod obojí způsobou rozdávali, kázal zjímati a do věží po svých zámcích, totižto na Přibenicích a Chustníku, na Helffm- burce, na Krumlově, na Rožmberce a na Novém Hradě nametati a, aby se odpřisáhli rozdávání pod obojí způso- bou, kázal nutiti. Ale však pán Bůh v stálosti a setrvání pravdy ráčil zachovati. Nebo jich málo zjímal jest, až dva potom na Helffmberce umořil jest, ale jiné chlebem žalosti a vodou úzkosti odpravil, jako ukrutník a pravdy poznalé protivník, krmil a napájel jest. Jemužto k vyplnění a na- sycení jeho ukrutnosti stačilo, ale zlé ku zlému shromažďo- val. Přijímání pod obojí způsobou na svém zboží zapo- věděl a zastavil. Protož, jakož níže bude praveno, mnoho škody na svém zboží skrze lid táborský vzal jest; neb sou zboží jeho mnohými obyčeji a rozličně hubili. Item když král uherský Zykmund tak mocně jest pole s domácími a s cizími proti Pražským držel a mínil horu Vítkovu svými osaditi, aby tak Prahu jako třetím hradem ssoužil, tu aby Pražským špíže odnikud vezena nemohla býti, to přezvěděv Jan Žižka, Táborských haytman, beze všeho prodlévání hned na té hoře dva sruby dřevěnný ku podobenství jisteb způsobil. Kteréžto sruby maličkým příkopem kázal okopati a zdí z země a z kamení obklaziti. Zkrze kteroužto tvrz pán Bůh všemohoucí divné vysvobo- zení Pražským dal, tak že na tom místě nepřátelé poražení více se o Prahu pokoušeti nechtěli, jakož o tom níže bude psáno. Item nazejtří v neděli po svaté Markétě (14. července 22 21 83