f.4v. 162 tu právo mám na svém vlastním dědictví, na lidech, na lesích i na lukách i na všech užitcích, ku pravému jejímu věnnému právu ve dcky vklá- dá a vpisuje. Příjemčím toho věna sám se činí statkem svým, kterejž má neb míti bude. Mřežován a na okraji touž rukou Tento vklad ve dcky vjíti nemohl proto, Ze on toho, nač věno [v orig. vino] pfevozuje, ve dckách nemá. 17. Vaněk, Jetřich, Artleb, Bohuše, Jaroslav, bratří vlastní z Boskovic, i na místě bratra naše- ho najmladšího Václava Ladslavovi z Boskovic a jeho erbóm své vlastní a dědičné zboží, totižto hrad Cimburk, mésteéko Trnávku, kteréž pod tým hradem leží, se vsmi dolepsanými, zejména těmito: Staré Město, Nová Ves, Rostání, Bez- děčí, Umirázka, Vražná, Arnoštov, Armultov“) s lidmi v nich platnými i neplatnými i s kostel- ními podacími i s mýtem, kteréž se v témž mě- stečku béře, s dvory, s poplužími, s rolí oranů i neoranü, s platy, s uZitky, s robotami, s luka- mi, pastvami, pastviščemi, s horami, s doly, s le- sy, s háji, s chrastinami, s rybníky, s vodami te- kutymi i netekutymi, s potoky, s mlýny i se vším příslušenstvím, což k tomu zboží a k těm vsem svrchupsaným od starodávna přísluší, s mezemi, s hranicemi, i se všemi požitky a užitky, který- miž se koli jmény jmenují a jakož to zboží cim- burské v svých mezech a hranicích od starodáv- na záleží a vysazeno jest, se vším plným právem, panstvím a vlastenstvím, tak jako jsme to sami drželi a požívali, nic sobě ani erbóm svým práva, panství ani kterého vlastenství na tom zbožie ne- pozuostavujíc, než to všecko zbožie nadepsané ve dcky vkládáme a vpisujem ku pravému jich jmění, držení a k dědičnému požívaní. A jestliže by nám to zbožie ve dckách kde svědčilo, to všecko tímto vkladem moříme. Přetrhán a na okraji Jan [z] Žerotína. 18. My, Vladislav, z božie milosti uherský, čes- ký, dalmatský, charvátský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a sleské kníže a lužický markrabie etc., oznamujem listem tiemto všem, že my, hledíce na mnohé pilné a věrné služby, kteréž jest nám duostujný bratr Jan, někdy bis- kup varadínský, nábožný náš?) věrný milý, vždy- cky a zvlášče nyní v našich a tejto koruně uher- skej znamenitejch a pilných potřebách hotově a platně činil a činiti nepřestává, pro kteréhožto jeho služby s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí králevskü a jakozto markrabie moravský tuto jsme urozenému Janovi z Kuno- vic, sestřenci jeho, věrnému našemu milému, mi- 1) Tak v orig. Je to Přední Arnoštov. 2) Následuje přetržené milý. 1508 XVII lost?) učinili a tiemto listem činíme, dávajíce je- mu, erbóm, budücím a potomkóm jeho zámek a město náše Brod Uherský s fojtstvím, se vsí Šu- micemi i se všemi vsmi, dvory, mýty, mlýny a všelijakými duochody, kteříž nám jakožto králi českému a markrabí moravskému na tom dědič- ně“) příslušejí, žádného na témž zámku, městě, fojtství, vsech i tudíž na jejich všech příslušen- ství sobě a budúcím našim panství, práva ani kterého vlastenství nepozuostavujíce tak, aby on jmenovaného zámku a města Brodu s fojtstvím, vsí Šumicemi a se vším jejich příslušenstvím s svými erby a potomky mocně a dědičně měl a držel, požíval a požívati mohl tím vším obyče- jem a právem, jakožto jiní obyvatelé téhož mar- krabství svých dědičných zboží požívají a poží- vati mohû, a to bez nasi, budûcich a potomkuov našich králuov českých a markrabí moravských i jiných všelikterakých řáduov lidí všelikej pře- kážky, přikazujíce urozeným věrným našim mi- lým, hajtmanu, komorníku a sudímu i jiným úředníkóm práva olomůckého, nynějším i budü- cím, když kolvěk od svrchupsaného Jana z Ku- novic, erbuov neb budücích jeho požádáni bu- dete, abyšte jemu nadepsaný zámek a město Brod Uherský s fojtstvím a jmenovaným vším jeho příslušenstvím ve dcky zemské vložiti a vepsati rozkázali bez zmatku a všelikej odpornosti, jináč toho pod zachováním milosti naší nikoli nečiníce. A kdož by tento list měl s již psaného Jana, erbuov a potomkuov jeho dobrů a svobodnů vuolí, chceme, aby ten měl plné právo všech věcí svrchupsanych. Tomu na svédomí pecet ná&i králevskü k listu tomuto přivěsiti jsme rozká- zali. Dán v Bělehradě ve čtvrtek po svatém Vítu léta božieho tisícího pětistého šestého /78. června 1506], králevství našich uherského šestnástého a českého třidcátého pátého. Poslové ke dckám tohoto listu dání od pana Jana z Lomnice, pan Albrecht z Šternberka a pan Václav z Ludanic. 19. Jan Kuna z Kunstátu a na Rožnově Janovi Onšíkovi z Bílkovic na Ořechovém a jeho erbóm své vlastní zbožie a dědicství, ves Pohořelice, ves Oldřichovice, ves Komárov a ves pustú Pěn- kov a ves pustá Dalenky a ves pustń Svojsice a městečko pusté jménem Podhradí a při tom mě- stečku tvrz pustú s ščepnicem, prodal sem, z těch vsí, i s tím se vším jejich příslušenstvím, s dvo- rem, s dvořiščem, s poplužím i s tím se vším, což k tomu dvoru přísluší, i s druhým dvořiščem a s dvorem v Komárovém též s jeho příslušen- stvím, což k tomu přísluší, s robotami spravedli- 3) Zde je přetrženo náši. 3) V orig. dědičině. f.5