f.14v. 78 se vším příslušenstvím, právy, důchody a všeli- akými požitky jako svého vlastního požívali, tím vším obyčejem a právem, jakož toho častopsaný Ctibor z Tučína a paní Anežka, máti jeho, a před- kové jeho jsú požívali. A ktož by list tento náš jměl s jeho, Zdeňka z Lichtmburka, aneb erbuov a potomküv jeho dobrû vûli, ten, cheme, aby mél též plné právo a moc ke všem věcem v tomto listu psaným jako oni sami. Tomu na svědomí pečet náài královskü k tomuto listu přivěsiti jsme roz- kázali. Dán v Hainburce') v pondělí den svaté- ho Martina od narození Božího tisíc CCCC? LXXXII [11. listopadu 1482] království našich uherského XXV? a českého XIIII“ léta. Tento list a to právo příslušné Zdeňkovo z Lichtmbur- ka na dobrů vůli od téhož Zdenka na posilaci list najjasnéjsiho : knížete pána, pana Vladislava, uherského a českého krále a markabie moravské- ho Albrechtovi staršímu z Šternberka a jeho er- bóm vložen jest a vepsán ve dsky k jich držení. Poslové ke dskám panem Ctiborem z Cimburga, hajtmanem, dání pan Albrecht z Lichtmburka a pan Ctibor z Lantštajna. 105. Vítek a Stibor z Dobřic odpor činí tomu vkladu nadepsanému pravíc, že k tomu právo mají. 106. Jan Studénka z Slatiny své vlastní dědic- ství, dva dědičná člověky ve vsi Osečanech?) s pla- tem ročním třmi hřivnami grošův a XIIII groší, XIIro kur a III kopy vajec, s rolí oranü i neora- nú, s měščišči a s sedlišči, na nichž oni nynie sú aneb budúcí potomci potom po nich budú, ku pravému panství a dědicství se vším plným prá- vem a příslušenstvím, což k tomu od staradávna příslušalo a přísluší, nic sobě tu práva, | panství ani kterého vlastenství nepozůstavuje, Tobiášovi z Hory Obřanské a jeho dětem vkládá a ve dsky zemské vpisuje ku pravému dědicství a vladení dědičnému. 107. Albrecht starší z Šternberka a z Lukova Václavovi Skrbenskému z Doloplaz a jeho erbóm své vlastní zboží, ves Lešmú, s lidmi platnými i neplatnymi, s robotami, s roli oranü i neoranü, s lukami, s pastvami, s pastviSCemi, s háji, s lesy, s chrastinami, s rybníky, s rybniščemi, s vodami tekutými i netekutými, s mlýnem, s ptakolovy i jinak s všelijakými lovy, s činžemi, poplatky i všelijakými požitky, kterýmiž koli mény mohú menováni býti, i s jiným se vším příslušenstvím, což k tej vsi svrchupsanej od staradávna příslu- šalo a přísluší, s mezemi, s hranicemi, tak jakož to zboží v svých mezech a hranicích jest vyme- zeno se vším plným právem a příslušenstvím i panstvím, tak úplně a mocně, jakož jsem to sám 1) Psáno Hamburce. 2) Psáno Osečonech. 1493 XIV držal, nic sobě práva, panství ani kterého vla- stenstvi na tom nezachovávaje ani pozóstavuje ani svým erbóm, ani budúcím potomkóm, než to všecko vkládám a vpisuji ve dsky zemské ku pra- vému k držení, k jmění a požívaní. Mre£ován a na okraji Lad[sla]v [z Boskovic]. 108. Beneš Pražma z Bielkova Elsku z Zerotí- na, manželku svú vlastní, dělám mocná porucni- cí všeho statku svého i dětí svých, což mám a jmíti budu. Pakli by Pán Buoh smrti neuchoval všech dětí mých, tehdy jí všecek statek svuoj mocně dávám a porúčím. 109. My, Matiáš, z boží milosti uherský a český král etc. a margabie moravský, oznamujem tímto listem všem vóbec, jakož někdy slovutná Ofka z Lipky, manželka nebožtíka Václava z Kyhnic věno své jměla listem zapsané I/“ hřiven groší a po ní její synové Jindřich a Zdeněk, majíce od ní dobrú vůli, toho se drželi táž Ofka i její synové Jindřich a Zdeněk, kterýchžto dvě stě hřiven gro- ší, jakož jsme spraveni, ona ani její synové nikte- rakž poručenstvím ami sice jináč podlé práva a řádu margabství našeho moravského nezpósobili, takže skrze takový nezpůsob těch II“ hřiven gro- ší i to všecko, což jest koli kde více po nich zó- stalo, což k nám a na nás přísluší a na nás jako na margabí moravského spravedlivě spadlo jest. Též také jsme zpraveni, že ves Příluk, kteráž leží blíž Meziříčí u Leščné, kterúžto ves Příluk drží aneb držala Anežka, příjmím Buclavka, kteráž ves svrchupsanä na nás také spravedlivě přišla a spadla jest. I přistúpil jest před nás slovutný Ja- kub z Šarova na Krumpsíně, hofrichtéř margab- ství moravského, věrný náš milý, snažnů a po- kornü prosbü nás prose, abychom jemu ten nápad náš, totižto II“ hřiven groší svrchupsanych, i to všecko, k čemuž bychom my právo jměli po již psané Ofce, Jindřichovi a Zdenkovi, synův její i tu také ves Příluk nahoře psanú milostivě dáti ráčili. A my vzhlédše na jeho slušnů a pokornú prosbu, dali jsme a mocí tohoto listu dáváme ja- kožto král český a margabie moravský témuž Ja- kubovi Sárovcovi a jeho erbóm ten náš nápad, to- tiž dvě stě hřiven svrchupsaných po Ofce dotčené a po její syních?) svrchupsanÿch, Jindfichovi a Zdenkovi, i to všecko, k čemuž bychom po nich jakéž koli právo jměli, i tu ves svrchupsanů Pří- luk s jejím se vším příslušenstvím, což k ní od staradávna přísluší, bez umenšení. A protož přika- zujem našemu hajtmanu markabství našeho mo- ravského, komorníku, [naj]vysímu sudí i jinym úředníkóm markabství našeho moravského a prá- va zemského v Olomüci, tuto svrchupsanü ves 3) V orig. psáno sinych.