f.3 XIV vladení v pěti tisících zlatých dobrých uherských, kteréž jsem za Ostroh vzal, aby táž paní Žofka, manželka má, těch důchodův a požitkův svobodně požívati mohla a držeti se vším panstvím bez pří- kazy mej, erbův a potomkův mých, za živnosti mej i po smrti mej, dati, porućiti, odkazati neb zpüsobiti váecku summu svrchupsanü neb na dile, jakž by se jí najlépe líbilo aneb zdálo. A já, svrchu- psaný Petr, budu povinen tomu dosti učiniti, erbo- vé i potomci moji; než toto sobě pozůstavuji, kdybych já, erbové nebo potomci moji nadepsanej paní Žofce, manželce svej, těch pět tisíc zlatých dal aneb tomu, komuž by ona poručila nebo roz- kázala dáti, tehda tento zápis má mi z desk vy- psán a vymázán býti, mně, erbóm i potomkóm mým. Příjemčí toho sám Petr jiným vším stat- kem svým. Mřežován. 17. Jakub z Šarova, hofrichtéř margabství mo- ravského, Ctiborovi z Cimburka a z Tovačova, hajtmanu margabství moravského, a erbóm jeho ves Číhovice s dvorem poplužným, kterýž nynie v osepní plat dán jest, a jakž ten dvuor od stara- dávna vymezen jest, s robotami, s lidmi platnými i neplatnými, s činžemi, platy i poplatky, s rolí orani i neoranü, s lukami, pastvami, pastviščemi, s blaty, s blatinami, s vodami tekutými i neteku- cemi a s kostelním podacím i se vším plným prá- vem, panstvím a pfislusenstvim,') žádného vla- stenstvie sobě ani erbóm svým tu nezachovávaje, vkládá a vpisuje ku pravému dědicství, jmění, držení a požívaní i budúcím jeho. Mřežován a na okraji Lad[sla]v [z Boskovic]. 18. Jakub z Šarova etc. Kateřině z Dübravice, manželce svej vlastní, XL! hřiven groší ve IIII“ hřivnách groší dobrých stříbrných wa dědictví svém vlastním Krumpsíně i na tom na všem, což k tomu přísluší, ve dsky vkládá a vpisuje ku pra- vému jejímu věnnému právu. Příjemčí toho?) pan Ctibor z Cimburka etc. statkem svým. 19. Žofka z Valdštajna, jakož mám dskami zá- pis a dluh na městě Jičíně s jeho důchody a na mlýně pět tisíc zlatých od pana Petra hrabie od Svatého Jiří a z Pezinku, manžela svého, v kte- rémžto zápisu znamenitě stojí, že mohu nadepsa- nú summu VM zl. dáti, poručiti za zdravého života aneb na smrtedlné posteli všecko nebo v díle, jakž by mi se líbilo bez překážky nadepsaného pana Petra hrabie, manžela mého. Protož já, svrchu- psaná Zofka, mocné a dobrovoln&) svrchupsanü 1) a příslušenstvím se opakuje, a není přetrženo. 2) Za tím přetrženo sám Jakub ji- (na konci řádku) ji- ným. Slova Pan Ctibor z Cimburka etc. jsou připsána touž rukou nad řádek. 3) Za tim přetrženo svémocně a dobrovolně. 4) Za tím pretrzeno to. 1492 63 summu WM zlatých mně zapsaných dávám a ve dsky zapisují témuž panu Petrovi, hrabí, manželu mému milému, nic tu sobě nezóstavujíc. Také já, Žofka svrchupsaná, všeckno své právo, kdež které koli mám neb ješče jmíti budu, to všecko mocně dávám a vpisuji témuž panu Petrovi, hrabí, man- želu mému milému; pakli by Pán Buoh smrti jeho neuchoval*) prvé nežli mne, to právo“) má zase při mně zóstati. Mřežován. 20. Anna z Hunétic podlé nálezu panského, mäti sirotküv Mackovych, Ctiborovi z Cimburka a z Tovacova, hajtmanu margabstvi moravského, a jeho erbóm lúku, řečenů V kaplicích, kterúž u ní kúpil od dvora v Úmněticích, s mezemi, hranicemi i s chrastinami, jak to v kupu zamezeno jest, vkládá a vpisuje ku pravému dědičnému jich po- žívaní a držení i budúcím jeho. 21. Ctibor z Cimburka a z Tovačova, hajtman margabství moravského, zboží a dědictvie své vlastní, kteréž na mě přišlo spolkem po pani Machné z Valdstajna, totiž «hrad zbofeny Oto- slavice a ves Otoslavice i s dvorem>> krom toho dvoru, kterýž lidem v plat rozdán jest, ves Kobylničky a jednoho člověka ve vsi Žešově, <ves pustń Lhotku u Mitrova s rolí oranü i ne- orang, s lidmi platnymi i neplatnymi> s robo- tami, činžemi, platy i poplatky, s lukami, pastva- mi, pastviščemi, s pustinami, s vodami tekutými, s potoky, s horami, s háji, s lesy i s chrastinami, kteréž jsú okolo toho hradu zbořeného Otoslavic a těch vsí jmenovaných, s doly, s mezemi, s hra- nicemi, s mlýny, s ščepnicemi i s všeliakými dů- chody, kterymiz koli mény mohü menováni byti, se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, nic sobě tu ani svým erbóm práva, panství ani kterého vlastenství nezachovávaje ani pozůstavu- je, než to všecko ve dsky vkládám a vpisuji Jaku- bovi z Šarova a jeho erbóm i budńcim potomkóm ku pravému dědictví, držení a požívaní. Mřežován od poslední závorky a ma okraji Krystof z B[oskovic]. Ox asi i původcem výmazu částí textu. 22. Mikuláš z Otoslavic, sirotek někdy Hynka Brodecského, syn z Otoslavic®), maje léta přidána od najjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, uherského a českého etc. krále a margabie mo- ravského, prodaj bratra svého Bočka odtudž z Otoslavic, kterýž podlé smluv královských v Ji- hlavě) učiněných Dobešovi a Benešovi, bratróm vlastním z Boskovic a z Črné Hory, učinil, hrad pustý Vrchní Otoslavice a pusté městišče, tvrz 5) Toto slovo opraveno z pakli. 6) Tak v orig. *) Viz Palacký, Dějiny, díl V., str. 148-149 (vyd. Riegrovo). Smlouvy otištěny Kameníčkem v Arch. Ces. X., str. 289 - 295. Tento zápis se týká článku „o Brodek“, Ka- meníček, str. 292.