22 svým, než to všecko Janovi mladšímu z Ojmic a Kateřině, manželce jeho, a i jich erbóm ve dsky vkládám a vpisuji ku pravému dědicství. Mřežován. 141. Dorota z Kojišova, pravá dědička třemes- ká, a Alexí z Šumic, muž její, vkládáme puol vsi Třemeška s rybníky, s řekami, s potoky, s voda- mi tekutými i netekutými, s rolí oranü i neoranü, s mezemi, hranicemi, s lesy, háji, s chrastmi, s chrastinami, s hony, s lovy, s požitky i se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, tak jakož jsme to sami drželi, Jiříkovi Tunklovi star- šímu z Brníčka a jeho erbóm i potomkóm ku pra- vému dědičnému jmění, držení a požívaní bez všeho ssutí. Přetrhán a na okraji J[an] z P[ernstejna]. 142. Arkleb z Víckova a z Prusinovic Katefiné z Zástřizl, manželce svej vlastní, pět a dvadceti hřiven platu ročního v puol třetím stu hřivnách grošuov širokých dobrých «a vsi Prusinovicich a na dvoře i na tom na všem, což k té vsi Prusi- novicích*) od staradávna přísluší kromě rybní- kuov, vkládám a vpisuji ve dsky ku pravému její- mu věnu. Příjemčí toho sám Arkleb se činím statkem svým vším jiným. 143. Tas, biskup olomúcský, Dobeš a Beneš, bratří nedílní z Boskovic, Lackovi z Lompmce a jeho erbóm vkládají hrad Lúku se vsí Luků, s dvorem, s rybníčky i se vším panstvím a příslu- šenstvím, s horami, lukami i s příslušenstvím toho hradu vkládají a vpisují ku pravému dědičnému držení. 144. Tas, biskup olomucsky, Dobes a Benes, bratří nedílní z Boskovic, Klimentovi z Branek a jeho erbóm zboží své dědičné, ves Šumice s dvo- rem, s robotami i se vším příslušenstvím, s čin- žemi, platy, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s kostelním podacím, s vodami tekutými i neteku- tými, s břehy, s mlýnem i se vším plným právem a panstviem, což k tej vsi od staradávna přísluší a jakož v svých mezách a hranicích jest vymeze- na, nic sobě tu ovšem nezachovávajíce, než to vše- cko ve dsky vkládáme a vpisujem ku pravému dědicství. Mřežován. 145. Najjasnější kníže pán, pan Matiáš, uher- ský, český etc. král a margabie moravský, rozká- zaním svym Ctiborovi z Cimburka a z Tovacova a jeho erbóm vkládá ves Bánov se všemi té vsi příslušnostmi starodávnými, s roli, s lesy, s hora- mi, s potoky i se všemi mezami a ves Bystřici, tudiež příležitů, s jejími příslušnostmi, kteréž vsi dány jsú již psanému Ctiborovi poručenstvím Jana z Cimburka a z Jičína na ten frejmark, kte- rýž se stal Bánovem na Slavičín, a to k jeho pra- 1) Tak v orig. 1481 XII vému a dědičnému držení a erbuov jeho i potom- kův. Poslové ke dskám Vilém z Pernštajna a Albrecht starší z Šternberka. Mřežován. 146. Tas, biskup olomücsky, Dobe$ a Benes, bratří vlastní nedílní z Boskovic, Benešovi z Hu- stopeč a jeho erbóm hrad Štramberk, městečko Štramberk, ves Zenkleb, ves Rybí, ves Libhošt, ves Vernífovice, ves Mofkov, ves Hodslavice, ves Rohlinu, ves Zibotice, ves Zilinu, ves Bludovice a ve vsi Závišicích, což k Štramberku přísluší, se všemi kostelnymi') podacími, dvwor v Ziliné, dvuor pod Stramberkem, s horami, s potoky, s lesy, s rybniky i se vSemi mezami, nic nevynímajíc, vkládáme a vpisujeme ku pravému dédicstvie podlé listův vysvobození králův českých, listův znovu k dědicství daných, kteříž se tuto dole píší, totižto krále Matiášův a krále Vladislavuov JMtí: Zápis až sem mřežován a na okraji Jan z Kunovic. My, Matiáš, z boží milosti uherský a český král a margabie moravský, lucemburské a slez- ské kníže a lužicský margabie etc., oznamujem tímto listem všem, jakož urozený Burian Pukli- ce z příčin některých hrad Štramberk podmaniv, v léno se poddal i některé vsi dědičné k témuž hradu příslušející; kterýžto hrad prvé i s těmi vsmi byl dědičný někdy králi Jiřímu a jeho po- tomkóm, králóm českým a markabiem morav- ským, potom týž hrad i s jiným zbožím k němu příslušným spadl dědičně na urozené Dobeše a Beneše, bratřie vlastní z Boskovic a z Černé Ho- ry, po smrti urozeného Jindřicha také z Boskovic a z Černé Hory, bratra jich nedílného, kterýž byl od něho kúpen; i přistúpili jsú před nás již psaní Dobeš a Beneš, bratří, pokorně nás prosíce, aby- chom my již jakožto král český a margabie mo- ravský pro jejich věrnů nynější i budúcí zásluhu a z zvláštní naší milosti týž zámek i s těmi vsm někdy dědičnými z léna propustili a zase k dědič- nému!) a k dédicství navrátili a osvobodili. A my znamenavše jich slušnů prosbu a služby, kteréž jst nam činili, činí a potom aby tím lépe činiti mohli, tímto listem naším osvobozujem a jim, jich erbóm a budúcím z léna propuščujem i list, byl-li by který toho k podmanění udělán, tiemto moříme; z zvláštní také milosti naší jim to činí- me, ač by které rudy buď zlaté neb stříbrné na tom zboží nalezeny byly a nám jakožto králi čes- kému a margabí moravskému příslušely, že jim, jich erbóm a budúcím je dáváme, aby je i s oborů mohli obrátiti k svému požitku, jakž by najlépe uměli, beze všie překážky naší i našich potomkův, králí českých a margabí moravských. Tomu na svědomí pečet náši královskü kázali jsme zavésiti k tomuto listu. Dán v Cornevuburku v pondělí 1.21