z 131 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
Literatura
19
20
Ráj duše
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
Tomáš ze Štítného
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
Kritické poznámky
89
90
91
92
93
94
95
96
Poznámky k výkladu textů
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
Slovníček
121
122
123
124
125
126
Obsah
127
128
129
130
131
Název:
Počátky staročeské mystiky
Autor:
Menšík, Jan
Rok vydání:
1948
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
131
Počet stran předmluvy plus obsahu:
131
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 19: Literatura
- 21: Ráj duše
- 55: Tomáš ze Štítného
- 89: Kritické poznámky
- 97: Poznámky k výkladu textů
- 121: Slovníček
- 127: Obsah
Strana 70
miení, a v tomto nečijíc onoho viděnie, nechtěla jím býti jista.
Tiem viděním čtvrtým do dnešnieho dne vidie lidé Boží vuóli,
jelikž jim ráčí prosvietiti, a rozumějí Písmu tajnému proročiemu
i kterémužkoli hlubokému a přikrytému kterýmižkoli podoben-
stvími, když mají týž duch, jakož jsú ti měli, ještoj' skrzě ně
Buóh zjevil to Písmo světu. Neb jest Buóh chtěl tak mnohé
věci v Písmě zatajiti přěd neduóstójnými, ješto netbají jeho.
A jakož Krizostom praví: „Nenieť pravda skryta v Písmě, ale
zakryta.“ Ne tak, aby jé nemohli nalézti ti, kto snažně hledají,
10 ale aby jé neviděli, ktož jé netbají. Toť jest v Starém Zákoně zna-
menávala opona v chrámu přěd svatú svatyní, jamž lid obecný
nechodil, jen kněžie sami. A takéž, když jdiechu do slíbené země
Židé, svatyni obinutú nesli slúhy kněžské. Ale donidž nebyla
obinuta, ižádný, jen sami kněžie nejměli sě jé dotknúti. Jako by
15 svatý Duch chtěl to znamenati, že tajnost Písma svrchovanější
lidé vidie někak. Ale jiní mají je nésti obinuto, donidž jsú zde na
téjto cěstě života tohoto, jdúc do země slíbené, točíš do krá-
levstva nebeského, kdež teprúv uzříme oniem prvým činem
viděnie, a tiemto čtvrtým shola jasně. Ale druhého viděnie a
20 třetieho tam nebude. A kohož Hospodin zde jasnějé prosvietí
k tomu vidění rozumem, ten ovšem jasnějé vidí pravdu a vuóli
Boží. Viděnímť miením i zjevenie kteréžkoli a kterýmžkoli činem.
Jakož řiekáme: „Hlédaj, kakt vonie“, avšak ne okem, ale nosem
čijem vóni. Aneb: „Viz, kakť zpievá“. A tak i o jiných čitedlno-
25 stech, neb ta zjevně tržie. Neb viděnie paterem činem podlé pěti
čitedlností mohú býti, ale toto čtvrté výborné neslušie k těles-
ným čitedlnostem rovnati, neb všie věci jest nebeského přiro-
zenie. Avšak by sě mohl někto i v tom oklamati mně, by viděl
viděním rozumným něco, a sám sobě umysliv: protož slušiet
30 v tom opatrnu býti a svému úmyslu ne inhed věřiti, ale opatřiti,
přijednává-li sě k svatého Písma mistróm svatým a k ustavení a
zjednání kostelniemu. Neb kostel mnohé, ač i nenie v sobě všie
věci dobré, drží pro něco, ještoj' dobré, a někto pak beze všeho
rozumu jen, ež mní, by rozuměl, chce to zbořiti. Pakli kto mievají
35 která viděnie leč na jevě, leč ve sně, ješto by skrzě to někak 106b2
tělesnú libost jměli podobně k činu smilnému, to jest zjevná věc,
106a
106a2
106b1
70