Strana 1
POČÁTKY STAROČESKÉ MYSTIKY 9 4 8 MATICE ČESKÁ-ORBIS - PRAHA

Strana 2

Strana 3
Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otištění FRANTIŠEK TRÁVNÍČEK a JAN VILIKOVSKY a spolu s vydavatelem se účastnili korektury tisku

Strana 4

Strana 5
ÚVOD Středověká mystika poutala hlavně dvěma svými směry: jednak živelnou touhou po přímém spojení s Bohem, touhou „vrhnouti se v Boha jako v propast“ a prožívati při tom okamžiky nejvyš- šího duchovního slastného vzrušení; jednak nebojácnou snahou očistiti církevní učení a zřízení od mnohých nálezků lidských prudkými reformními návrhy, podávanými v důsledku vidění a zjevení nejvyšším hlavám tehdejší společnosti lidské, papežům, biskupům a císařům, jak vidíme u prostého sv. Františka z Assisi († 1226) a v listech sv. Kateřiny Sienské (†1380), nebo ve zjeve- ních sv. Brigity (†1373), pocházející z královského rodu švéd- ského. Obě tyto vlastnosti přiblížily mystiku i naší literatuře v 2. pol. XIV. stol., kde nacházela živnou půdu u spisovatelů hluboce nábožensky založených a dychtících po původní křes- tanské dokonalosti. Projevovala se nejprve četbou a rozšiřo- váním latinských spisů a traktátů, obsahujících mystické prvky, a jich spisováním, potom se odívala i v české roucho a zasa- hovala nejen český verš (legenda o sv. Kateřině, Pláč Marie Magdaleny, duchovní písně), ale i, a to plněji, českou nábožen- skou prózu, representovanou v svých počátcích překlady latin- ských předloh a jich zpracováním. Předmětem pozornosti byly výklady nejen starších církevních spisovatelů, sv. Augustina († 430) a sv. Rehoře Velikého (†604), o něž se středověká mystika opírala jako o své základy, nýbrž hlavně sladké učení sv. Bernarda z Clairvaux († 1153), původce svatebního motivu mystického o spojení duše s Kristem, a uchva- cující výklady hlavních představitelů kláštera svatoviktorského v Paříži ve XII. stol., Huga a Sancto Victore (†1141) a jeho skot- ského žáka Richarda a Sancto Victore († 1173), mistra v rozlišo- vání druhů a stupňů kontemplace. K nim se ve XIII. stol. při- pojili představitelé dvou nových žebravých řádů hlásajících chu- dobu, které myšlenkově ovládly Evropu: řádu kazatelského (do- minikánského), jehož členy byli největší duchové XIII. stol., 5

Strana 6
blah. Albert Veliký († 1280) a jeho žák, sv. Tomáš Aquinský († 1274), a řádu františkánského, jehož duševním vůdcem byl Ital sv. Bonaventura († 1274). Svou universálností zvláštní sku- pinu tvoří jihofrancouzští dominikáni z kraje lyonského Hum- bertus de Romanis († 1277), pátý generál řádu a zakladatel vě- decké homiletiky, u nás dobře již r. 1274 známý pro svůj význam politický, a Vilém Peraldus (Pérault, † 1260), proslulý tvůrce oblíbeného díla „Summa de virtutibus et vitiis“, shrnujícího středověké názory na ctnosti a hříchy; k nim se připojuje Bur- gundan Vincentius Bellovacensis (†1264), vychovatel francouz- ských princů, autor velikého trojdílného encyklopedického díla „Speculum maius“; jemu bývá připisováno i „Speculum mo- rale“, pramen náboženských traktátů středověkých. Ze školy svatoviktorské a ze sv. Bonaventury se mystika šíří do děl ně- meckých členů řádu františkánského. Otcem německé mystiky, jehož spisy byly často připisovány sv. Bernardu a sv. Bonaven- turovi, bývá nazýván bosák David Augšpurský († 1272), který provázel svého přítele, slavného kazatele Bertholda Řezenského († 1272) na jeho cestách (Berthold působil před r. 1253 i v Če- chách). Mystika proniká i do prací psaných národním jazykem, zejména v Německu, kde vystupují do popředí mistr Eckhart († 1329), jmenovaný r. 1307 generálním vikářem pro Čechy, jeho žák Jan Tauler († 1361) a proslulý hlasatel mystické lásky, domi- nikán Jindřich Suso (†1366). V Belgii působením kazatele Lam- berta de Bègue vznikají počátkem XIII. stol. projevy „nové zbožnosti“ (devotio moderna), ženská mystika a řád bekyň, proti jejichž neukázněným projevům směřuje činnost největšího nizo- zemského mystika Jana Ruysbroecka († 1381). V Anglii před- staviteli mystiky jsou Richard Rolle of Hampole († 1349), znalec sv. Bernarda, Richarda a Sancto Victore a sv. Bonaventury (De incendio amoris, De emendatione vitae), a Walter Hilton († 1396, The Scale of Perfection, The Song of Angels); vynikajícím vý- razem anglické mystiky je sborník mystických, prózou psaných traktátů „Oblak nevědoucnosti“ (The Cloud of Unknowing), vzniklý okolo r. 1350. Mystika proniká i do děl oxfordského theologa, dominikána Roberta Holkota (†1349). Ve Švédsku 6

Strana 7
plane mystická záře vidění sv. Brigity, diktovaných švédsky a překládaných do latiny. Není div, že za Karla IV., kdy se Praha stávala křižovatkou myšlenkových a uměleckých proudů evrop- ských, počaly i u nás do náboženských projevů pronikati mys- tické prvky. Velmi oblíbeným thematem středověké náboženské a mystické literatury bývá výklad o duchovním nazírání (contemplatio) a o du- chovním životě (vita contemplativa) s jeho protikladem, životem dělným (vita activa). Hlavním pramenem středověkých výkladů o těchto zjevech vedle Origena (†253), sv. Augustina a sv. Ře- hoře bývá Julián Pomerius (Prosper, žil v 2. pol. V. stol.) svým dílem De vita contemplativa libri III. Učení o kontemplaci shrnuje škola svatoviktorská, Hugo a Sancto Victore (De con- templatione et eius speciebus, Soliloquium de arrha animae, De opere trium dierum, De arca Noe morali et mystica, De va- nitate mundi) a Richard a Sancto Victore (Benjamin minor sive de praeparatione animae ad contemplationem, Benjamin maior sive de gratia contemplationis). Rozdíl mezi životem dělným a du- chovním (vita activa — contemplativa) bývá znázorňován parale- lami Marie—Marta, příkladem žen Jakubových Ráchel—Lia, někdy i paralelou apoštolů Jan—Petr a dvou andělů u hrobu Kristova. S životem duchovním souvisí výklad o těch, kdo k němu spějí, rozdělení jich na tři stavy a výklad o trojí cestě, vedoucí k svrcho- vané dokonalosti. U mystiků se rozeznávají tři hlavní stupně: odluka od života smyslového; nové zrození a vývoj duchovního uvědomění vyššího života — cesta k Bohu; těsné a hluboké spojení s božským životem, vědomá účast na nekonečném a věč- ném a vědomé sjednocení s ním — cesta v Bohu.1 Toto troj- stupňovité rozdělení má velmi staré kořeny. V řecké filosofii již Pythagoras označil číslo 3 jako božské (začátek, střed, konec). Aristoteles rozlišuje tři druhy života: život poživačný, život čino- rodý, k němuž patří typ pracujících a typ politika, a život bada- telský; vrcholem je mu nazírání a rozjímání badatelské, které je 1 Trojstupňovitost mystických stavů uznává i dnešní psychologický výklad mystického života (srov. Ev. Underhillová, Mystik, str. 90.)

Strana 8
nejkrásnějším určením, jež člověk nalézá v Bohu. Jeho rozdělení převzali stoikové a Seneca. Prostřednictvím sv. Augustina, který se opírá o znalost antických spisovatelů a sám se stává pramenem křesťanské mystiky dalších věků, toto rozdělení přechází i do středověké mystiky. Jako Aristoteles v Etice Nik. I, 6 rozlišuje trojí životní činnost podle tří složek duše, t. j. činnost vegeta- tivní (vyživovací a rostivou), animální (smyslovou) a intelek- tuální (rozumovou), tak i sv. Augustin rozlišuje trojí život: rost- linný (seminalis, arbores), smyslový (sensualis, pecora) a roz- umový (intellectualis). Vedle toho byla v křesťanské mystice často obrazem trojího dělení i sv. Trojice; symbolicky, zrcadlením jejím v nás, vykládal sv. Augustin i tři hlavní mohutnosti lidské, paměť, rozum, vůli (memoria, intelligentia, voluntas). U Pseudo-Dionysia (žil okolo r. 500), který čerpal z novoplatoniků a byl nejoblíbenějším pra- menem středověké mystiky, nacházíme učení o třech formách poznávacích, o přímém pohybu duše k absolutnu, o spirálovitém pohybu k Bohu a o kruhovitém pohybu, který vyjadřuje nejvyšší formu poznání a mystické splynutí s Bohem. Od něho je i roz- dělení na tři cesty, vedoucí k dokonalosti, na cestu očisty, osví- cení a splynutí (via purgativa, illuminativa, unitiva), které pře- jímá celý středověk. Tak vzniká učení o třech stavech a stupních, vedoucích k životu dokonalému, to jest o počínajících, prospí- vajících a svrchovaných (incipientes, proficientes, perfecti). Roz- dělování na tři druhy a tři stupně je velmi oblíbeno u Huga a Sancto Victore, který na ně uvádí množství příkladů. Při du- chovním životě u něho nalézáme rozlišování na počínající, po- kračující a dospělé (incipientes, progredientes, pervenientes). S tím souvisí Hugovo dělení na trojí způsob vidění: okem těles- ným (oculus carnis), okem rozumu (oculus rationis) a okem du- chovním (oculus contemplationis). Podle toho rozeznává i trojí způsob poznávání: myšlení (cogitatio), přemítání (meditatio) a nazírání, přímé poznání Boha (contemplatio); toto dělení přejímá od něho sv. Bernard v svém spise De consideratione. Také Ri- chard a Sancto Victore rozeznává tyto tři druhy poznání; přechod od smyslného k nadsmyslnému mu prostředkují tři stupně mys- 8

Strana 9
tického poznávání: rozšířená činnost duševní (dilatatio), povzne- sení ducha (sublevatio), vytržení mysli, v kterém je dáno viděti to, co rozum sám nemůže poznati (abalienatio). Jako Hugo a Sancto Victore, i sv. Bernard rozlišuje trojí stav lidí: světských (saeculares), činných (activi) a duchovních (con- templativi). Známý a za středověku oblíbený spis Epistola seu tractatus ad fratres de monte Dei, připisovaný sv. Bernardu (složil jej kartusiánský převor Guigo), rozlišuje trojí druh života: přírodní, živočišný (animalis), rozumový (rationalis) a duchovní (spiritualis) neboli stav počínajících, prospívajících a dokonalých; prvý stav se vztahuje na tělo, druhý na duši a třetí na Boha. Aristotelské dělení života má i Albert Veliký; rozlišuje život na pozemský (vita philargica, milující pozemské věci, t. j. stříbro), činný (vita practica, t. j. těch, kdo konají dobro) a duchovní (vita speculativa, t. j. těch, kdo mysl nazíráním, per contemplationem, pohřižují do nebeských věcí). Rozdělení na tři stavy, počínajících, prospívajících a dokona- lých přijímá i Bonaventura, opíraje se o Origena, v svém výkladu sedmi darů Božích (nově se autorem spisu De septem donis Spiritus sancti uvádí Rudolf z Biberachu); toto rozdělení přenáší i na vznik, rozvoj a vrchol života duchového. Bonaventura (De Triplici Via), jemuž pramenem byl spis „Theologia mystica" Huga de Balma, naznačuje také tři cesty k dosažení vrcholu ži- vota duchovního: očistu (purgatio), osvícení (illuminatio) a do- konalost (perfectio); vede k nim čtení a uvažování (lectio et me- ditatio), modlitba (oratio) a nazírání (contemplatio). Trojí cestu, která přivádí člověka k nazírání a duchovnímu klidu, naznačuje také spis Stimulus amoris (pars III, cap. I); bývá připisován sv. Bonaventurovi, sv. Bernardovi, sv. Anselmu, nově se jeho autorem jmenuje Ekbert von Schönau. Na život řeholníků aplikuje rozdělení na tři stavy David Aug- špurský; toto rozdělení určuje i celé jeho dílo (De exterioris et interioris hominis compositione secundum triplicem statum incipientium, proficientium et perfectorum libri tres). David Augšpurský je i původcem rozdělení jednotlivých ctností na tři stupně, na stupeň obecný, t. j. těch, kdo počínají cestu k spasení, 9

Strana 10
na stupeň druhý, t. j. těch, kdo prospívají, a na stupeň třetí, t. j. těch, kdo se přibližují k dokonalosti (De septem processibus religiosi). Dělení na tři stupně a na tři stavy drží se v středověké mystice a jeví se ještě u sv. Jana z Kříže († 1591). Toto rozdělení má i proslulý spis, vzniklý v pol. XIV. stol. na české půdě, v klášteře na Zbraslavi, Malogranatum, rozšířený v četných ruko- pisech a prvotiscích. Jiné rozdělení života na tři stupně má sv. Brigita v svém vý- kladu o apoštolích Petru a Pavlu (Revelationes III, 27), kde jako žačka učeného mistra Matyáše, kanovníka linköpingského, užívá mluvnického příměru (positiv, komparativ, superlativ). Ve vý- kladu o sv. Benediktu (Rev. III, 21) dělí věřící na tři stavy podle trojího druhu ohně, jevícího se v hořící myrze s líbeznou vůní, v sušině, která dává žhavé uhlí a světlo, a v olivě, která dává plamen, světlo a žár. Prvý stav podle ní tvoří ti, kdo přijali chu- dobu, opovržení, čistotu (poustevníci a řeholníci); druhý stav jsou ti, kdo slovy a skutky rozohňovali pro Boha, vydávajíce žhavé uhlí spravedlnosti a blesky Božího kázání (vyznavači a učitelé); třetí stav jsou ti, kdo z ohnivé lásky ke Kristu toužili pro něho dáti svůj život, vydávajíce světlo známosti Boží a žár ho- roucí lásky (mučedníci). Osobité rozdělení života duchovního na tři stupně má Walter Hilton (The Scale of Perfection). Vedle dělení trojitého vzniká dělení na sedm stupňů duchovního a potom mystického vývoje, které se od sv. Augustina šíří přes středověk až do spisů sv. Terezie († 1582). Také moderní bádání vysvětluje cestu mystikovu obdobnými fázemi jeho života: pro- buzení, provázené náhlými a ostrými pocity radosti a odušev- nění; očista, stav utrpení a zápasu; osvícení, výrazný stav kon- templace (modlitba a její stupně); hlasy a vidění; soustředění a klid; temná noc duše (mystická bolest, mystická smrt, pocit zdánlivé opuštěnosti Bohem); splynutí, cíl mystického hledání vyššího života. Vedle sv. Augustina rozdělení na sedm stupňů s velikou důkladností při svém výkladu kontemplace propracoval Richard a Sancto Victore; v obměnách je nalézáme zejména v spisech připisovaných sv. Bonaventurovi a odtud u jiných středověkých mystiků. David Augšpurský (De septem proces- 10

Strana 11
sibus religiosi) rozeznává těchto sedm stupňů vedoucích k doko- nalosti: „plápolivé náboženstvie“ (primus fervoris), „úsilé v utrpení“ (secundus laboris), „duchovnie utěšenie“ (tertius consolationis), „pokušenie“ (quartus tentationis), „proti poku- šení lékařstvie“ (quintus remediorum), „skutky šlechetnosti“ (sextus virtutis), sedmý „múdrosti pravé" (septimus sapientiae). Rozdělení na sedm stupňů nalézáme v díle J. Ruysbroecka „O sedmi stupních nebeského žebříku lásky“, vyvrcholeno je u sv. Terezie výkladem o sedmi obydlích vnitřního hradu, kte- rými duše dospívá k splynutí s Bohem. I v mohamedánské mystice, v sufismu se objevuje u mystického básníka Attara († 1234) sedm stadií duchovní cesty („Rozmluva ptáků“) v lí- čení sedmi údolí, kterými se dochází k skrytému paláci králov- skému. Rozdělení na čtyři stupně má Richard a Sancto Victore v sym- bolickém, duchovním výkladu mystické svatby (De quattuor gradibus violentae charitatis); vedle něho tohoto rozdělení užívá i sv. Bernard při výkladu stupňů lásky (Tractatus de diligendo Deo) a při výkladu čtverého stavu Boha vidoucích (De conside- ratione, lib. V, cap. XIII). U některých mystiků se objevuje i dě- lení na devět stupňů, na př. u strassburského mystika Rulmana Merswina (Knížka o devíti skalách, 1352). Z latinských děl, která vznikla na české půdě, vedle uvedeného Malogranata se kontemplací a životem duchovním zabývá znalec lat. děl otce anglické mystiky Richarda Rolla Jan z Jenštejna v svém rukopisném traktátě De contemptu mundi a jeho důvěr- ník, dominikán Jindřich z Bitterfeldu († po r. 1419) ve spise De contemplatione et de vita activa, věnovaném polské královně Hedvice. Jednotlivé původní latinské spisy oblíbených spisovatelů stře- dověkých byly spojovány v sborníky. Četné jsou rukopisné sborníky latinské, jejichž hlavní částkou byl Paradisus animae, připisovaný Albertu Velikému. V Anglii v pol. XIV. stol. vznikl znamenitý sborník původních prací mystických „Oblak nevě- doucnosti“, dílo spíše jednoho než několika autorů; obsahuje vedle výkladu předposledního stupně mystického poznání (temno 11

Strana 12
z oslepujícího světla) listy o modlitbě, důvěrnou radu, ocenění duševních vzruchů, zrcadlo prosté duše. Do českého jazyka pronikají rozmanité náboženskomravní a mystické prvky nejprve překlady. Na přímý popud Karla IV. přeložil neznámý dominikán „Život Krista Pána“ ze spisu Me- ditationes vitae Christi; část spisu Stimulus amoris je přeložena v Evangeliu sv. Matouše s homiliemi a kromě toho znovu upra- vena Štítným (oba texty předpokládají společnou staročeskou předlohu); Susův „Orloj věčné moudrosti“ byl v této době pře- ložen dvakrát, jednou úplně, po druhé částečně Štítným; spis Gerarda Lutyšského De praeparatione cordis byl přeložen Štít- ným a vedle toho obšírněji ještě dvakrát. Významným svodem staročeských překladů náboženskomravních a mystických, jehož původce je neznám, je sborník řečený „Ráj duše“; obsahuje vedle překladu spisu o pravých a dokonalých ctnostech Paradisus animae překlad ze sv. Rehoře (In Ezechielem hom. II, lib. II), Bonaventurovo dílo De Triplici Via (zkrácené), část spisu Vil. Peralda Summa virtutum et vitiorum, hlavně výklady o modlitbě a výklady neznámého autora o mši a o zpovědi s jejím zrcadlem." Původce sborníku byl asi i jeho překladatelem a sám podle svého vkusu spojil v celek jednotlivé přeložené kusy; projevoval samo- statnou činnost v tom, že themata, která ho zvláště poutala, zpracovával novými a novými kombinacemi svých předloh. Tak kapitolu De contemplatione (Par. anim. cap. XXXIII) zpracoval v své kapitole „O dvú životú“ jednak podle své základní před- lohy, jednak podle Peraldovy „Summy“, v níž je uveden citát ze spisu sv. Bernarda De consideratione. K tomuto thematu se znovu vrátil v kap. „O blahoslaveném životu“, jejíž prvá část se opírá o Peraldovu „Summu“, druhá o výklad sv. Řehoře. A o kontemplaci znovu vykládá v překladu prvé poloviny třetí kapitoly díla Bonaventurova (De contemplatione, quomodo per eam perveniendum sit ad sapientiam veram), kterou rozdělil na » Omylem se uvádí i „Zrcadlo člověčieho spasenie“ za část sborníku „Ráj duše“ (Jan Jakubec, Dějiny literatury české. I, 1929, str. 220; dr. Jan V. Novák, dr. Arne Novák, Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po nové časy, IV. vyd. 1936—39, str. 49). 12

Strana 13
dvě části: „O smyslném opatrování“, „Cěsta, jíž jest dojíti světlé pravdy“. Sborník sám je dochován v pěti rukopisech, z nichž tři chová Národní a universitní knihovna v Praze, dva Národní museum; nejstarší rukopis AlbA je datován r. 1383, ale je to opis a předpokládá aspoň dva starší opisy ze ztraceného archetypu. Že tento sborník byl oblíbenou četbou, vidíme i z toho, že některé jeho části jsou zachovány v jiných rukopisech, v lat. rukopise knihovny mnichovské, v rukopise mikulovském z XV. stol., v rukopise stč. modliteb a legend v Nár. a univ. knihovně; tři kapitoly jsou otištěny v Passionále z r. 1495. Nový překlad „Ráje duše“ pořídil M. Adam z Vinoře († 1599), děkan karlštejn- ský a pozdější arcijáhen kapituly pražské, a vydal jej r. 1588 u Jana Jičínského a v novém zpracování r. 1589 u Buriana Valdy v Praze.3 V náboženské próze předštítenské, jak jsme viděli, byla některá themata zpracována několikrát, a to někdy i z několika pramenů. Také první náš veliký náboženský spisovatel Tomáš ze Štítného byl lákán týmiž thematy, která byla již před ním k nám jiným překladatelem uvedena, jako byl Stimulus amoris, nebo Bona- venturův spis De Triplici Via, jehož prvou polovinu Štítný zpracoval v svém „Ostenci svědomie“ (Erben, Knížky šestery, str. 179—196). V spisovatelské své činnosti, která trvala asi od r. 1374 do prvých let XV. stol., Štítný vychází z překladu spisu Augustinova (vlastně Ambrosia Auperta) „O bojování hřiechóv s šlechetnostmi“ a spisu Davida Augšpurského „O sedmi vstup- ních“, v nichž ho poutají nejen mravní, nýbrž i mystické výklady. Zachovány jsou tyto překlady jednak v rukopise Brněnském (nejstarší zpracování traktátu „O bojování hřiechóv s šlechet- nostmi“), jednak v sborníku Vyšehradském, opise až z r. 1396, ale již v sborníku Klementinském z r. 1376 Štítný má odkazy na svůj traktát „O sedmi vstupních“. Píše je svým dětem („Tyto knihy vám sem zpořiedil, mé dietky, ne sám jich skládav“), ale již tu, zejména ve spise „O sedmi vstupních“, postupuje samo- statně, ledacos vypouští, co by se dětem nehodilo, a ledacos sám * Poslední překlad „Ráje duše“ pořídil Fr. Albert Strnad (Růže domin. VIII, 1894/5, knižně r. 1896 v Praze, Sbírka ascetických traktátů čís. 1). 13

Strana 14
přidává. Štítný jako spisovatel se nám jeví jako typ universální; horlivě touží po poučení ze všech význačných pramenů, které mu byly dostupné a které tehdejší hojné kulturní styky přinášely k nám z Francie (Hugo a S. Victore, Richard a S. Victore, domi- nikáni Vilém Peraldus a Jakub de Cessolis), z Italie (sv. Bona- ventura), z Anglie (Richard Holkot), z Německa (David Aug- špurský, Jindřich Suso, Rudolf z Biberachu), ze Švédska (Bri- gita); podle latinské předlohy zpracoval i legendu o indickém princi Buddhovi (Barlaam a Josafat). Překládá a znovu a znovu zpracovává své předlohy osobitým způsobem. Vedle mravních themat poutají ho i mystické prvky jeho předloh, ke kterým se sám několikrát v svých zpracováních vrací. Dílo Davidovo „O sedmi vstupních“ dává mu podnět k trojstupňovitému roz- dělení jednotlivých ctností a zároveň ho přivádí k překladům spisů o mystickém nazírání a vytržení (přeložil mystický spis Richarda a Sancto Victore Benjamin minor, ale tento překlad se nám nedochoval). K některým výkladům se sám znovu a znovu vrací, tak o životě„spatrném“ (vita contemplativa) vykládá znovu v Řečech nedělních a svátečních (jejich vznik se v rukopise nepří- mo datuje do r. 1392) a zvláště znovu v kap. „O životě bohomysl- ném“ v „Knížkách o sedmi chodbách k věčné blaženosti“, jejichž mladší, stručnější zpracování je zachováno v sborníku Musejním z r. 1400, a v první části traktátu „O múdrosti“ v sborníku Opa- tovickém. Sám, jak vyznává, není mystik, nepopisuje vlastních prožitých stavů mystických („Nekladuť toho, jakoť by mě to tak znamenitě potýkalo, ale vybieraje z těch svatých Otcóv řěčí, (ješto) zkusivše toho, psali o tom“), ale má znamenité porozu- mění pro tyto zjevy a dovede je čtenářům vhodně tlumočiti. To, co ho k mystikům přibližuje, je touha poznati Boha srdcem, citem, nikoli rozumem. Učinkovala na něho silně i „ohňová slova“ Milíčova, asketické a mystické prvky jeho kázání. Štít- ného mravní a životní uměřenost, na kterou nepochybně působila střednost aristotelská (Ethika Nik. II, 5), projevuje se i v pojeti života dělného a duchovního, jak je viděti již z jeho tlumočení předlohy Huga a Sancto Victore v traktátě „Archa Noemova“ (Koráb Noe ve sborníku Vyšehradském). 14

Strana 15
S mystickým nazíráním souvisí těsně i mystické visionářství. Proto ve spisech, které pojednávají o životě duchovním, nalé- záme zároveň i výklad o viděních a zjeveních. Tak v kap. „O dvú životú“ v „Ráji duše“ jsou podle lat. předlohy připomenuta zjevení a jich doklady z Písma. Daleko obšírněji se zabývá vidě- ními a zjeveními Štítný. Podnět k tomu mu dává David Augšpur- ský, který v svém spise De septem processibus religiosi tomuto thematu věnoval dvě kapitoly. Svým výkladem David Augšpur- ský podnítil a podporoval Štítného kritický postoj k viděním a zjevením; jeví se to i tím, že Štítný místy vynechává objasnění Davidova (na př. o mystické extasi a jejích účincích na tělo), místy za ně vkládá jiné výklady, vlastní nebo čerpané z jiných pramenů. K osobitému výkladu o viděních a zjeveních se Štítný vrátil v svých knížkách „O sedmi chodbách (= cestách) k životu věčnému“, které zpracoval podle spisu Rud. z Biberachu, napsa- ného okolo r. 1360. Prvé jeho zpracování této látky bylo obšír- nější (Vrt. 270, 10—17), ale nedochovalo se, druhé je stručnější. Latinská předloha De septem itineribus aeternitatis pojednává o viděních a zjeveních v kap. V. v sedmi hlavách. Štítného zpra- cování této části nemá s uvedenou předlohou kromě několika citátů z Písma nic společného, naopak opouští rozdělení své předlohy na tři druhy zjevení (revelatio sensibilis, intellectualis, superintellectualis) a přidržuje se, jako i jinde, výkladu Davidova a jeho rozdělení na čtyři druhy zjevení. Výklad Štítného v kníž- kách „O sedmi vstupních“ je i tu základem nového zpracování této látky. K výkladu o viděních se Štítný vrací na sklonku své literární činnosti mezi r. 1391—1400 v překladu a zpracování „Zjevení sv. Brigity“. Máme dvě recense tohoto díla, starší, obšírnější, více přiléhající k lat. předloze, určenou dceři Anežce, a druhou, mladší, stručnější, se samostatnou koncepcí, určenou širokému čtenářstvu. Jako v prvé i v druhé recensi Štítný vybírá z osmi knih lat. předlohy jen části, jiné opomíjí, ale v druhé recensi staví programově v čelo kapitolu s reformní snahou křestanskou (Revelationes III, kap. 5) a dělí vybraný celek na pět knih: I. Co dotýče té Panie zvláště, II. O Matce Boží, III. O umučení Syna 15

Strana 16
Božieho, IV. O křesťanstvu, V. O králích. Prvá, obšírnější re- cense je zachována v opisech dosti porušených z poč. XV. stol. (NUK XVII C 21) a z r. 1482 (rkp. Olomoucký) — oběma chybí začátek předmluvy; druhá recense je dochována rovněž jen v opi- sech, a to v pergamenovém rukopise knihovny leningradské z r. 1419, v papírovém rkp. z r. 1453 (NUK XVII F 1) a v ruko- pisném sborníku z r. 1526, dříve minoritském, který byl dlouho pokládán za ztracený a je nyní v Nár. museu (IV B 15). Všechny tyto tři rukopisy mají předmluvu, začínající se slovy: „Divné slyšáno jest v naší zemi“, kterými se začíná Prologus Brigitiných Revelací, napsaný mistrem Matyášem, kanovníkem linköping- ským. V předmluvě k prvému zpracování „Zjevení svaté Bri- gity“ řídí se Štítný v rozdělení zjevení na tři druhy svým novým pramenem, Prologem biskupa Alfonse (Epistula Solitarii). Zje- vení byla tehdy předmětem zájmu učeného světa u nás; napsal o nich spis (De revelationibus) M. Jindřich z Oyty (působil v Praze v letech 1366—77), o Brigitiných Zjeveních psal mistr Matouš z Krakova a proroctví sv. Hildegardy i zjevení sv. Bri- gity připomíná Matěj z Janova. Štítný dává najevo výslovně svůj kritický postoj k zjevením („až teď mně sě dostaly česky popsati, kakžkoli ti, ktož mě znají, vědie to, že nerad o divích píši“ — „ale mnoho nechám, chtě odbyti skuoro, abych mohl psáti jiného něco, neb některému nemohu rozuměti a některé nenie tobě úžitečné“), jako i jinde v obdobném případě vyznává své stříz- livé stanovisko („O tomť nebudu mluviti, nebť mi jest vysoko přieliš“). Ale k Brigitiným zjevením je váben nejen zájmem své doby a tím, že Brigita, jeho vrstevnice, byla prohlášena r. 1391 za svatou a že její spis přinesl k nám po r. 1385 Štítného přítel, učený mistr Matouš z Krakova, „muž nematný“, nýbrž i kouzlem veliké osobnosti neobyčejné vnitřní síly a odvahy, hořící ohněm pře- svědčení — jak vhodně v XV. stol. byla zobrazena jako mohutná postava, korunovaná sedminásobnou korunou, jíž s nebe na rty slétají plameny — a jejím ohnivým úsilím o duchovní reformu křesťanství, třebaže se Štítný vyhýbá její ostré kritice kněžského zkaženého života. Doba sama, rozvrácená mravně i církevním schismatem, vedla k mystické touze po Bohu, proto mystika 16

Strana 17
Brigitina působila „v těchto zlých posledních časiech“ zesílenou měrou i na Štítného. A jak nevzpomenouti mohutného účinku těchto proroctví nejen na Evropu, nýbrž i na slovanské národy! Plamenného protestu sv. Brigity, který vkládá do rozhořčených slov Kristových, proti pronásledování a ničení slovanských ná- rodů německým řádem křižáckým, používá H. Sienkiewicz s uměleckým účinkem na počátku i na konci svého románu „Kři- žáci“, kde otřásajícím proroctvím Brigitiným po úplné zkáze křižáků doznívá slavná bitva u Grunwaldu. Kromě svých themat počátky staročeské mystiky upoutávají svou formou jazykovou a slohovou. Musí, pravda, překonávati obtíže průkopníků a tvořiti nové názvosloví, zejména pro pojmy abstraktní. I při těchto nesnázích má jazyková stránka překladů ve sborníku řečeném „Ráj duše“ pozoruhodné vlastnosti: nelpí otrocky na své předloze, vyhýbá se latinismům, tu vynechává, tu přidává, dbá ducha a jadrnosti jazyka, konkretními příklady leckde zpozemšťuje svou předlohu, má smysl pro odstíny význa- mové, hromadí synonyma, používajíc s oblibou jich dvojic, rozvíjí gradaci slovní a větnou, záměrně užívá umělého slovo- sledu pro zvukovost a rytmus řeči. Tyto vlastnosti jsou vystup- ňovány ještě více u Štítného, který pečuje o plastický, živý výraz, o dokonalou disposici a její symetrii. Jeví se opravdovým mistrem jazyka, řekl bych přímo flaubertovským dělníkem slova, usilu- jícím v svém vývoji slohovém o zdokonalení, zjednodušení, ale i zesílení a zkrásnění jazykového projevu. Vidíme to jasně na pří- klad v několikerém zpracování traktátu „O bojování hřiechóv s šlechetnostmi“, zejména v části o kráse tohoto světa, a to v cel- kovém uspořádání textu i v jednotlivostech. Rytmus a zvukovost řeči se stávají u Štítného pořadateli výběru slovního materiálu a jeho sledu. Štítný cítil básnicky krásu slov a jejich rytmus a tento básnický cit pro rytmus a zvukovost řeči se u něho stále více a více uplatňoval. Zdá se nepochybné, že na naše překladatele v 2. pol. XIV. stol. působila tehdejší theorie slohu, kterou před- stavovala učebnice poetického slohu „Poëtria nova“ anglického básníka XIII. stol. Godefrieda de Vino Salvo (Geoffroy de Vin- sauf), dobře u nás tehdy známá, stejně i tehdejší latinská rétorika, 17

Strana 18
jejímž představitelem byl mistr Tibinus († 1387), vykladač díla Godefriedova, který žil a působil v 2. pol. stol. XIV. také u nás. Zároveň s těmito předpisy básnického a rétorického slohu pro- nikala k nám snaha o rytmisaci vět z úsilí o rytmické závěry větné (cursus), které z papežské a císařské kanceláře pronikaly do la- tinských spisů vůbec i do národních jazyků. Tyto rytmické závěry větné stávaly původně na konci odstavců a vět, potom i před větnými pausami, naposledy byly zdvojovány, spojovány v rytmické řetězy, kříženy, takže rytmicky rozvlňovaly celou větu. Symetrickým spojováním a zdvojováním týchž rytmických závěrů v jedné větě vzniká již v této době dokonalá rytmická próza. Počátky staročeské mystiky, i když se v nich jeví místy ještě zápas o výraz, jsou nám vzácné svou starobylostí, svou jazykovou a slohovou formou a tím, že nejednou mohou býti úvodem ke „zkušenostem druhého zraku“, jak o nich mluví v svém díle náš největší básník mystický, Otokar Březina. Ukázky jsou voleny tak, aby bylo viděti, jak význačné thema o duchovním životě bylo u nás v 2. pol. XIV. stol. několikrát zpracováváno. 18

Strana 19
LITERATURA Evelyn Underhill, Mysticism (1911, 10. vyd. 1924, něm. překlad Mystik, 1928). Jos. Bernhart, Die philosophische Mystik des Mittelalters, 1922. Martin Grabmann, Wesen und Grundlagen der katholischen Mystik, 1923; Die Kulturwerte der deutschen Mystik des Mittelalters, 1923; Die Geschichte der katholischen Theologie seit dem Ausgang der Väterzeit (1933). Fried. Ueberweg-Bernh. Geyer, Die patristische und scholastische Philosophie (11. vyd. 1928). Jos. Kratochvíl, Pojem a význam mystiky, 1908; Problém mystické intuice ve filosofii středního věku, 1926; Záhada mystického nazírání v novější scholastice, 1936. Vladimír Hoppe, Přirozené a duchovní základy světa a života (1925); Úvod do intuitivní a kontemplativní filosofie (1928). Překlady citátů k dílu Vladimíra Hoppe „Přirozené a duchovní základy světa a života“. S úvodním článkem univ. prof. dr. Nikolaje O. Losského (1933). Jaroslav Ovečka, Mystika, literatura, metafysika, víra (Vlast, 1927, knižně 1937); Uvod do mystiky (1940, 2. dopl. vyd. 1948). Fr. Boll, Vita contemplativa. SB der Heidelberg. Akad. der Wissenschaft, Jg. 1920, 8 Abg. Ad. Tanquerey, Contemplation. Dictionnaire pratique des connaissances religieuses. Publié sous la direction de J. Bricourt, tome II, 1925, str. 490—512. Mich. Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche. II, 1931, 241/2, VII, 1935, 405—412, X, 1938, 646—649. A. Vagant - E. Mangenot - É. Amann, Dictionnaire de Théologie catholique, Contemplation, Tome III (1908), 1616—1631, Denys l'Aréo- pagite (Le Pseudo-), Denys le Chartreux, Tome IV (1911), 429—448, Hugues de Balma, Tome VII (1922), 215-220, Mystique, Tome X(1929), 2599—2674, Richard Rolle, Tome XIII (1937), 2844—2846. Dictionnaire de Spiritualité Ascétique et Mystique (1937). Alois Mager, Mystik als Lehre und Leben (1934). Marcel Viller - Karl Rahner, Aszese und Mystik in der Väterzeit (1939). André - Marie Meynard, Traité de la vie intérieure ascétique et mys- tique. I. Théologie ascétique. II. Thélogie mystique (1925, prvou část přeložil pod názvem „Duchovní život“ r. 1927 P. Emilián Soukup). Ant. Ondroušek, Mystika a její pomě ik theologii a filosofii (1930). Reginald Dacík, Školy duchovního života (Krystal, 1938). C. Butler, Western Mysticim. The teaching of SS Augustus, Gregory and Bernard on contemplative life, 1922. 19

Strana 20
Fr. Novotný, Svatý Augustin a Platon (Archa, XXXI, 1947). Hope Emily Allen, Writings ascribed to Richard Rolle Hermit of Ham- pole and Materials for his biography (1927). Al. Skoumal, Richard Rolle v Čechách (Akord V, 1932). The Cloud of Unknowing: Ev. Underhill, Mysticism (něm. překlad Mystik, 1928, str. 64, 451—453); The Cloud of Unknowing (London, 1912); Justin McCann, The Cloud of Unknowing and other Treatises (London, 19362); Maurice Noetinger, Le Nuage de l'Inconnaissance et les Épitres qui s'y rattachent (Collection des Mystiques Anglais, Tours, 1927); H. L. Gardner, Walter Hilton and the Authorship of the Cloud of Unknowing (Review English Studies, 1933, str. 129—147); Antonie Olmes, Sprache und Stil der englischen Mystik des Mittelalters unter besonderer Berücksichti- gung des Richard Rolle von Hampole (Studien zur englischen Phi- lologie, LXXVI, 1933, str. 8—9). N. Van der Zeyde, Hadewijch. Een studie over de mens en de schrijfster. Groningen, 1934 (o mystické literatuře, psané lidovým jazykem na poč. XIII. nebo ke konci stol. XII.). D. Stöckerl, Bruder David, ein deutscher Mystiker, 1914. — Davidovy spisy: Maxima bibliotheca veterum patrum. Tom. XXV, Lugduni, 1677; De exterioris et interioris hominis compositione libri tres. Quaracchi (Ad Claras Aquas) 1899. V. Novotný Náboženské hnutí české ve XIV. a XV. stol. (Sbírka před- nášek a rozprav VI, 10). Jos. Hanuš, Zjevení sv. Brigitty v literatuře české. Listy fil. XIII, 1886. Emilia Fogelklou, Brigitta. Stockholm, 1919 (něm. překlad 1928). H. Schück, Illustrerad Svensk Litteraturhistoria. I. Stockholm, 1926. Evžen Stein, Mistr Jindřich z Bitterfeldu (CCH, XXXIX, 1933). Nejlepší vydání: Revelationes sanctae Brigittae. Romae, 1628, 2 sv. Ukázky překladů ze středověkých mystiků: Po cestách mystiků k lásce Boží (Krystal, Olomouc, 1937); Tajemná slova. Zjevení a vidění sv. Bri- gitty švédské (Krystal, Olomouc, 1938); Richard Rolle, Oheň lásky (Krystal, Olomouc, 1930). O Godefriedovi de Vino Salvo: J. E. Raby, A History of Secular Latin Poetry in the Middle Ages. II, Oxford, 1934.—O Tibinovi: Wilh. Meyer, Gesam. Abhandlungen, II, 1905, 245, 280; Konrad Burdach, Vom Mittelalter zur Reformation. II, 2, Excurs IV, str. 360—368; F. M. Bartoš, Po stopách nezvěstné Husovy rétoriky (Jihočeský sborník historický, IX, 1936, str. 22—33); Jan Vilikovský, Tkadleček (Řád, VII, 1941, str. 72). — O Štítného překladě pseudoaug, traktátu „O bojování hřiechóv s šle- chetnostmi“ Fr. Trávníček, ČČM, 1919, 1920. — O kursech: Jan Menšík, Rytmické závěry větné u Erbena (Naše řeč, XXIX, 1945, kde je uvedena literatura); Křížení rytmických závěrů větných v české próze (ČMF, 29,1946, str. 201—209); K českým překladům „Ráje duše“ (Sborník filol. XII, 1946). 20

Strana 21
Ráj duše

Strana 22

Strana 23
O DVŮ ŽIVOTŮ A35a 5 20 25 Dvój život nalézámy neb dvój stav Bohem chválený; jeden jest Boha vidúcích a Boha znajících, druhý stav jest dobrých děl a skutkóv dělajících. Prvý stav jest jedno na Božiem vidění neb poznání jeho dobrých múdrostí, jeho moci, jeho spravedlnosti i také jeho milosrdenstvie. A jakožto jsta dva stavy znamenána skrzě dvě sestřě, o níž píše svatý Lukáš, to jest Maria Mandalena a Marta; Maria Mandalena jest na Boha hlédala jeho poslúchajíc, Marta mu jésti činila jej milujíc; takéž i jest dvój život nebo stav: 10 prvý jest usilujících a druhý Boha vidúcích. Prvý stojí na spra- vedlnosti a hledá svého úžitka; druhý život jest ote všeho úsilé prázden a jedno Božieho milovánie sě přídrží. Tato dva sta zna- menána skrzě oně dvě ženě, Ráchel a Liu. Lia jest měla churavéj oči, ale byla velmi plodna; a ta znamenává usilujících stav. Neb 15 o tom praví svatý Rehoř: „Ktož sě k úsilí kázanie klčná, ten méně vidí, ale viece Bohu dětí rodí.“ Ráchel byla krásného obli- čěje, ale neplodna; a znamenává stav Boha vidúcích i život. Neb praví svatý Rehoř: „Dušě, jenž Boha vidí, krásně vidí, ale méně A35b synóv Bohu rodí. Znamenie je, že jest čtver stav Boha vidúcích. Prvý jest a naj- nižší, když se člověk diví jeho božství, jeho moci, jeho múdrosti, kak jest múdřě zpósobil všeckno. Jakož jest Ester onomu králi řekla: „Viděla sem tě, Hospodine, jako anjela Božieho, i smútilo sě jest srdce mé pro veliký strach chvály tvé. Neb divný jsi velmi, Hospodine; obličěj tvój pln jest milosti.“ A to potřěbuje čistého srdcě, jakž by ot hřiechóv prázdno bylo a tiem by snáze do nebes zdviženo bylo. Druhý stav pamatuje súdy Božie a na ty vzhlédá strašivým srdcem a hrozným hlédaním, jímž sě dušě velmi třěse. A tú hrózú zapuzije hřiech a ustanovuje dobré nravy 30 a pokoje chová. Třetie jest na pamatování jeho daróv, točíž což jest milosti nám učinil svú múdrostí a co dobroděnstvie, kak jest pro ny přišel na tento svět, co jest pro ny trpěl, kak ny je vykúpil, od dábelské moci zbavil. A tento stav chýlí člověka, aby na 23

Strana 24
10 svého dobrodějci milovánie zpomínal. Jakož praví múdrý Šalo- mún: „Milosti svého rukojmě nezapomínaj, neboť jest dal duši za tě svú.“ Ctvrtý stav jest na čěkánie budúcích věcí a na slíbenie věčné radosti vzpomínati i na přiebytek věčný, a tohoto světa zapom nieti a svěckého přiebytka. A najprvé kto chce v tomto životu neb stavu prospievati, ten vezmi na pamět Božie dobré děnie, jež nám jest pokázal; druhé jeho svaté muky často pama- tovati; třetie na jeho hrozný súd rozpomínati sě; a čtvrté na nebeskú radost. Tato čtvera věc přivodí k Božímu vidění, a takým lidem Bóh své tajenstvie zjevuje. Jakož svatým apoštolóm Bóh mnoho zjevil a jiným svatým lidem, jenž sú tento stav a život vedli: jako svatému Janu Evanjelistě; Mojžiešovi o stvoření všeho světa, kak jest veš svět stvořil; potom tomu spravedlnému muži Noe, kak 15 je chtěl potopu učiniti; Abrahamovi, kak sě bylo Sodomě a Go- mořě propadnúti; Josefovi zjevil o velikém hladu, jenž jest byl v židovství sedm let; Jeremiášovi o jetí židovském a kak jim sě opět navrátiti bylo; svatému Pavlu a jiným svatým apoštolóm mnoho své vóle a tajenstvie zjevil; a svých dávných skutkóv 20 skrzě svého svatého syna Jezukrista. Jakož on sám o sobě praví: „Všecko, co sem o sobě slyšal od Otcě mého, to sem vám známo učinil.“ Neb z velikého milovánie Boha pochodí veliká známost a zjevenie ot Boha k vám. A najviece Bóh zjevuje své tajenstvie těm, ješto sú čistého srdcě. Jako on sám o sobě praví: A36b 25 „Blažení čistého srdcě, neb ti budú Boha viděti." I jest trój stav Boha vidúcích. Prvý jest, ješto počínají v tom stavu býti. To sú ti, ješto sě sami v sě navracijí a hledie na své svědomie snažně, jest-li čisté neb nečisté, pravé neb nepravé, aby uměli polepšiti zlého a ostati nepravého, by viděli, jsú-li dobří, 30 aby uměli z toho děkovati. A věz to cěle, že našeho srdcě, našie dušě nic tak nečistí jako skrúšenie; neb to jistě navracije k Bohu. Znamenaj své srdce, co jsi neb budeš skrzě hřiechy a kde budeš pro ně; znamenaj, co si byl ot přirozenie; znamenaj, co jsi a kde budeš skrzě Boží milost. Protož rci s svatým Davidem: „Myslil 35 sem v noci [s] svým srdcem a připravil sem sě a umetl sem duši mú.“ Takéž ty učiň, člověče, připrav pole srdcě svého. Nebo A36a 24

Strana 25
zajisté na téjto dědině, připravíš-li ji dobřě, nalezneš v tomto poli velikú kořist, ješto jest v něm skryta, ač snažně budeš hle- dati. Neb v tomto poli roste zlata mnoho, točíž uměnie sě plodí, čistí-li dobřě duši. Srdečná múdrost roste, oko tvého svědomie čistí sě a rozum i smysl sě rošiřije. A věz to, ktož sebe sám nezná, jiného nemóž právě poznati ani o něm móž sě co domnieti dobrého. A proto nikdy nepřěstávaj svého svědomie čistiti, sám sebe nikdy nezapomínaj, hlédaj často u pole dušě své, aby viděl, co vypleti a vyvrci a zlého polepšiti. Druhý jest stav těch, ješto 10 ješče počínají v tomto životu býti; to jest tehdy, když člověk počíná Boha znáti a mysliti o jeho svatých dielech, v nichž na- lezneš Boha divného, milého, chváleného. Jakož svatý David praví: „Hospodine, Bože náš, kak jest přědivné jmě tvé po všiej zemi; spravedlnýs po všě časy a svatý ve všěch svých dielech. A protož ktož sě bude jeho dielóm diviti a na jeho rozkošnú krásu zpomínati, tehdy divně král nebeský navščieví svú svatú milostí. A člověk jako sě sám nad sě zdvihne, jako nebude ani viděti ani číti, co sě při něm děje. A také tehdy král nebeský své rozkoši napojí, že ovšem sám sebe zapomane. I praví svatý Řehoř 20 o tom: „Viz, kak smy u veliké zlé spadli, že toho dobrého, k čemuž smy stvořeni, nésti nemóžem.“ Třetí stav jest svrchova- ných, a to těch lidí, ješto po všě časy na tomto světě našeho pu- továnie skončěnie velikú žádostí čaká. Jako Abraham, sedě ve dveřech domu svého, takéž dušě svatá choti svého Jezukrista, 25 jeho přietelnic, má čakati svého milého chotě příštie, velikým žádaním po něm túžiti a vždy hotově býti, kdy by po ni přišel, aby proti němu přípravně hotova byla vyníti, aby jej srdečně nade všěcku věc milovala. Nebo veliké milovánie Boha a vlast- nieho přietele nedá [s] sebú nic jiného milovati ani jiného móž 30 trpěti s sobú. A protož viz, aby ne teprv tehdy byly vymietány smeti z tvého domu, když již on přede dveřmi stane tluka. Chotě svého móžeš slyšěti, když naň zpomínáš, vidíš jej, když jej srdečně miluješ. Ktož k tomu stavu chce přijíti, ten musí tohoto světa péči vrci za sě. K tomu stavu mohla by ny přichýliti ta převeliká rozkoš a sladkost toho stavu, již sladkost člověk stoje v tom stavu při- 15 A37а A37b 35 25

Strana 26
15 20 jímá; a také divné a svrchované, jemuž sě člověk v tomto stavu naučí; a také počátek všeho sboženstvie, jež člověk tu pozná a nalezne. Neb v tom stavě nalezne studnici všeho ščěstie, to jest Boha přědobrotivého. Aneb což jest dobré a rozkošné a šlechetné, to lidé milují; a což velmi milují, toho velmi žádají; a čehož žádají, toho často dobývají. A když toho dobudú, tehdy jeho bez túžebnosti požívají a bez mrzkosti držie a chovají. Znamenie tohoto pravého stavu jest, ktož má mrzkost přěbý- vati na tomto světě. Jakož svatý Job praví: „Jmám již mrzkost 10 života mého, duši méj mrzí život mój.“ A svatý Augustin také praví: „Mně sě jest nelíbilo všecko, což sem činil na tomto světě, pro žádost věčné rozkoši a pro milost, jižto sem měl ne- beského přiebytka.“ O tom také praví svatý Pavel: „Kto mě zbaví tohoto smrtedlného těla?“ Takéž žádáše Dobeš a řka: „Bylo by úžitečnějé umřieti než živu býti.“ Také příslušie k to- muto stavu, aby sě člověk zbavil všie svěcké prácě a smyslně sě přídržal Stvořitele svého a srdečně žádal přebývati s anjelskými kóry a s nimi tam pak kralovati, abychom tovařišili v tom městě a s těmi měščany město obdržali. Znamenie křivého poznánie jest, ktož něco o Božiem umění pozná neb jeho přirozenie neb jeho múdrosti a jeho moci a toho brání proti pravdě a nespravedlně proti Písmu; drzostí a vlastním smyslem proti svatéj cěrekvi ujednánie to drží. [Jakož Zabelius kacieř, ten jest držal], by nebylo tří osob rozličných v svatéj Trojici, ale řekl jest, by byla jediná osoba Bóh Otec, Syn, svatý Duch. A to jest proti vieřě křěsťanskéj. A38a 25 26

Strana 27
O BLAHOSLAVENÉM ŽIVOTU A78a A co jest blahoslavený život? Praví svatý Augustin: „Ten jest blahoslavený, ktož vše má, což chce, a toho ničehož nechce, což neslušie.“ A to jedno v nebeském království bude. A to móžem skrzě to znamenati, že Buóh dobrý tak drazě nám ráčil vykúpiti tu radost nebeskú, točíž [skrzě] své svaté krve prolitie. A také skrzě to móžem znamenati veliké dóstojenstvie té chvály, že Buóh tak drazě ji prodává svým přězmilitkým přátelóm. Svatý Petr ji kúpil umučením na kříži a svatý Pavel hlavy stětím. Druhé móžem znamenati velikú chválu i krásu královstvie nebeského skrzě toto němé stvořenie, jako na kvietí létě. Kak divně král nebeský okrašlije léto rozličným kvietím! Znamenaj, kak jest lilium neb róžě zimě nekrásna, kakto létě král nebeský divně okráslí hubenú travičkú a býlíčkem, jež lehko na zajitřie 15 u pec uvrhú; velím viece své milé slúhy a přátely okráslí. A když tak divně lúky a pole divnú a rozličnú krású okrašlije, na nichž hlúpá zvieřata přěbývají, velím viece královstvo ne- beské, svój přiebytek, v němž [s] svými svatými přebývá. Třetie móžem znamenati královstva krásu nebeského na lidech 20 múdrých a na tichých mistřiech, jenž svú múdrostí a chytrým mistrováním z dřievie, z kamenie, z rozličné rudy střiebrné neb železné, jenžto z země kopají, když najprvé vezmú je, na těch ižádné krásy nenie, všakž oni svú múdrostí z toho kamenie a z toho dřievie divně krásné věci činie z sprostných věcí. Jakož čtem o chrámě Šalomúnově a o jeho domu, kak je přěkrásným dielem bylo a přemúdrým zjednáním. Jakož čtem v třetích kni- hách králových, že králová Sába, vidúci Šalomúnovu múdrost a jeho chytré zpósobenie a dóm ten přěkrásný, jenž on byl udělal, divieci sě tomu dielu krásnému a múdrému zjednání a jeho chvále převelikéj, počě divem velikým znývati, jako by dušě v sobě nejměla, tak velmi omdle, tu krásu vidúci. Čím pak viece chvály budú mieti slúhy Božie, když je Bóh ráčil okrásliti podlé veliké své múdrosti; zdí mi sě tisíckrát viece. 10 25 30 A78b 27

Strana 28
Čtvrté móžem znamenati velikú chválu a radost [z] svatého A79a Písma a slov svatých. Jakož praví svatý Izaiáš: „Ižádné oko ne- vidělo kromě tebe, Bože, což si ty učinil čakajícím sebe.“ A svatý Pavel praví: „Jehož oko nevidělo, ani ucho slyšalo, ani v člověčie srdce vstúpilo, cožs ty připravil milujícím tě.“ A opět týž: „Nenie dóstojné trpěnie tohoto času, v němž trpímy, proti onéj věčnéj chvále, jenž bude na nás zjevena. Nebo Kristus obnoví tělo naše ponížené a přirovná tělu svému blahoslavenému a přě- světlému.“ O když jest milý Jezukrist tak velikú čest a dóstojen- 10 stvie dal kříži svému, dřěvu hlúpému, ješto mu slúžilo na křižo- vání, že kříž sázějí na čelo ciesařóm: co pak učiní chvály svým věrným slúhám, jenž tak velmi velikú čest činie mukám svým! Praví svatý Ambrož, vykládaje ono slovo z žaltářě: Blažení nezkálení na cěstě: „Hospodine Jezukriste, když tvé potupenie 15 jest tak veliká chvála, točíž kříž, na němžť byla veliká potupa umřieti, což pak tvá chvála v království nebeském!“ Proč to, milý Hospodine, [chvály tvéj] účastni jsúce a budúce, co budem a kak budem slovútni a velebni, když nynie tvojím potupením smy tak velebni a ščastni? A také Jezukrist [své svaté] tak velmi 20 i tak mnoho čstí a uctil sde na zemi, že jich kostem i rúšičkám, kakžkoli malým, svých svatých údóv, jich klákolóm, rúchu, jímž byli oděni, dals tak velikú čest, že jim věčší čest činie než velikým kniežatóm: za jisté to měj, že v nebesiech velím viece bude čstíti je! Praví svatý Jan Evanjelista: „Synové Boží smy, ale ješče sě nem nezjevilo, co budem potom. A když sě nem zjeví, viemy, že jemu podobni budem.“ Velikost také chvály, již spasení budú mieti, ukazuje Bóh skrzě to, že svatý sbor křěs- ťanský svú milú chotí nazývá; a téj choti bude tak veliká chvála, jakož slušie nebeskému králi dóstojnú pannu a chot jmieti. Jakož 30 praví David v žaltáři: „Stála jest králová na pravici tvéj v rúšě pozlatitém.“ Múdrý Šalomún praví: „Poď s hory tak řečené li- banské, poď dolóv, budeš korunována, choti má!“ A protož zvolenci Boží budú mieti po súdném dni najprvé sdravie bez nemoci. Jakož praví David: „Jenž uzdravuje skrú- 35 šené srdcem.“ A o tom také praví svatý Izaiáš: „Naplněni zdravie údové jich.“ Druhé budú mieti mladost bez starosti. Jakož praví 25 A79b 28

Strana 29
10 15 30 David: „Obnovena bude jakož orlicě mladost tvá.“ Nebo jakož byl Kristus ve třidcěti letech, v témž stavu vždy ostanú. Jakož praví svatý Pavel: „Jeliž doběhnemy všichni do svrchovaného a do miery stavu plného muže Jezuk ista!“ Třetie budú mieti sytost bez mrzkosti a bez nechutnosti, nebo zde nemóž býti oko syto viděnie ani ucho slyšenie, jehož tam bude. Jakož praví David v žaltáři: „Syt budu, když sě zeví chvála tvá.“ Ctvrté bude svo- bodenstvie, neb tam budú těla skrovná, rychlá, světlá a nebudú obvázána ižádnú těžkostí ani druhého zamúcením, zacloněním. Svatý Augustin praví: „Kde bude chtieti dušě býti, tu bude inhed tělo.“ Páté bude krása beze všeho zkálenie. Krása těla leží na světlosti a na sličném zjednání všech údov a sličné postavě. O tom praví múdrý Šalomún: „Bude sě svietiti a skvieti jako slunce v království nebeském.“ Svatý Pavel praví: „Spasitele čakámy, Hospodina Jezukrista, jenž obnoví těla našeho poní- ženie a přirovná tělu světlosti své.“ Šesté budú nesmrtedlná těla, neb nikdy viec nebudú moci umřéti, ani co jiného trpěti. Jakož praví Izaiáš prorok: „Nepadne na ně slunce ani ižádná horkost.“ Sedmé bude dobré beze všeho nedostatku. Jakož praví Hospodin 20 skrze Mojžiešě: „Všěch věcí budeš obecně požívati.“ A o tom také mámy psáno v Knihách rychtářových: „Dá vám Hospodin miesto, v němž nebude ižádného nedostatka.“ Také praví svatý Rehoř: „Nic nebude vně, jehož bychom žádali, ani co vnitř, jehož bychom mrzkost měli.“ Osmé bude mier a pokoj bez smú- 25 cenie. Deváté bude bezpečenstvie bez strachu. O tú dvú praví Izaiáš: „Sede lid mój v krásě pokoje, v staniech bezpečenstvie, v otpočívaní přěplném, neb je on obložil všě kraje tvé pokojem.“ Desáté bude poznánie a uměnie beze všeho neuměnie a bez bluda. Jakož praví svatý Pavel: „Když Kristus sě zeví, život náš, tehda již i vy zevíte sě s ním v chvále Boha Otce.“ Jedenádcté [bude veselé bez smutka a bez túženie. Jakož praví svatý Jan v Tajnici: „Shladí Bóh a utře všicku slzu s očí svých svatých. A již viec nebude ani pláč, ani smutek, ani stýskanie, ani volánie, ani bolest, ani smrt, neb sú dřéve přěminuly.“ O tom také praví svatý Izaiáš: 35 „Veselé věčné na jich hlavách, radost a utěšenie obdržie.“ A na krátce mluviece bude otpočívanie bez úsilé, přízen a milovánie C132а C132b Ci3eb 29

Strana 30
bez lenosti, vóle a žádost beze všeho otpověděnie i beze všie přiekazy, život věčný bez skonánie a bez konce, milovánie Boha bez mrzkosti a všeho dobrého obklíčenie a toho vždy jistu býti. “ O tom praví Hospodin ve Čtení: „Vejdi v radost pána svého!“ V tomto slově, když die: „Vejdi v radost“, znamenati jest C135a mnohost radosti a velikost veselé, ješto všeho člověka obklíčí. A8oa Znamenaj, že veselé těchto zvolencóv bude ot šestery věci. Najprvé ot svaté Trojicě, druhé ot veselého miesta, třetie ot ra- dostného tovařistva, čtvrté ot blahoslavenstvie, páté ot pekla, 1o šesté ot světa. O prvém praví svatý Izaiáš: „Krále v svéj krásě uzřie.“ U vidění krále tohoto troje veselé bude. Prvé u vidění jeho svatého obličěje, a to bude svrchované veselé. O tom praví svatý Augustin: „By zlí mohli, chtěli by radějše Boha viděti u pekle a u mukách než bez múk Boha neviděti.“ Také praví 15 svatý Jan Zlatoústý: „Já velím těžšie řku než pekelné mučenie otlúčenu býti a zavrženu ot oné nebeské chvály, aniž mním, by tak byly hořké muky pekelné.“ Také praví svatý Bernart: „Za- jisté to jest jedinké a věrné veselé, jenž ne ot stvořenie, ale ot stvořitele bude mieti člověk. To když budeš držěti, ižádný ne- 20 otejme od tebe. Jemuž přirovnána všeliká jiná rozkoš není, neb jest túžebnost jiné vše veselé, mrzkost a bolest. Všecko sladké hořko jest, všecko krásné jest zkálené. Krátcě řkúce: Všecko, což jest jiné rozkoši a chutnosti, to jest smutek.“ Když Božie bez miery dobrota přichodí, a jest věčšie než ižádná dobrota stvořená, 25 a všěcky rozkoši i sladkosti a chutnosti jsú jako najmenšie kró- pička, ješto ot studnice dobroty Božie vytekly jsú na tento svět a ustavičně plovú, běda nepřátelóm Božím, jenž krópičky sde na zemi líží, studnice Božie dobroty hrdajíc! O tom praví Jeremiáš prorok: „Opustili jsú studnici vody živé!“ Menšie sú všěcky 30 rozkoši i všěcky sladkosti, jenž sú byly ot počátka světa a budú do súdného dne, proti onéj rozkoši, nežli jest jedinká krópička vody proti všemu moři. Znamenajž, člověče, když tak veliká rozkoš móž nalezena býti tak u malém stvoření, kak veliká bude nalezena v našem Stvořiteli! Praví jeden učený člověk: „Když Božie dobroty sled a jeho stúpěje jmají tolik rozkoši a sladkosti, tiem velím viece jmá sama studnicě rozkoši, Bóh náš.“ Druhá A8ob 35 30

Strana 31
radost bude, vidúce člověčstvie Jezukristovo. Praví svatý Ber- nart: „Plno srdce radosti i sladkosti všie i rozkoši viděti člověka, Stvořitele člověčieho přirozenie.“ Třetie radost bude zvolencóm Božím, když poznají, že bratr jich podlé těla jest pravý a věrný Bóh. Velikost této radosti móžeš znamenati na tom, kak velikú radost mají otec a mátě, když jich synové budú učiněni biskupy. Tak veliké sjednánie bude hlavy s údy, že údové čest a chválu budú své hlavy jmieti, jako hlava člověčie dobré neb zlé údóm svým učiněné za chválu neb za hanbu sobě mní to učiněno. Druhé budú jmieti veselé ot miesta veselého. Jakož praví A8za Dobeš: „Blahoslaven budu, ač ostatci plemene mého k vidění Jerusalema světlosti přídú.“ Také od tovařistva příde jim troje veselé. Najprvé ot mnohého tovařistva. Jakož praví svatý Jan v Tajnici: „Viděl sem zástup veliký, jenž ho [ižádný přěčísti 15 nemožieše.“ Druhé ot šlechetného tovařistva, nebo v tom bude svatá Máří i svatí anjelové i všěcky blažené královny budú. A protož jako Písmo praví: „Syn Boží přišel jest na tento svět z králových stolíc.“ Třetie ot přietelivého tovařistva tak veliké milovánie bude mezi nimi, že jiných veselé budú svú radost 20 mnieti pro veliké milovánie. Neb dědina ta bude všěm za dědič- stvo, všěm jedna bude a každému cělá. A to praví svatý Řehoř. Také budú veselé jmieti ot blahoslaveného těla, [a to] čtverú radost: prvú ot krásy těla svého, druhú ot rozkoši těla, třetie ot rychlosti těla, čtvrtú ot nesmrtelnosti těla. Prvé budú na těle 25 rozkošni, aby jiná blahoslavená těla na Boha hlédajíce rozkoš měla. Druhé na tom, což bude vnitř sebe a pod sebú, aby točíš těla nižšie tělu blahoslavenému nemohla zasloniti. Třetie na tom, což jest nad námi, točíž aby Duchu svatému svrchované poslu- šenstvie mieti mohli. Čtvrté k tomu, což jest proti sobě, aby ot 30 ižádného těla naše tělo nemohlo uraženo býti. Také ot pekla veselé bude blaženým. Prvé, že sú pekla zbyli. Druhé, že jich protivných budú viděti mučenie. Jakož praví svatý David: „Bude sě radovati spravedlný, když uzří pomstu.“ Třetie, že hřiech, jenž najviece škodí lidem, bude zavržen u pekle, 35 v svém přirozeném miestě, neb nebude moci býti na nebesiech ani na zemi po súdném dni. 10 A8Ib 31

Strana 32
Také od tohoto světa budú jmieti veselé troje. Prvé, že jsú zhubenstvie, biedy tohoto světa, múk a zběžstvie jsú zbaveni. Jakož praví svatý Bernart: „Přijéti z smrti život věčný našemu životu dvojí sě veselé.“ Praví svatý David: „Běda mně, že mé putovánie tak sě prodlilo!“ Druhé, že nebezpečenstvie na moři tohoto světa zbaveni jsú. Radují-li ti sě, ti, ješto plavají na moři, zbudúce hořě a vln mořských, velím viece sě mají radovati, ktož sú zbyli mořě tohoto světa a jeho nebezpečenstvie. Praví svatý Bernart: „Nebezpečenstvie ukazuje řiedkého převezenie a mno- 10 hých zahynutie.“ Nebo u Marsílí na moři sotně ze čtyří korábóv jeden ku přievozu příde: takéž na moři tohoto světa jedva čtvrtý koráb ku přievozu spasenie příde. Třetie, že křehcí a mdlí jsúce svítěžili nad nepřietelem. Jakož praví Job: „Nenie moc ani síla As na tomto světě, by jemu mohla přirovnána býti; učiněn jest, aby 15 sě ižádného nebál.“ Praví svatý Augustin: „Čím věčšie nebez- pečenstvie bude u boji, tiem věčšie veselé bude na svítěžení.“ Takéž těm, kteříž se převezú a zbudú nebezpečných miest, radují sě velmi. O věčnéj radosti praví svatý Augustin: „Kaké bude ščěstie tam, kdež ižádné zlé nebude a ižádné dobré nebude zata- 20 jeno; budú chválu Bohu vzdávati, jenž bude všecko ve všěch.“ Týž svatý praví: „Pravá chvála bude, kdež ten, jenž chválí, ob- ludně nebude chváliti ani křívě, ani ižádným pochlebováním bude kto chválen. Pravá chvála bude, ješto ižádnému dóstoj- nému nebude vzbráněna ani kterému nedóstojnému dána, ani 25 jé nedóstojný bude žádati. Pravý mír, kdež nic protivného ani ot sebe ani ot jiného bude trpěti. Mzda za dobré nravy bude on sám, jenž jemu dal dobré nravy; on mu sě sám dá za to, jehož lepšie ani většie móž co býti.“ Opět praví svatý Augustin: „Proto ono město veliké dobré bude v sobě viděti, jehož dobrého 30 ižádný nižší vrchniemu nebude záviděti, jakož nynie anjeli archanjelóm nezávidie. Ižádný nebude tiem chtieti býti, jehož jest nevzal, jakož na těle vidímy: Oko nechce býti prstem, ani prst okem.“ „Tam budem chváliti, viděti, milovati v milosti." Samo povoněnie této chvály a radosti počitie, ješto bude svatým 35 dána, viece platí než všecko veselé tohoto světa. Trojí věc té radosti móžem znamenati na onom ovoci, ješto A. 32

Strana 33
sú přinesli zpytači, šedše do slíbené země jé shledávat. Neb sú byli přinesli fíky a hrozny a jablka, jimžto nynie řiekají rajská jablka a latině malogranata. Najprvé na fíku znamenati jest slad- kost božstvie, o niejž praví David: „Kak rozličné množstvie sladkosti tvé, Hospodine, ješto jsi schoval bojícím sě tebe.“ Tak je nynie viděti nemóž, ale potom. Jakož praví svatý David: „Obveselíš ny v radosti s tvým obličějem.“ A svatý Job praví: „Uzříš obličěj jeho srdečným radováním, nevypraveným milo- váním, jehož jazyk nemóž vymluviti.“ Na vinném hroznu [sě 10 znamenává] Jezukristovo člověčstvie, jenž jest bylo na lisici svatého křížě rozdáveno. Na rajských jablkách svatých zpóso- bené tovařistvo; neb v tom jablcě sú zrna zjednaná: takéž světí u věčném životě budú zjednáni všelicí v svém řádu a v svém stavu. O tom veselí praví svatý Jan ve čtení: „Dáno jest každému 15 dvoje rúcho bielé a dlúhé,“ točíš blahoslavenstvie i v duši i na A83a těle: duši Boha viděnie, milovánie a držěnie, a tělu skrovnost, světlost a rychlost, nesmrtelnost. O tomž i praví Šalomún: „Všěcky z čeledi jeho oděni jsú dvojím rúchem domovití jeho.“ Také praví svatý Izaiáš: „V zemi svéj dvoje rúcho budú 20 jmieti domovití jeho." Svatý Rehoř v čtvrtémnádcět výkladě kníh Ezechiele proroka praví na toto slovo: „Viděl sem jednoho mužě“: Svatý Ezechiel viděl jednoho mužě, an drží trest na šest loket vzdéli a na jednu pied. A to byla miera, jížto bylo onen krásný dóm měřiti, jakož 25 sě čte v jeho vidění. Vykládá to svatý Rehoř, co skrzě tu mieru znamenati. Nic jiného, jediné všeho života našeho diela leč dobrá, leč zlá, bychom znamenati chtěli, kako smy mnoho v dobrých dielech prospěli, nebo kak smy s zlými mnoho nebeské otplaty ztratili. Ta miera mèla jest šest loket a jednu pied. Neb sta dva životy, jimžto to nás všemohúcí Bóh učí skrzě svaté mluvenie, dělající život [a vidúcí. Dělající život] sě znamenává skrzě mieru šesti loktóv, všěch, ktož dobrá diela dělají; neb v šesti dnech dokonal Bóh svá všěcka diela. Skrzě pied, ješto vychodí nad šest loket, to jest jediné počátek sedmého lokte, skrzě tu pied sě 35 znamenává opatrný život a vidúcí. Nebo kakkolivěk najviece A83b 30 33

Strana 34
pied ztiehnemy a rozprostřem, však sotně málo na loket siehnem. Takéž patrný život: kakž najviece srdce k Bohu zprostřemy a ztiehnemy, však sotně maličko co móžem dosáhnúti a dotknúti jeho. Dělný život jest chléb lačnému dáti, slovem múdrým neumě- tedlného naučiti, bludného ot bludu otvésti a ku pokořě pyšného přitáhnúti svého bližnieho, o nemocných péči jmieti, a co kte- rému bližniemu našemu slušie, to zjednati, o svéj čeledi, o čem jéj býti, péči jmieti. Patrný život jest milovánie Boha vší myslí 10 a svého bližnieho, ot zevnitřních děl otpočívati, našeho Stvo- řitele samého sě snažně přídržeti, ať by sě již nic jiného nechtělo dělati, jedno k vidění obličěje Stvořitele našeho mysl všěcka hořala a plála v milování tak, aby již zavrhúce a podtlačiece břiemě tělesné, nosili je s žalostí a s truchlostí, a žádajíce vší 15 myslí a vší žádostí k oněm anjelským kóróm zpievajícím přijed- nánu býti a přitovařišenu nebeským měščanóm nesmrtedlného života, ješto mají radost přěd Božím obličějem. Na piedi zajisté ruka musí prsty velmi rozprostřieti, avšak málo móže co piedí piednie miera loket nie dosáhnúti. Také že kakýmžkoli milo- 20 váním dušě i mysl našě v Bozě hoří, kakkoli sě velikú silú na Božiem poznání tiehne a rozprostierá najviece, však toho, jehož srdečně miluje, nevidí svrchovaně ješče, ale teprv počíná viděti, jehož miluje. Jakož praví svatý Pavel: „Vidímy nynie skrzě zrcadlo a v zaslonění, a ne obličějem v obličěj. A nynie částku 25 znaji, ale tehdy poznám, jako mě on zná.“ Protož toho sedmého lokte jedva na pied dotýkámy, nebo doniž smy v tomto životě posazeni, vidímy onoho nebeského jedno počátek, jakožto jednu pied mámy. Ale dělný život že sde dobřě svrchovaně móž býti plněn a móžem jej držěti, toho na znamenie šestý den jest člověk 30 stvořen, jenž má dobrá diela činiti, a tehdy šest loket ta trest má. A protož dobřě ta dva životy jsta znamenána onú dvú ženú, Marty a zajisté Marie, z nichž jedna udatně děláše u časného slú- ženie, ale druhá sedieše podlé nóh Božích a poslúcháše jeho slov. Když proti sestřě bude žalovati, že jéj nepomáháše slúžiti, Hos- 35 podin otpovědě: „Marta, udatně děláš a neprázdna jsi podlé mnohé věci; a ont jediného potřěbuje. Maria přěnajlepší částku A84 34

Strana 35
zvolila, ješto jéj nebude otjata." Aniž Martiny čiesti hyzdí a tupí A84b Hospodin, ale Mandalena vyvolila najlepšie. Ani die: dobrú čiest Mandalena vyvolila, ale najlepší, aby tato Martina byla ukázána dobrá. Ale proč Mandalenina čiest jest najlepšie? K tomu die Hospodin a řka: „Neb nebude ot nie otjata na věky.“ Ale Martina čiest, točíš dělný život, s tělem zahyne. Kto u věčném dědičství lačnému chleba podá, kdež ižádného lačného nenie ani bude? Kto mrtvého pohřebe, kdež ižádný neumře? A protož s nynějším životem čiest Martina bude otjata, točíš stav jejé, ale patrný 10 život a vidúcí sde sě počíná, aby se v nebeském dědičství dokonal. Tato dva stavy dvě ženě Jakubově patriarchově jsta zname- nale, Lia zajisté a Ráchel. Lia, ta sě vykládá dělná a Ráchel vy- kládá sě ovčička nebo počátek. Neb dělný stav úsilný jest a potí sě na diele, ale vidúcí život, jenž sě znamenává skrzě Ráchel, 15 sprostný jest a jediné věčného počátka viděti žádá a pospiechá; o němž počátku praví sám Hospodin ve čtení svatého Jana: „Já sem počátek, jenž k vám mluvím.“ Blažený Jakub patriarcha najprvé žádal pojéti Ráchel, ale v noci přiložena jemu Lia a tu musil pojéti. A ktožkoli k Bohu věrně sě obrátí, ten jako Ráchel 20 vidúcieho života žádá a otpočívanie u věčném dědičství hledá a po tom vzdychá snažně. Ale však každý ten v noci nynějšieho života musí dobré skutky dělati, potiti sě v dobrých dielech: toť jest Liu pojéti, aby potom mohl dojíti k vidění věrného po- čátka a otpočívati s onú krásnú Ráchel v jejé objímaní a kochati 25 sě. Ráchel bieše krásnú očí zraku, ale neplodna, ale Lia bieše mdlú očí, ale plodna. Divně krásná Ráchel a neplodna, neb vidúcí život krásný jest na duši, ale že otpočívati a mlčěti žádá a nerodí dělati ani dobrým učením ani dobrú radú a skutky mi- losrdnými nechce býti neprázdna. Protož i vidí, ale méně Bohu 30 dětí plodí. Neb snaženstvím svým upokojivši sě, chtieci Boha lépe viděti a poznati, utišivši sě s Bohem na náboženství, méně o jiných svých bližních móž péči jmieti. A což tam vnitř u Bozě vidí srdečným poznáním, jiným vně svým bližním zjeviti ne- móže, ani dobrú radú ani dobrým učením, ani potreskce zaby- 35 lého, ani bludného k spravedlnosti přivede, ani o nemocném péči jmá, ani pyšnému o pokořě mluví; nebo ot sladkosti srdeč- A85a 35

Strana 36
ného poznánie a milovánie Stvořitele svého nechce sě otvrátiti. Ale Lia churavá oči plodna jest, neb dělný život a stav jest A85b neprázden s mnohými dobrými diely, každého svého bližnieho nedostatky chce zpraviti a nahraditi jich nedostatky. Protož Lia churaviej oči má a méně vidí, ale že dobrými příklady, dobrým životem, kázaním, někdy dobrým učením, dobrými svými diely jiné po sobě tiehne, svým životem a dobrými příklady mnoho dětí Bohu rodí, jichžto ona dobrými skutky polepšije. A ne- móž-li myslí svú u poznání Boha o něm mysliti a svú myslí 10 držěti sě vždy při něm, však což vně dobrých skutkóv dělá na polepšenie svým bližním, tehdy Bohu děti rodí a po sobě násle- dovníky ostavuje. A protož dobřě die, že té trsti miera byla šesti loket a jediné piedi, nebo dělný život proto plnímy, v něm trudně usilujíce, abychom k vidúciemu mohli přijíti a Boha potom světle 15 a u pokoji viděti. I věděti jest nám zákon, že pravým a zpósobeným životem ktož chce zjednaně a zpósobeně Bohu slúžiti, ten dřéve všeliký úsilný život musí vésti, aby pak potom vidúcí mohl veden býti. A také z vidúcieho života často mysl sě našě [k] dělnému životu 20 navracije, a protože vidúcí život naši mysl velmi k Buohu za- žiehá, tiem lépe a svrchovanějé dělného života a svrchovaného móžem sě přídržěti. A toho dle slušie to, aby ny dělný život ku patrnému poslal, a z toho všakž, což vnitř svú myslí smy viděli neb vidímy, tiem lépe k dělnému móžem sě navrátiti, ten život 25 snažnějé plniece. A protož ten svatý patriarcha Jakub po roz- košném objímaní Ráchelinu potom sě k Lie navrátil. Neb již viděvše u poznaném životě Boha, jelikož móžem v tomto těle- senství, jenž jest věrný a pravý počátek, ne proto inhed života dělného a trudného jest nám ostati, točíš dobrých děl bychom 30 nedělali. Co je patrný život? V patrném životě jest mysli našie veliké u Bozě rozprostřěnie, když sě sama k nebesóm zdvihne, když v duchovních věcech sě rozprostře, když potupí a podtlačí vše, což tělesenstvie vidí, a když svých pět smyslóv stulí, aby ne- 35 beské tajenstvie šíře a dále mohla viděti. A někdy svým pěti smyslóm odolá, s nimiž bojije, a jich temnosti odolajíc, toho roz- A86a 36

Strana 37
košného nebeského světla něco mála jako kradmo dosiehne. A při tom světle pro svú křehkost nemohúci sě dlúho držěti, omdlejíci k svéj přirozenéj temnosti svých pěti smyslóv opět sě navrátí. Patrného života velmi rozkošná sladkost jest, ješto sama nad sě duši tiehne, nebeské radosti jéj otvořije a zjevuje a tělesné tyto věci tupiti velí, duchovné věci očima našima otvářie a tělesné zakrývá. A protož praví Šalomún v svých knihách, a jsú slova k choti o něm: „Já spím a srdce mé bdí.“ Zajisté ten jest bdějící, 10 ktož skrzě to, což vnitř vidí Boha, prospievá duši a ktož vnitř otpočívá, tělesných sě skutkóv chovaje. Protož věděti jest zákon, kakkolivěk v tomto smrtedlném těle dlúho [jsmy] živi, ižádný však nemóž tak mnoho v tomto vidú- ciem a patrném životě prospěti, by již bylo Boha našeho a jeho 15 světlosti poprslek duši našiej očima světle viděti. Neb všemohúcí Bóh v svého božstvie světlosti nemóž viděn býti, ale něco jest toho pod Bohem, točíž menšie Boha. Jakož o tom píše Ezechiel a řka: „Viděl sem Hospodina, sediece na stolci vysokém a po- zdviženém. A viděl sem, že což pod ním bieše, naplňováše 20 chrám.“ A protož znamenaj, že Hospodin na vysokém a pozdvi- ženém stolci sedí. Což jest jeho stolec, jediné stvořenie anjelské neb člověčie, v němž skrzě rozum, jenž jest on dal, sedí? Jenž stolec jest vysoký a povzdvižený, neb člověčie přirozenie k ne- beskéj chvále povzdviženo jest a tak vysoko jest prospělo, a 25 stvořenie anjelské, když jiných mnoho anjelských duchóv spadlo, tehdy ti, ješto ostali sú na nebesiech, potvrzeni jsú v usta- vičenství, aby nepadli; a v tom jest povzdviženo stvořenie anjelské, jelikož jest potvrzeno, aby nepadlo. Chrám zajisté jest též jako i stolec, nebo král tu i přěbývá, kdež sedí. A protož my 30 jeho chrám smy, v našich dušiech že ráčí přěbývati. Ale co tiem miení svatý prorok, že die: „Což pod ním bieše, naplňováše chrám to?“ Neb nynie, což Boha vidímy, ješče on sám nenie, ale něco jiného pod ním jest. Jakož svatý Jakub, pravý patriarcha, viděl anjela. Nebo když jeho tajenstvie něco vidímy, točíž mnoho 35 jest, a tiem smy již sami nad sě vzdviženi. Znamenie, že svatý prorok die: „To, což pod ním bieše, naplňováše chrám.“ Nebo A87a A86b 37

Strana 38
ač sě nám anjel ukáže, však mdléj žádosti dosti nemóž učiniti, ješto, ač ješče velikého nemóž viděti, však již menší, což vidí, tomu sě diví a od toho rozkošen veselé přijma. A protož i praví svatý prorok: „To, což pod ním bieše, naplňováše chrám.“ Nebož, jako jest řečeno, když dušě u patrném životě prospěje mnoho, však ješče samého, co je on, nevidí sám v sobě, ale něco pod ním vidí; v němž vidímy zajisté již srdečného pokoje rozkoš, ješto jé okusil. A to okušenie jest jako malá částka oné rozkoši A87b nebeské, a nenie sde ješče svrchovaná. A protož svatý Jan v Taj- 10 nici dobřě die: „Stalo sě jest mlčěnie na nebi jako pól hodiny. Nebe jest zajisté dušě spravedlného člověka. Jakož Hospodin praví skrzě proroka: „Nebe mně jest stolicě.“ A opět na jiném miestě praví jiný prorok: „Nebesa zvěstují chválu Boží.“ A tak když pokoje života vidúcieho hledámy, tehdy zemských skutkóv hlučěnie otpočívá ot rozličného myšlenie, abychom k tajenství srdečné rozkoši dušě našie ucho přichýlili. A že tento pokoj dušě našie v tomto smrtedlném životě svrchovaný nemóže býti, protož nedie: „Cělú hodinu stalo sě mlčěnie na nebi,“ ale: „jako pól hodiny“, aby skrzě to ukázal, že i té pól hodiny nenie svrchovaný 20 pokoj v našiej duši na tomto světě tohoto vidúcieho života. Nebo inhed, když sě našě dušě chce vzhóru pozdvihnúti k oněm věcem nebeským, že by jéj již bylo oblitu býti srdečnú světlostí nebeské radosti, tehdy brzo sě navrátí tělesné myšlenie a našich pěti smyslóv hluk: a tak sama sebú bude neprázdna a v téj neprázd- 25 nosti sama sě oslepí. A protož znamenaj tento vidúcí život, jenž svatý Jan nazývá pól hodiny, ale svatý Ezechiel znamenává skrzě pied, ale ne loktem. Ale aj, přěd námi leží, když žádáte, oba tato životy vypraviti musím, muši o tom málo dále mluviti. Nebo dobrým dušiem, jimžto sě obój líbí držěti, plniti, bude jim 30 tak mílo slyšěti a nebude jim těžko. A neboť svatý Ezechiel praví, že ten muž, jenž jest držal měrnú trest šesti loket a jediné piedi, změřil jest ten dóm na šíř i výsost. Širokost toho domu jedinú holí a výsost také jedinú holí přě- měřil. Nebo všemohúcí Bóh ani [u] velikých sě věcech prodlí, ani u malých věcech sě stulí, tak milý Bóh o všem svatéj cěrekvi sboru mluví jako k jednéj duši. A často, což on o jednéj duši 15 A88a 35 38

Strana 39
10 25 povie, nic nevadí, ač by o všem svatém sboru rozuměl. Širokost toho domu k milování příslušie, jakož praví svatý David: „Široké jest velmi tvé kázanie.“ Neb nic nenie šíře ani móž býti jedno, když člověk v lóno příme svého milovánie všěcky přátely i ne- přátely a když již v jeho srdci ižádné úzkosti, závisti nenie. Neb zajisté milost široká jest, že v svú širokost přijímá přátely i ne- přátely. Neb Hospodin přikazuje: „Milujte své nepřátely a dobřě čiňte těm, ještoť vás nenávidie.“ Znamenaj, žet širokost jest rovna, ale výsost sě vzhóru tiehne. Širokost k milování svého bližnieho příslušie, ale výsost k rozumění a ku poznání našeho Stvořitele. Ale divné jest to, že jednú měrú obé měří, širokost i výsost toho domu. Neb všeliká dušě, jelikož široka bude u milování svého bližnieho, tak bude i vysoka u poznání svého Boha. Neb když sě skrzě milovánie podlé sebe rozšiřije, tehdy skrzě poznánie tak sě 15 nahoru velmi vzvýší a tak sama nad sebú bude vysoka, jelikož sě podlé sebe u milování svého bližnieho rozšiřije. A protož ten dóm, v němž Bóh přěbývá, jest ustaven z anjelského stvořenie a člověčieho; skrzě to, že anjelské přirozenie jest nahořě vysoko a člověčie ješče sde dole, móžem skrzě širokost a vysokost tohoto 20 domu oboje stvořenie znamenati: neb člověčie stvořenie ješče jest dole v chudobě, ale anjelské již u výsosti přěbývá. Avšak divné jest, že oboje jednú měrú změřeno jest, i výsost, i širokost; miení to, že někdy pokora člověčie a nízkost bude přijednána k výsosti anjelskéj. Nebo Písmo jest: „Ani budú sě ženiti, ani ženy muži pojímati, ale budú jako anjelé Boží na nebi.“ Praví svatý Jan: „Miera táž jest člověčie jako anjelská.“ To jest proto, neb do té výsosti chvály bude člověk přiveden, v niež sě anjeli již potvrzeni radují. A toho dle tak jest širokost velika jakož i vý- sost domu toho. Neb zvolenci Boží, ješto nynie v dole usilují, 30 někdy těm blahoslaveným duochóm budú rovni. A protož my mezi tiem navraťmy sě k svému srdci a vší silú A89a srdcě našeho Boha milujmy a k svému bližniemu zprostřěmy lásku a milovánie, aby nás povýšil v chvále věčné výsosti. Sli- tujmy sě skrzě milovánie nad svým bližním, abychom skrzě poznánie mohli býti s Bohem sjednáni. Slitujmy sě nad naší bratří, nad menšími sde na zemi, abychom přirovnáni mohli býti A88b 35 39

Strana 40
anjelóm na nebesiech. Nebo muž ten, jehož jest viděl svatý Ezechiel, ten jest změřil širokost i výsost jednú měrú. A ten jest znamenal našeho Stvořitele, jenž nynie měří náš život, našě diela, našě nravy a naše myšlenie znamenává, aby potom mzdu 5 bez skonánie, otplatu nám navrátil Jezukrist, jenž kralije. Amen. 40

Strana 41
BONAVENTURA: POŽÁR LÁSKY A96b O očiščování a o osvěcování. Praví múdrý Šalomún:„Aj, vypsal sem ji trojím činem.“ Kakž- kolivěk všeliké učenie nese v sobě znamenie trojičné, ale však a najviece učenie svatého Písma s právem má v sobě znamenati [znamenie] svaté Trojice podlé toho, že sě svaté Písmo vykládá trojím rozumem. A proto i die múdrý Šalomún, že jest vypsal trojím činem. Neb ten trój rozum sde srovnává sě s trojím činem svatých anjelóv, to jest s očiščováním, osvěcováním, svrchová- 10 ním. Neb učiščenie uvede ku pokoji, osviecenie ku pravdě, svrchovánie k milosti. A když toho dojde dušě, blažena bude i svata a podlé toho otplatu vezme na nebi. Nebo v tom trojém činění všecko Písmo svaté skonáno jest i otplata věčná. A věz proto, ež podlé této trojé cěsty jmáš sě na tomto světě 15 trojím činem vésti, to jest rozpomínaním, modlením, srdečného zraku opatrováním, aby mohla uměti, kak sě tobě rozpomínati neb mysliti. A věz, žeť jest v tobě trój čin, podlé něhož musíš jíti v rozpomínanie: osten svědomie, poprslek rozuměnie a ohnec rošafenstvie. Ó, chceš-li býti očiščena, obratiž sě k uostnu tvého 20 svědomie; osviecena, obrať se ku poprslku tvého rozuměnie; svrchovana býti, obrať sě k ohenci tvého rošafenstvie, jakž radí svatý Dionyzus v epištole k Titovi píše: „Obrati sě k svědomí,“ dí, „tiemto činem!“ Najprvé sě vzbuď jako ze sna, rozpomínaj sě na své hřiechy; 25 druhé své svědomie obostři, patřieci sama na sě; třetie sě jako naprav znamenajíc, co jest dobré. Rozpomínajíci sě na hřiechy bdiž tak, aby sama sobě poro- kovala ze mnoho obmeškánie, z žádanie, ze zlosti. Nebo bezmále všickni hřieši jsú přivázáni k těmto. Podlé obmeškánie rozmýšlej 30 sě, jež si neostřiehala srdcě svého, čas zle ztrávila a v svých skut- ciech múdrostis nejměla. Druhé mysliž, byla-li by obmeškána neb léně v modlitbě, ve čtení, v dobrých skutciech. Neb zajisté musíť snažně pracovati, A97a 41

Strana 42
ktož chce na tomto světě dobrý býti, neb nemóže dobřě býti jedno bez druhého. Třetie rozmýšlej sě, byla-lis zameškána ku pokání, brániti sě pokušení neb prospievanie v dobrých skutciech. Neb zajisté člověk musí velmi snažně žěleti i plakati zlého účinka, brániti sě dábelskému pokušení a prospievati z jedné cnosti v druhú, aby mohl dojíti do země slíbené. Podlé žádanie musíš sě rozmysliti, bylo-li v tobě žádanie roz- koši, zlosti, ješitnosti, ještoť jest kořenie všeho zlého. Najprvé 10 rozmýšleti sě na žádanie rozkoši, ješto tehdy jest v tobě, kdyžto žádáš sladkých] věcí neb měkkých tělesných, točíš hledáš-li krmí vonných, rúch rozkošných, pochotenství smilných. Neb to vše netolik ohyzdno jest žádati, ale mysliti o tom. Druhé rozmýšleti sě tobě na žádanie tvárnosti, jež tehda jest 15 v tobě, kdyžto žádáš věděti tajenstvie, viděti krásné, jmieti milé. Neb zajisté v tom ve všem jest hřiech. Třetie rozpomínati sě tobě na žádanie ješitnosti, ješto tehdy jest v tobě, kdyžto žádáš přiezni, chvály, cti; neb zajisté to vše činí člověka ješitna. A protož i jest učistiti od toho své svědomie. 20 Podlé zlosti rozpomanúti sě tobě také, neb tehdy jest v tobě ta zlost, kdyžto jsi hněviva, závistiva, mrzkostiva. A to jest, ješto činí člověka mrzkostivého. Prvé řku rozmýšleti sě tobě na hněv, jenž tehdy jest v tobě, když na mysli neb na srdci sě rydáš, zlú vóli nesa, obličěj neochotný pokazuje, v ustech svú řěčí jemu 25 škodě, nebo naň křikáš. Druhé rozmýšleti sě tobě na zlost závisti, ješto tehdy jest v tobě, když vidúc svého bližnieho sčěstie, tiem sě mútíš, vidúc proti- venstvie, tiem sě raduješ. Třetie rozmýšleti sě tobě na zlost mrzkosti, ješto tehdy jest 30 v tobě, kdyžto sě domníš zlého do jiných, nepodobné myšlenie na srdci krútíš, svým jazykem je obuzuješ i hyzdíš. Neb zajisté všelikéj zlosti takéj slušie sě brániti. Protož z takt trojého rozpo- mínanie vzbuď osten svědomie tak, aby toho vždy srdečně A98a žělel. 35 Již vědúci, kak jest vzbuditi osten svědomie, nebo rozpomí- naním a žělením hřiechóv učistí sě svědomie, a k tomu vědúci, kak A97b 42

Strana 43
jest obuostřiti svědomie sama sě opatřijíci: i jest trój čin při tobě, ješto tobě rozpomínajícé vešdy sě opatrovati, to jest den smrti tvé, jenž příde, krev Božie na kříži prolitú, obličěj súdí- cieho, jenž tě bude súditi. Neb z toho trojého rozpomínanie tvé sě svědomie obuostří. Najprvé sě řku obostří, kdyžto sě rozpo- mínáš na den smrti tvé nejistý, nezbytedlný, nenavratitedlný; pro nějž, budeš-li sě dobřě rozpomínati, zajisté budeš péči jmieti, kak by své svědomie učistila ote všeho dopuščenie, žádanie, zlosti. Nebo kto jest, jenž smie v hřiešě ostati, nejsa jist zajtřějším 10 dnem? Druhé obostří sě tvé svědomie, když sě rozpomínáš na Božie krve prolitie za člověčieho srdcě obměkčenie, k milování vzbu- zenie, neb takto prolitú, aby člověčie pokolenie zkálené obmyl, mrtvé obživil, uschlé obvlažil. Ktož móž býti tak léní, by přě- 15 pustil nad sebú kralovati zameškání, žádaní, zlosti, jenž sě roz- pomíná, že jest oblit tak drahú krví? Třetie sě obostří tvé svědomie, kdyžto sě rozpomínáš na obličěj Boha súdícieho, jenž tě bude súditi, jenž jest tak múdrý, že jeho ižádnú řěčí ani chytrostí přělúditi budeš nemoci, tak spravedlný, 20 že ho ničímž nepřemóžeš, taký poprávcě, že jeho pomsty nikakéž nezbudeš. A když to jest, že zlého nic nenechá bez pomsty: kto je ten, jemuž by neslušalo ostru býti proti všemu zlému, když sě na to rozpomíná? Potom věděti jest také, kak jest zpraviti svědomie, znamenajíce, 25 co jest dobré. I věděti jest, že sě slušie rozpomínati, že jest trój čin, jímž sě svědomie zpraví: udatstvo proti zameškání, utrpenie proti žádaní, dobrota proti zlosti. A když tento trój čin máš, tehdy tvé svědomie dobré jest a pravé. A to svědčí svatý prorok a řka: „Ukáži tobě, člověče, co jest dobré a co Bóh potřěbuje od 30 tebe: zajisté činiti súd a pravdu a snažně choditi s Bohem." A proto najprvé jest počieti ot udatstva. Aneb udatstvo jest moc, jenž otpuzije ot mysli všicku žádost tělesnú a připravuje ji, aby milovala chudobu, trpkost a poníženie. Také věz, že udatstvo jest vláščie moc, ješto vytřasuje duši ote všeho zameškánie a při- 35 pravuje ji, aby činila všěcky dobré skutky snažně, s dobrú nadějí a vesele. Neb udatstvo jest cěsta ke všemu dobrému. Třetie jest A98b 43

Strana 44
dobrota, ješto jest zvláščie sladkost dušě, ješto ji ze všie zlosti vypravuje a přivodí, aby byla dobrovolna, laskava, vesela. A to A99a jest konec rozpomínanie, jenž učiščije svědomie. Neb všeliká čistá dušě vesela jest i radostna. Tak tě učím mysliti dlúho v tom bydléce, donidž neupokojí sě tvá mysl a donidž nepočiješ nebes- kého utěšenie. Nebo zajisté to rozpomínanie musí sě počieti u bo- lesti a v žalosti, ale skončie sě u milosti a v radosti. Druhé po očiščování obrať sě ku poprslku tvého rozuma, a obrátieci sě k němu najprvé jej rozvlec v dlúhost k tvým zlým 10 skutkóm. Druhé rošiř jej k dobrému Božiemu tobě dění. Třetie jej vzhóru vzveď k radostem slíbeným. Najprvé řku: zprostři poprslek tvého rozuma, patřiž snažně toho zlého, ještoť tobě Bóh otpustil. A tvého zlého toliko jest, kolikas sě hřiechóv dopustila. A ti jsú tak velicí, pro něž si dóstojna všeho hořě dojíti a býti 15 zbavena všeho dobrého. A netolik tobě patřiti, ale také znamenati, však [ve] mnohé zlé byla by upadla, by Bóh dopustil. A proto když tak budeš poprslkem tvého rozuma opatrovati, tehdy sě tvé temnosti osvietie. A k tomu osviecení učiníš vděčnost: nebo zajisté jinak by nebylo nebeské osvěcovánie, z něhož by přišla 20 k hořkosti ducha svého. A proto děkovati tobě Buohu, žet tvé hřiechy otpúščie, budúcieho hřiecha [ostřiehá], křehkosti tvé posilije, zlého žádanie tě zbavuje a dobré dává. Druhé věděti jest tobě, kako by mohla poprslek tvého ro-A99b zuma rošířiti k Božím daróm tobě učiněným, jenžto sú troji. 25 Jedni sú k uokrášlení tvé nátury, druzí na pomoc milosti Božiej, třetie k daru najvěčšiemu. Prví řku daři, ješto tobě dal Bóh k uokrášlení tvého přirozenie, titoť sú, že tvému tělu dal cělé údy, sdravé přirozenie, šlechetné urozenie. Také smyslu tvému dal sluch pozorný, zrak jasný, řěč prostranú a duši tvéj dal pamět 30 dobrú. Na pomoc milosti Božiej tito darové sú: najprvé svatý křest, jenž shladil tvój hřiech a dalt i navrátil spravedlnost. Druhé dal svaté pokánie, ješto činí člověka dóstojna věčného života. A k to- mu času dal dosti, cělú vóli, zákon svatý, aby tiem člověk obdržal 35 smilovánie, dóstojně Božieho těla přijímanie. Třetie řku daři Boží slovú najvěčší. A tito sú: najprvé veš svět, 44

Strana 45
i což jest na něm stvořenie nižšie, tobě dal v službu, rovně k za- slúžení, vrchnie na pomoc. Druhé dal Syna svého v narození, aby byl tvým bratrem, v mučení, [aby byl tvé mýto], a vždy dává na každý den v pokrm své svaté tělo na oltáři. Třetie dal svatého Ducha na znamenie, že nás k sobě příme, sobě přisúdí, sobě usnúbí. A skrzě toho Ducha svatého učinil naši duši svú přie- telnicí, svú chotí, svú dcerú. Toto všecko, ješto dal Bóh, zna- menie jest přielišné milosti. A proto, ktož sě na to rozpomíná, s právem má Bohu děkovati. 10 Najposledy věděti jest, kak jest poprslek rozuma vzhóru Arooa myšlením vzpodjéti tak, aby sě navrátil k studnici všie dobroty, rozpomínajíce sě na radost nebeskú člověku slíbenú. A proto snažně sě rozpomínati a často na srdci rozkládati, že Bóh nikdy nelže, slibuje všěm věřícím zbavenie všeho zlého, obdržěnie všeho dobrého, naplněnie všeho žádaného. Nebo ten, jenž jest počátek i skončěnie, taký jest, že vychodí nade vši naši prosbu, žádost i mysl, a ny toho všeho dobrého účastny chce učiniti, ač budem jej milovati a žádati: a proto všiem srdcem i žádostí jmějmy [sě] k němu. 20 Pak potom také věděti jest tobě, kak by sě obrátila k úhenci rošafenstvie; a to jest tiemto činem. Najprvé jest tento oheň sebrati, druhé rožéci, třetie vzhóru podzvihnúti. V tu dobu teprv sbeř, když svú žádost otejmeš ot milovánie stvořenie všelikého. Nebo nic neprospievá také milovánie; pakli prospievá, ale ne- 25 krmí; pakli krmí, ale však ne tak, že by sě viec [nechtělo] do sy- tosti. A proto všeliké milovánie tělesné otvrci jest ot žádosti. Druhé jéj jest rožéci tento oheň, obrátiecé všicku žádost k mi- lování Jezu Krista, nebeského ženicha. A to sě tehdy děje, kdyžto rozpomínáš sě na to, že skrzě to milovánie móž býti naplněna tvá 30 všěcka prosba. A ve všeho dobrého plnosti sě naplníš i budeš mieti vždy žádúcí rozkoš při sobě; a toť žádost rozžiehá. Třetie tento oheň jest vzhóru vzpodjéti nad to nade vše, což móžeš číti, věděti, znáti, mysliti, rozuměti, tiemto řádem, aby věděla, že Boha, jeho žádáš milovati i miluješ, nenie čitedlný, 35 nebo nenie vidúcí, slyšící, vonějící, okúšějící, dotýkající, jako by řekl: točíš nepostižný, neobsěžný. A proto nenie znající, že 15 Aroob 45

Strana 46
nejmá sobě skončěnie, tváři, čísla, miery, okřšlenie, proměny. A proto řku: nenie znající, ale vešken žádúcí. Třetie proto nenie rozumějící, že ho i jeden nemóž ukázati, dolíčiti, vypraviti, roz- mysliti, vymysliti, postihnúti. A proto řku: nenie rozumějící, 5 ale vešken žádúcí. A tak jest tehda, že všecko svaté Písmo to rozpomíná nás a nutí ny jíti těmito cěstami, točíš očiščováním, osvěcováním, svrchováním. Nebo všeliké naše dobré myšlenie aneb jest podlé člověčieho činěnie, rozpomínajíce sě na to, co jest člověk učinil, 10 co jest opustil a co jemu činiti a proč to činiti; neb jest podlé činěnie Božieho, a rozpomínajíce sě na to, co Bóh dal člověku, jenž proň všecko stvořil, co otpustil, co mu slíbil, a v tom sě zavierá a zatvořije naše stvořenie, vykúpení, oslavení; aneb je řku podlé obého spolu počátka, točíž Buóh a dušě našě, kak sě divně na nebi sjednáváta. A tu jest státi našemu myšlení, neb tu jest konec a to jest svrchnie i pravá múdrost, v niejžto jest všě známost i vše dobré. Ale věz to, žeť jest v tomto rozpomínaní mysliti vší duší, všěmi mocmi dušě tvé, rozumem, pravotú, svědomím i vólí. Když chceš podlé očiščovánie mysliti, musíš tak mysliti, žeť rozum tieže, co sě člověku stane tomu, jenž své srdce, ješto jest chrám Boží, zkálel jest. Pravota otpoviedá: „Neb zahynúti aneb žalostivým pokáním očistiti své svědomie.“ Řka sobě tak: „Ej, jsi ten člověk, jenž si učinil, a proto musíš zatracen býti anebo utrpením pokánie snieti.“ Pak vóle volí, takž i zavrže věčné za- tracenie a příme brzo žalostné pokánie. 15 20 Aroza 25 O tom, kak jest múdrosti dojíti. Když sem to již vypísal, kak jest pravé múdrosti dojíti, a roz- pomínajíce sě i čtúce, také to píši, kak jé jest dojíti modléce sě. 30 I věz-že to, že u modlení sú třie vstupni nebo částky modlitvy. Prvý vstupeň oplakati své hubenstvie; druhý prositi Božieho smilovánie; třetí vzdáti Bohu čest klanějíce sě. Ale cti Bohu dáti nemóžem dřéve, nežli jeho milost obdržímy. A milosti Božie 46

Strana 47
obdržěti nemóžem dřéve, nežli budem oplakovati a přěd ním Arorb vypravovati biedu našeho hubenstvie i našie potřěby. Neb vše- liká svrchovaná modlitva musí mieti tyto tři vstupně. A jeden bez druhého nemóž býti ani přivede ku pravému cíli; a proto 5 ty tři stupně veždy spolu mieti. Oplakováňé biedy kteréžkolivěk leč za dopuščenie hřiechóv, leč za ztracenie milosti, leč za vzdálenie slávy musí mieti tento trój čin, točíž bolest, stud, strach: bolest pro škodu, stud pro- hanbu, strach pro nebezpečenstvie. Neb [z] rozpomínanie minu- 10 lého přichodí bolest, kdyžto rozmyšliješ sě, cos opustila: Ó, zajisté kázanie Božie; cos ztratila: zajisté Boží milost i vše dobré. A z roz- pomínanie nynějšieho pochodí stud, kdyžto sě rozmyšliješ, kde jsi: zajisté hluboko na dně, byvši vysoko na vrchu; kaká jsi: zajisté nečistá v blátě, byvši krásná v zlatě; co činíš: zajisté slúžíš nižšiemu sebe, byvši soběvolna. Z přěmýšlenie budúcích věcí přichodí strach, kdyžto myslíš, kam jdeš, k smrti dolóv, nevědúci kam; co tě potká: zajisté súd pravý, jehož nikakéž nezbudeš; co dojdeš: zajisté otplaty smrti věčné. Prosba neb vyplakovánie Božie milosti, začkolivěk jest, jmá 20 býti se vší žádostí, jižto mámy ot svatého Ducha, jenž za ny oru- duje nevýmluvnú žalostí; se vší nadějí, jišto mámy ot Jezu Krista, jenž za všě za ny umřěl jest; s vyplakanú pomocí. Také mámy čest Bohu vzdáti klanějíce sě; kdyžkolivěk neb pročkolivěk chcem [čest] Bohu vzdáti, musí tento trój čin A102a jmieti: najprvé za obdržanú milost srdce tvé s právem sě má nížiti k Božiemu poččení a klanění, potom sě má rošířiti k Božiemu dobrovolenství a děkování. Věděti jest také tobě, že mámy čest Bohu vzdáti trojím činem. Prvá čest má býti veliká, druhá věčšie, třetie najvěčšie. Prvá má 30 býti takáž jako nakloněnie, druhá jako na koleně klečěnie, třetie jako křížem padenie. U prvém sě poddávámy, v druhém sě ne- dóstojnými načítámy, v třetiem sě za nic počítámy. Dobrovolenstvie mámy také trojím činem vydati, točíž veliké, věčšie, najvěčšie. U prvém sě nazývámy malými, v druhém naj- 35 menšími, v třetiem nikakýmiž. Veliké, znamenajíce nedóstojen- stvie své; věčšie, znamenajíce velikost milosti Božie; najvěčšie, 15 25 47

Strana 48
znamenajíce výsost jeho dóstojenstvie. Nebo takto veliké za to, což nem poddal, věčšie, což nem otpustil, najvěčšie, což nem slíbil. Anebo ješče takto: veliké za šlechetné přirozenie, věčšie za oblečenie milosti vláščie, najvěčšie za dary přielišné. V prvém 5 sě srdce raduje, v druhém sě otvierá, v třetiem sě vylévá. Smílenie také mámy trojím činem Bohu vzdáti. Prvé, aby to tobě bylo velmi líbo, byť sě tobě sám Bóh slíbil. Druhé tak, aby sě tobě ovšem líbilo, že sě samému Bohu slíbíš. Třetie, aby to A102b tobě bylo líbo, by tvého smílenie jiní účastni byli. U prvém pro 10 velikú libost svět ukřižiješ, v druhém světu ukřižován budeš, v třetiem sě za svět ukřižiješ tak, že by chtěla a ráda za všěcky umřieti, by sě jediné oni Bohu smílili. A to jest stupeň svrcho- vané milosti. A dřéve, nežli toho stupně dojdeš, nemni, by byla svrchována. Ale tehdys pravého svrchovánie došla, kdyžto tvé 15 srdce netoliko dobrovolno, ale lakomo jest umřieti za spasenie svého bližnieho. Jakož svatý Pavel bieše, jenž mluvieše: „Jáz přerád sě dám za všěcky dušě.“ K tomu svrchovanému milování bližnieho nemóž nikdy přijíti dřéve, nežli příde ku pravému Boha milování, pro něhož jest milovati bližnieho, jehož jest nemilovati 20 jinak jedno pro Bóh. A proto, aby mohla k tomu jistému milování Boha přijíti, věz, žeť jest šest stupňóv, po nich pořád jdúce toho jest dojíti. Prvý stupeň slove pochotnost neb sladkost, to jest, aby sě na- učila, kak jest Bóh pochotný, sladký a vonný. A tehda sě tomu 25 učíš, když bránieci sě jinému myšlení, o něm samém u pokoji myslíš podlé toho, jakž praví svatý David v žaltáři: „Mé myš- lenie den veselý činí tobě,“ točíž myšlenie tvá, ješto jsú podlé Boha milovánie, rodie tobě sladkost v srdci. Druhý stupeň slove lakomstvo, to jest, kdyžto dušě z myšlenie 30 počije sladkost i narodí se v niej také veliké lakomstvo a žádanie, že jé nic nebude moci utěšiti ani nakrmiti, jediné by toho měla, jehož věrně miluje. Ale že toho nemóž jmieti na světě nynie, proto často vchodí pro velikú milost u pominutie svých smyslóv volajíc a řkúci s Davidem v žaltáři: „Jakožto žádá jelen k stud- 35 niciem vodným, takéž žádá dušě má k tobě, Bože mój!“ Třetí stupeň slove sytost, jenž přichodí z lakomstva. Nebo že A1о3а 48

Strana 49
přielišně Boha žádá a žádaním výšež výšež vzhóru postúpá, již všecko, ješto jest dole, u mrzkost sě obrátí. A protož jako sytý ovšem nemóž v ničemž naleznúti nakrmenie jediné v Hospodinu, jehož miluje. Nebo jako sytý, bude-li jísti, viece bude jej mrzěti než sytiti, takéž dušě na tomto stupni má sě při všem, ješto jest na zemi. Čtvrtý stupeň slove zapitie, jenž přichodí z sytosti. Neb jako zapilý takéž má smutek jako veselé, takéž dušě pro velikú milost, ješto má k Bohu, netolik že ji mrzí všeliké utěšenie, ale brže hledá o smutka za utěšenie. A v žalosti, u mukách, u bití, v hanění raduje sě jako svatý Pavel. Zapilého tepú-li jej obnažijíce, tiem sě ne- stydí. Takéž v tomto stupni rozuměti jest. Pátý stupeň slove bezpečenstvie, ješto přichodí z opilstva. Neb když dušě vie to do sebe, že tak miluje Boha, ež proň ráda trpí všelikú hanbu, bolest, škodu; jenž sě tak na strach nerozčítá, ale tak velmi počne úfati do Božie pomoci, že bude sě sdáti, by nic nebylo, ješto by ji mohlo s Bohem rozlúčiti. Na tomto [stupni] svatý Pavel bieše, jenž pravieše: „Kto ny [otlúčí ot milosti Božie? 20 Šestý stupeň slove pravé a plné utěšenie, v němžto jest taký pokoj, že dušě tehdy jest, jako by spala a jako by byla v korábě Noe posazena, kdežto nikakéž nemóž smúcena býti. Neb kto móž smútiti mysl té dušě, jéjžto ižádná žádost nepřěkážie, ižádný strach nemóž uhroziti? A proto v takéj mysli pokoj jest, poslední 25 stav. A tu praví Šalomún: „Otpočívá sám Bóh, neb v pokoji jest jeho přiebytek.“ Tito stupni podobně znamenáni jsú skrzě šest stupňóv, jimiž bieše jíti k trónu krále Šalomúnovu. Ten vschod byl učiněn z zlata; zlato miení milost. Neb nemóž jinak jíti po těchto vschodiech neb stupních, jediné skrzě milost. A když tu 30 člověk má, tehdy mu je lehko činiti všecko to, což jest svrcho- vané, leč dělati, leč trpěti, leč živu býti, leč umřieti. A proto s právem sě jest učiti pravéj milosti, najviece, že ona dovede člověka ke všemu dobrému. A103b 49

Strana 50
O smyslném opatrování. A když sem již to vypsal, kak nem jest dojíti pravé múdrosti skrzě myšlenie a modlenie, také to třetie píši, kako jé ješče dojíti smyslným opatrováním, jímžto mysl našě příde do vrchně Jeru- salema, k jehož podobenství svatá cierkev jest stvořena podlé toho, jakž nem svědčie knihy druhé Mojžiešovy, kdyžto jemu Bóh rozkázal řka takto: „Podlé podobenstvie toho stanu uči níš, jenžť jest na hořě.“ Neb zajisté potřěbie jest, aby sě tato svatá cierkev srovnala s vrchní, zaslúženie se mzdú, pocěstníci s bla- 10 ženými. Ale v nebeském království, kdežto jest svrchovaná radost, toť jest pravého pokoje jměnie, plné pravdy viděnie, všie milosti požívanie. A podlé toho třie sú řádové svatých anjelóv: v najvyššiem sú Trónie, točíš pokojní, Cherubín, točíš znající, Serafín, točíš vrúcí. A protož kto chce dojíti do královstvie ne- 15 beského, musí sě přirovnati, jakž móž najviece, k těmto svatým anjelóm v téjto trójnéj věci, jakž móž najviece, točíš aby měl tichý pokoj, světlú pravdu, sladkú milost. Neb kdež sě spolu sejme ten trój čin, tu Bóh přebývá i sedí jako na vlastniej stolici. A věz to, že tito třie čini mají tři cěsty tak, že každý jich má svú 20 vlášční cěstu, jížto jest dojíti jich. Cěsta, jížto jest dojíti tichého pokoje v srdci, slove očiščovánie, i má v sobě sedm stupňóv. Prvý stupeň jest stud v rozpomínaní svého hřiecha, kak jest veliký, mnohý, škaředý, nemilý. 25 Druhý stupeň jest strach v rozmýšlení na súdný den, že nic nenie dobrých skutkóv, z oslepenie smysla, z zatvrzenie vóle, z otsúzenie tvého. Třetí stupeň jest bolest. Tu jmáš, když sě rozpomínáš, že jsi ztratil Boží přiezeň a ztratil svú nevinu a ranils své přirozenie, 30 zkazil svój dřevní život. Čtvrtý stupeň jest křik ke čtveřě věci: ku pomoci Boha Otcě, Krista Vykupitele, svaté Děvicě Marie i všie říšě nebeské. Pátý stupeň jest krutost, hubiecé čtveru věci: suchotu srdečnú, ješto jest lenost, křivotu, ješto jest zlost, vóli, v niežto jest žá- 35 danie, ješitenstvie, ješto jest pýcha. A1O- A104 50

Strana 51
Šestý stupeň jest žádost horúcie k umučení pro čtveru věc: proto, [aby] umučením hřiechóv zbyla, nečistoty sě všie omyla, za hřiechy dosti učinila, žádost svatú jměla. Sedmý stupeň jest usnutie v zaslonění Jezu Kristovu, kdežto jest pravé upokojenie, když člověk čije sě zacloněna stienem Boží křídlú tak, že mu ižádná hróza ani zlá mysl móž přěkážěti. Ale k tomu nemóž nikte dřéve přijíti, nežli bude žádati umučenie; aniž k žádaní umučenie móž kto přijíti dřéve, nežli v sobě uhasí žádost tělesnú a oheň přirozenie; ani toho kto uhasí dřéve, nežli 1o vypláče pomoc nebeskú; ani té kto móž vyplakati dřéve, nežli křičě, úpě oplakovati bude svú škodu; ani té kto móž oplakovati dřéve, nežli sě bude báti súdu Božieho; ani sě móž kto toho báti dřéve, nežli sě bude rozpomínati i styděti svých hřiechóv. Tehdy ktož chce přijíti k tichému pokoji, musí zajisté tiemto řádem, 15 ješto sem již řekl, jíti. Cěsta, jíž jest dojíti světlé pravdy. Cěsta, jížto jest dojíti světlé pravdy v následování Jezu Krista, slove osviecenie; i má v sobě sedm stupňóv, jižto sú tito: povo- lenie] tvého věřenie, žádost politovánie, zřětel divenie, východ A105a 20 náboženstvie, oblečenie v Jezu Kristovo podobenstvie, obklí- čenie svatého křížě, patřenie u pravdu. V těchto stupniech choď tiemto řádem. Najprvé znamenaj, kto jest, jenž trpí. Poddajž sě jemu povo- lením tvé viery, aby jistě věřila, že ten, jenž trpí, jest pravý Syn 25 Boží, počátek všěch věcí, spasitel všěch lidí, rozdavatel nebeských radostí. Druhé znamenaj, kakýť jest, jenž trpí, vzezř naň lítostivú žá- dostí, aby litovala přěvěrně přětichého, přešlechetného, přě- milého. Třetie znamenaj, kak veliký jest, jenž trpí. Vendiž k němu skrzě divné viděnie a znamenaj, žeť jest veliký mocností, krású, sbožností, věčností. Diviž sě proto, kakáť moc ovšem snývá, krása bledie, sbožnost muky trpí, věčnost umierá. 30 51

Strana 52
Ctvrté znamenaj, proč trpí, zapoměniž sama sebe skrzě přie- lišné náboženstvie: žeť trpí za tvé vykúpenie, osviecenie, posvě- cenie, oslavenie. Páté znamenaj, kak jest trpěl, obleciž sě v Kristovo podoben- 5 stvie, žeť jest trpěl přěrád jelikož k bližniemu, přěbolestivě jelikož k sobě, přěposlušně jelikož k uotci, přemúdřě jelikož k vrahu. Šesté znamenaj, co jest trpěl, obejmiž kříž žádúcí, žádajíci umučena býti jako Ježíš, jenž jest trpěl okovy jako nemocný, 10 lánie jako hanebný, pošpílévanie jako bláznivý, muky jako zlý. A105. Trpiž též pro Jezu Krista. Sedmé znamenaj, čemu jest trpěl, patřiž na poprslek, upra oči- ma tvého smysla. Nebo z toho, žeť jest nevinný Beránek trpěl, sedm zámkóv knih otvořeno jest. Tato kniha miení nám obecnú 15 známost všěch věcí, v nichžto sedmera věc zamčena byla v člo- věku, ale mocí Božieho umučenie otemčena jsú: to jest Bóh divný, duch rozumný, svět čijící, ráj žádúcí, peklo hrozné, [cnost], hřiech vinný. Najprvé řku: Bóh divný zjevil sě skrzě kříž anebo umučenie, 20 žet jest plné a nezpytujície múdrosti, plné a pravé spravedlnosti, plné a netúžebné lásky. Neb on pravú múdrostí přělúdil dábla, svú spravedlností hledal vykúpenie mýta, svú láskú dal za ny svého Syna. Též budeš-li na to snažně zpomínati, učiníš Boha zjevna sobě. Druhé duch rozumný skrzě kříž otvořen jest, velikého leten- stvie jelikož k anjelóm nebeským, veliké ščedrosti jelikož k li- dem, veliké nemilosti jelikož k dáblóm. Nebo anjeli sú přěpustili ukřižovati Hospodina: Syn Boží ukřižován jest za člověčie po- kolenie, a to dáblovým napravením. Třetie svět čijící otemčen jest i zjeven jest skrzě kříž. To jest slepota, že vrchnie a pravé světlosti jest nepoznala, suchota, že Jezu Krista jako nevinného zavrhla jest, zlost, ješto Boha svého A106 a přietele nevinného zabila i zahubila. Ctvrté ráj žádúcí zjeven jest, jenž jest sláva všie hrdosti, plnost 35 všie radosti, schrána všie rozkoši. Aby nám ten jistý rajský přie- bytek byl navrácen, učinil sě Buóh člověkem, v němžto výsost 25 30 52

Strana 53
přijala zavrženie, spravedlnost vnikla v hřiech, bohatstvie [chu- dobu] vzalo. Neb najvyšší král přijal jest na sě panostvo zavržené, abychom byli povýšeni v slávu; najspravedlnější sudí vnikl [v] hřiech, abychom děli správně na sě viny. Najbohatější Hospodin vstúpil v chudobu, abychom byli obo- haceni v sboží. Páté skrzě kříž zjeveno jest hrozné peklo, ješto jest miesto všie strasti i chudoby, všie biedy i hanby, všie núzě i hořě. Neb když jest trpěl Jezu Krist za zahlazenie hřiecha i pospiešenie, velím 10 viece musie trpěti hřiešní za své zablúzenie a zaviněnie. Šesté cnost otvořena jest skrzě svatý kříž, tověz kak jest drahá, krásná, úžitečná. Drahá řku, nebo radějí Bóh dal svój život na smrt, nežli-by co učinil proti cnosti; krásná řku, nebo ona v utrpení krásně sktvie sě; úžitečná, nebo ona peklo poplenila, 15 nebesa otevřěla, jiné všecko opravila. Sedmé skrzě kříž otemčen jest hřiech vinný, jenž jest tak škod- ný, že, aby byl zahlazen, musilo k tomu býti veliké lékařstvie, veliké mýto, posvěcenie veliké. Viziž, kakť jest svatým křížem všecko zatvořené ot lidí zje- 20 veno. Nebo svatý kříž [jsú] vrata, cěsta světlá, světlost, pravda, že ktož jej vezme, jde podlé toho, jakž jest již psáno: nechodí v temnosti, ale bude mieti světlost živú. Cěsta, jížto jest dojíti sladké milosti, slove zjednánie, jenž jest mezi duší a mezi Bohem, i má v sobě sedm stupňóv, po nichžto 25 jest jíti: péčě snažná, naděje silná, žádost horúcie, vzpodjetie vysoké, smílenie pokojné, veselé rozkošné, svázanie zrostlé. V těchto stupniech musíš tiemto řádem jíti, chceš-li k svrcho- vanéj milosti a k milosti svatého Ducha přijíti. Najprvé aby měla péči snažnú tak, aby mohla řéci s Davidem: 30 „Bože, Bože mój, k tobě ot jitra bdím.“ A opět: „Já spím a srdce mé bdí.“ I ješče: „Dušě má žádala tebe v noci.“ A to proto, že jest hotov ženich nebeský tebe navščieviti. Druhé aby jměla naději tvrdú tak, aby mohla řéci: „V tobě sem naději jměla, Hospodine, abych nebyla zamúcena.“ A opět 35 takto: „By mě zabil, však chci v něm naději jmieti.“ A to proto, žeť jistě tebe navščieví ženich nebeský. A 106b 53

Strana 54
10 Třetie aby jměla horúcí žádost tak, aby mohla řéci: „Jako jelen žádá k studniciem vodným, takéž žádá dušě má k tobě, Hospo- dine!“ A opět takto: „Silné jest jako smrt milovánie tvé.“ I opět takto: „Povězte mému milému, žet pro milost nemocna jsem.“ A107 5 A to proto, žet jest ženich nebeský velmi sladký. Ctvrté aby jměla zpodjetie vysoké žádosti, tak aby ona mohla řéci: „Ó, kak milí stanové tvoji, Bože mocný; žádá dušě má i znývá v sieni tvéj, Bože!“ A to proto, žeť jest ženich nebeský velmi vysoký. Páté aby měla smílenie pokojné, tak aby mohla řéci: „Mój milý bielý a črvený a z tisícóv vybraný.“ A to proto, žeť jest ženich tvój velmi krásný. Šesté aby jměla veselé rozkošné neb kochajície, tak aby mohla řéci: „Podlé množstvie smutkóv mých v srdci mém utěšenie tvá 15 obveselily sú duši mú.“ A to proto, žet Jezu Krist jest velmi plný, veselý i bohatý. Sedmé aby jměla svázanie vzrostlé k Bohu, tak aby mohla řéci: „Ale mně přídržěti sě Boha dobro jest.“ A opět: „Kto mě otlúčí ot milosti Božie?“ A to proto, žet jest ženich nebeský velmi 20 silný. Toť sú ti stupni, po nichž jest choditi. V prvém, ješto slove snažná péčě, rozpomínati sě jest, [kak] cno, mílo, veselo, sladko, úžitečno jest milovati Boha. Ale v jiných ve všěch žádost hoří tak, že z jednoho stupně přichodí druhý až do sedmého, kdežto 25 jest žádúcie kochánie s milým Bohem, jehož tebe, milá, rač do- vésti Jezu Krist. Amen. 54

Strana 55
Tomáš ze Štítného

Strana 56

Strana 57
O SEDMI VSTUPNÍCH Tyto knihy slovú o sedmi vstupních a jsú vel- za- mi dobré každému, ktož chce v duchovenství prospěti. 10 Tyto knihy vám sem zpořiedil, mé dietky, ne sám jich skládav. A jsúť prvé svatého Augustina „O bojování hřiechóv s šlechet- nostmi", druhé jednoho bosáka, ten jest slúl bratr David, „Osed- mi duchovnieho stavu vstupních“. Neb jest tu mnoho rozumu krásného a napoměnutie úžitečného a přěmyšlévanie nábožného. A jsúť i o zjevných věcech i o hlubokých. Ale nemóžť býti tak hluboké, což jsú lidé rozuměli, ani tak tvrdě zamčené, byť nepo- rozuměl tomu, ktož chce čeho býti pilen, ano Kristus ve Čtení praví: Ktož hledá, nalezne, a ktož tluče, bude jemu otevřěno. O SEDMI VSTUPNÍCH 14b1 15 Sedm jest rozdělení jako sedm vstupniev, po nichž každý zá- 14b2 konník nebo i jiný člověk duchovní jde k svrchování duchov- niemu, kakžkolivěk ne všichni všěch dosěhují. Ne zleť sem řekl, že i jiný člověk než zákonník jde k duchovniemu svrchování, ano svatý Pavel svú epištolu píše ke všiej obci křěsťanské, ješto 20 Galaté sluli, ne jedno točíš k zákonníkóm. I praví takto: „Když jste duchem živi, tehdy duchem choďte,“ točíš v duchovenství den ote dne prospievajíc. Protož netolik zákonníci, ale každý křěsťan jest duchovní, poněvadž Božím duchem jest ob živen a v kostelnie svátosti sedmeřě vzal jest lékařstvie své dušě. A tak 25 netolik zákonníkóm, ale i jiným lidem, kteříž tyto knížky budú čísti, chtie-li znamenati, mnoho pěkného a úžitečného naučenie jim přijde. I jest první vstupeň plápolivé náboženstvie; druhý úsilé v utrpení; třetí duchovnie utěšenie; čtvrtý pokušenie; pátý proti 15a1 57

Strana 58
pokušení lékařstvie; šestý skutky šlechetnosti; sedmý múdrosti pravé. 77a1 Ktož chce spatřovati Boha v jeho pravdě, musíť sě uprázdniti a sě nad sě povzdvihnúti. Jakož praví Jeremiáš opět: „Dobro 5 jest vzčakávati znamenávajíc v mlčění spasenie Božieho.“ „Sěde sám a mlčěti bude, neb sě je povzdvihl nad sě.“ I jest hodné uprázdniti sě od žádostí, od zámutkóv a od neprázdní tohoto světa, nebo to tré velmi přěkážie tomu spatřování duchovniemu. A ktož nic nežádá světského ani pro sě ani pro své milé, již ten 10 nejmá, čím by sě zamucoval, poněvadž nebojí sě ztratiti cti, po- koje ani sbožie. A když netbati bude, co jiní činie, ani zjaduje všetečně chtě zvěděti cizie skutky, ani súdě v drzosti, proč kto co činí, aby sě tiem myšlením neobvázal: čím méně má s těmi věcmi vnějšími kto činiti, tiem svobodnějé móž sě k vni třním 15 sebrati. A ktož chce vyššie věci spatřiti, musíť od nižších svo- boden býti. Pták má-lit křídle svázaně nebo lpem selnutě anebo utětě, nemóž sě vzhóru povzdvihnúti. V duchovních věcech to jsú vyššie ku poznání, ješto jsú vnitřnějšie. A poněvadž dřéve jsme drahně o těch věcech mluvili, ješto 20 příslušějí k tomu životu, jenž slove pracovitý, kak sě kto má mieti v svých činiech, aby tomu rozuměli a poznali, blíž-li jsú svrchnieho vstupně v šlechetnostech, a vždy táhli k svrchování, a dojdúc stáli v něm bez pohnutie: již také slušie o těch věcech znamenati, ješto k to mu životu příslušějí, ješto jemu někteří 25 duchovní řiekají, v němž člověk spatřije pravdu v duchovních věcech a s chutí dívá sě jé a dálež dálež žádá poznati a poznávaje dojíti jé. Neb jest i to úžitečno těm, ktož by v tom počnúc rádi pro- spievali. I řekli sme byli dřéve, že prospěch života duchovnieho záleží zvlášče na trojé věci: v osviecení rozumu, v přiemosti 30 chtěnie a paměti v ustavném uneprázdnění o Bohu mysléc. Pamět, aby sě ustavně zučila držěti Boha, musí často tlačiti pět cěst ustavně běhajíc po nich. Jedna jest čísti svaté Písmo; druhá přěmlúvati o něm s jinými; třetie v své mysli o něm přěmietati; čtvrtá modliti sě; pátá spatřovati jej dívajíc sě jemu a spatřijíc 35 dívati vzdviženú myslí k němu. 77b 77b2 77a2 78a1 58

Strana 59
25 30 Čísti a přěmlúvati dobré jest jako siemě, z něhož sě zarodí přěmietanie mysli. Protož jakéž by myšlenie rád mieval v pokoji aneb na modlitvách, takovú věc rád čti a o také rád přěmlúvaj s jinými! Tiemť rádo osudie vonie pitím, kteréžť v něm často bývá, a jakéhož kořenie nasadíš v zahradu srdcě svého, takovéžt dá ovoce. Přiemluva duchovnie naučí rozum, žádost roznietí a paměti dobré zostaví myšlenie. Jakož proti tomu prázdné řěči duchovenství přěkážějí, svědomie lepcí a zaslúžie po kuty. To slušie čísti, o němž by potom nebylo mysliti neúžitečno, jímž by 10 vzal osviecenie ku poznání Boha a zapálenie k jeho milování, dobrým nravóm aby naučilo a posílilo trpěti protivenstvie, svět tento aby lacin učinilo proti králevstvu nebeskému a naučilo rozeznati mezi hřiechy a dobrými skutky, mezi šlechetnostmi a nesličnostmi a přěmoci pokušenie a jiným věcem ješto by bylo 15 ke spasení úžitečno. A Písmo čtúc slušie často sě Bohu pomodliti a k němu vzdechnúti v dobré žádosti jako i v jiných všelikých činiech, aby mysl často sě k Bohu povzdvíhala, od něhož vše dobré pocházie. Úmysl náš některdy jest, pro Buóh když něco činíme, ně- 78b1 20 kterdy k Bohu a některdy v Buóh pohnut. Pro Buóh jest tehdy, když co pravým úmyslem činíme proň, ač naň v ta doba i nepo- mníme. Jako mohu pro Buóh jésti, poněvadž jest on tak ustavil býti živu, ač bych jeda zvlášče naň i nepomněl. Aneb když na pút jdu pro Buóh, ač naň v ta doba i nepomním v kterú chvíli zvlášče. A tehdy sě úmysl pohne k Bohu, když čtem anebo přě- mlúváme o něm aneb něco o něm myslí přěmietámy. Ale veň v samého sě úmysl pohne v modlitvě, kdyžto mysl jej myslí, k němu mluví a jeho jako pochopivši velikú žádostí drží. A z těch tří pohnutí toj' najúžitečnějšie, kteréž najvětší s Bohem činí jednotu: neb všecko blahoslavenstvie člověčie jest v Bohu jako uhřeznúti, aby s ním v Jezukristu jedno byl člověk, a toj' najviece modlitvú. Avšak jiné věci jsú některdy pro jinú věc úžitečnějšie, jako když pro poslušenstvie nechajíc modlitev činíme skutky dobré, anebo pro milost svých bližních budem o nich pracovati. A najviec, ktož jest o kom dlužen mieti péči, aneb když sě jest třě- ba učiti, kak by sám Bohu slúžil aneb jiné uměl k jeho službě vésti. 78a2 78b2 35 59

Strana 60
Že pak Buóh jest předobrý a přěpochotný a to vše, což od něho 96b2 pocházie, jest dobré a pochotné, protož když rozum počne sě šířiti poznávaje pravdu, inhed vnitřnie žádost dušě počne kakús chutí duchovní v nie, tověz v pravdě libost jmieti. A ješto když jen rozum znal pravdu, slulo uměnie, to, když k umění znáti pravdy přijde chut pravdy, že točíš bude milá pravda, bude múdrost slúti. A latině sapiencia slove múdrost, jako by řekl: chutné viděnie pravdy. Neb když člověk všudy zná pravdu, slove umělý, nenie-li jemu k nie zvláštie chuti. Ale když mu jest milá a chutná 10 pravda, tehdy právě slove múdrý. A kakžkoli všěcky ty žádosti, jež duši tržie, jichž sme sedm byli dřéve počtli, každá má svú zvláští chut, avšak milovánie během svého přirozenie činí těch jistých šest jiných žádostí v duši, a najviec když sě k najvýš dobrému obrátí pořádně, jakžto slušie. Neb nic viece milost nemiluje než najviec dobré podlé svého při- rozenie. A když toho dojde, tu jako u cíle ostane. A tehdy jiné žádosti svój běh vedú podlé miery milosti. Neb jelikž miluješ kteréžkoli dobré, s tolik sě raduješ, když je jmáš; s tolik naději jmáš, ež je jmieti budeš. S tolik sě bojíš ztratiti jeho, s tolik nená- 2o vidíš toho, což by tě mohlo zbaviti toho, jež miluješ; s tolik žěléš, když nejmáš; s tolik sě stydíš, když jmáš co jiného, ješto jest protivné tobě. Jako když kto miluje rúcho dobré: když je má, jest radosten; a naději má, že ho dobude; a bojí sě, aby jeho ne- ztratil; a nenávidí zloděje; a pakli nejmá, žalostí; a má-li zlé, stydí sě. Téžť jest i o svrchované milosti dobré. Ale dokudž milost má při sobě bázn, žělenie, stud, nenávist, dotud jest mdlá v sobě a nenie ve všem svrchování všěcka v sobě, nie, donidž jest i naděje při milosti, nenie milost svrchovaná, dokudž nejmá a nepožívá toho, což miluje, ale jen čaká; a čím nejistějšie čaká, tiem mdlejšie milost. Ale jakož praví svatý Pavel: „Když přijde to, což jest svrchované, zhyne to, což jest odpolu.“ Neb tehdy bude milost svrchovaná, když již to bude držěti, což miluje, a nebojí sě, by to kdy ztratil, ani by kdy protivnú věc tomu mieti musil, za něž by sě styděl aneb pro něž by žělel. Neb milost 35 svrchovaná bázn od sebe odlučije, když již ižádné příčiny nená- visti ani studu ani žělenie nebude jmieti v sobě. A protož čím 15 25 30 97a1 97a2 97b1 60

Strana 61
milost viece sě rozmáhá, tiem i jiné šlechetnosti a šlechetné žá- dosti viece sě čistie, až všěcky jen v ni v samú sě promě nie, že 97b2 již, jakož sem řekl, nebude bázni neb žělenie, naděje neb studu aneb nenávisti, ale jen milost požívajíc své radosti a tomu dob- rému jen samému pevně velnúc, jež jen samo stačí žádost dušě nasytiti a jejé milovánie mocně v sě proměniti, že již pozná Boha, jakož od Boha poznána jest, a bude jej milovati, jakož od něho jest milována, avšak takým činem, že bude podobenstvie, poznánie a milost, ale ne rovnost. Neb i jedno stvořenie nemóž 10 Boha tak milovati, jakož on je miluje, ale jen tolik, jelikož od něho vezme. Neb Buóh jakož jest stvořitel všeho světa i všeho stvořenie, takéž všecko stvořenie zná sám v sobě a sám sebú; a protož jakož poznánie jeho, jakž on nás zná, nenie rovno na- šemu poznání, jakož my jej poznáme, takéž ani naše milovánie 15 k jeho milování móž sě vrovnati ani tam, když již bohda v ne- besiech budem: čím pak zde méně, kdež jsme tak rozličně roz- brojni, že nikdy aneb ač kto kdy jedva na malitkú chvilku móž sě k sobě sebrati tak, aby všicku milost obrátil k Bohu. Avšakž člověk, kterýž jest toho snažen, aby tak milostí přídržal se Boha, 20 jako velna veň prospievá den ote dne, takže najprv s prací rozbroj mysli své sbéře v jedno a jako přivieže ji k Bohu. A potom toho snaženstvie obyčějem zučí své srdce, že snáze bude samo s sebú, až pak netolik snadno, ale také i rozkošno jemu bude přídržěti sě Boha tak, ež když to pokojné myšlenie o Bohu potratí, bude 25 toho mieti tesknost zvláští: neb by vždy rádo tu libost jmělo, kdyby mohlo. Avšak i v tom bytí a libém přídržění sě Boha jsú vstupni nižší a vyšší: že najprv libost a chut velikú jmá člověk tak myslí velnúti Bohu, a nerad toho kterým činem odlúčen bude. Aniž jest to div. Neb duchovnie rozkoš netolik jest chutna, když jé kto požívá, ale jest také slično a počestno jé hledati a zaslúžiti úžitečno. Velmi jest pochotno okuše nie nebeské rozkoši a počestno přiezen 98b1 Boží mieti, aby [byl] jako čeledínem nebeského sboru, a ovšem úžitečno odplatu jmieti milosti pravé. Všeliká věc, kteréž kto 35 žádá, proto žádá, ež mní, aneb žej rozkošna mieti aneb počestna anebo pak úžitečna: ale by v které věci to tré mohlo spolu býti, 30 98a1 98a2 61

Strana 62
té zde nenie kromě v rozkoši duchovnie. Některé věci jsú líby a chutny zde, ale jsú šeředné neb škodné, některé pak jsú počestné aneb úžitečné, ale jsú nesnadné chovati a pracné dobyti. Ale ko- hož šlechetnosti vždy tržie a múdrosti ktoj' okusil a okúšie, a ktož božské pochotnosti požívá, á, kakú má rozkoš, kakú počest a kaký úži tek u veselí svědomie svého, jež jest v takém sboží 98b2 vzvelíčeno! Když pak dušě nábožná velnuvši v objetie svého choti nebeského vší žádostí i počne jako usýpati v jeho rukú jako ten, jenž sěj' napil dobrého vína, takže kakýms jako násilím bude 10 odtržena od svého těla čichóv, že číti nebude ani pomnieti ničeho z těchto tělesných věcí, avšak tak skrovně, že ani všie věci sebe zapoměne, aniž ovšem sama s sebú bude. Podobně k tomu jako ti, ješto počínají usýpati, avšak ješče zdá sě jim, že slyšie a ro- zumějí, co tu lidé mluvie, ale za tu dřiemotu netbají na to, leč by jako násilím sě probuditi chtěli a lépe k so bě přijíti. Neb 99a1 milovánie Boha, když bude smiešeno s čistú rozumností, zapojije mysl a odtáhna od věcí těchto zdejších svú silú a mocí přivieže a přijedná k Bohu. A čímž většie milost a prudčějšie a světlejšie rozumnost, tiem silnějé v sě pochytí mysl, až i zapoměne všie 20 věci všěch těch věcí nižších, kteréž jsú pod Bohem, a tiem svo- bodnějé upře v poprslek božstvie své dívanie, spatřijíc jej v pravé žádosti, kakžkoli velmi nakrátcě jako v kakéms blesknutí světla nebeského: neb tělo, jež sě porušije, obtěžije duši a bydlo zemské odtíská smysl, jenž myslí věci mnohé. Člověčí smysl velmě málo 25 móž sám těch věcí my sliti, ale když bude povzdvižen horkostí poprslkóv světa Božieho, tiem pospolu viece móž opatřiti, čímž výše povzdvihne sě nad sě. Ale těla zemného porušenie, jež nikdy v jednu chvíli neostojí, by vždy nehynulo, a rozličná myšlenie tohoto našeho života hubeného, jenž jedva stien jest života pra- 30 vého, a rozličná prácě zdejšie a myšlenie zdejšieho neprázdn od- vracijí duši od té rozkoši a k sobě samu navracijí, že poznajíc své hubenstvie musí s svatým Pavlem řéci: „Neščastný já člověk, i kto mě vyprostí z smrti této žalářě, v němž co chci, toho ne- mohu, a což nechci, to činím.“ Jistáj' to věc, čímž mysl hotovějši jest póso biti a obmyšlévati tyto zdejšie věci nižšie, tiem viece jest vzdálena od věcí nebeských vyšších, že zrakem pravého ná- 15 99a2 35 99b1 62

Strana 63
15 20 boženstvie nemóže jich zpatřovati; a čímž zapálenějé vzhóru sě povzdvihne k nebeským věcem, pustiec tyto zdejšie z rozumu, z paměti a z žádosti, tiem jest náboženstvie svrchovanějšie a čistčie spatřovánie Boha: neb spolu dušě nemóž obého toho ovšem pilna býti, mezi nímž jest ta róznice jako mezi tmú a svět- lostí. Ktož jest velnul k Bohu milostí a s tiem sě vždy obierá myslí, ten sě obierá v světle; a ktož k světu, ten ve tmě a nevie, kam jde, a nejednú sě potkne aneb ustrčí. Toť jest člověčie zde v tomto světě najvětšie svrchovánie tak 99b2 10 býti Bohu přijednánu, aby všěcka dušě se všemi svými mocmi sebrala sě u Buóh, ač by jako jeden duch s ním byla, že by nic u paměti nejměla jen Boha, nic nečila ani čitedlnostmi tělesnými ani rozumem jen Boha, a všěcka pohnutie, jež tržie člověka, jsúc přěmožena radostí velikú, v požívání a v spatřování Stvořitele svého když přělahodně od svých běhóv odpočinú. Neb obraz Boží v duši v těch jejé třech mocech záleží, v rozumu, v paměti a u vuóli; a donidž ty nejsú všie věci podlé Boha zpósobny svým podobenstvím, dotad pravdu řkúc nemóž dušě slúti, by byla zooal obraz Boží. Neb jakož vosk, když připodobná v sobě postavu pečeti, slove pečet, takéž dušě, doněvadž sě k Bohu nepřipo- dobná, nemóž slúti Boží obraz. A to nikdy v plně dřéve nemóž býti, jeliž rozum podlé svého pochopu vešken bude osviecen, aby poznal Boha, jenž jest najvyššie pravda, a vuóle bude tak doplněna u plně, že ji tržěti bude milost dobrého najvyššieho, 25 a pamět bude tak obchopena, aby nic nedržala, ani nač patřila, ani čeho požívala, ani v čem měla libost, jen v svrchovaném štěstí. A protož že v tom záleží plné blahoslavenstvie, ktož by dokonánie tak byl zpósoben, ješto pak jeliž v nebesiech v plně bude dokonáno: jisté I jest, že počátek svrchovánie toho jest 30 svrchovánie cěsty tohoto života. A kakžkolivěk všěch šlechet- ností úmysl k tomu tiehne, avšak snažné modlenie Bohu najviec pósobí duši, aby vším rozumem, vší žádostí i vší pamětí k Bohu sě povzdvihla: neb všeho nechajíc dušě v modlitvě jen samému Bohu žádá sě přídržěti, když sě modlí. A toť jest svrchované 35 modlenie Bohu, když dušě všěcka bude od těchto věcí nižších odtržena a k oněm přijednána, ani chtiec ani mohúc jiného co 100a2 63

Strana 64
cítiti jedno Boha. A v něm právě odpočine, v něm chuti pojměje v blesku světla jeho a v rozkolši jeho sladkosti a v bezpečenství roobu pokoje jeho. Ale ta rozkoš duchovnie nemóž býti skázána ižád- ným podobenstvím zdejšieho běhu, neb všie věci věci duchovnie takú mají róznici od těchto věcí zdejších, jakož veliký jest rozdiel mezi duchem a tělem; duchemt méním rozumným, jenžť nenie tělo ani které těla podobenstvie. Při tom vyběhnutí mysli z svého umu v spatřování Boha jsú rozliční činové náboženstvie, jimž Písmo rozličná jména dává. 10 Jakož jedno slove latině jubilus — tomu já česky řiekám pokřik- nutie —, druhé zapitie duchu, třetie rozplutie, čtvrté duchovnie zoob2 veselé. A jiná jsú také ješče, o nichž bývalí v tom lépe vědie. A já o těch, což mohu pověděti, to poviem nakrátcě, aby ktož jest v sobě kterého toho zkusil, chválil Buóh, žej' podlé jiných svých milých ráčil jej darovati. Pakli jest nezkusil pro kterú světskú neprázdn, ale aby věda, že ktož jsú prázdni světa a snažně hledají Boha, mievají rozličným činem výborné utěšenie v ná- boženství, i byl účasten toho, nemóž-li sám téhož mieti v sobě pro světské práce rozbroj, asa v nich miluje ty Božie dary. I jest jubilus velmi v Písmě slovo obecné, jemuž já řiekám po- křiknutie. A jest radost du chovnie, jež vnáhle přijde srdci z ně- 101a kakého myšlenie aneb přěmlúvanie nábožného, jež svým srdcem hne i tělem svú prudkostí pohne, že sě vztřěse a zemdlé, a také někak jako chutno bude to trpěti, anebo hnutie radosti utěšije, 25 kakžkoli prudkost náhlá tělo zemdlí. A nemóž sě v sobě tajiti ta jistá radost, ale někdy smiechem někakým, někdy hlasem neb vzdešením aneb někakým znamením sě ukáže, kakžkolivěk ižádnú řečí ani kterým činem, jenž jest v téj radosti, móž kto, co jest, vypraviti. Protož praví žaltář: „Blažený lid, jenž umie 30 aneb ví to pokřiknutie.“ Nedie žaltář„jenž řieká jubilacii“, točíš to pokřiknutie, ale „jenž vie“, neb věděti lidé mohú, co jest, ale vypraviti nemohú. Opitie duchu móž slúti každé z veliké milosti a radosti nábo- ženstvie, z něhož jako z silného vína moci udatstvie duchovnie 35 pocházie, až i skutkem. Tak apoštolóm praviechu, by byli mstu 15 20 10l. 64

Strana 65
plni, když udatně bez strachu kázachu slovo Božie, jsúc zapáleni Duchem svatým. A jistě přěsilnéť jest víno zapitie toho. Neb praví Job: „Břich mój jako mest bez próduchu, jenž nové súdcě roz- trhává.“ „Nové“ praví, neb to zapitie duchu viece mievají novo obrácení k duchovenství nežli dřéve v tom bývalí, neb noví ne- mohú tajiti sě tak. Vždyť sě ně kudy i vydře ven někakým činem divným, zjevným a znamenitým. Jako právě když víno nové vlí v nové sudy, vzklokce, ješto potom, až bude starše, bude v sudu pokojnějše. Aniž jest to div, že tak nemohú sě tajiti, ktož v nově 10 budú zapojeni Duchem svatým, ano nejeden pro marnú věc nemóž sě tajiti, ale vzchechce sě smiechem a chtě rád nechati pro stud přěd někým, by mohl. A jakož z přielišného smiechu bývá tělo mdlo aneb z obradovánie náramného, takéž i tiem duchovním zapojením. A tak sě čte, že svatí z zjevení takových božských, 15 ač jsú i skrzě anděly byla, zbývali síly těla, jakož sě čte o Da- rorb2 nielovi i o jiných. Rozplutie dušě jest kakés obměkčenie od jejé tvrdosti, jímž sě pohne, aby milovala Boha, jenž ji miluje a obměkčí, že přijme vše podobenstvie šlechetností Božích, že jako jeden duch bude 20 s Bohem, svú vóli davši skrz projíti Boží vuólí. Veselé duchovnie móž slúti každá radost v Duchu svatém, jímž sě veselí duch člověčí v Bohu, leč dary jeho přijem, leč slibu věřě. A kakžkoli někteří mnie, by to bylo duchovnie veselé, ješto duchovní lidé spolu jsú kratochvilni, učiniec sobě někaký kvas, 25 ne toť jest, ale toj' tu, že ješto duchovní slovú, mají světských lidí utěšenie. Veď duchovnie veselé jakožť nejmá v sobě svět- ského smutka, takéžť nejmá i světské lehkosti v takovém roz- puščení mysli a náboženstvie ochabení. Tak sem slýchal, žej jednú svatý Bernart mluvil k svéj bratří a řka: „Rád bych vás 30 utěšil, ale neumiem, jen utěšením tělesným. A vědě, kolikrát sě tiem utěšením obveselíme, že vždy drahý kámen z té koruny ztratíme, ješto má nám dána býti v nebesiech, abychom ji věčně jměli“. Zdá mi sě, žej' jim chtěl tiemto utěšenie světské ostuditi, ješto nemúdří mnie, by duchovnie bylo. Ale dvoje jest veselé neb radost duchovnie, jedna vláštie, druhá obecnějšie. Vláštie jest radostné pohnutie mysli v Duchu svatém znamenajíc 10202 rorb1 102d1 35 65

Strana 66
Božie dobroděnie a jeho dobrotu. Obecná jest kakés veselé mysli z doufánie do Božie milosti a z svědečstva svědomie dobrého, pro něž člověk bude snažen všeho toho, což k Božie cti slušie. Protož svatý Pavel dvakrát praví: „Radujte sě v Hospodinu vždy! Opět řku: Radujte sě!“ Jako by řekl: „I zvláštím veselím i obecným sě radujte! Sedmero bývá náboženstvie, aneb ať řku, náboženstvie po- cházie a vzbuzije sě sedmerem činem: někdy z bázni, někdy z žě- lenie, někdy z žádosti, někdy z milosti, někdy z slitovánie, někdy 10 z radosti a někdy z pravého dívanie. Z bázni pocházie, když sě kto boje múk věčných aneb ztratiti Boha vezme skrúšenie, jako by řekl k Bohu: „É, neodmietaj mne od své tváři a svého Ducha svatého neodjímaj mi!“ Z žělenie pocházie, když kto rozmyslí sě na své hřiechy, jimiž 15 sěj' protivil Bohu aneb žej' potratil které dary milosti Božie, jako by řekl: „Hospodine, odvrat svú tvář od mých hřie- chóv!“ Z žádosti pocházie, když kto žádá kterých Božích daróv v šle- chetnostech neb v manželství aneb s Bohem býti již v jeho chvále 20 i die z srdcě: „Hospodine, přěd tobúť jest všěcka má žádost, aniť je skryto tobě stonánie mého srdcě.“ Z milosti pocházie a vzbúzie sě, když sě rozmyslí člověk, kak jest mnoho dobrého Buóh jemu učinil i obecně se všěmi i zvlášče samému, a pakli sě umie rozmysliti, že Božie milost, jíž on nás 25 miluje, nenie menšie než Buóh. Nebo on sám jest ta milost ne- úměrná a věčná. A protož hoden jest, — nie, dlužni sme nad mieru jej milovati a bez koncě. A jelikž nám brání, nemohúc stačiti, naše nestatečnost, s tolik mámy prositi, aby nám odpustil našě dluhy. Nic nemóž býti chutnějšieho než Boha milovati ani ctněj- 30 šieho ani úžitečnějšieho. Tiem mámy najvětšie svědečstvo od svatého Ducha v našem duchu, že jsme synové Boží. Jakož pra ví svatý Jan: „Ktož miluje Boha, toho Buóh zná.“ Zná, točíš také miluje. Mnoho sem napřěd psal o milosti, však sem o nie málo pověděl, neb většie jest chvála jejé, nežli kto móž vypraviti, a vše, 35 což z nie nepocházie jako z kořene, nenie šlechetnost. 102b1 102b2 103a1 66

Strana 67
Pocházie také náboženstvie z slitovánie, když sě komu sžělí, žej' Kristus tak mnoho trýzněn, aneb když lituje bližnieho, ješto vidí kterú jeho škodu, a když žělé pravdy vida, ano vévodí křivda. Jakož Job pravieše do sebe řka: „Plakal sem toho, jenž núzi trpěl, a má dušě slitovala sě nad chudými.“ A svatý Pavel: „I ktoj' nemocen, bych já také nenemáhal, i kto sě potikne, by 103a2 mne to nepálilo? Z radosti pocházie, když sě kto vzveselí v Hospodinu v naději milosti jeho maje útěchu, žej' zvolen a počten mezi zvolené k spa- 10 sení věčnému a k rozkoši nebeské, již jest Buóh podlé rozličných stavóv ve mnohých přiebytciech domu svého Otcě připósobil svým zvoleným, po nichž vzchutnaje sě běhá, myslí to spatřije a vesele sě radostí divnú. Z dívanie pravého pocházie také náboženstvie, když osviece- 15 ným rozumem a blskem múdrosti počna sě dívati člověk, až znyje vida tak velikú moc Boží a beze dna hlubokú jeho múdrost a přěutěšenú dobrotu] jeho, a kakž jest ve všem nesstihnutý, cožkoli jest v sobě, a netolik v sobě, ale i ve všem svém stvoření, a kak jest v svých ve všěch súdiech plné upřiemé spravedlnosti. 20 Praví Job:„Veliký jest silú a spravedlností a súdem Buóh, vypra- viti toho nelzě, a protož budú sě jeho mužie báti.“ Některdy také jako z smiešených v hromadu těch věcí něko- liko přijde náboženstvie, jako z bázni a z žělenie spolu, z milosti a z radosti a z dívanie spolu a z slitovánie a z žádosti spolu. Právě jakož dobré lektvaři nebo masti některdy činie z jedné věci, některdy z několika, takéž náboženstvie z jedné této věci neb z několik jich pomazáním Ducha svatého a milovánie Božieho ohněm bude uděláno i spečeno k chuti zdravé a ku posílení a k uléčení nemocné dušě. 30 A kakžkolivěk náboženstvie jest kakás tučnost žádosti dobré z kakés milosti k Bohu a viece příleží k žádaní než k rozumu, jakož vidíme často v sprostných a nábožných lidech a v rozum- ných a učených nenábožných: avšak nenie plné náboženstvie bez osviecenie rozumu, ale nábožných sprostných lidí taký jest rozum proti rozumu učených a nenábožných. Neb učení, ač i nenábožní jsú, však umějí domyšleně i o duchovních věcech mluviti a krásně 25 103b1 103b2 35 67

Strana 68
z malé věci řěč dlúhú učiniti. Ale sprostní nábožní lépe vidie 104a1 pravdu, což jé vidie, a zjěvnějé v sobě i hlúbe o nie mohú mysliti a ji rozvážiti a chut jejé vnitřním čitím lépe čijí, kakžkolivěk ne- umějí o tom řěčí mluviti. Příklad toho: Mnohý lékař lépe léčí 5 z obyčěje poznaje přirozenie svým smyslem člověčie, nebo ko- řenie některého anebo nemoci některé, než některý velmi učený lékař, jenž nejmá obyčěje léčiti. A obakž učený lépe a podob- nějé móž o lékařství nebo o nemoci mluviti než tento, ale tento neuměje tak mnoho mluviti, proč to jest tak, i pozná z obyčěje 1o na přirození, co k tomu slušie. Tak skonavše o těch věcech, ješto duchovním příslušějí k tomu, 104a2 aby duchovní byli, již pak o tom, ješto sě přiházie duchovním, ten, jenž jest latině psal tyto knížky, také jest psal, ale já méně 15 toho dotknu a snad sě také k některému sám přimluvím viece než dřéve. Avšak i dřéve někde také sem své řěči přičinil k úmyslu jeho ne proto, by mi proň věřili tiem lépe, ale že mi sě jest zdálo hodné tak svým dětem psáti. A protož i tuto též učiním. I řku, že duchovní lidé mievají i mievali jsú, jakož jest o mnohých psáno, 20 viděnie rozličná a zjevenie některých věcí. A netolik duchovní, ale i zlí pohalné. I oslicě jedna viděla jest anděla a promluvila k svému pánu. Protož ač jest to bylo potřěbné v svój čas, aby takými divy a zjeveními lidem hrubým ještě přišla známost Boha, již lépe, obecně mluviec, mohú lidé Boha znáti. Protož neslušie 25 státi ani žádati těch divóv ani divných vidění aneb zjevení. A velmi často sě jimi lidé oklamávají, uzřiec některdy omyl ze mdloby hlavy, i mnie, by to pro jich svatost dal jim Buóh viděti něco takového aneb zjevil. Pakli by již pravé viděnie kto měl, nic by tiem nebyl světější než onen, ještoj' toho nemieval nikdy. Neb 30 by pro ta vi děnie byl kto svat, tehdy i ona oslicě byla by svata, ještoj' viděla a Duch svatý skrzě ni mluvil. Aneb farao, ještoj' pravé sny viděl, aneb onen král Baltazar, ješto pil z osudie toho s svými ženimami, ještoj' k Božiemu chrámu slušalo, a uzřěl ruku, ana píše na stěně proročstvie o něm. Avšak že také mievají taková 35 viděnie aneb mievali jsú lidé nábožní, slušné jest o něm něco ro- zuměti. 104b1 104b2 68

Strana 69
I jest viděnie a zjevenie takových proročství čtvero. Jedno, když kto na jevě uzří tělesně něco takového, jako sú svatí Otci vídali anděly neb slýchali hlasy. A tak jest i ona oslicě viděla a onen král Bal thazar. Druhé jest, ješto kto vidí jen omyl, točíš postavu něčeho, jehož tu nenie. Jako svatý Ján viděl postavu kakýchs zvieřat v nebi i na zemi, jakož on jest to divně popsal v knihách proročstvie svého tajného. Neb jest Buóh chtěl tajno mieti to přěd některými a po tom znamení chtěl druhým zjeviti to tajenstvie. To viděnie mievají i zlí a najviec ti, ješto počínají 10 zbývati smysla. A někdy pravdu znamenává to jich viděnie a někdy křivdu. Třetie viděnie bývá snem. Jako ve sně Josefovi řekl anděl, aby šel s Marií a s děťátkem do Ejipta. A takéž i zlým Buóh dával viděti skrzě sen budúcie věci, jako fara onovi leta dobrá a zlá byl ukázal. A ješče snové lidem sě zračijí někteří, ale některé zmek pósobí přěpuščením Božím a často pravdu ukáže, aby oklamal asa potom. A mnozí snové jsú tak jen podlé při- rozenie a úmyslóv lidských. A takž zdraví lidé a veselé mysli mievají sny chutné a nezdravé krve lidé těžké a hrozné. A ka- kovéž věci myslí svú rád přěmietá, takovéž i sny aneb k těm 20 věcem podobné mievá. Protož toho trojého viděnie neslušie nám tbáti ani za velikú věc mieti. Ale čtvrté viděnie jest rozumné, jakoj' svatý Pavel shola viděl rozumem osvieceným ty věci, ještoj' nelzě člověku vypra viti. Tiem viděním ona tři jsú ošlech- těna; a nebude-li tohoto, ona tři jsú horše než lepše. Tiem jest Abraham viděl, co miení Buóh, když jest jemu pokázal berana, aby jej obětoval miesto svého syna Izáka. Tiem jest viděl svatý Jan, co sě znamenává tiem skrytým podobenstvím oněch rozličných vidění, ještoj' v svých knihách popsal. Tiem jest viděl Josef, že chce tak Buóh, jakoj' jemu anděl pověděl ve sně. Tiem také sva- 30 tého Augustina máti viděla, že syn jejé, ač jest blúdil v ta doba, však bude křěsťanem. Jako i ona viděvši to skrzě sen, ale což sěj' jí kdy dálo snem o jeho manželstvu, že žádala, aby byl v dob- rém stavu, nikdyj' toho tvrdě nedržala řkúc: „Nevědě, kakýms divným činem jinačější viděla sem ten sen o obrácení tvém na 35 jednu vieru se mnú, mój synu, než když vizi co o tvém manžel- stvu.“ Protož tiem vnitřním viděním viděla v onom snu, co 15 25 105a1 105a2 105b1 105b2 69

Strana 70
miení, a v tomto nečijíc onoho viděnie, nechtěla jím býti jista. Tiem viděním čtvrtým do dnešnieho dne vidie lidé Boží vuóli, jelikž jim ráčí prosvietiti, a rozumějí Písmu tajnému proročiemu i kterémužkoli hlubokému a přikrytému kterýmižkoli podoben- stvími, když mají týž duch, jakož jsú ti měli, ještoj' skrzě ně Buóh zjevil to Písmo světu. Neb jest Buóh chtěl tak mnohé věci v Písmě zatajiti přěd neduóstójnými, ješto netbají jeho. A jakož Krizostom praví: „Nenieť pravda skryta v Písmě, ale zakryta.“ Ne tak, aby jé nemohli nalézti ti, kto snažně hledají, 10 ale aby jé neviděli, ktož jé netbají. Toť jest v Starém Zákoně zna- menávala opona v chrámu přěd svatú svatyní, jamž lid obecný nechodil, jen kněžie sami. A takéž, když jdiechu do slíbené země Židé, svatyni obinutú nesli slúhy kněžské. Ale donidž nebyla obinuta, ižádný, jen sami kněžie nejměli sě jé dotknúti. Jako by 15 svatý Duch chtěl to znamenati, že tajnost Písma svrchovanější lidé vidie někak. Ale jiní mají je nésti obinuto, donidž jsú zde na téjto cěstě života tohoto, jdúc do země slíbené, točíš do krá- levstva nebeského, kdež teprúv uzříme oniem prvým činem viděnie, a tiemto čtvrtým shola jasně. Ale druhého viděnie a 20 třetieho tam nebude. A kohož Hospodin zde jasnějé prosvietí k tomu vidění rozumem, ten ovšem jasnějé vidí pravdu a vuóli Boží. Viděnímť miením i zjevenie kteréžkoli a kterýmžkoli činem. Jakož řiekáme: „Hlédaj, kakt vonie“, avšak ne okem, ale nosem čijem vóni. Aneb: „Viz, kakť zpievá“. A tak i o jiných čitedlno- 25 stech, neb ta zjevně tržie. Neb viděnie paterem činem podlé pěti čitedlností mohú býti, ale toto čtvrté výborné neslušie k těles- ným čitedlnostem rovnati, neb všie věci jest nebeského přiro- zenie. Avšak by sě mohl někto i v tom oklamati mně, by viděl viděním rozumným něco, a sám sobě umysliv: protož slušiet 30 v tom opatrnu býti a svému úmyslu ne inhed věřiti, ale opatřiti, přijednává-li sě k svatého Písma mistróm svatým a k ustavení a zjednání kostelniemu. Neb kostel mnohé, ač i nenie v sobě všie věci dobré, drží pro něco, ještoj' dobré, a někto pak beze všeho rozumu jen, ež mní, by rozuměl, chce to zbořiti. Pakli kto mievají 35 která viděnie leč na jevě, leč ve sně, ješto by skrzě to někak 106b2 tělesnú libost jměli podobně k činu smilnému, to jest zjevná věc, 106a 106a2 106b1 70

Strana 71
žeť jest to zlého ducha těžké a šeředné oklamánie. Kdežtkoli Duch svatý zavítá svým utěšením, tuť všicku žádost tělesnú vyžene. O těch pak, ješto když okusie sladkosti duchovnie, inhed také lesktánie tělesného poškvrnú sě zšeředie tělesně, nevědě, co jiného řéci, než že bych radějí ožělel toho kvietie, pro něž bych musil u bláto břísti. Avšak jakož těm nesmiem za zlé mieti, ješto v takých duchovních žádostech neradi jsú tomu oblití šeřednému, takéž těch neumiem omluviti, ješto z úmysla v tom prolití nebo lesktání mají libost. Mají sobě také někteří duchovní za to, že 1o jim Duch svatý zjeví, že jsú uslyšáni v některé prosbě, když prosie za sě aneb za kého jiného, tiem, že jim dá s náboženstvím velikým toho prositi i bude jim to jako vědmo, že Buóh chce je v tom uslyšěti. A pakli nebudú chuti k téj prosbě, tehdy mají za to, že nechce. Já toho nechválím; strach mě jest, by z někaké 15 tajné hrdosti to nepocházalo. Avšak cožkolivěk těch věcí jest, co kto má přijéti jako Boží dar a co má odvrci jako oklamánie které, Duch svatý, kohož ráčí, osvietí, a jakž ráčí, tak ukáže jemu vevnitř. zo7a1 71

Strana 72
TŘETIE ŘEČ O SVATÉM PAVLU 60b1 „Ještě vám ukáži vyšší cěstu.“ Slovať jsú toto svatého Pavla. Die svatý Rehoř o této vyšší cěstě, v níž sě nám také k následo- vání ukazuje svatý Pavel: „Velmi jest milá sladkost ten duchovní život, ješto v pokojné mysli od vnějších rozbrojných věcí kochá sě, spatřije vnitřnie věci v Boží milosti, ješto duše v něm i sama nad se vztržena bývá, a budú jí mnohé nebeské věci otevřěny, a pozná, kak neslušie vážiti věcí zemských proti duchovním a tohoto světa proti onomu světu nebeskému.“ Neb v tom životu 10 dává někdy Hospodin sbožné duši i zde ještě pochutnati drobetka nebeské sladkosti, ež sě naplní v ní, ještoj' psáno v knihách Josue: 6ob2 „Již počni jmieti!“ Protož svatý Pavel řek, abychom byli jeho následovníci, — a již jsme přeslyšeli, kak bychom v jeho obrácení statečném, a ež sěj' hřiechóm bránil a protivil a hromazdil šle- 15 chetnosti, následovali jeho, — jako ponúká nás i nad to ještě, v němž bychom jeho následovali, řka: „Ještě vyšší cěstu vám ukáži,“ jakož sem tuto řeč počal těmi slovy. A v té řeči jeho, ješto jest řekl: „Vědě člověka u vieře Kristově, ještoj' byl vztržen v třetie nebe“, móžem rozuměti, ež ten spatrný život, ješto spa- 20 třije nebeské věci, jest ta vyššie cěsta. Neb praví o sobě jako o jiném, aby sě nezdálo, by sě chlubil, ež slyšal tu tajná slova, jichž nenie mluviti člověku. A ež jest on ten, ještoj' byl v tom kraji světla, kto by chybal, an tolik světla svatého učenie odonud přinesl, jímž osvietil svatú cierkev. Neb všecko Písmo svatých 25 učenníkóv osdobeno jest řečmi jeho a jako mazanec namazáno. I zpievá o něm kostel a řka: „O chvalné světlo kostela všeho, kraššie než slunce! O jistě hvězdo apoštolóv Najvyššieho, svatý Pavle, jenž jsi blesk věčného krále vlil lidské temnosti, jenž na zemi jsa nebeskú jsi prošel tajnost, a ješto nenie mluviti člověku, 30 to jsi spatřil, doveďž nás tamež po skonání tohoto našeho těla, jimž jsi skázal světlo pravdy!“ A jest-li, ež beze lsti žádáme s ním tudiež býti, buďmež jeho následovníci s pomocí Boží i v této vyšší cěstě, jelikž móžem, ješto ji nám ukazuje! 61al 72

Strana 73
Vzav příčinu o té vyšší cěstě pomluviti, ješto latině slove vita contemplativa, a česky řiekám jemu duchovní život aneb spatrný, chtěl bych v této řeči ukázati: najprvé, ežť jest ten život spatrný v nábožném upokojení vyšší života pracovitého; druhé, kak sě jest k němu připraviti; a třetie, co z toho spatřovánie bývá v tak sbožné duši, ješto sě drží snažně toho. I řku najprv, ež ten život správně slove vyššie cěsta než život pracovitý; neb ač oba vedeta k spasení, však tiem jest vyšší 61a2 spatrný život pracovitého, ež jest dóstojnější; druhé, ež jest 10 ušlechtilejší; a třetie, ež jest v něm úžitek větší. Žej' dóstojnější, z toho jest zřejmo, ež duše jest těla dóstoj- nějši; takéž i čin jejé nad čin těla. K tomuť praví svatý Bernart: „Ižádný čin nenie dóstojnější, než když dóstojnější sebe stranú činí to člověk, ješto k té strany příslušie dóstojnosti“. A coj' 15 v člověce dóstojnějšieho než mysl a rozum? Protož myslí držiec sě u pravdě najvyššie múdrosti, rozumem to spatřijíc a velebnost Božie moci, múdrosti a dobroty oblibujíc, nenieť nic dóstojněj- šieho. A coj' nad to, když mysl, nemajíc jiného nízkými věcmi obvázanie, pro něž by svobodna a číla nemohla býti, a jmajíc 20 zrak rozumu Boží milostí uzdravený, aby mohl zřieti v duchovné věci, a jsúc vztržena k divným věcem vnitřnie pravdy lpí v tom dívaní? I die k tomu opět svatý Bernart: „Mysl nic nemá dóstoj- nějšieho, než toho sě držeti, ještoj' nad ny i nade vše, ani jest, 61b1 co by jí mohlo slazše býti, nalézti a jmieti úžitečnějše.“ Druhé pro svú ušlechtilost dóstojnější jest a vyšší ten spatrný, duchovní život pracovitého. A žej' ušlechtilejší, toj' viděti: neb i hrubější mohú v takém něvčem pracovati, ale k tomu spatřo- vání vysokých, duchovních věcí jen ušlechtilé slušejí mysli. A tak die svatý Rehoř: „Někdy Bóh všemohúcí divným zpósobem své 30 milosti, aby duchovné mysli ušlechtilé a nesilné v světských věcech prázdny byly zemských péčí, vkládá na hrubá srdce, ješto mohú po tom pracovati, břemena úřadóv, aby vládli.“ Jako když hospodář k tomu dielu otroky pošle, od něhož své rozkošné dietky chce mieti prázdny. A tak ostanú v své krásě dietky ne- 35 zprášiec sě tu, kdež sě připrášie otroci. A aby ten zpósob byl v svaté cierkvi, ukázal Bóh podobenstvím stanu svého, když 25 73

Strana 74
přikázal, aby ty opony, ješto jměly vnitř v stanu býti a blíž u svaté svatyně, byly zdělány z drahých věcí, ušlechtilých, ale ty z hru- 61b2 bějších, ješto z nich byl stan vókol. Protož odhoní Písmo hru- bějšie mysli od spatřovánie vysokých věcí řka: „Nehlédaj nad sě vyšších věcí; nenieť tobě potřebie to, coj' skryté, aby viděl očima svýma.“ Avšak také zove Bóh v Písmě ušlechtilé mysli k tomu spatřování utěšenému řka: „Uprázdňte sě a vizte, ežt sem já Bóh.“ A svatý Rehoř pořiedě i ušlechtilejšie mysli i hru- bějšie, jakž na které slušie, aby sě držaly toho, die: „Ktož nejmají 10 velikých daróv Božích, točíš v duchovniem běhu, ti pracijte v zemských věcech; ale ktož jsú duchovním sbožím vzbohaceni, nemají býti obtieženi zemskú neprázdní, aby, nemajíc o nižšiem péče, s vyšším lépe sě mohli obierati.“ Neb i svatý Pavel die takovým myslem ušlechtilým: „Nenieť dóstojno, byste vy póso- 15 bili malé věci.“ Toť jest, ješto v kantikách choť nebeský zapří- sahaje ty, ješto vládnú, úřady jmajíc v svaté cierkvi, dcerami je jeruzalemskými nazývaje, ež sě točíš s mdlejší věcí, ne inhed s nebeskú obierají, velí, aby v tom pohodlni byli jeho choti ušlechtilé, točíš takové milovné duši, a nerúšeli jí pokoje jejé řka: 20 „Zapřísahám vás, abyste nevzbúzeli mé milé, donidžt chce sama.“ O tom slovu mluvě Origenes die: „Tvé zaklínanie slyšal sem, Hospodine, ještoj' pro stav tvé chotě stav najlepší a čin najvýbor- nější, v němž sě tebe tak přídrží, ež nenie mezi tiem, co by ji lúčilo od tebe, ale vzpoležéc na tobě oplývá v libé rozkoši.“ Pak 25 svatý Rehoř zevným příkladním podobenstvím ukazuje života tohoto ušlechtilost řka: „Tak sě drží kostel jednotú věrných sich i oněch, jako tělo naše shromážděním v jedno údóv rozlič- ných. Jedny údy máme, ješto k světlu příslušejí, a druhé, ješto sě jen země držie. Oči jsta k světlu zpořiezeně a pilně jí střežem, 30 aby jich prach neoslepil. A tehdy noha dobře drží svój úřad, když sě prachu neobíjé. Avšak ti údové, jeden druhému pomáhaje, jsú jedno tělo; noha běží oku a oko vidí noze. A jakož oko jest 62a2 ušlechtilejše a čistše než noha, takéž ten spatrný duchovní život ušlechtilejší jest než ten, ješto pracije, zámutky jmaje při mnohých 35 věcech.“ Třetie vyšší jest ten spatrný život pracovitého pro úžitek větší; 62a1 74

Strana 75
neb práce bez rozumu nemóž býti úžitečna. A z toho móž úžitek býti těch, ktož nesú práci: když vědie, co mají činiti, vědie, k čemu táhnúti úmysl v tom, což činie. A toho by nevěděli, kdyby rozumem toho nespatřili, aneb po těch úmyslu, ješto to spatřili, nepostúpili. A tak z toho spatřovánie rozumem pochodí múdrost, o níž die Písmo: „Lépej' jé dobyti než zlata a střiebra. Užitek jejé jest nade vše bohatstvie, i vše, coj' žádostné, nemóž jí vrovnáno býti.“ Nechť však něteré úžitky vzpomenu, ješto jdú z toho života spatrného. Die najprv Hugo: „Aj, když budúc 10 v tom vnitřních věcí spatřování vrátíme sě, co móžem jiného s sebú přinésti, jen světlo z kraje světla? Uzřiec moc Boží při- nesem světlo bázni Božie, spatřiec múdrost Boží přinesem světlo spravedlnosti, sezřiec velikú Boží dobrotu přinesem světlo mi- losti. Moc vzbudí přežesiec lénie, múdrost osvietí temné, dobrota 15 roznietí k milosti zstydlé.“ Byť to nebyl život velmě úžitečný, nebylť by Kristus pochválil jeho v svaté Máří Mandaleně řka: „Najlepší jest stranu volila, ješto nebude od nie odjata." A toj' ta najlepšie strana uprázdniec sě od světských péčí a upokojéc i uzřéti, kak jest pochotný Hospodin. Neb to pochotné pravdy 20 spatřovánie zde sě počíná a v budúciem životu věčně sě koná. Skrze to zučen bude člověk, v spravedlnosti posilu vezme, aby trpěl, když ho co potká, a aby i činil to, což má činiti. A tak bude člověk dokonán v chvále. A zdali to nenie úžitečné, když v tom pokojném spatřování duch člověčí bude vzdvižen nad všecky 25 věci a bude sě kochati v Hospodinu? Jistě málo toho zakusiti úžitečnějé jest než v jiném velím viece pracovati. Neb jakož die Hugo: „Když bude mysl v ten klášter přijata, jen to, coj' nebeských věcí, mysliti bude, pokryje sě rozbrojného hluku tohoto světa, v Boze jmajíc svú útěchu, čte v knihách života, 30 miesto mlčenie klášterského pokoj drží v kóře mnohých šlechet- ností, hlédá k jiným svatým přirovnánie.“ Ale mysl neprázdná s prací jinú mievá přiekazu a zhrubievá, ež zde nedocházie tako- vého utěšenie, kakžkoli, když pro Bóh kto pracije a v milosti ku potřebě, zkusí, coj' ta útěcha u věčné odplatě. Ale zde, ktož sě přídrží zemských věcí, jakož die Origenes, to, coj' v nich skryto, nalezne: hořkost a nechut a mnohé zámutky. 62b1 62b2 35 75

Strana 76
Druhé běch řekl, kak sě jest k tomu spatrnému životu připra- viti, ež bych také chtěl dotknúti toho, ktož by chtěl v tom jmieti prospěch a útěchu. Mnohéhoj' potřebie k tomu, ale nechť to sberu jen ve tři věci, aby držimějé v paměti bylo: najprv jest třeba, aby mysl svobodna byla; druhé, aby najprv v dobrém životu a v dobrých skutciech pracoval ten, ktož chce přijíti 63a1 k životu právě duchovniemu; třetie žádost k Boží milosti velikú a upřiemú jmieti. O prvém řku: Toho mysl, ktožť hřiechu slúží, nenieť svobodna; ktož hřiech činí, slúhat jest hřiechu, jakož často 10 slýcháte o tom. Nad to nemáť mysl býti i světskými věcmi, ješto i bez hřiecha mohú býti, obvázána, ač chce kto býti hotov k tomu vláštiemu rozniecení v Boží milosti. Neb jakož die svatý Bernart, ten čin našeho navštievenie nenie na vóli naší, aby přišel, když bychom chtěli, ale jest na vóli Boží, když ten ráčí obdarovati. A člověk vždy má sě k tomu hotovati srdce k tomu připravuje, vóli vysvobozije od jiné všeliké žádosti, rozum obrátě k Hospo- dinu od jiných věcí a pamět, aby marným a nepotřebným k du- chovenství nebyla obvázána; a pakli by něteré i potřebné bylo, však tuze toho v mysli nedržeti, ač i musí to jmieti člověčie 20 křehkost, aby v tu sbožnú chvíli, když ráčí Bóh tiem svým vláš tím darem navštieviti, mysl uslyšéc duchovním uchem hlas 63a2 duchu, an jde, inhed sě shrnula ve všech svých mocech nechajíc všeho. I má takový člověk svú mysl častým vzdechnutím srdeč- ným k Bohu od jejé rozbroje odvolávati, když jako bez paměti běží kudys v kakéms rozbroji. Druhé sem řekl, ež má v dobrém životu pracovitém pobyti najprv, ktož pak chce prospěšně vstú- piti v ten duchovní pokojný život. Neb veliká pomoc k tomu srozuměti zkusiec, coj' práce lidské na tomto světě. A když kto věrně pracije v dobrém životu, zaslúží, ež pak i pokojného ná- boženstvie bude jemu zkusiti dáno. A pakli neokusí někto té zde zvláštie duchovné pochotnosti, jéž žádá, řekl běch v onedajší řeči, ež die svatý Bernart: „Když stojí taký v té žádosti, jakž jeho duše bude tělesné hrubosti prázdna, bude jí dáno, jehošto jest zde žádala.“ Neb toho jej dovede Božie milost, po němž jest stál 35 v milosti jeho. Protož ktož jsú v jiných poslušen ství, ktož slúžie 63b1 jiným, od nichž potřebu mají, neb ktož pod svým obmyslem 15 25 30 76

Strana 77
jiné jmají, pracijte věrně, nechtějte všichni dřéve času létati u vy- sokých věcech, ažť Bóh i dá, kdy chtieti bude, příčinu k tomu! Pravie knihy dekretálnie, když biskup jeden chtěl vzdáti biskup- stvie, nechtě jím obvázán býti, aby mohl svoboden býti k tomuto životu spatrnému, nedal mu papež řka: „Kto je vie, přijme-li tě Kristus k svým nohám jako svatú Máří Mandalenu, když proň nechceš s Martú pracovati?“ I těchť úmysla ne všech chváli, ješto majíc podobnú službu, chtiec nebyti obvázáni obvieží sě chu- dobú, ež tak velikú přiekazu budú jí jmieti k pokojnému nábo- 10 ženství, jako dřéve, aneb snad větší. A někdy snad ta chudoba přemóž, ež budú pochlebovati, aby dávali, a u veliké sě svatosti ukazovati licoměrně; a ež jim ne tolik dávají, jakož by chtěli, ke mnohým budú mrzkost jmieti a vrtříc na ně, ež jsú tak skúpi. A ti, ješto z práva jste v jiných poslušenství, střezte sě zlého 63b2 15 ducha oklamánie, byť vás nezavedl pod dobrého podobenstvím, ež by soběvolni býti chtěli, aneb pak v blud, když by inhed z mladu po těch stáli vysokých věcech. Slýchalť sem, anoť pravie do něterých žen i muží divné bludy a oklamánie, ješto mnívali, by to bývalo to duchovních vláštie navštievenie, ano jiné. Protož to sbožie, k němuž ponenáhlu přicházejí, trpnějše bývá. A když Bóh uzří, ež kto dosti pracoval v šlechetnosti, zpósobíť, jakž ráčí, pokoj toho a úklidnost, komuž chce dáti té duchovnie pravé pochotnosti zakusiti. Třetie příprava k tomu životu spatrnému upřiemá a veliká žádost, v pravdě Boží a v milosti poznánie 25 jmieti. Upřiemá řku pro tu útěchu, ještoj' v Boze a v tom pochot- ném spatřování duchovních věcí, ale ne, by chtěl skrz to od lidí daróm aneb chvále. A veliká: neb velkáj' věc to, a jest v tomto životu jako svrchovánie a onoho života počátek. Neb tú svú vláští milostí navštěvuje Hospodin sbožnú duši. A die svatý Rehoř: „Musíť to býti, aby oheň žádosti předšel tvář jeho v každé duši, v kterúž on příde, aby ten oheň sňal rez hřiechóv a učinil miesto Bohu.“ Učí také svatý Bernart, kakť sě jest k tomu připra- viti řka: „Znamenávanie snažně hlédaj, modlitva vyproš, dobrý život zasluž, čistota srdce k tomu připrav, pokora přitáhni a mi- 35 lost dojde!“ Toho, řku, dojde, jehož jest nelze řečí vypraviti. Ale duchu to móž býti darem Božie milosti ukázáno, když někdy 20 30 64a1 77

Strana 78
jako z nedojépie obklíčí přídúc prudká milost Božie a obchopí duši v divné kakés pochotnosti, ež musí řéci člověk nevýmluvně srdečným rčením: „O, kak jsi dobrý, Hospodine! Chval, má duše, Hospodina!" Třetie a poslednie jměl bych o tom řéci něco, co ten spatrný život činí v duši. Řekl jsem nynie, ež někdy přijdúc kakás prudká milost obchopí duši přepochotně, rozum projesní, pamět odtáhne ode všeho jiného, jen při Bohu držeti ji bude, až i sama sebe kaks mysl všecka zapomene, i všecka podobnost tělesných postav, 1o ješto mohú býti čichy tělesnými ucíceny, vyjde z mysli, a kaks živějé mysl bude sě držeti Boha, jesnějé jej kaks rozumem vidúc a pochotnějé milostí rozškřvěvši sě nad běh obecný v Hospodinu. Nekladuť toho, jakoť by mě to tak znamenitě potýkalo, ale vy- bieraje z těch svatých Otcóv řečí, [ješto] zkusivše toho psali 15 o tom. To pak ščastné tak Božie milosti zvláštie navštievenie učiní, ež většie milost k Bohu i k družci i čistšie tržeti bude. A ukáže, kak jest to vše, což jest na světě, nestatečné, a žádost vzbudí k věčného života dobrému, a dá poznánie někaké těch dobrých nebeských věcí. A někdy až zapojí mysl svú pochot- 20 ností, ež udatně stane člověk, a až jako bezpřémně, po tom ne- beském věčném životu, a až i usne tomuto světu v tom zapití, ež i protivné věci tohoto světa pótek nebudú jej vzbuditi moci k nepokoře. Z toho také vláštieho Božieho navštievenie duše tak sbožné chvalná bývá na věky duše, všecka jejé vnitřnie tvár- 25 nost vláští krásu odtud béře v tom někakém podobenství: jakož tvář tělesná projesní sě v utěšení, takéž i duše zahřejíc sě v Boží milosti a projesniec v tom tak libém utěšení bude krásna duchovní krású. Z toho s Bohem vláštieho ochotenstvie bylaj' tvář Moj- žiešova také světlo, taký blesk vzala, ež nemohli naň zřieti bez 30 přikrytie lid obecný. Protož ač ta ščastná chvilka byvši i pomine toho tak zvláštieho v Boze utěšenie, ež tělo poddané porušení obtěžije duši, však ta slavnost a ta chvála duši vždy ostane, ještoj' tu vzala, leč by hřiech smrtedlný umrtvil duši. Ale ožila-li by duše z hřiechu toho, opět by svú slavnost jměla jako i dřéve. 35 Anižt jest div, ež ta chvála a slavnost vždy ostane v duši, ač ono navštievenie Božie i pomine. Ano ktož učiní hřiech smrtelný, 64a2 64b1 78

Strana 79
ten účinek mine, ale vina a to šeředstvie v duši, ještoj' jí přišlo účinkem hřiecha, nemine, donidž jé oheň pokánie neb Božie milosti aneb čistcle onoho světa neočistí. A když jest hřiech té 64b2 moci, ež, ač ten skutek mine, v němž hřiech byl, však nemine v duši ta šeřednost, ještoj' jí přišla skrze účinek tohoto hřiechu: tehdyť jest ovšem silnějí dar také Božie milosti. Die svatý Pavel: „Kdyžť jest hřiech tak silen, velím viece tak veliká Božie milost. Toť miení svatý Bernart řka: „Když kto Boží milostí jsa zapojen, svú myslí sebe až zapomena, vešken vstane a vejde v Bóh, tak 10 ež Boha sě přídrže jeden s ním duch bude, blaženým jej řku a sva- tým, komuž něco takového v tomto smrtelném životu někdy, anebo jednú, a tož ač i v popadky v malitkú chvilku jako v mket- nutí zkusitij' dáno.“ Aj, ežť die, ež jej skrze jedinké to pochut- nánie neb té Božie milosti mketnutie v srdci viec jej die blaže- 15 ným! Neb skrze to viec ostane duši slavnost a chvála. Pomoziž i nám hubeným té své milosti, Hospodine! Amen. 79

Strana 80
ZJEVENÍ SVATÉ BRIGITY Počínají sě knihy úžitečné svaté Brigity o zjeveních (Předmluva k rkpu XVII F 1.) 10 15 20 25 Divné slyšáno jest v naší zemi. Dřieve Buóh v Zákoně Starém za s velikú hrózú mluvil k lidu moc svú lidem ukazuje, a teď již tíše mluví chtě své ukázati milosrdie. A toť jest viděnie ono Eliášovo, ješto viděl, ano jde najprv duch hrozný hory a skály převracuje; potom viděl pochotné tiché počesie, a tu byl Hospodin. Neb Hospodin všemi činy svých zvolených hledá, aby zlí [v] den súdný omluvy nejměli, ješto ni jednomu ni druhému nedadie pohnúti sebe, by hledali Hospodina. Až teď v tyto časy své nám ukázal milosrdie, kostel svój skrze ženu napomenul, skrze svatú Brigitu ukázav jí v jejím náboženství mnohá viděnie a chtěl, aby psána byla, a ohlásil svatost její, že jest vzdvižena v kostele Řím- ském a mezi svaté připsána léta od Božieho narozenie po tisíci letech a po třech stech po devětidcát prvého. A den její položen jest na zajtřie po dni svaté Mářie Magdaleny, že jí jako svaté vdově slúží kostel. A bylať jest za mne živa, neznal jsem já jé, ale slýchal jsem o svatosti její a vídali ji známí moji. I řekl jsem: „Divné jest slyšáno v naší zemi.“ Často jsem slýchal, že řiekají: „Nikdy dobrého nic neslyšeti, ké kdy slyšeti: Tento sě osvietil. Aj tožť teď slyšeti, že sě tato osvietila, milujíc Boha, milujíc dobré svých bližních, hřiechuóv v lidech nemilujíc, proti nimž jest i knihy psala, jakož v tom byla vuóle Božie. A jsúť ty knihy pilně mistry učenými opatřeny a nenie v nich blud nalezen, ač jsú vyšly skrze ženu. A zdali Buóh nemóž, co chce, ano toho plno Písmo, že Buóh často mdlé a potupené vyvoluje, aby silné po- hanil. A zdali i ženy nebývaly prorokyně, a ješto Buóh skrze ně znamenitě činil veliké věci: Judith, Hester, Anna vdova, ony Sibyly. Protož ač i nenie duchu věřiti všelikému, však ne všech za sprostných neučených aneb i žen zavrci jest, když takého co Ib 30 80

Strana 81
30 pravie, ale slušie zkusiti, od Boha-li to jde. Byť farao nebyl uvěřil Jozefovi, nebyl by sě ohradil před drahými letmi. A opět jiný farao by byl Mojžiešovu vidění uvěřil, nebyl by tolik ranami Ejipt raněn. A také byť nechtěl Buóh, aby i ženám bylo někdy v takých viděních uvěřeno, nebylo by v svatém Čtení tak slavně to položeno, že jsú ženy ony v Božiem hrobu anděly viděly a po- slány s tiem k apoštolóm a k Petrovi. A aby nebáli sě zklamánie kniehami této svaté ženy, zname- najte, kakť jsú před tiem ohrazeny. Byla žena urozená z poko- 10 lenie gotských králóv. Daruóv skrze to nehledala, a vždy bydlila bohobojně. A po muži oddala sě u veliké milosti v službu Bohu. A jakž počala ta viděnie mievati, viecež viecež pokorna byla, bojéci sě těžkého súdu, čím jí Buóh viece daróv milosti své ukazuje, a majíc za to, že takého nic nenie duóstojna. A byla by ráda v své 15 pokoře útajno to měla, co jest tak Bohem ukázáno. Ale Buóh chtěl, aby to popsala; on vie, k kterému úžitku aneb komu. Pak mistr Remundus, mistr Písma svatého a zákona predikatorového, zpořiedil ty knihy zjevení těch. A řekl o ní tuto řeč, neb znal ji všicknu až do prvé kapitoly řka: „Kto smie řéci, by taká duše 20 byla v takých viděních oblúzena? Odstup ta drzost! Ale chválu vzdajme Boží milosti, ješto tiem ji větší vidíme, čím to zdá sě nepodobnějé, by tolik jé Buóh všemohúcí nám hubeným milosti ukazoval. O veliké Božie milosti, že nás tiem, co zjevoval této ženě, tak napomenul, táhna nás k tomu, abychom hledali milosti 25 jeho. A my od něho dalece zašli, ač jedva kde ostalo siemě křes- tanské spravedlnosti. Ale co jiného řéci k tomu? Pro své zvolené činí to Hospodin, aby sě k němu navrátili. Divnéť jest, co sě stalo skrze tu ženu. Svědomať mi jest toho plná pravda, kterýmť sě to duchem dálo. Ač hrubý lid u prvé snad tomu i neuvěří, jemuž nenie svědoma té ženy svatost, ale za tot mám, jakož Písmo praví o vstání z mrtvých Pána našeho Jezukrista, že zponenáhlu skrze mnohá ukázanie vznikla viera, ješto obec hrubého srdce nemohla spolu všeho pochopiti, že snad takéhož v prodlení času mnohým to bude oznámeno, co Buóh chtěl skrze tuto ženu uči- 35 niti. Avšak velikát jest všem příčina věřiti řečem té svaté ženy, že tolik řečí, tolik divóv neukazují nám viery jiné, jen tu, ješto 2b 3a 81

Strana 82
ji nám ukázal Kristus, ani jiného, nového Krista, jen toho, ješto trpěl a umřel pro ny. Nic té pravdy neujímají, ješto jest v Kristu, ani co viece přičínějí, jediné že nás vystřiehají hněvu Božieho a abychom v propast rozpači nevpadli v těchto zlých posledních časiech.“ I to jest příčina věřiti těm řečem, že jedna sprostná žena vynesla jest, ješto by tolik jich neuměla vymysliti a takových, ani by špíleti chtěla, jsúc urozená a daruóv skrze to nehledajíc, Boha milujíc a pravdu jeho, táhnúc i jiné k tomu. A jsú ta viděnie jejé múdrými učenými opatřena, zda by byla ze mdloby hlavy neb 10 z uoklamanie ducha zlého. A ona míle snesla u veliké pokoře. A nalezeno jest, že všecka ta viděnie jejé táhnú ne ke zlému, ne k marnému, ale k řádnému všech polepšení a k chvále Boží. A to jest tiem hledala s prací svú i s svú potupú, dějíc poselstvie podlé Božieho přikázanie k několiko papežóm, k biskupóm, k ciesařovi, 15 k králóm i k jiným. A ktož pilně znamená jejé všecky řeči, jimiž pravila něco budúcieho, mnohého jest pravda vyšla. A to sě jest stalo z veliké Božie milosti, že ještě svých nezapomíná a ne netbá, ano svět tak dalece zašel od něho, aby ti, ktož mají děditi nebeské králov stvie, ještě jměli napomenutie, aby vstali z hřiechuóv a 4a 20 k Bohu sě navrátili, jemuž čest a chvála věky věkóm. Amen. 3b Z druhé předmluvy k Zjevením sv. Brigity. (Rkp. XVII C 21, kap. VI.) 3b1 25 A kterým činem měla ta svatá žena svá viděnie, to sě ukáže, když bude kto čísti kniehy tyto neb co jest psáno o nie a o životě jejím. Neb někdy tělesně vidala někaké sobě ukázanie a někdy v mysli v uobrázkách někakých postav. Ale však najviec, když bývá na modlitvách, v rozomu osvieceném [měla] svá viděnie, jakožto i sama ukazuje řkúci pokorně k Bohu v náboženství: „O najmilejší Bože, sladší všeho, všem jest do divné, co ty se 30 mnú činíš. Neb když sě to líbí, jako uspíš mé tělo ne tělesným snem, ale duchovním kakýms upokojením a kaks v tu chvíli probudíš mú duši jako ze sna, aby duchovně vidala i slyšala to, 82

Strana 83
15 20 25 co ty kdy ráčíš ukázati. O, kak sú mým ustám tvá sladká slova! Aj toť mi jest velmi divné, že tehdy, když tvá slova slyším, budu syta i lačna spolu; syta budu, že mi sě nic jiného nechce v tu chvíli, a budu lačna, že vždy přibývá mi žádosti k tomu.“ To jest pak zřějmé, že všěcka viděnie popsaná na kniehách těchto a ze- venie té sva té ženy ne ke zlému táhnú ani k marnému, ale k řád- nému všěch polepšení a k Božie chvále. Neb jest tiem hladala i svú potupu tak dějíc Božie poselstvie, jakž jé rozkázal. A ktož chce pilně ta zěvenie opatřiti a ta slova rozvážiti, v nichž jest pravila 10 něco budúcieho, mnohého jest pravda vyšla. [Kap. VII.] Již pak mám také ukázati, že ta zěvenie nebyla sú jé duchu zlého oklamáním, ale byla sú svatým Duchem. A kakž- koli dobřě jest to život a pokora té svaté ženy ukázala, až jest kostelem zdvižena a přičtena mezi svatý počet, ale mnoho mistruóv svatého Písma a duchovní lidé, múdří preláti ještě za života jejého plně to znamenajíc ta viděnie a zjevenie té svaté paní opatřili, že nejsú obludy, ale sú Duchem svatým z Božie milosti. Však chci tuto těch sedm jistých znamení položiti, jimiž muóž býti rozeznánie viděnie takých, od zlého-li jsú duchu čili od dob- rého. A těmi znameními Matka Božie u vidění posílila je té svaté panie, aby jista byla a nechybila, že je to vše, což jest viděla, svatým Duchem. A to bude dále v kniehách některých z těchto ukázáno. Prvé z těchto znamení jest, když ten, ješto má ta vidění, jest řádně života dobrého a v pokoře v Božiej milosti; a to sě jest vše ukázalo na této panie, že jsúci urozená, bohatá, nedědila je sobě světa tohoto, ale ostavši po muži dědictvo příbuzným k němu ostavila a chudým některé rozdala a klášter pannám v tom svět- ském království učinila a sobě málo ostavila, z něhož by skrovnú potřěbu měla. Jako pútnice v Římě byla slúžiec Bohu, jsúc po- 30 slušna otcě svého duchovnieho, jako múdrého, počestného a šle- chetného čistého byl jé Buóh dal, jemužto v pokořě všěcka svá viděnie zěvovala, ješto i pak, jakož sem řekl to dřéve, i byl popsal je. A ktož taký, podlé svědectvie svatých Otcuóv ten nemuóž zlým duchem i v takých vidění ch] oklamán býti. Die o tom 35 onen slavný opat Mojžieš: „Nikakéž ten nemuóž zlým duchem oklamán býti, ktož ne podlé súdu, ale příkladu svých vyšších 3b2 4a1 83

Strana 84
chce živ býti, ani bude chytrý nepřietel jeho sě posmievati ne- umětedlnosti, ktož všěcka myšlenie, kteráž jemu přijdú, ukáže vyššímu svému netaje jich a podlé svých starších rady aneb sě jich drží aneb sě jich odvrže.“ A to jest měla do sebe tato svatá žena, žeť jest pokorně dávala múdrým viděnie svá rozsuzovati, ne své chvály v tom hledajíc, ale úžitka obecnieho. Protož nebyla jsú obludná viděnie jejé. Druhé znamenie, že nenie dušě v ta- kovém vidění oklamána, když v tu chvíli, ješto má viděnie, čije sladkost v sobě Božie milosti, v niež má k Bohu roznícenie. 10 Neb ďábel, poněvadž té pochotné milosti k Bohu nemá v sobě, také v niej jiného nemuóž podnietiti, ale ač učiní takú pochot- nost, to jedno tělesná a světská bude. Ač jest to Božie navštie- venie, když v duši ta pochotnost bude v Božie milosti a v rozumu pochotná jasnost ku přieméj pravdě. To Hugo v svých kniehách 15 ukazuje, ješto v nich s svú duší rozmlúvá, neb tu die k němu dušě jeho: „I co jest tak sladkého, když na Buóh zpoměnu, ješto mě dotýká tak ochotně, tak prudce, že kakos všěcka otstúpím 4b1 sama ot sebe a proměním sě a lép mi počne býti, nežli mohu po- věděti.“ Potom Hugo odpoviedá řka: „Toť jest tvuój milý, totiž Buóh, ješto tě tak navštěvuje.“ A když jest tato svatá paní mievala tu sladkost pochotností v Božie milosti všěch viděných, jakožto slova jejé ukazujé, dolíčení jest, že ta viděnie nebyla jsú [z] zablúzenie zlého ducha taková viděnie. Třetie znamenie, když dušě učije vnitř v sobě osviecenie světla toho duchovnieho nad 25 obecného lidem přirozeného rozuma světlo, jímž pozná pravdu těch vidění, neb slovo miení, ješto viděla neb slyšala v tělesném vidění neb v uonom, ješto i v obrázkách mysli postav. A tak tiem vnitřním posvěcením vidúc něco tělesně, rozuomie-li, co to mienie. A někdy jéj obrázky postav někakých majíc v mysli 30 seznaly pravdu, co sě tiem miení. Ale jako die svatý Tomáš z Akvině: „Dábli to, což vidie, lidem zjevují, ne tak by mohli ve vnitř rozuom na přirozený běh osvietiti, ale mluviec tělesně.“ Neb ti, obrázky postav tělesných vzbuzijíc v mysli, vtisknú něco v přirozený člověku rozuom, ale nemohú rozuomu člověčieho 35 nad běh přirozený světlem pravdy osvietiti. A tak jakžto svědčie knihy tyto, jmievala jest tato paní rozuom Božím světlem osvie- 20 4b2 4d2 84

Strana 85
cený nad přirozený běh obecný, pro něžto nenie chybovati, neb jsú Bohem jéj ukazována viděnie jejé. Ctvrté znamenie, že jest od Ducha svatého to viděnie neb zěvenie, kteréž když ten, ktož praví, z nich a z [viery] křesťanské činy i úmysly vzbuzuje. Neb dábel když chce oblúditi, ač někdy ukáže pravdu neb povie, ihned také umiesí křivdu. A tak psáno jest v pátých kniehách Mojžiešových: „Dieš-li sobě na mysli: Po čem znáti mohu, nenie-lit to ot Boha, ješto něco prorokuje? to jměj znamenie, že když to nepřijde, co jest prorokováno, nebylo jest to slovo 10 Božie.“ A když ta svatá paní, ktož chce slovóm dobře rozoměti, vždy to pravila, ješto jest pravé a cné a vieřě křesťanské úžitečné, jistý jest duóvod, že to nebylo z uoklamanie ducha zlého. Páté 5a1 když skrzě ta viděnie, ješto je kto vidí, polepší sě i bude činiti dobré činy a jiní vezmú tiemto polepšenie, znamenieť jest, žet jest to od Boha, neb zlé dřěvo ovoce dobrého nésti nemuóž. A když tato paní ta mievajíc viděnie vždy sě lepšila a stála v po- kořě a v křěsťanských obyčějích, zjeveno jest, že jsú ta vidění jejé od Boha byla, neb jiní mnozí k úmyslóm křěsťanským sú skrzě to obráceni. Šesté znamenie, když ten, skrzě kohož sě dějí 20 tak divné věci, vezme skonánie krásné v pravém stavě, ne v blud- né vieřě dobré naděje, a v svatéj milosti, že jsú skrzě ni ne obludní divové bývali, ale Bohem zpósobení. A to jest o životě této svaté paní ukázáno, kak jest krásně sešla s světa, ano jé Buóh zěvil, kdy má umřieti. Sedmé znamenie, když ten, skrzě kohož sě 25 dějí za živa, s kterýmž když i po smrti jeho ukáže Buóh řádnými divy svatost jeho. A tak jest učinil panie této, jakožto v Řiemě dobřě i v královstvu Cilickém i na mnohých miestech jinde, takže i zdvíhána a po čtena mezi svaté. Protož neměj ty toho za 5a2 to, byť který byl to lidský zámysl nebo kterého zlého ducha ob- 30 lúzenie, ale jest to z veliké Božie milosti napomanuté, aby lid Boží povstal z hřiechuóv a navrátil sě k Bohu, jemuž čest i chvála buď na věky. Amen. 15 85

Strana 86
(Zrkp. XVII F I.) 4a Nemienímt tuto všech kněh psáti té svaté Brigity, ale tot vezmu, cot mně zdá sě potřebnějšie. A také řád ten, kterýž mi sě zdá, v kapi- tolách držeti budu, aby snáze bylo nalézti, o čem kto chce. I budut 5 najprvé to psáti, což dotýče té Panie zvláště, avšakt jest to i jiným potřebie znamenati ne v nedbání. Prvá kapitola Svatý Ambrož u vidění řekl svaté Brigitě: „Psáno jest, že Boží přietelé volachu k Bohu, by rozedra nebesa sstúpil a svój lid vy- prostil.“ Takť v těchto časiech přietelé Boží volají: „O milosrdný Bože, vidíme, ano hyne lid nečíslný jako búří na moři, neb ti jsú lakomi, ješto mají lid vésti. Jako plavci na moři tam sě táhnú, kdež nadějí sě zisku svému a nebezpečenstvie lidského neobinú sě, a lid nemaje hodných přistavadl a bezpečných tone a hyne. 15 A převelmi jich málo, ješto k břehu přistávají k bezpečnému. Hospodine, prosímeť tebe, ukaž dobrý a bezpečný břeh, aby lid mohl sě obinúti nebezpečenstvie svého a nejíti po těch, ješto je vedú neprávě. Naprav svój lid požehnaným svým světlem ku pravému přistavadlu.“ Skrze ty plavce, ješto koráb mají zpravo- vati, mieni ty, ješto mají lid vésti, neb mnozí z nich nedbají duší svých poddaných, hledají jen svých úžitkov, táhnúc sě ku pýše, k lakomstvu, k nečistotě. Jich hubená obec následujíc v té búři hyne i s nimi, jdúc po každé žádosti těla. Skrze přistavadla úmysl mieni a přístup ku pravdě, a ten jest tak zapuštěn a zatměn, že ač 25 kto povede k tomu, ale řkú: „Křivdu mluví“; radše jdú po těch, ješto po světu stojé a po tom, co jest líbo tělu. Světlem pak, jehož prosie, mieni někaké Božie ukázanie, jímž by bylo milovánie Boha v lidských srdcích obnoveno, a aby bylo uká záno, k čemu 5a konečně táhnúti úmysl. A Buóh pro své milosrdie chtěl tebe 30 v svój duch povolati, aby to, což by v duchu slyšala, jiným podlé vuóle Božie pověděla. 10 20 4b 86

Strana 87
Čtrnáctá (kapitola) Vece Matka Božie k Synu: „Sladké jest tvé milosrdie a veliká 82b jest tvá spravedlnost. Takť jest nynie, jako když temný oblak na nebe pójde a měkké povětřie před ním. A někdo, ješto nebyl v domu, když učije měkkost povětřie, vzhledne na nebe i uzří temný oblak i die sobě na mysli: „Toto déšť ukazuje i pospieší k domu, aby sě před deštěm schoval. A ktož na to nedbali, zku- sili toho, co jest tiem bylo ukázáno. Neb když sě ten oblak roz- šířil po všem světu, při šel s velikým vichrem a s silným ohněm. 83a 10 Ten oblak jsú tvá slova, Synu, ješto mnohým zdají sě temná, že věřiti nechtie, by tak vyšla, neb jsú dána skrze sprostné, a nejsú divy potvrzena. Před tiem oblakem jde má prosba a tvé milosrdie jako měkké povětřie ono, jímž napomínáš ty, ješto tě hněvají. Protož ktož uslyšíte slova tato, zdvihněte oči, vizte rozumem, 15 odkudť jdú, co pravie, pravdu-li či křivdu ukazují. A naleznú-li v nich pravdu, utecte v schránu, točíš ku pokořě a k milosti Boží. Neb kdyžť přijde spravedlnost, s strachem duše s tělem sě rozlúčí a duši podkysí oheň, že těžce a hrozně hořeti bude. A protož já, Máti milosrdenstvie, k těm volám, ktož jsú na světě: Vzdvihněte 20 oči a vizte, kdyžť spravedlnost přijde, nebudeť sě lze protiviti. Ukázánať jsú znamenie milosti, věřte a zkuste v svědomí, jest-liť pravda." I vece Syn Boží k svaté Brigitě: „Oni křižovníci, ješto jsem 83b je uložil v oněch krajích křesťanských, již proti mně bojují, ne- 25 dbají duší, nemají nad těmi slitovánie, ješto jsú sě k vieře z bludu obrátili, nuzie je, nedadie jim užiti svobodstvie jich, neučie jich vieře, svátostí kostelních jim nepodávají a dadie jim do pekla s věčí žalostí, než by byli v uobyčejném svém pohanství. Aniž bojují pro jiné, jen aby svú pýchu rozšířili a své lakomstvo. Protož přídeť jim čas, jich zubi budú jim zetřěni a uťata jim bude jich pravá ruka a budú jim žíly pravé jich nohy podřezány, aby poznali sě a živi byli.“ 30 87

Strana 88

Strana 89
KRITICKÉ POZNÁMKY Texty ze sborníku řečeného „Ráj duše“ jsou otištěny z rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze Alb A, signatura XVII A 19, chybějící část doplněna z rukopisu Alb C, sign. XVII D 32 NUK. Ukázky ze Štítného jsou otištěny: „O sedmi vstupních“ ze sborníku Vyšehradského, signatura XVII F 9 NUK; „Život spatrný“ (Třetie řeč o svatém Pavlu) z rukopisu XVII C 15 NUK, při čemž bylo použito i pečlivého vydání dr. Jos. Straky, Řeči nedělní a sváteční (Spisy Tomáše ze Štítného č. 2, v Praze, 1929, nákl. České akademie věd a umění); ukázky ze „Zjevení svaté Brigity jsou otištěny z rukopisu XVII F 1 aXVII C 21 NUK, různočtení z rukopisu IV B 15 Mus. Při ukázkách z „Ráje duše“ bylo přihlíženo i k různočtení ostatních rukopisů, a to Alb B, sign. XVII F 10 NUK, Alb K, sign. III B 10 a Alb M, sign. V C 5 Národního musea v Praze. Kvantita zpravidla v nich není označována, jen někdy je vyjádřena zdvojením samohlásek v Alb B, C, K, M, na př. v Alb. B: zaamorzsku 16b, ot naamana 14b, wsselikaa 21a, Prawaa 25b, nasilee 13a, vsilee 13b, zlee 14a, 72b a j. Rukopis Štítného „Reči nedělních a svátečních“ sign. XVII C 15 označuje kvantitu častěji a důsled- něji, než bývá v starých rukopisech obyčejem (viz Strakovo vydání, str. VII). Podobně dosti často zdvojením označuje kvantitu sborník Vyše- hradský sign. XVII F 9, naproti tomu rukopisy „Zjevení sv. Brigity sign. XVII F 1, XVII C 21 a IV B 15 označují kvantitu zdvojením jen ojediněle. Text je přepsán diakritickým pravopisem novočeským s moderní inter- punkcí a zachovává přesné znění originálu. Kde se od něho pro opisovač- skou chybu odchyluje, je naznačeno v poznámce; tu se uvádí i přesný pravopisný obraz rukopisu (z typografických důvodů se však nerozlišuje psaní f as). Podle rozhodnutí redakce rukopisné pokogye, gegye, przygyety a pod. přepisuji pokoje, jejé, přijéti, rukopisné tyrpyety, hyrdaty, cztwyrty, zyrno přepisuji trpěti, hrdati, čtvrtý, zrno a pod. Slova v rukopise opisovač- skou chybou vynechaná jsou v textu dána do závorek [1; doplněna jsou zpravidla ze znění jiného rukopisu. Latinský text předloh podávají tato vydání: Paradisus animae, Aug. et Aem. Borgnet, B. Alberti Magni Opera omnia, XXXIII, Parisiis, 1898, p. 447-512; Guil. Peraldus, Summa virtutum et vitiorum. Studio et opera R. P. Fr. Rodolphi Clutii. Coloniae Agrippinae, 1614; Bonaventura, De Triplici Via alias Incendium amoris. Opuscula varia ad theologiam mysticam, tom. VIII, Ad Claras Aquas (Quaracchi), 1898, p. 3-27; David ab Augusta, Maxima bibliotheca veterum patrum. Tom. XXV, Lugduni, 1677; De exterioris et interioris hominis compositione libri tres. Quaracchi (Ad Claras Aquas), 1899; Revelationes sanctae Brigittae. Romae, 1628 (dva svazky). 89

Strana 90
Hlavní literatura o sborníku řečeném „Ráj duše“: Jos. Truhlář, Staro- český sborník traktátů mravoučných a mystických. ČČM, 1884, str. 270 až 285; Jan Menšík, Poměr Albertova „Ráje duše“ k Štítnému. ČČM, 1918, str. 21-35, 129—145; Doplňky ke Gebaurovu Slovníku staročeskému. ČMFL, 1923, str. 97-103, 209�220; Ohlas Albertova „Ráje duše" v Tkad- lečkovi. ČČF, 1944, str. 97-107; K českým překladům „Ráje duše“. Sbor. fil. XII, 1946; Fr. Ryšánek, Tak zvané Menší zrcadlo člověka hřiešného m. Jana Husi. Sborník Máchalův, 1925, str. 14-29; Pramen sborníku tak ře- čeného „Ráj duše“. ČČF, 1943, str. 68-70. — O sporném Albertově autor- ství spisu „Paradisus animae" H. Hurter, Nomenclator litterarius, II3, 1906, col. 381; P. G. Meersseman, Introductio in opera omnia B. Alberti Magni O. P. Brugis, 1931, p. 124; A. Vonlanthen, Geilers Seelenpara- dies im Verhältnis zur Vorlage. Arch. elsäss. Kirchengeschichte, 6 (1931), 229 sl. Literaturu o Štítném uvádí Jan Gebauer, O životě a spisích Tomáše ze Štítného (Spisy Tomáše ze Štítného, čís. 1, Prolegomena. V Praze 1923, nákl. České akademie věd a umění) a Fr. Ryšánek, Ottův Slovník naučný nové doby (Dodatky VI, seš. 261, 13. XII. 1940, str. 876). K tomu: F. M. Bartoš, K životopisu Štítného. ČČF, 1944, str. 72-78, 116-119; Fr. Ši- mek, Legendu o Barlaamovi a Jozafatovi přeložil do staré češtiny Tomáš ze Štítného (LF 70, 1946, str. 79-97); Barlaam a Josafat. Přeložil Tomáš ze Štítného (1946). Předmluvu k „Zjevením sv. Brigity“ z rukopisu XVII F r a XVII C 21 otiskl Jos. Hanuš v svém článku „Zjevení sv. Brigitty“, Listy fil. a paed., XIII, 1886, str. 426-434. Ředitelství Národní a universitní knihovny v Praze a ředitelství knihovny Národního musea v Praze vzdávám své díky za podporu při práci a svolení otisknouti ukázky z rukopisů. Panu prof. dr. Fr. Ryšánkovi děkuji za některá upozornění na zlepšení porušeného rukopisného čtení v „Ráji duše“. O dvú životú 23, 4 Prvý stav C ] Pravý A — 23 Viděla sem tě C, K] wyedyela A - 29 A túhrózú B, K ] Ato hrozu A —24, 3 na čěkánie ] narzyekanye A, C, M, in sola requiescit exspectatione promissorum — 5 kto chce C, M, B, K ] kto czo A — na pamět C, M, B, K] napmyet A — 6 dobré děnie C, M, B, K dobre dynye A — 10 Tato čtvera věc C, M] cztwrta A— 16 o velikém B, K) v welikem A — 24 o sobě] obsobye A — 36 připrav pole B, K, M,] Przy- praw podle srdczye sweho A, C — Exerce agrum tuum — 25, 9 vyvrci C, M, B, K] wyrwczy A — 13 Hospodine C, M, B] Hpodyne A —18 ani viděti ani číti B, K, M] nebude wydyety any czynyty A — 26, 19 obdržali ] obdry- zaly A — 23 Jakož Zabelius kacieř, ten jest držal (ten sě držal C, M)C, M, B, K ] chybí A. 90

Strana 91
O blahoslaveném životu 27, 2 A co ] Azo A, M - 6 točíž skrzě] skrzě chybí A, totyz skrze M- 14 a býlíčkem C, M] a byelyczkym A, a obiliczkem B, K —28, 1 Ctvrté] Cztwyrte A — 5 srdce B, K, M] srdczo A — 6 trpěnie ] tyrpyenye A — trpímy ] tyrpymy A — 12 mukám svým C] mukam twym A, mukam geho B,K, qui tantum honorem contulit tormentis suis - 13 svatý Ambrož C, M, B, K] swaty Augustyn A — 17 chvály tvéj ] chybí A, Tuae igitur partici- patione gloriae — 18 tvojím potupením ] twoy potupeny A, nynye twu potupu B, K, M — 19 své svaté] chybí A, Christus honorat sanctos suos in terris — 21 jich klákolóm, rúchu, jímž byli oděni ] gych ruchu klakolem gymz byly odyeny A, y russiczkam kterakzkoliwiek malym swym Swatym vdom gichruchu klakolom gimizz su byli K, klakolom C, M, swych swa- tych vdom gych klakolom gymz su byli B — 27 již spasení budú mieti C, B, M, K ] budem anebo budu myety A — skrzě ] skyrzye A — 29, 3 do svrchovaného ] doswyrchowaneho A — v A chybí list, text doplněn z C 131b-132b — 6 tam B, K] sam C - 12 Páté] Pato škrtnuto Pate C— 19 Nepadne na ně M, K] namye C, Non cadet super eos sol — 19 Sedmé bude dobré ] Ale gesst wssye dobra C, dobre B, K, M, jinak mají stejnou chybu jako C, Septimum abundantia sine indigentia — Jakož praví] Yakoz yakoz dittograf. prawy C— 27 přěplném B, M] przyplnyen C, in requie opulenta - 30 Jedenádcté bude veselé ] Gedenadczte wessele C, Dessate bude wessele B, M, K, Undeci- mum gloria absque ignominia — 30, 4 Vejdi v radost M, B, K ] Weydy radost C — 5 Když die] v C jsou chybnou vazbou přehozeny listy — 6 ješto všeho člověka] začíná se text v A - obklíčí C, B]oklyczy A— 15 těžšie řku tezssye rzku A, welmy tiezie B, welmi tyezssie K (jiným písmem) — 19 držěti] dyrzyety A - 20 přirovnána C, B, K ] przyrow/na ona A — 21 Všecko sladké hořko jest C, M, B, K] Wseczko horzke sladko gest A — 28 hrdajíc hyrdagycz A - Jeremiáš ] y'emyas A — 31, 7 Tak veliké] kak welyke A, kterak K, Tanta erit unitas capitis et membrorum — 11 ostatci plemene mého B,K]ostarczy A, a czo starczy M, si fuerint reliquiae seminis mei — 14 jenž ho ižádný přěčísti nemožieše ] ižádný chybí A, gehozto yzadny C, B, K — 22 a to čtveru radost ] Take budu wesele gmyety otblahoslaweneho tyela cztweru radost A, C, B, K- 24 čtvrtú] Cztwyrtu A—29 Čtvrté] Cztwyrte A- 34 zavržen ] A zawyrzen — 32, 5 mé putovánie B, K] me potupowanye A, potupenye C, quia incolatus meus prolongatus — 13 Nenie moc ani síla C, B, K ] Nenye nycz any syla A, Non est potestas super terram - 29 viděti B, K] wyedyety A — 30 vrchniemu] wyrchniemu A — 32 jehož jest nevzal, jakož na těle vidímy I gehos gest natyele newzal yakoz wydymy A, C, B,K, quam nec in corpore vult oculus esse, qui est digitus— prstem] pyrstem A -34 počitie C, B, M, K] poczyetye A — 33, 3 na fíku K] nafyky A— 6 viděti wydyety wydyety A - 9 sě znamenáva] chybí A, to se znamena B, to se znamenawa K — 11 zpósobené B, K ] zposobenye A - zrna] zyrna A - 18 domovití jeho M, B, K ] domowyteho geho A—21 v čtvrtémnádcět] Wcztwyrtemnadczyet A — 23 loket C, M, K ] lokek A, loktow B - 27 kako 91

Strana 92
smy mnoho C, M, B, K ] kakos my mohly mnoho A — 28 s zlým i] szlzymy A, kak smy zlymy C, M, kak gsmy mnoho zlymy B, kterak gsme zlymi diely K - 31 skrzě svaté mluvenie, dělající život a vidúcí. Dělající život sě znamenává ] skrzye swate mluwenye dyelagyczy zywot genz sye znamenawa A, C, M, B, K, Duae enim vitae sunt, in quibus omnipotens Deus per sacrum eloquium erudit, activa videlicet et contemplativa. Et per sex cubitos quid aliud quam activa exprimitur? - 31 skrzé] skyrzye A- 33 nad šest B, K] nadset A, nassest C, M —34, 10 ot zevnitřních děl] at zgy otzewnytrznych dyel A, písař chtěl patrně napsati: aot zgyewnych; aot zgiewnych B, K, ot zewnych C, M — 13 zavrhúce ] zawyrhucze A — 14 a podtlačiece (potlačiece K) břiemě C, B, K ] apodtraczyecze przyeme A- 19 loketnie C, M, K ] lokek nye A — 22 svrchovaně ] swyrchowanye A — 24 částku znaji B, K, M] czaku znagy A — 28 svrchovaně] swyrchowanye A — 29 držěti ] dyrzyety A - 35 děláš C, B, M, K ] dyelase A — 36 anot C, B, M, K] Aont A — 35, 17 patriarcha ] priarcha A - 27 vidúcí život C, B, M, K] wyducz zywot A—32 0 jiných C, B, M, K ] agynych A — 33 vidí C, B, M, K] wydydy A — 36 ani pyšnému C, B ] any pysmem A — 36, 9 myslí svu M] mysly swe A— 12 té trsti miera C, M, B, K] te trzetye/ myera A, na konci řádky, první e připsáno nahoře k pův. trztye — 19 k dělnému C, B, K] k chybí A— 20 navracije C] nawraczygycze A, nawraczugie B, K — 31 Co je patrný život] Czo gye prawy zywot přeškrtnuto patrny zywot A- 36 odolajíc ] odolagycze A — 37, 9 ten jest ] to gest A — 13 dlúho jsmy živi B, K ] jsmy chybí A — 16 v svého božstvie C, M, K] wseho bozstwye A — 18 na stolci ] nastolyczy A, nastoliczi wysokei apowzdwizzenei K, B : po- zdwizeney - 26 potvrzeni ] potwyrzeny A— 28 potvrzeno] potwyrzeno A— 38, 1 mdléj žádosti dosti nemóž učiniti ] dosti chybí A, mdley dussy nassiey (: nassie K, M) zadosty dosty nemoz B, K, M, satisfacit - 9 svrchovaná] swyrchowana A — 15 ot rozličného myšlenie B, K, M ] otrozlyczneho mlczyenye ymyslenye A, quiescit a cogitatione — 17 svrchovaný B, K ] swrchowana A — 24 hluk B, K, M] hlup A —34 ani u velikých sě věcech B, K ] any welyky sye wyeczech A — 39, 3 nenie šíře K ] skrzye A — 11 širokost i výsost ] ywysto/ na konci řádky A — 14 skrzě ] skyrzye A — 18 že anjelské přirozenie M, B, K] za angelskeho przyrozenye A - 22 i vý- sost, i širokost B, K ] i výsost chybí A, yssyrokost ywysost M — 28 potvr- zení ] potwyrzeny A - 29 i výsost ] ywlystos přeškrtnuto ywysost A. Bonaventura, Požár lásky 41, 3 ji M] gyz A, descripsi eam tibi tripliciter- 6znamenatiznamenie B,K] znamenie chybí A, vestigium Trinitatis — 9 svrchováním] swyrchowanym A— 14 jmáš sě M, máš se B, K ] gma sye A — 16 aby mohla uměti B, K, M Aby mohla myety yvmyety A - 20 tvého svědomie B, K, M] swateho swyedomye A — 22 k Titovi B, K, M] wepystole kto to pyse A — 23 dí ] dy A, gdy M, gdyz B, K (Obrátě sě k svědomí, jdi M, jdiž B, K), Verte te 92

Strana 93
(inquit) ad radium etc. — 27 bdiž M ] kdyz A — 28 z žádanie B, K, M] zazadanye A - ze zlosti M, a ze zlosti B, K ] zlosty A — 42, 9 ještoť jest B, K, M] gest gest A — 11 měkkých B, K, M] myekych A - 21 jsi hněviva B, K, M] sye hnyewyna A — 24 neochotný B, K, M] neochtny A — 43, 1 sama sě M, B, K] ſprwa ſye A — 12 k milování vzbuzenie M, a k mi- lování vzbuzení B, a k milování vzbuzenie K] kmylowany wzbuzyge anebo wzbuzenye A — 14 mrtvé ] Myrtwe A — 15 žádaní, zlosti M ] zadamy zlosty A, wzzadani, wzlosti K, wzadaney zlosty B — 17 na obličej B, K, M aoblyczyey A — 21 nenechá bez pomsty M, K] abezpomsty A— 33 trpkost tyrpkost A — 44, 3 konec rozpomínanie B, K ] konecz arozpomynanye A, terminus purgationis — 16 ve mnohé B, K] ve chybí A — 21 ostřiehá B, K ] chybí A — 23 poprslek ] popryslek A — 34 obdržal] obdyrzal A—45, 3 ať by byl tvé mýto B, K ] ch. A, at by byl twe myesto M — 14 nelže ] nezle A, ze bohu nikdy nelzie, towies swe rzeczi nebo sweho slowa promyenyty B, K, ze buoh slybuge M, qui non mentitur. Buoh, jenž nepraví křivdy, Erb 193,7 - 17 všeho K, M]wsoho A — 19 jmějmy sě] gmyemy knyemu A, gmieyme sie B, mieymy sie K — 25 nechtělo B, K, M] chybí A, netak, by sie wiecze (B: wiecz) nechtielo giesti, nedosytosti K, B - 29 naplněna tvá všěcka prosba B, K, M] naplneno twa swyeczka A, omnis indigentia - 31 při sobě B, K, M] przsobye A - a tot B, M] atat A - rozžiehá] vzzyeha A, rozzeha M, rozeyzena B, rozezzena K — 35 nenie znající B, K ] nynye znagy A, non est imaginabilis — 46, 1 okřšlenie] okrzyslenye A— 22 zkálel B, K, M zaklel A - 29 rozpomínajíce sě i čtúce ] ycztucze czysty A, legendo et medi- tando — píši B, K] pyse A — 47, 9 nebezpečenstvie B, K, M] nepezpe- czenstwye A - z rozpomínanie K ] z chybí A — 10 minulého ] myleho A, Ex memoria enim praeteritorum — opustila K, B, M] opustyl A — 19 neb vyplakovánie B, K, M ] newplakowanye A — 24 čest B, K ] chybí A — 31 křížem B, K, M ] krzyzom A — 48, 17 svrchovanému B, K, M swrchowany A — 34 a řkúci M, volajíci a řkúci B, K ] Arzkucze A — 36 jenž B, K, M] ez A — 49, 17 Na tomto stupni B, K, M] Natomto swaty A - 18 otlúčí chybí A] ny otluczy M, B, nas odluczzi K — 22 nikakéž B, K, M] nyktoz A - smúcena ] smutna A, smucena nemoz bity B, K, smutna byti nemoz M, ut nullo modo perturbetur — 50, 4 do vrchně Jerusalema A] dowrchnyeho B; srov. doswrchnyeho Jeruzalema, wrchny Jerusalem 6ob, blazeneho Jerusalema wrchnyeho 118b, štít. rkp. XVII F 21 z r. 1398 — 9 s vrchní B, K] swrchnye A — 14 vrúcí] ruczy A, B, K, M— 19 tři cěsty B, K, M] trzy czyeftye A — 21 Cěsta, jížto jest dojíti tichého pokoje v srdci ] Czyesta gest, gyzto dogyty tycheho pokoy (pův. psáno pokoye, e přeškrtnuto) srdczy A, Prwa ciesta, gijzto gest dojity B, K, Czyesta, gyzto gest M, pokoge wsrdci B, K, M — 26 z zatvrzenie M, zatvrzenie K ] zzatwrzenye A — 31 křik B, K, M ] krzyz A — 51, 2 aby chybí A ] Nayprwe proto, aby B, K — 4 Jezu Kristovu B, K ] gezu- krystowa A — 10 vyplakati K, M] wplakaty A — 14 k tichému B, K, M ] krychlemu A — 17 jest dojíti B, K, M ] gest gyty anebo dogyty A — 19 di- venie B, K, M] dywnye A—21 V těchto B, K, M] Techto A — 27 vzezř A] 93

Strana 94
wzezrzi K, wezrziz B, wzezrzyzz M — 52, 17 cnost chybí A, virtus lauda- bilis, viz 106a; v B, K se text končí slovy: otemčeny jsú, M má list dole utržen a přelepen bílým papírem, končí se slovy: Divný zevil se skrze kříž. — 20 nezpytujície ] nezpyetugyczye A, imperscrutabilis — 34 hrdosti ] hyr- dosty A — 53, 1 chudobu ] chybí A, opulentia egestatem suscepit — 3 za- vržené ] zawyerne A, servitutem abiectam - najspravedlnější ] nayspra- wydlnyesy A — 4 vnikl v hřiech ] wnykl hrzyech A, Iustissimus iudex subiit reatum — 7 zjeveno ] zgewno A — 16 vinny ] wyny A, reatus culpabilis — 20 jsú ] chybí A, Unde ipsa crux vere beata est clavis, porta. — 24 sedm] sdem A — 28 k svrchovanéj milosti a k milosti ] Chczesly swrchowaney mylosty akmylosrdy A, ad perfectionem caritatis et ad amorem Spiritus sancti — 54, 18 přídržěti sě ] przydyrzyety sye A — 22 kak ] chybí A, quam honestum. O sedmi vstupních 57. 7 slúl] slul A, původně psáno sluh, h podtečkováno a přepsáno na ! - 11 neporozuměl] neprorozumyel A — 58, 3 Ktož ] Toz A, před tím vyne- cháno místo pro iniciálku K, která není provedena — 59, 3 takowu wie (škrt- nuto na konci řádku) wyecz A — 19 něco ] nyetczo A (častěji) — 60, 1 Že pak ] E pak, před tím v prázdném místě pro iniciálku malé z - 29 a čím nejistěj- šie čaká ] Aczym vgystyeyssye czaka A, quanto exspectatio incertior — 33 ztratil ] zttyl/ A — 61, 5 stačí] statczy A — 34 kteréž kto žádá ] kterez » zada" kto A- 62, 10 ničeho z] nyczehoz A — 24 smysl, jenž myslí] smysl gez myslij A, sensum multa cogitantem — 27 povzdvihne] pow/dwyhne A — 64, 8 Při tom] Rzytom A, před tím v prázdném místě pro iniciálku malé p — 66, 7 Sedmero ] Edmero A, před tím v prázdném místě, vynechaném pro ini- ciálku, malé s — 11 boje ] bogye A — 27 stačiti ] statczyty A (a jinde)— 68, 23 a zjeveními ] azgeweny A — 31 skrzě ni ] skrzyny A — 33 slušalo] s../slussalo A — 69, 13 faraonovi] phara/owy A -35 se mnú] senn A — 70, 23 avšak] A/ssak A — 71, 1 Kdežtkoli ] v A původně Kdyztkoli. Reči nedělní a sváteční (A — sign. XVII C 15 Nár. a zem. knih. v Praze, B — sign. DG III 13 knihovny na Strahově.) 72, 12 řek] A původně rzekl, z toho rasurou rzek; rzek[w] Str — 18 vztržen] wtrzzen A, srov. duše v něm i sama nad se vztržena bývá 72, 7 — 73. 21 vztržena ] ztazzena A — 74, 13 s vyšším lépe sě mohli obierati swyssijm lepe ſye mohly/ mohly ſye obyeraty A — 25 příkladním ] A pů- vodně: przykladmijm — 77, 25 Upřiemá] w/przijema A- 32 připraviti przywyty A, yak sie gt ktomu prziwinuti B — 78, 14 ješto ] chybí A — 79, 2 pokánie ] pokanyſe A, na konci řádku rasura — 14 jej ] omylem v A opakováno. 94

Strana 95
Zjevení sv. Brigity (A— XVII F 1 NUK, B — XVII C 21 NUK, C Leningradský, sign. I F pg. No I, D —IV B 15 Mus.) — 80, 10 v den D ] v chybí A — 11 ni jednomu ni druhému A ] Gessto gednomu ani druhemu D — 13 ukázal A, D ] skazal C — 14 Brigittu A ] za tím černě škrtnuto w — 17 po devětidcát prvého A ] podwadcziti a ged- noho D — 18 na zajtřie C ] nazatrzie A, nazaytrzi D - 23 tožť C ] tosst A, tot D — 28 Písmo C ] pisma A, plna pisma D - a potupené C, D ] apo- tup ne A- 31 ač i nenie A opraveno z pův. ynynie] acz nenie D — 81, 2 Jo- zefovi D ] Yozfowi A — 4 raněn C, D ] nanien A — 9 Byla žena D, A ] A byla zena Han — 12 bojéci sě] v A opraveno z pův. pogeczi sie — 15 útaj- no A] ytayno D — 25 A my B, D ] Aony A — 82, 19 královstvie ] ra- low/stwie A, kralowstwi D - 25 a nékdy] amyekdy B — 27 měla ] ch. B — 83, 15 Písma ] pys... a rozmazáno B - 21 viděla ] wydila B - 34 viděních] wydieny B — 84, 13 v rozumu ] wrozuma B — 17 prudce ] prudke B — 21 pochotností ] pochopnosty B - 22 ukazujé ] vkazugye B novější korek- tura, vkazugy Han - 25 světlo ] ſwietla B — 31 z Akvině ] za/wynye B — 35 nad běh ] nadbiech B — 85, 1 osvie- 32 přirozený l przierozeny B - cený ] oswieciny B - 3 zěvenie] zyewnye B — 4 z nych) azkrziestanske B, chybí viery — 86, 2 Brigitty A ] Panij D - ale tot vezmu, cot ] vezme A, y wezmu tuto to, czot D, vezma Han — 4 nalézti ] nalesti A, naleznuti D — 5 což dotýče A ] czo sie dotycze D — 7 A toto gest Capitola Prwnij. D - 12 ješto B ] yako A, D - 27 někaké] nekaké A, niekderake D — 86, 8—31 Text původního zpracování kap. 1. se značně odchyluje, je obšírnější (B 86a,—86b,, kap. 98): Jezus Kristus, Buóh i člověk, ješto jest přišel na zemi, aby člověčstvie přijal a krví spasil duši, ješto jest osvietil pravú cěstu a otevřěl bránu nebeskú, poslal mě k vám. Psáno jest, že Boží přietelé vo- lachu někdy řkúce v prosbě k Bohu, aby rozedra nebesa ráčil sstúpiti, aby vyprostil svój lid israhelský. Takéšť v těchto časiech přietelé Boží volají a řkúc: „O přědobrotivý Bože, vidíme, že bez čísla lid hyne, búří hyne ne- bezpečnú, vlnami mořskými. Neb ti, ješto je mají jako na moři vezúc v ko- rábě zpravovati, lakomi jsú k těm zemiem, jedno chtie přistaviti, kdež za to mají, by jim saměm zisk přišel větší, tam sě sami [táhnú] i lid vezúc, a kde jsú vlny najhroznějšie. A lid nevida bezpečného přistáňé, tone a hyne u veli- kém množství a převelmi jich málo k dobrému přistává k břěhu. A protož všichni prosíme tebe, králi všie chvály, aby ráčil k břěhu přistaviti bezpeč- nému, prosvietiti, aby mohl sě svého nebezpečenstvie obinúti a po těch, ješto neprávě vedú, (86b,) nejíti, ale tvým požehnaným světlem aby byli ku pravému přistavadlu navráceni skrzě ty zprávce všěcky, ješto mají moc na světě tělesně vésti lid neb duchovně. Neb mnozí z nich tak svú vuóli milují sami, že úžitka dušiem svých poddaných nejsú tbavi, chtiece sě uva- lují v tohoto světa búři a vlny pýchy, lakomstva, nečistoty, jichžto činuóv hubená obec následuje mniec, by skrzě ty věci pravú držala cěstu. A tak ti 95

Strana 96
vyššé zahynují i s svými poddanými jdúc po každé žádosti své vóle. A skrzě přistavadla míním přístupek ku pravdě, ješto jest již mnohým tak temný, že kdy kto upře cěstu k břěhu kraje nebeského, ješto jest Ctenie svaté, ale řkú, by křivdu mluvil, po těch jdúce radše, ješto jsú hřiech činili, a okolo nich rozoměli z vnitřnieho napomanutie a z milosti a z znamenie, co jest Mojžieš učinil a strpěl za všěcky. Protož v svém svědomí volaj k Synu mému řkúc: „O Pane, slyšěli sme, že slíbil jsi se nám dáti, protož čakámy tebe, příď, naplň svój slib! Rozomiemyt a vieme, že v tom, ješto za bohy ctímy, ijedna božská moc nenie, ijedna milost duši, ijedna velikost čistoty, ješto by jměla chválu jmieti.“ — 87, 1 Ctrnáctá A] Patnaczta Capitola D - 3 spravedlnost D] slava škrtnuto spravedlnost A — 12 jde má prosba D I prozba A, gdet ma prosba B — 18 podkysí A 1 polapi D - 2—32 text B je obšírnější. 96

Strana 97
POZNÁMKY K VÝKLADU TEXTŮ O dvú životú 23, 2—19: Prvý odstavec se odchyluje od výkladu v kap. XXXIII De contemplatione v Paradisu animae. Je tu ohlas výkladů Vil. Peralda, daleko obšírnějších, v knize Summa virtutum et vitiorum (tomus I, pars IV, tractatus IV; pars VIII, IX), kde je obsažen i výklad sv. Isidora (Lib. differentiarum: Activa vita est, quae in operibus iustitiae et proximi uti- litate versatur. Contemplativa autem, quae vacans ob omni negotio in sola Dei dilectione defigitur) a sv. Rehoře (In Ezechielem, lib, II, hom. II, Migne, PL 76, 954). — 7 Luk 10, 38, 39 -8, 10: Paralely Marie—Marta, Ráchel —Lia vyskýtají se již v IV. stol. u sv. Ambrože (Berengaudi expo- sitio in Apocalypsin, Migne PL 17, 854, tamže po výkladě Nonus topasius 17, 1043), potom u sv. Augustina (Contra Faustum Manichaeum, lib. XXII, cap. LII, LIV, Migne, PL 42, 432, 434; Sermo CCVI, cap. VI, Migne, PL 38, 1188; De consensu evangelistarum, lib. I, cap. V, Migne, PL 34, 1045); u sv. Rehoře (Moralium lib. VII, cap. XXXVII, 61, Migne, PL 75, 764; in Ezechielem lib. I, hom. IV, lib. II, hom. II, Migne, 76, 809, 952 a j.), u sv. Isidora (Differentiarum lib. II, cap. XXXIV, Migne, PL 83, 90), u sv. Bernarda (Liber de modo bene vivendi, cap. LIII, De activa et con- templativa vita, Migne, PL 184, 1276—9), dále v dílech Huga a Scto Victore o kontemplaci a v jiných jeho pracích (Allegoriae in Novum Testamentum, lib. III, cap. III, Migne, PL 175, 805 ; Miscellanea, lib. I, tit. CXX, De duplici et item triplici contemplatione Dei, Migne, PL 177), rovněž u Ri- charda a Scto Victore (Benjamin minor, cap. II—IV, Migne, PL 196, 2 sl.; Explicatio in Cantica canticorum, cap. VIII, Migne PL 196, 427). Z těchto autorů čerpají jiné spisy a soubory středověké, tak sv. Bonaventura ve spisech vlastních (De Triplici Via) i ve spisech mu připisovaných (Pharetra IV, cap. XXVIII; Meditationes vitae Christi — dílo Jana de Caulibus nebo jiného člena kláštera v San Gimignano — feria V, cap. XLV, De ministerio Marthae et Mariae, cap. XLVI, Activa vita praecedit contemplationem, cap. XLVIII, XLIX; Centiloquium — dílo bratra Marchesia de Regio — pars III, section XLVI; De septem itineribus aeternitatis — dílo Rudolfa z Biberachu — De tertio itinere, dist. V; De septem gradibus contempla- tionis — připisováno i Humbertovi de Romanis a opatu Vercellenskému; Stimulus amoris, pars III, cap. II—IX; De pietate sive libellus de con- templatione. Dále má tyto paralely Paradisus animae sive Enchiridion de virtutibus veris et perfectis, dílo dlouho připisované Albertovi Velikému (cap. XXXIII De contemplatione), David Augšpurský (De septem pro- cessibus religiosi, cap. 25, 37), Vil. Peraldus (Summa virtutum, pars IV, De donis, VIII), Tomáš Aquinský (Summa theologiae 2, 2, q. 180, 182). 97

Strana 98
I sv. Brigita (Revelationes VI, 65) vykládá život dělný a duchovní paralelou Marta—Marie. Richard Rolle, opíraje se o sv. Rehoře, podává ve svém spise The Two Ways of Christian Life (Active et Contemplative Life) širokou paralelu Ráchel—Lia (English Prose Treatises of Richard Rolle de Hampole. Edited from Robert Thorton's MS. London, 1866, 1921, str. 30—31). — Paralelu Ráchel—Lia viz u Štítného Erb. 127, 1—22; Vrt. 74, 18—39; 75, 1—10; Štít. Vávr. 76b; Štít. Jes. 66a (srov. J. Menšík, Poměr Albertova „Ráje duše“ k Štítnému, CČM, 92, 1918, str. 24—26). — 23, 20—24, 9. Druhý odstavec není v Paradisu animae, kde se čte jiný text (Differunt autem contemplatio, meditatio et cogitatio), nýbrž je to citát ze sv. Bernarda De consideratione, lib. V, cap. XIII (Migne, PL 182, 806/7), který přecházel do jiných děl. Uvádí jej na př. dílo připisované sv. Bona- venturovi Pharetra, lib. IV, cap. XXVIII De contemplatione a také Pe- raldus, Summa virtutum, pars IX, De distinctione contemplationis a simplici consideratione seu meditatione et cogitatione et de speciebus considerationis et contemplationis. — 23, 22 Esther 15, 16 —24, 1 Eccli 29, 30 — 11—25 Vzato z prvého odstavce kap. De contemplatione v Paradisu animae — 13—17 I. Mojž. 7, 13; I. Mojž. 18, 17; I. Mojž. 41, 1 — 21 Jan 15, 15— 25 Mat. 5, 8 — 24, 25—25, 34: V kap. De contemplatione (Paradisus animae) je text jiný, citát ze sv. Rehoře (Ad contemplationem Dei inducere nos debent tres gradus, de quibus D. Gregorius). Částečnou předlohou byl Peraldus, Summa virtutum; stejný výklad o kontemplaci má i Speculum religiosorum, lib. VI, kap. XXIV: Quomodo meditatio distinguitur a simplici cogitatione; kap. XXV, Quod magna discretio habenda est in meditatione; kap. XXVI, In quo ponuntur ea, quae Beatus Bernardus scripsit de consideratione et contemplatione; kap. XXVII, Quae scripsit Augustinus de contemplatione. Quaedam in libro de vita solitaria dicuntur de contemplatione (tato kapitola není v Peraldově Summě); kap. XXVIII, Quae scripsit Ricardus de S. Victore de contemplatione. Staročeský pře- kladatel vybírá jen něco z části o Richardovi (Primus contemplationis gradus debet esse incipientium), zejména 24, 30—25, 9 jsou překlad z Pe- ralda (In quarto genere contemplationis primum est, ut redeas ad te ipsum, intres ad cor tuum, discas aestimare spiritum tuum. Discute, quid sis, quid fueris, quid esse debueris, quid esse poteris atd.). Z ostatního textu vybírá jen některé citáty, tak z Davida (25,12), z Rehoře Velikého (25, 19), který se v lat. předloze čte až na konci kapitoly, příklad o Abrahamovi (24, 23). Pro ostatní část tohoto odstavce není lat. předloha známa. Většina sv. Otců vyvyšuje život nazíravý nad život činný (sv. Ambrož, sv. Augustin, Cassianus, sv. Rehoř, sv. Isidor, sv. Béda Venerabilis, sv. Petr Damianský, sv. Anselm, Richard a Scto Victore a j.). Z nich snad prvý sv. Bernard (Sermo in Assumpt. S. Mariae, PL 184, 1007—1008; 183, 423) dává stejný důraz na oba životy, na jejich sjednocení (unitas; srov. D. M. Noetinger, Le Feu de �Amour — par Richard Rolle, �Ermit de Hampole, 1929, Préface, LX). Podobný názor projevuje sv. Tomáš Aquinský (Summa theologiae, 2. II, qu. 182, tomus IV, Romae 1939, p. 282�287). Richard 98

Strana 99
Rolle podle sv. Otců dává přednost životu nazíravému (De emendatione vitae, cap. XII De contemplatione; Form of Living, kap. XII; Incendium amoris, cap. XXI Quod vita contemplativa dignior et magis meritoria est quam vita activa; The Two Ways of Christian Life [Active et Contem- plative Life], English Prose Treatises XI, str. 21 sl.), ale výslovně po- dotýká: Si quis autem utramque vitam possit adquirere, scilicet contem- plativam et activam, et ipsas retinere et implere, magnus esset ille, ut vide- licet corporale impleat ministerium et nihilominus in se sonorem celicum senciat, et in gaudium eterni amoris canens liquefiat. Nescio, si unquam aliquis mortalis hoc habuit: mihi impossibile videtur, quod utrumque simul fiat (Deanesly, The Incendium amoris of Richard Rolle of Hampole, p. 206). Naproti tomu Rollův krajan Wiclef dává přednost životu činnému (Noetinger 1. c. LXI). O třech stupních života duchovního při stupních ctnosti vykládá také David Augšpurský (sborník Vyš. 42b1—43a: Každé šlechetnosti první vstupeň slušie jmieti těm, ktož počínají... Druhý vstupeň slušie jmieti zákonníkóm zvlášče a také jiným duchovním a rozumnějším lidem, ješto sě jmají snažiti, aby všěmi činy byli lepší než obecní lidé... Třetí pak vstupeň slušie svrcho- vaným...). — Jiný výklad o počínajících, probývajících a dokonalých má ru- kopis modliteb a písní z 2. pol. XIV. stol. (sign. XVII F 30 NUK v Praze) na l. 89a—9ob: Počínající a tepruv sě k Bohu obrátiv pokus sám sebe, žěléš-li, žes hřěšil proti Bohu... Probývající všeliký, kterýž často neb na všaký den k Božiemu tělu přistúpá, tomu nenie dosti, což jest napřěd psáno, ale vešken život jeho má býti příprava ku přijetí také svátosti... Dokonaly jest, jenž jest dosáhl toho, což má probývající; ten z veliké žádosti, kterú má k svému Bohu, nemóž trpěti jeho otjitie... V témž rukopise na l. 104a,b je nový, kratší výklad (Toť život počínající: mrzkost mieti minulých hřie- chóv... Toť život prospievající: pevně a tuzě zavaditi v dobré... Tot život konající: jako hostem býti sde na světě...), pocházející od „jednoho veleb- ného doktora v Římě doktorovaného“. Tento výklad je v témž rukopise zapsán ještě jednou jako výplň na konci stránky na 1. 88b mladší rukou a vybledlejším inkoustem. — Trojí stupeň poznávání rozeznává i tibetská mystika (srov. Ferd. Herčík, Život na ruby, 19462, str. 114); tam najdeš poučení o tibetském spiritualismu a rozdíle mezi křesťanskou a tibetskou mystikou. Podle Herčíka (str. 132) „Tibetané a východní národové jim příbuzní jsou v tomto směru nejčistšího spiritualismu alespoň o 1000 let napřed před naším tak vyváženým pokrokem“. — 24, 34 Žalm 76, 7 — 25, 13 Žalm 18, 2, 10 — 23 I. Mojž. 18, 1 — 25 Výklad mystického svatebního motivu z „Písně písní“ u sv. Bernarda a Richarda a Scto Victore podává Underhillová (Mystik, 181—4)—31 Apocal 3, 20. Výklad u mistra Eckharta (Pred. III, cituje Underhillová, Mystik, str. 175/6). Srov.: „Protož svatá dušě, přietelnice chotě pravého, příštie svého milého má s velikú žádostí čakati. A vždy hotova má a přípravna býti, aby mohla, když Hospodin potluče, bez meškánie otevrúci jen jej přijéti. A když zavolá, aby vesele jej utkala, aby přijda jako z nedojípie jé nenalezl nehotovy a nepřípravny. 99

Strana 100
A také ať by dlúho tluka nejměl nechuti, když by skoro neotevřela“ (štít. rkp. NUK sign. XVII F 21, 84b z r. 1398) — 25, 35—26, 7 Překlad části třetího oddílu kap. De contemplatione (Paradisus animae) — 26, 4—7 Změ- teno, neodpovídá lat. textu: et quod cognoscitur, hoc amatur; et quod vere amatur, hoc desideratur ; et pro quo studiose laboratur, hoc tandem acqui- ritur: cumque tandem acquisitum fuerit, cum delectatione interminabili possi- detur. — 8—26 Podle textu kap. De contemplatione (Par. animae), při čemž dva odstavce lat. předlohy sloučeny v jeden — 9 Job 10, 1 — 10 Augustinus, Confess. lib. VIII, cap. 1 (Migne PL 32, 749) — 13 Rom VII, 24 — 14 Tob III, 6 — 17 Gregorius, In Ezechielem II, hom. II (Migne, PL 76, 953; viz kap. O blahoslaveném životu, Alb A 83b) — 20 Argumentum falsae con- templationis habet. — 23 Sabellius, původce sabellianismu, herese o sv. Trojici, pro své učení byl v Římě vyloučen z církve a okolo r. 257 šířil v Egyptě, hlavně v libycké Pentapoli, své bludné učení. Byl zavržen římskou synodou r. 262 a druhým obecným koncilem v Cařihradě r. 381. [Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche, IX Bd, 1937, col. 52-3.] O blahoslaveném životu Kap. LIII v sborníku řeč. „Ráj duše“ je čerpána ze dvou hlavních pra- menů. Prvá část (A 78a—83a) je vzata ze spisu Vil. Peralda Summa vir- tutum et vitiorum. Pars II. Tractatus III. De spe. Cap. V. De rebus spe- randis et descriptione beatitudinis, quae valere possunt ad cognoscendum magnitudinem futurae gloriae fidelium. Týž text obsahuje i Speculum reli- giosorum, lib. VI. Část tohoto textu má i spis Diaeta salutis, tit. decimus, cap. II (De gloria paradisi) a cap. IV (De duodecim fructibus vitae immor- talis), který bývá připisován sv. Bonaventurovi, ale je patrně dílem Viléma de Lanicea O. M. a je čerpán skoro celý z díla Compendium theologiae pau- peris Fr. Joannis Rigaldi O. M. (Bonaventura, Opera omnia, tom. X, 1902, ad Claras Aquas, str. 24). Druhá část této kapitoly (A 83a—89a) je vzata ze spisu sv. Rehoře Velikého Homiliarum in Ezechielem lib. II, hom. II (Migne, PL 76, col. 952—958). 27, 2—6 Není v lat. předloze. Další text obsahuje Peraldova Summa vir- tutum, Pars II, Tract. III, cap. V De rebus sperandis a Speculum religio- sorum VI, cap. XIII De duodecim, quibus magnitudo gloriae perpenditur.— 2 Augustinus, De trinitate lib. XIII, cap. V (Migne, PL 42, 1020). Citát uvádí Peraldus z Enchiridia. — 14 Viz Mat 6, 30: Si foenum agri, quod hodie est et cras in clibanum mittitur, Deus sic vestit, quanto magis vos modicae fidei. — 15—18 Není v lat. předloze. — 19 Královstva krásu nebeského/ na lidech múdrých a/ na tichých mistřiech, srov. zvukovost a rytmus této věty (rozšířený velox + c. tardus + c. planus). Tertium est gloria pulchritudinis, quam videmus in his, quae sapientia artificum fiunt. — 19—33 Lat. text je daleko stručnější. — 26 3 Král 10, 5 — 28, 2 Iz 64, 4, quae praeparasti ex- spectantibus te. — 4 1 Kor. 2, 9 — 6 Rím 8, 18; II Kor 4, 17 — 6 Filip 3, 21; není v lat. předloze — 10 Augustinus, In Joan. ev. tract. 36, cap. VIII, 4 100

Strana 101
(Migne, PL 35, 1665) — 13 Ambrož (Ambrosius, Expositio in Psalmum C XVIII, Migne, PL 15, 1333) — 19 Maior enim reverentia exhibetur pulve- ribus vel ossibus sanctorum vel etiam panniculis, quibus induti fuerunt, quam exhibeatur maximis principibus huius mundi. — 24 Epišt I Jan 3, 2 - 26—32 předloha v Peraldovi, 1. c., v posledním odstavci (Duodecimo hoc, quod Deus eos ministerio proprio honorabit) : Magnitudinem etiam gloriae salvandorum ostendit hoc, quod Deus vocat ecclesiam sponsam suam. — 30 Žalm 45, 10 — 31 Sal 4, 8 — 33 Summa virtutum, De duodecim fructibus ligni vitae; Speculum religiosorum, lib. VI, cap. XXXI De electis; Diaeta salutis, tit. X, cap. IV, De duodecim fructibus gloriae immortalis - 34 Zalm 102, 3 — 29, 1 Žalm 102, 5 - 3 Efes 4, 13: Donec occurramus omnes in virum perfectum, in mensuram aetatis plenitudinis Christi — 5 Kazat 1, 8 — 7 Žalm 16, 15 — 8 neb tam budú těla skrovná, rychlá, světlá, corporis agilitas et subtilitas — 9 ani druhého zamúcením, zacloněním, vel alterius corporis oppositione — 12 Pulchritudo corporis consistit in claritate et situ debito et figura membrorum — 13 Sap 3, 7; Dan. 12, 3; Mat 13, 43 — 14 Filip 3, 21, qui reformabit corpus humilitatis nostrae configuratum corporis claritatis suae — 18 Iz 4, 6; 25, 4—20 Gen 2, 16; Deut 8, 9 —21 Soud 18, 10 — 26 Iz 32, 18 (Syede M, B) - 29 Kol 3, 4— 30—35 Lat. předloha Peraldova má znění: Undecimum gloria absque ignominia. Col. III. Cum Christus apparuerit, vita vestra, tunc et vos apparebitis cum ipso in gloria. Duodecimum est gaudium sine tristitia. Apoc. 7. Absterget Deus omnem lacrimam ab oculis eorum. Et Isa. XXV. Auferet Dominus omnem lacrimam ab omni facie et opprobrium populi sui. Item Isa. LXV. Oblivioni enim traditae sunt angustiae priores. Et eiusdem libro: Laetitia sempiterna super capita eorum — 35 Iz 35, 10— 36—30, 3 není v lat. předloze — 4 Mat 25, 21—23 — 7 Summa virtutum, Quod gaudium electorum proveniet quasi a sex par- tibus; Speculum religiosorum, lib. VI, cap. XXXII, De gaudio beatorum — 10 Iz 33, 17 — 17 Bernardus, Epistola CXIV ad alteram sanctimonialem (Migne, PL 182, 259) - 20 cui comparata omnino aliunde iocunditas moeror est, omnis suavitas dolor est, omne dulce amarum, omne decorum ſoedum — 24 text změten: Cum Dei bonitas in infinitum excedat omnem bonitatem creatam, delectatio, quae erit in perceptione immediata illius bonitatis, in infinitum melior erit omni perceptione creatae bonitatis - 28 Jer 2, 13 — 34 Frater Quido Cartusien: Si divinae bonitatis vestigiorum vestigia tan- tum habent suavitatis — 31, 3 videre hominem hominis conditorem — 6 cum filii eorum fiunt episcopi vel archiepiscopi — 10 Summa virtutum, Quod electis proveniet triplex gaudium ab amoenitate; Speculum religiosorum, Quod electis perveniet triplex gaudium a societate aliorum salvatorum; srov. Diaeta salutis, De gloria paradisi, cap. VI, De iucundissima societate et tripudio caelestis civitatis Hierusalem — 14 Apok 7, 9 — 17 Sap 18, 15 — 22 Summa virtutum, Quod electis proveniet quadruplex gaudium ex cor- pore glorificato - 24—27 Primum erit in corpore respectu eius, quod erit iuxta se, ut scilicet alia corpora glorificata in aspectu eius delectentur. Se- cundum respectu eius, quod erit infra se, ut scilicet corpora inferiora corpori 102

Strana 102
glorificato cedant — 31 Summa virtutum, Quod electos proveniet triplex gaudium ab inferno. Srov. Štítný, O nebeské radosti (Vrt. 106, 8—21) — 33 Zalm 119, 5 —32, 2 quod a poenali miseria huius exilii liberati erunt — 3 Transire (transisse) de morte ad vitam vitae gaudium duplicat — 4 Žalm 119, 5 - 9 Periculum probat transeuntium raritas et pereuntium multitudo — 10 Výklad o bouřlivém moři u Marsilie se v Speculu religiosorum čte na dvou místech, a to lib. I, cap. VIII De periculo mundi (In mari Marsiliae de quattuor navibus non perit una. In hoc mari de quattuor animabus non falsatur una) a lib. VI, cap. XXXII De gaudio beatorum (In mari Marsiliae de quattuor navibus vix una perit, in mari huius saeculi de quattuor anima- bus vix una ad portum salutis venit). Zmínka se vysvětluje osobní znalosti autora, jihofrancouzského rodáka — 13 Job 41, 14 — 15 Augustinus, De civi- tate Dei, lib. 22, cap. 30 (Migne, PL 41, 801). Srov. překlad Fr. Lad. Čela- kovského (O městě Božím, 1833, díl V, kap. XXX, str. 344), který převzal překlad XXII Augustinovy knihy z překladu M. Adama z Vinoře, vydaného r. 1589 v Praze u Buriana Valdy (Cel. str. 255, pozn. 1) - 21 Augustinus tamže (PL 41, 801) — 28 Tamže (PL 41, 802, Čelakovský t. str. 343) — 33 Tamže (PL 41, 804) — 34 V lat. předloze poslední věta (Solus odor huius coenae, qui datur sanctis praesentiri, plus valet quam totum gaudium mundi) je z následující vynechané kapitoly Peraldovy Summy virtutum, Quod gaudium futurum differt a praesenti in multo - 36 Summa virtutum, De triplici materia gaudii electorum (není v Speculu religiosorum) — 33, 4 Žalm 45, 9, 12— 13 není v lat. předloze — 14 Apok 6, 11. Zakončení této části je vzato ze začátku Peraldovy kapitoly V, De rebus sperandis et descriptione beatitudinis — 17 Přísl 31, 21: Omnes domestici eius vestiti sunt duplicibus. — 19 Iz 61, 7 — 21 Gregorius, Homiliarum in Ezechielem lib. II, hom. II (Migne, PL 76, 952—958 — 24 O domu Ezechielově Richard a Scto Victore, In visionem Ezechielis (Migne, PL 196, 527—600). — Výklad Ezechielova vidění podává anglický mystik Walter Hilton († 1396) v svém díle The Scale of Perfection (Žebřík dokonalosti II, kap. 6; citát uvádí Ev. Underhillová, Mystik str. 433-4). Město, vybudované na hoře kontemplace, mu značí dokonalou lásku Boží. Poutníku se zprvu zdá z dálky něčím maličkým, co lze snadno změřiti měrou šesti loket a jedné pídě. Teprve když vejde do města kontemplace, vidí jeho rozsáhlost a slo- žitost. Míra šesti loket představuje celé dílo lidské; co ji přesahuje, jedna píď, značí počátek, prvý stupeň kontemplace. Poutník z počátku jen vidí, že je tu něco, co přesahuje dílo lidské, ale teprve, když vejde do města kon- templace, pochopí a vidí daleko více, než viděl dříve. — 34, 23 I. Kor 13, 12 — 35 Luk 10, 40—42— 35, 11 Gen 29, 16—17 Jan 8, 25 —27 sed dum quiescere in silentio appetit, filios non generat ex praedicatione — 34—36 neni v lat. předloze — 36, 9 Et si in contemplatione mentem tendere non valet — 37, 4 lat. text je obšírnější — 8 Unde bene Ecclesia in Canticis canticorum dicit — 9 Cant. 5, 2; Vigilanti etenim corde dormit, quia per hoc, quod in- terius contemplando proficit, ab inquieto foris opere quiescit. — Thema „Ego dormio et cor meum vigilat“ bylo v středověké mystice oblíbeno, na 102

Strana 103
ně napsal Richard Rolle své anglické listy o mystickém životě „Ego dormio" (Allen, 246) — 15 Vidění vnitřním zrakem (oculus mentis) je nejvyšším štěs- tím samoty a mívají je všichni velicí umělci (srov. zkušenosti druhého zraku Ot. Březiny) — 15—20 Neque enim omnipotens Deus iam in sua claritate conspicitur, sed quiddam sub illa speculatur anima, unde refota proficiat, et post ad visionis eius gloriam pertingat. Sic namque Isaias cum se Dominum vidisse fateretur, dicens: Anno, quo mortuus est rex Ozias, vidi Dominum sedentem super solium excelsum et elevatum, protinus adiunxit: Et ea, quae sub eo erant, implebant templum (Isai VI, 1) — 24 quia et natura humana ad caelestem gloriam elevata proficit, et creatura angelica, dum multis spiritibus cadentibus iam solidata est in caelo, ne cadat, inde elevata est unde et confirmata - 32 quia quidquit de illo modo conspicitur, adhuc non est ipse, sed sub ipso est - 33 Gen 32, 30 —38, 2 quoniam etsi angelus apparet, infirmae tamen mentis desiderio satisfacit, ut si adhuc maius non potest, iam tamen minus, quod videt, admiretur — 10 Apok 8, 1— 12 Iz 65,1— 13 Zalm 18, 1 - 27 Ecce, fratres carissimi, dum uniuscuiusque vitae causas exprimere cupimus, paulo latius per excessum locuti sumus — 39, 2 Žalm 118, 96 — 7 Luk 6, 27 — 24 Mat 22, 30 — 26 Apok 21, 17—40, 4 ut sine fine postmodum retributionem reddat Jesus Christus Unigenitus Patris, qui cum eo vivit et regnat in unitate Spiritus sancti, per omnia saecula saecu- lorum. Amen. Bonaventura, De Triplici Via Nejproslulejší dílo Bonaventurovo „Itinerarium mentis in Deum“, na- psané r. 1259, má svůj protějšek v mystickém traktátě De Triplici Via, nazývaném podle konce prologu (nepůvodního) také „Incendium amoris“. Itinerarium v kap. 7 vykládá: „Chceš-li věděti, jak se tyto věci dějí, taž se milosti, ne vědy; toužebné žádosti, ne rozumu; vroucí modlitby, ne snahy studia; ženicha, ne učitele; Boha, ne člověka; mraku, ne světlosti; ne světla, ale ohně, který úplně zapaluje a v Boha zahaluje nevýslovnou slastí a pla- mennou láskou. Ten oheň jest Bůh a jeho ohnisko je Jerusalem.“ Tento oheň, přenesený na moudrost, jejž je třeba sebrati, rozžehnouti a vzhůru pozdvih- nouti, je i jedním z hlavních motivů traktátu De Triplici Via. — Oheň a světlo jsou nejdokonalejším mystickým symbolem čistého bytí. Prudké světlo slunce oslepuje zrak — odtud Pseudo-Dionysios (Areopagita) mluví přeneseně o hluboké a oslepující temnotě v blízkosti Boží (srov. obrazy básníků — Ot. Březinu: den září zatmívá dálky; Walta Whitmana slova o nevyslovitelném, podivuhodném světle v „Modlitbě Kolumbově“); temno z přílišného světla je mystickou úzkostí z blízkosti Boží v „Oblaku nevědoucnosti“; sv. Jana z Kříže báseň „Temná noc duše“ objasňuje zmatek v duši mystikově, prázdnotu před tím, nežli se ztrácí v propasti božského života, tone v absolutnu. — Požár lásky: anglický mystik Richard Rolle mluví v předmluvě k svému spisu Incendium amoris (srov. též cap. XV) o tom, jak sám žasl pozoruje, že v jeho duši vypukl požár, když po prvé 103

Strana 104
pocítil ve svém srdci teplo a žár, ne obrazností, nýbrž skutečně a jako půso- bením pravého ohně. Bylo mu divno, jak tam ten plamen vyšlehl, a často si kladl ruku na svou hruď, aby zjistil, zdali ten oheň nepřichází zvenku. Základem jeho mystické zkušenosti je žár, zpěv a sladkost (calor, canor, dulcedo). O psychickém teple (tumo) u tibetských mystiků Ferd. Herčík, Život na ruby (2. vyd. 1946, str. 112 sl.). — V mystické alchymii incendium amoris je označení stavu, jímž se člověk přirozený mysticky přeměňuje v člověka duchovního. — Rozbor díla Bonaventurova podává J. Bonnefoy, Une somme bonaventurienne de théologie mystique: le „De triplici via (France francisc. 15, 1932, 227—264, 311—359; 16, 1933, 259—326; knižně 1934, Paris). O poměru Bonaventurova díla De Triplici Via k Rollovu spisu Incendium amoris Margaret Deanesly, The Incendium amoris of Richard Rolle of Hampole (Manchester, 1915, str. 49—51). — O Bonaventurovi srov. E. Gilson, La philosophie de Saint Bonaventure (Paris, 1924, angl. překlad The philosophy of St. Bonaventura, London, 1938); D. Dobbins O. Cap., Franciscan Mysticism. A Critical Examination of the Mystical Theology of the Seraphic Doctor, with special reference to the sours of his doctrines. New York, 1927; St. Grünewald, Franziskanische Mystik. Versuch zu einer Darstellung mit besonderer Berücksichtigung des hl. Bonaventura (München, 1932); Zur Mystik des hl. Bonaventura (Zeit- schrift Asz. Myst. 9, 1934); P. Longpré, La théologie mystique de saint Bonaventure (Arch. Francisc. Histor. 14, 1921); K. Rahner, Der Begriff der Ecstasis bei Bonaventura (Zeitschrift Asz. Myst. 9, 1934); J. M. Bissen, Les conditions de la contemplation selon saint Bonaventure (France francisc. 17, 1934); De la contuition (Et. francisc. 46, 1934); o vlivu Bon. na středověké spisovatele K. Rohner, La doctrine de „sens spirituels au moyen âge, en particulier chez saint Bonaventure (Rev. Asc. Myst. 14, 1933); Fanny Imle, Das geistige Leben nach der Lehre des hl. Bona- ventura ( 1939). 41, 2—13 Prologus — 3 Prov XXII, 20: Ecce, descripsi eam tibi tripliciter, ait Sapiens - 7 propter triplicem ipsius intellectum spiritualem, scilicet mo- ralem, allegoricum et anagogicum - 9 Srov. Dionysios, De Caelesti Hierarchia, cap. III, § 2, cap. VII, § 3, cap. IX, § 2, cap. X - 14 Cap I. De meditatione, qua anima purgatur, illuminatur et perficiatur — 15 Srov. Hugo a Sancto Victore, III. Erud. didasc., cap. 11, lib. V, cap. 9 — 16—17 aby mohla ... neb mysliti není v lat. předloze; srov. Ostnec svědomie, Štít Erb 181, 18—26 - 22 Verte te (inquit) ad radium etc. Dionysios, Mystica Theologia (ad Timotheum), cap. I, § 1; v listě k Titovi tato myšlenka není — 24—26 lat. obšírnější - 27 Peccati autem recordatio debet esse in hunc mo- dum, ut se ipsum arguat animus. Srov. Erb 181, 27—32 - 29—31 lat. obšír- nější; srov. Erb 181, 30—182, 6 — 42, 7 Žalm 83, 8; srov. Erb. 182, 7—14, 22—30, 31—183, 34 — 35 Viso, qualiter exasperari debeat stimulus con- scientiae in recordatione peccati, videndum est, qualiter exacuendus sit in circumspectione sui. Tria enim debet homo circa se circumspicere. Srov. Erb 185, 9—22 - 11—14 Secundo acuitur, dum considerat homo sanguinem 104

Strana 105
Christi (crucis), effusum pro humano corde excitando, pro eodem ab- luendo, postremo pro ipso mollificando; vel effusum pro humana immundi- tia abluenda, morte vivificanda, ariditate fecundanda. Srov. Erb 185, 23 až 186, 2 — 15 ut permittat in se regnare culpam negligentiae vel concupiscen- tiae vel nequitiae — 17—23 srov. Erb. 186, 3—13 — 24—30 srov. Erb 186, 18—24 — 29 Mich VI, 8; Erb. 186, 20—22: I praví Micheas prorok: „Uká- žiť, člověče, coj' dobré, a co Hospodin potřebuje od tebe: jistě činiti spra- vedlnost, a milovati milosrdie, a býti pilnu, chodiec s svým Bohem“ — 31—36 proti lat. předloze přehozeno a porušeno rozdělení: strenuitas — seve- ritas — benignitas; strenuitas — severitas není v překladě rozlišeno. Štít Erb se odchyluje, má jiný text 186, 25—188, 7 — 44, 4—5 Tak tě učím mysliti není v lat. předloze — 7 § 2. De vita illuminativa et triplici eius exercitio — 8—9 Erb 191, 10 — 15 Bernard, Sermo 2 pro Dominica post Pent., n. 3; Ne hoc solum attendendum est, sed etiam considerandum, in quanta mala incidissemus, si Dominus permisisset — 16—20 Et cum haec diligenter pensantur, per radium intelligentiae tenebrae nostrae illuminantur. Et talis illuminatio coniuncta debet esse gratitudini affectionis, alioquin non est illuminatio caelestis, ad cuius spledorem videmus sequi calorem — 23—26 Erb 192, 3—13 —31—35 Erb 192, 16—25. Lat. předloha je obšírnější a přes- nější — 36—45, 7 Erb 192, 27—34 — 1—2 nižšie věci k službě, rovné ku pomoci a vyššie k chvále Erb 192, 27/8 — 2—4 Dal jest nám také Pán Buóh Syna svého, aby byl nám bratr a přietel a výplata od smrti a pokrm ku posí- lení na této cěstě, Erb 192, 28—30. Secundo, quod dedit Filium suum, et hoc in fratrem et amicum, dedit in pretium, dat quotidie in cibum: primum in incarnatione, secundum in passione, tertium in consecratione — 10—19 Erb 193, 5—18 — 13 Tit I, 2 — 20 § 3. De via perfectiva et triplici eius exer- citio — 20—26 Erb 193, 25—29 ; quoniam amor creaturae non proficit; et si proficit, non reficit; et si reficit, non sufficit — 27—31 Erb 193, 29—36 — 31 Haec enim sunt, quae affectum inflammant — 31—46, 5 Erb 193, 36 až 194, 13 - 2 Cant 5, 16. Srov. Bonav I Sent. d. 22, q I ; Itinerarium mentis in Deum, cap. VII; Breviloquium p. V, cap. 6 - 6 § 4. Corollarium — 14 aut circa utrorumque principia, quae sunt Deus et anima, qualiter sint invicem copulanda — 20—26 Verbi gratia, si quis velit meditari circa viam purga- tivam, debet ratio quaerere, quid debeat fieri de homine, qui templum Dei violaverit; synderesis respondet, quod aut debet disperdi, aut lamentis poenitentiae purgari; conscientia assumit: Tu es ille: ergo vel oportet te damnari, aut poenitentiae stimulis affligi; deinde voluntas praeeligit, sci- licet, quia recusat damnationem aeternam, assumit voluntarie poenitentiae lamenta. Iuxta hunc modum in aliis viis est intelligendum. 46, 27 Cap. II. De oratione, quomodo per eam veniatur ad sapientiam veram L (qua deploratur miseria, imploratur misericordia, exhibetur latria, Cl A). Stč. text je místy bližší lyonskému vydáni.— 28—29 Postquam diximus, qualiter ad sapientiam veram pervenitur legendo et meditando, dicendum, qualiter ad ipsam pervenitur orando — 27—47, 9 Erb 188, 8—11, 24—27 — 6 § 1. De triplici deploratione miseriae — 8 Erb 188, 25: žalost, hanbu, bázň - 105

Strana 106
13—14 kaká jsi:/ zajisté nečistá v blátě,i byvši krásná v zlatě, srov. rytmus a zvukovost této věty proti lat. qualis sit; quia foeda in luto, quae fuerat pulchra imago — 19 § 2. De triplici imploratione misericordiae — 21 Rom 8, 26; Erb 188, 31 — 22 I Petr 2, 21 — 19—22 Erb 188, 28—31 - 22 cum fiducia spei, quam habemus a Christo, quia mortuus est pro nobis omnibus; cum dili- gentia implorandi subsidii, quod quaerimus a Sanctis et bonis omnibus. Další lat. text nepřeložen — 23 § 3. De triplici exhibitione latriae - 27 Vyne- chána třetí část: tertio debet elevari ad complatentiam et mutuam allo- cutionem, quae est Sponsi et sponsae, quam docet Spiritus sanctus in Can- ticis. Ostatek lat. odstavce 4. a celý odst. 5. nepřeložen. Srov. Erb 189, 21 až 190, 5 — 28—32 Erb 187, 7—28; lat. § 3, odst. 6 — 34 Přeřazeno z minulého odstavce, není v lat. — 33—48, 2 Erb. 190, 13—16 - 6 Gillebert. abbat., Sermo 19 in Cant. (inter opera Bernardi), n. 2 — 10 Galat 6, 14— 16 II. Cor 12, 15 — 19 Bernard, De diligendo Deo, cap. VIII, n. 25 - 21 § 4. De sex gradibus dilectionis Dei. — 24 Žalm 33, 9 — 26 Zalm 75, 11 — 21-28 Erb 194, 20—29 — 29—35 Erb 194, 30—36 - 34 Žalm 41, 2— 49, 1 výšež, výšež, zesílení výrazu u komparativu adverbia jeho zdvojením, obvyklé u Štítného; Qui enim vehementissime Deum desiderat et sursum fertur — 49, 1—6 Erb 194, 37—195, 5 — 11 II Cor 12, 10 —7—12 Erb 195,6—20 — 14 I Jan 4, 18 — 18 Rom 8, 35 — 13—19 Erb 195, 21—34-25 Žalm 75, 3 - 27 I Král 10, 19; II Paral. 9, 17—18. Dům a chrám Šalamounův, jeho trůn a lůžko bývají často předmětem výkladů (Richard a Scto Victore, De templo Salo- monis, Migne, PL 196, 223—242). Richard Rolle (Incendium amoris, cap. XXI, Quod vita contemplativa dignior et magis meritoria est quam activa) stříbrné sloupy lůžka Šalamounova symbolicky vykládá těmi, kdo statečně trpí a dobře řídí církev, zlatá plocha lůžka, na níž král odpočívá, značí mu nazíravé, protože jejich způsob života činí je čistšími a vroucnost jejich lásky a nazírání jim dodáva purpurové barvy — 20—33 Erb 195, 35—196, 4. V některých lat. rukopisích se tu dílo končí (viz Bonavent. Opera, VIII, ad Cl. Aquas, 1898, str. 11, p. 1). 50, 1 Cap. III. De contemplatione, qua perveniatur ad veram sapientiam. § 1. Praeambulum. — 4 do vrchně (-ieho) Jerusalema, ad supernam Jerusalem. V středověké mystice jsou tři hlavní druhy symbolů pro tři hluboké touhy, které může ukojiti jen mystická pravda: prvá touha činí člověka poutníkem, chce uniknouti z tohoto světa, vystoupiti sám ze sebe (původní význam ek-stasis), hledati svůj duchovní domov (nebeský Sion); druhá touha je touha duše po rovnocenném druhu, která ho činí milujícím; třetí touha je po vnitřní čistotě a dokonalosti, která ho činí asketou nebo světcem. Cílem dlouhé a namáhavé cesty poutníkovy se v středověké mystice často jme- nuje Jerusalem, protože Jerusalem ve Svaté zemi býval za středověku posledním cílem dlouhé cesty poutníků. Pod Jerusalemem se symbolicky rozumívá nejen ona daleká země, nýbrž i nebe, duchovní život, který „je sám nebe“ (sv. August., Hugo a S. Victore a j.). Hiltonovi (The Scale of Perfection) značí Jerusalem tolik jako „pohled míru“, kontemplaci v doko- nalé lásce k Bohu (Underhillová, Mystik, 167, 170) - 6 Exod 25, 40 - 9 Ne- 106

Strana 107
cesse est enim Ecclesiam militantem conformari triumphanti, et merita praemiis, et viatores Beatis — 12 triplex ordo in suprema hierarchia caelesti, scilicet Thronorum, Cherubim et Seraphim. Vysvětlivky jmen nejsou v lat. předloze. Výklad jmen podává Dionysius, De Caelesti Hierarchia, cap. III, Bonaventura, De Ecclesiastica Hierarchia (cap. II—IV); IV Sent. d. 49, p. I, q. 5 in corp.; Brevil. p. VII, cap. 7. Srov. Rich. Rolla (Incendium amoris, c. XIII): Et talis quippe assimilatur Seraphym, ardens utique intra se caritati incomparabili atque constantissima, cuius cor configuratur igni divino urens et lucens superfervide fertur in amatum. Štítný vykládá Serafín za řecký výraz „plápolící milostí“ (Erb 122, 24), „jenž plápolé milostí Boží“ (Erb 180, 33), „ješto hormo plají v milosti“ (Vrť 70, 9); srov. Řeči besední (Hatt 48, 20): „ješto sú vždy kvasiec a hodujíc s Bohem v milosti zapálené“; „v Serafínovém horúciem milování“ (Život Krista Pána, XVII D 32, 4a.); „však Serafín v tobě plápolí milostí“ (štít. rkp. XVII F 21, 24a z r. 1398) — 21 § 2. De septem gradibus, quibus pervenitur ad so- porem pacis. — Gradus autem perveniendi ad soporem pacis sunt isti septem — 25 Secundo, timor in circumspectione iudicii, et hoc quadruplicis, scilicet dissipationis operis, excaecationis rationis, obdurationis voluntatis, condemnationis finalis — 51, 6 Žalm 16, 8; 60, 5 — 16 § 3. De septem gra- dibus, quibus pervenitur ad splendorem veritatis - 20 Rom 13, 14; Galat 3, 27 — 52, 16 Apok 5, 1 — 31 Jan 1, 9 — 53, 4 iustissimus Judex subiit reatum poenalissimum, ut iustificaremur a culpa - 5 August, Confes. cap. VIII, n. 9 - 8 Job 10, 22 - 9 Si enim necesse fuit, haec Christum pati propter peccati deletionem et satisfactionem - 20 Unde ipsa crux est clavis, porta, via et splendor veritatis — 22 Jan 8, 12-23 sl. Rozvinutí symbolického svatebního motivu: nejprve se duše probouzí a rozpaluje touhou po mystické pravdě; palčivost a horoucnost touhy ji přivádí k čisté kontemplaci, po- vznáší se nad sebe, jako kdyby v milostném opojení viděla milého; nakonec splývá s Bohem (via unitiva). Symboliku svatby a duchovního, mystického dobrodružství nejsměleji a nejpodrobněji rozvedl Richard a Sancto Victore (De quatuor gradibus violentae charitatis), kde ke třem obvyklým stupňům je důsledně přidán ještě čtvrtý stupeň, na němž sponsa Dei se stává Mater Divinae gratiae, takže celý postup je symbolisován čtyřmi svatebními mo- tivy: zasnoubení (desponsatio), svatba (nuptiae), manželství (copula), plod- nost duše (puerperium). Bonaventura jako v předchozích částech používá i tu dělení na sedm stupňů (vigilantia sollicitans, confidentia confortans, concupiscentia inflammans, excedentia elevans, complatentia quietans, lae- titia delectans, adhaerentia conglutinans) - 27 si vis ad perfectionem caritatis pertingere et ad amorem Spiritus sancti — 30 Žalm 62, 2 - 31 Cant 5, 2; Isai 26, 9 - 33 Žalm 30, 2 - 35 Job 13, 15 — 54, 1 Žalm 41, 2 — 3 Cant 8, 6 — 4 Cant 2, 5 —7 Zalm 83, 2 — 10 Cant 5, 10 — 14 Žalm 93, 19 — 18 Žalm 72, 28 — Rom 8, 35 - 25 jehož tebe, milá, rač dovésti Jezu Krist, ad quos nos perducat etc. Amen. Časté oslovování druhou ženskou osobou sg. — tyto apostrofy nejsou v lat. předloze — možno vysvětliti tím, že překlad byl určen členkám ženského kláštera, neznalým latiny (mí- 107

Strana 108
nění prof. Ryšánka). V jiných rukopisech, na př. NUK v Praze sign. XVII F 21, často je druhou ženskou osobou sg. oslovována duše, zejména při rozmluvách svědomí s duší (Hlédajž, dušě má, žeť také ukazuje dobrotu Boží 12b; I co miluješ, Ó tělo, co žádáš, ó dušě 16a; Vezři, dušě má, a zna- menaj 33a). Poučení řeholním sestrám bývá nejednou předmětem zvláštního zpra- cování látky s apostrofami v 2. os. sg. (srov. na př. mezi spisy sv. Ber- narda Liber de modo bene vivendi. ad Sororem (Migne, PL 184, col. 1199- 1306). Někdy touž látku spisovatel zpracovává dvakráte, jednou pro svou oblíbenou řeholní nebo poustevnickou sestru, po druhé pro širší kruh svých přátel nebo pro veřejnost. Tak na př. Richard Rolle své dílo Form of Living, psané anglicky, věnoval své oblíbené žačce, poustevnici a po- tom mnišce Margaretě (Kirkeby), kterou často apostrofuje, zejména na konci traktátu; naproti tomu Rollovo latinské zpracování této látky De emendatione vitae je určeno všem duším kontemplativním a nemá důvěr- ných apostrof (srov. H. E. Allen, Writings ascribed to Richard Rolle, 1927, str. 256—268, 502—511; M. Noetinger, Mystiques Anglais: Le Feu- de �'Amour, Le Modèle de la Vie parfaite — par Richard Rolle, l'Ermit de Hampole, Tours, 1929, str. 279). Podobně u nás Štítný zpracoval dvojí recensi Zjevení sv. Brigity. O sedmi vstupních 57, 15 Lat. úvod (Cap. I, Prooemiale) se začíná slovy: Profectus reli- giosi septem processibus distinguitur, licet non ab omnibus attingatur. Primus fervoris. Secundus laboris. Tertius consolationis. Quartus tenta- tionis. Quintus remediorum. Sextus virtutis. Septimus sapientiae. — 17 Ne zlet sem řekl, neřekli jsem zle — 20 Gal 5, 25 — 58, 3 Cap. XXIV. Quod homo debet in se quiescere et vacare Deo, et quod in tribus vacandum est — 4 Thren 3, 26 — 11—15 Et si eximat se a factis alienis, ut nec curiose dis- cruciet, nec temere iudicet ea, nec occupetur cogitando ea et tractando, potest se tanto liberius ad interiora transferre intuenda, quanto exterioribus magis est expeditus. V českém textě proniká rytmus, střídají se v jedné větě a korespondují si větné závěry (čím by sě zamucoval — pokoje ani sbožie, c. velox; netbati bude, co jiní činie, c. planus; zvěděti cizie skutky — myšle- ním neobvázal, c. velox; kto co činiti — k vnitřním sebrati, c. planus) — 19 Cap. XXV. Quibus passibus ad contemplationem veniamus et quomodo memoria Deo intendat — 20—23 proti lat. předloze rozšířeno - 28 viz Vyš 16b při výkladě třetího stupně — 25 duchovní, t. j. život, contemplativa vita — 29 in rationis illuminatione, in voluntatis rectitudine et in memoriae iugi circa Deum occupatione. Výklad o tom podává Vyš 17a1 — 32—35 roz- šířeno — quae sunt lectio, collatio, meditatio de Deo, oratio et contemplatio. — Collatio, apud Monachos praesertim, dicitur Sacrorum librorum lectio, quae statis horis, maxime post coenam, coram jis fiebat. Sic autem dicta quasi Collocutio vel Confabulatio (Du Cange, Glossarium mediae et in- 108

Strana 109
fimae latinitatis, II, 1842, p. 429) — 59, 2 Unde qualia vis tibi meditanti vel oranti occurrere in cogitatione — 7 a paměti dobré! zostaví myšlenie, umělý pořádek slov (hyperbaton) pro rytmický závěr větný (planus + tar- dus) — 19 Cap. XXVI. Quod septimus processus religionis in sapientia con- sistit — 20 Intentio nostra aliquando movetur pro Deo, aliquando ad Deum, aliquando in Deum — 22—25 není v lat. předloze - 27 quoniam mens ipsum cogitat et ipsum alloquitur et ipsum amplectitur, quia ei affectu devotionis adhaeret — 29 kteréž najvětší s Bohem/ činí jednotu, hyperbaton, chiastický závěr rytmický (planus Sss Ss + Ss Sss) — 60, 1 Cap. XXXVI. Quomodo homo per affectum devotionis Deo debeat inhaerere et in eo quiescere.—3 statim et gustus animae, hoc est interior affectus incipit in quodam spirituali sapore in incognitis delectari — 4—8 et sic quod in solo intellectu fuit scientia, accedente sapore affectus dicitur sapientia, id est sapida scientia — 8—10 Scientia ex cognitione veri, sapientia ex adiuncto amore boni — 11—15 licet enim omnes animae affectiones suos habent proprios sapores, id est motus sibi convenientes, amor tamen quasi principalis suo motu alios informat, maxime cum ipse ad suum verum bonum debito modo fuerit conversus, qui natus est nihil solidius amare quam summum bonum — 11 Sedm ctností, t. j. milost, pokora, trpědlnost, poslušenstvie, chudoba, smiernost, čistota (o nich Vyš 43b2—77a1). Viz cap. XIV. Secundum, quod charitas opponit se septem capitalibus vitiis, septem virtutes format, ut praedictum est, de quibus nunc dicendum est, et quibus profectuum gradibus distinguantur — 17 Quantum enim amas quodcunque bonum, tantum de eius gaudes adeptione vel spe, dum cupis id adipisci. Quantum etiam times vel odis hoc, quod possit id, quod amas, auferre, tantum doles de non habito — 22—25 není v lat. před- loze - 30„Ale jakož praví svatý Pavel“ není v lat. předloze; citát sám uveden, I Cor 13, 10 — 61, 4—9 sed tantum suo gaudio fruens amor, et illi bono te- naciter inhaerens, quod solum sufficit animae desiderium adimplere, et ipsum amorem eius in se potenter transformare, ut iam cognoscat, sicut cognita est, et amet, sicut amata est, quamvis non quantum amata est, ut sit similitudo, non aequalitas - 19 Proficit autem homo deditus in studio in- haerendi Deo - 29 Vynechány příklady lat. předlohy — 32 Suavis est gustus deliciarum, honorabilis amicitia Dei et civium familiaritas supernorum, ſructuosa charitas et meritoria sublimium praemiorum — 34 odplatu mieti milosti pravé, rytmický závěr větný (zdvojený c. planus) — 62, 1 non inve- nitur nisi in fructibus spiritualium deliciarum — 4—7 Virtutis autem affectus et sapientiae gustus et divinae suavitatis fruitio, dulcis est et venerabilis, et conscientiam laetificat, assecurat et magnificat — 8 Sed cum sponsi amplexi- bus anima devota inhianter inhaeret..., mystický prvek františkánského za- nícení — 10 ničeho z těchto/ tělesných věcí, zdvojený c. planus — 11 sic tamen temperate, ut nec plane suimet oblita, nec tamen vere sit compos sui. Vyne- chány citáty z žalmů a kantik — 12—15 Obdobné líčení uměleckého snění je u Jar. Vrchlického v básni „Giotto a duše“ (Co život dal, 1883) — 14 sed prae sopore non advertunt — 28 text lat. předlohy je stručnější — 32 Rom 7, 24: Infelix ego homo, quis me liberabit de corpore mortis huius? Druhá část 109

Strana 110
citátu není v lat. předloze ani v Rom 7, 24 — 63, 2 není v lat. předloze — 6—8 text lat. předlohy je stručnější: Qui Deo inhaeret, in lumine versatur, qui mundo inhaeret, in tenebris est — 12—13 lat. předloha je stručnější: et omnes affectus in amoris gaudio uniti, in sola conditoris fruitione suaviter quiescant — 15 Srov. Vyš 16b1: Přirozené moci našie dušě jsú tři, jimiž ona jest obraz Trojicě svaté, to jest rozum, vuóle a pamět (Třetí vstupeň) — 17 et quamdiu illae non sunt ex toto Deo impressae, non est anima Dei- formis - 22 nisi cum ratio perfecte iuxta capacitatem suam illuminatur ad cognitionem Dei — 23—26 et voluntas perfecte afficitur ad amandam sum- mam bonitatem et memoria plene absorbetur ad intuendam et tenendam et fruendam summam felicitatem - 27 Et quia in horum consummata adeptione constat gloria beatitudinis, quae perficietur in patria - 30 quod istorum perfecta inchoatio est perfectio viae in hac vita — 64, 6 duchemt méním rozumným, miním. Haec autem spiritualis amoenitas non potest per aliquas imaginabiles describi similitudines nec per sensibilium depingi compara- tiones, quia pure spiritualia tantum differunt a sensibilibus, sicut et spiritus a corpore. Spiritus vero rationalis nec corpus est, nec corporis similitudo — 8 Cap. XXXVII. Quod circa contemplationis excessum sunt diversae devo- tionum species, scilicet iubilus, ebrietas, spiritus etc. — 12 bývalí v tom, ti, kdo se tím obírali: ut iubilus, ebrietas, spiritus, spiritualis iucunditas, liquefactio, quae expertis et vacantibus explananda relinquo.—Bonaventura v svém spise De Triplici Via v kap. II (De oratione, quo modo per eam veniatur ad sapientiam veram) rozeznává šest stupňů, které vedou k dokonalosti v mi- lování Božím: sex sunt gradus, quibus paulatim et ordinate proceditur, ut ad perfectionem perveniatur. Quorum primus est sanitas, secundus aviditas, tertius saturitas, quartus ebrietas, quintus securitas, sextus tranquillitas. V sborníku „Ráj duše“ je v kap. LX „O tom, kak jest múdrosti dojíti" tlumočena Bonaventurova předloha na l. Alb A 102b (viz str. 48) — 13—19 není v lat. předloze — 23 quod totum cor concutit et corpus ex sui vehementia quodam tremore commovet et delectabiliter cruciat, quia motus gaudium consolatur, sed ex impetu fortitudinis corpus debilitatur — 27—29 lat. text je jednak stručnější, jednak má navíc citát ze sv. Rehoře (Jubilum namque dici- mus, quando ineffabile gaudium mens concipit...) - 29 Zalm 88, 16 — — 30 srov. lat. předlohu: Non ait „qui dicit“, sed „qui scit“, quia sciri quidem iubilatio potest, sed dictis exprimi non potest — 35 text porušen, srov. quasi ex vini fortitudine fervor Spiritus excrescit, quod se intra se cohibere non valet — 65, 1—2 lat. text stručnější — 3 Job 32, 19 - 4 novis in novitate vitae ambulantibus - sicut novum vinum in vase bullit, quod inveteratum quiescit; lat. text je obšírnější — 11 další lat. text o extasi ducha a ztrnulosti těla vynechán — 12—13 není v lat. předloze — 15 ač sú ... byla, není v lat. předloze — 16 Daniel 10, 8 — 24 ješto duchovní lidé/ spolu jsú kra- tochvilni/ učiniec sobě/ nějaký kvas, rytmické spojení kursů (planus + velox + planus + oxytonon) — 24—28 cum aliquando religiosi inter se iucundi sunt, tamen sciant, quod spiritualis laetitia, sicut caret amaritudine tristitiae saeculi et accidiae torpore, ita et dissolutionis levitate - 26 Ved duchovnie 11O

Strana 111
veselé/ jakožť nejmá v sobě/ světského smutka; spojení kursů (tardus + + spondaicus + planus) — 23—34 není v lat. předloze — 66, 4 Filip 4, 4 - 7 Cap. XXXVIII. Quod septem sunt genera devotionum — 12 Žalm 50, 13 — 16 Žalm 50, 11 — 18 cum suspirat et anhelat ad gratiam ampliorem virtutum et ad familiaritatis divinae suavitatem vel ad Christi praesentiam in caelo, vel ad alia sancta desideria implenda — 20 Žalm 37, 10 — 21 anit je skryto ... ... srdcě, není v lat. předloze — 22 lat. text se odchyluje — 26—30 není v lat. předloze — 32 Jan, správně Pavel, ad Corinth I, 8, 3 — 33—34 není v lat. před- loze - 35 Nec potest esse virtus vel devotio, quod ex amoris Dei radice non pullulat — 67, 1—3 lat. text se odchyluje — 4 Job 30, 25 — 5 I Cor 11, 19 — 11 et mente perambulat caelestis patriae varias mansiones. Ex quibus omni- bus et singulis cor exhilaratur, et quasi iucunda volucris... - 20 Job 37, 23 - 25 et quasi aromata simul contrita, liquore supernae unctionis compacta et calore ignis divini decocta, pigmentum salutare efficiunt — 29 lat. text obšir- nější - 33 a v rozumných učených nenábožných, vlastní přídavek Štítného. Lat. předloha zni: Cum autem devotio sit piae affectionis pinguetudo et magis se habeat ad affectum quam ad intellectum, sicut videri potest in simplicibus devotis, tamen perfecta devotio non est sine lumine intellectus. Sed aliter se habet intelligentia simplicium et aliter litteratorum. Litterati enim sciunt subtiliter loqui de quacunque etiam spirituali materia — 68, 4—10 rozveden lat. text: Exemplum de quolibet moechanico artifico... Vel exemplum de medico theorico et practico, horum alter magis artem norit per scientiam, alter per experientiam — 5 z obyčeje poznaje! přirozenie svým smyslem člověčie, umělý pořádek slov, zdvojený c. planus — 11 Cap. XXXIX. Quomodo per intellectum homo in spiritualibus experientiis se teneat, et de quadruplici visione. Cap. XL. Quod revelationes secretorum pluribus modis fiunt — 12 Následující text nemá přímé předlohy v Davidovi, z něho Štitný vybírá částečně jen některá místa — 21 4 Mojž XXII, 23, 28 — 26 Viz výklad při třetím stupni (Vyš 17b.): A čím kto plnějé podlé toho pořadu jest zpósoben, tiem jest duchovnější, a ktož to jmá, ten duchovnie utěšenie jmá. Neb jiná utěšenie, jako jsú proročstvie, viděnie snóv neb takových věcí: činiti tělem divy, zkusiti chuti duchovnie, jakož nejsú k spasení po- třěbna, tak neslušie po nich státi, neb sě jimi často lidé oklamávají, a najviec nynějších časuóv. Kakžkolivěk někdy pravda bývá, ale řiedko. Avšak někdy Buóh dává těm duchovnie utěšenie, ješto sě nedávno obrátie k ná- boženství, aby uzřěli, kak štědřě Buóh odplácie těm, ktož jemu slúžie, aby měli u vieřě potvrzenie, v naději sílu a v milosti rozežženie a dobrú žádost, a býti rozšafnu vědúc, po čem státi mají a čeho sě mají střieci, a byli silní brániti sě pokušení — O tom, jak dábel viděním klame, vykládá se v poslední kapitole (Milovánie bydla nebeského) pseudoaug. traktátu „O bojováni hřiechóv s šlechetnostmi“ (Vyš 14b1): Aniž na tom má dosti dábel, ale i o jiné sě pokúšie. Neb některým ve sně často pravdu praví, zdali by oklamal asa někdy. Často v ta doba, kdy by spáti bylo, připraví k bdění, aby spal člověk, kdy by měl bdieti. Často debsánie, aneb že lúčěti na střechy budú, připósobí, aby nábožným přěkazil na modlitvách — 27 ze mdloby hlavy, o tom viz Zje- 111

Strana 112
vení sv. Brigity (ruk. XVII C 21, 1a.): „A také má-li dobrý rozum k du- chovným věcem čili mdlé hlavy na smysle kterým činem“. Podobně (ruk. XVII F 1, 3b): „A jsú ta viděnie jejé múdrými učenými opatřena, zda by byla ze mdloby hlavy neb z uoklamánie ducha zlého.“ Stejně mluví Štítný v kap. „O poznávání skrytých věcí“ (O sedmi chodbách k životu věč- nému): „Někteří nemúdří, mnějíc sě nábožnými, chce sě jim, aby někaká viděnie měli, jimiž by ukázáno bylo něco tajného, aneb ješto vysoce ty vážie, jižto snad chlubie sě něčím takovým, aneb snad v pohnutí hlavy zdá “ sě jim, by to byla pravda, ješto bude omyl. Neumiemt chváliti toho... (Vrt 277, 19—23) — 30 čte se v Davidovi: Item quod nec faciunt sanctum nec ostendunt. Alioquin Balaam sanctus esset et eius asina, quae vidit An- gelum, et Pharao sanctus esset — 31 1 Mojž 41, 1—27 - 32 Daniel 5, 3—5 — 33—36 není v lat. předloze — 69, 1 Quattuor sunt genera visionum, et toti- dem sunt genera revelationum, quamvis et visiones dici possit revelationes, quia in eis aliqua secreta revelantur. Quaedam visiones proprie possunt dici corporales, quae vigilanti corporaliter ostenduntur, ut Moses vidit Do- minum in rubo ardenti et patres saepe angelos visibiliter susceperunt. Dalši text Štítného se odchyluje — Také v novém zpracování tohoto thematu v kap. „O poznávání skrytých věcí“ (O sedmi chodbách k životu věčnému, Vrt 278, 8—34) Štítný podržuje rozdělení na čtyři druhy vidění podle Davida, kterého i jinak používá („však ne to jich svaty učinilo, neb i pohané mievalit sú viděnie taková. Ano i oslice Balámova anděla viděla, i promluvila, však oslicí ostala“, Vrt 277, 32—34). Jeho předloha De septem itineribus aeterni- tatis (De quinto itinere, Distinctio II) rozeznává jen tři druhy vidění (Prima revelatio est sensibilis ... Secunda revelatio est intellectualis... Tertia revelatio est superintellectualis). Ve Zjevenich sv. Brigity (kap. VI, 3a2, XVII C 21) Štítný řídě se svým novým pramenem rozeznává jen tři druhy vi- dění: „chci to řéci, že svatý Augustin a svatý Jeronym ukazuje, že takovíá] viděnie býva jí] „troje: tělesnými postavami jedna, druhá v mysli kakýmis obrázkami tělesných postav, třetí bývají jedno tak v rozomu Božiem vnitř- ním posvěcením ku poznání pravdy, ješto jest to dřéve skryto bylo. Ta tři viděnie jsú najdu/stojnějšie“ (Augustinus, De Genesi ad litteram, lib. XII, cap. VII, Migne, PL 34, 459—465) — 2 Srov. Zjevení sv. Brigity: Mají také ta viděnie neb zjevenie šlechetnými mudrci učenými býti opatřena, kak sú sě staly, na jevě-li čili ve sně, tělesným-li viděním čili v mysli obrázkami tělesných postav čili je v rozuomu kakém nad obecný běh přirozenie (poru- šeno, rkp. XVII C 21, 1a2) — 4 Aliae sunt imaginariae visiones, quae vigi- lanti non corporaliter, sed imaginarie ostenduntur. Dalši text se odchyluje — 11 Aliae similiter imaginariae, quae dormientibus ostenduntur. Další text se odchyluje — 12 Mat 2, 13 — 15 Viz Vyš 14a2 — 21 Alia visio est intellectualis ... Sicut Paulus cum raptus in paradisum ... vidit invisibilia et audivit ine- fabilia — 23 Štítný se tu odchyluje od lat. předlohy Davidovy — 25 1 Mojž 22, 13 — 26—28 je v lat. předloze — Mat 2, 13-30—36 Příklad o matce sv. Au- gustina není v Davidovi. O snu své matky vypravuje sv. Augustin v Conf. l. III, cap. XI (Migne, PL 32, 691/2; srov. též Vita sancti Augustini, tamže 112

Strana 113
sl. 148), ale toto vypravování nebylo předlohou Štítného. Ani Vita s. Mo- nicae (A A. SS. Boll., 4. Mai I, p. 474—480) neobsahuje onoho snu. Srov. Conf. VI, 13 (Mi, PL 32, 731), VIII, 12 (Mi, l. c. 762), IX, 10 (Mi, 775), Acta sanctorum, p. 476, 478, 479 — 70, 1—10 Štítný se odchyluje, tento výklad není v Davidovi — 11 David, cap. XXXIX: Hoc significabat velamen ante sancta sanctorum oppansum, infra quod non licebat populo, sed solis sacerdotibus introire. Similiter Sanctuarium involutum in profectione Le- vitis imponebatur portandum, quod antequam involveretur, non licebat aliis quam sacerdotibus nude contingere et videre, hoc significante Spiritu Sancto, quod profundae scripturae mysteria perfecti aliquatenus vident, alii autem involuta portare debent, dum sumus in hac via, velamen figurarum— 18—36 není v lat. předloze Davidově — 23 A mienímt viděním i to, což by slyšal neb vóní čil, chut usty nebo čil dotčením takého něco (Brig. B 1b). Srov. ob- dobné místo v Prologu kard. de Turrecremata super Revelationes sanctae Bri- gitae, cap. IV: Hoc genus visionis potest referri quorumlibet sensuum ex- perientia. Ut auditus, gustus, odoratus et tactus, quia visus pro quolibet sensu poni solet. — 71, 2 David de Augusta: Spiritus enim sancti visitatio sicut contra omnia vitia reprimenda et detestanda infunditur, ita etiam sin- gulariter contra omnes carnales illecebras opponitur - 3—8 V lat. předloze Davidové: De his vero, qui cum aliquando dulcedinem spiritualem sentiunt, continuo etiam carnalis delectationis pruritu illecti foedantur, quid iudicem? nisi quod potius eligo illis carere floribus, quos de luti sordibus legere de- berem. Et sicut eos damnare non audeo, qui inviti quandoque in huiusmodi spiritualibus affectionibus carnalis fluxus liquore maculantur, ita etiam ex- cusare nescio, qui tali fluxu ex consensu delectantur, qualiscunque eorum intentio videatur — 9—18 není v lat. předloze Davidově. Štítný, Třetie řeč o svatém Pavlu 72, 2 I Cor 12, 31 — 4 Obdobný text se čte u sv. Řehoře, Homil. in Eze- chielem prophetam libri duo, lib. II, hom. II (Migne, PL 76, 952 sl.) — 18 II Cor 12, 2—21 II Cor 12, 4 - 29 nebeskú jsi prošel slavnost, umělým po- řádkem slov je způsobován rytmický větný závěr — 73, 14 ješto k té strany příslušie dóstojnosti, co přísluší k důstojnosti té strany; umělý pořádek slov způsobuje kombinovaný rytmický závěr větný (c. planus + c. velox) — 18 ne- majíc jiného/ nízkými věcmi obvázanie, rozšířený velox — 28 jen ušlechtilé slušejí mysli, hyperbaton, rytmický závěr větný (c. planus) — 29 svatý Řehoř, Moralium lib. XIX, cap. 25 (Migne, PL 76, 125) — 74, 2 2 Mojž 26, 12 — 4 Sirach 3, 22-7 Uprázdňte se, zbavte se pozemských starostí — 13 I Cor 6, 2- 15 Píseň Šal 2, 7; 3, 5;8, 4 — 27 shromažděním v jedno/ údov rozličných, rytmický závěr Ss Sss (c. planus) — 29 pilně jí střežem, duál, obou dvou — 26—32 sv. Pavel, I Cor 12, 14—22; sv. Rehoř na uved. místě Mor. lib. XIX, cap. 25 — 25—35 Tento výklad Štítný opakuje v svém novém zpracování celého thematu, který podává v kap. O životu bohomyslném v knížkách „O sedmi chodbách k životu věčnému“, zařaděných do sborníku Musejního 8 113

Strana 114
z r. 1400 (Vrt 273, 27—274, 4). Toto druhé, stručnější zpracování spisu Rudolfa z Biberachu De septem itineribus aeternitatis je v této kapitole, stejně jako i v jiných, samostatné. Z předlohy, která má sedm hlav (ve čtvrté se v čtyřech kapitolách obšírně vykládá o rozdělení kontemplace na stupně, a to podle Richarda a Scto Victore, podle autora spisu de spiritu et anima a podle Origena), Štítný bere jen nepatrné podněty (Maria Majdalena naj- lepší stranu vyvolila) a citát ze sv. Rehoře (Super Ezech. hom. 15), který se v lat. předloze čte v odst. 6 distin. V (Vrt 273, 13—17). Příklad ze sv. Řehoře o údech se v třetí části (De tertio itinere aeternitatis, t. j. aeternorum limpida contemplatio) Rudolfova spisu nečte — 75, 6 Sap 7, 9; Přísl 8, 19 — 9 Hugo a Scto Victore De anima, lib. III, cap. 41. Migne (PL 177, 165; 184, 507) uvádí, že jde buď o dílo sv. Bernarda (Tractatus de interiori domo seu de conscientia aedificanda) nebo někoho z jeho řádu — 17 Luk 10, 42 — 27 De claustro animae, lib. III, kap. 1 (PL 176, 1087); podle Migne je autorem tohoto díla Hugo de Foulois (Foulloi, Folieto) — 36 O rozdile mezi životem pracovitým a duchovním Štítný vykládá také v svém překladě spisu Huga a Sancto Victore „Archa Noemova“ (sborník Vyš 111a—111b) těmito slovy: „I toť potřěbné jest, jenž sě při tomto duchovniem korábi znamenává, dobroť jest tomu rozuměti a držěti sě podlé toho. Skrzě dvéřě móžem ty činy a ty skutky znamenati, ješto k životu příslušějí pracovitému, a skrzě okno ta myšlenie, jimiž dušě jako pták léce i z korábu vnitřnieho myšlenie i opět zasě jen tak myslí. Neb naše nestatečnost nestačí, by vždy bylo vnitř tak plně býti v sobě při tom myšlení vnitřniem tak divném, v němž by srdce bylo jen v tom veselém pokřiknutí z patřenie Božie velebnosti v moci jeho všemohúcie a v múdrosti tak ve všem pořádné pravdy a v dob- rotě milosrdnéj, až by vždy řeklo: Svatý, svatý, svatý Pán Buóh Hospodin. Protož z toho myšlenie vycházieme tak vnitřnieho někdy jako dveřmi, když sě na některú dámy práci tělesnú. A jako oknem ptáci vyletovali z korábu, takéž mysl našě někdy z myšlenie vyletuje vnitřnějšieho ke vněj- šiemu, a ač to musí někdy býti, třěba i sě skoro vrátiti zasě. A v tělesnú práci nikdy sě pak nemá dáti takový člověk bez potřěby, kohož jest Buóh jako zavřěl již v tom korábi, zbaviv jej takých prací, dav příčinu, aby mohl v takém duchovniem myšlení pokoj jmieti. Ale uzří-li toho potřěbu, ež by mohl svú prací znamenité zlé staviti neb přivésti něco dobrého, móžť a má v takú potřěbu podlé úlohu stavu svého vyjíti ku práci i z takého ná- boženstvie pokojného. Ale třěba jest tu opatrnosti, aby se v tom nezklamal člověk. Nebť to rádo sě stává, že vyjde někto z upokojenie takového, k němuž Buóh dal jemu příčinu, odtrh jej někak od takých prací jako dvéřě oněm v korábi zavřěv, an mnie, by svú prací učinil něco, pak ono ztratí a tuto nic neučiní...“- 76,9 Jan 8,34-12 Ohlas myšlenek sv. Bernarda o na- vštívení duše Bohem, o němž vykládá v svých Sermones in Cantica — 31 v onehdajší řeči, druhá řeč o sv. Pavlu (vydání Strakovo, str. 121, 190 až 193); citát z druhé řeči sv. Bernarda In vigilia Nativitatis Domini, num. 4 (Migne, PL 182, 92) — 77, 3 knihy dekretálnie, soubor právních norem cír- kevních. První díl tvořila sbírka boloňského mnicha Mag. Gratiana (De- 114

Strana 115
cretum Gratiani), k nim připojena sbírka dekretalií papeže Rehoře IX. (1234) „Liber extra“, další doplňky tvořily „Novellae Constitutiones' „Liber Sextus“ pap. Bonifáce VIII. (1298) a „Clementinae“ (Liber septimus) pap. Klementa V., uveřejněné r. 1317. Srov. Štít Erb, str. 135, 9—17. — 17 po těch státi vysokých věcech, c. planus — 18 domnívali se, že měli zvláštní duchovní navštívení, ale měli jiné, bludné, způsobené oklamáním - 30 sv. Rehoř, správně sv. Bernard, 31. řeč in Cantica (De excellentia divinae visionis, Migne, PL 183, 942) — 32 sv. Bernard, De consideratione, lib. V, cap. 3 — 78, 29 2 Mojž 34, 35 — 31 Sap 9, 15 — 79, 1 Rom 5, 20 — 8 PL 183, 1126 — 16 Následuje rubrikované ukončení: Skonávají sě kázanie o svatých, počemše od svatého Ondřeje až do Hromnic, jakož na těch knížkách stálo, z nichž sem psal. A potom nedělnie od adventu až do devietníka. První neděli v advent tato řeč sě počíná. Zjevení sv. Brigity Předmluva k Zjevením sv. Brigity je zachována v obšírnějším znění prvé recense, ale neúplně; v obou rukopisech, XVII C 21 NUK v Praze a v ruk. Olom., chybí její začátek (v Ol. více). Znění předmluvy druhé recense je zachováno ve všech třech rukopisech, Leningradském z r. 1419, pražském NUK XVII F 1zr. 1453 a Musejním (dříve minoritském) z r. 1526. Rukopis Leningradský a Olomoucký mi byly nepřístupné, z Leningradského cituji jen to, co otiskl V. Flajšhans, Knihy české v knihovnách švédských a rus- kých, 1897, str. 3—5. Pramenem Štítného předmluvy je jednak Prologus, který k Brigitiným Relevacím napsal M. Matyáš, kanovník v Linköpingu (†1350), učitel sv. Brigity, její zpovědník a pořadatel jejích zjevení z periody švédské (1344—48), učený muž (vedle rétorických spisů a velikého díla Concor- dancie super totam bibliam napsal vzdělávací spis Homo conditus), jednak Prologus (Epistola Solitarii), který k VIII. knize Brigitině předeslal Alfons, nejprve biskup v španělském Jaënu a po své resignaci člen august. řádu poustevnického, asi od r. 1368 důvěrník Brigitin v Římě a očitý svědek jejích mystických vytržení, dokonalý znalec celého jejího díla, který redi- goval Britina vidění z doby italské (1371—73); po smrti Brigitině se při- pojil k sv. Kateřině Sienské (o M. Matyášovi H. Schück, Illustrerad Svensk Litteraturhistoria, 1926, str. 337—342, tamže i o biskupu Alfonsovi str. 362—363). Alfons do svého Prologu pojal i několik míst z Prologu M. Matyáše. Hanuš (L. F. 1886, 149) se domnívá, že Štítného předmluva byla vzdělána dílem z úvodu kardinála Jana de Turrecremata a Matouše z Krakova, dílem „domyslem vlastním a na základě vlastní znalosti revelací od českého překladatele“, ale kard. Jan de Turrecremata (Juan de Torque- mada) žil v 1. 1388—1468 a jeho Prologus k vydání Brigitiných Revelací nemohl tedy býti Štítnému pramenem; shody mezi ním a Štítným ukazují, že oba měli společný pramen, M. Matyáše a biskupa Alfonsa. 80, 5 Stupor et mirabilia audita sunt in terra nostra (M. Matthias, Prol.) — 115

Strana 116
7 Jerem 23, 29; Job 28, 9 — 23 že sě tato osvietila: Nam et ego ipse, qui haec scripsi, licet certissime mihi de hoc spiritu per verba et opera plene veritas constiterit, vix tamen capio, quod tamen omni acceptione dignissimum esse iudico (M. Matthias, Prol.) — 30 ženy prorokyně uvádí biskup Alfons v svém Prologu (římské vyd. Rev. 1628, tom. II, pag. 257) četnější, mezi nimi na konec uvedena Sybilla Tiburtina, Sybilla Erictrea et multae aliae. — Judith 8, 30; Esther 4, 16; 14; 15, 16—18; Anna 1 Reg. 2, 21, Luk 2, 36 — V Alfonsovi je i příklad o faraonovi a Mojžíšovi — 81,6 Mat 28, 5—7 Mar 16, 5—7; Luk 24, 4—9 — 8—16 V Alfonsově Prol. kap. III obšírněji, rovněž v Brig B, 1b1, kap. 4: Ale aby nebáli sě těmi zje- veními, ješto sú psána v [klniehách těchto, oklamánie... Alfons shodně s M. Matyášem: Beata Brigitta... de genere regum Gothorum exorta et in regno Suetiae, quod est ad Aquilonem, nata fuit. Cuius parentes nobiliter et virtuose vixerunt. Quae adhuc in coniugio vivens maritum suum ad continentiae perfectionem adduxit, ut multis annis sine carnis copula vi- verent — 12—16 M. Matthias, Prologus; Prol. Alphonsi, cap. III — 12 A jakž počala viděnie mievati v B 1b, se čte: A když muž její umřěl, roznietivši sě v Božie milosti všěcka sě poddala Jezukristu a on ji milostivě vzal za svú chot vlastní, takže ji divně svým utěšením navštěvoval a řiekal k nie: „Já sem tě vzvolil v chot, ať bych ukázal svá tajemstvie, neb tak sě mně [líbí“]. Viz Revel. lib. I, 2 a Brig. A III kap., 6b: „ješto i nynie s tebú mluvím v duchu, vzvolil jsem tě a vzal jsem tě za chot sobě, ať bych tobě ukázal své tajné věci, neb tak mi sě líbí“ — 17 zákona predikatorového, řádu kazatelského, dominikánského. O překladateli Zjevení do latiny a pořadateli knih Brigi- tiných má Brig. B 2a, v kap. IV zprávu: „Nebo psala jest ty řěči najprvé v svém jazyku. Potom jsú popsány latině. A pak ten mistr svatého Písma, ješto ji znal, šlechetný muž, jakž slyším o něm, mistr zákona svatého pře- dikatorového, zpořiedil je v kniehách několik, až teď mně sě dostaly česky popsati, kakžkoli ti, ktož mě znají, vědie to, že nerad o divích píši.“ Znovu se k němu vrací v kap. V na l. 3a.: „A také ten, ješto latině to psal, jsa muž pokorný a šlechetný, nesměl sě o to pokusiti, jeliž Buóh jej k tomu přinutil. A ten také mistr svatého Písma, mistr zákona predikatorového jménem Reniundus, chvalný jest člověk, slýchal jsem o jeho šlechetnosti. A ten jest znal tu paní a ta viděnie jejé po nie již zpořiedil v kněh několik a šlechetný mistr Matúš z Krakova, i ten také jest muž nematný, toho známy, a jest mistr svatého Písma, ješto ty kniehy tak zpořiezené do Prahy přinesl a slúžil jé jako jiné svaté vdově, slovútnú učiniv službu na svatéj mši ke cti Bohu v jejé meno Bohu Otci přědrahú obět krve a těla jeho Syna v kostelnie svá- tosti na oltáři obětuje. A toť jest i mně sě dálo, ponúklo mne, abych k tvéj vuóli, má milá dci, počal ty kniehy psáti česky, zdaliť snad i po nás budú někomu k užitku.“ Alfons (Prol. cap. III) píše o věci takto: Et quia ipsa Do- mina revelationes scribebat, ut praefertur, ex praecepto Christi in lingua sua Gothica, ideo ex eodem praecepto Christi iste prior transtulit de illa lingua sua materna in Latinum omnes libros... Před tím se vykládá, že Kristus ji svěřil dvěma čistým a ctnostným otcům, quorum unus monachus et prior 116

Strana 117
Cisterciensis religiosissimus erat, virgo carne et satis scientia litteratus; oba dva ji provázeli až do smrti. V římském vydání Revelací (tom. II, pag. 414) se jmenuje Dominus Petrus prior Alvastri ipsarum Revelationum primus conscriptor, biskup Alfons se uvádí jako pořadatel knih Brigitiných (ex praecepto Christi Revelationes caelestes factas sanctae Brigittae de regno Suetiae in libros distinxisset). Brigitinými průvodci a zpovědníky byli Ma- gister Petrus ze Skänninge, správce jejího domu v Římě, a Petr, převor v Alvastře, Brigitin sekretář; oba se uvádějí jako spisovatelé jejího životo- pisu z r. 1373. Podle švédského bádání byl překladatelem Zjevení do latiny Petrus Olavi, převor v Alvastře (Fogelklou, str. 245, Schück, str. 362). Remundus (v Brig. D Rejmundus) bývá pokládán za generálního převora řádu dominikánského (Novotný, Náb. hnutí, str. 197) a tedy ztotožňován s dominikánem Raimundem de Vineis (de Capua, †1399), který byl v Praze při generální kapitule řádu dominikánského r. 1359 promován za mistra a jako generál řádu a legát papežský r. 1383 pobýval přes rok v Praze, kde sjednal s rektorem university smlouvu o přivtělení generálního studia řádu u sv. Klimenta k universitě (Tomek, Děj. města Prahy III, 281, 330; Fr. Košák, První profesoři theologické fakulty na universitě Karlově a řád dominikánský, Vlast XXXIII, 1916/7, str. 126/7). Raimund z Kapue byl zpovědníkem sv. Kateřiny Sienské (napsal o ní Legenda S. Catharinae Se- nensis) a ctitelem sv. Brigity, která žila téměř 25 let v Římě (od bollandistů dostala jméno „vidua Romae“). M. Matouš z Krakova působil dlouhá léta v Čechách, v Praze se připomíná r. 1355, r. 1367 byl tu magister in artibus, r. 1384 Mag. Theologiae, byl zároveň kazatelem v Týně. Jako hlava posel- ství university Karlovy k papeži Urbanu VI. navštívil Řím, po druhé byl v Italii r. 1385, kdy mluvil před římskou kurií v Janově. Opustiv Prahu byl profesorem theologie v Heidelberku, r. 1396/7 rektorem v Krakově, r. 1404 znovu v Římě při volbě Innocence VII., zemřel r. 1410 jako biskup ve Wormsu. Od něho pochází traktát Revelaciones beate Brigitte de Suecia de passione Christi, vzniklý za jeho pobytu v Janově r. 1385; obsa- huje jen výtah z Revelací o utrpení Kristově (v Pelplinském kodexu na 1. 205a—210a). Podle svědectví kard. de Turrecremata předložil papeži čtvrtou proposici při kanonisaci sv. Brigity (je zachována v rukopise metropol. knihovny v Praze, sign. O XXXII, Propositio facta pro cano- nisatione electae sponsae Christi Brigidae de Swecia per magistrum Mathaeum de Cracovia, in qua summarie tangitur sanctitas eiusdem). Mimo to se Matouš z Krakova uvádí jako původce kázání o sv. Brigitě, které je uveřejněno v díle „Onus mundi, alique revelationes quarti libri celestium revelationum sancte Brigitte“ (vytiskl Eucharius Frank v Římě 1485). Proti sv. Brigitě vystoupil na koncilu kostnickém r. 1415 pařížský kancléř Gerson, jeho důvody vyvrátil v svém spise kard. de Turrecremata. O oblibě Zjevení Brig. svědčí poznámka v lat. kodexu pražském z r. 1392 S. Brigittae coelestes revelationes (metrop. C LXXXVII): Hunc librum rex Wenceslaus prae aliis legebat et bibliam. (O Mat. z Krakova Novotný, Náb. hnutí, 108—112; F. Franke, Mathäus von Krakau. Diss. Greifswald, 117

Strana 118
1910.) Odkud má Štítný své zprávy o M. Remundovi, nebylo dosud objas- něno. Ani švédskému badateli Is. Collijnovi, znalci díla Brigitina, není M. Remundus znám jako překladatel nebo pořadatel spisů Brigitiných (za toto sdělení děkuji pí dr. Anně Císařové-Kolářové, která má rukopisnou studii o stč. Zjeveních sv. Brigity). Pro nepřístupnost rukopisů nebylo mi tou dobou možno zjistiti závislost Štítného na spisech Matouše z Krakova. — Studii o pražských lat. rukopisech Brig. Revelací (nejstarší jsou z r. 1390 a 1392) vydal Salomon Kraft „Handskrifter av Revelationes sanctae Bri- gittae i Prag“ (Nordisk Tidskrift för Bok-och Biblioteksväsen, Arg. XIII, 1926). — 81, 20 Cedat igitur temeritas stulti iudicii et detur locus gloriae et gratiae Dei, quae tanto maior esse cognoscitur, quanto ignorantiae et mo- dicae fidei nostrae videtur incredibilior (M. Matthias, Prol.) - 25 Et certe omni nationi, quae sub caelo est revelanda, qua Christus tam graviter fla- gitiis Christianorum laesus, ut vix ullae reliquiae seminis iustitiae inveniantur, misericordiam exhibet ingratis, et reos allicit ad veniam flagitandam. (M. Mat. Prol.) V B 2a, se čte: „A my tak dalecě ostali Krista, tak jej hně- vámy hřiechy svými, že ač jedva kde ostalo jest sieme křesťanské spravedl- nosti“ — 26 Ale co mohu jiného řéci k tomu B 4a — 27 B 2b, má více textu; srov. Prol. M. Matyáše: Nam et ego ipse, qui haec scripsi,... vix tamen ipse capio - „Ano já sem, ješto sem latině popsal toto, jědva mohu popad- núti...“ — 31 Sicut de Christi Resurrectione dicitur, quod paulatim per multa argumenta monstrata est, quia totam simul novitatem miraculi fra- gilia mortalium pectora capere non potuerunt (Prol. M. Mat.) — 35 Avšak toť jest všěm veliká příčina, aby přijeli řěč této svaté ženy, že tolik řěčí, tolik divuóv neukazujé nám viery jiné, jedno tu, ješto ukázal Kristus. Ani nám jiného Krista ukazuje nového, ale vždy toho, [jenž] jest trpěl a umřěl pro ny. Nic té pravdy neujímá, ješto jest v Kristu, ani co viec přičiňujíc, jedno že tiem viece milosrdenstvie jeho v nich muóž poznáno býti, čím jest viece hubenstvie naše nad to, než jest kdy bylo v hřiešiech našich. Pro něžto chvála a dieka Hospodinu, jenž nás těší a pomáhá hubenstvu našemu, tolik nám činí a vystřiehá, abychom rozpači v pro[palst neupa[d]li v těchto zlých posledních časiech B 2b,—3a. — Lat. předlohou je Prol. M. Mat.; poslední větu (...ne labantur in barathrum desperationis) má i Alfons na konci VII. kap. — 82, 5 Prol. M. Mat. — I toto jest příčina věřiti těm zje- vením, o nichž pravie kniehy tyto, že jedna žena neučená sprostná vynesla je, ješto by neuměla tolik o takových věcech sobě zamysliti ani [byl špíleti chtěla, jsúc slovútná, urozená, nad jiné jsúc bohobojná, [Boha] milujíc a pravdu jeho a táhnúc i jiné k tomu B 3a, - 8 Alphonsus, Prol. cap. III, Turrecrem., Prol., úvod — 9 A také má-li dobrý rozum k duchovným vě- cem čili mdlé hlavy na smysle kterým činem B 1a, — 23 Alphonsus, Prol. cap. IV - 25 Jako vidění, i hlasy, které slyší mystikové, se rozlišují na přímý, neartikulovaný hlas; na zřetelný vnitřní hlas, jen v duchu slyšitelný; na vnější hlas, smyslově vnimatelný, ve snu nebo v bdění (rozmluvy duše s Bohem u Huga, sv. Brigity). Srov. Underhillová, Mystik, 356 -29. Mluvieše jednú v náboženství svatá Brigita: „O milý Bože, všemt jest to divno, ktož slyšie 118

Strana 119
to, co ty se mnú činíš...“ A, kap. IX, 12a; Revel. IV, 77 (srov. i lib. VI, 52): O charissime Deus et omnium dulcissime, mirabile omnibus audientibus est illud, quod tu mecum fecisti — 31 Alphonsus, Prol. cap. VI, pag. 268 — 83, 22 Alphonsus, Prol. cap. VI, pag. 269, de Turrecr. Prol., cap. II - 30 Nejprve byl jejím zpovědníkem M. Matyáš, do Říma ji doprovázel jako její sekretář a zpovědník převor Petr Olavi z Alvastry spolu s M. Petrem ze Skänninge — 35 Alphonsus, Prol. cap. VI, 269 (Turrecr. Prol. cap. I) — 84, 7 Alphonsus, Prol. cap. VI, 269 — 14 Alphonsus, Prol. cap. VI, 269/270: Probatur etiam hoc pulchre per Hugonem de S. Victore in Soliloquio de arra animae in fine totius tractatus, ubi anima loquitur ei dicens: Hoc (inquit) ultimum interrogationis meae suscipias quaeso. Quod est illud dulce, quod eius recordatione me tangere solet, et tam vehementer atque suaviter afficere - 23 Alphonsus, Prol. cap. VI, 270: Tertium signum est, in quo cognoscitur seu discernitur visio divina ab illusione diabolica, quando scilicet anima existens in visione sive corporali sive imaginaria et spirituali, sentit influxum intellectualis supernaturalis luminis, intelligibilis veritatis et comprehendit tunc significationes veras illorum visorum et ver- borum. Et aperitur clare tunc intellectus eius, ac ostenditur seu manifestatur ei veritas illius materiae — 21 Alph. Prol. cap. VI, 270: ut ait Thomas de Aquino in 2. 2. titul. de prophetia qu. 78, ubi sic dicit: Daemones (inquit) ea, quae sciunt,hominibus manifestant, non quidem per illuminationem intellectus, sed per aliquam imaginariam visionem — 85, 2 Alph. Prol. cap.VI, 271: Quartum signum est, in quo differt visio seu revelatio boni spiritus ab illusione diabolica. Quando scilicet ille Propheta seu videns semper vera praedicit et Catholica mysteria et documenta loquitur et honestos ac virtuosos mores indicat - 6 5 Mojž. 18, 21—22 — 12 Alph. Prol. cap. VI, 272 — 19 Alph. Prol. cap. VI, 272 - 24 Alph. Prol. cap. VI, 273 — 27 v království Cilickém, čti: Sicilském. Quae omnia intantum sunt notoria et manifesta et per docu- menta authentica divulgata et probata, tam in Regno Suetiae, quam in Roma et in regno Siciliae et in aliis multis partibus mundi (Alph. Prol. VI, 273) — 86, 2—6 v rukopise rubrikováno — 7 Revelationes lib. III, cap. V, v B kap. 98, 1. 86a—86b, Hanuš I. c. str. 217/8. Text v A se drží úplně lat. předlohy, z jejího záhlaví (Verba Ambrosii ad sponsam) bere prvou větu, potom se řídí předlohou věrně, jen zkracuje. Naproti tomu B má úvodní větu z Rev. III, cap. I, po ní následuje věrný překlad textu podle Rev. III, cap. V, ale potom vybočuje a přechází jinam - 9 Iz. 64, 1 — 12 quoniam Gubernatores avidi sunt, illis in terris iugiter applicare volentes, ubi sibi ipsis maius lucrum existimant provenire - 20 Per istos vero Gubernatores intelligo omnes potestatem habentes corporaliter et spiritualiter in mundo— 24 Per portum vero intelligo introitum veritatis, qui nunc coram multis sic obscuratus est — 26 Per lucem vero, quam amici Dei petebant, intelligo aliquam divinam revelationem fieri in mundo ad hoc, ut charitas Dei re- novari valeat in cordibus hominum et eius iustitia non oblivisci nec negligi — 87, 2 Revelationes lib. II, cap. XIX, B kap. 86, l. 71a,—72b,. V českém textu je přeložena poslední čtvrtina textu lat. předlohy — 3 Mihi videtur, 119

Strana 120
Fili mi, per similitudinem loquendo, quod nunc sic tecum est, quasi quod quaedam nubes ascenderet in caelum, hanc vero praecederet levis aer — 4—5 In nube autem apparuit quasi quoddam tenebrosum, sed qui erat extra domum sentiens levitatem aeris, elevavit oculos et vidit nubem tenebrosam — 9 lat. text je obširnější — 11—13 lat. text je obšírnějši — 14 Ergo omnes, qui audierint verba haec, elevent oculos suos, et videbunt in intelligentia, unde processerint verba. Inquirant, si sonuerunt misericordiam et humilitatem. Attendant, si sonant praesentia an futura, veritatem an falsitatem, et si vera invenerint, fugiant ad latibulum, id est ad veram humilitatem cum divina charitate, nam cum iustitia venerit, tunc prae timore separabitur anima a corpore, animam vero claudet in se ignis et ardebit interius et exterius— 23 Ostendi tibi supra de apibus, quod habet triplex bonum de apiastro suo. Dico tibi nunc, quod tales apes deberent esse illi Cruciferi, quos in illis finibus terrarum Christianorum posui - 32 ut vivant et seipsos cognoscant. 120

Strana 121
SLOVNÍČEK asa, adv., aspoň ež, spojka, že bezpřěmně, bezpřiemně, adv., příliš- ně, náramně blahoslavenstvie, n., oslavení, bla- ženost blahoslavený, adj., oslavený, blažený bleděti, impf., blednouti, decolorari brže, adv., spíše čin, m., čin; účinek; způsob, druh čistec, m., očistec čuch, čich, m., smysl tělesný čující, čijící, adj., co možno smysly číti, sensibilis čutedlnost, čitedlnost, f., smysl tě- lesný hořkost, f., horkost, calor hromazditi, impf., hromaditi hubenstvie, n., ubohost, bídnost hubený, adj., ubohý, bídný chut, f., náklonnost chutnost, f., příjemnost chutný, adj., příjemný chybati, impf., pochybovati chybovati, impf. pochybovati chvála, f., chvála, sláva, gloria ižádný, adj., žádný debsánie, n., hlučení, hřmot dědina, f., majetek, statek, dědičná země, říše div, m., podiv dluh, m., vina dobroděnstvie, dobrodienstvie, n., do- brodiní dobrovolenstvie, n., dobrovolnost, benevolentia dolíčenie, n., dotvrzení, důkaz dolíčiti, pf., dokázati (definibilis) domovitý, adj., domácí, rodinný domyšleně, adv., rozmyslně doněvadž, spojka, dokud donidž, doniž, spojka, dokud dopuščenie, n., dopuštění, spáchání; nedbalost, negligentia dotýkající, adj., hmatatelný, tangi- bilis držimý, adj., držící, držitelný duchovenstvie, n., duchovní život, náboženství dvojiti sé, impf., zdvojovati se jamž, adv., spojka, kam javo, n., na jevě, v bdění jedno, adv., jen jedva, adv., sotva jelikož, spojka, kolik; vzhledem k če- mu, pokud jelikž — s tolik, adv., kolik — tolik jeliž, spojka, pokud, až jenž, spojka, že ješutnost, ješitnost, f., marnost, va- nitas ješutný, ješitný, adj., marný, vanus jež, spojka, že kak, spojka, kterak ké (relat. absol.), co; spojka, zdali klákol, m., chatrný šat, hadr klčnati sě, impf., hoditi se, schopnu býti, chystati se kochánie, n., milování, rozkoš kór, m., kůr, chór kostel, m., církev kostelní, adj., církevní Krizostom, m., sv. Jan Zlatoústý krópička, f., krůpěj 121

Strana 122
křikati, impf., křičeti, pokřikovati křivda, f. nepravda lakomstvo, n., žádostivost, chtivost, aviditas lakomy, adj., Zádostivy, chtivy, avidus lékaf'stvie, n., lék lektvaf, f., pamlsek, léčivá šťáva lént, adj., lenivy lep, lepu, Ipu, m., lep lesktánie, n., lechtání letenstvie,n. dobrotivost, benignitas lisicé, f., lis lácéti, impf., házeti lüciti, Àmpf., odlu&ovati měrný, adj., měřicí mest, m., g. mstu, most mieniti, impf., znamenati milost, f., laska mistrovdnie n., úprava mketnutie, n., kmitnutí mrzkost, f., nechut, osklivost, accidia mrzkostivy, adj., plny mrzkosti, ošklivosti mititi sé, impf., rmoutiti se mýto, n., cena, pretium náboženstvie, n., nábožnost, pobož- nost, devotio nacítati sé, impf., pokládati se napravenie, n., navedení, suggestio nátura, f., přirozenost nečíslný, adj., nesčíslný nedojépie, n., nenadání některdy, adv., někdy nemdhati, impf., stonati, býti ne- mocnu neobséžný, adj., nevystižitelný, non sensibilis nepostižný, adj., nepostižitelný neprázdn, neprázden, f., zaměstnání, negotium 222 neprázdný, adj., zaměstnaný neroditi, impf., nechtiti nesličnost, f., hřích (opak: šlechet- nost, ctnost) nesstihnutý, adj., nevystižitelný něterý, pron., některý neúměrný, adj., nezměřitelný nevýmluvně, adv., nevyslovitelně nevýmluvný, adj., nevyslovitelný, inenarrabilis nevypravený, adj., nevýslovný nezbytedlný, adj., čeho se nemožno zbýti, inevitabilis nezkálený, adj., neposkvrněný nezpytující, adj., nevyzpytatelný, imperscrutabilis nikte, pron., nikdo nuziti, impf., trápiti, tyrati obak£, adv., naopak obchopiti, pf., pohltiti obijeti së, impf., obalovati se obinüti (z ob-vinüti), obaliti, za- stiíti; o. sé nebezpecenstvie, vy- hnouti se nebezpecenstvi obinutý, adj., zabalený, zastřený obklücente, obkiiżenie,n.,objetf, hoj- nost oblitie, n., výtok semene, pollutio obluda, f., oblouzení, mam obludně, adv., omylem, mamně obludný, adj., mamný, klamný obuzovati, impf., tupiti (detracta- tiones) ohnec, m., dat. k ohenci, k uohenci, k ûhenci, ohnik okřšlenie, okříišlenie, n., popis oküséjict, adj., co mozno okusiti, gustabilis opatrnÿ, adj, vidouci, nazíravy; duchovni, rozjimavÿ, contem- plativus; viz spatrnÿ opatfiti, pf., spatiiti, uvidéti opatrovánie, n., vidění, zření, con- templatio 

Strana 123
opatrovati sé, opatfovati sé, impf., divati se, ohliZeti se, se circum- spicere oplakovánie, n., oplakáváni oplakovati, impf., oplakávati orudovati, impf., orodovati, prositi osudie, n., nádoba, sud otpověděnie, n., odpovědnost otváféti, impf., otvirati otvofiti, pf., otevfiti otvofovati, impf., otvírati otvrci, otvyrÀu, pf., odvrhnouti; o. sé, zříci se panošstvo, n., poddanství, servitus po, praep., po slovesech pohybu pro (po ni přišel, pro ni) pocéstnik, m., poutník, viator počščenie, poccenie, n., pocténi, uctění pocüti, pocíti, pf., pocítiti podkysiti, pf., polapiti, pohltiti (srov. tkysati, tkysiti) podobenstvie, n., podoba, tvářnost pochop, m., pochopeni, schopnost, chápavost, capacitas Pochotenstvie, n., příjemnost, roz- koš, oblectamen pochotnost, f., příjemnost, sladkost, suavitas pochotný, adj., příjemný, suavis pokázati, pf., ukázati pomluviti, pf., promluviti, pohovo- titi popadky, v popadky, adv., úchyt- kem, mimochodem poprávcé, m., soudce (komu nále- želo souditi podle práva útrpné- ho, kdo stíhá, jímá a soudí) poprslek, m., paprsek porokovati, impf., činiti výčitky, vi- niti pospiesenie, n., uspi$eni, satisfactio pošpílévante, n., žertování, ludibria pótka, f., příhoda; co člověka potká potknáti s£, pf., klopytnouti potratiti, pf., ztratiti potykati, impf., dotykati se povolenie, n., souhlas, assensus pravota, f., sklon k dobrému, odpor ke zlému, synderesis prázdný, adj., zproštěný próduch, m., průduch prostraný, adj., prostranný, volný; výmluvný (sermo disertus) plécisti, pf., spocftati płeludzti, pf., oklamati plémlávati, impf., promlouvati pľčpochotný, adj., velmi príjemný pľépustiti, pf., dopustiti, dovoliti, permittere pľépuščenie, n., dopuštční pľčslyšéti, pf., uslyšeti, vyposlech- nouti plézmilitky, adj., pfemily pléfésiti, pf., podésiti pficlnéti, impf., pfidávati pfiekaza, f., překážka přiemluva, f., promluva, collatio přietelivý, adj., přátelský (od přie- telivého tovařistva, de amicabili- tate societatis illius) přichoditi, impf., přicházeti prikrytý, adj., znázornčný, symboli- sovaný pijem, pfech. min. od slovesa při- jéti, přijav pHimluvizi se, pf., rozhovofiti se přirozenie, n., přirozenost, povaha, podstata (complexionis sanitas) pfistavadlo, n., přístaviště pFistaviti, pf., přistati lodí příštie, n., příchod přivoditi, impf., přiváděti, způsobo- vati, habilitare rozbrojný, adj., nepokojný, roztržitý rozčítati sé, impf., dbáti, ohlíZeii se, rozvaZovati rozpać, f., zoufalost 123 

Strana 124
rozplutie, n., rozplynutí rozšafenstvie, rošafenstvie, n., rozšafnost, moudrost rozškřvěti sé, pf., rozpáliti se, roz- pustiti se rozumójici, adj., čemu možno ro- zuměti, intelligibilis rúšička, f., rouška rydati s&, impf., säpati se, hryzti se sboženstvie, n., blaženost sbožie, n., majetek selnüti, pf., slepiti sen,pron.,ten;sichionéch,téchionéch sjedndvati sł, impf., spojovati se, slučovati se shleddvat:, impf., obhliżeti shola, adv., docela, naprosto, pouze skázati, pf., ukázati sleď, m., šlépěj slübiti së, slibiti s£, pf., zalibiti se slyšící, adj., slyšitelný, audibilis smílenie, n., záliba, complacentia smiliti sé, pf., zalibiti se smůúcenie, n., zmatení, zmatek, per- turbatio smutiti, pf., zarmoutiti snaženstvie, n., snaha, studium snieti së, sejmu sé, pf., spojiti se snyvati, viz znyvati sotné, adv., sotva spatrny, adj., vidouci, naziravy, contemplativus (spatrny život, ješto spatřije nebeské věci) sprostný, adj., obyčejný, prostý stonánte, n., sténání stópóje, stüpéj, f., Slép&j strašivý, adj., bojácný súdec, m., soudek, laguncula svítěženie, n., zvítězení, vítězství svrchovánie, n., dokonalost svrchovany, adj., dokonaly šlechetnost, f., ctnost śpileti, impf., Zertovati 224 tajenstvie, n. tajemství Tajnicé, f., Apokalypsis, Zjevení sv. Jana tame£, adv., tam tbavy, adj., dbaly tlaciti céstu, choditi po cesté, viam terere točíš, adv., totiž tověz, adv., totiž trest, trsti, f., třtina trudne, adv., pracni trZéti, impf., táhnouti, puditi túžebnost, f., bolest, zármutek tvárnost, f., zvidavost, curiositas; po- doba ucicen, part. pass. od ucítiti účinek, m., skutek udatstvie, n., odvážnost, prudkost udatstvo, n., hbitost, strenuitas ufati, úfati, impf., doufati k úhenci, viz ohnec uhľaznúti, uhľčznúti, pf., pohřížiti se, transformari i úklidnost, f., uklidnění uneprázdněnie, n., zaměstnání, occupatio uprázdniti së, pf., uvolniti se usnübiti, pf., zasnoubiti ustavitt, pf., postaviti, złiditi, usta- noviti ústavně, adv., ustavičně, iugiter ústavný, adj., ustavičný ustréiti sé, pf., uhoditi, udeřiti se usypati, impf., usínati ütajny, adj., tajny utrpenie, n., utrpení, zdrželivost, přísnost vědě, vím, nevědě, nevím védmo, n., znamení, návěští, věštba velím, adv., velmi, mnohem veśdy, adv., vždy vchoditi, impf., vchâzeti vidáci, adj., viditelny, visibilis 

Strana 125
vizi, vizi, 1. sg., vidím vláščí, vláští, adj., zvláštní vonějící, adj., co možno voněti, odo- rabilis vrah, m., nepřítel, protivník, adver- sarius vrovnati sé, pf., vyrovnati se vrtratt, impf., mumlati, hubovati všie věci, adv., úplně, zce:a, vůbec vyběhnutie, n., vybočení, excessus vychoditi, impf. vycházeti, excedere yymluviti, pf., vysloviti, pověděti vyniti, pf., vyjiti vyplakovénie, n., vyplakávání vypraviti, pf., vysloviti vypravovati, impf., zbavovati, ex- cludere vytfasovati, impf., vytťásati, zba- vovati, restringere vzbizéti së, impf., vzbuzovati se vzde£enie, n., vydechnuti, vzdech vzdyihnáti, pf., pozdvihnouti, povy- Siti vzchod, vschod, m., stupeň, schod, ascensus vzchutnatí sě, pf., nalézti zalíbení vzkloktati, 3. sg. vzklokce, pf., při kvašení vybuchovati, bublati vzpodjetie, n., pozdvižení,excedentia elevans vzpodjéti, pf., pozdvihnouti vztrhnüti, pf., vzhûru pozdvihnouti vzvelíččti, impf., zvelicovati vzveliciti, pf., zveliciti, vystuprio- vati za, praep., s akkus., po (za tu dřie- motu po tu dfímotu, za trvání té diímoty) zabylý, adj., bláznivý zákon svatý, řád kněžský zákonník, m., řeholník zamesXkánie, n., nedbalost zameïkanÿ, m., nedbalý «amicenie, n., zakaleni, zarmouceni zamucovati sé, impf., zakalovati se, zarmucovati se, perturbari zámutek, m., zármutek zapily, adj. ., opojeny, opily, ebrius zapitie, n., opojení, ebrietas zapojiti, pf., opojiti zapojovati, impf., opojovati zapustiti, pf, pustým učiniti, za- nedbati zaroditi sć, pf., uroditi se, zroditi se zatvofiti, pf., zavHti zatvofovatt, impf., zavírati zběžstvie, n., vyhnanství zbyti, pf., zbaviti se něčeho, pozbýti čeho zbyvati, impf., pozbyvati zdélati, pf., zhotoviti zdí mi sé, zdá se mi zeviti sé, pf., zjeviti se zhrubievati, impf, stávati se hru- bym, otupovati zjadovati, impf., zvídati (srov. bá- dati z ob-adati) zjednaně, adv., spořádaně zjednánie, n., výkon, úprava, uspo- řádání zjednaný, adj., spořádaný zkáleti, pf., poskvrniti zlost, f., nepravost, nequitia zmek, m., skřítek, rarach znajici, adj., co możno poznati, sensibilis znamenati, impf., chápati znamendvati, impf., míti význam, symbolisovati známost, f., poznání, cognitio znyti, snyti, pf., ustrnouti ænÿvati, impf., nyti, omdlévati, hy- nouti, annihilari zpósobenie, n., uspořádání zpösobeny, adj., spořádaný, způso- bilý zprášití sč, pf., zaprášiti se zpraviti, pf., napraviti zpytač, m., zvěd, vyzvědač 225 

Strana 126
zračovati sě, impf., objevovati se, vyjevovati se zrostlý, adj., srostlý (adhaerentia conglutinans) zřětel, m., zjev, podoba, aspectus zučiti sě, pf., naučiti se, zvyknouti si ženima, f., ženština, souložnice 126

Strana 127
OBSAH Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Ráj duše: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 O dvú životú . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 O blahoslaveném životu. . . . . . . . . . . . . . . 27 Bonaventura, Požár lásky. . . . . . . . . . . . . . 41 Tomáš ze Štítného: . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 O sedmi vstupních . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Třetie řeč o svatém Pavlu . . . . . . . . . . . . . 72 Zjeveni sv. Brigity. . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Kritické poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Poznámky k výkladu textů . . . . . . . . . . . . . . 97 Slovníček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Strana 128
wſegko tyeleſne afivycoſby myſlenie Aſweho ſidcyz záwſk ßſvſſu zdwoßnⱥ odivu zywonii vYun= woy zywoć naſczamy neß dwoy ſimy lw ßem chwaſeny Geden grſe Gſa wydugy tß awſa znagyczveß Druly ſnw geſt dbrych dyeſ aſſneßow dyeſagyczych. Pimwy ſww ceß gedno nabozyem wydycny neb poznany geſio wbiycß mudiwſy geſſo morzy ßeßo ſpinwedlu oſy y tuße geßo myło ſioeuſkwye Ayaboz w áſm dwá ſkwy źnaménana ſbyźyc dwyc ſeſrzy= Onyz pyſe ſwaty lußie To geſe mána mA ndaſenia amavin maA mandaleua geſe na Gia Pedaſa geſſo poſlucffasyq ayavta mu ßyeſy cynyſa ßey myſucyⱥ Taßez yneſe à woy zywoć neſv ſwu Piwy geſt áſyſnßycz yc� ádruſy wßa wyducych Prwy ſwdy na ſpiżnedſuoſy aßeda ſweßjo Rzyćßa Drußy zywot bſk otewſeßo vſyſe prrzden azedno bozyeſo mylowanyⱥ ſye przydrzy Táto dwa ſta znamenana ſkrzye onyc dwyc zenoa= Facßeſ aſyu ſya ßeſt myeſa churuwey ocy aſe byſá weſmy plodna AtA ziamenawa bſy ſugyczyc� ſow/ meb otom prawy ſwaty Pe howy ktoz ſye buſyſy bȧzanye blaua Teu menye wydy aſe wyege boſyu dyef vody /a cheſ Gyſa ßaſueſſo oſſisyesye aſe uepſodua azuamenawⱥ ſzup Oßa wydilczyc vzywot U cb tunu ſwaty Ruehow/ Dußyc geuz wſa & & Jkázka rukopisu XVII A 19 (Ráj duše) z r. 1383; velikost listu 14X/20,5 cm, velikost psaného sloupce 9,5X16 cm.

Strana 129
nyc.Awidycty wy zname naw. Neb Rbyz gy boy ſa= ne aprzyemożeny Byon ne przyete�e myſkmoz gyzá porzymiy wpßye.Azna menowaty áſpatnowaty/ Roßa awzymycyycy on Bnoß genz goſk taſ mog nye moßkatn� wyk�ywie chtyeł pytywenſkwye po= ßuſeny teßſneßo o� mały Atry po�oy geuzw wpyſwuye �bnoe Snty Km dbie wnokkIakoz Pye ſkrzy Iewmyaſyc Paryyokoy wßmgynⱥcß imſſyc Bnate ſay áne Bn� kwby waß wzeße Cz cⱥ ſpakrz waly boßa wße ßopnwsy aynſ fyt ſyevprasnyty afend ſye powzdwyßyniy Ia�y prwy ſezwyaſſopiet Doßw goſwzca�iawe y znamenawagyſz w= m�czyeny ſpaſenye bozye ßo Oyc ſmm am�yct/ bndeneB ſyege pow wyßenadſye Ige� 69 ne YprnzOnytyße.oza/ PßyLzammikowac neprmżdni toßow ſwym Mekw to wekny przye Kayyz wi ſpátcowa w Ancßowwemi.A�toz nyz vezadⱥ ſwyctyßeßo cy prwſyawy proſwe myle.gyz ten negmagy bylſyczmugował.Po nyewádz nebogy ſyeźnu to czły pokoge-amy ſbo= zye. ák9yznetbaty bnd co gyny cywye Ay z/w Ange wſſclcznyc chtye zwycdyiy cyzye ſkyeky Any ſnoye wSrza�y prbz kw c cyny abyſyc ty myſknymy neobwazak Gym menye ma ßyeny wyccmy wnyeyſſymy kto zywyty ſHem ſwo= Rdryegye mozßyeßwiy Ukázka rukopisu XVII F 9 (sborník Vyšehradský) z r. 1396; velikost listů 15X21,5 cm, psáno ve dvou sloupcích, velikost sloupců 4,5 15 cm.

Strana 130
anzy wydienye gſu naydu ſwynierore aklaymsrnem= vreſamſmuu zchaſſwa wy iem t ſie rfazokr;bux & czyßy bycßy ti ibgo Heyſano onpe aczywone ge �m neß meßy teſefim wy caſa nef uychike ſobie vhu nye amrcky wmyſſ vuofiaz kac� nyefaco yoſhn Aſew: ſaß naywied byz bym namo= Wßoncwwzomu oſwiene nemſwa wienye Mßzw Yſawa yßizuge zzbiczy paßr weßtoßu wnabowſxs Mxmyſyſſy bozeſád w Ro/werm cßwdywneßⱥti ſemnu ßynyſ/ncß bißewß bvva� vſynſ metieſ veke= ßeſuywßnem aſebucßowny ßfrm6 vpolhgeyen efaks Wis śweß pißud mudu= Reahexſne/abyduchow we wybiałá yßſpuſaſwoo &by ma�ß vraiofeſ wyu rſumimſkeſkit Ax tot wi geſweſwy ßyw ne/ze teßorßitwa �wá. Roumibuon ſun ſſhanaſ bi/ßm budnceowſke we gy ue�o ne�ice mu cmueß/ Abuduſagnagewryueßy wa wyza/eſu komoßk pakrźwymɇze wecká wydienyu popſná naßn Ra�nedt anewou fefina te zeny/nckrzlemu ißmuany Ewanemu aſe RuAnemuw ſiech poſewſpeny abbozie nß waſe/eß gt tyow ßdak Yſwu potupu ſnkdiegycz bozie poſſ�we yaßgi wzkazał Akoz cßcze pybwe tu ziewe wyc oyatuywdtuſlowawz wazny wwycß geß praßyłá wxzo budußießo mnoße�o ge pumda wyſſla dufnela zpaß wam iße vlaza y zem siewenye neb A ſu gelu�u vkſo of�imanen Ae biſaſu ſwalym duchemannc bßabniest v awet wieſrate zeny vßnakc �ſelow zowyzenaapinác namey ſwur ponet Aſe ino Ro vwſoow ſwateßo vyſkna zichowný kⱥ auduypeekar Eſkozazywoii gemeß zoyc o namenagiſu veeenee uzgewene tſwakyyya urzyßeſe neyſu oßiudraſen�u VMemſwatym zbczie wwſoßy weſſaleay tuw nes ſeemgy ſko znameny polnegywe mucz byy wzezmamá wrßɇ ueeußi exeehehe su cyſy edokwßo atyen mowe vyn mas eene vwehem peſáiſagie te ſwate vmren aby gſua byſ aneeiſ zege wwye ao�w� ſwaym Suemſaw Bude daſe whchan — Ukázka rukopisu XVII C 21 (Stítný, Brigita) z počátku XV. století; velikost listů 20,5X30,5 cm, psáno ve dvou sloupcích, velikost sloupce 7225 cm.

Strana 131
ſeßic goſae gwiek/ napomenutiⱥ aby w �al zBiziechuoßß/ asboßa ſe naßutiſe gewiuz zo ackca�a qwilky wiebomAu — Kemionynit twewſkeß bmeß pſáti oe Gate Qbewgilty ále tot ewozniá gow ymio & ſe pon:ebineyſſy Ambe gaS ton bie wz vy ße zA owſupaoſacß Suen buSuaby ßrrze byſo nakoſa odom kocßge obuSat ant 3 naypr�ⱥ to v�ifi goz 8otvgo tw wſaſac a�ſubt geſ�oo ygvnym Hotzebi známonati neßueSbanſpeſka kuiioli waty Ambw�ß.Siom zek ©ßate Bugiteopſmo goſ- z0 80r4 pezitek Wolaßi Bßu ßy wzedw neboſa e�u pá �Woy fqypwſik/ taßt gwdochto za�elß pezcle bozy (wolig Oyikoſwy bozo ow mɇ áno byne A8 nocikny wa ßo buwy na mozi neß ti gſ łakowⱥ ya bo mag Cżoweſ yaßo pſá�zy namoczy ſay ſle wßna Gez nasiggi ſe 3 ſſu ſwev anßozpogenſiⱥ E8ſbobo neobmma ſe al8 nemąge bodnycß prz �a�kad aßkzpegnycß ( Ukázka rukopisu XVII F 1 (Stítný, Brigita) z r. 1453; velikost listů 14X21,5 cm, ve- likost psaného sloupce 9,5 14 cm.