i Janov zatoužil po nezávislosti na přízni mocných, že oceňoval dosavadní svůj osten chudoby, který mu dopomohl k pracovní kázni i osobní skromnosti, a že naopak tvrdě soudil vlastní svou dřívější žádostivost po výnosném zabezpečení. Právě po ukon- čení bezvýsledného sporu dosáhl mistr Matěj tohoto charaktero- vého svého vytříbení. A zaměřiv se potom již výhradně k čin- nosti studijní a kazatelské, upjal se od té doby především ke studiu Písma, maje k němu již od dětství a jinošství vřelý vztah citový. Teprve nyní, když byl poznal lesk i bídu učenosti, bez- ohlednou honbu za výnosným postavením i krutosti mezi od- půrci a když si byl k tomu ještě připočetl zmatky doby, zatoužil opravdově nalézti moudrost života z pramenů, inspirovaných samým Bohem, a věnovati na to celý svůj život. Protože jeho hmotné, alespoň nejnutnější zabezpečení zůstávalo ovšem stále otázkou i přes to, že jej brzy po návratu do Prahy asi koncem r.1381 jmenoval arcibiskup Jan z Jenštejna u sv. Víta zpovědníkem, ujal se svého krajana opět M. Vojtěch Raňkův, tehdy již uzná- vaný a zámožný scholastik pražský. Poskytl mu podporu i pří- střeší ve svém domě asi až do doby, nežli se okolo r. 1388 upra- vilo Janovovo hmotné postavení získáním důchodů z fary ve Velké Vsi u Podbořan. Poměry zasažený a k Písmu obrácený Janov pokračoval pak pravděpodobně v theologických studiích na pražské universitě a začal rozvíjeti svou činnost kazatelskou každodenním kázáním u sv. Víta, občasně také u sv. Mikuláše na Starém Městě. Studium Písma, doprovázené vroucností i ka- zatelská činnost, souvisící se znalostí denního života, vytvářely tak póly, mezi nimiž se vyhraňovaly všechny názory, známé z jeho díla literárního i z dochovaných zpráv, hovořících o Ja- novově nuceném jejich odvolání. V podstatě obracel se tehdy Matěj z Janova proti uctívání obrazů a soch svatých, které mají podle něho býti páleny a ni- čeny a jimž se nemá věřiti, jako by Bůh skrze ně působil nějaké zázraky. Dále kázal, že není v tehdejším světě, plném hříchů a neřestí takřka nic, co by nebylo zasaženo nebo ve spojení s Antikristem, který obchází a číhá, aby se zmocnil i toho, co ještě Bohu zbývá. Avšak to jest předzvěstí jeho pádu, po němž nastane vítězství Kristovo a nový věk lidstva. Janov také tvrdil, že je nesprávné věřiti, že zesnulí svatí a jejich zásluhy mají pro své ctitele větší význam, nežli ti, kteří žijí svatým životem na 10