štěstí, baví nás doma, nepřekáží v cizině, ponocuje s námi, cestuje s námi a dlí s námi na venkově.“ 8 9 Církevními Otci byli nazváni církevní spisovatelé starší doby křes- ťanské, kteří vynikli jako obhájci víry a vedli v bohosloveckém myšlení a učení. Mezi ně náleží Basilius, Chrysostomus, Rehoř Ni- zianský, Ambrosius, Augustin, Jeronym, Rehoř Veliký. Janov roz- šiřuje tento název i na apoštoly a evangelisty. Otci jsou nazýváni také zakladatelé řeholních řádů. Jméno představeného kláštera opat znamená rovněž otec. Také o kněžích, papeži, biskupu, faráři a jeho pomocnících mluví Janov jako o otcích lidu. Dosud je běžné slovo páter (pater — otec) o knězi a papež „svatý otec“. Příkladem takové zkrácené bible je Komenského Manuálník aneb jádro celé biblí svaté. Komenský zredukoval bibli tím, že vynechal rodokmeny, výpočty jmen, obětní předpisy a pod. ze Starého Zá- kona, shrnul totožná vypravování z evangelií a vůbec podává výpravné části „slovy nejkratšími“, za to naučné části Starého Zákona (vyjma Přísloví, zkrácená na polovic) a „povědění pro- rocká“, a v Novém Zákoně naučení Kristova a apoštolů ponechal. Nejmenovaný přítel, z jehož podnětu píše Janov pátou knihu, byl laik, jak je patrno ze samé předmluvy. Téže osoby oslovené „bratře“ týká se také ukázka v odd. III, 1 našeho výboru i s její replikou. I tam je zřejmo, že jde o laika, kterému není popřáno jako knězi častěji přijímat. Jistě však je to osobnost ne bezvýznam- ná. Pozoruhodná je hypothesa F. M. Bartoše (1. číslo Kost. Jisker 1950), že je osobou tou velký současník Matěje z Janova Tomáš ze Štítného (1331—1401). Není ani myslitelno, že by mezi oběma vynikajícími muži nebyly bližší styky, ano přátelství. — Obsahově i výrazově je této předmluvě blízká předmluva čtvrté knihy (ve vydání Regulí pátý svazek). Ale v tomto případě jde, jak dovodil Kybal, spíše o kněze než o laika (M. Matěj z Janova 224, p. 1), hlavně ze slov: „že jsi starostliv o spasení svých bližních, zvláště obecného lidu, maje touhu, aby se všichni častěji sjednocovali s Ježíšem Kristem, přijímajíce jeho drahocenné tělo a krev“, a z oslovení „frater carissime“, srov. i „Dilecte mi in Christo Jhesu“, ač také laika v uvedené ukázce oslovuje „frater“ (bratře). Ovšem upozorňuje Kybal na slova v téže kapitole, která nejsou s tím tak docela v souhlase: „na obranu tvou a jiných prostých duší proti těm, kteří... brání každodennímu nebo častému přijímání sva- tých“. Také předcházející slova: „k uzdravení a posílení tvé sla- bosti ... k utvrzení zbožných a obzvláště těch, kteří mají svatou a zbožnou touhu po častém oblažujícím přijímání svátosti“ by se 270