vysvětluje, že Gog znamená všechny ničemné křesťany v řeholích a Magog všechny bezbožné křesťany v lidu. 207 Netvor, o kterém zde Janov mluví, je leviatan (v. p. 17), kterého popisuje kniha Job v kap. 40 a 41. Slova Janovem odtud citovaná jsou však vlastně otázkou zdůrazňující nepřemožitelnost netvora — krokodila. 208 Vidění Ezechielovo o suchých kostech, které duchem Božím ožily, vykládá Janov o duchovním znovuzrození podobným způsobem jako Komenský v Kšaftu. 209 Kurát znamená kněze spravujícího farní ářad. 210 Elizeus byl nástupcem Eliášovým v prorockém úřadě (2 Král. kap. 2—9). V. i p. 204. 211 Neobyčejnou osobnost Milíče z Kroměříže vystihuje nejlépe to, co Janov o něm vypravuje. Stačí uvést v poznámkách jen to, co třeba k doplnění. O mládí Milíče z Kroměříže není známo nic určitého. Universitního vzdělání asi neměl. Když r. 1358 přišel do Prahy a přijal úřad v císařské kanceláři, měl jen nižší kněžské svěcení. S dvorem císařovým dlel několikráte v cizině. Obdržev místo ka- novníka u sv. Víta, složil svůj úřad v císařské kanceláři a přijal vyšší svěcení. R, 1364 začal svou kazatelskou činnost v Praze, byv stržen příkladem Konráda Waldhausera. Zprvu kázal u sv. Miku- láše na Malé Straně, později u sv. Jiljí a latinsky u sv. Mikuláše na Starém Městě. Z jeho latinských kázání vznikly knihy Abortivus (v. p. 189) a Gratiae dei. Milíč káral s kazatelny nezastřeně mravní zkázu své doby a hlásal pokání a nápravu návratem k duchu prvotní církve. Svými slovy strhoval posluchače. „Plápolaše silný duch z něho v Boží milosti“ napsal Štítný. Zneklidněn a pobouřen mravním a duchovním úpadkem církve v jejích představitelích, došel k myšlence, že se naplnil čas příchodu Antikristova. Na jaře 1367 vydal se na cestu do Říma k papeži Urbanovi V., aby ho získal pro reformu církve. Když za nepřítomnosti papežovy ohlásil kázání o příchodu Antikristově, byl postaven před církevní soud. Ve vězení napsal traktát Libellus de Antichristo, v němž navrhoval, aby byl svolán do Říma obecný církevní koncil, který by se uradil o nápravě v církvi. Po příchodu papežově byl propuštěn a vrátil se do Prahy. Neustával ve svém úsilí o mravní obrodu pokáním a častým přijímáním svátosti oltářní. S touto kazatelskou činností spojoval horlivou a obětavou práci charitativní a sociální. U mnichů a pražských farářů však byl neoblíben, osočován a pronásledován. 304