jeho výroky za pravé; není-li tomu tak, bylo by správné, abychom to věděli. Žádáme vás, abyste nám oznámili, co věříte a jakou víru o nich máte; nechceme, abyste vykládali důvody, stačí, odpovíte-li: »věříme« nebo »nevěříme«. Učiníte-li to, jak doufáme, tehdy zjevně poznáme, že si přejete, abychom o vás měli dobré mínění. Chcete-li však být od nás o něčem zpraveni, jen se směle ptejte a hned vám odpovíme. Neboť jsme hotovi podle učení sv. Petra vydati jednomu každému na jeho žádost počet ze své víry.“ I dal čísti 28 článků, obsahujících jednak učení Viklefovo, jednak učení kněží táborských, kterým se lišili od kališníků pražských, a žádal odpověď od našich, zda se těch článků přidržují. Tyto články zaznamenal Jan z Dubrovníka, MC I, 273—274, Jan ze Segovie, MC II, 321—322, a jsou otištěny u Martèna VIII, 251—252 a u Man- siho XXX, 258—259. Zněly takto: VIII. IX. X. »I. Podstata hmotného chleba a vína trvá v svátosti oltářní po posvěcení. II. Případky chleba a vína nemohou býti bez podmětui ve svrchu řečené svátosti. III. Kristus není v té svátosti totožně a skutečně ve vlastní přítomnosti tělesné. IV. V kalichu oltáře k proměňování svátosti krve se nikterak nemá přiměšovati voda. V. Svátost biřmování je neužitečná a zbytečná. VI. Bude-li člověk nad svými hříchy v srdci zkroušený, je vnější ústní zpověď knězi zbytečná a neužitečná. VII. Svátost posledního pomazání je neužitečná a zbytečná. Bylo také oznámeno svatému koncilu, že někteří lidé v Čechách potupně zneuctují svaté křižmo a svatý olej a často mažou škorně takovým křižmem a olejem. Svatým křižmem se nikterak nemají pomazávati ti, kteří jsou křtěni. Žádný řád nebo zvyklost obecné církve nemá se zachová- vat při svátostech, jak v šatu a svatých rouchách, tak při čtení svatého Písma, modlitbách a žehnání znamením kříže a jiných obřadech dosud církví zachovávaných. Po tomto životě není očistce, nýbrž každá duše zbavená těla, at již zadost učinila v životě za své hříchy nebo ne, jde beze všeho prodlení do věčné slávy ráje nebo do věč- ného trestu pekla. XI. Je marné modliti se za zemřelé. XII. Není třeba se modliti k svatým Božím, ani jejich přímluvy nic lidem neprospívají. 1 V originále: accidentia... sine subiecto. 227