s ním v té době zápasit nikdo. Byla mu vytýkána nestálost a dvo- jakost. Ale správně poukázal Zd. Nejedlý (OSN XXI, 918), že zá- kladní vlastností jeho povahy byla od počátku touha po pokoji a míru; proto byl zásadním odpůrcem všeho, co mír rušilo, zejména sektářství. Z touhy po míru byl pro mír s církví, v touze po míru zastával politiku středu a hledal cestu, na které by se mohli sejíti přívrženci různých stran. Pro svou důslednou snahu o mír byl v ne- návisti u obou stran, katolické i táborské, jimž oběma byl stejným nepřítelem. Ani v poměru k Jednotě bratrské nebylo u něho dvoja- kosti. Pokud byla »společností míru«, chránil bratří a vymohl jim útulek v Kunvaldu v Orlických horách na litickém panství Jiřího Poděbradského. Ale když si Jednota r. 1467 vyvolila i vlastní kněží a stala se z ní náboženská sekta, tehdy se Rokycana s bratřími rozešel a hájil i proti nim náboženský klid. V jeho rozsáhlé činnosti literární značné místo zaujímají úřední akty a obrany církve, kterou spravoval přes čtyřicet let. Avšak roz- sahem i významem jsou největší jeho díla kazatelská, postily a postilové výklady, kterých je známa zatím jen asi polovina, a to skoro vesměs až z posledních dvou desítiletí jeho života. Asi z r. 1460 pochází postila, zachovaná jen částečně, a druhá obsahuje kázání, pronesená od konce listopadu 1468 do konce října 1469. Snad úplný je rozsáhlý soubor postil na většinu spisů Nového Zákona, napsaný po jeho návratu do Prahy zhruba v letech pade- sátých, a ze Starého Zákona výklad knihy Moudrosti a Přísloví. To byly zároveň jeho přednášky universitní. Dva z těchto obsáhlých výkladů, evangelia Lukášova a Janova, zpracoval i česky. Ovšem nejosobitějším jeho dílem je česká postila celoroční (vydal ji 1928—29 Fr. Šimek), umělecky cenná i svou dokonalou řečí i boha- tým obsahem, zejména realistickým líčením tehdejšího života. Význam Rokycanův prostě a krásně vystihl starý letopisec slovy: „Skrze něho Bůh veliké i spasitelné věci působil věrným Čechům. Byl syn chudého kováře z rokycanského předměstí, báli se ho však doma i v cizině, král, královna i panstvo. Neboť on se bál Boha a pilen byl hned z mladosti modliteb ve dne i v noci.“ Údaje o Mikuláši Biskupcovi, Oldřichovi ze Znojma a Petru Paynovi jsou podány níže při jejich thesích. Martin z Újezdce (Oujezdce), zvaný Lupáč, oddaný žák a stou- penec M. Jakoubka ze Stříbra a vrstevník i věrný spolubojovník Rokycanův, významný husitský duchovní pracovník a politik, zúčast- nil se všech důležitých událostí již od posměšného průvodu proti odpustkům r. 1412. Po vysvěcení na kněze dostal se snad za slavné jarní jízdy Žižkovy r. 1421 do Chrudimě. Často odtamtud jezdil do Prahy a při jedné takové cestě přispěl k pádu knížete Korybuta, který se chystal vyrvat Prahu husitům. Několikrát byl v poselstvu ke koncilu basilejskému; tam byl také sám vyslán v lednu 1434 jmé- nem celé země a 16. února pobouřil koncil žádostí, aby přiměl vše- Deník Petra Žateckého 14 209