Po skončení aktu onoho dne povstal Rokycana a pravil: „Nechtěl bych, mistře Jiljí, aby měli v Čechách vaše spisy, kterých jste se dovolával pro případy usmrcení, sice by bylo při dobývání měst a hradů a v jiných válkách zahubeno mnoho těch, kteří byli jinak zachováni při životě. Proto ne- byli usmrceni ani mnozí zrádcové v době, kdy vtrhl do Prahy Hynek s několika setninami jízdných, které jsem s ostatními kněžími podle možnosti zachránil při životě v téže době tak, že jsem vyšel v komži a chytal jsem některé a vystavoval jsem sebe sama nebezpečenství, takže jsem měl komži potřís- něnou krví atd. O šibenicích říkám, že v Praze nebyl po mnoho let nikdo oběšen; neboť v Starém Zákoně nebyla trestem zloděje smrt, leda když při tom předcházelo zvláštní zjevení, jako bylo při krádeži Acharově,“ který ukradl stříbr- nou hůl. V Starém Zákoně za jednu krávu musel dáti zloděj pět krav nebo po případě byl dán do otroctví. A nyní, jestliže se někdo opije, nepovažují to za žádný hřích, takový má podle českého přísloví »trojí cestu«,1° takže 8 Vztahuje se na to, co se událo v Praze 6. září 1427. Toho dne totiž dostalo se zradou novoměstského rychtáře Jana Raka a ně- kterých konšelů do Prahy vojsko pánů, kteří chtěli vysvobodit Zikmunda Korybutoviče. Zástup asi 600 jízdných vedli Hynek z Kold- štejna ze štěpanické větve pánů z Valdštejna a Jan Smiřický. Ačkoli pronikli až na Staroměstské náměstí, jejich pokus ztroskotal, neboť konšelé, kteří byli o jejich zrádném plánu zpraveni panem Vilémem Kostkou z Postupic, učinili přípravy, kolem spiklenců byly rychle zaráženy koly a nataženy řetězy a se všech stran na ně udeřil branný lid. Asi padesát útočníků padlo, ostatní byli zajati, někteří ze zajatých zabiti, tak i Hynek z Koldštejna. Když vodili zajatce, sebrané po domech a ulicích, do vězení vedle Staroměstské radnice, postavilo se na Staroměstském náměstí mnoho lidí dvěma řadami s tasenými zbraněmi, aby zabili každého, koho vedli. Tehdy vyšel Jan Rokycana s jinými několika kněžími, všichni v bílých komžích, aby je bylo poznati, brali zajaté do ochrany, přikrývali jim hlavy komžemi a tak je vodili do vězení. 9 Achan (Achar) byl na rozkaz Hospodinův podle Jozue 7, 25—27 ukamenován a spálen a byla na něho naházena hromada kamení v údolí, které bylo nazváno Achor. Vzal si totiž z kořisti při dobytí města Jericha proti zákazu Hospodinovu plášt, dvě stě lotů stříbra a jeden prut zlatý, padesát lotů ztíží, a ukryl ty věci, které byly proklaté, v zemi uprostřed svého stanu. 158