pec dokazuje, že trpění a povolování prostituce odporuje Starému i Novému Zákonu, a dovolávaje se 7. kapitoly I. listu ke Korint- ským, shrnuje svůj názor takto: »Ale necht vědí všichni, že nejmi- lostivější Bůh nařizuje i velmi laskavě i velmi moudře lidu svému v Zákoně, aby byl střízliv, vystříhaje se opilosti a opilství a setrvá- vaje čistým až do řádného manželství; a je-li někdo křehký a ne- může býti zdrženlivý, vyhovuje se mu, aby vstoupil do řádného man- želství a aby jeden každý měl svou vlastní manželku, podle řádu církve zasnoubenou, aby se uvaroval smilstva.« A o výroku Augusti- nově, kterého se dovolává Charlier, praví, že není pravdě podobné, že by Augustin dopustil tak veliký zločin v církvi, když ví, že je to od Pána zakázáno, a uvádí jeho přísnější výrok (XXXII, q. 4, c. „Nevěstky“), že Pán zapovídá existenci nevěstek a styk s nimi, protože jejich hanebnost je veřejně na prodej. Biskupec se sice z ohledu na husitskou pravici mírnil, ale přece se jen už v první den ukázal zásadní rozpor mezi ním a odpůrcem, když táborský biskup ve své replice dal promluviti Husovi tím, že přednesl výňatek z jeho kázání o míru,i které si Hus připravil pro koncil kostnický, kde ovšem mu nebylo dovoleno ten projev pro- nésti. Je dvojí mír: mír Boží a mír světa. Onen je mír člověka vůči Bohu, člověka k sobě samému a člověka k bližnímu; a celý tento mír se zakládá na zachovávání přikázání. Husité s Husem nedbají o mír se světem jako církev, která připouští nemožnost změniti tento svět podle zákonů Božích, a uzavírá proto se světem shnilý kompromis. Husitům jako Husovi jde jedině o mír s Bohem, o kte- rém jsou přesvědčeni, že nedal svá přikázání nadarmo. A smír s Bohem — to je nesmiřitelný boj proti hříchu, který je rouháním Bohu. »Tak uslyšeli basilejští otcové smělou theorii o absolutnosti zákona Božího slovy českého mistra, kterého otcové kostničtí upá- lili« (Arch. Tab. I, 34). Bouři odporu však rozpoutal Biskupec druhého dne svým tvrze- ním, které podstatně přispělo k odsouzení jeho učitele Husa, tvrze- ním, opřeným o Nový Zákon a církevní učitele, že na počátku křes- ťanství podléhali všichni kněží světské vládě státu, a to až do doby císaře Konstantina. A odpor se ještě stupňoval, když Biskupec obhajoval svou thesi citáty z Occamova Defensoria, ve skutečnosti z revolučního spisu Marsilia z Padovy »Defensor pacis«2 a podával o tom pádné historické důkazy. Potom znovu dokazoval svou thesi, že osobní veřejné smrtelné hříchy prelátů a kněží mohou a v případě, že jsou zatvrzelí, mají býti od každého věřícího v Krista přátelským napravováním při dané příležitosti žalovány veřejně před množstvím laiků, rovněž že mají býti při hlásání slova Božího skrze věrné kněze láskyplně ža- 16.—18. III.: 1 Arch. Tab. I, 35—36. 2) Srovn. Arch. Tab. I, 36. 236