v Praze na Příkopě založili němečtí husité, připojil se k universitě a hned se octl uprostřed zápasu: mistru Jakoubkovi ze Stříbra po- máhal vybojovat jeho veliký boj o kalich, ale hleděl i mírnit formou obrany radikální požadavky táborské levice. Měl při tom stále na mysli, jak se uchrání husitství osudu lollardství a jak vydrží v hro- zícím zápase na život a na smrt. Horlivost, s jakou vystupoval na obranu kalicha a svého i Husova učitele Viklefa, získala mu přední místo v husitské církvi, která ho učinila členem pražské konsistoře a v letech 1420—1433 mu svěřovala nejdůležitější diplomatická po- slání. Požíval vážnosti u obou hlavních stran, i v Praze, kde i žil, i u táborů. Když se r. 1430 Nové Město pražské připojilo k sirotkům, stal se správcem kláštera na Slovanech a r. 1433 byl vyslán do Basileje. Ale když r. 1434 sirotci Nové Město ztratili, musel Payne z Prahy a v bitvě u Lipan stěží zachránil život. Byl totiž s V. Korandou a jinými třemi kněžími zajat a všichni byli odsouzeni k utopení, ale byli zachráněni Pražany a jejich hejtmanem Vilémem Kostkou z Postupic. Potom našel útočiště v Žatci, avšak za krátkého ná- vratu Zikmundova opět mu hrozilo nebezpečenství. R. 1438 byl úskočně přepaden a zajat; tehdy ho města táborského svazu vy- koupila ohromnou částkou, jen aby nebyl prodán do Říma nebo do Anglie na smrt. Tato úcta táborů k němu je tím významnější, že Petr Engliš vždy zastával politiku „středu“, tedy politiku Žiž- kovu, Jakoubkovu, Prokopovu a Rokycanovu, šlo mu o konsolidaci národní a církevní a vždy kladl, jak sám pěkně zdůraznil, pro- spěch obecný nad zájem osob a stran. R. 1444 dočkal se posled- ního vítězství nad mistrem Příbramem, s kterým po dvě desíti- letí sváděl prudké boje o svého mistra Viklefa, nebot za odpo- rem proti Viklefovi předvídal příští odpor proti Husovi samému; potom snad působil v Rumunsku. R. 1448 se vrátil s Rokycanou do Prahy a uchýlil se zase do kláštera na Slovanech. Ale ještě v sedmdesátce se vypravil jako vyslanec do Cařihradu, aby tam získal pro husitskou církev vysvěcení Rokycany, ovšem bez úspě- chu, protože hned potom padl Cařihrad do moci turecké. V první části r. 1456 zemřel v Praze na Slovanech. Petr Engliš ve svém projevu na koncilu přednesl nejdříve thesi: Světský majetek a světské panování je podle práva božského a lid- ského, podle výroků svatých učitelů a se zřetelem na účinnost v době Zákona milosti zakázáno kněžstvu Kristovu. Potom vymezil pojmy a hájil tu zásadu výroky z Písma Starého i Nového Zákona a do- volával se církevních učitelů, biskupa Klementa, Origena, Jeronyma, Augustina, Ambrože, Rehoře, Chrysostoma, sv. Bernarda, Hilaria, Rabana, Bedy, Petra Comestora, Petra Lombarda, Jindřicha Gent- ského, zvaného »doctor sollemnis«, Tomáše Akvinského, Dunse Scota (»doctor subtilis«), Viléma, zvaného Pařížský, kánonu apoš- tolů, usnesení starých koncilů a Dekretu Gratianova. 224