říži, kde získal mistrovství svobodných umění, ale znepřátelil si svými smělými výroky ve veřejném hádání universitního kancléře Gersona, ujel r. 1406 do Kolína nad Rýnem a do Heidelberka, na universitách obou měst dosáhl opět hodnosti mistrovské, ale z Hei- delberka musel za rok uprchnouti do Prahy. Avšak ještě téhož roku byl stíhán v Oxfordě pro šíření myšlenek Viklefových, a tak se znovu uchýlil do Prahy, kde dva roky propagoval názory Vikle- fovy; knězem nebyl. R. 1410 ho uvěznili v Budíně pro šíření týchž názorů; sotva unikl ze zajetí ostřihomského arcibiskupa, opět utíkal z Vídně před církevním procesem, který mu hrozil, a r. 1412 byl v čele pražských demonstrací proti hlásání odpustků. Po Husově odchodu z Prahy odešel i on do Krakova, odtamtud však brzo unikl na Litvu a Rus. Když odešel Hus do Kostnice, odebral se, nemaje bezpečný glejt, za ním, ale tam ho uvrhli do nejtěžšího žaláře. Laskavostí někte- rých členů koncilu se sice podařilo pohnouti ho, že se v úplné vy- čerpanosti sil odřekl Viklefa, ale když pražští karmelitáni podali proti němu novou žalobu, vzal své odvolání zpět a 23. května 1416 pronesl před koncilem mužnou, plamennou a skvělou obranu, která ho přivedla na hranici. Její svědek, vynikající florencký humanista Poggio Bracciolini o něm napsal: »Smýšlel-li tak u víře, jak vy- znával slovy, nemohla na něm býti nalezena žádná hodná příčina netoliko smrti, ale ani sebemenšího provinění... Pohnuli se všichni v srdcích svých a nachýlili se k milosti: on však nechtě ani přiznati se k bludům, aniž odvolati křivých nářků cizích, posléze jal se vy- chvalovati Jana Husa, předtím odsouzeného na oheň, tvrdě o něm, že byl muž dobrý, spravedlivý a svatý a té smrti nehodný.« Dne 30. května byl odsouzen k upálení. »S jasným čelem a veselou tváří — končí zprávu Poggio — šel na smrt, nelekaje se ani ohně, ani muk, ani zahynutí. Nikdy žádný ze stoikův nepodstoupil smrti s myslí tak stálou a srdcem tak mužným... Věru ten muž zemřel jako pravý filosof.« (Srovn.: V. Novotný OSN XIII, 259—263 pod heslem: Jeronym Pražský a F. M. Bartoš: M. Jeronym Pražský, JSH XIV, 1941, 41—52; tam je také seznam jeho známých spisů.) 23.—2 4. 1edna Ve dnech 23. a 24. ledna přednesl výklad třetího artikulu o svo- bodě kázání slova Božího Oldřich ze Znojma, farář čáslavský, známý téměř jedině svými projevy v Basileji. Mimo ně víme o něm jen to, že roku 1414 dosáhl hodnosti bakalářské a roku 1435 se zúčastnil volby Rokycanovy arcibiskupem na zemském sněmu v Praze.1 Ze svého rodiště si přinesl dokonalou znalost němčiny. Byl to jistě vy- nikající bohoslovec, jak o tom svědčí jeho projevy i to, že jemu bylo v poslední chvíli svěřeno hájení tohoto článku, na něž si ještě 21. a 22. ledna důrazně činil nárok Rokycana jakožto mluvčí českých pánů. 221