r. 1385 v Pelhřimově. R. 1409 dosáhl na artistické fakultě Karlovy university hodnosti bakalářské a prožil v Praze vzrušující zápasy M. Jana Husa. R. 1415 byl vysvěcen na kněze a odešel na faru v Kondraci pod Blaníkem. Když byl r. 1420 založen Tábor a táboři se rozhodli osamostatnit ve věcech církevních i od Říma i od Prahy, zvolili si ho za hlavu své nezávislé církve. Byl sice nazýván bisku- pem, ale byl jen »starším« (seniorem), biskupské moci neměl, pro- tože o všech důležitých věcech rozhodovala synoda kněžstva. Hlav- ním jeho úkolem bylo hájiti táborskou církev a její učení pérem, což se tehdy dělo latinsky. Tím se stal úředním duchovním mluvčím kněží táborského bratrstva a obráncem jeho nauky a řádů jeho církve a plnil tento úkol důsledně a věrně až po zánik bratrstva, který sám přežil. Třebas byl biskupem táborským, působil podle F. M. Bartoše v Písku, druhé hlavní táborské pevnosti, až do r. 1449. J. Dobiáš, Dějiny královského města a jeho okolí III, 2, 1953, str. 412 nsl., pozn. 264 poukazuje na to, že se kněz Mikuláš Biskupec uvádí ještě r. 1434 mezi duchovními z Hradiště hory Tábor, a soudí, že residencí Mikuláše z Pelhřimova jako seniora táborského ducho- venstva bylo sice ještě tenkrát (t. j. v první polovici let třicátých) Hradiště hory Tábor, ale že v místech, kde se právě konaly kněžské synody, měl po dobu jejich trvání svůj dočasný pobyt. A v pozn. 285 na str. 419 uvádí, že v Písku byl Biskupec aspoň již počátkem r. 1443. Po prvé vystoupil jako zástupce táborů na schůzi bohoslovců tá- borských a pražských, svolané v prosinci 1420 do Prahy hlavně při- činěním Žižkovým, a zároveň potom obhajoval učení táborské proti radikálům na Táboře, Martinovi Húskovi a Petru Kánišovi. V druhé polovici let dvacátých napsal rozsáhlý (třebas ne úplný) výklad Zjevení Janova, vynikající dílo theologické, v kterém však vyslo- vuje i své starosti nad utrpením poddaných, na něž nejkrutěji dolé- haly hrůzy válek, a obavy před kalnými živly, které ze zištnosti a neupřímnosti pronikaly do táborského bratrstva a jeho vojsk. Praví výslovně: »Pracovití poddaní trpí, když se jejich pánové přou a sváří. A přece všichni pánové i králové a duchovní stojí jen svými sebe nižšími sedláky.« Jinde se rozhorluje: »Boháči se opíjejí z ma- jetků chudáků a z jejich těžké práce. Ti si musí krví a potem do- bývat, aby mohli žít. Takoví lidé jsou vražedníci, neboť pijí a jedí krev jejich.« Píše: »V době úspěchů drží s tábory nesčetní pokrytci, ale v nepříznivých dobách jim nadávají kacířů a bojují proti nim. Takových jsme poznali těchto časů velmi mnoho. Někteří se k nám přidali několikrát a zase od nás odpadli. A to vše pochází z velké 1a Fakulta artistická, předchůdkyně nynější fakulty filosofické, zvaná také fakultou sedmi svobodných umění (septem artium liberalium), která se na ní přednášela, totiž gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, mu- sika a astronomie, byla průpravou pro fakulty vyšší: theologickou, práv- nickou a lékařskou. 217