A tak „roku 1432 od narození Páně dne osmnáctého měsíce máje byly v městě Chebu dohodnuty mezi posly a vyslanci svatého koncilu basilejského a mluvčími z království Čes- kého a markrabství Moravského články a způsob glejtu“,10 jež byly potom základní směrnicí pro jednání v Basileji. Bylo to skvělé vítězství husitů nad vysokou církevní hierarchií a záruka, že české poselstvo může jít směle do Basileje. Teprve tehdy se táboři a Prokop Veliký definitivně při- klonili k návrhu basilejského koncilu, aby deputace z Českého království přišla jednat s koncilem. Husitům byl zajištěn svobodný příchod i odchod, bylo jim slíbeno svobodné slyšení před celým koncilem, kdykoliv si toho budou přát, bylo smluvně zajištěno, že budou vystupovat na koncilu nikoliv jako obžalovaní, nýbrž jako jedna z diskutujících stran, »zá- kon Boží, praxe Kristova, apoštolů i prvotní církve zároveň s koncily a svatými učiteli, kteří se na nich pravdivě zaklá- dají«, byly vzaty za soudce v případě sporu, koncil zaručil, že po dobu pobytu husitů v Basileji budou odstraněny všechny zjevy veřejných zlořádů a hříchů, a zajistil českému poselstvu svobodné sloužení husitských mší. To byly dostatečné předpo- klady pro cestu husitského poselstva do středu sněmujícího koncilu. Celá země svolila k jednání v Basileji na sněmu v Kutné Hoře, který se sešel na konci srpna 1432. Tu byla schválena nabídka koncilu, byl schválen soudce chebský a zvoleno po- selstvo, jež mělo v Basileji hájit čtyři pražské artikuly a spravedlivou při celé České země. 5. září byla české delegaci dána jménem celé země plná moc. Jako členové poselstva byli zvoleni tři zástupci kališnické šlechty-rytířstva (Vilém Kostka z Postupic, Beneš z Mokrovous a Jiří z Řečice), čtyři zástupci měšťanstva (za tábory Matěj Louda z Chlumčan, písecký hejtman, Laurin z Tábora, za sirotky Rehoř z Dvora Králové a za Pražany Jan Velvar) a řada kněží. V čele kněž- stva delegovaného Českou zemí do Basileje byl Prokop Ve- liký, duchovní správce vojska táborského, táborský biskup Mikuláš z Pelhřimova, čáslavský farář Oldřich ze Znojma, 10 J. Macek, Ktož jsú boží bojovníci, str. 240. 11