vrstvy připomíná v Janově, že na špitál musí každý pa- matovat příspěvkem při psaní poslední vůle, jinak že je neplatna. V Janově arci měl také možnost rozepsati se o životě přístavního města a navštíviti veliké zámořské koráby holandské. Jinde opět ho poutá opevnění, v Be- nátkách pak slavný námořní arsenál. Dovede krátce, ale výstižně popsati výrobu třtinového cukru v Neapoli, dobývání soli v Hallu, výrobu porculánu ve Faentii i křišťálových benátských sklenic. Neujde jeho bystrému postřehu, jak pekou v Benátkách pro lodi „chléb dva- kráte pečený“ biscott, jak dělají v Parmě sýr parmazan, jak se pěstují v Italii morušovníci. Bylť Donín skutečně cestovatel bystrý, spoléhající se na vlastní názor a po- učení. Náboženského vyznání byl Donín katolického. Byl jistě veden výchovou, jesuitským doprovodem i příbu- zenstvím s nejkatoličtějším rodem v předbělohorských Čechách k horlivému náboženskému přesvědčení. Ne- překvapuje proto obětní ráz pouti k Loretu, ani nepřed- sudná víra v zázraky, jež pramenila z čistého, věřícího srdce a dobového názoru. Pravíť to pěkně Donín v Lo- retu při zázracích, podiv vzbuzujících: „Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divnýt Pán Bůh v skut- cích svých a nic nemožného jemu není.“ Odtud také ta zvláštní úcta k sv. Janu Nepomuckému, jejž rekatolisace vyzdvihla na svůj štít, a k ostatkům českých patronů a mučedníků na Pražském hradě, odtud potěšení z ka- tolických věrných českých měst, jako byly Plzeň a Ces. Budějovice, a odsudek husitů, kteří podle pověsti dali zvěšeti mnichy v Zlaté Koruně. Vždy a všude se však Bedřich z Donína projevoval jako věrný Čech. Je až do- jemné, s jakou láskou chválí mohovitost a starobylost Českého království, velebí výstavnost českých měst a Prahy s kamenným mostem, jedním z nejstarších ve střední Evropě, s jakou pozorností připomíná při pohledu na vlašské mosaiky domácí práci českou, obraz posledního 20