198 XIV. Na náměstí Svatomik. -— C. p. 28. nábytkuov, klenotuov na zlatě, na stříbře, na hotových penèzich, cinovém nádobí, šatstvu lehacím i chodícím, kromë zbroji, pravé dědice a mocné vladaře Mandalenu, manželku: mú wild, Václava, Albrechta a Viléma, syny nase, jim společně ten vXecken slatck tak jmenovaný dávám a odkazuji tak a na ten zpuosob, aby Mandalcna, manželka má, s Václavem, synem naXím, ty2 statek vSecken do let Albrechta a Viléma, synuov našich, rozumných a spravedlivě podlé práva došlých opntrovali, sebe také i do- tčené syny a bralří z něho zivíce a je k dobrému ve- douce, tak aby z miädf ptivykali se bâti P. B. a to bez umenšení toho vEcho statku. Kdy}by pak Albrechtovi a Vilémovi P. B. let spravedlivě došlých a právě rozumných dojíti ráčil, tehdy ehci tomn a ta jest konecná vuole má, aby se o ten všeckeren slatek již jmenovaný na pravé a rovné čtyry díly rozdělili; neb jí Mandaleně, manželce mé milé, toho v$3cho se duoveruji, Że ona pamatujíci na P. B. a na víru manželský nic toho před syny mými již jmenovanými neukryje, i rozdélíce se tak o lýž statek, aby jeden každý s bázní boží svého užíval a jeho marně ne- utrácel; jestliže by pak který buď Albrecht neb Vilém tak marnotratcí: býti chtěl a dosáhna dílu svého jej bez- potřebně utrácel, tehdy chci tomu, aby Václav, syn muoj, s Mandalenou, manzelkou mou, piijjmüce k sobé ten díl tomu bralrů svému, kterýž by takový byl, podle uznání p. purkmistra a pánuov z něho na potřeby jeho vydávali a jemu jeho nepostupovali a to potad, pokudž by svého hledětí: nechtěl. S strany pak nápaduov lakto řídím a kšaftují: Jestliže by který z (čeh dvou synuov mých, totiž Albrecht a Vilém, pied dojitím let rozumných z svèla sšel, chci tomu, aby díl jeho na Mandalcnu, Václava a kterýž by z těch dvou synuov živý zvostal, připadl, však tak Mandalena, manželka má. aby toho nápadu s syny těmi požila, jestliže by stavu svého neproměnila; dopustil-Ji by pak P. B. v vdovství smrt na. manZelku mi, tehdy jí plod moc k tomu dávám a povoluji, aby ona o dílu svém mnou jí odkázaném mohla řéditi a kšaftovati podle vuole své a synu jednomu neb všem neb Alžbětě, dceři své, odkázati bez překážky každého člověka. Václav, pak syn muoj, len poněvadž léta rozumná a dospělá má, o dílu svém bude moci podle vuole svy řéditi a kšaftovati. Což se pak Jana, syna mého, dotyce, po tom jsem na smlú- vach svadebnich padesite kop gr. ć. jmenoval a protož nad těch L kop gr. č. jemu ještě přidávám dvadceti a pět kop gr. č. a tu sumu aby jemu manželka má s Vá- clavem, synem naším, ve dvú létech pořád zběhlých ode dne smrli mó vydali povinni byli ancb jestliże by uznali, že svého s bázní boží hledí, jemu tu sumu prvé vypluili; a tou sumou jeho z statku mého všeho vybývám a na tom ať přestane, neb jsem já na něho mnoho slatku svého vynaložil. S strany Alžběty, dcery mé a manželky p. l'avla Kapra, lé nad věno, kteréž jí na smhivńch sva- debních jsem jmenoval a po ní dáti připověděl, jí ještě k tomu kolík pozlacený s přikrývadlem přidávám, a man- iclce mé vètim, Ze jf to vyplní a v ničemž jí jako deciy, kdyby jaki při ní potřebu uznala, neopustí, poněvadž se k nim, k rodicuom svym, jako vérná a posluiná dcera chovala. Což se pak zbroje dotýče, o tu Václav s Albrech- tem a Vilémem, bratřími svými, když by klétuom rozum- nym dośli, at se spravedlivě rozdělí, neb jim společně dkivám a odkazuji. S suany pak dluhuov mych, jimiż jsem lidem povinovat, o tóch manželka má dobře ví a ty že z statku mébo zaplatí a jich tak po mé smrli nenechá, pročež by kdo na mne slušně nařékati po mé smrtí mohl, jí jako své milé mauželce věřím, neb ta jest celá a dokonalá vuole má, aby každému, komuž jsem co dlu- XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 28. žen, zaplatila. Což se pak Doroty děvečky, kteráž u mne jest a jf nedostatečný chovám, a Jiříka, bralva jejího, přátel mých krevních, dotýče, jichž jsem já poručníkem, o tom zprávu tuto činím, že jsem předešle s p. Václavem Vozem z Rovin, strycem mym, o Jich spravedlivost jislú smlitvu ucinil, tak jakż mezi nómi a jim Václavem ti smlouva spečelčná o to učiněná lo v sobě šíře ukazuje, na kteríž jsem já již od dotčeného Václava Voza pade- site kop míš. přijal, a prolož těch padesile kop aby manželka má jí Dorotě a Jiříkovi z statku mého vydatí s Václavem synem, když by toho požádali, povinna byla; a dále on Václav Vnoz bude povinen podle: dotčené smlúvy k nim Dorotě a Jiffkovi se zachovati a Manda- lend, manželce mé, a Václavovi, synu mómu, k ruce jí Dorotě a Jiříkovi vydávati, jakož pak jiné naděje o tom nejsem, ucż že jakž oni manželka: má a syn muoj tolikéž i Václav Vuoz v tom k nim Jiříkovi a Do- rotě spravedlivě se zachovají. Naposledy dožidal jsem se za poručníky k radě a ku pomoci uros. vladyky p. Ga- bricle Klenovského, p. švagra mého milého, a p. Pavla Kapra, zeti svého, aby oni manželce mé a Václavovi, synu mému, v opatrování statku mćho a synuov mych let nedošlých radní a pomocni byli a jich v nicemż ne- opouštěli, jakož pak jiné k nim naděje nejsem, než že to pro mne, syny mé i manzelku mou s ochotnostf ucinf. — Tomu na svědomí a pro dokonalejší toho všeho duo- věrnost sám svou vlastní rukou pod tímto mým kšaltem — jsem se podepsal a tyż kšaft jsem svou vlastní: pecetí, kteréž užívám, zapečelil v pondělí před sv. Klimentem 1. M*D9LVTI*. (Vyhlášen v pondělí po sv. Dorotě I. p. 1558.) 20. 1572, 22. října. Lislina IV. ć. 20.029. My Pavel Sturm z Fir$tenfeldu a Wolypra Sturmovä z Slav- kova, manželé; známo činíme tímto naším listem přede všemi vuobec, kdež čten nebo cticí slyšán: bude, jakož jsme sobě koupili duom v osadě sv. Mikulíše v Star. M. Pr., podle kolleje Všech Svatých z jedné a urozené paní Mandaleny Komedkové ze Plení z strany druhé ležící od uroz. pp. Václava, Juna a Viléma, bratří: vlastních Ko- medkuov z Rovin ete., i z takového domu predjmenova- ného p. purkmistru a pænuom dotteného St. M. Pr. pti- pověděli jsme a tímto naším listem sami za scbe i za budoucí téhož domu držitele připovídáme všecky poplntky a daně náležité, buď to podle obce nebo k uší i k kostelům, činiti, též berně dávatí a lo, jakž jiní pře- dešlí držitelé toho domu činili, vykonmívati, šenkův i ji- ných živností městských zancehati, nýbrž ve všem tom se lak, jakž jiní lidé stavu rytířského zle v tomto městě bydlící, se chovati. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a, což se svrchu píše, zdržení my, z počátku jme- novaní manželé, pečeti naše vlastní k tomuto listu našemu jistým naším vědomím jsmc přitísknoutí dali. Jenż jest dán v Praze v stíedu po sv. Lokiài cv. 1572. (Obě pe- celi vlisknutć.) . 91. 1578, 10. énorn. Kukop. à. 2118 [. 330. Pavel Sturm z Firštenfeldu a Wolpra Sturmová z Slavkova m. j. k. dnom Modestovský od Václava, Jana, a Viléma bratří Komedkuov z Rovin za 500 k. gr. Acl. die Sclio- Jasticae. 29, 1587, 2. cervna. Rukop. ć. 2205 f. 75. (KSaft Pavla 5turma z Fir&tenfeldu. Ve jméno —. JA Pavel Sturm z Virštenfeldu ve známo činím, že jsa v kázni boží, tolo mé pořízení a konečnou vuoli svou poslední vlastní rukou svou činím: A předně činím poručníky nade vším stalkem svým, kterejž v St M. Pr. v domě svém mim aneb míli budu, ur. p. Michala Keka z Svortzpachu a p.