XIV. Na náměstí Svatomik, — Č.p. 16. poddělati až nahoru, pokavadž potřeba ukazuje. Pp. úřed- níci pohleděvše, že bez opravy býti nemuože, dopustili jsú, aby poddělal v ten zpuosob, počna z obojí strany piléře, jakž jest vydán od rohuov aneb uhluov jeho glej- fem az do zdí domové, aby štukoví vázáno bylo, tak aby ústupku za tou zdí žádného nebylo a také aby mimo ten glejí voheb volný byl bez zatísnění silnice. Act. fer. II. ante Laurencii. 8. 1541, 22. března. Rukop. č. 534 II. f. 64. Staly se smlúvy svadební k sv. manželství mezi Wolfem [Zimou] konvářem a Markétou, někdy Petra konváře a již Wolfa manželkou řádnou, a to takové, že táž Markéta jeho Wolfa přijala jest na polovici všeho statku svého, kterýž jí se jest dostal po nahoře dotčeném Petrovi, manželu jejím, na díl její. Act. fer. III. post Oculi. 9. 1542, 3. února. Rukop. č. 2142 f. U. Z. (Kšaft Markéty konvářky.) V pátek den sv. Blažeje vuoli svú' Markéta konvářka oznámila jest takovúto, že předkem všech věcí —- mocným, dokonalým a celým hospodářem činí — Wolfa, manžela svého —. (Vyhlášeno v úterý po sv. Tiburcí.) 10. 1650, 8. prosince. Rukop. č. 2117 f. 223. Wolf konvář vzdal duom — Lidmile m. své. Act. fer. III. post Andream. 11. 1565, 23. února. Rukop. č. 991 f. 308. Jakož jest Václav Kába řemesla konvářského obeslal ku právu Wolfa Zimu konváře a vinil ho z toho, že o něm Vá- clavovi mluvil slova dosti těžká, kterýmiž ho na jeho do- bré cti on Wolf zhanél a zplundroval, mluvé, że by mu pokrásti Václav měl a že jej zmučiti i oběsiti dá, ano i šelmou ho Václava nazval a jinak; poněvadž pak vždycky se jest dobře on Václav choval, žádá v tom za spraved- livé od práva opatření. Proti tomu od Wolfa jest mluveno, že, co jest mluvil, to dobře mluvili mohl, ale ne aby ho zlodéjstvím naříkal, toho jest nemluvil, než že jest on Václav zjednal se u něho Wolfa do pěti let, aby se ře- meslu konvářskému učil, i nebyl než dvě letě a ušel z domu jeho nepořádně i vykradl »e a zase nenavrátil se. Protoż Wolf nemůže o něm Václavovi dobře mluvit. — (Zaloba byla odmítnuta.) Act. in vig. Mathei evang. 1565. 12. 1585. — Rukoj. č. 1666 f. 32. Wolf Zima. 13. 1585, 15. března. Rukop. č. 2112 /. 198. Wolf Zima konvář oznámil, že duom svůj nárožní v Platnéřské ulici vedle kolleje Všech Svatých, v němž bydlí, též gruntovní peníze na domu Mikulášovi Janovi kožišníku prodaném, dal za dobrodiní jemu ukázaná i učinčná, dává, však teprva po smrti své, Annč Purkhartové, po Janovi Purkhartovi, mčšičnínu Menš. M. Pr., vdovč, tetč své. A táž Anna uvolila se jest jeho Wolfa všelijakými potfe- bami vezdejšími, stravou, odčvem samého třetího až do smrti jeho opatrovati, náleZité fedrovati, nadto každého tyhodne jedemezcietma gr. 6. pro pohodnéj&( vychovánt dávati, a když by ho P. B. z tohoto světa prostředkem smrti povolati ráčil, poctivý pohřeb způsobití. | Po smrti pak podle vůle jeho Wolfa bude Anna z toho všeho statku toto povinna vydati Mandaleny, kuchařky téhož Wolfa, dvoum dcerám, Anně a Alžbětě, po č k. m.; item k zá- duší kostela sv. Mikuláše, kdež jeho tělo odpočívati bude, 10 k. gr. m. — Act. die Longini. (Legáty vyplá- covány od 9. srpna r. 1585.) 14. 15687, 80. července. Rukop. č. 2112 f. 265. Pavel Ster švec a Alžběta k. d. nárožní v osadě sv. Mi- kuláše podle kolleje Všech Svatých od Anny Purgkhartové jinak Landekové za 476 k. gr. č. Act. fer. V. post Ja- cobi ap. XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 156. 181 15. 1697, 7. srpna. Rukop. č. 2113 j. 80. Stal se frejmark o domy mezi Pavlem Sterem ševcem, Alžbětou m. j., z jedné a Kateřinou, někdy Sebestiana Poláka a již Tomáše Rulanta zámečníka manželkov, z strany druhé, že Pavel Ster a Alžběta postoupili jsou domu svého nárož- ního podle kolleje Všech Svatých ležícího Kateřině, To- máše Rulanta manželce —. (Splaceno r. 1600. Jiný dluh na domë (rukop. č. 2281 £. 231) splatili 98. ledna 1604.) 16. 1604, 16. ledna. Tamicż /. 307. Tomáš Ru- lant zámečník vzdal dúm — Markétč m. své. 17. 1608. — Rukop. č.324 J. 445. U Tomáše Rulanta [pokojníci]: Jeronym Haller z Normberka, Alena švadlí. Číslo pop. 16. (Kollej Všech Svatých, Andělská.) *1. 1866, 80. července. Monumenla universitatis Prag. Il. sir. 236 a Dobner, Monumenla hisłorica I p. 246. ln nomine sancte et individue Trinitatis feliciter amen. Carolus quartus, divina favente clemencia Roma- norum imperator semper augustus et Boemie rex, ad per- petuam rei memoriam. Sicut divina verilate testante nemo coronabitur, nisi qui legittimo certamini innisus fuerit opere virtuoso, sic et corona est proponenda certantibus, ut in certaminum laborantes discrimine preter meritum relribucionis eterne eciam coronam sperent materialis so- laci, quatenus duplicis relribucionis officio certancium corda ad assecucionem propositi premii forcius animentur. Sane cum pridem animo deliberato, principum, baronum ac procerum regni et corone Boemie, fidelium nostrorum, accedente consilio quoddam in nobili civitate nostra Pra- gensi collegium fundavimus et instauravimus, quod eciam ex nostro nomine, auctore domino, felicibus auspiciis collegium Caroli decrevit nostra serenitas perpetuis tem- poribus appellari, quod quidem collegium domo inlabi- tacionis munivimus, numero personarum distinxiius, officia lecture et studiorum distribuimus, redditibus et proventibus congruis dotavimus, sicut in litteris fundacio- nis et instauracionis huiusmodi plenius et expressius con- tinetur. Ut igitur magistri et studentes dicti collegii stre- nue milicie laboribus officia lecture et studiorum exerceant, magistris ipsis ac eciam studentibus dicli collegii infras- F criptas gracias faciendas duximus sub iodis et condicioni- bus, prout inferius est expressum. Primo quidem auctoritate regia Bocmie pro nobis, heredibus ac successoribus nostris, Boemie regibus, et euisdem regni corona in perpetuum decernimus et hoc regio Boemie perpetuo sancimus edicto, quod ad omnes et singulos canonicatus et prebendas ecclesie Omnium Sanctorum regalis eapelle in castro nostro Pragensi, dum et quocies eosdem quovis modo vacare continget nemo amplius presentari debeat auctoritate regia Boemie pre- fala, nisi senior vocacione de numero magistrorum et studencium dicti collegii nostri quodque decanus eiusdem ecclesie, ad quem jnvestitura canonicorum spectare dig- noscitur, ante sui approbacionem, confirmacionem seu quamvis assumpcionem aliam, corporaliter taclis sacro- sanctis evangeliis, iurare debeat, nullum penitus ad cano- nicalus et prebendas huiusmodi admittere, instituere seu investiri quoquo modo, nisi eum de numero dicti collegii iuxta formam expressatam superius rex Boemie, qui pro tempore fuerit, duxerit presentandum, prelaturis preposi- tura et decanatu duntaxat exceptis, quas in consvetis suis