XIV. V ulici Plalnéřské — Č. p. 112. Jiřík Hytl bradiř: Když bylo pro mne posláno v noci, tehdy ten nebožtík seděl před domem dole v ulici a já ho kázal vísti nahoru. A když sme ho nahoru vedli do světnice, tehdy sem ho vohledával, kde sou ty rány. Byl probodnutej skrze slezinu i skrze střeva. A když sme jeho zavázali, ptal sem se ho, kdo mu to udělal. Pravil, že hospodář jeho. Volal vždycky, aby kdo šel pro sestru. 1 když sem rozuměl, že živ nebude, šel sem pro ní, dal mi zprávu kde, a když sem s ní zase přišel, dal mi za práci dukát. (Svědčí ještě zedník Kašpar Langer, Oldřich Helbik cajkSmid, Lorenc Gippl cittermacher a Jan Vra- novský, rychtář městský, tak jako předešlí. Jiné věci vy- pravují tito svédkové:) Václav Mrůza, jinak Strůnka: Toho sem povědom, že jest nebožtík Weysk vyloudil Annu. dceru Valentina tence, na vojnu, s ním jest : téhotna. V ten den v pou- dělí po Třech králích v ochtábu, jak se ten mord stal, sed&l-s ními v druhým domě v pokoji on Valentin do pěti hodin. A když od nás šel, dal nám dobrou noc. Ji ho znám od let padesili a neslySel sem aby se mél s kym vadili. — Anna, manželka Jana Mendlika: Když z rathouzu přišel Valentin Benes, zavolali ho do pokoje dolů a on zavolal mýho manželu k sobě. Sedéli spolu, dali sobě každej na džbán piva. že ještě nejedl dnes; jísti sem jim vohiila, sedeli aż do pěti hodin na noc s pokojnikem sami tři v dobrý vůli. Potom dal nám dobrou noc, můj manžel ho ještě vypro- vodil. Kateřina Lokajová: Bylo jednoho času, byli se tam povadili, že jest ten nebožtík (Weysek) pachole upral, tak pachole pravilo, na ulici to pachole kricelo; kiiccvéi na ulíci, já řekla: cí to pachole kfièf. V tom to pachole Uouklo a ja kazala vodevtíti. Vodeviivdi pij3lo pachole plakav$i, zase ho plala, co je mu, a on povédél, Ze ho vyhnal ten voják jejich a že domů nesmí proňho. A když domů nesměl, tehdy asi tejden u mne to pachole líbalo, když nesmělo. Přišel ke mně jeden voják, říkají mu Ja- kub; kázal sobě dáti piva hořkýho konvičku za krejcar, i šel pro toho druhýho vojáka naprotivějšího, kterej to pachole upral, i piivedl ho. Kdyż ho ptivedl, propili dva dudky spolu. Kdyż domlouval se na mne, Ze lo pachole chovám, a j sem povédèla, 2e voňho nestojím, aby sobě jej vzali, že mi ho potřeba není. Teda ten druhej voják ptal se, jaký jest pachole a zavolal ho před sebe, před stůl. Zavolavší ho před stůl trestal ho ten druhej voják, aby ho poslouchal, a on pověděl, že bude rád poslou- chati, aby ho jen nebil. KdyZ on to slovo pověděl, tehdy ten Jakub voják mu lak hroznej pohlavek dal, až to pa- chole na sklep upadlo. A já mu řekla: proč ho tepete, co je vám ublížil. A on řekl ten jeho zeť, Valentinů, že je dobře udělal, že jeho uhodil. A pachole vybéhlo ven a lálo mu nectnejin jazykem a potom přišla dcera jeho Valentinova, taky inu lála tomu Jakubovi vojákovi, jak ho uhodil. V tom se to všecko pryč hnalo. Eva Hrabka: Bylo přišlo do domu k železnýmu muží pachole Faltínovo. | Druhej bratr povídal, že mrská druhýho bratra Samka nebožtík ten Jiřík, ale já sem ne- viděla, aby ho mrskal. Potom pak přišel k nám nějakej vojik Jakub, prived scbou neboztfka toho Jiříka. | Potom to pachole, Ríha, syn Faltínü, byl taky tu. Potom ho trestalí něco spolu německy a v tom mu Jakub, ten ne- nebožtík, dal pohlavek aż to pachole vrávoralo na zem. Potom pak ta sestra jeho přišla, lála jim německy. Ondřej Woltus: Toho sem povědom, že ten Valentin Beneš imečíř v vězení dolejším hrubě nemocen byl a v té nemoci kšalt činil a Jak pred kÉaflem činění tak i po Tak pověděl Valentin, XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 119. 915 kSaftu drahně neděl vté těžké nemoci zůstával, že lidsky mluvě, bylo praveno, že živ nezůstane. 23. 1616, 11. dubna. Rukop. č. 2114 f. 200. Jan Reinsperger hodinář a Krystina k. d. v osadě sv. Mikuláše mczi domy Daniele Vratislavského a Gabriele nožíře od Bartoloměje Wisendera za 890 k. gr. č. 24. 1616, 21. dubna. Rwkop. c. 1069 f. 230. (Svědomí ku potřebě Jana Reinspergera k té při, kterouž s Aronem Tauskem, Zidem Pražským, o nenavrácení a jemu ztracení hodinek bicích činiti má.) Jindřich Markroh zlatník svědčil: To svědčím, že sem to zlato k ičm ho- dinkám dělal a dal mi 7 tolarů od toho díla Jan Reins- perger. — Bartoloměj Wassov štejnšnejdr: Asi před 4 lety Jan R. odemne kamnenne (? v ném. orig. Uhrgeiss) dostal tři truhličky k fassování hodin, jednu velkou a dvě malý. Na to jest jel pryč a když zase přijel, stěžoval sobě, že žádného štěstí neměl, že hodinky v zlatě fasso- vany ztratil. — Kašpar Frumel, krejčí, poddaný p. Pře- mysla z Zerotína: Mistr Hans k J. Mti pánu mému přišel a dvoje hodinky v českém diamantu fassované jest jměl semo tam ven okolo i v zámku řečeného Wiesemburk, jest chodil na procházku. A mezi tím přišel ke mně, u ptal sem se ho, kterak se má. Pravil, že se mu zle vede. l ptal sem se, kterak by to bylo, že to není dobře, a on odpověděl, že jest hodinky ztratil. Ptal sem se ho, kde jest byl, aon pravil, že jest semo tamo na procházku chodil a na trávě že jest ležel. I ptal sem se ho, kde jest je měl, a on oznámil, že v kapse. A já pravil, aby hledal v kaliotech, zdali jsou kam zapadly. I vytáhl kapsu ven, ukázal mi v ní díru. I dal sem ji jednomu krejčímu zašíti a pověděl scm o tom J. Mti pánu, že jest hodinky ztratil, a J. M. pán mi poručiti ráčil, abych trávu posíci dal tu, kde jest on ležel, a aby mu pilně těch hodinek hledati pomdhaii. I nemobli sme tčeh hodinek žádným způsobem najíti. A v krčmách skrze purkrabího poručeno bylo, kdyby se ty hodinky najíti mély a našly, aby byly J. Mti pánu odvedeny. Čislo pop. 113. ® 1436. — Rukop. č. 2099 f. 465. Lewa mercator de Tachovia indicit se ad omnia bona Ulrici lorificis. 1. 1437, 95. бегупа. Rukop. ë. 90 f. 5. Grego- gorius de Grecz Regine lorifex einit domum sitam inter domos Petri braseatoris et Mathie Poloni platner ex utraque erga Lewam, mercatorem de Tachovia, pro X s. gr. Act. fer. III. post s. Joh. B. 9. 1440, 7. července. Гат f. 54. Gregorius lorifex resignal domum suam sitam inter domos Viti tho- rificis et Lidmile dicte Ratajska Jacobo thorifici, fratri suo. Acl. fer. V. post s. Procopii. 3. 1450, ll.ánora. Tawuéz f. 188. Johannes tho- rifex Legat dictus e. d. inter domos Viti thorificis et Wenceslai Piwcze erga Gregorium lorificem pro X s. gr. Act. fer. MIL. post Scolastice. 4. 1454, 16. listopadu. Rukop. ć. 2119 f. G. 8. Ve jmeno božie amen. Já Janek platnéř, řečený Legat, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám ticmto listem cie. — obyčejem takovýmto: Najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji pani Dorotu, matku mú mihí, pravú, mocnú a najvyšší poručnicí všeho statku mého — a přidávám