XIII. Kosłel sv. Mikuldse. MI]. Na Velikú noc pěkně jsem jich a přátelsky na- pomenul po poobědním kázání, jakž u jiných far se cho- vají páni lileráti, aby i oni se tak zachovali, nevyměřujíc mi v povolání mém, žákům nešpor zpívati aby dopustili a sami se sejdouc po Zalmích a v Magnificat pro prostej lid známé staré písně aby vpívali a ne pikartské, které s sebou p. mistr. Matěj nosil, kterým lidé nerozumějí a mnozí z nich, jeden sám bude toliko zpívati, jich že zpí- vali a pomähati jim neumějí. Však se nesešli a mého napomenutí otcovského nepřijali k vůli jedné ovci pra- šivé. V. V šestou neděli po sv. Trojicí abych já měl vo mistru Janovi Husovi bránití zpívati, jak předkové činívali, a památku jeho vykořenovati ancb m. Jana Husi potupo- vali a odsuzovati, lomuť já odpírám a neslyšal toho z nich ode mne žádnej. Jí o něm jako vo jednom knézi pocti- vým smejšlím a na mým také jeho potupování a odsuzo- vání nic by nebylo. Než k rouhání jejich a podpalování Jinejch k nepokoji a k nelisce, k hanéní a klení bl(Zních svejch, kdyż piicinu jincjm bohomyslnym lidem dávali a ne k stálosti u víře, jak oni v své suplikací píší, ale k vrtkavosti, rozpakování lidí v mysli pobožné, proti nim scm se ozval, neb tím zpíváním svejm potupovali, hančli a naříkali všecky kněží věrné a řádné, otce své duchovní, proti přikázání božímu. | A ten verš, v kterým žádná chvála boží aní věrných Cechův u víře vzdělání není, než potupa všeho kněžstva a kterého, jak v jedné písní o m. Janovi Ilusovi, kteréž já od dětinství svého mám, tak i v druhé o svolání Konstanské, kterouž tehdáž zpívati začali, zapsáno není, než z své všelečnosti, opo- vážlivosti v chrámě božím na místě svatém mně na zdoru, aby v kázání slova božího překážku učinili a tím mne po- pudili, jsou zpívali. Ježto u jinejch far takto jej zpívají: A ty milá Ilusi, ještě k tobě musí, Cechové lásku míti i jiní národové, jsouc stálí u víře pravé. Nechť se ptají, doplají se u sv. Havla, kde jsem čtyři líta byl a u sv. Stěpána Velikého etc. A tak z těchto příčin všech ráčíle to poznati, že sem já jim jak živ příčiny žádný nedal a nedávám k hněvu a k skyselení jich proti mně, nam non eflectus, sed causa in omni vero, recto, iusto cl sincero iudicio observatur. A rád bych tomu taky, poněvadž je všecky k lásce, po- koji, svornosti vedu a napomínám a vystavenejch sobé aby uśctfovali, toliké? oni spolu se mnou v lásce, v po- Ко)! а svornosti byli mohli a mne К hnóvu zbytečnými ničemnými věcmi, ježto jim žádného oužítku nenesou, no- popuzovali a, coZ jiin nenáleží, v to se nevkládali, a po- kojnéó a laskavé se ke mně chovajíce a já k ním, neb jej (!) miluji a chovati chci. A té jsem laké naděje, že žádnej z ních, abych mu k nelásce a nepokoji příčinu dáti měl, toho říci moci nebude. To mi se vidělo na ten spis zby- teény a daremní za odpovéd tém pánüm literátüm dáti, aby podruhy, co zpivaji, zdravym rozumem uvážili a roz- soudili, aby ani bohu ani lidem tím neu&kodili. Jsouce té naděje, poněvadž sem já v dole u pulpitu byl a oni na kruchtě, že jim nebudu vody kaliti, jako onen beran vlku. A P. B. je rač všecky na lepší cestu obrátiti. Kněz Tomáš Sobčslavský, farář sv. M. v St. M. Pr., písař kon- sistoře. 201. 1589. — (PFol. [[7.) Ve čtvrtek den sv. Va- vřince páni osadní sešli se do vosady. Oznámeno a pře- čteno plnomocenství, kterým se dává jistým osobám do- volení, aby na místě všech pánův osadních s Zidy, kteříž v osadě naší domy křesťanské drží a někteří z nich žád- ného platu nedávají, s nimi o zlepšení platu ročního jed- nati a smlouvati mohli, — Domluveno též, že by někdo XII. Kostel sv. Mikuláše. 131 neb někteří pronášeli to, což se společně v osadě o čem jedná a řídí, napomínajíce se jeden každý, aby tejnost v těch věcech zachoval. (Fol. 119.) Suplikací o uvedení vody stojánkem na faru. V. M. p. purkmistře a V. Mti páni radní Star. M. Pr., páni nám příznivě laskaví. Z veliké, důležité a nuzné potřeby záduší našeho chudého, fary a kostela sv. M., k laskavé paměti přivozujem, že jak předkové V. Mtí od paměti lidské, tak i V. M. až do pominulého leta etc. 88. vodu na (faru naši kaplanu У. МИ, faráři našemu, stoján- kem jesti propoustína byla, neb žádné studnice na též fate nikda jest nebylo. Ze pak za příčinami spolusousedů našich, kteří jsou sobě pro domácí potřebu dříví nakou- pili a na místě křížovým, kde se roury spojují a do fary voda k stojánku uvozována byla, na onen čas tak rychle toho dříví odkliditi jsou nemohli, taková voda, kteráž na faru dosti skrovně šla, nevíme z čího poručení, jest od- lata a aż posavad, co sme toho mnoho pti páních outed- nících mostských hledali, propůjčena není, skrze což jak domu farního, tak kostela našeho i jiných tu okolních pánův sousedův nebezpečenství veliké trpíme a zvláště těchto nebezpečných časů, maje mnohé zlé noviny, že spoluobyvatelé království tohoto v malejch časech ohněm zirestáni a k veliké chudobě přivedení jsou. Ano i toho V. Mtí tejna nečiníme, že tuto neděli nyní jminulou v ranní kázání, když kuchařka p. faráři voběd strojiti za- čala, voheň se v komíně zapálil, a kdyby pulsantův a té vody, což tak na ten den zvoník přinésti sobě dal, před rukama nebylo, na boží milosti, s čím by se to chudé záduší i sousedé mnozí potkali, neb odtud přístup k faře a potom kostelu, zvláště když vody není, jest, to sami račte milostivě vážiti. A poněvadž pak farář náš taky ka- planem V. Mtí jest a při rathouzu přisluhuje, věříme, že takovou vodu pro nebezpečné výš oznámené příčiny nám laskavě propůjčiti ráčíte. A což by koliv od trub kladení neb stojánku slavení pánům ouředníkům mostským nále- žitého býti mělo, to zaplaceno bez odtabi bude. Za la- skavou a brzkou odpověď V. Mtí prosím. Datum v středu po Nanebevzetí P. M. I. 1589. (Fol. 119.) P. purkmistru, pánüm suplikací o Jiříka Plzáka. V. Mti —. Jakož V. M. v dobré paměti zůstává, klerak na Jiříkovi Plzákovi 28 k. 10 gr., které po učinčě- ném počtu záduší našemu |. 1688 dlužen zůstal, před de- síti pány isoudci netoliko jsme se dosoudili, ale i skrze potvrzení od V. Mtí téhož nálezu desíti pánův soudcův a J. Mtí pp. rad J. Mti Cé při apelacích konfirmací na něm jsme obdrželi, lakže nimi spravedlivě povinovat záduší našemu jest. A maje vedle tejchž přísudkův dotčené pe- níze nám odvésti, teprva by se chtěl p. Křížem Chval- ským, jakoby příčinou jeho nějaké skrácení na počtu jeho — státi se mělo, [vymlouvati]. Vyžádavše sobě týž Plzák od J. Mti Cé skrze svou nedüvodnou zprávu na onen Gas k dobré paméti uroz. p. p. Mikulášovi z Lobkovic, toho tasu hejtmanu Star. M Pr., aby ten pocet jeho znovu přepočítán býti mohl, jistou komisi. Ale p. Mikuláš z Lob- kovic, vyrozuměvše jeho Plzáka patrným obmyslům, ráčil jemu odpověď dáti, kterou se mohl dobře zpraviti. A když se mu na ní přestati nevidělo, opět druhí Копия! k J. Mti uroz. p. p. Adamovi z Sternberka, hejtmanu Nov. M. Pr., jest dostal, porouceje J. Mti Cé dekretem milostivym, aby pán z Sternberka nékterych osob z puchhallerye nebo od berně, počtům rozumných, k sobé povolajíce, s nimi předdotčený počet Plzáku přehlídnouti, přepočítati a zase do kanceláře J. Mti Cé o tom všem zprávu svou učiniti ráčil, jakž v sobě tejž dekret J. Mti Cé šíře obsahujíce zavírá. Kdez J. M. p. z Sternberka nemaje k takovému 17°