XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. kterýmž jest zapsal tu vinici Brikcímu a Martě, manželce jeho, a jich dédicóm i budúcím, moc jest sobě pozuostavil za své živnosti toliko a týmž zápisem po své smrti jim Brikcímu a Martě, manželce jeho, a jich dědicóm a budúcím jest tu vinici dědicky přivlastníl, žádného práva tu ani sobě ani kterému člověku nepozuostavil — j z té příčiny, což jest jim prvé tím zápisem dědicky přivlastnil, že jest toho jinému kšaftem svým odkazovati, nepřeměniv před- povédéného zápisu, žádnému nemohl. A protož podle téhož zápisu jeho Brikcího a Martu, manželku, dědice a budúcí jich při té vinici p. purgmistr a páni zuoslavují, tak však, což oni z toho komu ještě, tak jakž sú počali činiti, z toho vydati mají podle vůle nebožtíka Jana Knechta, aby tomu zúplna dosti učinili. Než což se pak tvrzenie kšafiu téhož Jana Knechta dotýče v jiných článcích i ku- siech a artikulech Zádají.li a neb budá.li Zádati, komuž co jim jest dáno a otkázáno, poněvadž žádný proti nim nic nemluví a neotpfré, 2e jej p. purgmistr a páni (vrditi rozkáží. Act. a. 1611. feria llf. ante Ambrosii. 12. 1514, 20. března. Rukop. č. 2108 /. 138. Václav sladovn(k, zet nékdy Knechtuov, a Anna k puol domu toho prednicho, kteryż byl odkázal nebožtík Jan Knecht Václavovi nožicři, zeti druhému svému, od téhož Václava, švagra svého, a od Majdaleny m. j. za CXXV k. gr. pr. Dálo se v radě v pondělí po sv. Kedrutě. 18. 1615, října. Tamléž /. E 1. V té při mezi Václavem Kncchlem a paní Kateřinú Pytlíkovú z Záhořen, jakož jest Václav Knecht ku právu dal Vávru Chlupa z Oujezda pro dluh svuoj jeho na ném právem dobyvaje a 2ádaje, aby mu k tomu dluhu privem dopomożeno bylo. Proti tomu paní Katcrina odpírala a pravila, Ze jest jeho Vávry Knecht pro tu příčinu vězeti ani ku právu dávati neměl ani jelio z toho dluhu hyndrovati, 2e sí o to smlávu učinili a to přijali; čehož jest jim paní Kateřina podala. A v tom se svědomí dokládala a je pokázala. Zase Knecht proli tomu mluvil, Ze to loduovérofm svédoiním pokázati chce, Że jsń té smlúvy nepřijali aniž jí jest přijíti chtěl. À na to svědomí vedl. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž svědomí obojí strany to seznává, že Václav Knecht a ti, ktoZ jemu svědomí dávají, že jsú byli za jednu stranu proti Vávrovi Chlupovi jej napomínajíce před paní jeho z dluhuov svých, i z té příčiny jedni druhým v té věcí svědkové podlé práva byti nemohü. A ponévadZ paní Kateřina Pytlíková podlé práva jest provedla, že on Knecht to jest přijal od ní, aby duom Vávruov mohl prodati a jí paní dluh její i svuoj sobě zaplatiti, že p. purgmistr a páni jej pfi tom zuostavují. A pončvadž [k] gruntu jest přistoupil pro dluh svuoj podlé práva, že k osobě Vávrově hleděti již nemuož, leč by svého spra- vedlivého dluhu na tom gruntu postihnúti nemohl. Tehda bude o vostatek k jeho osobě moci se navrátiti, A v tom paní Kateřina jemu Knechtovi překážky také žádné činiti nemá, aby on tak mohl svobodně ten grunt prodati, po- něvadž jest k tomu svolila. Act. fer. V. ante Sim, et Juda. 14. 1890. — Rukop. č. 2108 J. ll6. Zveden jest na duom Václava Knechta Johannes, písař p. Michala Slu- vaty z Chlumu, pro XXVIII k. gr. pr. povinnajch. 15. 1528. - - Nukop. ć, 1047 /. C 19. (Mezi Vá- clavem Kuechtem a Brikcím Rehákem z Kvetnice.) Jiří Ježiešek, toho Gasu pergmistr, p. Rehof Chauickaj ze Všehrd a Jan Legat, toho času konšelé, a Mikuláš Konáč z Hodiškova, tehdáž písař páně pergmistruo, vyznali jedno- mysluč: Když se jest nás neb. Jan Knecht dožádal, aby- chom k nemu pfisk na kŻaft, tu jest oznámil vuoli svi o vinici Hedvikovski, že jest jí polovici odkázal Brikcímu Rehákovi a druhú polovici Václavovi Knechtovi. Při tom XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. 749 jest taj Knecht k p. pergmistrovi takto řekl: A perg- mistfe, Lobét véfím, Ze se to tak stane, jakż jest vuole má. Pakli by se tomu tak nestalo, že bych tě cht8l viniti na onom světě před milým bohem. 16. 1524, 19. července. Rukop. č. 2110 f. 48. Jifik mlynář a Barbora k. d. Knechtovskaj od Václava Knechta a Anny m. j. za dvě stě míně šesti k. gr. č. Act. fer. 111. ante Magdalene. (R. 1528 splácí již Jakub Šrámek.) 17. 1528, 17. září. Rukop. č. 2142 f. M 17. My purgmistr a rada Starého M. Pr. vyznáváme — kterak Jiřík rourník učinil — své poslednie vuole poručenstvie v pondělí po sv. Jakubu ap. l. 1528 — takže — odka- zuje puol domu svého — Knechtovského Anně, dceři neb. Petra puskaf'e, své schovanici, kteráz jest nyn(éko pti nám, a k tomu též Anně — vinici za Košíři, kterúž jest koupil od Jana od zlaté mříže. A druhú polovici domu odkazuje Šrámkovým synóm Šimonovi a Danielovi. A z té polovice domu aby bylo vydáno Anně, dceři Šrámkově, ženě Bo- huslavově XXX k. in. Item stroje a nádobic mlynářské a lesařské všecko odkazuje mlynáři Mikulášovi Kalousovi. (Publikováno v den sv. Lampcrta 1528.) 18. 1528, 10. prosince. Rukop. 6c. 2155 f. 94. Mistr: Vavřinec z Betléma obeslav p. Bartoše zvonaře a p. Ja- kuba Šrámka, poručníky a správce domu u Knechtuo proti kostelu sv. Jiljí; maje proti niem při a stěžuje sobě nčjakú výheň udčlanú biízko kaply Betlemské, i ucinil lomu stání a příměří do sv. Jiřie najprv příštie v ten zpuosob: PonévadZ oui jsá poruéníci toliko a ne hospo- dářové domu toho, když hospodář sám tu dovede a pro takovú věc bude-li p. mistr téhož hospodáře chtíti viniti, bude míti toho vuoli. Než do toho času ten, ktož jest najal a té výhně potřebuje, překážky jemu činiti nemá. Act. fer. V. post Nicolai. 19. 1529, 7. dubna. Rukop. ć. 2110 f. 299. Anna, dcera někdy Petra puškaře a nyní manželka Svatoše, syna Jakuba Šrámka, vzdala jest polovici domu svého a duom Knechtovský manželu svému. Act. fer. ]III. post Ambrosii. 90. 1529, 19. října. Rukop. č. 1129 f. 25. (Adam z Nymburga s Vaclavem Kncchtem, maje právo sobě dané, vinil ho z L k. gr., podle zapisu, kery neb. Zigmundovi z Kaňku učinil.) V té při mezi Adamem z Nymburga a Václavem Knechtem, kteż jest jeho obeslal a vinil z I k. gr. č. podle zápisu toho, kteryZ na se Václav Knecht s Annú. manželkú svú, učinili neb. Zigmundovi z Kaňku, manželu Marty, a táž Marta majíci k té sumč právo ná- ležité kšaftem neb. Zigmunda jemu Adamovi moc jest dala listem pod pečetí pánuov šefmistruov a rady mčsta na Horách Kutnách a na to pokázal kšaft téhož neb. Zigmunda, list mocný i zápis z knih mestských. Proti tomu Knecht odpíraje pravil, že on tuto neslyší, aby jaké próvo Marla, manżelka Zigmundova, k tomu měla, z čeho jeho viní. A poněvadž se z tohoto pokazování toho nic nenalezá, že on není povinen k tomu odpovídati. Než kdyby byl povinen, věděl by co k tomu mluviti. Ale poněvadž on Adam od jeho Zigmundovy manželky nic nepokazuje, aby jí co tu náleželo, že jim nic povinen není, Zase od Adama mluveno: Ze ou dosti pokazuje, neboť což v kmhách jest, že lo vymazáno není. A také on Zigmund na to jest kšaft učinil. Proti tomu od Knechta jest mluveno, že ten kšaft toho v sobě nedrží, aby on měl co Knechta, neb sám praví, že sem měl. A poněvadž sám se toho odsvědčuje, že jemu nic povinen není an komu jinému. — Tu p. purgmistr a páni — vypovídají Poněvadž z kšaftu neb. Zigmunda Štejkéře nenalézá se aby on jakú sumu Martě, manželce své, na Václavov