479 XXIV. V ul. Karol. Svällé. — C. p. 195. to jeho šaty nejsú. 1 hledali jich tam všudy mezi jinými Saly a tak. povédél Cisaf: Plajte se na né, Zc já bez svého býti nechci, a což mníte, že se chcete jako prstem toho odkývati. Vondráček pověděl: Toť Bůh ví, již já nevím, když ty pravíš, že toto tvé ncjsá, jít jinych nc- mám. A chodil Císař sám hledat mezi šaty. A dával mu ty jeho šaty po třikrát a on vždy pravil, co mi lo dá- váš? Však to mý nejsú, však jest má sukně lindyšová. Kdož v nf chodili bude, raději v ní bude choditi nežli v líščí čubě. A váček sám jest za kopu gr., krom toho, což jest v něm. Až potom přišla manželka Císařova, po- znala, že jsú ty šaty jeho, kteréž mu Vondráček dával, i vzala je. Alžbčia, hospodynč z Kr. láznč: Když prinesla žena Císařova zase šaly do lázně Kakasovi i mluvila ke mně: Milá paní, jak vy hlídáte tu Satuov a lidskajch statkuo A já jí řekla: Milá paní, jáť jich nehlídám, neb mám ji- nou práci před sebú a máme jiné od toho, že hlídají, a semť tomu tak nerada, jako ty a ne radší. A ona pově- děla: Budiž toho žel milému Bohu takového čistého v té sukni lindyše. A potom sem šla nahoru a když šaty své nalezla i šla: pak s nimi doluov a já jí fekla: Mledle paní, vokaž mi tu sukni, jakajž jest to lindy&. A ji po- hledčvší na sukni řekla: | Však jest to českaj lindyš po pěti nebo po VU gr. alb. Buď milému Bohu žel, ježio le- dacos spravíte, kéz povíte, kterak v pravdě jest, počíta- jíce sobě to, ano tak nebude. Takž nás oni z jedné stra- ny loupf a vy z druhé. A já jí řekla: A vokažiš mi ten váček, ježto jej sobě kopu gr. tvój muž pokládal, bez toho, což jest v něm. A jeho žena tak řekla: Lžeť v hrdlo, vÉakt ho jest doma nechal a zde ho s sebú neměl. A já řekla: Tožť jest se snad byl voz:al, Zet jest svych Satuov neznal a nám k božím hoduom zámutek veliký udělal. (Tak vypovidali i Jiffk Plichal a Vavřince Dub paknechti.) 17. 1530. Rukop. č. 2191 f. 77. Stal se fraj- mark o lázné mezi Martinem Mazánkem a Janem mladým Bořkem, lazebníky, takže on Jan Bořek jemu Martinovi postoupil jest lázně své Královské, též“ také on Martin jemu Janovi Bořkovi postupuje lázně své Bechyhovské u červeného jelena ležící u Prelátu na Nov. Mésté —. Act. fer. V. ante Georgii. 18. 1581. 2111 f. 8. Jakoż jest se slal fraj- mark o kiznć mezi Janem Boikovym a Martinem Mazin- kem i oba dva oznámili, že sú se z toho (rajinarku pro- pustili, takže Janovi Bofkovi má on Marlin Jáznč Králové ve dvú nedčlí postúpili a on Jan jemu Martinovi též má lizné u červeného jelena na Pňikopč postúpili. Act. fer. ll. post. Elisabeth. 19. 1541. Tamleż f. 322. Vinhart Planicky a Lidmila k. lázni Královská od poruénfkuov sirotkuo Anny Borkové za CCL k. gr. č. Act. fer. Ill. post Lco nardum. 20. 154). Rukop. é. 2142 f. U 1. (KXatt Anny, hospodyně z Králové lázně.) Ve jméno —. Já Anna, ho- spodynč v Králové lizni nad mostem, méstka St. M. Pr. vyznávám — nechičjíc tomu ráda, což na mně jest, aby o statek muoj — mezi Jiříkem synem a Linharlem, man- želem mým, i tudíž: jinými přáteli mými krevními a pří- buznymi jaké nesnize a ruoznice i soudové (jakož sc těchto časuovo mnoho tolo piiház() po mé smrti mili vznikmili a povstati, protoż, dnem i noci to sobé rozva- żujie, dobrovolně a s dobrym mým rozmyslem, jsúci pa- méti dobré a vuole svohodné i rozumu zdravého z daru jeho Božské milosti podlé lidského běhu užívajíc, toto mé poslední poručenství a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém o všem a všelijakém mocí tohoto listu mého XXIV. V ul. Karol. Suéllé. — C. p. 19b. kścfinfho fidim a zpuosobuji obyćcjem lakovymto: Naj- prve pak a přede všemi včemi činím a ustanovuji pravé, mocné a najvyšší otcovské poručníky Jiříkovi, synu mému výš dotčenému, leth nemajícímu a podlé toho i jiného všeho statku mého jakéhozkoli, movitého i nemovitého, kdež by ten a na čemžkoli záležal aneb klerým a ktera- kýmkoli jménem muož a mohl by jincnovin, nalezen i optán býti, nic ovšem nevymieňujíci ani co pozuosla- vujíci, slovutnélio pana Jana Jcníčka, opatrného Mikuláše z domu Kunáčova, měšťany Starého města Pražského, přá- tely své zvláště milé, jichž sem se dožádala, věřéci jim nade všecky jiné lidi smrtedlné, že se oni věrně a právě při tomto mém poručenství a vuoli této mé koncčné a poslední jako dobří lidé, pamatujíce na své dobré svě- domí, zachovají, jináce toho pro odplatu božskú nečiníce. Pri tom pak dále oznamují a vnole jest má konečná i po- slední: Co se lé lázně své Králové, v kteréž bydlím, a k tomu domu na Poříčí v Svatoklimentské faře ležícího a podlé toho i jiného všeho statku iného movitého i ne- movitého i všelijakého hospodářství na ćemżkoli, tak jakż výš dotčeno jest, dotýče, to všecko nic ovšem nevymic: ňujíci, odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám výš psanému Jiříkovi, synu mému, toliko jemu samému, tuk však a na takový zpuosob, poněvadž týž Jiřík, syn muoj, tmu řemeslu a lé živnosti nic nerozumí, aby svrchupsanf poručnící touž lázní mú i tudíž ten duom muoj výš do teeny prodali a jiné věcí mé, bez čehož by týž Jiřík, syn muoj, byti mohl a jemu se nchodily, zpeněžili. Též také. oznamuji, když jsem sobé svrchupsancho Linharla za manžela přijímala, že jsem inu po sobě věnovala a jme- novala před dobrými duchovními lidmi při smlúvách sva- tebních sto kop míšenských, i těch sto kop aby jemu svrchupsaní poručníci po mé smrli ve třech létech po- řád zběhlých z téch pencz gruntovních, neb jinych ne- mám, vyplnili i dali; neb on ke mně žádných penčz jest | nepfinesl ; neb by mu měli pojedmi ddli, jako vuole m4 k tomu není, nepochybuji, jakžto dobře do něho vím a znám, že by je brzo utratil. A protož aby mu je rozdílně po třikrát v téch třech létech vyplnili; a k tomu a nad to ještě mu přidávám přes to z milosti a lásky deset kop míš. a on Linhart, manžel muoj, tu obojí sumu v Lich třech Jétech prijma aby se na více statku mého nepola- hoval ani žádné překážky týmž poručníkóm mým i tudíž Jiříkovi, synu mému, žádným obyčejem vymyšleným neči nil. Co pak více těch peněz gruntovních i jiných, ač by co prodali a zpeněžili, a podlé toho i jiného všeho stal ku mého a hospodářství jakéhožkoli tak, jakž výš dotčeno jest, pozuostane, to všecko aby svrchupsaní poručníci | Jiříkovi, synu mému, jej předkem k dobrému a poctivému napomínajíce a vedúce j jej ve všem jako otcové věrní opatrujíce, do jeho ]cth rozomných a spravedlivé došlých dochovali, a kdyžbykoli k létóm rozomným přišel a se s radi a pomoci porucnfkuov, jimi sc vc všem zp:avuje, oženil ancb také že by se mezi dobrymi lidmi napied pána Boba sc boje 7iviti a svélio dobrého liledéti chtél, žádný marnotratce nejsa, to v&ecko bez umen&ení aby mu vydali a postoupili. Pakli by rakć let rozomnych a spra: vedlivých nedojda umřel, tehdy také ta vuole jest má konečná a tomu chci, aby sobě předkem svrchupsani porućnici, teprv po jeho smrli a prvé nic, za. svá prátci z těch penčz a z toho ze všeho statku mého po desíti kopách míš. vzali a Salomenč, někdy Anny Kantürkové, sestry mé, dceři, která má muže tkadlce v Kroupné ulici na N. M. Pr. deset kop mis. dali; item Rehořovi Mráč- „ kovi nožíři též desct kop míš. a ostatek těch peněz aby | na skutky milosrdné nakládali, lázně zádušní časem to-