XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. że což sč v dole píše, že loho budú věrní dokonaltelé, jakožto moji mocní poručníci a obránce. Napřed znamenaje a pilně patře z hodných příčin k obecnému dobrému, cli a chvály božie a jeho svatého zákonu rozmnoženie umyslil sem miesto zjednati svo- bodné, na němž bych mohl řádně vzdělati a uslaviti col- legium, a to s volí pana purgmistra a konšeluov i všie obce Starého Města s přivolením. A to sem učinil, s boží pomocí vykúpiv duom s městištěm, kterýž ležal nn roze z jedné strany kaply Betléma a z strany druhé Mikuláše Betlémského a tudiež vedle toho někdy Hrádka krajčieře, a polom na jeho mieslć Mikuláše krajčicře, veškeren ot- vod porušený, kterýžto stál dlúhé časy a leta pustý. Ten já zaplaliv úplně a docela, napřed pánuov i obce s při- volenim jednostajnym i usłavil sem svfmi náklady vlast- nimi tu collegium, řečenú Apoštolská, chudým, studentóm a žákóm k vobývání, kteříž by sě chtěli učití v písmě, napřed v zákoně božiem i v jiných písmech svatých. A kdyžby s pomocí boží z toho umčěnie došli a chtěli z nich hodní kněžíe býti, aby ot hodných a řádných biskupuov světiece sč slovo božie věrně vedli a vobecnému lidu všudy, kdež by přístup a slyšenie mohli mieti, bez la- korstvie všelikterakého a Pánu Ježíše tělo a krev pod obojí zpuosobú všem vuobce rozdávali a v tom pána Je- žíše, apoštoly jeho i jiné svaté doktory prvolnie cierkve svaté společně následovali a čtenic jeho svaté v skutku plnili. A kteřížby žáci anebo študenti řádem v tu kolleji vstupovali a od správcí starších (udicž nad nimi usiano- vených přijímali a tak s pilností sě učili, jakož tuto i v jiných na to micsto v privilejích položeno a napsáno jest i pod pečetmi pánuov Starého Města, Nového i Malé Strany utvrzeno a upevněno šíře stojí. Potom list a zápis ot slavné paměti ciesaře: Sigmunda, Rímského a krále Ceského, pána mého milostivého, kterýž mi dal a na něm zapsal ves Smolnici kněží Rúdnických v sedmi slech ko- pách gr. za iné práce a za škody, kteréž sem bral, pra- cuje pro obecné dobré země této i Jeho Milosti poctivé, a těm lidem človččenstvie a poslušenstvie rozkázal jest slíbiti, jakož ten list a zápis pod majestálem jeho šíře slovo ot slova okazuje a svědčí a takto sě počíná: My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, Uherský a Cesky oc krdl vyzndvdme tiemto listem oc. Jtem drubý list téhož ciesaře a krále, v němž přikazuje všem úředníkóm a poddacím(!), aby mne hájili v tom a bránili, ač by kto proti tomu majestátu chtěl který zma- tek ancbo klerú překážku učiniti, jakož laké týž list to v sobě drżi a okazuje. A počíná se takto: My Sigmund, z božie milosti Rímský ciesaï oc. Item list Lünskÿch, v němž jsí sč zapsali všecka obec jich mésta pod svû větší pečetí na polovici platu té vsi svrchupsané Smolnice i s jejími se všemi puožitky i příslušenstvími, jakož toho list jich, kterýmž jsú sě zapsali, široce okazuje a svědčí. Než znamenitě k tomu přidávám toto: Aby svrchu- psaní poručníci, správce « obranitelé mého kollcje svrehu- řečeného statek ten jim svěřený, napřed popsaný, věcně po mé smrti vydávali v ruce direktoruov kolleje té, kte- říž nynie jsí ancb polomně časy budú. A oni vérné lo řéditi mají na potřeby študenlóm, kteříž by v něm kol- leji obývali, což by jich mohlo nn to živnost mieti. Také duom svuoj, v němž bydlím, u sedmi anjeluov, toho po- rúčiem a odkazuji pravú polovici Margretě, ženě své milé, aby v něm bydlila a vuoli jmèla, donévadz by se jic zdálo, a to jelž po mé smrti, A kdyžby ten duom prodán byl, tehdy polovici penčz ona vezmi a druhá polovice bud bratruóm mým vydána: Martinovi, Havlovi a Janovi. A ti buďte rovně ticin rozdělení. A své ženě a poruční- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 861b. | 789 kóm věřím, že tak učinie a těm mým přátelóm již řeče- ným tu polovici vydadí po prodání bez prodlévánie. Také ženě mé napřed psané na jejiem ložniem rúchu i na cho- díciem nebuď překážicno. A což bych znamenal anebo komu co mimo tento kšaft cožkolivěk odkázal auebo dal pod svý pečetí, aby to moc mělo, jakožby v tomto kšaftu popsáno stálo. A toho všeho věřím napřed psaným poručníkóm, že toho budú věrní a praví obránce, jakožto svrchupsaného mého statku a zbožie. Ale toto sobě zna- menitč vymieňuji, Ze dončvadž sem, že mám a chci toho domu i všeho, což sč svrchu píše, mocen býti a to pro- dati, dáti, zastaviti, smčniti i všecko učiniti, což by sč zdálo a líbilo, jako z svého vlastnícho, bez překazy [pře- kážky ?] všelikteraké. A v tom sobě zachovávám, abych svobodu měl plnú poručníky jiné k napřed psaným při- stavili, kteříž by mi sč zdáli a líbili, anebo na jich miesto jiné postaviti. A to mohu učiniti listem pod svú vlastní pečetí, ač by mi toho potřebic bylo. A toho všeho na potvrzecnie a pro lepšie jistotu žá- dal jsem pana Jana z Byslavic, vo ty časy rychtáře Sta- „rého Města Pražského, a dvú pánuov přísežných konše- luov, pana Jakuba Sobka a pana Jana Pytlíka, aby své peceti privésili k tomulo listu na svédomie. Jenz jest psdn léla od narozenie syna boZieho tisfcieho &lyfstého Sede- sátého den svaté Sophie. 8. 1460, 15 září. Tamléž str. 311. Johannes de Luna et Gallus de Chlumèan fassi sunt suo et Martini, similiter de Chlumcan, nomine, se percepisse XXI s. gr. ipsos iuxla teslamentalem delegacionem Matie Louda de Chlum- can — concernentes —. Act. eod. die. 9. 1472, 9. března. A. C. I str. 306. List dílčí knížat Minstrberských. — dóm, ježto slove sv. Apoštolóv, též v St. M. Pr., i se zbožím též collegium, to sobě také všickní k společnému držení a spravování pozuostavujem. 10. 1493, 26. prosince. Rukop. č. 2004 r. S 5. Cle- mens, baccalarius de Laude collegio, habens decedere de hac luce advocavit ad se viros fide dignos magistrum Paulum, direclorem capelle Betlem, d. Adam, Vilum po- rybny et coram eis resignavit et relegavit censum annu- um proprium ct hercdilarium in vinea, que sita est post ianuam montis, quam nunc tenct Vilimek de domo Ore- mus, in eadem vinen LXXX gr. pro collegio Loude et directoribus dicli collegii. Act. fer. V. post Naliv. domini. 11. 1506, 19. března. Orig. arch. univ. a desky zem. velsi ć. 6. /. G 12. Ve jméno božie amen. Já Jan Ziež, měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ač- koli z dopustenie bożieho nemocen jsem a nedużiv na těle, však proto paměti dobré a svobody rozumu užívaje, nechťe tomu rád, což na mně jest, by o statek a zbožic mé po imnně zvostalé, kteréž na zemi mám mně z daru bożicho puojéeny a puwuojčené, kteří svárové a nesnáze mezi příbuznými a přáleli mými po mé smrti se dáli, toto mé poslednie porucenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž statku a zbožíe mém mocí tohoto kšaftu mého tiedim a zpuosobuji obyCejem takovýmto, tak že lo dě- dictvie a zbožie mé, kleréž mám ve vsi Meciri, blízko u Kunczberka, toliż lidi, dvory kmetcie s platem i se vším k tomu příslušenstvím, tak jakož mi dsky šíře svědčie a ukazují od Jana Březenského ze Chcebuze, dal jsem a olkázal dobrovolně po mé smrti i mocí tohoto kšaftu iného dávám, otkazuji a porúčiem mocně direkto- róm a kollegiatóm kolleje Loudovy v St. M. Pr. na rohu u Bethléma ležící, nynějším i budúcím, ke jmění, držení a k dědičnému požívání i k učinění s ticm jako s svým vlastním dědičným, beze všice přátel mých i jiných všech