492 XXIV. Mlýny Staroměstské. — Č. p. 198 a 202 Stalo se v outerý po památce Početí P. M. I. 1597. 24. 1601, 11. července. Rukop. č. 1063 f. 140. (Svědomí ku potřebě Vendelína lphofera i na místě Jo- hanny m. j. k témuž vznešení, kteréž jest před radou St. M. Pr., z důležité a pilné potřeby učinil.) Jan Zhorský, písař mlejnů nad mostem, svědčil: V paměti své snáším, když na onen čas pp. úředníci mostu Pražského s pan- nou Kateřinou Lipenskou, převorou kláštera sv. Anny a sv. Vavřince v Sit. M. Pr., o skálu radlickou jednati rá- čili, při témž jednání panna Kateřina Lipenská pp. úřed- níkúv ráčila žádati, aby Johanna Iphofferova každého tý- hodne podle možnosti prachem mlejnským pro dobytek, kterej jí chová, za peníze jeji fedrovina byla. Maje ji sobě od pp. ouředníkův poručeno léměř každého tyho- dne za prodloužený čas Johanně Iphofferové po půl stry- chu, někdy po třech věrtelích, zřídka po strychu takové- ho prachu sem prodával. Však před tím než čeledín její nesa z mlejna slad s prachem a Srotem smíchaný ode mne postížen byl, Johanna Jphoferova ani čeledín její od několika neděl žádného prachu ode mne nekupovali. ltem když někdy pp. ouředníci pro obecná zane- prázdnění v cas určitý k vyměřování prachu dostačiti moci neráčili, ale do času jiného poodložení bylo, o kte- rémž často kupujícím vědomé bejti nemohlo, okolním sou- sedům, jako paní Alžbětě Pihavé, Havlovi nožíři, též Jo- hanně Iphofľerové skrze práška, že by mi prach vyměřen byl, aby sobě pro něj poslali nebo přišli, věděti sem dal, ale to zřídka se trefilo. Ondřej Iphofter z lphoffersthalu na Tisovicích: V pá- tek před vánoci stalo se, seděl jsem u večer pfi stole s mejm hostem. Tu přišel Tomáš Plzenskej a Jan Munck (Mumek?) jako písař a hejiman panny u sv. Anny v kli- šteře, s voskovou svící a plal se po mým bratru Wend- lovi Iphoficrovi. Ja tekl: Neni ho tuto, neviděl jsem ho dnes, a co by pak bylo, Ze ho Lu hledají u mne. Oni pravili, že by mčli s ním něco pilného mluviti, že vzali dva mlynáře do včzení a ponocní že jsou hledali jeho pacholka a písař z mlýnův, že by mu panna radila, aby poustoupil a asi dvě neděle aby byl na gruntech jejích. Když jsme tak spolu mluvili, v tom přišel Wendlis svou ženou do mého příbytku a tak šli ode mne Tomáš písař Wendl i žena jeho a šli k Tomášovi do jeho domu a zů- stali tain u něho tu noc. Potom druhého dne ráno radila mu panna a Tomáš, aby šel k proboštu na Zderaz. Tuk jsem já přišel k svýmu bratru a ptal jsem se ho, jaká by to věc byla a co by udělal? A přísně jsem mu při- inlouval. Tu on mi se přiznal, že přichází ve velký ne- štěstí a nevině a panna že mu radí a že mu dala na vy- chování deset tolarů, aby dvč neděle na gruntech jejích vně zůstal. Já mu v tom odporoval, aby neuchizel a ohlf- dal se na svůj poctivej rod a naše dobré přátelství v tom- to městě Pražském a své tažení, v kterémž se do Uhcr, do Němec, HySpanic, do Vlach i jinejch míst vice, po vodě i zemi, proti ouhlavnímu nepříteli dal užívati, dobře se choval, jakž jeho pasposty znějí, aby šel se mnou do- mů a u mne zůstal, že se bude moci vyvésti, poněvadž se nevinným býti uznává. Tu on vzdechl a řekl: Tak já jsem více mrtvej, nežli živej, já zarmoucenej, bídnej clo- věk. Tu Tomáš Plzenský řekl v Zderazské světnici v pří- tomnosti probošta: Co pane Wendl, pomněte, váš bratr vám míní všecko k horšímu a chce vás v neštěstí při- vésti, vy přijdete v posměch a hanbu. Panna praví, aby jen za dvě neděle nebo tří poodešel a panně se v ochra- nu poručil a dal, že nedá ona, aby mu se jaké neštěstí stalo. A on všecko své jmční a statek, šaty i peřiny, co jest mčl, klíče, lam vnesl a pannám svěřil a odvedl, že XXIV. Mlyny Slaroméslské. — C. p. 198 a 902. mu tu nic ustranéno a změněno býti nemá pod jejím spasením, ale všecko že zase k jeho lepšímu půjde. Tak můj bratr pověděl: Inu, poněvadž panna jakožto milostivi kmotra upřímně mi radí a ve všem dobrém mi sc za- kazuje, že nemám vopuštěn bejti, tehdy jse v ochranu nejvyššího Boha a mé milostivé panny poroučím. Tak mne prosil, ahych mu kodčího způsobil, aby mohl ještě té noci odjeti. Tak jsem já nedal tomu se stáli, tu opct Tomáš tuze mu domlouval, aby odjel a co sc toho šuld- pryfu dotýče, aby se níc nestaral, že jest proto, jakž on dobře ví, pro vrchnost Starého Města; kdyby se toho chtěli ujítí a ty věci pobrati, aby mohli říci, že jest jim dlužen. Na to mne on opót prosil, abych mu kodčího zjednal, jakž nahoře dotčeno. I na lom zůstáno, já od něho šel a spravil jsem mu kodčí a neviděl jsem ho, až on sem přišel. Taky jsem o něm nevědčl, kde jest. A jeptišky potom druliého dne svátku vánočního některé jeho věci prodaly, dvadceti sviní a jiné věci a všecko k sobě vnosily. Tomáš Plzenskcj: Ten pátek před narozením K. P. přišel p. Jan, písať mlejnskej vod mostu ke mně k mýmu domu a zazvonil a ptal se na našeho písaře Jana Mumika, je-li u mne nahoře. A voo byl u mne, šel k němu dolů, tam spolu rozprávěli. V tom mne náš pí- sař zavolal dolů: Tomáši, poďte dolů. A já když sem přišel dolů, tu náš písař. rozprávěl, co jest se stalo ve mlejně, v sladovně, že služebník Wendelina Iphoffera že jest nesl v pylii v putné slad, że ho postihl v tom písař mlejnskej, že jest se s ním vrátil Jo mlejna a tu aby vo- kázal, kdo jest mu ten slad dal, od koho ho přijal. To mně rozprávěli voba písaři, náš i mlejnskej, abychom šli do Spetlovic domu. Když sme tam přišli do pokoje Wen- delina, tu sme sc ho ptali, kde sou sám a sama, jedny ženy, která tam byla samotná., A vona řekla, že nic nevi, že sou vzali dítě a šli pryč, neví kam. Tuk smc my všickni tři já, písař mlejnskcj a náš písař, šli dolů. Tak náš písař řekl inlejnskýmu písaři: Co budeme delat, když jich doma není. Písař mlejnskej řekl: Nechme toho do rána. Tak sme se rozešli; písař mlejnskej domů šel a my šli do kláštera, ty věci sme panně převoře ozní- mili, co se stalo. Tak ona nám poručila s písařem, aby- chom tam zase šli. Tak sme pľišli zase do toho pokoje Wendelina, tu sme opět žádnýho nenašli, než lu ženu, která samotna tam byla. Ptali sme sc, zdali by o nich věděla, aby nám pravdu pověděla. A ona, ze nevi. Sli sme zase na dvür k velkejm vratüm; tu nás potkal jeden podruh jeho, Tomás pivovárnickej. lak sme se ho ptali, ví-li co o nich, aby nám pravdu pověděl. A on nám řekl, že je u bratra svýho i s ženou. Tak sme my tam šli, našli sme je na mazhauze před svčinicí. Voni voba pla. kali a ruce spínali. Tak sme my jin řekli, aby s námi šli domů, do pokoje svýho. A tu voba sedli a naříkali, že nevědí, co mají číniti. A tak sem já jim řekl, aby ke mně přišli za mnou domů. A v tom vona mně prosila, abych jí dopustil něco vynésti k sobé jejich véci. Vak sem já jí dovolil a v tom potom, když přinesla od šatů chodících, ložních a povlečení, cinovýho nádobí v pulnč, přišli ke mně nahoru voba, tu plakali a naříkali. Tak náš písař fekl jii: Medle, povéz, mnoho-li ste pak prijímali od těch mlynářů? A on sám řekl: Přes pětadvncet stry- chü, víc nic, tak asi, co by mohlo za padesáte kop státi. Sám to mluvil. A tak naříkali na toho muže, služebníku jejich, že je jim von Lo nosil. Písať náš řekl: Vždyť ste vy přijímali a platili. A vona sama se vozvala a řekla německy, že tu nezůstane, že ujde, a on jí sám řekl: Kdez mdm smutnej jíti s svou nedostatečnou nohou. A tak