860 toliko zprávu jaké jest ihned těžké poručení od J. Mti Cé z města Vídně vyšlo a místodržícím J. Mtem odesláno, též co jsou mistři akademie Pražské na to za odpověď dali a jak se s tou věcí zacházelo, tomu z těchto násle- dujících věcí porozumí se: Poručení J. Mti Cé v příčině kostela Betlemského v St. M. Pr, aby skrze cís. rychtáře zapečetěn byl, uči- něné z pravého originalu: Urozeným a statečným N. nejv. ouředníkům a soudcům zemským, místodržícím od nás v království Ceském na- řízeným, radám našim, věrným milým. Matyáš, z boží milosti volený Rímský císuř, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Ceský král sc. Urození a stateční věrní naši milí. Z príležící supplikací poctivých purkmistra a kon- - šelův St. M. Pr. a z spisu v ní položeného šířeji vyro- zumíte, kterak jsou na jedno i druhé vzkázání týchž purk- mistra a konšelův mistři kolleje cís. Karla IV. z prostředku svého jisté osoby do místa radního poslati a vedle fundací někdy Jana Milhejma spolu s purkmistrem faráře do kapli B. obrati nechtěli. Nýbrž že jsou ihned po smrli Matyáše Cyrusa bez védomí a povolení jak rady tak i osadních jiného do též kapli uvésti a jemu klíče od ní i od klínotův kostelních sami o své ujmě odvésti dali. I poněvadž již zhusta to býti chce, že lidé nepokojní opovrhnouce řád a právo sami o své ujmě věcí těch, které jim nepřislušejí, se ujímají, nechceme, aby to pro zlý příklad průchod svůj míti mnělo, pročež vám poroučeti ráčíme, abyste rektora a mistry dotčené kolleje před sebe povolati dali, jím takové předsevzetí jich, pokudž tomu tak jest, jak zpraveni jsme, stížili a dostatečně poručili, aby se vedle dotčené fundací zachovali a spolu s purkmistrem staroměstským faráře do též kapli ihned pořádně obrali. A jestli by v tom vedlé tohoto poručení našeho v tymdni porád zbéhlém tak se nezachovali ancb že by nějací odporové o to chtěli býti, tehdy skrze rychtáře našeho v St. M. Pr. takovou kaplu zapečetiti dejte a tomu teď v nově nepo- řádně uvedenému faráři jménem a na místě našem poručte, aby on do též kapli víceji nechodil, jí se neujímal, nýbrž klíče od ní i od klenotů kostelních do kanceláře naší složil aZ do rozeznání té véci. Dáleji také stranám, aby se pokojně proti sobě chovali, poručte a vyslyšíce je v tom, co by na odporu bylo, k nim se na místě našem spra- vedlivé zuchovejte. Védouce, Ze na tom jistou a milostivou vůli naší císařskou naplníte. Dán v městě našem Vídní v středu po slavném hodu Vzkříšení Krysta P. léta 1618, a království našich Rímského 6., Uherského 10. a Ceského 7. Matyáš. Sdenco Adalbertus Popl de Lobkovic s. r. li. cancellarius. Ad mandatum s. c. m. proprium. Odpovéd od rektora a mistrüv kolleje cís. Karla 1V. na svrchu dotčené poručení místodržícím J. Mti Cou daná. Vaše Milost urození páni páni, urození a stateční páni rytíři, nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští, J. Mti Cé rady a zřízení místodržící v království Ceském, páni k nám milostivě a laskavě přízniví. Jaké jsou suplikací pan purkmistr a konšelé St. M. Pr. J. Mti Cé králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v příčině kapli Betlem- ské podali a co na to J. M. C. milostivfm psaním svým V. Mtem porouceli ráif, tomu sme z piípisüv od V. Mtf nám k odpovědi naší propůjčených vyrozumčli. Na kte- roužto jejich suplikací vedle vyměření V. Mi tuto svou zprávu dáváme: A nejprvé, aby mezi pány Pražany Staro- městskými a předky našimi o dosazování praedicatora do též kapli B. jací sporové býti a oni mimo samého p. purkmistra, kteréhož by nejstarší tři inistři z národu Ce- ského se dožádali a k sobě připojili; k volení a dosazo- vání léhoZ praedicatora voliti a do též kapli uvésti, se XXX. Bellemshé ndm. — C. p. 266. Kaple Betlemská. čeho proti fundací dopustiti a jich, když jsou k nám o to, abychom se na rathouz staromčstský k volení jiného pracdi- catora najíli dali, pos(lali, odpovédí pominouti méli, o tom netoliko my nevíme, ale také tomu zjevné odpírámc. A V. Mtem oznamujeme, že jsme my na jiném nebyli a posavad nejsme, nežli vedle té fundací tak sc zaclovati a snesouce se se p. purkmisirem staroméstskjm spolu s ním takové volení vykonati. Ze jame se pak k vykonání toho na rathouz St. M. Pr. najíti nedali, byly: jsou toho tyto příčíny: Jedna, že táž fundací toho v sobě nemá, abychom od p. purkmistra a konšelův k tomu na rathouz obsíláni býti a tam se to konali mělo, nýbrž nachází se v knihách našich -akademických poznamenáno, že jest sc to předešle v kolleji Veliké v přítomnosti p. purkmistra dálo. Druhé, nechl(ce se z 1éZ (íundací vyvésti, majícc ohled na to, že jest slavné pamětí cís. Rudolf, jakožto král Ceský, majestátem svým všem třem pp. stavům království Ceského pod obojí akademii Pražskou se vším jejím pří- slušenstvím v moc jejich dáti ráčil a pp. stavové že jsou také s milostivým povolením J. Mti Cé z prostředku svého jisté pp. defensory nad ní nařídili; kterýmižlo, poněvadž se akademie spravuje a v menších věcech o radu k nim se utíká, že jsme bez vědomí jejich to učiniti nemohli. Jakož jsme se pak my rektor a professores z společného našeho uvážení v tom skrze písaře našeho akadcmického při p. purkmistru tehdejším, p. Ondřejovi Teunhausovi, ve vší šetrnosti omluviti dali, s tou žádostí, aby nám to na zlou stranu vykládáno nebylo. Jináč když se tu, kdež náleží, poradíme a o jistý den sneseme k volení nového praedi- catora, že se nepomineme dožádati p. purkmistra, aby se k témuž volení dal do kolleje cís. Karla IV. podlé fundací najíti. Načež týž p. purkmistr vedlé vzkázání nám zase přátelského vinše témuž vyslanému našemu oznámil, že chce to vzkázání naše hned na zejtří většímu počtu před- nésti; což se nepochybně i stalo. Mezi tím pak kněz Jan Cyryllus, o němž páni Pražané zmínku činí, jsa jedním assessorem konsistoře Pražské pod obojí, kterýž předešlého pracdicatora v téZ kaple Betlemské pomoeníkem byl, nejsa od nás ani volen, ani na faru uveden, ani tam bytu svého nemaje, toliko dokudž jiný praedicalor volen nebude, zatím boží služby vykonává. Z čehož ráčíte moci milostivě vyrozuměti, že jsou k takovému suplikování žádné slušné příčiny neměli a že toho také není, což sobě stěžují, že by od nás žádnou odpovědí zpravenií nebyli. Pročež jest nám to tím více s podivením, že jsou J. Mti Cé takovou zprávu učiniti a proti božskému i lidskému právu toho žádati směli, aby kapla Betlemská na potupu všeho náboženství křesťanského pod obojí beze všeho pořádného obvinění, slyšení a ro- zeznání k samé jich žádosti zapečetěna a tak od cxckucí začínáno býti mělo. Cehož že J. M. C. prohlídajíce mi- lostivě k tomu, že jsou se tíž pp. Pražané na předcích našich ani na nás toho uicchoZ nedosoudili a vedlé Gelio dosuzovati nemají, na nás dopovštěti neráčí, té sme k J. Mu Cé ponížené naděje. I poněvadž pak, milostiví páni, předešle od pp. dc- fensorův nám jiné naučení dáno není, nežli abychom se podlé té fundací Jana Milhejina a předešlých příkladů za- chovali, a my také na tom sme, co nejdříve možné, do- žádajíc se p. purkmistra St. M. Pr., pracdicatora do též kapli B. voliti a dosaditi. Protož V. M. za to poníženč prosíme, že nás při J. Mu Cé pánu pánu našem nejmi- lostivějším omluvna učiníte, J. Mii Cé tuto naši zprávu v známost uvésti a za nás se k J. Mti laskavé piimluvit. ráčíte. Jedno, aby J. M. C. té zprávě p. purkmistra pánův,