748 XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. a tabulis, et LXX gr. antequam se de domo intromisit pro relentis colleclis communilati, prout ipse Drslaus cum conthorali sua preíata retinuit, quos assignavit, si hoc demonstraverit, ex tunc huiusmodi due s. et LXX gr., sic per testimonium deducti, debent anumcrari ad prefatas XXXV s. — Act. fer. V. ante Pentecost. 3. 1438, 1. července. Rukop. č. 90 f. 22. Lauren- cius dictus Laurin de Rokyczan ct Hester e, domum Ko- Govnicky dictam, silam ex opposito ecclesie s. Egidii inter domos plebani eiusdem ecclesie ex una et relicte Iohannis parle ab allera, erga Iohannem et Alssonem, orphanos Pa- wlikonis de Červený Újezdec pro centum s. gr. liberam ab omni censu. Act. fer. III. post Petri et Pauli ap. (Po straně připsáno: Non transivit predicta proscripcio. Kvi- tance skutečně nejsou zapsány.) 4. 1472, 16. ledna. Rukop. č. 2105 f. 318. Jan řečený Pytlík, měštěnín St. M. Pr., k rozličným hledě pří- hodám a zvláště k příhodě smrti života svého — vzdal jest duom svuoj blíž sv. Jiljí kostela mezi domy farářovým z jedné a Václava uzdaře z strany druhé ležící a k tomu také jiný statek vešken — Janovi, synu svému nejslaršiemu, pod takovými však mezi sebá ucinénymi ümluvami, totiž- to aby týž syn k napredpsanému otci svému poctivost, vážnost a synovskú milost vždycky zachovávaje jej stravú slušní i oděvem, jakožto milého rodiče svého, až do jeho smrti počestně opatroval a v těch desieti kopách platu, kteréž jest sobě do života toliko k svým potřebám po: zuostavil, neptekáZel. Pak-li by jakákoli prfhodá a záhubi ten plat jemu zhynul, tehdy od téhož syna jeho má jemu X k. gr. z komory každý rok rozdielně vydáváno býti. A k tomu což jest koli nynie komužkoli puojčíl neb uvěřil, ty dluhy všecky má k své ruce Pytlfk stary vybicrali. ltem týž Jan, syn jeho nejstarší, jiným mlazším synuom a svým brátřiem, to jest Václavovi a Michalovi, ze všeho toho statku otcovského mA vydati za jich dědičný a předepsaným otcem jim uložený diel hotových peněz každému z nich 11 C k. gr. a se dvě postely každému rúcha ložnieho, po třech mísách cínových, z nichž tři jsou kované a tři lité, po dvú ubrusú ovilinkovú, po jedné truhle a alimaře a po jednom javorovém stolu. Jimžto přidati má tři pásy střie- brné, dva menší, jeden větší, věnček perlový, koltru zele- nú a koberec zelený veliký jeden. A dokudž by tíž jeho bratrie v détinÿch żivi byli Jetech, mó tyż Jan, bratr jich, dle přirozeného milovánie je stravi, oděvem, knibami k učení i placenicm od nich věrně a právě bez dicluov jich umenSenie opatfiti a na svuoj gros starati sè k doklá- dánie. A v tom jestliže by na kterého z nich před lety rozumu došlými P. B. smrt dopunstiti ráčil, diel takového na živé bratřie, tudiež j na svrchupsaného jich otce, wá a bude mieti připadnúli. Pakli by je všecky tři, totiž najstar- šicho syna svého bez dětí, i mlazšie oba syny svá týž otce živností svú přebyl, tehdy ten statek vešken má zase k němu navrácenie a nápad micti. Z kteréloZto toliko Zeny syna svého vedle svatební smlúvy povinien bude odbývati. Než umřel-li by předepsaný Jan, syn jeho najsturšie, jedno nebo více dětí svých po sobé pozuostavé, tebdy to nebo ti děti mó a mieli bude neb budú práva otce svého požívati a v ném ostati místo jeho držiece. Jestli že by také ta dva bratry napřed psaná buožie milostí popřieniem přišli k le- tom dospělým věku svého vedle práva, tehdy témuž Ja- novi nejstarSiemu, bralru svému, pnol Jéta dadáce védéti napřed, mají od něho dely své vzieti. Act. fcr. V. ante Anthonii. b. 1475, 14. ledna. Rukop. ć. 2119 f. S. t. Ve jméno božie amen. Já Jan Pytlík, měštěnín St. M. Pr., vyznávám, že ačkoli z dopuštění boZieho oc takZe vSeckeren XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. statek svuoj — dal sem — Janovi, synu mému —. Tak však, aby týž syn muoj za ly pásy střicbrné nebožky man- želky mé a jeho mateře, kteréž jsem jemu dal, XX k. gr. na kalich k sv. Jiljí — vydal — a na něm aby znumenic mé bylo neboli syna mého —. Zákóm do školy sv. Jiljie na drva — 39!/, k. gr. Act. sabbato post oclavam Epiph. 6. 1486, là. srpna. Rukop. c. 2106 [. 127. Georgius Ježíšek et Magdalena e. d. inter. domos lacobi saponiste ex una ct generose Margarctlic de Tynec dicte Zlonická parte ex altera cum braseatorio el braxatorio crga lohan- nem Pytlík pro CCX s, gr. pr. Act. fer. ll. post. Tiburcii. 7. 1492. 1. srpna. Rnukop. č. 2107 J. [7. Johannes Knecht et Katherina c. d. olim. Pytlikovsky aput Georgium Ježíšek pro CCX s. gr. pr. Item pro sactaginc, doliis ct aliis supellectibus ad braxatorium pertinentibus XL s. gr. pr. Act. die s. Pelri ad vincula. 8. 1510, 81. ledna. Aukop. c. 2108 ]. 48. Jan Knecht vzdal jest polovici domu svého zadnicho, v kterémž bydlí, ležícieho k sv. Anně — Václavovi, svému, a Anně m. j Act. fer. V. ante l'urif. 9. 1610, 15. prosince. Rukop. č. 2006 f. 156. (Kšuft Jana Knechta.) Ve jméno boží amen. Jú Jan Knecht sla- zcli dovnik, mésténfn SL M. Pr, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi -— že ačkoli z dopusténie boZicho nemocen jsem — toto mé poslední poručensivie -— ric- dim — Item Magdaleně, dceři své, s Václavem, manželem jejím — odkazuji vinici nad Vršovici VI str. micry držící —. Stalo se v neděli po sv. Lucii. 10. 1511, 20. února. Rukop. č. 94 11. f. 106, Jakoż jest nebożtik Jan Kuecht odkizal pás stficbrny a véncc perloví Magdulené, dccfi své, v kšaltu svém tak poloZiv, aby to Anna, sestra jejic, u sebe chovala a jic Magdaleně k potřebě jejic časein svým vydávala a zase k sobě to přijímala, aby to nebylo utraceno, jakož kšaft téhož Jana Knechta šíře to v sobě zavierá. I Václav, zeť jmenovaného Jana Knechta s Anmú, manželkůú svü, ne- chtějíc toho u sebe chovati a o to péte mieti, učinili sú s nadepsanú Magdalenú a Václavem, manželem jejím, o to smlüvu, Ze Magdalena ten pis i korunu od té Anny k sobě jest přijala —. Act. fer. V. ante Petri in kathedra. 11. 1511, 1. dubna Rukop. ć. 128 II. f. B 7. V té při mezi Václavem zetěm a Auni, dceri nebożika | Jana Knechta, z jedné, a inezi Brikcím, též zetčm a Marlú, dcerú téhož nebožtíka Jana Knechta, z strany druhé, kdež. to oni Václav a Anna žádali sú, aby kšaft nebožtíka Jana Knechta, otce jich, tvrzen byl a póni aby jc zuostaviti a zachovati ratili pri tom jeho zřízení a odkázání a zvláště při té vinici Hedvikovské, klerúž jest jim odkázal a na to ukázali týž kšaft Proti tomu on Brikci s Martń, mauzelkü svá, pravili Zádajíce, aby ten kSaft tvrzen ne- byl v tom kusu, což se té vinice odkázanie dotyce, a pra- více, že jest on Jan Knecht, nebožtík otce jich, té vinice jim Václavovi a Annč otkazovati nemohl z té příčiny, že jest jim ji dal a knihami pergmistrovými dědičně zapsal. A na to tyż zápis v knihách pergmistrovych ukázali. l'roti tomu zase oni Václav a Anna oipfrajíc pravili, Ze jest on jan Kuecht to odkázániec lé vinice tím kšaltem svým mohl dobře učiniti podle inoci, v tom zápisu předepsaném sobě pozuostavené, táhnúce se v tom na lýž zápis. Proti tomu oni zase Brikcí a Marta, manželka jeho, odpírajíce pravili, že z té moci sobě pozůstavené on Jan nebožtík Knecht ncmohl jest té vinice mimo ně žádnému odkózali ani jinak odciziti od nich, Ze jest jim to přiříkal před dobrými lidmi, že té vinice od nich odtrhati nemá. A na to uká- zali svědomí. Tu p. purgmistr a páni svým ortelem vy- povídají: Poněvadž nebožtík Jan Knecht v zápisu tom,