XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248b. šuldpryfy čtyry, na kterýchž jeho vlastní rukú Žida psáno, co jest mu Wolf dlužen. A dokud mu jse dobře vedlo a dařilo, vyžíval ho a hubil. A když poznal, že z toho těžkost míti bude, odevzdal to jinému. A necht to Žid ukáže, že jest nejmenší šat aneb něco Smejdu jemu Wol- fovi dal, ale není mu to možné učinili, neb nic toho jest nikdy nebral. Ani také smí tomu zjevně odpírati, že s nimi nic činiti neměl, než na nepaimčti to klade, protože A tak z toho jse srozuměti může, lichvu neobycejnu bral. że Joscf, a ne Samuel, mu pijcoval. Proti tomu od Josefa mluveno: které sc ukazují, odpovídali povinen, neb ani k tomu obeslán není. A nepamaluje se v tom, aby jaké šulpryfy mé. MüZ néco s(ormováno byti. -- Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli to jest pokázáno, že Josef Žid od Wolfa Sennera od kalichuov ze 10) k. m. VII k. m. lichvy v devíti nedéi(ch jest bral, ale Ze od J. Mti Ké ani J. Mtmi stavy království tohoto vyměřeno není, co by Zidé od křesťanuov z peněz puojčených lichvy bráti jměli, protož jestliże on Joscf v jakou pokutu J. Mii Ké jest tu upudl, to J. M. Kr. v své moci a milostivé vuoli jmíti ráčí. Act. fer. IT. postridie Transfig. d. 14. 1556, 14. února. Rukop. č. 2117 f. 353. Pro- kop z Lovče k. d. od Wolfa Senera za CCCXXV k. gr. č. Act. fer. VI. post Scholasticam. 15. 1564, 14. brezna. Rukop. C. 2118 f. 71. Martin Kutlen z Šprinsberka, ingrossator knih městských, a Anna k. d. od Prokopa z Lovče, ouřadu rentmistrského komory v království Ceském gegenhendlera, za 267 k. gr. č. Act. fer. JII. Letarc. . Některé zprivy o Martinu Kutenovi ze Sprincberka: ®*]. 1540, 31. ledna. Kopiář arch. místodr. č. 20 f. 237. (Ferdinand Staromóstskym.) JakoZ jest se pfe mezi Sudi 7 Renee a Marlivem Kutenem, písařem vaším, o hi- storii Českú zběhla, věděti vám dáváme, že tu při k sobě prijimati a toho B do štastného našeho do království Ceského, dá-li Buoh, navrácení odkládati ráčíme —. Dán na hradě Pražském v sobotu před Hromnicemi I. XL. so. 1542, 12. října. Rukop. ć. 2111 f. 347. Dorota, po někdy Václavovi Chalupovi z Michle pozuostalii, ozná- mila: Jakoz jsü ji vání mistři z kol.cje císaře Karla, slavné paměti, zejména mistr Antoch z Helfcmberka a mistr Jan Kunstat sumu znamenilú beze vší piíéiny hodné a mimo řád a právo pobrali, kteréžlo sumy na groších jochmstál- ských a na jiných groších — 2000 k. m. pokládá, že tu všecku spravedlnost mocně poroučí Martinovi Kultenovi z „Sprinsberka a Pavlovi Žákovi, měštanuom St. M. Pr., přáteluom svým, jím oběma společně. Tak aby nadepsani Martin Kuten o Pavel Zák též sumy nahoře jmenované mohli na týchž mistřích a osobách již dotčených právem jakýmžkoli a kde koli dobývati i to všecko, což ku právu náleží, činiti; jako oc ona Dorota výš jmenovaná sama osobně, jsúc přítomna. Neuchoval-li by pak jí Doroty P. B. od smrti, tehdy (iż sumu a spravedlnost mocně dává a tímto zipisem porouci nadepsanym Martinovi Kut- tenovi a Pavlovi Zákovi a Jiříkovi Marjánkovi ze vsi Jese- nice i dédicuom jich na rovny mezi n& podil; jim (fem k jmění, držení a dědičnému vládnutí. Act. fer. V. ante Calixtum. #3. 1642, 23. Fijna. Rukop. c. 2129 f. I. Vedle toho, kdež jest mistr Zygmund Antoch z Helfenberku obstaven od Martina Kuttena z Sprinsberku a Pavla Žáka, jakožto poručníkuov na místě Doroty z Michle, přítelkyně jejich, i mluviti dal, že sa zavázán ctí a věrou stojí podle obstavuňku, ačkoli nepořádného. Nebo sa osoba svobodná Není na ty šulpryfy, erbem i pečetí jest od krále J. Mti obdařen. Protož mu | to p. purgmistr a rada opatřili, XXX. V Husově třídě. — C. p. 948b. — 7937 se vidí, že by chován býti měl, jako člověk rytířský. Nad to vejše i z práva jiného jest a privilegia svá obzvláštní v svém povolání maje a pánem dědičným té vsi i také kmetičny jest, však toho nicehehoZ uziti jest nemohl, než chtěj nebo nechtěj musil jest se zavázati. Protož žádá, aby při svobodě své zůstaven byl a smlouvy svatováclav- ské aby uziti mohl z stavuňku a z závazku, poněvadž v tom pořádku od Martina Kuttena i druhého Pavla Žáka chybeno jest, aby propuštěn byl. A když propuštěn bude, chce jemu Martinovi i Pavlovi, tu kdež náleží, ze všeho práv býti. Proti tomu od Martina a Pavla mluveno, že oní s mistrem Zigmundem o žádné svobody ani erby ani pe- četi jeho činiti nemají, než stavuňk jest učiněn pro spra- vedlnost přítelkyně jejich z Michle a pro statek její vlastní, kterýž jest jí mocně mimo řád a právo pobrán v domu jejím a to na penězích, groších, zlatých jochms- tálských za 2000 k. m. K tomu i zlato lité a stříbro kovné bylo jest; neví dokonce, jestli i to také vzato. Aby tu jakého pořadu chybeno bylo, neuznává se, neb ona Dorota, souc jistec, byla tu přítomna, jistce mohla obstaviti A pro¢ jest obstaven, k tomu se jest pfiznal, pravě, že to mohl dobře učinili. A poněvadž taková suma jest od nich pobrána a sem do kolleje Veliké uvezena, za to žádá, aby to všecko, což jí pobráno jest, zde na právě bylo položeno a tím až do té pře, kdež náleží ji souditi, hajbáuo aby nebylo. Nebo což se jest jí přihodilo, to všecko za příčinou opatření po smrti manžela jejího se stalo, co jí na znamenitou škodu a ublížení jest. Ne- mohše, když tam přijeli; do komory, nebo jí doma ne- bylo, dobcjvali se mocf, aż ona přišedše musila jest jim otevříti, a oni počavše popisovali, když na peníze trefili, brali a truhlici s penězi na vuoz nésti rozkázali. A pánem dědičným aby měl bejti, lomu místa nedávají, než že jest k správě toliko tu postaven a to do času. Nebo dnes jest tu a zítra muož nebýti. Aniž za jakou jinou příčinou ten stavuňk se stal, než toliko, aby to zouplna na právě bylo položeno a mezi sebou, jakž jest slyšeti, aby toho neroz- trhali. Nebo ta zpráva jest, že polovici chtějí mezi: sebe rozděliti a druhou polovici na stavení obrátiti. Zádá, aby toho jim zhájeno bylo, a přílelkyně jich aby při své spra- vedlnosti zůstati: mohla. Na to od mistra Zigmunda miuveno: Poněvadž strana sama od toho dobrovolně pouští a praví, že se zde nemá oč s ním, mistrem Zigmundem, soudili, by měl čeho více Zádati pii právě tomto, na tom není, než aby z závazku propuštěn byl. Což se pak pobrání peněz dotýče, k tomu lo za odpověď dává, že sa direktorem mohl jest to dobře učiniti a učinil, jako pán vrchní, dědičný. Ale netoliko to, ale i více že jest pobrati mohl. A protož i toho Marti- noví Kuttenovi ani druhému poručníku nepřeje, že oni kmetičny proti pánuom dědičným nasazují a ji pozdvihují, vědúc o Lom, kterak sou ne to těžké pokuty všemi timi stavy vyměřeny, kdyby kdo kmetičny proti pánuom jich dědičným, jako oni tak činí, nasazoval. Tím dokládaje, že Martinovi i druhému poručníku neloliko tisíc anebo dva, ale ani peníze jednoho oběma nikda dlužen nebyl. A pro- tož se mu vidí, Ze zoumysiné to jsou před sebe vzali, nemajíc na něm žádného dluhu, jej sou obstavili. Zädaje, aby z toho stavuñku i z závazku propuštěn: býti mohl. K tomu od Martina a l'avla mluveno, že pánem dědičným té vsi a Doroty, přítelkyně jich, není a tomu místa ne- dávají. A ne aby propuštěn z toho závazku býti měl, ale za to snažně žádají, aby dostatečně ku právu stání a do- stání on mistr Žigmund ujištěn: byl, poněvadž žádného zákupu při právě lomto nemá a usedlý není. A také aby že on mistr Zigmund 98