XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 156. dávna v tom uhlu byly dvéře domu Matoušova a podle těch hned druhé dvéře do domu Jindřichova, takže týž uhel mezí týmiž dveřmi obojimi stál jest vázan jsa Stu- kovím k formé v dříví(?);, však proto jest vlastné ten uhel náležející k domu Matouše, protož z té příčiny i po- dlé výpovědi předešlé i podle toho, jakž vlastně ten uhel jemu Matoušovi přileží, přikazuje sc, aby Jindřich jemu při díle překážky nečinil a jenom jakž najlépe rozumí, při domu svém zdělal a opravil, tu aby týž uhel poddělán jsa budoucně stálý býti mohl. 17. 1527. — t&jem Lnmendú a Janem rukavičníkem.) Kalefina, man- želka Matúše krajčího: Dělala sem na mazhúze v domě svým a křik veliky na ulici ze&cl a jáv tom vcn z vokna sem vyhlédla. I uslyším, že Lumenda prosil několikráte, ba i pro P. B., rukavičníka, aby ho nechal, a zaptisähl se, jestliže mne nenecháš, buduť se Fräniti. A rukavičník mu řekl, kynuv mu mezí voči rukama: Pane, sem všudy tak dobrý soused, jako ty, a Lumendařekl: Když si sou- sed dobraj, proč předse nejdeš domóv neb kam víš, ne- činč na mne postrkuov. A rukavičník řekl: Pane jedáku, což ty mi rozkazuješ. A potom slovu hned Lumenda dal rukavičníkovi rukou zpátkem v líce a tu žena rukaviční- kova vyskočila z krámu voknem i bila Lumendu polenem v hlavu a kožich s I.umendy tak spadl s rameni a ruha: vićnik jej len kożich virhl do domu svého. S tin sem pryč z vokna šla. Jíra šenkéř z domu někdy Slámova: Když sú se cos vadili Lumenda s rulavicnikem, slyšel sem, že jest Lu- menda prosil rukavičníka, aby ho s pokojem nechal a aby šel předse. A nenecháš-li mne, přísahám P. B., buduť se brániti. | A rukavičník mu klepal pod nos, pravě, že já laké ruce mám. A on Lumenda dal mu zpátkem v líce. A potom spadla s Lumendy čuba a rukavičník mu ji vtrhl do domu svého. A potom chtěl rukavičník na Lu- mendu s sochorem a Lumenda mu se zamítal tesákem. A v tom žena rukavičníkova vyskočila z krámu voknem a dala z zadu [umendovi v hlavu polenem. A on se vždy tesákem zamílal, než nebyl jest Lumenda v domě ruka- vičníkově, než před domem. Jeronym rukaviènik z domu Kulíškova: Když sem vykoukal z vokna i prišel Jan rukavičník k domu svému i spolekl tak na vokno i obrátil se a ublédal p. Matěje Lumendu. I vstal proti němu a když ho měl p. Matěj dojíti i setkali se, 2e jest Lumendovi on rukavičník dal štuos. A v (om řekl rukavičník: Proč mný strkáš, p. Ma- těji? A p. Matěj stál a hleděl naň inlče. A potom řekl p. Matěj: Nech mne s pokojem, však máš právo. A já sem potom odešel pryč. - - Zuzana, manželka Jeronymova: Trefila sem se k tomu, že jest Lumenda prosil rukavič- níka, aby ho nechal s pokojem, že máš právo a nejsemt nie vinen a vidi$-li, Zef bych mohl, což bych chtěl, uči- uiti, ale nechci. A v tom rekl: Radimf, nechaj mne s pokojem. A jako by již chtěl pryč jíti od něho Lu- mendu a Jan se zase k němu nahnul j bekl na Lumendu. A Lumenda mu řekl: Proč na mne bckáš, však máš právo. A on naň podruhé bekl a Lumenda dal mu po- hlavek. A on coufl zpátkem a Lumenda sehnul jej za vrch k zemi a dal mu dvě pěstnicí a Janová skočila z vokna doluov i dala Lumendovi jedná v hlavu a dvakrát mezi plece klínem, jako závoru zastrkují. A v tom Lumenda dobyl tesáku a on Jan táhl Lumendu, ujav ho za kifdlo jeho koZicha do domu a Lumeuda se zase od ného táhl. A potom Lumenda dal mu ploskou v rameno tesákem a pustil mu ten kožich a on jej vtrhl do domu svého. A po- tom Lunienda Sel k Vopršálovi a on mu puojčil suknice. Rukop. č. 1047 f. R 26. (Mezi Ma- XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 156. 609 18. 1558. — Rukop. č. 1028 f. 16. My Ferdi- nand. — Poněvadž ten kšaft, kterýž někdy Kateřina Slá- mová, souseda Star. M. Pr. r. 1542 o statku svém uči- nila, pořádně podle práva vysvědčen není, z té příčiny tejž kšalt při právě místa svého jmíti a tvrzen býti ne- muoZe, a protoZ cozkoli jakého statku po též Kateřině jc- jího vlastního, jakožto nepořízeného, pozuostává, z toho dva díly rychtáři našemu na místě našem a Jiříkovi Slá- movi, někdy manželu jejímu, třetí díl přisuzují. 19. 1560, 26. března. Rwukop. č. 2117 f. 448. Ferdynand, z boží milosti arcikníže rakouské oc. Slovutný věrný náš milý. Jakož jsou dva dílové domu řečeného Slámovskýho v St, M. Pr. na J. M. C. pána a otce na- šeho najmilostivějšího odoumrlí připadly, kterýžto duom až posavad, ač sme byli o tom poručili; prodán není, a jak zprávu míti račíme na ten čas lidé a kupci se na- cházejí, kteříž by za tajž duom do puol šesta sta k. m. dáti chtěli, i aby tak ten duom pustý nestál, poroučeti tobě ráčíme, aby s těmi lidmi, kteříž jej koupiti chtějí, dotržil, dojednal a pokudž muožeš najdráže prodal. A ko- muž jej tak prodáš, do knih městských vložiti a vepsati dal. K kterémužto trhu a vkladu my tebe na místě J. Mti Cé tímto listem zmocňovati ráčíme. Na tom jistí vuoli naši naplníš. Dán na hradě Pražském v úterý po Vtělení P. Kr. l. ete. LX. Ferdinandus. Slovutnému Florianovi Strnadovi z Tryskovic, J. Mti Cé rychtáři v St. M. Pr., věrnému našemu milému. 20. 1560, 2. dubna. Tamléz. Mates zlatník a Ka- tetina k. d. na rohu podle domu Mikuláše zlatníka řečený Slámovský od J. Mti Cé rychtáře a Jiříka Slámy za 111/, C k. gr. č. Act. fer. ll. post Judica. 91. 1665, 18. ledna. Rukop. č. 991 f. 230. Jakož jest na místě Melichara Erharta z Frankfurtu n. M., po- ručník od něho zřízený obeslav ku právu Matesa Sver- nemona zlatníka a vinil ho z 28 k. 20 gr. č. z sumy, kterúž jest Jiřík Sláma jemu Melicharovi pojistil zápisem na tom domu, v němž on Mates bydlí. Proti tomu od Matesa jest mluveno: Není on ničím povinen, ale co ještě za duom platiti pozuostává, komuž bude náležeti, on dáti chce —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ponč- vadž na místě Melichara pokázáno není, aby Mates zlat- ník o zápisu a pojištění dluhu 1784/, k. m. jemu Meli- charovi od Matouše, jinak Jiříka Slámy, na statku jeho učiněném věděti jměl a on Mates za duom vyplatil, toliko že ještě 16 k. 40 gr. dodati pozuostává, z těch příčín dává se Matesovi za právo, takže jemu Melicharovi více mimo těch 16 k. 40 gr. m. dáti povinen není. Act. die Priscae. 99. 1671, 9. listopadu. Rukop. ¢. 2120 f. 119. (K&aft Matesa Svernemona zlatníka.) Já Mates Svernemon — odkazuji Kateřině m. a dílkám Janovi a Zofii duom —. Stalo se v pátek po sv. Arnolfu [20. tervence] 1670. (Vyhláseno v pátek po sv. Linhartu 1671.) 28. 1574, 28. srpna. Rukop. ć. 2118 f. 377. Am- brož Tichý švec a Anna k. d. nárožní od sirotků po Ma- tesovi Śvernemonovi zlatniku a od Kateřiny, dotčeného nékdy Malesa a již Valentina Hubáčka manželky, za 500 k. gr. č. Act. jn vigilia s. Bartholomei. 24. 1582, 16. listopadu. Rukop. č. 2205 f. 8. Ve jméno —. Ambrož Tichej, řemesla ševcovského, měštěnín St. M. Pr., učinil jest kšaft v pondělí po sv. Agapitu 1. 82 [20. srpna] — že dům Slámovský — odkazuje Ada- movi Proksycarovi, řemesla ševcovského, a Alžbětě m.j., pastorkyni svy. — Stvrzeno ve étvrtek po sv. Brikcí l. 82. 77