112 XIlI. Koslel sv. Mikuldse. a že jest mluvil, ne aby k tanci vedl lid, než že od toho je odvozoval. A to že v příčině lé chce slyšán býti, poněvadž Zalobnfka nemá. — Diclum: Ze mu oznamujf, aby se tak zachoval, co jest mu oznámeno. Na to: Nu, stań se po čertově vůlí; půjdu. 192. 1565, 19. ledna. Pažout, Jednání č. 231. (Rada Starom. žádá, aby farář od sv. M. z vězení byl propuštěn.) Vyslaní od pánův — oznámili — že pp. osadní sv. M., též i od sv. Linharta že sú předstúpili před pány, že by kněz Jan, farář jejich, do vězení vzat a dán [byl] za ní příčinú, jakż jest on to podal sepsáno, a że by lejky se vice spravovali mól, neżli p. administratorem ; a druhé, že by maje příčinu sobě danú, že něco na ká- zání o tanci promluvil —. Ačkoli pak páni — jeho v ničemž nevýmluvajíce, však že to jinak pro takové pří- činy mělo dosti malé jemu váženo býti. A protož nemo- húce oslyšeti osadních žádostí, że to jemu laskavě a mi- lostivě váženo budc. A včerejšího dne že to v uvážení měli, že v tylo casy dosti nebezpečné nebyl kdo poslu- hovati při pohřbu, jakž včera jeden starý člověk umřel, a též že dítky indlé a nemocné ku křtu sv. nepřicházejí. A protož žádají, aby takového vězení prázen býti mohl. Dictuni: Strany faráře sv. M., kdež jest byl do vě- zení vzat, tak že jest, že na přímluvu p. arcibiskupa jest toho vězení prázen. Strany pak příčin jeho vězení, že tance chválí proti písmu sv. A kdybychom mohli s pány — chtěli bychom jim toho příčiny těžší oznámiti a o ně rozmliviti. 128. 1565, 19. ledna. Pažout, Jednání c. 232. (Farář 'Purck propuštěn z vězení.) — Od kněze faráře M.: Strany vězení, že vděčně přijímá a vrchnosti že poddán jest —. Dictum: Aby došel k p. arcipiskupovi a jemu poděkoval a od „nčho že toho něco více uslyší. Na to od kněze [faráře M.: Ze jest syt p. arcibiskupa, že tam ne- půjde, že přestává na úřadu tomto. 124. 1565, 12. března. Pažout, Jednání č. 246. Faráři vytýkáno, že v učení a obřadech od ostalního kněžstva se odchyluje, rouhavě a potupně káže. Byl dán do vězení u arcibiskupa. 125. 1666, 9C. brezna. Pazoul, c. 427. (Zpráva o jednání arcibískupově proti faráři Turkovi.) Na milo- stivé porucení J. Mti arcikn(Zecí kdyż 19. bfezna jsou kněží [farářové a mistři konsistoře dolejší Pražské při pří- tomnosti J. Mti p. arcibiskupa a jeho kapitoly: kostela Pražského osobně přistojící byli, přečtena jest jim [Tur- kovi a Janovi od sv. Michala] supplikací, kterouž sou ] Mti arciknížecí podali, jichžto na větším díle jména vlastní rukou sou podepsána; u mluveno jest k nim bylo, kterak by někteří o nich se domnívali, jako by ne v&ickni do- brovolné se méli podpisovati, ano i někteří z nich, že by pouhou nenávistí vedeni jsouce, zoumyslně na kněží ob- vinčné suplikovati a žalovati měli. | Protož aby pověděli, znají-li se všickni ijeden každej k podepsání svému anebo byl-li je kdo k tomu od kohož koli nucen cili nic. Tu oni konsistorianové všickni společně i také každej obzvláště přiznali se k podpisu svému dobrovolnému, i ti, kteří sou se byli nepodepsali, přede všemi znali se též to, co jest v suplikací prožalováno, že jest to tak a tolikéž od nich v konsistoři že lo v své usi slyšeli; ano i toho doložili, że sou mnohem víceji a hanlivěji z oust těch obvinění slyšeli mluviti, než v té suplikací jest napsáno. Po přiznání pak — od konsistorianüv mluveno jest — když mnozí lidé dobří přicházejí žalujíc jim na jme- nované obviněné kněží, jak svejm banlivejm kázáním a mluvením mnohé zhoršují a nemobhúc jich oni konsisto- XIII. Koslel sv. Mikuláše. rianové — napraviti, Ze jsou jiZ lo museli na J. M. arci- knížecí pro své svědomí vznésti. Potom i tíž kněží obvinění z vězení jsúce vypuštění — a jest k nim řeč učiněna — že — slibovali sou se poslušně a poddanč — chovat, ježto jinak žádného, kterýž by se tak nechoval, nepřijímali sou ani nepřijímají. 1 táž suplikacf jest jim prećlena, kleriż na ně podána byla, a dotázka na ně jest učiněna, co k tomu říkají, znají-li se k tém artikuluom a k tomu hanlivému mluvení, kleréž učinili o mši, přímluvách svatých, prosbách za mrlvé a jinejeh ceremoniích. Ale oni dali to nejprve za odpověď, že se o tom nepamatují, aby měli to ancb co fakového mluviti Aż polom písař přísežný z konsistoře: dol: jší, přítomen súce, z manualu, jakž po nich psal, co sou mlu- vili, před nimi přečetl, což se dobře s tou suplikací na né podanou srovnávalo, t! — od kněze Jana, faráře sv. M., propovědíno, že chce vrchnosti své hlavu skloniti a poddán bejti. Naposledy pletli oba obvinční řečí, takže se jednak znali jednak neznali, až i hojemstvf — žádali. l rozkázáno jim vystoupiti a zase aby sc do kázaného jim místa navrátili. — 1 jest na tom zůstano, aby se ten den a přes noc až do druhého dne těm kněžím obvinč- nejm na rozmyšlení dalo. — 1 na zejtří — ti dva kněží — odpověd — dali, kteráž se také pří této zprávě po- dává. 126. 1665. — Rukop. č. 1667 J. [21. Za ouřed- níky volení: m. Pavel Kristian z K., Tomáš Bechynský. 127. 1565, 13. dubna. Pažout, č. 275. Já kněz Jan, farář kostela sv. M. v St. M. Pr., oznamuji — a připo- vídám tímto listem mý vlastní rukú psaným, jakož jest — Ferdinand arcikniże — mne z vězení do času pro tyto nastávající slavné hody na přímluvu dobrých pánův milo- stivé propustiti ráčil, že jakž toho vězení prázden budu, hned do domu na svou faru k sv. M. jíti imám a odtud nikam nevycházeti, rad všelijakých a všech schůzí, též i kázání i také posluhování všelikého církevního prázden býti mám. A když by mi koli po hodech těch to dáno bylo znáti, tehJy se zase do vězení, kdež wi ukázáno bude, postaviti inńm a slibuji. 128. 1665, 17. dubna. Pažout, c. 226. V. arcibiskup poručiti ráčil, aby fary obě sv. M. a usv. Michala v Nov. Pr. kněžími opatřeny byly Potom páni Pražané v to jsá se vložili z poručení arciknížete Ferdinanda — a spokojili ty dva kněží s kon- sisloří: Pražská, předloživše, jaké zlé věci skrze to mohly by v lidu zrüsti, ponévadZ k tém dvéima knézím lid téméi všechen zření má. 1 tu hned předstúpili oba, propuštění; jsúce a přijati zase od konsistoře: pod ochranu a připo- věděli se řídili svou vrchnosti ve v$cim slušném; a züsta- veni jsń na svých farách oba dva. A jest jin oznámeno, že úřad tento jim nepřeje toho a nepřál, co se jim při- hodilo. 129. 1365, 80. dubna. Pažout, č. 28/. Kněz Václav, farář Zderazský kárán, že konsistoriuny pomlouval z ne- pravého svědectví proti Janu Turkovi. 130. 1566, 1. června. Pažout, č. 298. (Osadní, kteří pro nemoc faráře svého žádali býti opatření kaplanem, odkázání jsou konsistoří na knéze v Kojeticich.) Dictum: Jaká jest Zádost od nich [osadních] vzloZena na ourad tento, že sú jí měli v uvažování, a k pan sobě přivo- zují, Že sú kaplana jim opatiili na Boží vzkříšení a tu mu se posmíšek stal; však nic méně, pončvadž mají na pod- dacím svým v Kojeticích kněze, aby s ním o lo jednali. 181. 1565, 18. července. Pažout, č. 323. Pamět o tom, že farář Jan a farář sv. Michala v Nov. M., kteří