Xlla. V. Piatuérsk nici. - ©. p. 10% toho nicehćhoż nedotykal, a tak ta všecka pře z samýho pouhého domnční nań że se děje a pruovodu žádného nemajíce, chtěli by k přísaze, aby se očistil, vésti, ježto by to újmu veliká lidem dobrým a zachovalým byla, kdyby proti lehkým ztraceným osobám přísahou se dobří, za- vchovalí očísťovatí měli, nýbrž mnoho by toho v městech těchto nastávalo, prosc, aby to naň dopouštěno nebylo. A také kdež strana dokládá, aby on to ukazoval, kdo by tím vinen býti inčl, tím že povinen není, a lo Że proti všemu právu jesl, aby on odvozovatí měl, ježto naň nej- menší včci uvedeno není, a právo též na lo zřeledlné jest, actore uon probante reus absolvitur in re criminali, a druhé též, že bližší sou lidé svou dobrou pověst zacho- vati, nezli od lidí zlých přemožení býti, a také osoby ženské, kteréž ohledáívaly, to pověditi nemohou, aby mistr Brikcí tím skutkem vinen býti měl. K zřízení pak zem- skćmu o vdovich pravf, że lóż ziizeni na żevy zachovalé u poctivé se vztahuje, a ty když částečného pruovodu nemají, že se 7 práva nalézí, ale vče tato od toho jest daleko rozdílná a toho nikoli neukáží, žaluje-li kdo na koho a toho neprovede, aby druhé straně přísaha nale- zena byli mela, jezto to proli všemu rozumu jest, aby na zprávu dítěte a osoby lehké z práva měla nalezena býti. A kdyby podle domnění mluveno býti mělo, jakož strana puovodní Ciní, též že by mohl mnoho přinésti, že jest ono po ulicech těkalo, zabývalo se s dětmi, dříví nosilo, a někde jinde ten ouraz se jemu přihodití mohl, To pak chození k Jeronymovi Bożickómu jemu mistru Brikcimu na škodu není a býti nemuože, protože on věda, že o něm list byl psán, pro vyrozumění (é včci k němu šel, aby o tom zprávu a širší vyrozumění míti mohl; poněvadž pak i sim toho doložil, že se jest k ničemémuž neptiznal ani zač jeho žádal. Tím zavíraje, poněvadž vysoce dotčen jest na svć poclivosli a nań nic dovedeno ani ukázáno nenía privo jest, quod iudex sccundum allegata probata iudicare debet, Zádal jest na poctivosti své za opatfení spravedlivé. Zase na lo od puovoda mluveno, że lćpe każdej človčka viného okrotiti müZe a reci zastali ncżli len sám sebe, kterýž do sebe nëtco tije, lo k rozvażeni pá- nuom připouští, jak jest onchdy on tomu odpiral a sim od sebe touž při vedl a se hájil, ježto hájil zpuosob a řeč vlastní jeho jest známa činila. Také že na Novém Městě Pražském nápodobníá vče se jest sběhlu, kdež osoba ženská zachovalí též na jiného, že by jí nepořad uciniti měl, ackoli ten jistý odvozovali mnohými svědky se oči- sfoval, a skutek len na puol léta již vykonán byl, proto to jest uznáno a nalezeno, že ji za manželku pojíli musil, ale tato jest tím neprodlćvala a jinač toho na len čas opaliiti jest nemohla, nežli jest opatiila. Také, by měl těch prostěradl umišetí, místo se nedává slovům jeho proslejm, poněvadž za právo jest, kdož by co klásti mél a nepoloZil, 2e sc toho mi pfísahou odsvéciti, Ze toho neměl a nemi. Té2 se jest stalo mezi Měčínem řezníkem a Piramem Kapounem o list hlavní, když se jest listem odsyěčoval, nepostač:lo mu to, než přísaha jest inu z práva nalezena. Tolikéž i Bernart Knobloch proti Razickému nápod,bné zpraviti: prísahit musil, tento: pak skutek tak hanebný toliko tím, že se on Boha dokládá, że odbyt hyti nemuoZe; a také že se nemluví k tomu, aby on to přísahou zpravití inčl, nýbrž proti tomu; než při nejmenším že by melo nalezeno býti to, ačkoli oní neučí a při tom strana puovodní že toho zanechává, jakž páni spravedlivě podle práva rozeznatí ráčí, -— tím všecku svou řeč zaví- raje, poněvadž rozepie není o čclovčka rozumného než o dítě, že jest jakž príva ukazují, křičeti nemohlo, a také, X/ha. V Platněrské nlicí. — C. p. 1024. 93 2: na lo aby navedcno bylo, że podobné není, pončvadž na svém stojí, ano rozumní lidé, činí-li co z návodu, často se v něčem poklesnou, pfi tom žádaje podle velikého toho a sodomského skutku a účinku, kterýž: při dítěti nalezen a před rukama jest, aby páni to dítě podle: príva sprave- dliv& ochrAniti racili. Opót na to od mistra Brikcflio mluveno, kdeZ by puovod pravil, 2e by jemu v tom věřeno býti nemělo, praví, že jemu hodněji a lépe věřeno býti má, nežli jim, a právo na to, poněvadž dobrý a zachovalý jest, a lak dobře odvod podle svědomí vlastního svého činí. Což se nekladení prostěradli dotýče a odsvědčení, pončvadž tak, jakž za právo jest, z toho pohnán nebyl, že lu více ničímž povinen ani žádný přísahú není — též tím při svou za- vírajíc, by proti rozumnému člověku bylo, že by se věděl, jak domlúvati, poněvadž právo jest, kdož by koho nařekl a toho naň nedovedl. Ze touž pokutou povinen jest, kte- rúžto by byl nésti měl obžalovaný, kdyby naň provedeno bylo, a tak ponóvadż nic naň ukázáno není a on tomu skutku vždycky odpíral a ještě odpírá a praví se jím no- vinen býti, že žádá, aby páni jeho při nevině jeho a po- ctivosti spravedlivě podle práva zachovati ráčili. Tu pan purgmistr a rada vdżivke predkcin psaní Je- ronyma Bożickóbo o tom skutku pij dóvćcti Marjanć, dceři Doroty, kuchařky někdy mistra Brikcího, a potom i žalobní vznešení Doroty, mateře téhož děvčete, proti tomu odpor mistra Brikcího i jich stran pře vedení a mčěštek, žen starých a zachovalých, zprávu, Kateřiny Syl- vestrové, Markéty Rechkové, Kateriny Plzenské a Katc- řiny Brdečkové, kteréž sou to děvče spatřily, i v privo města tohoto nahlédše a toho všeho pilně a bedlivě po- váživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž při Marjanč, děvčeti v letech détinskÿch a ne- došlých, dceři Doroty, kuchařky ty časy mistra Brikcího, skutku hanebného a sodomského shledáno jest bylo, a též děvče nad bolestí siwou mající těžkost i mátě nad dítětem svým lítost, pred lidmi takovou hanebnost jsou vohlásily i k spatření daly, až potomně i k právnímu oznámení při- šlo a za opatření žádáno, a dítě v radě i jinde lou včcí na inistra Brikciho, jakoZto na ten čas hospodáře toho domu, jest utklo a mluvilo, kdež pro vyhledání takového hanebnélo skvtku podle právu páni pcetivým starým a zachovalým ženám a měštkám též děvče Marjanu k ohle- dání a k opatření té příhody jsou podaly, kteréž vočitě, jakž dítě před lidmi i v radě o své obtížnosti pravilo, že jest jí v luonku volhyzdné ublfZenf a zhanobení se stalo, to jsou nalezly; i. ponévadZ právu lakovych hancbností proti P. B. i přirození lidskému vyhledáním a mlčením pominouti není náležité a nevinnost i nedošlost věku dív- čele v zprávě toho skutku a oblížení rozdílné a sobě na odpor před lidmi i při právě jest nebylo, než na něho na mistra Brikciho osobu a na duom jeho, v kterémž obydlí mělo, vždy tou těžkostí jest vzlahovalo, a tak, jakž nevinnost dítěte a skutek před rukama byl, v domnění a podezření osobu jeho i duom jest dalo, čehož jest on mistr Brikcí proti tomu skutku spravedlivými příčinami aní žádným průvodem osoby své, ani v domu jeho, aby obytem to dítě v té příhodě nebylo a toho aby se témuž dítěti nestalo, neočístil, a proto} on mistr Brikci osobu svou do dvou neděl má podle práva, tak jakž mu z práva nalezeno bude, přísahou vočistili a svou nevinu právě vy- 5st, zpravili v tom času sobě od práva vyměřeném podle odporu svého, osobu svou vočistí. Pakli by nezpravil, páni podle práva a uvážení svého v tom se k němu spra- vedlivé zachovati chtf. Actum fer. V. post Briccium anno 1641.