580 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 178. 3. 1467. — Rukop. c. 2141 f. 84. Elisabet, fi- lia olim Johannis Kroncher et iam Henzel dicli Laknar coniunx. 4. 1488, 12. srpna. Rukop. č. 2106 J. 241. Petrus carnifex et. Katherina e. d. inter domos Anne, relicte Cri- stofori, et Johannis tíla? erga Brigidam, Conradi contho- ralem, pro XLIIII s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Assumpt. M. V. (Zaplaceno r. 1493.) b. 153b, 15. února. Rukop. č. 2142 f. Q 6. (KEaft Kateřiny Dřelové.) My purgmistr a rada St. M. Pr. zná- mo činíme oc kterak Kateřina vdova, někdy Jiříka Dřela manželka, souseda naše, učinila jest kšaft — v úterý po Mláďátkách 1. oc XXXV — takže — duom svuoj, v němž bydlí, — kromě zahrady — dává Anuč, dceři své a Fi- lipa postřihače, souseda Star. M. Pr. manželce —. Při tom dále oznámila: zahradu, kterúž má za lliadcany na Pohofelci podle Kaprové zahrady ležící, tu — odkázala Kateřině, vnučce své a dceři téhož Filipa postřihače. — Stalo sc v pondélí po sv. Valentinu I. XXXV. 6. 1539, 29. listopadu. Rukop. ¢. 2111 f. 273. Bartoloměj soustružník koupil duom Dfelovsky ležící mezi domy Chalupy mečíře a Kočovské od Filipa jinak Tomá- še postřihače a Anny m. j. za CXXV k. gr. č. Act. sab- bato post Katherinam. 7. 1541, 12. září. Tamléz f. 318. Marlin Šípař a Voršila k. d. Dřelovský od Bartoše soustrůžníka za CC k. gr. č. Acl. fer. II. post. Nativitatem M. V. 8. 1568, 7. října. Rukop. č. 21/8 f. 59. Marlin Šípař z Dřelova domu nemoha pro nedostatek zdraví své- ho osobně v radě státi, dožádal se jest, aby k němu ně- které osoby páni vyslati ráčili. — Kterýmžto — vuoli sepsanou podal: Já Martin, měštěnín svobodný v St. M. Pr. a obyvatel v domu, jenž slove u Dieluo oc V. M. mnohovzáctné poctivosti p. purgmistře milý a V. M. milf páni! Predkem V. Mtem od P. B. všemohúcího žádám dobrého prodlúženého zdraví, i také šťastného panování. Při tom V. Mtí poníženě prosím, jako člověk prostý, že mi v tom za zlé míti neráčíte, nemoha sám osobně pro nedostatek veliký zdraví svého před V. Mti přijítí, podlé zpuosobu a řádu dobrého na V. M. žádost svou vznáším, że ini toho dopříti ráčíte, že tuto mou vuoli poslední a společné snešení s Voriilou, manželkou svou milou, ale již v letech sešlou, v knihy mésta tohoto vepsati, vloziti dopustili ráčíte, a to takovou vuoli, Ze já jí Vorsile, man- želce své, všeho stalečku svého — moci tohoto zápisu postupuji a dávám. Předkem domu, kterýž lezí v Nozii- ské ulici, jenž slove u Dřeluov, vedle neb. Vondřeje to- boláře a z druhé strany vedle Marly Strakový, a též chmelnici jdouc k Košířuom, ležící vedle p. Pavla Silve- stra, a tak i jiný statček všecken —. Však z toho statku Voršila povinna bude vydati předkem Kateřině, mé dceři, jestli že by se vdala, X k. gr. č. a Reginč, druhé dceři mé vdané, též aby vydala X k. gr. č. — A PV. B. za to vším dobrým V. Mtem račiž byti hojna vodplala. Jeni jest dán a psán ve čtvrtek po sv. Františku |. LXIII. 9. 1564. — Rukop. &. 1048 f. 13. (Mezi Matou- gem Cervenkou rukavičníkem a Tomášem Štětkou.) Do- nát kolovratník svědčil: Tomáš Štětka, který jest z No- výho Města vypovědín, když ho vypověděli, přišel do na- šeho domu a Brusinka ho přechovávala v komoře na taj- den nebo víc. Potom podnapivsi sc dobejval se k nám a my duom zavřeli.. I nemohli sme toho trpéti, šli sme na zejtří ku p. Vilímkovi a pán přišel potom k nám do domu a on jest tam byl; i vyslyšel pán žalobu z obú stran a zapověděl mu duom a on přes to předce šel. Stalo se to v neděli večer, seděl před mým krámem a já ' sem vokno. . Rekl sem: XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 178. sem o něm nevěděl, slyšel mně v světnici nahoře i be- kal na mne. Já vyhlídše z vokna, kdo to beki, a Bru- sínka s ním v dole sedčla, i neřekl sem mu nic, zavřel Malouš po malý chvílce příjde: ke mně do světnice a řekl: Donáte, ty pravíš, že sem ja tobě konev ukradl? Ji řekl: Kdož tobě to pravil. Prej, Brusinka. Slyšel -lis od někoho více, pověziž jí tak, že ona klame. l řeklsem: Poscd vedli mne a napime se spolu. A on pověděl: Půjdu jedny na potřebu, přijdu já hned zas. 1 šel k Stětkovi dolů. Tehdy jsou se spolu vadili, já zkrikl: MatouSi, pod nahoru, nevaď se s ním. A bylo to již po čtrmezcitmý hodině. Než kdo je začal nejprv, toho já nevím, ale že Matouš skočil přes stroubn na druhou stranu s dobytým kordem, to sem viděl. Barbora tobolárka: Ji sem ležela na posteli, když jsou oni se hadrovali, nevédéla sem o nicemż a jeho manželka kříčela. Jd se domnivalu, že hoří; a když sem přišla před duom, ou již ležel na zemi. Kdyby nebylo P. B. a paní Toulový, že přinesla svíčku, byl by se v svý vlastní krvi utopil. Potom nebyl, kdo by šel pro barvíře, az sem naprosila Jana t(ruhlířova, šel se mnou, burvíře sme přivedli a on vždycky omdlíval a ležel za umrlého skoro dva dni. Mandalena Donálová: Když jsou Štětku z Města No- výho vypověděli, v tom jest přišel do domu p. Vylímku; přechovávalu ho Brusinka víc než tejden. Když bylo v lu středu před Božím Tělem, tehdy on užravší se sedčl před domem a tobolářovic kuchařka zamkla k hodině na noc; tehdy jest on lál hanebnejm jazykem. Já sem šla s mejm manželem ležet, tehdy on mi nadával kurev a manželu mymu lotrů; my mn dali odpověď, že my klíče nemáme a odevříti nemůžem, než tobolářova kuchařka; a op ta- kovej vejboj učinil i pověděli sme mu: Všaks sobě zde nenajal, dejž nám pokoj. Potom nazejtří den Jšožího Těla šli ku pánu žalovati a pán přišel, jemu jest duom zapo- povédél. Pak pres to jest Stétka. chodil a tu. nedéli po Božím těle sváda jest se stala; bylo již po čtrmezcitný hodině, když jest uslyšel maužela mýho, tehdy na něj Si&tka bykal. Potom manZel mbj vyhlíd z vokna, kdo to na něj býká; tehdy Brusinka stála proti: voknu manžela wýho i neřekla mu nic a onjí taky. Po dobrý chvíli při- běhl Matouš do pokoje mýho, tak pověděl: Donáte, pra- víš, žečť sem konev ukradl. I řekl mu, kdo praví a on, prej Brusinka praví; pověděl manžel můj: Slyšel. lis od koho jiného? On prej, neslyšel; řekl mu, nu neprávěť mluví. Potom po dobrý chvíli Matouš sbéhl dolü, v tom se jest ta zlá vůle stala, láli sobě, ale nevím, co, a man- žel můj řekl: MatouSi, pod nahoru, nevaď se s ním. Jak já sem víc neviděla. Melichar cvočkať: Když sou sc prali, již sem ležel; a když sem křik slyšel, vstal sem a pohleděl sem z okna dolu, i viděl sem, že jest Štětka proti mému pokoji stál a zbraň do pošvy strčil, ackoliv již (ma bylo, ale blesk od zbraně sem viděl. A již bylo víc nežli hodinu na noc. — Vít barvíř: K tomu sem se trefil, kdyż jsi seděli před Dřelovic. Matouš jest mluvil Stétkovi, że co s ní staneš, a on pověděl, stanu jako přítel. l řekl mu: Nestůj, dámt tolar; odpověděl mu, ale ne BuStéhradskej. 1 dal mu ruku Matouš rukavičník a Zehnali se, řka: Zdráv spal. A šel domů. I když šel, my s ním také až před duom, kdež bydlí. I uhblídá Annu a mluvil s ní Tomáš a Matouš vy- skočil ze dveří přes strouhu, hned kordu doby] na udho a fal, až mu kord vo dláždění zakřesal. A Tomáš hned pověděl, což nežertuješ. | dobyl kordu, ranil ho. Anna Brusinka: Šel Tomáš Stétka s Vitem mimo duom len, v kterymż jest rukavićnik, i vyskocil na nój