XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. začne a dí: Ženo, komu láješ anebo co láješ* I dí Mar- kyla šafářka: léj ty pytli.. Já sem dále nic neslyšela, co jest mluvila. Na to odpovédèlu paní mistrová: Vy ženy buďte mi toho vědomy. Potom jest dáleji šla, nevím, co jest víceji lála. Neb paní mistrová bude míti zejtra jiné pruovody. TolikéZ také jednou v lítě dcera její přišla na dvuor, když tehdáž paní mistrová prala, a s ní se nevo- lila. Potom jest přišla před duoní k matce své a mluvila s ní stěžujíc sobě. 1 tu jest matka její začala láti: o ty prožluklá kurvo, musíš mi svědomí dáti. — Jan Lobar: Začátku sem neslyšel, než při posledku to sem naslechl, že jest Markyta paví Anné nadala ničemnejch pytlův a řekla, že to ukázati chce, 2e jsou ji mctlami vymrskali. -— Walburga tabkárka u mostu: Sedéla sem před mým krámem v své stolici i přišla ke mně mnistrová a stála přede mnou a já sem s ní rozmlouvala. Potom pak šla ta jistá uzdafka mimo nás a Jíla. I dotazuje se jí mistro- vá no, komu láje$? A ona dí k mistrovy: Ty bohem zlořečený a beze ctí pytli, co jest tobé do tolio. A lla při tom skrze všecky rány. — Vít Síp, rukavičník: Když šla stuhařku mimo můj krám, pravila, že jest paní Tou- lová vymrskaná. 94. 1578. — Rukop. à. 1057 f. 201. (Sv&domí mczi Markétou Mimicrovou a Annou, mistra Mikuláše Ji- říka u loulů manželkou.) Alžběta IHIobrknopová, švadlí u Vopršálů: Přišla jeden den ke mně Anna Toulová, tloukla na můj krám, řekla mi: Naučím vás. Já šla k ní do je- jího domu, ptala sem se, co ke mně má, co sem jí ublí- žila. Ona počala láti mně i Markétě Mimlerový, nadala jí kurev nejednou, než bez počtu, a řekla tak, že nechce prestivati mluviti, toho dokonati, Ze nebude v hotcích se- dati a že chce všudy o ní inluviti, Ze jf musí obeslali ku právu. Dále když sem byla u Anny Toulovj v podruzí, začala zlou vôli pro Markétu včnečníci s svÿm manZelem Jiříkem, že ji nechtěl v domu míti. Ona řekla, že ji tobě na [v]zdoru chovám. On řekl: Proč mi to děláš, co já nechci míti. V tom chtěla jíti z světnice ven, ou jí za- stoupil dvéře a prosil jí, aby s ním byla v dobrý vůli. Ona mu řekla: Nech mne zrádce, čtveráku. Dorota kotlířka svědcila: Paní Anna Toulová pravila, že Markétu Mimlerovou v Brně měli vzíti do domku a ona že se jim obránilu. — Salomena, Balcarn Cellera manželka: Když sem přijela do Brna na líkařství ku p. Jiříkovi, byl ten Jiřík u sv. Tůmy v klášteře služebníkem. Pak sem u něho ležela; i byla nějaká Barbora Slezanka u nich, kupčívala v rouškách. I šla jeden čas na jarmark. Tehdy ty lehký ženy z domku běžely za ní za bránu a tu jsou se s ní trhaly, strhly jí čepičku popeličí s hlavy a ona nevědúcí jináč vydobyla dva nože a bránila se jim. Ony nechavše ji ušly pryč od ní; ona zase se domů na- vrálila, toužila toho velmi, co se jí přihodilo od tuk leh- kých žen. My sme jí řekly s hospodyní, šla bych k rych- táři.. Ona hned šla k rychtáři, takový vče mu oznámila. Pak pfi$edài rozprávéla nám, Ze jest p. rychtář pro ta- kovy vosoby poslal a tu jim pfikazoval, aby jí pokoj daly pod skutečným trestáním. Potom se ta Barbora vdala za jednoho městskýho syna, za kramáře, kteráž jest až po- savad živa. Marta ze Stodoluk, chůva u Tomáše Rabštejnskýho: Když sem u Anny Toulový v Anjelský zahradě sloužila i jednoho času p. mistr lak velmi se svádil s svou man- želkou, že přiběhl ke mně k ohni a pěknou čepičku aksa- mítovou vrhl do ohně. Já ji vzala z ohně, dala sem ji jemu do rukou. Tehdy on řekl: Má milí Anna, nedělej mi toho více, já sem již vrhl čepici svou do ohně na znamení, že tě více nechci hučvati. Potom se vyhnali na XXVI. V ulici Karlové. — Č. p. 180a. 573 dvůr, já sem nevidčla, neZ pfribëhla ke mné dévc- čka, která se mnou sloužila; a hokyné, fekly: Marta. Marta, coť ten pán náš dělá? Klekl přede paní, sp[j]av ruce. Já řekla: Mlčte, ač my pokoj máme. Castokrát bý- valo jich zlořečení, vády a to shanění mnohokráte. Je- dnoho času řekl mi místr: Medle kuchařko, byla-li si kdy u takových lidí, jako sme my? Já řekla: Zachovej mne milf buoh u takových lidí býti, kde se tak shanějí a zlo- řečí, radči bych se služby odpověděla. T řekl ke mně: Jak sem se s ní sňal, vždycky já to od ní mám. Nebyl sem s ní roku, jíti musel sem od ní pryč. A tak u je- dnoho pána učil sem děti jsúc bez ní. Matka na ní na- říkala častokrát, že tvůj muž pro tvou zlost nemůž s to- bou býti. Pro její nepokoj a zlost musel sem se do Pra- hy dostati, ježto bych byl Prahy nevhledal. Já se jeden čas optala paní: Co jste vy z Brna i pán? Ona řekla, sme. I kohož tam máte tatíka? Ona prej: Jest zámečník. Anna Altpeková: Byla sem na rathouze i tu Anna mistrovd u toulů ke mně řekla, že jsou Markétě [abr- knapové, dokud ještě pannou byla, vrkoče uřezati a do domku obecního vzíti chtéli. Potom když vdovou byla, ženky obecní za ní se zase sháněly a běhaly chtíce ji do domku pobrati, strhše s ní i čepici popelečí. Ale že sc ona dvéma noZmi jim obránila a vtekla Polom v Vídni vsadili ji v domě rychtárovém do néjakého sklepu. V tom matka inistrovy u toulü prisla k rychtáti, majíc u něho něco činiti, 1 tu že Markéta Habrknapová na ní křičela: Pohled, vsadili mne s jedním mládencem, ale nic zlého sem s ním neměla činiti. Ona pak k ní řekla: Aj, Sate- naurová, co ty zdc děláš? Dále s ní mluvila, Ze Marxéla teprva zde v Praze s mužem svým sc jest oddala. Důra Fafandresová: Sestra Markétína přišla ku paní naší Anně Toulové, my sme chlíb válily. Ony spolu mlu- vily, ale nevím konečně, oč jest bylo. Než ptala se Anna jí, proč se hněvá. Ona řekla, že se na sestru svou hnčvá, nebo jí také na poctivosti nařkla, pravíc, kdo ví, kde jest sebrána. A Anna řekla, že by Markéta mluviti měla, že matka jí Anny po vojnách jest béhala. 25. 1578. — Tamléž f. 204. (Svědomí mezi Annou, mistra Jiříka Mikuláše u toulů manželkou, a Mar- kétou Ilabrknopovou jinak I.eflárkou, Martina Mimlera manzelkou.). Al2bëta Haberknopova Svadli: Anna Tonlovi prièla ke mné k mymu krámu. Pii tom stála matka paní Sturmovy proti sv. Jiljí a mluvila se mnou, kde Markéta Mimlerová prodává plátno. Rekla paní Anně: Což vy. paní mistrová, budete v kotcích zejtra sedali. Já řekla: Ne, paní Anna Toulová, druhá podle železných dveří. Ona: Odpusťte, řekla, omejlila sem se, měla sem, že vy. Na to řekla Anna Toulová, kde sedí; jářku na Novým Městě. Prodává-li ona plátno, my budem piva vařiti. Pů- jdu, stavím se u ní. Potom přišla zase po dvou neb třech hodinách k mýmu krámu. Vadila sem sc, řekla, s Marké- tou, vaší sestrou, pro ly dvé dobrý dívky, který u sebec má. Dále jest přišel manžel její, mistr: Jiřík od toulů, řekl mi takto: Co se má žena s vaší sestrou svádila? Já na to řekla, proč k ní chodila, když nechtěla: v pokoji k ní choditi. Jiřík mistr řekl: An se má žena od tří dní na ni chystala, nebyla by se s ní svádila na Novým Mě- stě, ale jinde, kdež by ji koli potkala a pro ty dvé kurvy, který přijala k sobě. Dále dotazuje se na mně, abych jí svědčila, že švagr můj měl s mou sestrou nepořídně ob- covati, toho já nic nevím, než že jsou vyjeli z Brna ne- oddávaní. Alzbéta llerbortová svědčila: Tato Markéta Hobr- knapová byla u vinopale Jiříka Hubatého v podruží na- hoře pod krovem. Potom souseda má řekla: Jedné so-