XIla. V Plaluéfské ulici. — C. p. 102b. 8. 1430, 25. ánora. Rukop. č. 2099 f. 293. V 16 pri, kteráž jest byla mezi panf Klard Helmovif a Vañkem a Andělem, bratry, syny nceboZec Lojsovjmi apotckáro- vými, © deset k. gr. dluhu, kterýž jesti měla: nadepsaná panf Klara na domu Frydlové, a k tomu o kuon, o sedlo, o samostiicl, o pavezu a o dluh od vafenic piva, jimž jsń byli dlużni svrchupsanf bratfie pant lare, (akovito jsui mezi nimi ubrmanć - - výpověď učinili: aby — bratříc paní Klaře dali: za to za všechno dvanáct k. gr. — Act. sabbato post s. Mathie. ap. 9. 1431, 8. října. Tamlez f. 319. My purgmistr a a konśclć Velikćho Mósta Pražského oznamujem tiemto zapisem obecně všem lidem nynějším i budúcím, kterak poctivá paní Klara, učkdy Ondráčková, řečeného Helm, manželka, někdy měštka naše, znamenající tylo časy ny- nějšíc valečné a búfivé, v nichzto člověk životem ani statkem bezpečen nenie ataké nechtěcí Janka, syna svého milého, na zmulcicch zuostavili, i s dobrým rozmyslem a s přátelská radí svobodně a dobrovolně před námi v plné radé naàie vzdaiu jest a dala a mocí tohoto zápisu dává a vzdavń duom svnoj, kterýžto leží vedle školy u Matky božie na lúži, také právo, kteréž má k miýnu na Požieči, ienż slove Helmóv mlýn, šest set kop gr. věna svého spravedlivého, kteréžto po muži svém svrchupsaném na všem zboží jeho mz zapsino, Jankovi, synu svému —. Actum fer. MIL post festum s... Wenceslai. 10. 1434, 18. července. Hukop. ć. 992 159. (K$aft Klary Ilelmové.) Ve jméno božie amen. Já Klara, paméti nékdy Ondriskova lielmovńi manželka. měštka Velikého Města Pr., vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzří nebo člúce slyšeti bude, že ackolivék jsúc na těle nedużiva, vSak proto s dobrým rozmyslem a pravým rozomem, tudiež i pamětí, svobodně a dobrovolné, nejsci nižádným k tomu připuzena, poru- censlyie svć posiednie ze všeho zbožie a statku mého movitého i nemovitého mně od všemohýúcieho P. B. daného a puojeeného, aby mezi přátele a příbuznými mými o mé zbožíc žádní s& svirové po mé smrti nedali ani které 1uoznice, Cinim, zje«niviin à zpuosobuji obyècjem tiemto : dobré Najprve ustanovují a činím tohoto svého poručenstvie opalrného Jana Velvarů pravého a inocućho poručníka, příctele svého věrného, jemu mimo jiné přátely své dou- fajíc. | Potom odkazuji a porúčiem Sest set k. gr. véna mého na mě po mém mui svrchupsaném příslušejícího, kteréž mám na všem zboží muže mého již jmenovaného, movitém i nemovitém v mésté svrchupsaném ncboli kde koli Jinde položeném a optalém, iistem po zemském právu za- psáno a obji&téno, svrchupsanému Janovi Velva:ovi takovit micrú, aby on vším liem statkem vládl, jej mocnó zpra- voval a jeho požíval, dokavadž by jemu těch šest set k. jr. věna od Janka, syna méno, nebylo splučno a zapla- ceno. Než vté micře aby téhož Janka, syna mého, u sebe choval a jeho k dobrému vedl, jakožto syna svého. Pakli by u něho býti nechtěl, tehda aby jemu z toho statku vydával, čím by poctivě mohl živ býti. A jestli že týž Janck, syn mój, bude s jeho radú činili a poslúchaje jeho ožení sč, tehda aby svrchupsany Jan Velvar s ním učinil, jakožto otec s svým synem milym a poslušným, jakož já jemu toho věřím. A umřel li by prve nadepsaný Janek, syn inój, nc?li by sč oženil, tehda aby polovice toho všeho zbožie mého pfipadla na svrehupsaného Jana Velvara a druhú polovici téhož zbožíc aby rozdal a rozdělil za mń a mych priesiech duše mezi chudé a nuzné lidi, jakož já jeho svědomí to porúčiem. Xlla. V Plalnéťské ulici. — Č. p. 109b. 25 Také jakož mám list na Jana Bechyni na ten dluh, kterymż mi dlużen a vinovat a v tom mám od něho kralóv Vdclavóv majestat v zaklade, ten odknzuji Jankovi, synu svému. A když bude jemu splněn od Bechyně ten dluh, jakožto list, kteryż mi jest na to udělal, svědčí, tehda aby jemu jeho majestát byl vrácen zasč. A jiné všechny dluhy, kteréž mám na listech a v kniehách měs- ckých zapsány a jimiž jsí mi které kolivěk osoby vinovat zuostaly, ly také pfedepsanému Jankovi, synu inéimu, od- kazuji à mocné poráciem kromě deseti k., kterýchž mám na Nosovi řezníkovi v Novém Městě, jenž těch deset k. i s tiem dluhem, kterýmž mi jest Klara, Janka Oufkova syna manželka, vinovata, pan( [lice Ettlové odkazuji. A ty všechny listy na ty dluhy, i také na Bechynóv dluh aby Gaslopsany Jan Veľvar u sebe choval a jich mocen byl. A jestli že by předepsaný Janek, syn mój, chtěl těmi listy upomfnati a dluhôv dobyvati, tehdy aby od dříve- jmenovaného Jana Vclvara je vyrutil, tak aby doupomí- naje sě dluhóv bez jeho vědomie a vuole jich neutracoval ani rozmrhával. Dále odkazuji též paní ElSce Ettlové vSechno své rúcho chodície a lożnie i se všemi nábylky domovitými, tak aby ona liem vším vládla a k sobě pobrala. A oženil-li by sé v té micře syn mój svrchupsaný, aby jemu vydala dvě peříině barchanové najlepší, jednu duchnu najlepší, dvě koltře, jednu poslavcovú a druhú modrú nebo černú, prostěradla kmentová čtyři a domátcieho plátna šest, po- dušek šest, jemu čtyři a čeledi dvě, polštáře čtyři, jemu dva a čelednie dva, a posteli jednu čelední, a jeho viec jinými věcmi tak opatřila, jakož já jí toho svěřuji a z ist dále sem poručila. A ostalkem aby dluhy splalila a, col mimo to zuostane, aby s tiem učinila, jakož sč jí bude za podobné zdáti. Toto také zvláště přidávám: Jestli že by svrchupsa- ného Jana Velvara pán Buoh neuchoval s svéta sníti, aby mohl miesto sebe učiniti a ustanovití jiného poručníka na téZ miesto, kohož mu sč zdáli bude, tak vždy aby (olo mé porucenstvie jednáno a zříczeno bylo, jakož já jemu loho nad jiné lidi dověřím. 'Foho na svědectvie prosila sem múdrých a opatrných Maiběje řečeného Drdák, rychtáře, Mathěje od múřenínóv a Vavřince Babky, krajčieho, konšelóv přísežných svrchu- psaného města Pražského, že jsú pečeti své vlastnie s do- brým vědomím přivěsili k tomulo listu. Jenž dán léta od narozcníc pána našeho Jeżi$e Krysta tisícého čtyřstého třidleátého čtvrtého v úterý na den sv. Margrety. Il. 1438, 2. září. 7Zamléz f. 179. My purgmistr a konšelé Velkćho mósta Pr. oznamujem licmto zapisem obceně všem, že vstúpiv před nás do plné rady našie Janek, syn Ondráčkuov, řečeného Helm, i zpravil jest nás, kterak panf Klara Helmovi, matka jeho, ucinila jest jemu mocné dání a vzdání všeho zbožie svého movitého i ne- movitého v imčstě Pražském nebo kromě inčsla Pražského, kteréž: kdekolivěk mó, nice nevymierujíci. A to jisté vzdání žádala jest, aby bylo v knichy městské zapsáno. Mimo kteréžto vzdání svrohupsaná paní Klara učinila jest porucenstvie a Jana Velvara toho porucenstvie a Janka, syna jejieho, ku správě ustanovila jest poručníka, od kte réhožto že by trpěl nedostatky nemalé, žádajie a prosie, abychom jeho véc opatiili, jakoZto najvySie poruéníci si- rotkuov, a vedle městského práva zuostuvili, poněvadž léta iná dospělá a řádné vzdání od matky své učiněné a knie- hami městskými zapsané. Prolož my svrchupsaní páni vi- děvše a spatřívše takové řádné vzdání a kniehami našimi městskými zapsané, kteréž jest paní Klara již jmenovaná 4