159 XUL V ulici Mikuldsshé. — Č. p. 214. chinelnici prodala. Dala ćiśli svćdomi, i kterak pořádně v trh vešla toho zapsání. Mluvě dále o vinici, kteráž dána kšaftem Kateřině, matce její, aby jí v držení a užívání byla a po smrti na Jana aby připadla. On umřel, na jeho dětí nápad jíti nemobhl, než na ní Uršilu, jakožto dědičku, a kteráž jiné životem přečkala, spravedlivý nápad přišel. A jestli že jí dědičně ona Uršilu užití nemá, ale má jí v užívání a držení býti až do let rozumných a došlých, ně se tomu místa nedává, leč by právem usouzeno bylo. O svěřených zlatých jest prve mluveno, že každý z svě- ření má za Żivnosti vinin býti a na žádného po smrti o svěření svědkové vedeni býti nemají. O tom nálezové mezi: Václavem Benedń a Vrlilkou, mczi Kri$tofem oc a Lorencem RabSiejnem, mezi Janem z Vodolině vody a Martinem Marvanem. Item přiznání její o sto zlatých uherských a deset rejnských, komu ruku věrný otevřela, a to že ukázáno dostatečně, že se zbytečně domlúvají i také dosti těžec mimo naději i potřebu dotýkají, žádajíc v (om za opatření. Na to od Kateřiny: Mnoho tuto ukazovali se chystali, jak z nouze prodati musila, ale Ze sc jim trefovati nc- muoze, neb z toho ukazování to se nachází, že ona Kate- řina stará Silvestrová znamenité peníze na domích v Men- ším Městě Pražském skupovala a tak że te nouze byli nemohio. Ukázáno též svědomí, co a jak mnoho u ní penč4 vídáno. Jestliže tam kdy jídával anebo čeleď jeho, to jest nebožtík Jan na svůj groš vlastní činil, když sobě k ruce vařil a ona malka jeho též zvláště jest nakládala. O dílu jeho nebožtíka toho nemohou ukázali, by byl vybyt, než ona Uršila, jakž se vdala, svuoj díl vzala. A což tuto více jí dáno jest zápisem od mateře, dáno jest cizí a těchto sirolkuov, nebo i to se pověděli muože, že mimo statek Silvestra ona nebožka svých vlastních ani pěti bílých neměla, žádajíc; poněvadž podle odložení na svědky s strany svěření vejpověď jest, že mají čteni býti; učiněna, aby přečtení byli. Potom po přečtení jest mlu- veno, že dostatečně jest to provedeno, na jaký způsob jsou ty zlaté svěřeny, že naten, přišla-li by kdy neúroda a nedostatek, aby vinice předce byla dělína, a poněvadž na svěření dosti jest jeden svědek a tuto: pak dobří dva a zachovalí, prosí podle svého pruovodu za opatfení. Proti temu od Uršily: Prve dali se slyšeti, že ty zlaté pro Jana sou svéreny a nyní že pro dílo viaičné zuostaveny, atak jiné mluví, jiné ukazují; aniž ti svědkové se nesrovnávají, nebo Jan Jeníček svědčí, že jest slyšel od mincíře Jiříka a kohbos druhého, ale ne od Silvestra, ani aby po smrti móli byt Janovi vydany. A ještě takové slyšení jest skrze učkolikerý uši, ježto sou nálezové na to, že slyšaná svědomí na škodu nejsou. Druhý pak svědek ta jest inátě Kateřiny této, a právo jest, Ze male dceři nemuož svědomí dávati, aniž také co vysvědčuje podle žaloby, aby méli ti zlatí býti dochovány Janovi. Protoż podle práva přijata býti nemuože, neb i o tom nález jest ınczi Gedrutou a Anežkou, že ženy s strany svěření za svědky přijímány býti nemají a také na jednoho svědka právo řečeno býli nemá. A by pak nětco slyšaly, tehdy by jim neměla víra dána býti. Protože každý maje se z tohoto světa bráti vysvědčí to, což pravda jest, a tomu víra dána mó byli a ne jinému. Onu o tom, majíc umríti, vysvédcila, komu náležejí, a také on Jan maje ty zlaté za sebou, věda že jemu nenáležejí, zápis na to učinil a tak to stvrdil, że jest mu jich puojéila. A vybyt jest, ncb dva domy jemu dal, on to přijav takovým vydělením vládl, prodával, a již lu děti jeho žádné spravedlnosti nemají než v tom, což statku jeho Jana vlastního, jakožto po otci Jich, zuo- stalo. XIII. V ulici Mikuldsské. — C. p. 9f. K tomu od Katcfiny asirotkuov inluveno: Nastupuje sc na to, 2e prüvod s Zalobou se nesrovnáná tak záplna a v każdćm slové, jak by strana odporná chtěla, vědí o tom dobře, že zde puohonové nejsou a také na jejich vykládání nebude, než vidí se, pokudž na svěření náleží, že jest doslatečně ukázáno lidmi hodnověrnými. A ne- muožť žádný svědčiti než to, co slyší, jakož paní Barbora, matka Kateřiny, slyšela to od nebožky. Nálezové ti sein sc trefiti nemohou, nebo není o kšalt než o svěření ro- zepře; kšaftuov ženy vysvědčovati nemohou, ale svědomí na svěření dáti mohou, i mátě dceři jako i tuto. A zvláště když dcera jest vybytn, jako i Kateřina před několika léty, a protož jí víra podle jiných dobrých mužuov má dána býti. Dáním téch dvou domuov nevybyl Jana, neb toho neukazují, než holou řeč mluví, než kšaft Ciné, nápadní- kem statku svého tolikéž i těch zlatých jeho učinil, i dále o synech Janových, kteří ještě na světě nebyli, proto na ně nápady zřídil, kterakž tehdy nemají práva a spravedi- nosti k tomu míti. Zasc od UrSily: Jedno s druhým pletou a tak řeč s řečí se potýkají. Ti svědkové místa míti nemají, nebo nejsou pořadem práva vedeni, chtěla-li jest jich užití, měla je ale titulem obnoviti, aby nebyli mezi starou Sil- vestrovou 2c. A o Barboic Mehínce to se mluví, ze s ni jako s dcerou stávala zde a po vyslyšení svědomí jí dává, nemá přijata býti, a jiní svědkové více nasvědčují Uršile, připouštějíce se s tím se vším i s strany chmelnice a zá- pisu svého k spravedlivému uvážení. Naposledy od Katefiny mluveno: Více tuto preti vejpovédi se mluví nežli proti straně, neb vejpovéd sc stala, že svědkuov o svěření obojí slrana prve vedených má uziti, jezto by je obnovovati cbtěla, byla by proti vejpovědi učinila; ana jich daremní řeči nemnoho odpo- vědi dávaje tím zavírá, kdyby Uršila jakou spravedlnost jinčla, tehdy jest ji tím potratila, že jest zápisy proti kšaftu s mateří řídila a to na znamenité ublížení osiřu- lých sirotkuov, kteří pak zápisy jsou bohda spravedlivým nálezem jí vyzdvíženy. Ona Kateřina s týmiž sirotky svými k spravedlivému uvážení se poroučí a v tom za opatření jako od nejvyšších poručníkuov a ochrancuov vdov a si- rotků žádá. Tu p. purkmistr a rada — takto o tom nalézají a orlelem svým mezi stranami vypovídají: Poněvadž v kšaftu nebožtíka Silvestra, měštěnína iněsta tohoto, pořádně a podle práva stvrzeném artikul tento světle a zřetedlně se nachá;í: llem po smrti Kateřiny, manželky mé, tato jest vuole má, coz sc domu a dluluov a jiných věcí, kteréž sem jí byl dal a které by po ní zuostaly, dotýče, o to všecko aby se rozdělili všech try (!), Jan, Barbora 4 UrSila, a dluhuov společně aby dobývali. Z té příčiny předkem při vuoli jeho Silvestra: kšaftujícího a při tom artykuli kšaftovním toho se podle práva zuoslavuje tak, jakž děli v právo otce vstupují, že děti Janovy, dětí Bar- boriny, jsou-li, a Ur&ila o ten duom jeho Silvestra, o dluhy půjčené právem přisouzené, svěřené zlaté, jakž to svěření o nich pořádně vyřízeno není, i ojiné v8ccky vóci po ni Kateřině Silvestrové. manželce, pozuvstalé rovným podílem bez umenšení podělití se mají a to do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. Co se pak vinice a chmelnice do- týče, poněvadž podle kšaltu Silvestra Kateřině, manželce jeho, do živnosti toliko užívání jest na lom obém ukázáno, kromě výminka při domu, chmclnici byla, méla-li by ona Katerina nedostatek a nouzi, Ze jest jf prodali mohla, i jukž nedostatku táž Katefinu sama skrze scbe ani jiného za Živnosti pied právem poFidne neohlásila a ne- okázala, než Uršile, dceři své, touž chmelnici prodala,