XXVII. Jalovcovd ulśce. --- Ć. p. 147. že jsou mne bránili.. Potom popad! na mne velikou při- nozu(?) a oni jsou ho chytili. Já sem hned pryč ušla z svělnice a pověděla, že jest sobě jemu osvědčila. Dorola, p. inistra Jakuba z Varvażova inanżelka: Bylo v soumrak, přišla ke mně neb. paní Dorota. Já seděla u kamen. Když odevřela světnici, řekla: Dobrý večer. Přišla ke mně. Já řekla: Což děláš, milá paní Doroto, že tak pozdě ke mně jdeš? Ona řekla: Milá paní Doroto, skoro mne mij pón zabil; by nebylo p. Ludvíka a mly- náře z Malý Strany, że ho ze mne strhli. Dal mnou vo zem z těch pruhů a sedl na mne. Oni ho strhli a nůž mu vzali z rukou. Tu mi jest krk ukázala krvavý. Potom šla ku pánu ke stolu. A byli tu Rokyčští páni. Ona jim to ukazovala. Potom když ležela, chodívala sem k nf. Krví odchrkovala i nosem. A když zvěděla, že jí ten kožich předělal, velmi naříkala, že jest mu ho dáti nechtěla, ač o něj velmi stál. Že nedám mu na věky, říkala. Anna Kutenová: Když sem byla při smlhívách sva- debních p. Matiáše a neb. paní Doroty, jmenovala po sobě sto k. gr. a vějpravu a on proti tomu zase sto k. A když je kněz mladý od sv. Jiljí oddával, stála paní Do- rota vedle p. Matiáše v svým kuním kožiše černým da- maškem pošitým, v pásu stříbrným pozlaceným a prsteny měla na rukou. Adam šmukýř: Byl sem pozván s manželkou svou na veselí p. Matiáše v pátek po sv. Bartoloměji. | Přišel sem a páni přáteli byli již všickní tam. Jest oznámeno skrze p. Syxta, že paní Dorota po sobě věna dává sto k, a vejpravu a p. Matiáš proti tomu taky sto k. Zeptáni byli, dávají-li tomu vůli; oni se obadva k tomu přiznali, že jest tak. Oznámil, že nechce zaneprázdňovati pánův i oddal je hned kněz. Stála v damaškovým kožichu čer- nými kunami podšitým, měla prsteny a pás. Byla připra- vena, jakž na vdovu náleží. Václav Medař: Bylo léta LXIX. ten pátek po sv. Václavé, kdy2 sem jel s p. perkmejstrem do Volině, pří- tomen jest byl p. Matiáš z Paumberka s manželkou svou paní Dorotou. To sem vidčí a v tom se dobře pamatuji, že se lajž p. Matiáš paní Dorotě, manželce svý, na ty vší cestě, noclezích až do Volíně ctně a Slechetné skut- kem i řečí choval, jakožto na manžela náleží. Potom když sme byli na Volíní na tom veselí, to sem viděl, že sim pro ni chodil, aby k stolu šla, a tak se k ní vždycky jednostejnć choval. Nikda jf nefikal, neż panf Doroto. Potom jest sobě zmyslila o den prvy, aby s ní domů jel, však i to jest jí p. Matiáš k vůli učinil, jedno aby její vůlí naplnil. Radši jest na sebe všecky přátely rozhněval, co sou ho žádali i jí paní Doroty, aby přes tu noc strpení jmóli a s nimi zuostali, że na zejtfi vSickni spolu poje- dou. On pro ní toho učinili nechtěl, radši všecky přátely oslyšel, jedny aby její žádost vykonal a jí nehnčval, neb jest ona velmi lála pravíc, že dílejí ostali nechce. A tak jsou odtud jeli. . Dorota tesafka: Senkovala sem u neb, paní Doroty a u p. Matiáše víno, když se to mezi nimi zběhlo. A ku- chařka sběhne dolů, dí mi, šenkyřko. poď nahoru, pán skoro paní zabil. Já běžím nahoru, vyjdu na schod a ona proti mně vyjde z světnice prostovlasá, nese roušky v ru- kou a šla z domu. Nenesla nic, jedny v šorci a vložila náčelník na hlavu. Neb ona mi toužila prvy, že jí to měl v pátek udělali, že s ní měl zlou vůli, Pavel Fišel: To v dobrý paměti mám, že jest p. Ma- tiá$ Ornius s paní Dorotou, manželkou svou, některého času po veselí svým u Markéty, sestry mý, u voběda byl, paní Dorotě, manželce svý, ctně a šlechetně se choval a ji nikdy nemenoval vc všech řečecb, než vy a vám. To- | jí prosil: XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. 645 likýž |. LXIX v pátek po sv. Bartoloměji, když se s paní Dorotou, manželkou svou, vypravil na veselí k Albrechtovi, bratru mýmů, na ty vší cestě i tam na Volíní o tom ve- selí nade všecky jiný sloužil a šetřil, buď v jídle neb v pití, takže ona nechtěla píti bílýho vína ani piva, nežli červený, velel jí ho dostatek dáti, konev za konví. Jak v jídlo tak po jídle i k noci, nevím, jak by jí mohl še- tli v(ce, jakZ jest jf on šetřil. Ona na to nade všecko proti jemu i proti všem přáteluiom bowuřila, lála, což pro nezbednost její musel z Volíně o den prvy, jí k vůli, ujeti, což i p. perkmejstra i jiný dobrý přátely rozhněval. Brygida Bruncvíková: Jedné neděli po veselí p. Ma- tiáše přišla sem k paní Markétě k vobědu, byla tam paní Dorota s p. Matiášem u večeře. Šetřit jí a sloužil, by pak byla v 16 letech. A když bylo po večeři, dala se v pláč paní Dorota. Naříkala, že její dcery a synové všecko všudy jí pobrali; že nic nikdy nemá; že neměla v čem z domu vyjfti, Ze méla strhany Sorc. Boha se dokládala, že k němu nic nepřinesla, že nemá nic. P. Matiá$ ji po- svědčil: Jest před P. B. tak; já sem vás vzal z upřímný lásky a to jest před Bobem tak. Potom sme jeli do Vo- líně před sv. Václavem. Na ty vší cestě se k ní ctně, šle- chetně choval, boží dopuštění! Až sme tam přijeli, vždy- cky se k ní choval, jakž na dobrýho náleží, jídlo jí kladl, víno dával. Všickni jsme jí šetřili. Prosil, aby byla veselá. Potom jí k vůli jel domů, že sme ho všichni prosili, ra- dši všecky, i p. pergmejstra, rozhněval. Markéta Fišlová: To v dobrý paměti mám, že p. Ma- tiáš přišel ke mně s paní Dorotou, manželkou svou, v no- děli k vobědu a byl u mne i u večeře, cin& a šlechetně se k ní choval a to, což mi P. B. propůjčiti ráčil, z po- krmův co bylo nejpěknějšího, vždycky jí dal, uctivě se k ní choval. Neříkal nežli vy a vám, byl s ní vesel do několika hodin na noc. Když bylo po večeří, rozplakala se velikým pláčem, Ze se pro veliká nouzi vdala, že jí děti její opustili a že nic nikdy neměla. Ani v hrdle za dva za tfi dni masa neměla, a šorc sotva že se na ni držel, takže byla votrhaná. Nesměla aní: z domu vyj(ti. A dětí její že jsú dnem i nocí usilovali, aby na ni mohli svčtskú hanbu uvésti. Dokládala se P. B., že svýho nic neměla a že k p. Matiášovi nic nepřinesla. P. Matiáš taky povédél, Ze to tak jest, P. B. se dokládal, Ze pro Zádny statek jí nevzal, než z upřimné lásky. Když jeli na Volíni p. Matiáš s paní Dorotou, k bratru mýmu, na hospodách všude se k ní uctivě choval, neříkal jí než vy a vám, až se tomu lidi smáli. To sem slyšela od pani mistrovy Ro- pálový, že se tomu divila, kterak k ní uctivě se choval. A ona mu dobrýho slova nedala. Že jak živa více nesly- šela od ženskýho pohlaví většího hromování a přísahání. Po ty jak sobé zamyslila, co prosili znamenití lidi, aby přes tu noc zuostal, nechtěl. Jakž sobě zamínila, tak s ní jel. Tak summou, všickní na ty cestě šetřili sme jí víc, neZ sami scbe. Marta, Jana Ornia z Paumberka manżelka: Ona vżdy- cky na něho křikala. A tu sem byla, když k ní přišel, aby mu klíček dala od truhlice, aby sobě nějaký šaty vzal. Nechtěla s ním nic mluviti, než hodila mu ty klíčky. P. Matiáš jí řekl: Co nemůž jináč býti, nežli tak? Dala mu za odpověd: Tak a že jináč nebude. Po tý šla dolů na dvür. A kdyZ v&ickni za stoly seděli, co sme pro ní cho- dili, nechtěla jíti za sluol, až pro ní sám p. Matiáš šel a Má milá paní Doroto, nedělejte sobě posměchu ani mné&, podle předse, ať na vás dobří lidé nečekají. Ona nejednou, než mnohokrát, za odpověď dala: Nechci a ne- půjdu. Nerozkazuj mi. On předse se jí zmocnil a seděl vedle ní mezi ženským pohlavím. A tu co nejpěknějšího