446 XXIII. V ulici Karlov. — C. p. 169. sestra žádala pracceptora, jestli by kde to pachole našel, aby ho zase domů přivedl a ukázal. A jak nebožtík to uslyšel, tehdy se hned pohnul a pravil, zdali my jemu to pachole ulouditi a pryč odvísti chceme. Načež sme jemu podruhé pravili, Ze nen( jeho. On pak neboztfk z těch s'ov se rozhněval, vytrhne pacholeti rapír z rukou a postoupí zpátkem některej kročej a dobyvši svůj rapír pospí- chá hned na praeceptora, některá slova mluví, kterýchž já pro dlouhost času, jak se to stalo, dobře pověditi nemohu. Ale tak se domnívám, že jest mu hunfutu nadal a předce na pracceplora nesmírně se nutkal. Pročež praeceptor jako ten, který ještě svého rapíru nedobyl, se lekl, jeho žádal, jeho pánem jmenujíc, aby do rána počkal a to nedoroz- umění a rvanici poodložil. Načež on nebožtík jemu řekl: Ej, nemáš žádného srdcc, předce se na pra-ceptora nut- kaje a tiskna. Načež praccepior řekl, aby jedny maličko počkal; a mezi tím několikráte pro ponocný volal. Kterak jest pak nebožlík první ránu dostal anebo od koho, ne- mohu právě pověditi, poněvadž jeden při nich stál, kte- réhoZ sem žádal, aby je od sebe rozvundal s dobytým ra- pírem. Ale polom po všem to sem dobře viděl, že on nebožtík pravou ruku, v kteréž rapír měl, vztáhl a chtěl silnou ránu učiniti a títi. A tak nevím, zdali od té rány bodený, kterou dostal, ancb że mu chybilo, se málo se- hnul a potom zase pozdvihl se a upustil rapfr na zem a postoupil nékterej krocej zpálkem aż k jednomu krámu, kdež mnoho krve z něho vyteklo. Ale já sem se nedomní- val, aby mu co na žívotu škoditi jmělo. Tu slu$i na to pozor dáti, že praeceptor prve nežli se to stalo, vždycky jemu ustoupal, od tří labutí až skoro k ikaničkářovýmu krámu. Když se pak to všecko stalo, toho nebožtíka to- varyši přišli k pracceptorovi a hrozili mu, Ze mu Zivot odejmov, ale však nejprve rapír od něho chtěli jmíti. Pročež pracceptor, kterýž samotný toliko byl a žádného neměl, kdo by se chtěl jeho ujití: (poněvadž sem já ani rapiru ani tulichu nemól), svij rapir jim nechal a utíkal a druzí za ním s dobytými rapíry běželi. Co jest sc pak potom dáleji sběhlo, o tom vědomost nemám. Já sem polom na témž místě předce zůstal a nalezl sem jeden tulich bez pošvy a potom pošvu od rapíru spolu s klen- kem, však bez rapíru. Kterážto pošva a khenk Jakubovi Bubeníkovi, kterej praceptorovi pohrůžky činil, náležela. Jiřík Femelius z Hofejsích Lużic: Kdyż se ten kfik začal a já již byl skoro svléčenej, i běžel sem k voknu, abych to spatřil, ale nemohl sem nic spatiiti, nebo to se v ulici dále nahoře stalo, jedny toliko rapíry jedním o druhej tlouci sem slySel. A dvě osoby s rapíry jeden druhého hnali a předce spolü dolu pri&li, asi po dva do- my dalcko, i přišel jeden: k tomu a právě chtěl pokoj učiniti, v (om ten pobodanej na zpátek postoupil a dru- hej málo drobet dolü. Klerémuzto ten, kterf mczi né pii$el, totiZ Bekerovi, jeho zbraň vzal a on utekl. Jan Ytmon, obyvatel St. M. Pr.: ByvSi toho času ponocným, přiběhli dva mládenci k boudě a udělali po- křik, že jsou pracceptora zabili. Tu sme běželi, čtyry osoby. přiběhlí sme až před Toulův dům. Tam stál jeden s nahým rapirem a ženy při něm tu udělaly pokřik, že sou zabili toho mladence, a křičely, že jest utekl k Tou- lovům do domu ten, který ho zabil. Tehdy nám kázal desátník, abychom v domě byli a žádného z domu ne- pouštěli, Tu sme stáli více nežli hodinu tam, nechtěl žád- nej se ujímati a vyhledávati domu. Pak sme odtud odešli, přišli sine zase k boudě, k povinnosti naší. Tu jest de- sátník zase opakoval ty věci, že by on v domě měl býti. A vrátil se zase se mnou desátník do domu k paní matce XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 162. jeho [Alžbětě] toho zabitýho a pravil jí, aby sobě vyžá- dala, aby ho mohli hledati. I Żel zet jeji a vyžádal na p. Toulovi, aby odpustil ho hledati. Tu dovoleno jest. Tehdy šel desátník napřed do hvozdu a já šel do humna, kde slad rozmetanej byl syrovej. Tu jest se křik nahoře stal a já běžel nahoru do sladovny za ním, za desätnikem. Tu jest on vylezl za lískami, ležící v kaliotech a v košili, a tu se oblíkl a šel s námi do vězení. Jan Jakub Rosell: Ten večír, když se ten mord stal, přišel sem do domu k Toulovům a promlouvaje s šen- kýřem, v tom se pokřik na ulici stal. Tak šenkýř vyběhl pohlídnouti, co jest, a já stál mezi dveřmi. Tak přiběhl ten, který ho zamordoval a běže do domu strčil mnou, bez pláště a bez klobouku, a za ním se hnal jeden s dvouma rapíry, z Malý Strany městský syn, nevím, jak mu říkají. Ptal se, vidél-li sem koho tu běžetí, že jest zamordoval Jana Wintera. lak sem mu pravil, že jest tu jeden běžel do domu v černých šatech bez pláště a bez klobouku. I šel do domu hledati ho; odešel zase, když ho nenašel. Přišli potom bratr jeho Martin a švagr Ka- špar Presl s dvouma ponocnýma, žádali hospodáře, aby jim dovolil toho jistého hledati. I tak ponocní ho hledali a našli ho ve hvozdě a vedli ho do vězení. Michal Sutor bradyr: Piíi&el ke mné p. Martin Win- ter, bratr neb. Jana Wintera, doZádal se mne, abych s ním šel domů a ty štichy a rány spatřil. Tak sem učinil. Měl štich po pravé straně, který jest byl smrtedlnej, a na líci jednom šram. — Jiří Mathiades: Slyšíce křik před domem a v domě mým, dolů sem sešel. Kdež vida jednoho mlá- dence, nějakého trubače, se dvěma dobytými rapíry v témž domě mým choditi, ptal sem se ho, co by tím mínil. On mi dal to za odpověď, že jest nějaký člověk jeho do- brýho tovaryše na ulici: probodl, za kterýmž jest sc on honil, že jest do domu mého [u toulů] vskočil a v něm se někde skryl. Což když sem uslyšel, poručil sem čeládce svý, aby dveří žádnému bez vůle a vědomí mého neod- vírali; v tom se potom ti lidé i ten mládenec z domu mého ztratili, žádnej o tu věc více neříkal. Až po dobré hodině p. Kašpar Presl s bratrem neb. Jana Wintera, s po- nocnými do domu přišel a před nimi oznámil, že by švagr jeho od toho bodnutí již umřel, že toho koncčnou zprávu má, že by ten, kterej ho probodl, v domě mým sc zdržo- val. Protož že mne žádá, abych ponocným dovolil ho v týmž domě hledati, k čemuž sem mu povolil. Potom bratr jeho s ponocnými na dvůr šel a v malý chvíli se navrátili a pravili, Ze v hvozdé ho naXi, jakoZ jsou ho potom z domu do vězení upřímo vedli. * 1628, 7.července. Rukop. č. 2114 f. 384. Martin Pruner sedlaf a Katcetina k. d. v osadě M. B. na louži v Nožiřské ul. vedle domu nárožního u zlaté ovce a půl zlatého kola obostranně ležící od Martina Wintera z Wintr- feldu a Jana Gerle z Děvína, plnomocníka Kašpara Prcsle, za 800 k. gr. č., jakož jsou týž dům on Martin Winter a Jan Gerle na místě a k ruce Kašpara Melichara Presle vedle smlouvy měli. * 1638, 26. října. Rukop. č. 2115 f. 36. Karel Neradius k. d. od Kalefiny, prve Martina Prunera a nyni Jiříka Strauba m., za 2000 k. gr. pr. Číslo pop. 160a. * 1433. — Rukop. č. 2102 /. 363. Nicolaus dictus Cuculus, notarius pretorii, ct Elisabeth c. vincam cum liu- mulcto tres strychones cum uno quarlali mensure haben-