238 XV. V ulicí Kaprové. — C. p. 44. noho času v lítě viděl sem, že jedna pěkná šila u vokna ve svétnici, méla 2ivütek zlatejmi pasamany premovany. Než to povědíti mohu, když jest sím hospodář po svý práci odjel a doma nebyl, že tam veselí bejvali a křičí- vali; než když sám doma byl, bejvalo ticho. — Jiřík Za- charyáš pekař (vypovídal německy): U Lídy rejtharový jsem slejchal, že jsou mívali muziku, zpívali a veselí byli ; že jsou vokna z její světnice na můj dvůr, tu jsem slej- chal, Ze jsou veselí bejvali. Matěj Pechanec kožišník: Vejše to pamatuji, Ze sem jednoho času vyšel na zahrádku při domě svým; nějakej člověk vodevřevší sklo ke mně do zahrádky z jejího domu hleděl, kteréhož neznám. A ta jistá, která jest stata, ta mladší, přistoupila k tomu mladýmu a vobjímajíc ho líbala. | A spatřívší mne, zase zavřeli vokno. — Jan Pětitisíc kočí: Více sem se upamatoval, že několikráte házívali tam kamcním a volávali na mne: p. kmotie, p. kmotie, ale já sem se vozvati nechtěl. A v postě ten den před sv. Matějem v neděli prosila mne Maruška, abych k ní k svačině přišel. I přišel sem i s ženou; byl tam nějakej švec z Malý Strany a nějaká Anna, jak byla u Plzáka, zemankou se počítá. I seděla ta tam s tím šev- cem za stolcem a my taky. Potom ten Évec šel domů, ale byli sou oni tam prvy než já s svou manželkou. Neviděl sem nic zlýho, než co tu pravím, to pravím. A za tím způsobem sem tam přišel, že sem měl dáli vézti Marušku k sv. Matěji; proto byla pro mne poslala, měla mi dáti od füry tolar. — Alžběta Pětitisícová: A více v paměti mám: Když jesti paní Maruška stonala k dítěti svýmu, tu scm byla pii porodu jejím den a dvé noci. A tu sem viděla, že nějaký p. Mikoláš do světnice přišel kolikrát a zasc ven z světnice vyšel. A bába, která při ní byla, přinesla jí od něho něco pití, nevím z střevíce-li čili z dlaní. A potom když jest bába děťátko od ní vzala a povila do poduštičky, dala mu je na ruku, tomu p. Miko- lášovi. Než to v paměti nemám, dal-Ji jest zase bábě čili jí na lůžko, pomilovavší se s ním. Byla sem tam kolikrát, viděla sem, 2e tam panstvo bylo, fraucimor. Sedéli za stolem, pili. A někdy, když sem Sla j( upomfnati, zazvo- nuila sem a ona sbéhla ke mné dolů, přivítala mne: Paní kmotra, chcete penězům. 1 vodbyla mne, Ze nemá pen&z. Sla scm zase z domu. A v noci taky kolikrát házení a kordy břinkání sem slyšela, než zlýho sem tam, jak sem živa, nevidéla nic. A když sobě měla tohoto kordovaníka vzíti, před veselím mi pravila: Kmotra, vezinu sobě proto ho, že je řemeslník, aby mne živil. A bylo-li je co, za- nechám všeho. Já sem se jí nezeptala, čeho, než řekla sem; dejž vám to P. B., co slibujete, abyste to splnili. Anna, Matěje Pechance manželka: Více v pamětí mám, že před několika lety, za prvnějšího manžela jejího, poslala k nám domů, abych tam šorce nesla. A manžel můj mi vzkázal do kotců, abych tam nesla šorce, i nesla scm a prodala sem tam kozí šorc. Byli tam nějací Němci, nevím, co sou mluvili; zaplatili mi ten šorc. A vona mi pravila: Paní Anna, to je Turkyně; byla dívčička tak asi ve 12 neb 13 letech, tak vejrostek. Povezou ji s sebou pryč. A potom podruhý poslala, abych jí pěkný dva šorce plinesla, jeden králíkovej a druhej spratkovcj. 1 tak sem učinila a když sem šla na schody, a ona proti mněa vo- devřela komoru po pravý straně a vzala ly Sorcc, vohle- dávala je. | Potom mi zase jeden poslala, jeden zaplatila. A nějaký pán vykoukal z vokna, ncvelkej tlustej, a já se jí ptala, kdo jest to a vona mi rekla, že jest to p. volec její. A já jí řekla: Což vy máte ještě p. votce? Vona řekla: Já mám. 1 vodkud jste? Vona řekla: Z Tábora. A nějaký dvě mladý pěkný praly u necek a já se jí XV. V ulici Kaprové. — C. p. 44. ptala, kdo jsou. Ona pravila, že jsou sestry její. A když sem já potom z ty komory vyšla, vony nebyly u necek. Vona mne vyprovodila dolů až před dům. Do kotců taky začaslý chodívávala a kupovávala čepice a co jí potřebí bylo s nějakejmi pány mladejmi. Ríkávala, že jsou páni synové její. Jednoho času přišla do kotců s pány, byla vopilá, pravila, že jest s pány syny za dvě kopy malvazí vypila. A když tak koni před domem slávali, řekla sem kolikrát, čekajíc manžela svého, aby nás P. B. zachoval, abychme mohli s hrdlem bezpeéni bejti. Jan Kotva, měštěnín St. M. Pr.: Toho sem v pravdě povědom, že Maruška, předešle hbarcířka a nyní Martina kordovaníka manželka, prvního manžela Jiříka harcíře se držela, nejsouc s ním oddávána. Což potom skrze ní byl jest od služby harcířství odstrčen pro jeho a její ne- dobrý chování. A potom se s ní teprva oddal; pobyvší s ní něco málo v manželství, jel od ní do Uher. Přijevší z Uher vždycky nemocen byl, až jesti umřel. I jsoucí ona vdovou těhotná jest zůstala a dceru měla, až ji potom tento Martin kordovaník k sobě za manželku pojal. A jak za předešlýho prvnějšího manžela, tak i nyní za tohoto Martina kordovaníka k ní, k Marušce, do domu přijížděli i také přicházeli jak bíledně tak i nočně lidé z rozličnejch národů mužského pohlaví, dosti velcí páni v zlatejch ře- tězích. A po nich vcházeli za nimi Zenského pohlaví osoby uličkou a již na ně s dveřmi olevřenejmi očeká- vali. A jakož sem tam vídal i chodívat Dorotu krejčovou nebožku, kteráž své skončení vzala, a Annu Mariji, která se přidržela jednoho Spaniele — a jinejeh mnoho, jichž jména neznám. Nadto vejše mnohdykráte bíledně i také nočně mnozí tu souc opilí přicházeli, chtějíc do téhož domu k ní vjíti, a kdyZ jim uechtéli oteviíti, tehdy láli, Xelmovali, jí kurev, svodnic i jejífmu manzelu nadávali, dvíře vyráželi; do voken kamením házeli, takže někdy v pět a šest hodin na noc, když sme již sousedi odpočí- vali, táž Maruška na nás volávala, abychme ji mordovati nedali. A jednoho času večír jeden harcíř vyskočil z téhož domu dobytým rapirem, po němž dům zamkli, což sám kordovaník z vokna s dobytým rapírem chtěl za ním vy- skočiti a s ním se sckali, času nočního, že sme sousedi domů svobodně a bezpečně říkaje nemohli, že tu pod týmž domem s koňmi a rapíry dobytejmi mužského po- hlaví stávali. A když takovejch mladic potřebovala Maruška, tehdy chůvu pro ně posflala, Jestliže jest pak neměla Ma- ruška doma imladých, tehdy poslala ihned k sousedčě, k Líd& Svorcrajtherovy, Ze jedna druhou fedrovala. Tak spolu v tom handlujíc lrozny nepravosti se tu dály, ac vočitě sem jich nespatřil. Když sem po zvonění na rorate chodíval, ještě sedávali, a odtud teprva někteří s kordy i s ručnicemi vycházeli. Jan Slovák švec: Kupoval jsem kordovan od samého i od samý a nosíval jsem tam peníze často. A co P. B. nadélil, pojedli jsme spolu a napili se. A nic jsem ne- viděl, než všecko dobrý, že se upřimně chovala. Vodil mne sám mnohokráte po pokojích jinejch a4 nic jsem neuznal, co by proli P. B. bylo. — Adam Svenda nozír: Předně to v paměti své snáším, že nejednou, než několi- kráte šel jsem s ním z truňku vína do domu jeho času večerního a tu když sem do domu jeho přišel, zdržel mne někdy za bodinu, někdy za dvě a z přinucení jak jeho, tak jejího, že jsem s ním za stůl sedl a večeřetí musel; truňk piva neb vína spolu jsme vypili. Tu jsem taky nic jiného nespatřil, než manželku jeho a jeho jednu kuchařku. Tu abych něco viděti měl, co by proti P. B. a dobrému svědomí bylo, to jsem nikda v ničemž nespatřil.