574 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. boty vyhlídla ven z vokna, keč toto, což nám tu P. B. novýho dal. Já odpověděla jí tak: Něco tu nám P. B. dal, že z cizí krajiny něco neznámýho přišlo. Nádherně chodila a pod krov do komory se dostala a muž její vy- hlídal s ní z vokna a ona stala za nfm, vložila naň ruku. l'otom sem opét ráno vyhlídla a on stál v komoïe a ce- sal se. Jsou-li oni oddávaní či nejsou, toho já neumím vysvědčití, než v tom domu aby měli veselí, toho já ne- vím. 26. 1574, 5. srpna. Rukop. č. 1134 f. 54. (Sybilla Czcidlingerová s Markétou Mimlerovou.) L. P. 1574 ve êlvrlek pred Proměněním Kr. P. v té pri, kteráž jest mezi Markétou Mimlerovou a Annou od toulu, co se ob- vinění z nářku poctivosti dotejče, kdež Anna mezi jinými průvody svými čísti dala svédom( Sybilly Czeidlingerové listovní pod pečetí města Brna, lu Markéta přeslyševší takové svědomí ohlásila se, že to svědomí světle naříká jako falešné a nepravé. Kdež Anna od toulů Sybillu před právem postavila, ke kterémužto postavení Sybilla Mar- kétu obeslavší když stála, od sebe promluviti dala, po- něvadž skrze Annu od toulů zpravena jest, že svědomí její jest nařkla, a stojéci ona po své poctivosti, ač velmi stížně, jakožto žena letitá, dala se jest sem najíti, chtíc takový nářek slyšeti. Proti tomu od Markéty mluveno: Nadála se, že se Sybilla v tom spokojí, jakž psaní z Brna ku právu tomuto zní, v němž doloženo, že to P. B. po- roučejí. Poněvadž se pak sama k tomu nutká, Markéta stojí při tom, co předešle proti jejímu svědomí mluvila, pravíc je býti falešné; ale k provedení takové falše také svědkův z Brna potřebovati bude i žádá za odklad. — Když odloženo jest a strany na termín stojíce Markéta dala čísti svědomí Sybilly, listy své zachovací, jeden z Brna a druhý z Hustopeče, smlouvu mezi pfâtely a nf Markétou, k tomu mluvíc: Jakož se v svědomí Sybilly jedno nachází, že by Markéta od Jakuba Haringcra, pře- dešlého manžela svého, nenáležitě odešla, a v Vídni, od- něho souci, neřádně živa byla a lotrovsky se chovala. 1 proti tomu artikuli jest teď ukázáno, že Markéta vždy- ckv ctné a chvalitebné se jest chovala. Též z města Hu- stopeče, jakž list zachovací v sobě patrně zní, táž slova o ní svědčí. Ze pak od muže na čas odešla, neodešla pro lotrovství, ale pro tyranský jeho s ní nakládání, nebo i předešlý manželky jeho pro túž příčinu od něho od cházeti sou musely. Druhé, naříkají jí také v tom, kdež se v svědomí jejím dokládá, že Sybilla souci v letech 42., toto svědomí jest dala, an již více nežli 70 let; a tak jí opět slušně nařknoutí mohla, že pravdy nesvědčila. Třetí, také prolo narčena, kdež praví, že by Markéta v Vídni neřádně živa byla, i to jest dostatečně odvedla. Dáie žádá i jiných svědkův v Brně zavedených za čtení. Kdež Sybilla v svém svědomí doložila, že by jí Markétě čepici s hlavy strhnouti měly, domnívajíc se, že Anně tím svým svědomím něco pomůže., alc z průvodu sc nachází, že chtíc ona Anně posloužití, sobě sama ubliżila. Nebo co o Markétě svědčí, to se jí samé jest přihodilo, že čepice na její hlavě jest stržena, a ne Markétě. Svědčí dále, že by se Markéta, když jí ženy do domku vzíti chtěly, jim nožmi bránila; to byť i tak bylo, však by proto tím po- ctivosti své nic neublížila. Ale jest odvedeno, že se to ne Markétě přihodilo, než nějaké Saloméně —. Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Ačkoli Sybilla Cz. svědky některými, na včtším díle ženského pohlaví, svědomí své proli Markétě M. dané a od ní, že by v tom, aby ona Markéta od nějakých zlopověstných žen do dom- ku vzata, a ušedši od muže neřádně živa bejti měla, kři- vé a falešné bejti mělo při právě narčené, ukazuje a pro- XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 180a. vozuje, vSak ponévadZ jt Markély pod pečetmi města Brna a Hustopeče odvod mnohem dostatečnější, nežli jí Sybilly průvod se nachází, takový, že ona Markéta souci z pořádných rodičů zplozena, pokudž při obcech jejich od I. 68. jest byla, poctivě a dobře se jest chovala, tý- miž listy a jinými svědky ji Markétu obojí město dotčené poctivou bejti vyznávají, z těch příčin dává se jí Markétě proti ní Sybille za právo. Act. fer. V, post Oculi. 27. 1581, 27. ledna. Missiva 1560—81 sv. 68. v archivu mislodrz. f. 489. Císate J. Mti pána našcho neimilostivéj$ího rychtári, piíteli mili! Jakoż ste podle jistého vám od nás v outerý po památce Stětí sv. Jana jminulého roku učiněného poručení věci někdy Joáchyma Lindemanna, kterýž měvše u toulův svou hospodu neb obydlé prostředkem smrti bez pořízení z toholo svěla se- Éel, zinventovati a specelili dali, a ty vóci tak posavad v vašem opatrování zůstávají, i pončvadž se nějaký kla- nuš Gellentin: z města Stralsundu, poloviční bratr dotče- ného někdy Joáchyma Lindemanna, nachází a vedle pří- ležícího hodnověrného přípisu nám na komoře in origi- nali ukázaného a speceténého listu zachovacího netoliko to, že jest krevní přílel nebožtíka z jedné matky pošlý, dostatečně dovozuje, ale purkmistr a konšelé jmenované- ho města také při závirce téhož listu za to připovídají, jestli by se kdo na ty věci potahoval, Ze o ni to zastou- piti chtějí, protož vidí se nám za slušné, jakž vám i jmé- nem a na místě J. Mti C. poroučíme, abyste vezina k so- bé ty dvé osoby radní, kteříž sou prve s vámi při popi- sování a pečetění těch věcí byly, svrchupsanemu Ilanu$ovi Gellentinovi, však v přítomnosti vyslaného J. Mti C. nej- vyššího maršálka, pana hraběte z Švarcenburku, to všecko, podle inventáře zouplna vydali a což mu tak postoupite, všecko pěkně pořádně pro budoucí paměť i s tímto po- ručením naším, listem zachovacím a přítomnými osobami do kněh městských poznamenati dali. Co se mezi tím šuldbrifův a jiným mimo nebożtika svědčících listüv a spravedlností dotýče, ty on Hanuš Gellentin, komu co spravedlivě svědčí a náleží, jednomu každému vydati a navrátiti povinen bude. Na tom J. Mti C. jistá vůli na- plníte. Dán na hradě Pražském v pátek po památce Na víru křesťunskú obrácení sv. Pavla léta 819. 28. 1588. — Rukop. č. 1053 f. 178. (Svédomt ku potřebě Anně od toulův proti Jiříkovi Roháčovi, pod- danému konventu sv. Tomáše na Malé Str.) Jiljí Konrad Najpek: To vím, že to víno a jiné věci, které Jiřík Ro- háč forman z Vídně sem do Prahy přivezl, všecko Jaku- bovi Koberovi neboZt(kovi vlastně náleželo. Jakož sem pak jeho psaní, kteréž svému bratru do Vídně učinil, sem četl, že jest mu psal, aby mu bratr jeho z Vídně víno a jiné zanechané věci, v truhlách a sudích dobře opatřené, sem odeslal, Ze on chce zde s formancm o ziplatu dobic se urovnati a jemu sám zaplatiti, jakž by mu nejdříve těch věcí dodal. A toho také jsem dobře povědom, že paní Anně Mikulášové u toulüv, jako jeho Kobera Bvc- gruši, z toho vína a těch věcí nic zhola nenáleželo a že ona toho sem vézti nedala a tak naň také platiti povinna není, jakž pak téhož Kobera vlastní psaní, kteréž on na pospěch jmenované své paní švagrové sem poslal, dosta- tečně to ukazuje, v němž jí žádá podle manželky své, aby se s formanem o mzdu za tu furu, co by slušného bylo, smluvila a jemu zase zuáli dala, že on takové pe- níze formanu, jestliže by nechtěl sám k němu ven z Prahy pfijeti, sem chce odeslati. Anna, ProkSe Cervenky dccra: Vidčla jsem, že i- řík (forman přivezl dva sudy vína, bylo 16 véder, dvè truhlice, sud s lożnima šaty Jakubovi Koberovi nejmladší-