884 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 951. mésta Slaného, matka Marlina Prcvrátila, do domu pána mého p. Adama s některejmi pány a přátely svými z léhož města Slaného jest přišla a téhož syna svého k handli, kterýž pán můj vede, zamluviti chtěla. Prve nežli jest pak projednán byl, ptala se, na kolik by let pán jeho přijíti mínil. Podáno jí od pána šest lel a oznámeno jí bylo, že jsem já sedm let sloužil; a to na takový způsob, aby ona jeho do polovice těch šesti let šaty opatrovala, druhý tři leta že pán jeho opatrovati a šaty dávati chce. Ale ona že jest to u pána na přímluvu pánův a přátel zjednala, zvláště poněvadž když v školách byl, na něj mnoho vy- naložila, že by sobč málo u pána vysloužil, kdyby mu matka do polovici těch let šaty jednati měla, že jest na pét let přijat a šaty, jak na čeledína a učedlníka náleží, každého roku že mu pán dáti připověděl. A že jest matky jeho žádal, aby mu peněz neposílala;, Ze má co jísti a v čem choditi. Ale malka že mu peníze, když nač potře- boval a o né psal, za častý posílala, To mi vše on Martin Převrátil pravil, když do krámu dolů toho času ze svěl- nice sešel, neb sem já při tom jednání nebyl. Druhé, v pravdě toho povědom sem, že ty šaty i jiné věci, které v truhlách jeho nalezeny a spečetěny jsou, jest lo všeckno za své peníze, a ne za panské peníze, kupoval, (kromě těch jedněch šatů, kteréž mu pán v těch dvou letech, též košile, vobojky, šátky i jiné věci k tomu náležité, a v zimě vlčí rukavice zjednal), a mým vědomím pánu ani paní z handle jejich nebral, dobře a poctivě, jak na věrného čeledína náleží, se jest choval. Matka jeho že mu peníze po ženě Vavřince Holomečka z Slanýho posílala, to mluvil. I také sem sám za častý, že mu je při přítomnosti mé dávala, viděl. Jakož pak i při Václavě 1. 1604., když jsme v boudě prodávali za kotci, jest mu paní malka jeho 10 k. m. dala, za kteréžto peníze on sobě od paní Marušky Bor- kové na plášť při přítomnosti mý anglickýho sukna konpil a je jí zaplativše ihned tehdáž jej sobě potomně i dělati dal. Z počátku pak, když se ku pánu dostal, zamluvil sobě 11/; lokte anglického sukna levandulové barvy po 8 k. m., za kteréž učiní 43/s k. m., s tím dalším dolo- žením, abych ho jinému neprodával; když mu paní matka peníze odešle, že je zaplatí. Jakož jest tak učinil a z něho sobě galyoty udělati dal. Též rapíry, jiné věci sobě ku- poval, krom ručnice jedné anebo dvou, kuše, kteréž jsou jemu při těch truhlách z Slaného odeslány byly. Též i to za častý jsem viděl, že jest v komoře, když jsme spat chodili, před námi všemi na dudcích a jiné minci sázíval a že mu je paní matka odsílá, oznamoval. Třetí, i toho povčdom sem, že jest sobě tolary a český groše starý za všelijakou ininci ode mne, časem i od Melichara Šramle i od jiných lidí měnil, takže se pánu na jeho statku žádná škoda skrze to mčnční nestala. Já když jsem mu pak domlouval, proč se s penězi mění, pravil, že sobě široký chová. A když Holomečková v Praze bejvala, slyšel jsem, že jí, aby mu peníze od paní matky přinesla, za časty žádal. A co jest sobě kdy mým vědomím od panských peněz vypůjčil, zase, když mu peníze odeslány byly, mně anebo druhýmu sluzebníku Melicharovi Sramlovi oplatil a v tom věrně se choval, takže nic zlého va něj nevím. Ciwrté, i tolio povědom jsem, že jest mi Martin l'fevrátl v Bílou sobotu jminulou pověděl, když ho pán ten den ku p. Janovi Kollinovi poslal, on prve než se zase domů navrátil, pán pro zámečníka poslal, kteréhož jsem též sám opatřil, jsa synem pánovejm na Malou Stranu pro střevíce pánový, paniný i synový poslán, že nahoru po schodích z dolejšího mazhauzu šel. Já nevéda, co bude odmykati, slova jsem mu neřekl. Ale když jsem z Malé Strany zase domů přišel, takový tartas y domě byl před těmi slav- XXX. V Liliové ulici. — C. p. 951. nejmi hody, že já nevéda, co se to děje, až jsem před pána přišel, i kterýž se mne dotazoval, proč jsem témuž Martinovi tolary bez vůle jeho měnil. Oznámil jsem, že to nic pánu na škodu nebylo a není, poněvadž jinou minci za ně dával. Oznámil mi Martin, že pán jemu prvé nežli se domů od p. Jana Kollina vrátil, truhlu: jeho, v kteréž své peníze měl, lémuž zámečníku odmeknouti dal. V kteréžto truhle spatřivše zámček svůj malej, kterýmž přítruhlí, kde peníze své měl, zavřené bylo, že inu Anna Bukonická, která mnoho let u pána slouží, jeho půjčila, pánu že ho nevzal. Ale když sobě takovej koupí, že len pádu zase navrátiti připovídal. Jdouce pak my oba dvu ten den do komory naší mně touž truhlicíi svou odcinkna u víka zapaditou skobu, Ze vytazena a zasc lan) vraZena byla, ukazoval. Což spatřivše já to dáleji oznamoval, že pán za ním do komory přišel, jemu, aby mu svou truhlici otevřel, poručil. On že tak učinil a když ji olevřel, ptal se, kde jest ten zámček, kterýmž přítruhlí zamčené bylo, vzal. On, Ze mu lio Annu půjčila, oznámil. Potomně když se na jeho peníze plal, pověděl, že je pánu ukázal. Kte- réžlo peníze a tak velkou sumu pán vida oznámil, Ze jest bohatší nežli pán. Dal pánu zase prej za odpověd, kdyby utrácel, že by jich tak neměl. Kteréž pán přečetše našlo se v krabici 24 tolary široký a v bejkovém měšci do 8 k. starejch českejch grošů a šestáků. Pánu pravil, že jeho vlastní jsou. Tolikéž i toho povědom jsem, že za jeden tolar z těch 24 ještě byl drobnejch nedal. Zase jej potom při přítomnosti mý a Melichara Sramle navrátil, ktercjž do truhlíku dán byl a paní oznámeno, že jest to ten tolur. za kterejž on drobnejch ještě nedal, a ona jej přijala. Mimo pak ten tolar nic více pánu dlužen nebyl. Páté, i toho povědom jsem a od něho to slyšel: Když asi rok u pána byl, pravil mi, nebude-li lepší řád u pána a nedají-li mu šatu, že s těžkostí vyslouží. Když jsem jej pak napomínal, aby tak zpurnej nebyl, také čekati, snášeti uměl, jestli že nevyslouží svejch let, na kteréž: pánu projednán byl, že pozná poplatila (2), odpověděl, jak mi se příčina dá, po- jedu do Uber. Sesté i toho povědom jsem, že jest na rukou svejch časem dva a učkdy tří prsteny míval, kteréž z Slaného přinesl. Třetí pak sekryt stiíbrnej nebožtíka otce svého mi ukazoval. Ctvrtej prstýnek od Lídy Zidovky sobě za dukát tureckej koupil. Sedmé i toho povčdom jsem, že jest sobě za časté pro pálené posílal, koláče, hořké pivo i víno sobě kupoval, zvlaště když víno nu čepě bylo doma, po půlce a někdy po žejdlíku. S ním jsem nemnoho jak na víně tak i na pivé bejval. Kde jc se mnou a s jinými někdy pil, co na každého přišlo, jsmc platili, a to přes čtyrykráte nebylo. On také nečasto bez vůle pána kde chodil a kdy jsem já doma byl s jinejmi, nic pánu, jdouce zvláště za jeho potřebami, neobmeškal. Jednou pak v postě pominulým v neděli jdouce na Koňský trli, v samej večer, chtějíc zvédéli, jestli kdo z Slaného v Proze, když domů přišel, co se mu přihodilo, jdoue domů, jest mi oznámil. Totiž to, že jej potkalo šest osvb po mlynársku pfipravenejch a majíc jeden každej sekeru a při ní topořiště asi na půltřetího lokte zdíli, z nichž jeden jeho v hřbet a druhej v hlavu uhodil, povídal. Jakož pak od toho uhození na hlavě: drobet byl v čelo raněn, a třetí mu tulich vytáhl. Pistolet pak majíc on pii sobě ním jest se jim bránil, až mu preč z rukou vypadl. Kterejž oni vzavše s ním k sv. Jindžichu do té ulice že jscu utekli. A tak on s pošvami hodinu na noc toliko domů přišel. A víceji přes 1?/; hodiny tomu, jak byl z domu odešel, nebylo. Tolikéž i toho povědom jsem, když pán jednoho dne se paní z rathouzu domů přišel a Martin Pfevrátil, jsa jiZ toho vézcní prázen, v kterymz